Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

13 Az 29/2019 - 52Rozsudek MSPH ze dne 26.06.2020

Prejudikatura

6 Azs 479/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Azs 215/2020

přidejte vlastní popisek

13 Az 29/2019-52

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem ████████████████████ ve věci

žalobce: █████████

státní příslušnost Gruzie
místem
pobytu
v ČR █████████████████████████████████
zastoupený advokátem █████████████████████████
sídlem █████████████████████████████████

proti žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem ████████████████████████████

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2019, č.j. OAM-964/ZA-ZA11-ZA20-2018

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce █████████████████████████, advokátovi se sídlem █████████████████████████████████, se přiznává odměna za zastupování ve výši 8.228 Kč, která bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 12. 6. 2019 domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), jímž žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

2. Uvedl, že dne 12. 11. 2018 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice, žalovaný však napadeným rozhodnutím ze dne 13. 5. 2019 jeho žádost zamítl, toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 28. 5. 2019.

II. Žalobní body

3. Žalobce namítal, že žalovaný porušil ust. § 3 ve spojení s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť nezjistil stav věci způsobem, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, a neuvedl dostatečně, jakými úvahami se řídil, a dále též ust. § 50 odst. 4 správního řádu, neboť nepřihlížel pečlivě ke všemu, co v řízení vyšlo najevo.

4. Měl za to, že žalovaný svým rozhodnutím porušil ust. § 12 a § 14a odst. 1 zákona o azylu, neboť mu v případě návratu do země původu hrozí nebezpečí vážné újmy.

5. Tvrdil, že žalobce porušil ust. § 50 odst. 2 a 3 správního řádu ve spojení s § 23c zákona o azylu, neboť si neobstaral dostatek aktuálních informací o zemi původu žalobce, zejména k možnosti vnitřního přesídlení.

6. Namítal, že napadené rozhodnutí je jako celek nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

7. Nesouhlasil s názorem žalovaného, podle kterého se musí žadatel o mezinárodní ochranu obrátit na všechny existující orgány poskytující byť jen teoretickou ochranu proti zneužití moci bezpečnostními orgány. Měl za to, že využil všechny možné prostředky ochrany, které po něm lze spravedlivě požadovat. Tvrdil, že jde o systematickou neschopnost gruzínských bezpečnostních složek, které jsou zkaženy korupčním jednáním a nejsou s to mu poskytnout účinnou právní pomoc, natož v případě svévolného jednání vycházejícího přímo od těchto složek, možnost ochrany je zde iluzorní, nelze se spoléhat na nefunkční mechanismy. Uvedl, že má určité akceptovatelné důvody reálně se obávat pokračujícího styku s gruzínskými policejními složkami, neboť konkrétní osoby, z nichž má žalobce obavu, disponují nepopiratelnou oporou právě v těchto složkách.

8. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení a aby žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 8 228 Kč.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasil se žalobními námitkami, které považoval za velmi nekonkrétní, připomněl, že správní soudnictví je ovládáno dispoziční zásadou a zásadou koncentrace, žalobce je odpovědný za to, aby své výhrady proti napadenému rozhodnutí řádně vymezil.

10. Žalobní tvrzení o tom, že státní orgány v zemi původu nejsou s to žalobci poskytnout účinnou právní pomoc, je dle jeho názoru rovněž velmi obecné a nijak prokázané, např. alespoň odkazem na novinové články či zprávy mezinárodních organizací. Namítal, že ani z podkladů ve spise nevyplývá, že by ochrana žalobce byla s mírou předpokládané pravděpodobnosti neúčinná nebo mu byla dokonce odepřena. Naopak, z informací shromážděných žalovaným je zřejmé, že žalobce měl i nadále má možnost využít na svou obranu právní prostředky, které mu za tímto účelem nabízí země jeho původu, nelze říci, že by efektivita policejního vyšetřování v Gruzii byla větší či menší v porovnání se zeměmi Evropské unie, v případě nečinnosti policie lze podat stížnost na Generální inspekci policie, kde prošetřování probíhá standardně jako v kterékoliv jiné zemi. Se stížnostmi na jednání či nečinnost úřadů se rovněž lze obrátit na veřejného ochránce práv, jehož úřad je v Gruzii velmi silný.

11. Opakovaně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2003 č.j. 6 Azs 8/2003, trval na tom, že je nezbytné použít všechny dostupné prostředky vnitrostátní ochrany než nastoupí nástroje ochrany mezinárodní, žalobce se však ani nepokusil využít možnosti ochrany vnitrostátních orgánů a neuvedl ani žádné konkrétní důvody, na základě kterých by mu měla být gruzínskými státními orgány tato pomoc odepřena, nečiní tak ani v žalobě.

12. Poukázal na to, že v poslední době jsou reformní snahy gruzínské vlády opakovaně pozitivně hodnoceny orgány Evropské unie, což se odráží v tom, že pro gruzínské občany je s Evropskou unií zaveden bezvízový styk na 90/180 dnů, značí to důvěru v demokratické instituce Gruzie. Šest členských států EU a dále Norsko a Island uznaly Gruzii za bezpečnou zemi původu dle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, u takových zemí se předpokládá, že jsou zde obecně respektována lidská práva a že taková země má též dostatečné právní postupy k ochraně svých státních příslušníků.

13. Měl za to, že se v případě žalobce nedopustil žádné nezákonnosti, napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem o azylu i se správním řádem, s ohledem na to navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

IV. Obsah správního spisu

14. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:

15. Žalobce podal dne 12. 11. 2018 žádost o mezinárodní ochranu, v pořadí již druhou, uvedl, že nemá žádné politické přesvědčení a nebyl nikdy politicky aktivní, je narozen v roce 1977, je zdravý, jeho manželka a dvě děti žijí v Tbilisi. Do ČR přicestoval 4. 2. 2018 a o mezinárodní ochranu poprvé požádal v dubnu 2018. Žádost odůvodnil tím, že se nechce vrátit do Gruzie, protože se tam situace nijak nezměnila, důvody jeho žádosti jsou stejné.

16. Při pohovoru dne 15. 11. 2018 uvedl, že pracoval 14 let u policie pod ministerstvem vnitra, po změně situace v roce 2016 ho noví nadřízení nutili, aby svědčil u soudu proti svým bývalým kolegům G. D. a G. Žalobce nechtěl, proto ho sledovali a následně propustili z práce. Osoba jménem G. u policie pracuje a má vysoké postavení, chtějí ho očernit a dosadit na jeho místo svého člověka. Sám G. ale žalobce v případě jeho návratu ochránit nemůže. Dále uvedl, že domů se vracet nechce, protože je tam špatná ekonomická situace, v ČR se mu žije dobře, chtěl by zde zůstat, pracovat a splatit dluhy, které zde má.

17. První žádost o mezinárodní ochranu podal žalobce dne 27. 4. 2018, rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 7. 2018 č.j. OAM-364/ZA-ZA11-ZA08-2018 bylo řízení o žádosti zastaveno, neboť nebylo možno zjistit místo pobytu žalobce, proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, sp. zn. 2 Az 46/2018.

18. Žalobce byl na den 9. 5. 2019 řádně předvolán, aby se seznámil s podklady pro rozhodnutí, této možnosti však nevyužil a na předvolání se nedostavil.

19. Dne 13. 5. 2019 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým žalobci mezinárodní ochranu v žádné formě předpokládané zákonem o azylu neudělil. V odůvodnění žalovaný neshledal naplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona o azylu, shrnul tvrzení uvedená žalobcem, zjistil, že tvrzeným důvodem žádosti je obava z výhrůžek a z pronásledování ze strany pracovníků ministerstva vnitra. Vyšel též z dokumentu doloženého žalobcem, z informací ze spisového materiálu předchozí žádosti č.j. OAM-364/ZA-ZA11-2018 a z informací, které shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Gruzii.

20. Shledal, že žalobce neuplatňoval v domovském státě žádná politická práva ani svobody, a nebyl ani z tohoto důvodu pronásledován, nesplňuje tedy podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu. Zároveň neshledal, že by žalobce mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu nebo že by mu takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti, důvody uvedené v tomto ustanovení jsou taxativní, smyslem institutu mezinárodní ochrany není poskytnout ochranu před jakýmikoli negativními jevy v zemi původu. Poukázal na tvrzení žalobce, dle kterých mu v roce 2017 vyhrožovaly osoby, jejichž totožnost nezná, tím, že mu podstrčí drogy a uvězní ho. Dále jej odvezli do jiného města, kde ho zbili a vyhrožovali mu i tím, že ublíží jeho ženě a dětem. To vše kvůli tomu, aby žalobce svědčil u soudu proti bývalým kolegům, se kterými pracoval u policie. Žalovaný konstatoval, že se žalobce s osobami, které mu vyhrožovaly, setkal pouze dvakrát, v únoru 2017 podal stížnost na policii v Tbilisi, ale nedostal žádnou odpověď. Pak se už s žádostí o pomoc na jiný státní orgán neobrátil, protože by to dle jeho tvrzení nemělo smysl. Zjistil, že žalobce měl v takové situaci možnost využít právní prostředky, které mu dává země jeho původu, mohl podat stížnost na Generální inspekci policie, přičemž příslušníci, kteří spáchají trestný čin, jsou vyšetřováni stejně, jako jiní občané země. V Gruzii se lze se stížnostmi na jednání či nečinnost úřadů obrátit též na ombudsmana, jehož institut je tam velmi silný. Upozornil na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2003, č.j. 6 Azs 8/2003, uvedl, že je nutné použít všechny dostupné prostředky vnitrostátní ochrany než nastoupí ochrana mezinárodní. U žalobce nelze mít za to, že by gruzínské orgány odmítly jeho ochranu nebo že by stát nebyl schopen ji poskytnout. Ohledně tvrzeného nucení ke svědectví žalovaný konstatoval, že žalobce nebyl dosud k žádnému soudu předvolán, ani neví, zda nějaký soud probíhá, ze zprávy Ministerstva zahraničí USA vyplývá, že v zemi ústava a zákony zaručují nezávislé soudnictví, je zaručena presumpce neviny a obžalovaným musí být řádně sdělena obvinění, která proti nim byla vznesena. V letech 2013 – 2017 byly uskutečněny reformy, které podporují transparentnost a nezávislost soudů a zvyšují jejich pravomoci, žalovaný tak neshledal důvody, proč by případný soudní proces neměl být veden objektivně a proč by se k němu žalobce nemohl dostavit a sdělit pravdivé informace.

21. Zabýval se též tím, zda žalobce splňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany, shledal, že v případě návratu nehrozí žalobci vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti, ani nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Žalobce má možnost u popisovaného jednání využít právní prostředky, které mu poskytuje země jeho původu. Může podat stížnost na Generální inspekci policie, či se může obrátit na veřejného ochránce práv (ombudsmana). Poukázal na to, že v posledních letech nebyl v Gruzii zaznamenán žádný případ podstrčení drog či zbraní ze strany policie a na to, že žalobce řešil situaci tak, že se odstěhoval na vesnici a posléze odcestoval z vlasti. Jeho manželka a dítě však v Gruzii zůstaly, přestože i jim mělo být vyhrožováno, neodcestovaly za žalobcem ani v situaci, kdy dotyčné osoby chodili k nim domů a ptali se na žalobce. Zdůraznil, že žalobce se při svém pobytu ve vesnici Š. nijak neskrýval, dokonce oficiálně provozoval taxislužbu, několikrát navštívil manželku v T., ale uvedené osoby jej během těchto 11 měsíců nijak nekontaktovaly, a to až do května 2018, kdy bez problémů odcestoval ze země. Z toho dovodil, že snaha pracovníků ministerstva vnitra dohledat žalobce nebyla tak intenzivní, jak se žalobce snažil vylíčit. Žalobci nic nebrání, aby své problémy řešil tím, že se přestěhuje na jiné místo v Gruzii, kde je svoboda vnitrostátního pohybu. Žalobci rovněž nehrozí, že by byl v případě návratu nějak postižen za podání azylové žádosti v zahraničí či byl jinak znevýhodněn. Dospěl k závěru, že v případě návratu žalobce do vlasti mu nehrozí nebezpečí přímé a bezprostřední újmy dle § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu, ani hrozba vážného ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, ani že by případné vycestování bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR. Shledal, že žalobce podmínky pro udělení doplňkové ochrany nesplňuje.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

22. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), jelikož žalobce k výzvě soudu ve stanovené dvoutýdenní lhůtě nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým projednáním věci a žalovaný souhlasil s projednáním věci bez jednání.

23. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

24. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je dle písm. a) pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo dle písm. b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

25. Je zřejmé, že v posuzovaném případě nejsou dány žádné okolnosti, které by odůvodňovaly udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť žalobce nebyl ve vlasti nijak politicky aktivní, nebyl ani členem žádné politické strany. Během řízení neuvedl, že by měl ve vlasti nějaké potíže týkající se uplatňování politických práv, a netvrdil to ani v žalobě.

26. Žalovaný se dále podrobně zabýval tím, zda problémy žalobce s pracovníky ministerstva vnitra mohou způsobovat odůvodněný strach z pronásledování ve smyslu ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, vyjádřil se ke všem skutečnostem, které žalobce uvedl v průběhu správního řízení, podrobně rozebral, z jakých důvodů nepovažuje tyto skutečnosti za azylově relevantní. Uzavřel, že nebylo zjištěno, že by žalobce využil všechny dostupné prostředky vnitrostátní ochrany. Městský soud v Praze se s hodnocením žalovaného ztotožňuje a plně na něj odkazuje.

27. Soud k tomu dodává, že v rozsudku ze dne 28. 5. 2009, č. j. 5 Azs 36/2008 - 119, Nejvyšší správní soud konstatoval, že pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu musí žadatel kumulativně splnit následující kritéria: (1) musí se nacházet mimo zemi svého původu; (2) musí mít odůvodněný strach; (3) jemu hrozící újma musí dosahovat intenzity pronásledování; (4) ochrana v zemi původu selhala; (5) musí být pronásledován z azylově relevantních důvodů; a (6) nesmí se na něj vztahovat vylučující klauzule (§ 15 zákona o azylu).

28. V posuzovaném případě však skutečnosti popisované žalobcem výše uvedená kritéria nesplňují, neboť žalobce v domovském státu nevyčerpal všechny prostředky ochrany, které mu tento stát poskytuje, v takové situaci je žádost o mezinárodní ochranu nepřípustná. Žalobce se sice dle svého tvrzení obrátil se svou stížností na policii, tam však nedostal žádnou odpověď, jiné kroky ke svojí ochraně již neučinil a neobrátil se na jiný státní orgán. Jak vyplývá z Informace MZV ČR č.j. 123496/2017-LPTP ze dne 2. 1. 2018, která je součástí správního spisu, lze se v případě nečinnosti policie či nelegální činnosti jejích příslušníků obrátit na Generální inspekci policie, v případě nečinnosti státního zastupitelství lze podat stížnost u Generální inspekce Hlavní prokuratury Gruzie. Se stížnostmi na jednání státních orgánů se lze rovněž obrátit na ombudsmana, jehož institut je v Gruzii velmi silný.

29. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že „Neučinil-li stěžovatel žádné kroky k využití všech prostředků, které právní řád v zemi jeho původu k ochraně práv a svobod poskytuje, nelze učinit závěr, že by mu taková ochrana nebyla poskytnuta, případně že by mu sice poskytnuta byla, ale neúčinně“ (rozsudek ze dne 11. 3. 2004, č. j. 6 Azs 8/2003 - 44). V této souvislosti lze odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004 - 41, podle kterého pro to, „aby bylo možné shledat absenci ochrany ze strany státu, musel by stěžovatel vyčerpat všechny reálně dostupné prostředky ochrany.“ Uvedené závěry se plně vztahují i na současnou situaci v Gruzii, která byla žalovaným dostatečně zjištěna z podkladů ve správním spisu.

30. Nelze tak souhlasit s argumentací žalobce, že vyčerpal všechny prostředky ochrany, které po něm lze spravedlivě požadovat. Žalobce shora uvedené možnosti poskytované mu v domovském státě bez zřejmého důvodu nevyužil, jeho subjektivní přesvědčení o tom, že by to stejně nemělo smysl, legitimní důvod pro takový postup nepředstavuje. Žalobní námitky o tom, že taková možnost ochrany je nefunkční a pouze iluzorní, je pouhou obecnou spekulací, která není podložena žádnými konkrétními tvrzeními, ani důkazy, naopak z podkladů shromážděných žalovaným vyplývá, že žalobce mohl tyto prostředky ochrany použít a že prošetřování příslušníků policie, kteří spáchali trestný čin, probíhá standardně, jako v kterékoliv jiné zemi. Pokud žalobce výše uvedené prostředky ochrany v domovském státu nevyužil, nelze ani konstatovat, že ochrana v zemi původu selhala.

31. Z toho je zřejmé, že žalobce podmínky pro přiznání mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) zákona o azylu nesplňuje, námitka je nedůvodná.

32. V další žalobní námitce žalobce vytýkal žalovanému, že nesprávně posoudil možnost udělení doplňkové ochrany, měl za to, že při návratu do Gruzie mu vážná újma hrozí.

33. Podle ust. § 14a zákona o azylu 1) Doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

(2) Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti,

b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,

c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo

d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

34. Žalovaný se celkovou situací v zemi původu žalobce detailně zabýval, vyšel přitom ze zpráv, které jsou převážně z roku 2018, přičemž rozhodnutí bylo vydáno v květnu 2019, jedná se tedy o zdroje aktuální. Na jejich podkladě neshledal, že by v případě návratu žalobci hrozilo nebezpečí, své rozhodnutí v tomto směru dostačujícím způsobem odůvodnil. Součástí spisu je též Informace MZV ČR č.j. 98834/2015 – LPTP ze dne 17. 6. 2015, která konstatuje, že nejsou známy případy postihu neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do Gruzie, ani jejich jiné znevýhodnění, z dalších podkladů vyplývá, že tato situace se ani později nezměnila.

35. Vedle shora uvedených podkladů žalovaný při hodnocení toho, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany, vycházel též z jeho výpovědi, z jím předloženého dokumentu a z informací spisového materiálu předchozí žádosti. Zjištěné údaje dal do souvislosti se shora uvedenými informacemi ohledně situace v Gruzii. Přitom velmi podrobně, srozumitelně a přesvědčivě rozebral, z jakých důvodů žalobci skutečné nebezpečí vážné újmy nehrozí, zdůraznil zejména skutečnosti, že žalobce nebyl uvedenými osobami při svém 11 měsíčním pobytu na venkově nijak kontaktován, byť tam oficiálně pracoval a navštěvoval též manželku v T., s nikým z daných osob se již se do svého odjezdu z vlasti nesetkal, odjel bez manželky a dítěte, přestože jim mělo být rovněž vyhrožováno, ani později za ním neodcestovaly; soud se se závěry žalovaného ztotožňuje, podmínky pro udělení doplňkové ochrany splněny nebyly.

36. Pokud jde o možnost vnitřního přesídlení, závěr žalovaného se opírá o Zprávu Freedom House: Svoboda ve světě 2018 – Gruzie leden 2018, dle které je v Gruzii respektována svoboda vnitrostátního pohybu včetně svobody zvolit si místo svého bydliště. Oproti tomu námitka žalobce je pouze obecná a nijak nepodložená, nelze jí tak považovat za důvodnou.

37. Žalobce dále obecně namítal porušení ust. § 3, § 68 odst. 3 a § 50 odst. 4 správního řádu a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neuvedl však konkrétně, jakých nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl žalovaný vůči němu dopustit ve správním řízení či přímo napadeným rozhodnutím.

38. K tomu soud poukazuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005 č. j. 2 Azs 92/2005-58, ve kterém soud konstatoval: „Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých "obvyklých" nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ Tyto závěry jsou v judikatuře Nejvyššího správního soudu opakovaně zmiňovány, např. v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010 č. j. 4 As 3/2008-78, či v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018 č. j. 10 Azs 65/2017-72.

39. K těmto obecným námitkám žalobce tak soud sděluje, že ze správního spisu nevyplývá, že by napadené rozhodnutí či jemu předcházející správní řízení trpělo některým z žalobcem vytýkaných nedostatků, žalovaný řádně a úplně zjistil skutkový stav věci, zabýval se všemi tvrzeními, která žalobce v průběhu správního řízení uvedl, žalobci bylo umožněno se vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí či je doplnit. Žalovaný postupoval v souladu se zákonem, napadené rozhodnutí považuje soud za zákonné a přezkoumatelné, řádným způsobem a srozumitelně odůvodněné, je z něj zřejmé, z jakých důvodů nebyla žalobci mezinárodní ochrana poskytnuta. Dané žalobní námitky jsou proto nedůvodné.

40. Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

42. Městský soud v Praze ustanovil usnesením ze dne 8. 7. 2019, č.j. 13 Az 29/2019 - 35, žalobci zástupcem pro řízení advokáta ███████████████████████. Ustanovenému zástupci přiznal soud odměnu za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a doplnění žaloby ze dne 12. 7. 2019) ve výši 2 x 3.100 Kč [11 odst. 1 písm. b) a d) ve spojení s § 7 bodem 5., § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů], a dále paušální náhradu hotových výdajů za uvedené dva úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, celkem tedy 6.800 Kč. Vzhledem k tomu, že ustanovený advokát je plátcem DPH, soud odměnu zvýšil o 21 % sazbu této daně, tj. 1.428 Kč. Celkem tak ustanovenému zástupci náleží odměna ve výši 8.228 Kč. Částka v této výši bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem ████████████████████████. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 26. června 2020

█████████████████

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru