Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

14 A 60/2019 - 38Rozsudek MSPH ze dne 24.02.2021

Prejudikatura

1 As 24/2011 - 79

1 As 96/2008 - 115

10 Azs 349/2017 - 45


přidejte vlastní popisek

14 A 60/2019- 38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci

žalobce: O. K., státní příslušnost Ukrajina

bytem X

zastoupen advokátem Mgr. Ing. Janem Levým sídlem Štefánikova 249/28, Praha 5

proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 3. 2019, č. j. MV-101388-5/SO-2018

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 31. 7. 2018, č. j. OAM-6850-42/DP-2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 46 odst. 7 a dále ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. b) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 7. 2019 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná, neboť nebyly ve stanovené lhůtě předloženy doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti.

II. Průběh správního řízení a napadené rozhodnutí žalované

2. Žalobce pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná s platností od 2. 4. 2014 do 1. 4. 2016. Dne 15. 3. 2016 podal žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Správní orgán I. stupně žádost žalobce zamítl rozhodnutím ze dne 23. 2. 2017, č. j. OAM-6850-18/DP-2016, neboť žalobce nesplňoval podmínku trestní zachovalosti podle § 174 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Dne 25. 9. 2017 žalovaná vydala rozhodnutí č. j. MV-96609-5/SO-2017, kterým bylo uvedené rozhodnutí potvrzeno. V následném přezkumném řízení ale žalovaná obě zmíněná rozhodnutí svým rozhodnutím ze dne 11. 1. 2018, č. j. MV-96609/SO-2017, zrušila a vrátila věc správnímu orgánu I. stupně k novému projednání, neboť bylo zjištěno, že se žalobce ke dni 20. 9. 2017 (tj. před 25. 9. 2017) osvědčil, a proto se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen.

3. Správní orgán I. stupně tak vydal opětovně prvostupňové rozhodnutí, přičemž žádost žalobce zamítl s tím, že ve stanovené lhůtě nepředložil doklady za účelem ověření údajů v jeho žádosti, konkrétně doklad prokazující, že úhrnný měsíční příjem cizince a s ním společně posuzovaných osob odpovídá podmínkám uvedeným v § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a to ve formě platebního výměru k dani z příjmů za rok 2016. Žalovaná prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobce byl ve výzvě k odstranění vad žádosti ze dne 7. 3. 2018 podrobně poučen o tom, jaké doklady je třeba k žádosti doložit, mimo jiné byl konkrétně vyzván k doložení platebního výměru za rok 2016. Žalobce si byl dle žalované dobře vědom, že tento doklad správnímu orgánu I. stupně nedoložil, jelikož byl jeho právní zástupce před vydáním rozhodnutí seznámen se spisovým materiálem. Žalovaná dodala, že žalobce platebním výměrem za rok 2016 musel s ohledem na datum jeho vydání disponovat v době, kdy byl k doložení vyzván.

4. Žalovaná dále uvedla, že k platebnímu výměru za rok 2016 ze dne 20. 4. 2017, který byl správnímu orgánu doložen dne 3. 9. 2018, nemohla přihlédnout s ohledem na zásadu koncentrace řízení ve smyslu § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle žalované neuvedl žalobce žádné důvody, které by mu bránily ve včasném podání platebního výměru za rok 2016 již v řízení před správním orgánem I. stupně. Žalovaná dodala, že řízení o žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu je zahajováno na návrh, není tedy ovládáno zásadou vyšetřovací a účastník řízení musí být aktivní v předkládání a navrhování podkladů, které mohou odůvodnit vyhovění žádosti.

5. K otázce zásahu do soukromého a rodinného života žalobce žalovaná uvedla, že žalobce nemá na území České republiky žádného rodinného příslušníka. Děti a matka žalobce se zdržují v zemi jeho původu. Žalobce pobývá na území České republiky od roku 2007 a je hlášen v pronajaté nemovitosti. S ohledem na uvedené se lze dle žalované domnívat, že vazby k jeho domovské zemi nejsou zpřetrhány.

III. Obsah žaloby

6. Žalobce v podané žalobě nejprve zrekapituloval průběh správního řízení a následně se vyjádřil k napadenému rozhodnutí.

7. Konkrétně pak namítal, že přezkumné řízení slouží k odstranění případných nezákonností v rozhodování a nikoliv k doplnění a změně zjištěného skutkového stavu věci. Podle žalobce tak neměl správní orgán I. stupně, poté co mu byla věc po přezkumném řízení vrácena, nově zjišťovat skutkový stav věci a vycházet z nových důkazů, ale měl rozhodnout na základě podkladů z roku 2016. Podle žalobce správní orgán I. stupně k případu po rozhodnutí žalované v přezkumném řízení přistoupil nesprávně tak, jako by rozhodoval poprvé. Žalobce je přesvědčen, že se jedná o nesprávný postup, který neguje smysl přezkumného řízení.

8. Žalobce rovněž namítal nesprávnou aplikaci koncentrace řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu. Dle žalobce správní orgán I. stupně jednal z moci úřední, jelikož původně mu neprodloužil dlouhodobý pobyt z důvodu domnělé trestní zachovalosti. Žalobce zdůraznil, že cizinci jsou zranitelnou skupinou, a proto by měl přístup správních orgánů tuto skutečnost zohledňovat. Žalobce dodal, že každý den poctivě pracuje na stavbách a řádně platí daně.

9. S ohledem na uvedené žalobce navrhnul, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil.

IV. Vyjádření žalované

10. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že správní orgán vychází při vydání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který je zde v době rozhodování. Pokud byla věc vrácena v rámci přezkumného řízení ke správnímu orgánu I. stupně, pak ten odpovídá za řádné a úplné zjištění skutkového stavu a je oprávněn zopakovat již provedené dokazování a podle toho i provést důkazy nové.

11. Žalovaná dále uvedla, že v případě žalobce se jednalo o řízení ve věci jeho žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, nejednalo se tedy o řízení z moci úřední. Řízení zahajovaná na návrh nejsou dle žalované ovládána zásadou vyšetřovací. Žalovaná dodala, že je vyloučeno, aby žalobce uplatňoval v odvolacím řízení skutečnosti a důkazy, o kterých věděl již v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně a mohl je bez potíží uplatnit. Dle žalované také platí obecná právní zásada „neznalost zákona neomlouvá“.

12. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

13. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. O podané žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení na nařízení jednání sami netrvali (souhlas žalobce i žalované byl v souladu s § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. presumován). Soud také neshledal potřebu provádět dokazování – ve věci bylo možné vyjít z podkladů obsažených ve správním spise.

15. Předem vlastního posouzení věci soud nejprve předesílá, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel.

16. V kontextu uvedeného soud tedy přistoupil k posouzení žalobních námitek, z nich nejprve námitky stran toho, zda měly správní orgány vycházet ze skutkového stavu zjištěného před tím, než bylo provedeno přezkumné řízení, nebo zda měly zjišťovat skutkový stav nově.

17. Podle § 97 odst. 3 správního řádu „[r]ozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, příslušný správní orgán zruší nebo změní, popřípadě zruší a věc vrátí odvolacímu správnímu orgánu nebo správnímu orgánu prvního stupně; tyto správní orgány jsou vázány právním názorem příslušného správního orgánu.

18. Původní rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 23. 2. 2017, č. j. OAM-6850-18/DP-2016, i rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2017, č. j. MV-96609-5/SO-2017, týkající se žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu byly zrušeny v přezkumném řízení z důvodu nedostatečného posouzení otázky trestní zachovalosti žalobce. Jak přitom vyplývá z § 97 odst. 3 správního řádu, pokud je rozhodnutí v přezkumném řízení zrušeno a vráceno k novému projednání, je správní orgán vázán právním názorem příslušného správního orgánu, který nezákonné rozhodnutí zrušil. Z uvedeného ustanovení ale nevyplývá, že by byl správní orgán vázán zjištěným skutkovým stavem. Ostatně rovněž odborná literatura k domu dodává, že „[v]ázanost právním názorem může být prolomena pouze v důsledku nových skutkových zjištění při novém projednání věci či v případě změny právní úpravy v průběhu řízení.” (srov. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, § 97). Správní orgán je tedy po zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení vázán vysloveným právním názorem (s výše uvedenými výjimkami), ale skutkový stav věci může zjišťovat nově.

19. Pokud nebylo prvotně žalobci prodlouženo povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu nesplnění podmínky trestní zachovalosti, neznamená to, že po přezkumném řízení může správní orgán I. stupně posuzovat pouze splnění této jedné podmínky. V dané věci byla odstraněna nezákonná rozhodnutí správního orgánu I. stupně, resp. žalované, proto měl správní orgán I. stupně opětovně žádost žalobce posoudit, a to z hlediska splnění všech podmínek pro prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Správní orgán přitom vychází při vydání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který zde je v době rozhodování (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 1 As 24/2011 - 79, nebo ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 68/2008 - 126).

20. Správní orgán I. stupně tedy postupoval správně, když žalobce vyzval k odstranění vad žádosti podané dne 15. 3. 2016 a požadoval aktuální doklady prokazující splnění podmínek pro prodloužení doby platnosti jeho pobytového oprávnění včetně platebního výměru k dani z příjmů za rok 2016. Uvedená žalobní námitka není s ohledem na uvedené důvodná.

21. Žalobce dále namítal, že správní orgány jednaly z moci úřední, neboť rozhodovaly po zrušení jejich původních rozhodnutí v přezkumném řízení, a proto nelze aplikovat koncentraci řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu.

22. Podle § 82 odst. 4 správního řádu., který na projednávaný případ aplikovala žalovaná, platí, že „k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve.

23. K aplikaci § 82 odst. 4 správního řádu se správní soudy ve své judikatuře opakovaně vyjádřily. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 - 115, č. 1856/2009 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že citované ustanovení se neuplatní na řízení o přestupku a zdůraznil, že zásada koncentrace vyjádřená v citovaném ustanovení je typická pro řízení o žádosti. Judikatura se následně vyvinula v obecný závěr, že se zásada koncentrace neuplatní v řízeních, v nichž je ukládána povinnost z moci úřední; v takových případech má totiž přednost povinnost správního orgánu podle § 50 odst. 3 věty druhé správního řádu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. V řízení o žádosti ovšem leží primární povinnost jednat aktivně (tj. i odpovědnost za řádné doložení dokladů) na žadateli, nikoliv na správním orgánu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 5 As 7/2011 - 48, č. 2412/2011 Sb. NSS, ze dne 27. 11. 2012, č. j. 1 As136/2012 - 23, č. 2786/2013 Sb. NSS, ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 Azs 12/2015 - 38, ze dne 15. 11. 2017, č. j. 8 Azs 111/2017 - 36, či ze dne 29. 8. 2018, č. j. 10 Azs 349/2017 - 45).

24. Je přitom nepochybné, že řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu je řízení zahajované na žádost (srov. § 44a zákona o pobytu cizinců) a nikoliv z moci úřední, neboť žadateli není ukládána žádná povinnost. Skutečnost, že správní orgán I. stupně rozhodoval po zrušení svého původního rozhodnutí po provedeném přezkumném řízení, nemění nic na charakteru řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu jako takovém. Správní orgán I. stupně i nadále rozhodoval v řízení, které bylo zahájeno na žádost žalobce. V takové situaci leží primární povinnost jednat aktivně na žadateli (žalobci) nikoliv na správním orgánu. K uplatňování zásady koncentrace řízení přitom běžně dochází též v pobytových věcech cizinců a nepřipouštějí se zde žádné odchylky (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2015, č. j. 3 Azs 162/2015 - 43, ze dne 3. 3. 2016, č. j. 10 Azs 95/2015 - 36, bod 12, nebo ze dne 29. 8. 2016, č. j. 7 Azs 99/2016 - 36, bod 25).

25. Žádost žalobce neobsahovala veškeré náležitosti. Žalobce byl proto výzvou správního orgánu I. stupně doručenou jeho zástupci dne 7. 3. 2018 vyzván, aby mimo jiné doložil doklad prokazující, že úhrnný měsíční příjem cizince a společně s ním posuzovaných osob odpovídá podmínkám uvedeným v § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Přitom byl poučen, že nejčastější formou dokladu prokazující úhrnný měsíční příjem cizince, který má příjmy z podnikání, je originál či ověřená kopie platebního výměru na daň z příjmu za předchozí zdaňovací období. Správní orgán I. stupně žalobce vyzval, s ohledem na jeho povinnost vycházet ze skutkového a právního stavu věci ke dni vydání rozhodnutí, mimo jiné k doložení platebního výměru za rok 2016. Žalobci byla stanovena lhůta 50 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobce byl rovněž poučen o následcích neodstranění vad žádosti ve stanovené lhůtě, tedy o zamítnutí jeho žádosti. Žalobce doložil většinu dokladů dne 11. 5. 2018 (po uplynutí lhůty) až na platební výměr za rok 2016. Ten žalobce doložil až po vydání prvostupňového rozhodnutí dne 3. 9. 2018. Žalobce přitom neuvedl žádné důvody, které by objasnily, proč nemohl platební výměr za rok 2016, vydaný dne 20. 4. 2017, předložit již v řízení prvostupňovém. Žalovaná proto správně aplikovala § 82 odst. 4 správního řádu a k pozdě doloženému platebnímu výměru za rok 2016 nepřihlédla. Ani tato žalobní námitka proto není důvodná.

26. Žalobce v poslední řadě uvedl, že správní orgány měly zohlednit, že je cizincem a tudíž zranitelnou osobou, poctivě pracuje na stavbách a řádně platí daně.

27. Žalobce je sice cizincem, který se nemusí v českém právním řádu tak dobře orientovat, nicméně po celou dobu správního řízení byl právně zastoupen advokátem. Žalobce byl vyzván k dostranění vad své žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, přičemž byl jasně poučen o tom, jaké doklady a v jaké lhůtě má doložit. Na následky nedoložení dokladů ve lhůtě byl upozorněn. Správní orgány jsou vázány zákonem, a proto nemohly postupovat jinak a žalobce jakkoliv oproti jiným žadatelům zvýhodňovat. Soud nezpochybňuje, že žalobce v České republice řádně pracuje a platí daně. Tato skutečnost ale nemění nic na tom, že ke své žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nedoložil veškeré podklady, které po něm správní orgán I. stupně požadoval.

VI. Závěr a náklady řízení

28. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti shledal Městský soud v Praze žalobu nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěšný nebyl, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí nad rámec její běžné administrativní činnosti žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 24. února 2021

Mgr. Martin Lachmann v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru