Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 A 161/2017 - 18Usnesení MSPH ze dne 05.12.2017


přidejte vlastní popisek

3 A 161/2017 - 18

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Ludmily Sandnerové v právní věci žalobce: M. A., nar. ..., státní příslušník Kyrgyzské republiky, V České republice bytem N. B. 65/42, P. 5, zastoupený JUDr. Ludvíkem Hynkem, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 2074/37, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2017, č. j. MV-84957-5/SO-2015,

takto:

Žalobě se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

Žalobce se prostřednictvím svého zástupce u Městského soudu v Praze žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí k žalobě zástupce žalobce nepřipojil. Byl proto vyzván Městským soudem v Praze dne 14. 11. 2017, č. j. 3 A 161/2017-8, aby ve lhůtě 5 dnů, kromě jiného, i kopii napadeného rozhodnutí soudu doložil. Tuto výzvu si zástupce žalobce z datové schránky vyzvedl dne 19. 11. 2017, avšak dosud soudu napadené rozhodnutí nedoručil. Soudu nezbývá než vycházet výlučně z údajů uvedených v žalobě zástupcem žalobce, který v ní uvádí, že mělo být žalovaným dne 12. 10. 2017 zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 21. 4. 2015, č. j. OAM-40327-29/DP-2014. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – OSVČ.

Žalobce navrhl přiznání odkladného účinku žaloby. Odůvodňuje ho tím, že výkon správního rozhodnutí by pro něho znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout České republice, event. jiným osobám. Kromě žalobce nehrozí nikomu jinému ani nepatrná újma a není ohrožen důležitý veřejný zájem. Případný výkon správního rozhodnutí žalobci způsobí povinnost vycestovat z České republiky a nemožnost se osobně účastnit jako účastník soudního sporu, popř. by musel vynaložit značné náklady na výkon svých práv z Kyrgyzské republiky. V České republice žije žalobce od roku 2011, zvykl si zde, naučil se český jazyk a má zde spoustu přátel. V ČR si zvýšil odbornost v oboru mezinárodní obchod, do ní investoval značné prostředky a tu má zájem uplatnit v dalším životě. Dle názoru žalobce je ve veřejném zájmu České republiky získat a užít kvalifikovanou pracovní sílu žalobce jako vysoce kvalifikovaného odborníka, který by v ČR podnikal.

Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby vyjádřil nesouhlasně. Žalovaný konstatuje, že dne 30. 9. 2014 žalobce jako účastník řízení podal žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání jako OSVČ. Od Vysoké školy obchodní v Praze, o. p. s. obdržel správní orgán I. stupně sdělení, že žalobce ukončil studium ke dni 3. 4. 2014. Na základě výzvy žalobce doložil, že studoval v International Prague University o. p. s. od 1. 2. 2014 do 1. 2. 2015 kurz Management. Jmenovaná o. p. s. není podle konstatování správního orgánu institucí akreditovanou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a žádost byla žalobci zamítnuta pro neplnění účelu pobytu. Současně bylo zjištěno, že žalobci i zaniklo živnostenské oprávnění ke dni 7. 6. 2017.

Podle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

Soud předesílá, že původně nepřiznával žalobám v pobytových věcech cizinců odkladný účinek, vycházeje z názoru, že nenahraditelná újma může přicházet v úvahu teprve až s případným navazujícím rozhodnutím o správním vyhoštění cizince.

Tento právní názor však Nejvyšší správní soud nepovažoval za přiléhavý a v usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100, konstatoval:

Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že vzhledem k jeho stávajícím osobním a rodinným poměrům, jak je stěžovatel vylíčil v návrhu na přiznání odkladného účinku a jak vyplývají ze správního spisu, by nucené opuštění ČR pro něho a pro jeho rodinu mohlo znamenat nenahraditelnou újmu. Navíc má Nejvyšší správní soud za to, že může být pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces nezbytné, aby stěžovatel mohl zůstat na území ČR do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení, jak požaduje soudní řád správní, zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd.

Zároveň Nejvyšší správní soud vychází z toho, že pokud by nedošlo k odkladu právních účinků pravomocného rozhodnutí žalovaného o zrušení povolení k trvalému pobytu stěžovatele do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, je zde reálné nebezpečí, že by byl stěžovatel skutečně nucen ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu opustit území ČR, neboť vzhledem ke zmiňovaným důvodům, které vedly žalovaného k odnětí oprávnění k trvalému pobytu stěžovatele, nelze spoléhat na to, že by měl stěžovatel bez dalšího možnost získat jiný druh povolení k pobytu v ČR.

Je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území ČR by mohl být stěžovatel donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně tato skutečnost nemůže být podle názoru Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku. Jen stěží lze předpokládat, že cizinec má předejít případné nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území ČR a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu v ČR na určitou dobu.

Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že v daném případě shledal příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem nenahraditelné újmy u stěžovatele.

V návaznosti na shora uvedené zdejší soud praxi změnil a odkladný účinek ve věcech pobytu cizinců přiznával.

Posléze však zdejší soud svůj právní názor opět přehodnotil, a to ve světle judikatury Ústavního soudu, konkrétně usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11. Pod bodem 32 Ústavní soud vyslovil:

Pokud jde o argument, že rozhodnutí o neudělení víza (podobně jako v případě rozhodnutí o povolení k pobytu se jedná o jeden z typů pobytových oprávnění – pozn. zdejšího soudu) může vést k porušení práv zaručených čl. 10 odst. 2 Listiny, neboť pobývá-li cizinec na území delší dobu, může si zde vytvořit rodinné pouto, lze též navázat na výše uvedené. Do soukromého a rodinného života může fakticky zasáhnout až rozhodnutí bezprostředně vedoucí k nucenému opuštění země, které teprve vytvořené vazby přetne. Samotné neudělení víza tento efekt nemá.

Zdejší soud se tedy navrátil k původně zastávanému názoru, že v případě zamítnutí žádosti o vydání povolení k pobytu na územní České republiky do rodinného a soukromého života cizince fakticky zasahuje až případné následné rozhodnutí o jeho správním vyhoštění. Žalobce ve svém návrhu uvádí pouze obecná subjektivní tvrzení, která nesvědčí o konkrétní naléhavosti vyhovění tomuto návrhu. Uvedená tvrzení ve vztahu ke své osobě ani ničím důkazně nepodložil.

Eventuální účast žalobce na projednávání jím podané žaloby je možno řešit vydáním pobytového oprávnění (např. udílením krátkodobých víz podle vízového kodexu, tj. nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 810/2009), kteroužto správní praxi lze příslušným správním orgánům v případech, kdy probíhá soudní řízení ve věci pobytu cizinců, jednoznačně doporučit tak, aby bylo zajištěno jejich právo aktivně se soudního řízení účastnit.

Z popsaných důvodů soud žalobě odkladný účinek nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná [§ 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.].

V Praze dne 5. prosince 2017

JUDr. Jan Ryba

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru