Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 A 101/2010 - 34Rozsudek MSPH ze dne 22.03.2011


přidejte vlastní popisek

3 A 101/2010-34

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudců JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: V. K., nar. XXX, XXX státní příslušnosti, bytem B., zast. Mgr. Radimem Strnadem, advokátem v Brně, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o přezkum rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 21.5.2010 č.j. CPR-707-1/ČJ-2010-9CPR-C213, ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně, takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví (dále „rozhodnutí správního orgánu druhého stupně“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání ve správním řízení a zároveň potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Brno, Oddělení povolování pobytu Brno ze dne 30.11.2009 č.j. CPBR-17644-6/CI-2009-064061 (dále „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“).

Pokud žalobce označil za žalovaného Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, jejíž rozhodnutí vydané v odvolacím správním řízení navrhl zrušit, pak v důsledku přechodu působnosti ke zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů cizinci podle ust. § 37 odst.1 zákona č.326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pobytu cizinců“), resp. zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu (§ 46 odst.1 zákona o pobytu cizinců) od 1.1.2011 z Policie České republiky na Ministerstvo vnitra, a tím i přechodu funkční příslušnosti pro odvolací správní řízení na Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, která je organizační součástí Ministerstva vnitra, došlo ze zákona ke změně správního orgánu na straně žalovaného účastníka řízení na Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (§ 69 s.ř.s., zákon č.427/2010 Sb.).

Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla žalobci zrušena podle ust. § 37 odst.1 písm. a) zákona o pobytu cizinců ve spojení s ust. § 46 odst.1 téhož zákona platnost povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem výkonný manažer – účast v právnické osobě proto, že žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání dvou úmyslných trestných činů.

Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu druhého stupně vyplývá, že správní orgán druhého stupně neshledal v prvostupňovém posouzení věci porušení zákona. Podle správního orgánu druhého stupně bylo prvostupňové správní rozhodnutí řádně odůvodněno včetně uvedení podkladů, z nichž správní orgán prvního stupně vycházel. Jestliže byl žalobce odsouzen pro úmyslný trestný čin, pak správní orgán musí (má stanovenou povinnost) z této skutečnosti vycházet a není připuštěno uplatnění diskrečního oprávnění. Je-li jako v daném případě dán důvod pro zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ustanovením § 37 odst.1 písm. a) zákona o pobytu cizinců (ve spojení s ust. § 46 odst.1 téhož zákona), pak správnímu orgánu nepřísluší ani zkoumat přiměřenost dopadu do soukromého a rodinného života cizince.

Rozhodnutí správního orgánu druhého stupně napadá žalobce v jediném žalobním bodě, v němž uvádí, že toto rozhodnutí, pokud jím bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, bylo vydáno v rozporu se zákonem, a dodává, že se tímto rozhodnutím cítí být přímo zkrácen na svých právech. Nezákonnost napadeného rozhodnutí správního orgánu druhého stupně spatřuje v tom, že jím došlo k pravomocnému ukončení řízení o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy žalobce již žádným povolením k dlouhodobému pobytu nedisponoval. Žalobce uvádí, že měl na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt za účelem účasti v právnické osobě s platností do 19.3.2010. Rozhodnutí správního orgánu druhého stupně bylo vydáno dne 21.5.2010, tedy – jak tvrdí žalobce – již po skončení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Podle žalobce tak odpadl důvod, pro který bylo správní řízení zahájeno, protože povolení k dlouhodobému pobytu zaniklo žalobci přímo ze zákona ke dni 19.3.2010 (žalobce v žalobě zřejmě omylem uvedl ročník 2009). Uvedená skutečnost vyplývá podle žalobce z ust. § 42 odst.6 zákona o pobytu cizinců, podle něhož je cizinec oprávněn pobývat na území po dobu uvedenou v povolení k dlouhodobému pobytu.

Žalovaný, kterým v době podání vyjádření k žalobě dne 7.12.2010 bylo ještě Ředitelství služby cizinecké policie Policie České republiky, potvrdil, že žalobce pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem účasti v právnické osobě jako výkonný manažer s platností od 20.3.2008 do 19.3.2010. Dne 1.10.2009 obdržel Inspektorát cizinecké policie Brno informaci Městského soudu v Brně o pravomocném odsouzení žalobce, a to odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu. Pro tento důvod byla rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 30.11.2009 zrušena platnost povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky. Pokud jde o žalobní bod uplatněný žalobcem, jak uvádí Ředitelství služby cizinecké policie, z lustrace v evidenci cizinecké policie vyplývá, že dne 8.3.2010 podal žalobce na Inspektorátu cizinecké policie Brno žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonný manažer – účast v právnické osobě, tedy v době, kdy řízení o zrušení povolení k dlouhodobému pobytu nebylo pravomocně ukončeno. Žádost byla podána ve lhůtě podle ust. § 47 odst.1 zákona o pobytu cizinců. Pokud doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů uplyne před rozhodnutím o žádosti o povolení dlouhodobého pobytu, ačkoli žádost byla podána ve lhůtě podle cit. ustanovení, pak podle odstavce 2 téhož ustanovení se považuje vízum za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti. Toto ustanovení se vztahuje i na žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Na základě tohoto ustanovení byla podle vyjádření Ředitelství služby cizinecké policie žalobci vydávána Inspektorátem cizinecké policie Brno překlenovací víza k pobytu. Žalobce proto měl na území České republiky stále pobyt povolen. V případě, že by nepožádal v zákonné lhůtě o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, skutečně by žalobci zanikla ze zákona platnost povolení ke dni 19.3.2010. V daném případě podle vyjádření Ředitelství služby cizinecké policie k žalobě žalobce prodloužil podáním žádosti ze dne 8.3.2010 dobu platnosti stávajícího povolení do doby pravomocného rozhodnutí o podané žádosti. V neposlední řadě Ředitelství služby cizinecké policie namítlo, že žalobce v žalobě neuvádí, jakým způsobem se cítí být zkrácen na svých právech, a vyslovilo domněnku, že žaloba byla podána opožděně.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu druhého stupně včetně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst.2 s.ř.s.). Žalobu nepokládá za důvodnou, neboť pochybení, které žaloba vytýká správnímu orgánu, neshledal.

Napadená rozhodnutí soud přezkoumal bez nutnosti nařízení jednání vzhledem ke konkludentnímu souhlasu obou účastníků řízení. Při přezkoumávání zákonnosti a správnosti rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst.1 s.ř.s.).

Nejprve se soud vypořádal s námitkou žalovaného týkající se domnělého opožděného podání žaloby. Podle ust. § 172 odst.1 zákona o pobytu cizinců lze žalobu podat do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není v cit. zákoně dále stanoveno jinak, a zmeškání této lhůty nelze prominout. V daném případě nejen z tvrzení žalobce v žalobě, ale i z doručenky založené v předloženém správním spise vyplývá, že právní zástupce žalobce obdržel napadené rozhodnutí správního orgánu druhého stupně dne 15.7.2010. Poslední den třicetidenní lhůty k podání žaloby tak připadl na sobotu 14.8.2010, resp. ve smyslu ust. § 40 odst.3 s.ř.s. na pondělí 16.8.2010. Jak vyplývá z obálky založené v soudním spise spolu se žalobou, žaloba byla odeslána soudu poštou dne 16.8.2010, tedy včas (srov. § 40 odst.4 s.ř.s.); není proto rozhodné, že soudu došla až dne 18.8.2010.

Podle ust. § 37 odst.1 písm. a) zákona o pobytu cizinců Ministerstvo vnitra (do 31.12.2010 Policie České republiky) zruší cizinci platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. S účinností od 1.1.2011, tedy v době po vydání přezkoumávaného správního rozhodnutí, byl důvod ke zrušení platnosti víza upřesněn zákonem č.427/2010 Sb. tak, že musí jít o odsouzení k trestu odnětí svobody v délce převyšující tři roky. Podle ust. § 46 odst.1 zákona o pobytu cizinců platí pro povolení k dlouhodobému pobytu obdobně – mimo jiné – ust. § 37 tohoto zákona vztahující se na dlouhodobé vízum, resp. podle právní úpravy účinné do 31.12.2010 na vízum k pobytu nad 90 dnů.

Jedinému žalobnímu bodu, totiž tvrzení, že rozhodnutí správního orgánu druhého stupně bylo vydáno v rozporu se zákonem, pokud jím došlo k pravomocnému ukončení řízení o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy žalobce již žádným povolením k dlouhodobému pobytu nedisponoval, nelze přisvědčit. Nejen z vyjádření Ředitelství služby cizinecké policie k žalobě, ale i z obsahu předloženého správního spisu vyplývá skutečnost, že žalobci byla platnost pobytu prodlužována, postupně do 18.4.2010, 17.6.2010, 16.8.2010, přinejmenším jetšě do 15.10.2010. Tato skutečnost vyplývá z lustrace z evidence cizinecké policie – přehledu udělených překlenovacích víz k pobytu, tj. pěti listů tzv. pobytových štítků znějících na jméno žalobce a týkajících se typu povolení k dlouhodobému pobytu, jež byly v rámci správního spisu soudu předloženy Ředitelstvím služby cizinecké policie.

Žalobce neunesl ani – jak i naznačuje Ředitelství Ředitelství služby cizinecké policie ve svém vyjádření k žalobě – tzv. břemeno tvrzení v otázce, jak vůbec a čím měl být vydaným rozhodnutím zkrácen na svých subjektivních veřejných právech. I kdyby totiž došlo k procesní situaci, kterou žalobce naznačuje, tzn. k situaci, kdy by mu nebyl pobyt prodloužen, a tím k vydání rozhodnutí, které již vůči žalobci nic neřeší (a toho si je žalobce – jak vyplývá ze žaloby – zjevně vědom), pak tím spíš je zřejmé, že ke zkrácení žádných žalobcových práv ve smyslu ust. § 65 odst.1 nebo 2 s.ř.s. nedošlo ani by nemohlo dojít a jde o spor či námitku pouze akademické povahy.

Vzhledem k tomu, že se žalobce v žalobě nezajímá o věcnou stránku napadených rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, resp. vůbec nenapadá důvod, pro který mu byla zrušena platnost povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky, a zkrácen v právech se cítí být výlučně v domnělém vydání rozhodnutí správního orgánu druhého stupně, a tím k pravomocnému ukončení řízení o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy již žalobce podle svého tvrzení žádným povolením k dlouhodobému pobytu nedisponoval, soud – jsa vázán mezemi uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst.2 s.ř.s.) – se věcnou stránkou rozhodnutí, tedy jeho vlastním jádrem, důvodem zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky, kterým bylo pravomocné odsouzení žalobce za spáchání úmyslného trestného činu (v době správního rozhodování ještě legislativně nepodmíněné výškou trestou), nemohl zabývat.

Správní orgány obou stupňů nepochybily ani v úvaze, že zákonem není připuštěno uplatnění diskrečního oprávnění, pokud jde o posouzení skutečnosti, zda došlo k pravomocnému odsouzení cizince za spáchání úmyslného trestného činu.

Z uvedených důvodů byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (§ 78 odst.7 s.ř.s.).

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst.1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovaný sice byl v řízení plně úspěšný, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek a z důvodů stanovených v § 102 a násl. s.ř.s., včetně podmínky být zastoupen advokátem, nemá-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie. Kasační stížnost, o níž rozhoduje Nejvyšší správní soud, lze podat u Městského soudu v Praze do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku.

V Praze dne 22.3.2011

JUDr. Jan Ryba

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru