Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Ad 43/2011 - 44Rozsudek MSPH ze dne 28.07.2011

Prejudikatura

5 Ads 34/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Ads 149/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 4Ad 43/2011 - 44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou v právní věci žalobkyně: I. K. Z., zast. Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Ječná 548/7, 120 00 Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24.11.2010 č. X,

takto :

I. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24.11.2010 č. X

s e zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Právnímu zástupci, který byl žalobkyni ustanoven, Mgr. Pavlu Čižinskému,

advokátovi, se přiznává odměna ve výši 800,- Kč, která bude uhrazena z účtu

Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení (dále také ČSSZ) domáhala přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí ČSSZ č. X ze dne 16.6.2010, jímž byla žalobkyni zamítnuta žádost o invalidní důchod.

Z podané žaloby vyplývá, že žalobkyně nesouhlasí s rozhodnutím, protože se domnívá, že její zdravotní stav nebyl správně posouzen. Odkázala na lékařské zprávy, které předložila v příloze podané žaloby.

ČSSZ soudu žalobu předložila a navrhla, aby soud ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. vyžádal vyhotovení nového posudku u příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která znovu kompletně, dostatečně a objektivně posoudí zdravotní stav žalobkyně.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále s.ř.s. ).

Soud provedl podle § 77 s.ř.s. dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze ze dne 30.6.2011 č.j. 2011/1934-PH. Z tohoto posudku zjistil že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %.

Posudek byl podán po prostudování dokumentace PSSZ pro Prahu 5, dokumentace ČSSZ. zdravotnické dokumentace praktické lékařky MUDr. L. H., MUDr. Z. M. a na základě v těchto dokumentacích obsažených odborných nálezů - neurologického ze dne 16.3.2010 a 22.4.2010, psychiatrického z 1.4.2010 a 13.5.2010, CT břicha ze dne 26.1.2010, CT bederní páteře ze dne 30.3.2010, ortopedického nálezu z 8.1.2010, rehabilitačního nálezu z 2.11.2009, 12.1.2010, 20.1.2010 a 3.2.2010. Pro účely řízení o námitkách byly k dispozici i další odborné nálezy rehabilitační z 31.5.2010, psychiatrický z 1.7.2010, endokrinologický z 11.8.2010 a 27.7.2010. Dále měla komise k dispozici další odborné nálezy, které žalobkyně předložila v průběhu správního řízení, a to nález endokrinologický ze 27.7.2010, gastroenterologický ze 4.1.2011 a 10.1.2011, histologický z biopsie žaludeční sliznice ze dne 7.1.2011 a sono břicha ze 16.3.2010 a 17.3.2011, psychiatrický z 21.3.2011 a 1.7.2010, rehabilitační nález ze 30.11.2010, 25.6.2010, 12.5.2010 a 31.5.2010. Při jednání byla žalobkyně vyšetřena odborným psychiatrem MUDr. D.

Z posudkového spisu vyplývá, že žalobkyně v jednání na základě žádosti o invalidní důchod dne 19.10.2009 nebyla uznána plně ani částečně invalidní. Míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla hodnocena podle kapitoly XV oddíl F položka 2 písm. b) přílohy 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. v platném znění a činila 25 %. V rámci odvolacího řízení Posudková komise MPSV ČR v Praze hodnotila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle stejné kapitoly, oddílu, položky i písmene přílohy 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. 20 %. V jednání na základě další žádosti o invalidní důchod dne 8.6.2010 nebyla žalobkyně uznána invalidní. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla hodnocena podle kapitoly XIII oddílu E položka 1 písm. b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. s mírou poklesu pracovní schopnosti 20 %, která vzhledem k dalším postižením byla navýšena dle § 3 o 10 % na celkových 30 %. Na základě námitek ČSSZ přezkoumala rozhodnutí ze dne 16.6.2010 a námitky zamítla žalobou napadeným rozhodnutím. Procentní hodnocení nebylo změněno.

Z anamnézy bylo zjištěno, že žalobkyně je vyučená prodavačkou potravinářského zboží a jako prodavačka pracovala. Od 9.9.2008 je v evidenci úřadu práce a nepracuje.

Žalobkyně prodělala běžné dětské choroby. V lednu 2007 se objevily bolesti pravého lokte a byl diagnostikován tenisový loket. Léčba byla konzervativní, nyní bez větších potíží. Nyní dominovaly bolesti v zádech, zejména v oblasti bederní. Dle dokumentace je přítomna počínající artróza levého loketního kloubu, snížená funkce štítné žlázy, zažívací potíže při mírné chronické reaktivní gastritidě. Od dubna 2010 je žalobkyně v péči psychiatra pro úzkostně depresivní poruchu se somatickými příznaky.

V posudku bylo citováno z jednotlivých lékařských nálezů, které měla posudková komise k dispozici. Popsáno bylo rovněž objektivní neurologické vyšetření provedené Posudkovou komisí MPSV ČR v Praze dne 16.3.2010, přítomnou MUDr. J. Ž.

Provedeno bylo rovněž objektivní psychiatrické vyšetření při jednání Posudkové komise MPSV ČR v Praze dne 30.6.2011 přítomnou MUDr. D.

Podle souhrnu diagnóz byl u žalobkyně zjištěn bolestivý syndrom celé páteře, zejména bederní, na podkladě mírných degenerativních změn přiměřeně věku, bez neurologického deficitu a známek kořenového dráždění, bez svalových atrofií či sfinkterových potíží, lehká dekompenzace histrionské osobnosti, mírná chronická neaktivní gastritida s lehkou papilární deformací povrchu, Helicobacter pylori negativní, chronický nikotinizmus, 15 – 20 cig./denně, počínající artróza levého kolenního kloubu v dokumentaci bez motorického deficitu, stav po konzervativně léčené epikondylitidě pravé pažní kosti, t.č. v klidu, snížená funkce štítné žlázy, t.č. euthyreoidní, adenom v horním polu pravé ledviny s kalcifikací dle SONO, afunkční, k dispenzarizaci.

V posudkovém zhodnocení bylo konstatováno, že žalobkyně byla sledována a léčena pro bolesti páteře zejména v bederní oblasti při lehkých degenerativních změnách přiměřených věku. Hybnost páteře nebyla významně omezena, pouze limitována bolestmi, které uváděla žalobkyně dlouhodobě. Opakovanými vyšetřeními nebyla prokázána kořenová symptomatologie ani známky ochrnutí končetin, ani sfinkterové potíže. EMG vyšetření neprokázalo radikulopatii ani lézi lumbosakrálního plexu. Také jehlová EMG byla v normě, senzitivní i motorická neurografie včetně H-reflexu také. Z funkčního hlediska se jednalo o postižení lehké, dlouhodobě neměnné, bez prokázaného zhoršení ve sledovaném období, tedy ani od posledního vyšetření v Posudkové komisi MPSV 16.3.2010. Problematika pohybového aparátu byla dostatečně doložena odbornými nálezy a byla dlouhodobě neměnná. Žalobkyně byla vzhledem k psychickým potížím při jednání Posudkové komise MPSV vyšetřena odborným psychiatrem k objektivizaci psychického stavu. Jednalo se o lehkou dekompenzaci histrionské osobnosti, o projevy kolísavých nálad v návaznosti na dlouhodobé četné somatické potíže, které však nenarušovaly sociální fungování, úzkostně depresivní symptomatika nebyla zjištěna. Ani při jednání posudkové komise nebyla prokázána závažná psychická symptomatika. Nebyla prokázána ani zmatenost uváděná MUDr. Š., nebyl pro ni ani organický podklad.

Zažívací potíže byly léčitelné úpravou stravovacího režimu a životosprávy, vynecháním kouření, které může mít nepříznivý dopad i v oblasti gastrointestinálního traktu u kuřačky poměrně silné ( až 20 cigaret denně ). Ze strany zažívacího aparátu se nejednalo o závažnou patologii, která by vedla k poklesu pracovní schopnosti. Stav po konzervativně léčené epikondylitidě pravé pažní kosti v minulosti byl stabilizován. Na pravém lokti t.č. nebyla zjištěna významnější patologie, nebyly zjištěny známky porušení motorické inervace, vyhubnutí svalstva nebo porucha úchopové schopnosti. Na levém koleni byla popsána v dokumentaci počínající artróza a artróza femoropatelární. Funkce kloubu nebyla podstatněji omezena, žalobkyně ani neuváděla potíže v souvislosti s nálezem. Neměly vliv na pokles pracovního potenciálu.

Snížená funkce štítné žlázy byla kontrolována vhodnou substituční medikací. Zjištěný adenom v horním polu pravé ledviny s kalcifikací dle sono neměl vliv na funkci ledvin, bylo doporučeno pouze sledování bez dalších opatření.

K datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl bolestivý syndrom zejména bederní páteře při lehkých degenerativních změnách páteře, bez funkčně významné neurologické symptomatologie, dlouhodobě stejný a neměnný, stabilizovaný bez verifikované progrese. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena dle vyhlášky č. 359/2009 Sb. dle kapitoly XIII oddíl E položka 1 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a činila 20 % již se zohledněním ostatních nemocí uvedených v diagnostickém souhrnu, které samy o sobě však neměly vliv na snížení pracovního potenciálu. Komise nehodnotila dle písm. c) a výše, neboť pro takovéto hodnocení nebylo medicínské opodstatnění, nesvědčily pro to lékařské nálezy ani vyšetření při jednání. K uplatnění § 3 téže vyhlášky nebyl nalezen další posudkový důvod.

Žalobkyně dle posudku byla schopna využití zachované pracovní schopnosti s využitím dosaženého vzdělání, zkušeností a znalostí, byla schopna pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, nebyla vyloučena ani možnost rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti, např. administrativního charakteru. Nevhodné byly práce s trvalým přetěžováním páteře a trvale velkou fyzickou námahou, trvalým nošením a zvedáním těžkých břemen, trvale ve strnulých polohách, s trvalou chůzí a stáním. O vhodnosti pracovního zařazení rozhoduje lékař preventivní lékařské péče.

Žalobkyně při ústním jednání konaném dne 28.7.2011 ještě uvedla, že její léčba na psychiatrii, která započala v dubnu 2010, stále trvá, a lze tedy konstatovat, že její zdravotní stav je i z těchto důvodů dlouhodobě nepříznivý. Měla výhrady ke konstatování uvedenému v posudku, pokud jde o její posouzení odborným lékařem psychiatrem, kdy bylo při krátkém vyšetření konstatováno, že nebyla zjištěna úzkostně depresivní symptomatika a nebyla prokázána ani zmatenost. Pokud jde o pracovní rekomandaci, žalobkyně uvedla, že při její kvalifikaci a dosud vykonávané práci prodavačky se takovéto práci ve strnulých polohách se stáním nebo trvalou chůzí nemůže vyhnout.

Účastníci nenavrhovali doplnění dokazování a soud dospěl k závěru, že další dokazování pro posouzení této věci není nutné.

Soud vyšel z posudku, který podala Posudková komise MPSV ČR, která je povolána k tomu, aby v soudním řízení podávala posudky všude tam, kde předmětem přezkumu je dávka důchodového pojištění podmíněná nepříznivým zdravotním stavem.

Podle závěru posudku žalobkyně k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí, t.j. ke dni 24.11.2010, nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %.

Soud nemá pochybnosti o správnosti závěru posudku, protože posudek byl podán na základě prostudování zdravotní dokumentace žalobkyně a po seznámení s objektivními nálezy lékařů, u nichž se žalobkyně pravidelně léčí. Jednalo se o nálezy z endokrinologie, gastroenterologie, psychiatrie, rehabilitace a neurologie. Rovněž tak měla komise k dispozici ortopedický nález. Žalobkyně byla v komisi vyšetřena odbornými lékaři neurologem a psychiatrem.

Na základě těchto podkladů konstatovala posudková komise, že žalobkyně není i přes dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav invalidní v I., II., nebo III. stupni.

Procentní míru poklesu pracovní schopnosti hodnotila podle postižení, které mělo rozhodující vliv na její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a to podle postižení neurologického, jímž je bolestivý syndrom zejména bederní páteře při lehkých degenerativních změnách. Toto postižení odpovídá postižení, které je uvedeno v kapitole XIII oddíl E položka 1 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena ve výši 20 %.

Pokud jde o další zdravotní problémy, se kterými se žalobkyně léčí, byly uvedeny v diagnostickém souhrnu a bylo na základě lékařských nálezů zjištěno, že se nejedná o závažná onemocnění, která by měla vliv na pokles pracovní schopnosti žalobkyně.

Pokud žalobkyně poukazovala na to, že se již rok léčí na psychiatrii, není toto žádnou novou skutečností, která by ovlivnila závěr posouzení. Žalobkyně, jak vyplývá z posudku, byla v komisi vyšetřena odborným lékařem psychiatrem, a ten dospěl k závěru, že se nejedná o závažnou psychickou symptomatiku. Psychiatr přítomný v komisi konstatoval shodně s ošetřujícím psychiatrem, že se u žalobkyně jedná o projevy kolísavých nálad v návaznosti na dlouhodobé četné somatické potíže. Neshledal však na rozdíl od ošetřujícího psychiatra, že by došlo k narušení sociálního fungování a nebyla zjištěna ani úzkostně depresivní symptomatika. Soud má za to, že tento zjištěný stav žalobkyně v komisi může být dán i správnou léčbou, kdy, jak z psychiatrického nálezu ze dne 21.3.2011 vyplývá, léky žalobkyni trochu pomáhají ve zklidnění a psychicky cítí úlevu.

Soud rovněž poukazuje na to, že se zdravotní stav v rámci soudního přezkumu posuzuje k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí, v tomto případě ke dni 24.11.2010. Znamená to, že i případné nové lékařské nálezy, které měla žalobkyně k dispozici, i ta skutečnost, že její léčba nadále na psychiatrii pokračuje, jsou novými skutečnostmi, které nebylo možno v rámci přezkumného řízení hodnotit.

Žalobkyně až při soudním jednání naznačila, že považuje žalobou napadené rozhodnutí za nedostatečné v tom, že se žalovaná dostatečně nezabývala jejími námitkami a nevypořádala se s nimi v odůvodnění. Týká se to zejména tvrzení žalobkyně o nestabilitě, kterou doložila i lékařskými zprávami.

Soud poukazuje na to, že tato námitka byla vznesena až po uplynutí zákonné lhůty pro podání žaloby. Žalobkyně toto v žalobě nezmínila. Soud po seznámení se s obsahem správního spisu, kde nejsou podklady, z nichž bylo vycházeno při rozhodování o námitkách žalobkyně, které byly podány proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 16.6.2010, jímž byla zamítnuta žádost o invalidní důchod, dospěl k závěru, že ČSSZ v rámci řízení o námitkách provedla důkladné šetření. Vyžádala nový posudek o invaliditě, který byl vypracován dne 4.11.2010. V tomto posudku byly zhodnoceny všechny zdravotní problémy tak, jak vyplývají z diagnostického souhrnu. Pokud žalobkyně uváděla subjektivní obtíže, které pociťuje, nebylo možno vycházet z tohoto jejího tvrzení, ale bylo nutno vyjít z lékařských zpráv a nálezů a v tomto případě bylo takto postupováno. Soud v postupu ČSSZ neshledal žádné pochybení.

Bylo nepochybně zjištěno, že žalobkyně k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí nesplňuje podmínku uznání invalidity podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Provedeným šetřením bylo prokázáno, že pokles její pracovní schopnosti činí 20 %. Žalobkyně tak nesplnila podmínku poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

ČSSZ postupovala na základě náležitě zjištěných skutečností a rozhodla v souladu s tímto zjištěním, když žalobkyni žádost o přiznání invalidního důchodu zamítla pro nesplnění podmínek stanovených v § 38 zákona č. 155/1995 Sb. V řízení o námitkách bylo prokázáno, že žalobkyně nesplňuje podmínky uznání invalidity, a proto v souladu s tímto zjištěním byly námitky zamítnuty a rozhodnutí ze 16.6.2010 potvrzeno.

Soud neshledal námitky, které žalobkyně uvedla v žalobě, důvodnými, a proto žalobu zamítl podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. tak, jak je ve výroku rozsudku uvedeno. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované ČSSZ nenáleží podle zákona.

Soud žalobkyni usnesením vyhlášeným při jednání konaném dne 28.7.2011 ustanovil zástupce Mgr. Pavla Čižinského, advokáta. Ustanovenému advokátovi proto náleží odměna za zastupování ve smyslu § 35 odst. 8 s.ř.s. Soud přiznal zástupci odměnu spočívající v jednom úkonu právní služby po 500,- Kč podle § 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve spojení s § 7 a § 11 advokátního tarifu. Přiznána odměna byla za jeden úkon právní služby, t.j. účast při jednání. Převzetí a přípravu zastoupení lze považovat za jeden úkon právní služby v případě, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem pouze v případě první porady s klientem podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu. Ustanovený zástupce soudu tuto skutečnost nedoložil. Proto byla přiznána odměna pouze za jeden úkon právní služby. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu byla přiznána náhrada hotových výdajů za jeden úkon ve výši 300,- Kč. Celkem byla přiznána odměna ve výši 800,- Kč, kterou hradí stát a bude uhrazena z účtu Městského soudu v Praze.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost do dvou týdnů ode dne doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze za podmínek stanovených v § 102 a násl. s.ř.s.

V Praze dne 28. července 2011

Mgr. Dana Černovská v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Helena Bartoňová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru