Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Az 47/2019 - 29Rozsudek MSPH ze dne 19.02.2021

Prejudikatura

5 Azs 3/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 Azs 86/2021

přidejte vlastní popisek

2 Az 47/2019-29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci

žalobkyň:

obě zastoupené Mgr. Martinem Žákem
advokátem se sídlem Šlikova 550/6, 169 00 Praha

proti žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2019, č.j. OAM-445/ZA-ZA11-VL11-2019

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhaly zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), jímž žalobkyním neudělil mezinárodní ochranu podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

II. Žalobní body

2. Žalobkyně namítaly, že se žalovaný nedostatečně zabýval důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu a v průběhu řízení si obstaral nedostatečné, neaktuální a netransparentní informace o zemi původu. Žalobkyně svou žádost o mezinárodní ochranu opíraly jednak o důvodné obavy před nuceným povoláním manžela a otce do armády, ale také o politickou a bezpečnostní situaci na Ukrajině, kde dochází k průběžné nestabilitě a eskalacím konfliktu, a to od roku 2014. Odkázaly na doporučení Ministerstva zahraničních věcí, které občanům České republiky nedoporučuje cestovat do Doněcké a Luhanské oblasti, obzvláště pak do míst, která se nacházejí v blízkosti tzv. linie dotyku, kde stále dochází k nepravidelným ozbrojeným střetům. Probíhající konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou tak nemá vliv a reálný dopad pouze na některé oblasti země, jak tvrdí žalovaná, ale negativně ovlivňuje všechny obyvatele Ukrajiny a dopadá na celé její území.

3. Dále žalobkyně uvedly, že v případě návratu do vlasti by měl manžel a otec žalobkyň jako důstojník a bývalý profesionální voják povinnost do armády nastoupit a v případě, že by toto odmítl, hrozil by mu trest odnětí svobody. S největší pravděpodobností by byl okamžitě převelen do východní části země, kde je zóna ATO (antiteroristická operace, doplněno městským soudem) a kde není situace ani po 5 letech probíhajících ozbrojených konfliktů stále stabilní. Dle veřejně dostupných informací (např. výroční zpráva Amnesty International z roku 2015, index EUR 50/1683/2015 o situaci na Ukrajině) se na východní Ukrajině konají bojové akce, které mohou mít za následek genocidu, etnické čistky a jiné zločiny proti lidskosti, proti míru nebo válečné zločiny, případně jiné závažné zločiny nepolitického charakteru.

4. Žalovaný se též dopustil nesprávného právního posouzení ohledně relevantnosti soukromého a rodinného života žalobkyň na území České republiky, přičemž vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, což způsobilo i nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. I když rodinný život není sám o sobě důvodem k udělení doplňkové ochrany, dopad do soukromého a rodinného života je jedním z elementů posuzování celkového kontextu situace žadatele o mezinárodní ochranu. V případě návratu na Ukrajinu by totiž musel otec a manžel žalobkyň narukovat do armády, v opačném případě nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody, čímž by mu bylo znemožněno realizovat rodinný život na Ukrajině. Nemožnost realizovat rodinný život ve vlasti je důvodem pro udělení doplňkové ochrany (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 – 71, a ze dne 28. 4. 2011, č. j. 1 Azs 5/2011 – 36, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 2. 1996, č. 23218/94, Gul proti Švýcarsku).

III. Vyjádření žalovaného

5. K námitce žalobkyň ohledně obav z povolání manžela do ukrajinské armády a nasazení do oblasti ATO, žalovaný uvedl, že ve věci jejího manžela je vedeno samostatné řízení o udělení mezinárodní ochrany. Samotný konflikt pak je situován ve dvou oblastech, a to Doněcké a Luhanské oblasti. Žalobkyně pocházejí z města Chmelnyckyj v Chmelnycké oblasti, která se nachází v západní části Ukrajiny pod kontrolou centrální vlády.

6. Co se týče tvrzení, že probíhající konflikt negativně dopadá na celé území Ukrajiny, nejedná o azylově relevantní skutečnost, jelikož tato situace dopadá na všechny občany Ukrajiny bez rozdílu. V tomto případě poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 5 Azs 116/2004.

IV. Obsah správního spisu

7. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 8. Žalobkyně a) podala dne 12. 5. 2019 i jménem své dcery žádost o mezinárodní ochranu. Uvedla, že nikdy nebyla členem politické strany nebo politicky aktivní, má manžela a dceru (žalobkyni b). Žádost podala z důvodu, že manžel je voják a víra mu nedovoluje zabíjet.

9. Při pohovoru dne 15. 5. 2019 výše uvedené důvody blíže rozvedla tak, že nejdříve odjel do ČR manžel s tím, že nejprve o podání žádosti o azyl neuvažovali. Po odjezdu manžela však prezident Porošenko vydal nařízení, že Ukrajina potřebuje více vojáků. Od té doby k nim začali volat z vojenské správy s dotazy, kde je manžel, že Ukrajina potřebuje vojáky. V jednom případě se také zastavili u nich doma a říkali, že manžel má vojenskou povinnost. Proto se manžel už nevrátil a požádal o mezinárodní ochranu.

10. Dne 16. 8. 2019 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým žalobkyním mezinárodní ochranu v žádné formě předpokládané zákonem o azylu neudělil. V odůvodnění žalovaný neshledal naplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona o azylu. Shrnul uvedená tvrzení a vyšel z informací, které shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině.

11. Shledal, že žalobkyně a) neuplatňovala v domovském státě žádná politická práva ani svobody, a nemohla být tedy z toho důvodu ani pronásledována, nesplňuje tedy podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu. Zároveň neshledal, že by žalobkyně mohly ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu nebo že by takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti. Uvedl, že v průběhu pohovoru žalobkyně a) neuvedla jakoukoli diskriminaci ve vlasti před příjezdem do ČR zapříčiněnou důvody uvedenými v zákoně o azylu a dokonce ani žádné problémy, které by s ukrajinskými státními orgány nebo bezpečnostními složkami rodina žalobkyně měla. Hlavním důvodem odchodu z vlasti bylo následovat manžela, který odcestoval do ČR za účelem výdělku. Poukázal na to, že žalobkyně a) neuvedla, že by měla ona sama nebo její nezletilá dcera ve vlasti jakékoli potíže zapříčiněné jejich rasou, pohlavím, náboženstvím, národností či příslušností k určité sociální skupině nebo pro zastávání politických názorů anebo že by jim takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti. Pokud jde o přání žalobkyně a) žít se svojí rodinou, žalovaný uvedl, že azyl je specifickým důvodem povolení k pobytu na území ČR a nelze jej zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území republiky. Azyl je specifickým institutem mezinárodní ochrany, který slouží k ochraně osob před porušováním jejich základních lidských práv, nikoli k legalizaci pobytu na území ČR.

12. K obecným tvrzením ohledně ekonomické situace na Ukrajině žalovaný uvedl, že ekonomická situace není důvodem pro udělení azylu. K obavám ohledně povolání manžela do armády žalovaný uvedl, že o žádosti manžela se vede samostatné řízení.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

13. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Žalobkyně nejprve namítaly, že správní orgán během řízení vycházel z nedostatečných, neaktuálních a netransparentních informací o zemi původu, když žalobkyně opíraly žádost též o politickou a bezpečností situaci na Ukrajině. Soud uvedenou námitku neshledal důvodnou. Není pravdou, že by žalobkyně založily svoji žádost na politické a bezpečností situaci na Ukrajině. Žalobkyně v tomto případě žádná tvrzení neuváděly. V poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 15. 5. 2019 žalobkyně a) jako důvod žádosti uvedla: „Manžel je voják, ale víra nám nedovoluje zabíjet. Proto když chtěli, aby se manžel zúčastni války na východě Ukrajiny a začali jej intenzivně vyhledávat, on odjel do ČR a požádal o mezinárodní ochranu. Když odjel, začali otravovat mě, proto jsem se také nakonec rozhodla s dcerou opustit Ukrajinu a zažádat o mezinárodní ochranu.“ V protokolu o pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 15. 5. 2019 pak doplnila, že s manželem podnikali, ale podnikání museli z důvodu politické a ekonomické situaci na Ukrajině ukončit. Nejdříve odjel do ČR manžel za účelem výdělku. Po odjezdu manžela však prezident Porošenko vydal nařízení, že Ukrajina potřebuje více vojáků. Od té doby k nim začali volat z vojenské správy s dotazy, kde je manžel, že Ukrajina potřebuje vojáky. V jednom případě se také zastavili u nich doma a říkali, že manžel má vojenskou povinnost. Proto se manžel už nevrátil a požádal o mezinárodní ochranu.

15. Jediným uváděným důvodem pro odchod z Ukrajiny a podání žádosti o mezinárodní ochranu tak byly ekonomické problémy související s podnikáním a následná obava před povoláním manžela k vojenské službě.

16. Pro úplnost městský soud dodává, že vyhláškou č. 68/2019 Sb. byla mezi bezpečné země zařazena Ukrajina s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou proruských separatistů, a to s účinností od 23. 3. 2019 (§ 2 bod 24 vyhlášky č. 328/2015 Sb.). V případě, kdy je Ukrajina považována za bezpečnou zemi původu a žalobkyně neuvedly žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na hrozbu pronásledování nebo vážné újmy v zemi původu ani žádné konkrétní individualizované skutečnosti, v čem spatřují zjištěné podklady za nedostatečné nebo neaktuální (a neuvádí je ani v žalobě), pak nebyl důvod, aby žalovaný v tomto směru opatřoval další důkazy.

17. Pokud jde o bezpečnostní konflikt probíhající na Ukrajině, Městský soud v Praze odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, který se v minulosti k situaci na Ukrajině opakovaně vyjadřoval. Lze zmínit např. usnesení ze dne 11. 3. 2020, č. j. 2 Azs 382/2018-67, ve kterém kasační soud shledal: „Pokud stěžovatelé dále namítli své ohrožení na zdraví a životě z důvodu ozbrojeného konfliktu na území Ukrajiny, je třeba předně poukázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 – 17, v němž bylo k bezpečnostní situaci na Ukrajině konstatováno, že „[n]a Ukrajině nelze ani dříve, ani v současné době klasifikovat situaci jako „totální konflikt“, neboť probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje takové intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Nutno upozornit, že se jedná o konflikt izolovaný pouze na východní části Ukrajiny, přičemž jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá.“ Odkázat lze též na další rozhodnutí, ve kterých se této problematice Nejvyšší správní soud věnoval, např. usnesení ze dne 31. 3. 2015, č. j. 4 Azs 15/2015 – 28, ze dne 30. 4. 2015, č. j. 9 Azs 13/2015 – 69, ze dne 17. 6. 2015, č. j. 6 Azs 86/2015 – 31, či ze dne 18. 9. 2015, č. j. 2 Azs 194/2015 - 28. Situace na Ukrajině se přitom od doby, kdy byla uvedená rozhodnutí vydána, nezhoršila, spíše naopak – je všeobecně známo, že se konflikt nešíří do dalších jím dosud nezasažených oblastí (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 2 Azs 41/2018 - 39).“

18. Soud tak považuje podklady, které si žalovaný pro své rozhodnutí opatřil s ohledem na předložená tvrzení za zcela postačující, a uvedenou námitku shledal nedůvodnou.

1 Žalobkyně žily před odchodem z vlasti ve městě Chmelnyckyj v Chmelnycké oblasti, která je pod kontrolou centrální vlády.

19. V případě obav z nuceného nástupu manžela žalobkyně a) do armády, lze souhlasit s odůvodněním žalovaného, že touto otázkou se zabýval k žádosti manžela pana, kterému též nebyla mezinárodní ochrana poskytnuta (rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2019, č.j. OAM-5/ZA-ZA11-VL18-2019). Při jednání dne 19. 2. 2021 soud provedl důkaz rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 1. 2019, č.j. 2 Az 46/2019-31, kterým byla zamítnuta žaloba manžela žalobkyně a) a otce žalobkyně b) pana proti uvedenému rozhodnutí Ministerstva vnitra. Z odůvodnění uvedeného rozsudku se podává, že v situaci, kdy žalobce v letech v letech 2001 až 2011 sloužil jako profesionál v armádě, a po propuknutí konfliktu na východě Ukrajiny v roce 2014 nebyl až do svého odchod do ČR v létě 2018 ke službě v armádě povolán (nebyl mu doručen povolávací rozkaz), když byl pouze vyzván k dobrovolnému zvýšení kvalifikace, což odmítl a následně již nebyl ze strany armády kontaktován, pak je jeho obava ze služby v armádě zcela nepodložená. Pokud se v tomto směru žalobce odvolával na vyhlášení válečného stavu na území Ukrajiny, pak tento trval po dobu 30 dnů od 26. 11. 2018 do 26. 12. 2018, a tedy v době, kdy žalobce žádal o mezinárodní ochranu (3. 1. 2019) i v době rozhodování žalovaného (29. 7. 2019) a též v době rozhodování Městského soudu v Praze (25. 1. 2021) na Ukrajině válečný stav vyhlášen nebyl a není. Obava žalobce z nuceného povolání do armády a účasti v bojových operacích na východě Ukrajiny tak nevychází z žádných konkrétních podkladů a zjištění, a jedná se tak o ničím nepodloženou domněnku. V takovém případě pak nelze uvažovat ani o případném zásahu do soukromého nebo rodinného života žalobkyň a pana.

20. Soud pro úplnost dodává, že možné povolání manžela a otce žalobkyň do armády není důvod, pro který by bylo lze udělit mezinárodní ochranu (srov. např. usnesení NSS ze dne 10. 11. 2016, čj. 10 Azs 198/2016-37). Obava z případného povolání do armády se navíc netýká přímo žalobkyň, nýbrž jejich manžela a otce.

21. Stejně tak ekonomické důvody a s tím související těžké životní podmínky (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65) podle setrvalé judikatury Nevyššího správního soudu nemohou být relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.

22. Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně ve věci neměly úspěch, proto jim náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 19. února 2021

JUDr. Tomáš Louda

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru