Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Ad 42/2011 - 38Rozsudek MSPH ze dne 06.10.2011

Prejudikatura

6 Ads 94/2011 - 54


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 4Ad 42/2011 - 38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou v právní věci žalobce: P. E., nar, zast. JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, Společná advokátní kancelář, Panská 6, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3.3.2011 č.j. X2,

takto :

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1.12.2010 č.j. X1

a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3.3.2011 č.j. X2 s e

zrušují a věc sevrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v celkové výši 2.880,- Kč k rukám

právního zástupce žalobce JUDr. Petra Balcara, advokáta, do 30 dnů od právní moci

tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 3.3.2011 č.j. X2, jímž byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ( dále také ČSSZ ) č.j. X1 ze dne 1.12.2010, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o změnu data přiznání starobního důchodu podle § 83 odst. 4 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Žalobce v žalobě uvedl, že byl oprávněn požádat na základě všech skutečností podle § 86 odst. 4 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb. o změnu data přiznání důchodu z data 1.8.2004 na datum 17.3.2006. Důvodem žádosti byla ta skutečnost, že byl nucen požádat o přiznání důchodu v důsledku nezákonného rozvázání pracovního poměru již k 1.8.2004. Spor o neplatnost výpovědi dané žalobci z pracovního poměru trval u soudu více než dva roky, než žalobce prokázal, že výpověď byla neplatná. Žalobci byla poté vyplacena mzda za období od 1.8.2004 do 16.3.2006. Žalobce zároveň ztratil nárok na výplatu důchodu, který obdržel v období od 1.8.2004 do 16.3.2006. Na žádost ČSSZ vyplacený důchod vrátil. Požádal, aby mu byla přepočtena výše starobního důchodu s ohledem na dobu pojištění od 1.8.2004 do 16.3.2006. Žalovaná nejdříve jeho žádost zamítla. Poté, co bylo zamítavé rozhodnutí zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 2 Cad 59/2009, rozhodla znovu vázána právním názorem vysloveným soudem rozhodnutím ze dne 24.9.2010 pod č.j. X1 tak, že ve věci žádosti žalobce o starobní důchod podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. od 17.3.2006 zvýšila starobní důchod na výši 10.921,- Kč měsíčně. Žalobci byla započtena doba pojištění v době od 1.8.2004 do 16.3.2006 jako doba pojištění po nároku na důchod. Žalobci bylo toto rozhodnutí doručeno 29.9.2010. Dne 14.10.2010 požádal žalobce o změnu data přiznání důchodu podle ust. § 86 odst. 4 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb. z data 1.8.2004 na datum 17.3.2006.

Žalobce považuje postup žalované, která jeho žádost zamítla rozhodnutím ze dne 1.12.2010 pod č.j. X1, za nesprávný. Nesprávný je výklad, který ČSSZ v odůvodnění zaujala, když vyšla z toho, že žádost o změnu data přiznání důchodu mohl učinit pouze do 31.8.2004, kdy trval spor o neplatnosti výpovědi. Žalobce uvedl, že nemohl s ohledem na datum účinnosti tohoto ustanovení, t.j. od 1.1.2007, tohoto práva využít. Považuje výklad provedený ČSSZ za diskriminační. Žalobce proto navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí žalované ze dne 3.3.2011, kterým bylo rozhodnuto o námitkách, a zároveň zrušil i rozhodnutí prvostupňové, kterým byla jeho žádost zamítnuta, t.j. rozhodnutí ze dne 1.12.2010.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila a setrvala na stanovisku, které zaujala v žalobou napadených rozhodnutích. Provedla rekapitulaci řízení ve věci žalobcovy žádosti o starobní důchod. Poukázala na to, že v rozhodnutí ze dne 24.9.2010, které bylo vydáno následně po zrušení předchozího rozhodnutí rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 2 Cad 59/2009 ze dne 20.1.2010, neřešila otázku nároku na dávku jako takovou, ale pouze otázku nároku na výplatu starobního důchodu. Starobní důchod byl žalobci přiznán dnem 1.8.2004 pravomocným rozhodnutím žalované ze dne 8.10.2004 a žalobcem nebyl zpochybněn. Žalovaná odkázala na znění ust. § 86 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb. a uvedla, že z uvedeného vyplývá, že nelze žalobcově námitce vyhovět a změnit datum přiznání starobního důchodu, protože rozhodnutím ze dne 24.9.2010 nebyl žalobci starobní důchod přiznán, nýbrž toliko upraven, resp. zvýšen. Žalovaná dále uvedla, že žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 8.10.2004, kterým mu byl starobní důchod od 1.8.2004 přiznán, žalobu nepodal, nedomáhal se změny data přiznání, a proto je den 1.8.2004 dnem přiznání starobního důchodu, které nelze již změnit. Rozhodnutím ze dne 24.9.2010 žalovaná starobní důchod žalobci toliko zvýšila od 17.3.2006 v důsledku započtení doby pojištění po vzniku nároku na starobní důchod za dobu trvání pracovního poměru od 1.8.2004 do 16.3.2006. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále s.ř.s. ).

Soud při posuzování této věci vyšel z obsahu dávkového spisu. Nesporné je, že žalobce požádal o přiznání starobního důchodu od 1.8.2004. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 8.10.2004 mu byl starobní důchod od tohoto data přiznán. Žalobce poté pobíral starobní důchod a současně vedl pracovněprávní spor se svým zaměstnavatelem Komerční bankou a.s. o neplatnost výpovědi z pracovního poměru. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 23 C 6/2004 ze dne 16.11.2004, který nabyl právní moci dnem 20.12.2005, bylo rozhodnuto o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a trvání pracovněprávního vztahu na dobu neurčitou. Žalobce se poté se svým zaměstnavatelem dohodl na ukončení pracovního poměru dohodou ke dni 16.3.2006. Zaměstnavatel mu vyplatil náhradu mzdy za neplatné rozvázání pracovního poměru. ČSSZ poté rozhodla o tom, že žalobce je povinen vrátit vyplacený starobní důchod za dobu trvání jeho pracovního poměru, t.j. za dobu od 1.8.2004 do 16.3.2006. Žalobce vyplacený starobní důchod ČSSZ poté vrátil.

Rozhodnutím ze dne 24.9.2010 ČSSZ rozhodla o žalobcově žádosti o starobní důchod tak, že podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. žalobci od 17.3.2006 důchod zvýšila poté, co mu započetla jako dobu pojištění po nároku na důchod dobu od 1.8.2004 do 16.3.2006.

Žalobce poté ČSSZ požádal podáním ze dne 14.10.2010 ve smyslu § 86 odst. 4 písm.a) zákona č. 582/1991 Sb. o změnu data přiznání důchodu z data 1.8.2004 na datum 17.3.2006.

O žalobcově žádosti ČSSZ rozhodla dne 1.12.2010 tak, že žádost zamítla s odůvodněním již výše uvedeným v citovaném vyjádření k žalobě.

Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí námitky, o nichž žalovaná rozhodla dne 3.3.2011 tak, že námitky byly zamítnuty a rozhodnutí se shodným právním posouzením bylo potvrzeno.

Městský soud v Praze při posouzení této věci vyšel z toho, že mezi účastníky je sporný výklad ust. § 86 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb. Jedná se o ustanovení, které bylo do zákona vloženo s účinností od 1.1.2007 novelou provedenou zákonem č. 189/2006 Sb., podle kterého „oprávněný může do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení písemně požádat o změnu data

a) přiznání důchodu nebo jeho výplaty; takovou žádost může podat nejvýše dvakrát v případě přiznání téhož důchodu, b) uvolnění výplaty starobního důchodu nebo zařízení starobního důchodu, která nebyla zařízena ode dne přiznání tohoto důchodu; takovou žádost může podat pouze jednou po tomtéž uvolnění nebo zařízení výplaty; na základě této žádosti vydá orgán sociálního zabezpečení nové rozhodnutí a současně zruší předchozí rozhodnutí.“

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že oprávněný, jemuž byl přiznán důchod, může požádat o změnu data přiznání důchodu do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení, a to nejvýše dvakrát v případě stejného důchodu.

V tomto případě je nepochybné, že žalobci byl rozhodnutím ze dne 8.10.2004 přiznán starobní důchod od 1.8.2004. Žalobce proti tomuto rozhodnutí neměl žádné námitky a rozhodnutí nabylo právní moci. Žalobce byl poté poživatelem starobního důchodu. V důsledku jeho pracovněprávního sporu s bývalým zaměstnavatelem však došlo ke změně doby jeho zaměstnání, když soudem bylo rozhodnuto o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. K ukončení žalobcova pracovního poměru došlo poté dohodou ke dni 16.3.2006. Žalobce proto požádal o přepočítání výše starobního důchodu s ohledem na další dobu zaměstnání.

ČSSZ o žalobcově žádosti rozhodla dne 24.9.2010 tak, že mu podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. od 17.3.2006 zvýšila starobní důchod na 10.921,- Kč měsíčně.

Žalobce požádal žádostí ze dne 14.10.2010 o změnu data přiznání starobního důchodu.

Žádost byla podána ve lhůtě 30 dnů od oznámení rozhodnutí ze dne 24.9.2010.

Mezi účastníky není sporné, že se jedná o první žádost o změnu data přiznání důchodu.

Žalovaná zastává názor, že lhůta pro podání této žádosti počala běžet již po vydání prvního rozhodnutí o přiznání starobního důchodu, t.j. od 8.10.2004.

Soud nesdílí tento názor, neboť z dikce ust. § 86 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb. nevyplývá, že by třicetidenní lhůta běžela pouze ode dne oznámení rozhodnutí o přiznání důchodu, jak je ČSSZ dovozováno. Lhůta 30 dnů je v předmětném ustanovení uvedena tak, že se váže na oznámení blíže nespecifikovaného rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení.

Městský soud v Praze v této souvislosti odkazuje na stanovisko, které zaujal Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 6 Ads 94/2011/54 ze dne 31.8.2011 ( www.nssoud.cz ), v jehož odůvodnění se uvádí: „Ačkoli se v předmětném ustanovení objevuje slovní spojení ´´přiznání téhož důchodu´´, nelze odhlédnout od toho, že toto spojení bylo zákonodárcem použito až za středníkem a zjevně se tak váže na tu část předmětného ustanovení, která omezuje počet žádostí o změnu data přiznání důchodu. Lhůta 30 dnů je naopak zakotvena v předmětném ustanovení před středníkem a váže se na oznámení blíže nespecifikovaného rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení. Jak bylo vyloženo, ze spojení ´´ přiznání téhož důchodu´´ lze vyvodit pouze tu podmínku, že pro žádost o změnu data přiznání důchodu je důležité to, aby byl takový důchod ČSSZ přiznán; argumentem z opaku a z povahy věci vyplývá, že nelze žádat o změnu data přiznání „nepřiznaného“ důchodu.“

V souladu s tímto stanoviskem i Městský soud v Praze dospěl k závěru, že ust. § 86 odst. 4 zákona o organizaci sociálního zabezpečení neváže třicetidenní lhůtu pouze na oznámení rozhodnutí o přiznání důchodu. Spadají sem i další rozhodnutí, jež podstatným způsobem mění právní situaci oprávněné osoby. Mezi tato rozhodnutí lze tedy zahrnout i to ze dne 24.9.2010, jímž byl podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, žalobci od 17.3.2006 zvýšen starobní důchod.

Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku také konstatoval, že tomuto závěru odpovídá i smysl úpravy včleněné do zákona od roku 2007, t.j. umožnit volbu data přiznání důchodu.

Je proto nesporné, že žalobci oznámením rozhodnutí ČSSZ ze dne 24.9.2010 o zvýšení starobního důchodu počala běžet třicetidenní lhůta pro podání žádosti o změnu data přiznání důchodu ve smyslu § 86 odst. 4 písm. a) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Soud dospěl k závěru, že žalobcovy námitky jsou důvodné, a proto žalobě vyhověl a zrušil podle ust. § 78 odst. 1 a odst. 2 s.ř.s. žalobou napadená rozhodnutí. Soud pro nezákonnost zrušil rozhodnutí, jímž byla žalobcova žádost zamítnuta, i rozhodnutí, kterým bylo rozhodováno o námitkách. Soud zrušil obě rozhodnutí z toho důvodu, že obě vycházejí ze stejného právního závěru, který byl shledán chybným.

Podle ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud rozhodl o tom, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení. V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku ( § 78 odst. 5 s.ř.s.).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu náleží náhrada nákladů řízení, která spočívá v nákladech zastoupení advokátem. Soud při stanovení výše odměny advokáta vyšel z ust. § 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), podle kterého ve věcech důchodového pojištění se považuje za tarifní hodnotu částka 1.000,- Kč. Podle § 7 advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty do 1.000,- Kč částku 500,- Kč. Odměna byla přiznána za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu byla přiznána náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300,- Kč. Celkem byla přiznána odměna ve výši 2.400,- Kč, která byla zvýšena o DPH ve výši 480,- Kč na celkovou částku 2.880,- Kč. Náklady v této výši hradí žalovaná ve lhůtě stanovené ve výroku tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku j e možno podat kasační stížnost do dvou týdnů ode dne doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze za podmínek stanovených v § 102 a násl. s.ř.s.

V Praze dne 6. října 2011

Mgr. Dana Černovská v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Helena Bartoňová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru