Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Ca 336/2009 - 29Rozsudek MSPH ze dne 04.10.2010


přidejte vlastní popisek

11 Ca 336/2009 - 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobkyně B.O., narozené dne X, mongolské státní příslušnice, bytem ve Z., C. 1023, zastoupené Mgr.Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, proti žalované Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem v Praze 3, Olšanská 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 26.10.2009, č.j.: CPR-8964/ČJ-2009-9CPR-C241

takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 26.10.2009, č.j.: CPR-8964/ČJ-2009-9CPR-C241, se zrušuje a věc se vrací

žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7.760,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr.Jiřího Hladíka, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou, doručenou k Městskému soudu v Praze dne 19.11.2009, domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie Praha (dále též žalovaného správního úřadu), ze dne 26.10.2009, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Inspektorátu cizinecké policie ve Znojmě ze dne 4.5.2009, kterým bylo žalobkyni podle ustanovení § 46 odst.1 ve spojení s ustanovením § 37 odst.1 písm.b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu), rozhodnuto o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu.

Žalobkyně v podané žalobě namítla, že napadené rozhodnutí bylo - stejně jako rozhodnutí správního úřadu prvého stupně - vydáno v řízení, ve kterém bylo postupováno v rozporu se zákonem a proto se jedná o rozhodnutí nezákonné. Důvodem, pro který došlo ke zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu žalobkyně, byla skutečnost, že žalobkyně z důvodu předčasného ukončení zaměstnání u společnosti MATĚJKA-VOLANTY s.r.o. ke dni 31.12.2008 přestala splňovat účel pobytu, pro který jí bylo povolení k dlouhodobému pobytu uděleno.

Žalobkyně v podané žalobě namítla, že v průběhu správního řízení před správním úřadem prvého stupně podala správnímu úřadu návrh na přerušení správního řízení podle ustanovení § 64 odst.1 písm.c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a současně doložila žádost o vydání povolení k zaměstnání, která byla u Úřadu práce Brno-město podána dne 22.4.2009. Žalobkyně má za to, že bylo povinností správního úřadu prvého stupně přerušit řízení podle ustanovení § 64 odst.1 písm.c) správního řádu, neboť řízení o vydání povolení k zaměstnání mělo ve vztahu ke správnímu řízení o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle názoru žalobkyně povahu řízení o předběžné otázce z důvodu toho, že správní řízení ve věci zrušení dlouhodobého pobytu žalobkyně bylo zahájeno proto, že žalobkyně přestala splňovat účel pobytu, neboť jí bylo ukončeno zaměstnání u původního zaměstnavatele, avšak v průběhu správního řízení správnímu úřadu prvého stupně předložila doklad o tom, že tento účel již splňuje, neboť její nový zaměstnavatel požádal od příslušného úřadu práce o vydání povolení k zaměstnání. Proto nové povolení k zaměstnání bylo žalobkyni uděleno v řízení, které bylo zahájeno z podnětu její žádosti, kterou správnímu úřadu prvého stupně předložila jako doklad, odůvodňující žádost o přerušení správního řízení. Vzhledem k tomu, že podmínkou výkonu práce na území České republiky pro cizince je ve smyslu ustanovení § 89 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, platné povolení k zaměstnání, jehož vydání je výsledek samostatného správního řízení, nemohla žalobkyně tímto pracovním povolením disponovat dřív, než toto správní řízení proběhlo. Z tohoto důvodu musela žalobkyně nejdříve požádat příslušný úřad práce o vydání povolení k zaměstnání, aniž by mohla ovlivnit dobu, v jaké jí bude tímto úřadem práce pracovní povolení vydáno.

Žalobkyně má za to, že byly splněny podmínky pro přerušení správního řízení, neboť žalobkyní bylo prokázáno, že výkon zaměstnání závisí pouze na vydání povolení k zaměstnání, o které takto společně s novým zaměstnavatelem požádala a správní úřad nebyl oprávněn si o této otázce učinit samostatný úsudek. Odvolací žalovaný správní úřad postup správního úřadu prvního stupně potvrdil s konstatováním, že řízení o vydání nového povolení k zaměstnání není řízením o předběžné otázce ve vztahu k řízení o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. K tomu žalobkyně namítá, že z jazykového výkladu ustanovení § 37 odst.1 písm.b) zákona o pobytu, podle kterého platí, že policie zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec neplní účel, pro který mu bylo vízum uděleno, vyplývá, že zrušení pobytu je podmíněno jedině tím, že v době vydání rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu na území České republiky, cizinec neplní účel pobytu nikoliv tím, že by ho neplnil v době před vydáním tohoto rozhodnutí. Pokud by tomu tak mělo být, muselo by předmětné ustanovení znít : neplnil účel pro který mu bylo vízum uděleno. Žalovaný tak byl povinen vycházet ze stavu věci v době vydání rozhodnutí, kdy žalobkyně již disponovala platným povolením k zaměstnání a z toho bylo možno dovodit, že plní účel, pro který jí byl dlouhodobý pobyt na území České republiky udělen. Ačkoliv cizinec přestane v určitém období plnit účel pobytu, pro který mu byl pobyt na území České republiky povolen, pak v případě, že do doby, než je mu tento pobyt rozhodnutím příslušného správního úřadu zrušen, může znovu nastat stav, kdy bude cizinec opět - byť s určitou prodlenou - splňovat veškeré podmínky účelu jeho pobytu na území České republiky, neboť ke zrušení jeho pobytu může dojít pouze na základě rozhodnutí správního úřadu a nikoliv tím, že ke zrušení dojde automaticky ze zákona, když cizinec přestane splňovat některou z podmínek, pro které mu byl pobyt povolen, tedy i podmínku účelu pobytu. Proto má žalobkyně za to, že byly splněny předpoklady pro přerušení správního řízení a žalovaný uváděné důvody pro nemožnost tohoto postupu nemají oporu v žádném z ustanovení zákona o pobytu cizinců.

Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítla, že v rámci vedeného správního řízení před správním úřadem prvého stupně jí nebyla podle ustanovení § 36 odst.3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, dána možnost před vydáním rozhodnutí vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Aniž by žalobkyně věděla, jakým způsobem rozhodl správní úřad prvého stupně o jejím návrhu na přerušení správního řízení, které mělo jednoznačný vliv na uplatnění jejích práv v tomto správním řízení, bylo hned následující pracovní den vydáno vlastní rozhodnutí správního úřadu prvého stupně ve věci samé. Tento postup jednoznačně zkrátil žalobkyni na jejích právech, neboť neměla možnost jakkoliv reagovat na usnesení o zamítnutí žádosti o přerušení řízení, které bylo zasílání prostřednictvím poštovní přepravy a žalobkyni bylo doručeno až dne 5.5.2009, když mezitím dne 4.5.2009 bylo vydáno meritorní rozhodnutí.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě ze dne 16.3.2010 vyplývá, že žalovaný správní úřad se skutečnostmi, uvedenými v žalobě, již zabýval v rámci vedeného odvolacího řízení a k věci se vyjádřil napadeným rozhodnutím, v němž jsou uvedena konkrétní tvrzení. Z tohoto důvodu žalovaný správní úřad odkázal na vydané žalobou napadené rozhodnutí s tím, že toto rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními normami České republiky a vykazuje všechny náležitosti požadované ustanovením §68 správního řádu.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Oznámením ze dne 4.2.2009, č.j.: CPBR-00201/CI-2009-064068, zahájil Inspektorát cizinecké policie ve Znojmě se žalobkyní správní řízení ve věci zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu s tím, že žalobkyně přestala splňovat účel, pro který ji bylo toto povolení vydáno, když dne 19.1.2009 obdržel Inspektorát cizinecké policie ve Znojmě sdělení Úřadu práce ve Znojmě o předčasném ukončení zaměstnání žalobkyně u zaměstnavatele MATĚJKA-VOLANTY, s.r.s., které zaniklo dne 31.12.2008. Protože byl žalobkyni povolen dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání, přestala plnit účel pro který bylo toto povolení vydáno. Zároveň byla žalobkyni poskytnuta možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, způsobu jeho zjištění a navrhnout případné doplnění ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení tohoto sdělení.

Dne 27.4.2009 doručila žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce správnímu úřadu prvého stupně žádost o přerušení správního řízení podle ustanovení § 64 odst.2 správního řádu, neboť dne 22.4.2009 podala žádost o povolení k zaměstnání na úřadu práce Brno město, což doložila kopií žádosti o vydání povolení, doručenou na úřad práce.

Usnesením ze dne 30.4.2009, č.j.: CPBR-00201/CI-2009-064068, zamítl správní úřad prvého stupně podle ustanovení § 64 odst.3 správního řádu žádost o přerušení řízení o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky s odůvodněním, že již ze samotné žádosti vyplývá, že žalobkyně platné povolení k zaměstnání nemá a možná jí bude vydáno až počátkem července 2009, proto byla žádost o přerušení řízení zhodnocena jako nedůvodná a v rozporu se zásadami správního řízení. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 5.5.2009 k rukám jejího právního zástupce Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

Rozhodnutím ze dne 4.5.2009, č.j.: CPBR-00201/CI-2009-064068, Inspektorát cizinecké policie ve Znojmě zrušil žalobkyni platnost povolení k dlouhodobému pobytu, povoleného za účelem zaměstnání rozhodnutím Inspektorátem cizinecké policie ve Znojmě dne 20.5.2008 s odůvodněním, že zájem na zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu je přiměřený důsledkům dopadu tohoto zrušení do soukromého a rodinného života. Správní úřad obdržel sdělení zaměstnavatele o předčasném ukončení zaměstnání žalobkyně u zaměstnavatele MATĚJKA-VOLANTY, s.r.o. a pokud žalobkyně podala žádost o přerušení řízení, tato byla zamítnuta pro nedůvodnost, neboť jejím jediným cílem bylo neúčelně protahovat řízení. Zároveň byla správním úřadem stanovena žalobkyni lhůta k vycestování z území České republiky do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dne 20.5.2009 odvolání, které následně doplnila dne 3.6.2009 podrobným odůvodněním, které se obsahově zcela kryje s žalobní argumentací, kterou použila žalobkyně následně v řízení o žalobě ve správním soudnictví. Uvedené odvolání doplnila žalobkyně podáním ze dne 10.7.2009, v němž předložila platné povolení k zaměstnání a požádala odvolací správní úřad, aby k této skutečnosti přihlédl, přičemž ostatní skutečnosti, uváděné v odůvodnění jejího odvolání, zůstávají nezměněny.

O podaném odvolání rozhodl žalovaný správní úřad žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 26.10.2009, jímž odvolání žalobkyně zamítl se závěrem, že řízení o povolení zaměstnání není v daném případě řízením o předběžné otázce a proto správní úřad prvého stupně nebyl povinen řízení ve věci zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu přerušit, neboť jde o řízení vedené z moci úřední a přerušení řízení by bylo v rozporu se základními zásadami správního řízení. Pokud odvolatelka namítala, že jí nebyla dána možnost před vydáním rozhodnutí vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, tuto námitku odvolací orgán neakceptoval, neboť žalobkyně převzala oznámení o zahájení správního řízení s výzvou k vyjádření se k podkladům k rozhodnutí osobně dne 10.2.2009 a ve stanovené patnáctidenní lhůtě tuto možnost vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí nevyužila. Pokud jde o námitku, že žalobkyni bylo v průběhu odvolacího řízení vydáno povolení k zaměstnání na dobu ode dne 12.6.2009 do dne 31.5.2011, žalovaný tuto námitku neshledal důvodnou s tím, že z dikce zákona vyplývá, že cizinec musí plnit účel pobytu po celou dobu povoleného pobytu, což v daném případě nebylo u žalobkyně splněno v době ode dne 1.1.2009 do dne 12.6.2009, neboť žalobkyně neměla platné povolení k zaměstnání. Z tohoto důvodu odvolací orgán shledal, že odvolání žalobkyně neobsahuje žádné skutečnosti, které by vedly ke změně nebo zrušení původního rozhodnutí.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.). Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků nepožádal výslovně o nařízení ústního jednání, vyjádřili tím žalobce i žalovaný správní úřad souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé bez nařízení ústního jednání. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze postupoval podle ustanovení § 51 odst.1 s.ř.s. a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Věc soud posoudil takto:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného odvolacího správního úřadu, kterým bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobkyni byla podle ustanovení § 46 odst.1 ve spojení s ustanovením § 37 odst.1 písm.b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců zrušena platnost povolení k dlouhodobému pobytu.

Podle ustanovení § 89 zákona o zaměstnanosti může být cizinec přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání a platné povolení k pobytu na území České republiky nebo je-li držitelem zelené karty, pokud tento zákon nestanoví jinak; za zaměstnání se pro tyto účely považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro družstvo.

Podle ustanovení § 46 odstavec 1 zákona o pobytu cizinců platí, že pro povolení k dlouhodobému pobytu platí obdobně ustanovení § 31 odst.1, § 33, 34, 37, 38, § 55 odst. 1, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 zákona o pobytu, vztahující se na vízum k pobytu nad 90 dnů.

Podle ustanovení § 37 odstavec 1 písmeno b/ zákona o pobytu policie zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec neplní účel, pro který bylo vízum uděleno.

V prvé žalobní námitce žalobkyně namítala, že byly splněny podmínky pro přerušení správního řízení, neboť žalobkyní bylo prokázáno, že výkon zaměstnání závisí pouze na vydání povolení k zaměstnání, o které takto společně s novým zaměstnavatelem požádala a správní úřad nebyl oprávněn si o této otázce učinit samostatný úsudek.

Podle ustanovení § 64 odstavec 1 písmeno c/ zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, může správní orgán řízení usnesením přerušit, probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán dal k takovému řízení podnět podle ustanovení § 57 odst.1 písm. a), učinil výzvu podle ustanovení § 57 odst.1 písm. b), anebo učinil úkon podle ustanovení § 57 odst.4; za úkon správního orgánu se považuje i předání písemnosti k doručení podle ustanovení § 19 a vyvěšení písemnosti na úřední desce.

Podle ustanovení § 64 odstavec 3 správního řádu v řízení z moci úřední může správní orgán, není-li to v rozporu s veřejným zájmem, na požádání účastníka, pokud s tím všichni účastníci uvedení v ustanovení § 27 odst.1 písm. b) souhlasí, z důležitých důvodů přerušit řízení.

V dané věci správní úřad usnesením ze dne 30.4.2009 žádost žalobkyně o přerušení řízení zamítl s odůvodněním, že řízení o povolení zaměstnání není v daném případě řízením o předběžné otázce a proto správní úřad prvého stupně nebyl povinen řízení ve věci zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu přerušit, neboť jde o řízení vedené z moci úřední a přerušení řízení by bylo v rozporu se základními zásadami správního řízení.

Žalobkyně nevyužila možnosti podat proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na přerušení řízení opravný prostředek a rozhodnutí samo soudnímu přezkumu ve správním soudnictví nepodléhá, neboť jde podle ustanovení § 70 písmeno c/ s.ř.s. o rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení před správním orgánem.

Otázku zákonnosti postupu správních úřadů v daném případě tak mohl soud hodnotit pouze z hledisek žalobních námitek, vznesených žalobkyní v podané žalobě ve vztahu k žalobou napadenému rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí inspektorátu cizinecké policie o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu.

Ve druhé žalobní námitce žalobkyně namítala, že jí bylo v průběhu odvolacího řízení vydáno povolení k zaměstnání na dobu ode dne 12.6.2009 do dne 31.5.2011. Žalovaný odvolací správní úřad tuto námitku neshledal důvodnou s odůvodněním, že z dikce zákona vyplývá, že cizinec musí plnit účel pobytu po celou dobu povoleného pobytu, což v daném případě nebylo u žalobkyně splněno v době ode dne 1.1.2009 do dne 12.6.2009, neboť žalobkyně neměla platné povolení k zaměstnání.

Uvedenou žalobní námitku považuje Městský soud v Praze za důvodnou. Jak vyplývá z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaný správní úřad sdílí názor, že v případě žalobkyně bylo beze zbytku naplněno ustanovení § 37 odstavec 1 písmeno b/ ve spojení s ustanovením § 46 odstavec 1 zákona o pobytu, neboť ze spisového materiálu správního úřadu jednoznačně vyplývá, že pracovní poměr žalobkyně u společnosti MATĚJKA-VOLANTY s.r.o. skončil dohodou ke dni 31.12.2008. Rozhodnutím Úřadu práce Brno-město ze dne 11.6.2009 jí bylo povoleno zaměstnání ode dne 12.6.2009 do dne 31.5.2011. Z uvedeného skutkového děje je zřejmé, že žalobkyně v období ode dne 1.1.2009 do dne 12.6.2009 nedisponovala platným povolením k zaměstnání, což zakládá důvod pro vydání rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, který byl žalobkyni povolen právě za účelem zaměstnání u společnosti MATĚJKA-VOLANTY s.r.o.

. Žalovaný odvolací správní úřad se však podle názoru soudu nedostatečně vypořádal s odvolací námitkou žalobkyně, že v době rozhodování žalovaného odvolacího správního úřadu již disponovala platným povolením k zaměstnání. Z obsahu předloženého spisového materiálu je zřejmé, že v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí o odvolání žalobkyně pracovním povolením disponovala. Touto zásadní skutkovou okolností se však žalovaný odvolací správní úřad blíže nezabýval, když v odůvodnění napadeného rozhodnutí dovozoval, že zákon o pobytu neumožňuje takovou skutečnost zohlednit v rámci řízení o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. S uvedenou argumentací se městský soud neztotožňuje.

Podle ustanovení § 31 odstavec 2 zákona o pobytu cizinců je k žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání cizinec povinen předložit kromě dalších stanovených náležitostí povolení k zaměstnání nebo v žádosti uvést číslo jednací žádosti o vydání povolení k zaměstnání a u kterého úřadu práce o takové povolení požádal. Povolení k zaměstnání nemusí cizinec předkládat a číslo jednací žádosti o jeho vydání uvádět, není-li povolení k zaměstnání podle zvláštního právního předpisu podmínkou výkonu zaměstnání.

Zákon o pobytu cizinců tedy umožňuje vést správní řízení ve věci žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání i v případě, kdy cizinci povolení k zaměstnání dosud vydáno nebylo. Žalovaný odvolací správní úřad však nezdůvodnil, z jakých důvodů má za to, že v případě řízení o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nelze zohlednit skutečnost, že cizinec v době od zahájení řízení do vydání pravomocného rozhodnutí ve věci samé povolení k zaměstnání opětovně získal a v době vydání rozhodnutí tak již nejsou splněny zákonem stanovené podmínky, za nichž správní úřad rozhoduje o zrušení platnosti pobytového režimu cizince na území České republiky.

Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí tak neobsahuje řádné, určité a srozumitelné vypořádání se s odvolací námitkou žalobkyně a tato vada rozhodnutí způsobuje jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

Pokud žalobkyně v podané žalobě dále namítala, že jí nebyla dána před vydáním rozhodnutí možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, tuto námitku odvolací orgán neakceptoval a jako nedůvodnou ji shledal i městský soud, neboť je v rozporu s obsahem spisového materiálu. Jak vyplývá ze správního spisu, žalobkyně osobně převzala dne 10.4.2009 při pobytové kontrole v nočním podniku Le Grand Paris v Dolním Dvořišti oznámení o zahájení správního řízení, obsahující též výzvu k vyjádření se k podkladům k rozhodnutí. Uvedená výzva zcela koresponduje povinnosti, kterou upravuje ustanovení § 36 odstavec 3 správního řádu, podle něhož nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

Ze spisového materiálu je dále zřejmé, že ve stanovené patnáctidenní lhůtě žalobkyně ani následně její právní zástupce této možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí nevyužili a protože spisový materiál neobsahoval následně žádné další relevantní podklady pro rozhodnutí, nebyla uvedeným postupem správního úřadu prvého stupně žalobkyně na svých právech zkrácena ani za situace, kdy správní úřad neakceptoval její návrh na přerušení řízení.

Městský soud v Praze na základě výše uvedeného odůvodnění shledal důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí pro jeho nezákonnost, spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek odůvodnění a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil podle ustanovení § 78 odstavec 1 s.ř.s. a současně vyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému (ustanovení § 78 odst.4 s.ř.s.).

Na žalovaném nyní bude, aby se znovu zabýval odvoláním žalobkyně proti rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu a zabýval se otázkou, zda byly splněny podmínky, předepsané pro vydání takového rozhodnutí na základě provedeného dokazování či nikoliv. Správní orgány jsou právním názorem, vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku v dalším řízení vázány (ustanovení § 78 odst.5 s.ř.s.).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními § 60 odst.1 s.ř.s. Žalobkyně byla ve věci samé úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci žalobkyní

zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,- Kč a dále odměnu právního zástupce žalobkyně Mgr.Marka Sedláka, advokáta, a jeho hotové výdaje. Výše mimosmluvní odměny v daném případě činí dva úkony právní služby po 2.100,-Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby) podle ustanovení § 7, § 9 a § 11 odst.1 vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, a dvakrát režijní paušál po 300,-Kč za náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle ustanovení § 13 odst.3 advokátního tarifu. Dále byla jako součást odměny zástupce žalobkyně přiznána 20% daň z přidané hodnoty z celkové odměny za právní zastoupení v částce 960,- Kč podle vyhlášky č. 110/2004 Sb. a zákona č. 237/2004 Sb., neboť právní zástupce žalobkyně je podle předloženého osvědčení plátcem DPH. Celková výše přiznaných nákladů řízení činí 7.760,-Kč, jejichž povinnost k náhradě soud přiznal proti žalovanému k rukám Mgr.Jiřího Hladíka, advokáta, který právní zastoupení žalobkyně převzal, ve třicetidenní lhůtě k plnění.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 4.října 2010

JUDr. Hana Veberová,

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru