Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

14 A 102/2018 - 27Rozsudek MSPH ze dne 29.08.2018

Prejudikatura

7 Azs 4/2011 - 55


přidejte vlastní popisek

14 A 102/2018- 27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci

žalobce
Mgr. J. B.
bytem B. 6, P. 1

zastoupen advokátkou JUDr. Zuzanou Hanušovou
sídlem Opatovická 4, Praha 1

proti žalovanému
Vězeňská služba ČR, Vazební věznice Praha Ruzyně,
sídlem Soudní 1a, Praha 4

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného

takto:

I. Zásah žalovaného, kterým po žalobci jako zmocněnci vyžadoval před umožněním vstupu do věznice podpis na plné moci, byl nezákonný. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 800 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně JUDr. Zuzany Hanušové, advokátky.

Odůvodnění:

I.

Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobce se žalobou domáhá určení, že žalovaný nezákonně vyžadoval jeho podpis na plné moci jako podmínku vstupu do věznice za účelem schůzky s klientem. 2. Žalobce je advokát. Dne 22. 4. 2018 se dostavil do Vazební věznice Praha-Ruzyně za účelem návštěvy svého klienta. Vězeňské službě u vstupu předložil plnou moc vystavenou klientem na jméno žalobce. Příslušníci vězeňské služby však namítli, že na plné moci není podpis žalobce a požádali jej, aby plnou moc podepsal. Žalobce to odmítl s tím, že jeho podpis na plné moci není nutný. Příslušníci vězeňské služby však odmítli žalobce do věznice vpustit, pokud plnou moc nepodepíše. Žalobce po cca 20 minutách trvajícím neúspěšném vyjednávání plnou moc podepsal a byl do věznice vpuštěn.

3. Žalobce proti tomuto postupu podával stížnost. Ředitel vazební věznice Praha Ruzyně však jeho stížnost vyhodnotil jako nedůvodnou. Uvedl, že byť je plná moc jednostranným právním úkonem, podpis advokáta na této plné moci dokládá, že advokát nevyužil svého práva poskytnutí právní moci odmítnout. Tím je postaveno na jisto, že advokát je ke vstupu do vazební věznice oprávněn. Přitom odkázal i na nařízení generálního ředitele Vězeňské služby, které takový postup vyžaduje.

4. Podle čl. 6 odst. 1 Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 66/2017, kterým se stanoví postup vazebních věznic a věznic v souvislosti s poskytováním právních služeb obhájcem nebo advokátem v jiné věci obviněným, odsouzeným nebo chovancům, při vstupu advokáta strážný mimo jiné ověří, zda předložená plná moc je podepsána zmocněncem i zmocnitelem.

II.
Argumentace účastníků

5. Žalobce namítá, že postup vězeňské služby, která vyžaduje podpis advokáta na plné moci pod vyhrůžkou nemožnosti realizovat právo na obhajobu je nezákonný. 6. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu odmítnout, nebo zamítnout. Žalovaný předně namítá, že pasivně legitimovaným v dané věci je ministerstvo spravedlnosti. Dále uvádí, že jeho postup byl v souladu se zákonem. Skutečnost, že se žalobce dostavil do věznice nelze považovat za konkludentní přijetí plné moci. Poukazuje na zvláštní charakter vazební věznice, která je střeženým objektem s vysokým stupněm zabezpečení a přísným režimem vstupu a pohybu osob. Služby konající příslušníci jsou proto velice obezřetní při vstupu všech osob do objektu včetně advokátů. Postup příslušníků nebyl nezákonný, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti, že plná moc byla udělena bez předchozí vnitřní dohody žalobce se zmocněncem a pro vyvrácení těchto pochybností byli oprávněni podpis žalobce na předložené plné moci požadovat.

III.
Posouzení žaloby soudem

7. Městský soud projednal věc bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto nevyjádřili výslovný nesouhlas (§ 51 odst. 1 soudního řádu správního). 8. Úvodem městský soud posoudí námitku žalovaného, že žalovaný není v dané věci pasivně legitimován, že žalovaným mělo být ministerstvo spravedlnosti. 9. Podle § 83 soudního řádu správního je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen, a u obecní policie obec.

10. Z textu tohoto ustanovení je zřejmé, že druhá věta se aplikuje pouze za podmínky, že jde o zásah ozbrojeného bezpečnostního sboru, který není správním orgánem. Vězeňská služba České republiky však správním orgánem je. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je Vězeňská služba správním úřadem. Je tedy na místě aplikovat první větu § 83 soudního řádu správního a žalovaným je správně Vězeňská služba České republiky.

11. Lze dodat, že ke stejnému závěru dochází komentářová literatura (viz JIRÁSEK, Jan. § 83. In: BLAŽEK, Tomáš a kol. Soudní řád správní. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016), či i předchozí praxe zdejšího soudu (viz rozsudek ze dne 28. 4. 2016, č. j. 5 A 76/2014–33).

12. K věci samé městský soud poznamenává, že skutkové okolnosti nejsou mezi účastníky sporné, a proto ani nepovažoval za nutné provádět dokazování. V dané věci je nutno rozhodnout pouze právní otázku, zda požadavek žalovaného na podpis žalobce na plné moci pod pohrůžkou nevpuštění do věznice byl zákonný či nikoliv.

13. Podle § 441 odst. 1 občanského zákoníku, ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném rozsahu jako zmocněnec. Podle odstavce 2 poté zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci.

14. Z právě uvedeného ustanovení je zřejmé, že je nutno rozlišovat dohodu o plné moci, což je dvoustranné právní jednání mezi zmocnitelem a zmocněncem a samotnou plnou moc. Podle § 441 odst. 2 plnou moc vystavuje pouze zmocnitel. Jedná se tak o jednostranné právní jednání a jako takové není z povahy věci třeba jeho akceptace jinou osobou. Plná moc tedy nemusí obsahovat akceptaci zmocněncem. Na tomto názoru je široká shoda právní doktríny (viz např. LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 441; či ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1-645, obecná část), Praha: Wolters Kluwer, 2014, § 441). Skutečnost, že plná moc je jednostranným právním jednáním zmocnitele a podpis zmocněnce není podmínkou její platnosti, je zřejmá i z judikatury. 15. Podle Nejvyššího soudu je plná moc neadresným jednostranným právním jednáním zmocnitele (viz např. rozhodnutí 33 Cdo 4385/2007 a 33 Cdo 4445/2010) a není tedy právní vadou absence projevu vůle zmocněnce ve smyslu, že uvedené zmocnění přijímá (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 26 Cdo 643/2002). Shodně Nejvyšší správní soud míní, že absence podpisu zmocněnce na plné moci nezakládá její neplatnost (rozsudek ze dne 7. 4. 2011, č. j. 7 Azs 4/2011-55).

16. Argumentace žalovaného směřuje patrně k tomu, že z plné moci si nemůže být jistý, zda mezi zmocněncem a zmocnitelem skutečně existuje dohoda o plné moci. To je předně otázka vztahu mezi zmocněncem a zmocnitelem. Je však třeba uznat, že v praxi tato otázka může být problematická, neboť forma sjednání dohody o plné moci mezi zmocněncem a zmocnitelem není nijak předepsána. Dohoda může být písemná, ústní, či projev vůle stran takové dohody může být i konkludentní. Potvrzení existence takové dohody zmocnitelem, pokud již taková dohoda existuje, nebo právě projev vůle zmocnitele takovou dohodu sjednat, může být zachycen právě v plné moci vystavené zmocnitelem. Pokud jde o projev vůle zmocněnce k takové dohodě, tak právě (a pouze) v tomto kontextu se někdy mluví o tzv. konkludentním přijetí plné moci. Tím se má na mysli, že zmocněnec konkludentně projevil vůli sjednat dohodu o plné moci. K sjednání dohody o plné moci tedy může dojít i vystavením plné moci zmocnitelem a jejím konkludentním přijetím zmocněncem.

17. Konkludentní jednání je projevem vůle učiněným jinak než slovy, tedy faktickým chováním, z něhož je patrná určitá vůle jednajícího. Pokud se zmocněnec plnou mocí prokazuje a dovolává se její platnosti, tak dle soudu jde o chování, z něhož je patrná vůle jednajícího, tedy vůle vystupovat jako zmocněnec a tedy vůle být stranou dohody o plné moci se zmocnitelem. Jedná se tak tedy o tzv. konkludentní přijetí plné moci, lépe však řečeno o konkludentní přijetí návrhu dohody o plné moci.

18. V dané věci se žalobce dostavil do věznice za účelem setkání se svým klientem a prokazoval se plnou mocí vystavenou vězněnou osobou jemu jako zmocněnci. I kdybychom připustili možnost (neboť opak nebyl nijak prokázán ani tvrzen), že dosud žádná předchozí dohoda o plné moci, a to ani ústní, mezi žalobcem a jeho klientem neexistovala, tak v takové situaci není dle soudu pochyb o tom, že žalobce se choval tak, že návrh dohody o plné moci (nikoliv plnou moc) přijímá. Pokud by návrh dohody o plné moci (projevený zmocnitelem v textu plné moci) nepřijal, tak by se nemohl plnou mocí prokazovat a dovolávat se její platnosti.

19. Lze dodat, že pokud příslušníci žalovaného měli důvodné podezření, že plná moc byla udělena bez předchozí dohody žalobce se zmocněncem, tak soudu není jasné, jakým způsobem by tyto pochybnosti vyvrátil podpis žalobce na plné moci. Pokud tím žalovaný naznačuje, že si nebyl jist, zda zmocnitel žalobci plnou moci skutečně vystavil, tak tyto pochyby těžko rozptýlí podpis žalobce jako zmocněnce. Pokud byly pochyby ohledně vůle žalobce působit jako zmocněnec, tak ty dle soudu nebyly na místě. Jak bylo zmíněno výše, žalobce se platnosti plné moci dovolával a zjevně se choval jako zmocněnec vězněné osoby, kterou šel do věznice navštívit.

20. Soud tedy uzavírá, že podpis zmocněnce na plné moci není podmínkou její platnosti a postup žalovaného, který takový podpis vyžadoval jako podmínku umožnění žalobci vstupu do vazební věznice, byl nezákonný.

21. Soud si je vědom, že postup žalovaného vycházel z nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky. Takové nařízení však není obecně závazným právním předpisem, který by soud mohl aplikovat. Navíc toto pravidlo je v rozporu se zákonem, jak bylo vysvětleno výše.

IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

22. Městský soud tedy z výše uvedených důvodů shledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 87 odst. 2 soudního řádu správního vyhověl a určil, že provedený zásah byl nezákonný. 23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního, podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V řízení měl plný úspěch žalobce, a proto mu náleží plná náhrada nákladů řízení.

24. Žalobce byl v této věci zastoupen advokátem a má tedy právo na náhradu nákladů řízení za toto zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Jeho náklady řízení tvoří jednak zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 2 000 Kč a jednak odměna zástupci. Odměna zástupce se skládá ze dvou úkonů právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) a související náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle citované vyhlášky č. 177/1996 Sb.. Žalobci tak bude na náhradě nákladů zaplacena žalovaným celková částka 8 800 Kč k rukám jeho zástupce.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 29. srpna 2018

JUDr. Karla Cháberová v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru