Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Ca 328/2009 - 64Rozsudek MSPH ze dne 04.11.2010

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 51/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek


11 Ca 328/2009 - 64

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce Ing. D. M., zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova 23/1568, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem v Praze 5, Zborovská 11, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 3.9.2009, č.j.: 135440/2009/KUSK,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 3. 9. 2009, č.j.:

135440/2009/KUSK, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 28. 1. 2010, č.j.:

014422/2010/KUSK, sezrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce

12.052,- Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce

JUDr.Ondřeje Tošnera, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, doručenou k Městskému soudu v Praze dne 12. 11. 2009, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dále též žalovaného správního úřadu) ze dne 3. 9. 2009, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Obecního úřadu Jince, stavebního úřadu, ze dne 5. 12. 2001, č.j.: 1213/01/Tů. Uvedeným rozhodnutím tak byla povolena změna užívání stavby kolny pro uskladnění malé zahradní techniky na pozemku ve vlastnictví paní M. Z. číslo parcelní 91 v katastrálním území Křešín na objekt pro chov drobného domácího zvířectva.

2 pokračování

11 Ca 328/2009

Žalobce v podané žalobě namítl, že napadené rozhodnutí, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto jako nepřípustné, neboť podle názoru žalovaného správního úřadu není žalobce účastníkem správního řízení, je nesprávné a nezákonné. Žalobce uvedl, že mu nebyla dána před jeho vydáním možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Závěr správního úřadu o tom, že žalobce není účastníkem daného správního řízení, je nesprávný, neboť rozhodnutím o změně užívání dané stavby může být a skutečně je žalobce přímo dotčen na svých vlastnických právech k sousedním nemovitostem.

V prvém žalobním bodě namítl žalobce nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, spočívající v tom, že u řady odvolacích důvodů není vůbec zřejmé, jak se s nimi žalovaný odvolací správní úřad vypořádal a z jakého důvodu je shledal nedůvodnými. Všechny body, výslovně uvedené v podané žalobě, jsou relevantní nejen z hlediska zákonnosti změny užívání stavby, ale právě z hlediska otázky účastenství žalobce v daném správním řízení, tj. z hlediska možnosti dotčení jeho práv rozhodnutím o změně užívání stavby. Žalobce tedy nadále namítá, že žalovaný správní úřad se zcela nedostatečně vypořádal s odvolacími důvody, uvedenými v odvolání, ačkoliv se týkaly skutečností rozhodných pro posouzení přípustnosti odvolání. Vyslovení úsudku o odvolacích důvodech a posouzení právního významu těchto skutečností, jakož i jakými úvahami byl při jejich hodnocení správní úřad veden, zcela absentují. Tím, že se žalovaný nezabýval v odvolání namítanými skutečnostmi, zcela popřel smysl a význam dvouinstančnosti správního řízení. Ze zásadních zásad, ovládajících správní řízení, vyplývá povinnost odvolacího orgánu, aby své rozhodnutí odůvodnil jasným a určitým způsobem do té míry, že z něho musí být patrno, z jakých podkladů vycházel, které podklady byly použity pro jeho rozhodnutí, které nikoli a proč. Je tedy vadou žalobou napadeného rozhodnutí, pokud se v něm rozhodující orgán nevypořádal se všemi žalobcem namítanými skutečnostmi, jejichž porušení mohlo ve svém závěru způsobit nezákonnost takového rozhodnutí.

Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl, že mu nebyla dána možnost seznámit se se všemi podklady pro rozhodnutí. Žalovaný zamítl odvolání žalobce jako nepřípustné i s ohledem na žalovaným opatřené vyjádření Okresní veterinární správy v Příbrami ke změně užívání stavby ze dne 7. 5. 2009, přičemž s tímto podkladem pro rozhodnutí se žalobce neměl možnost seznámit ani se k němu vyjádřit, ačkoliv se jedná o podklad, jímž žalovaný odůvodňuje závěr o nepřípustnosti odvolání žalobce.

Ve třetí žalobní námitce žalobce namítl, že považuje až za absurdní závěr žalovaného správního úřadu o tom, že změnou v užívání stavby, vzdálené asi 4,5 metru od pozemku žalobce, ze stavby pro skladování malé zahradní techniky na stavbu pro chov zvířat - konkrétně koz v počtu několika desítek kusů - nemůže být žalobce dotčen na svých právech. Žalobce má za to, že podle ustanovení § 97 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, jsou účastníkem řízení podle ustanovení § 85 tohoto zákona (řízení o změně užívání stavby) i osoby, jejichž vlastnická práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich mohou být rozhodnutím přímo dotčena. Na základě uvedeného je žalobce účastníkem předmětného správního řízení ze zákona, jak je odůvodněno a doloženo již v odvolání a v jeho doplnění.

Žalobce namítl, že z poměrů v území vyplývá, že je vyloučeno, aby vlastník a uživatel pozemku parcelní č. 22/2 v katastrálním území Křešín nebyl dotčen provozem předmětné stavby pro chov zvířat, a to zejména z důvodu enormního nárůstu pachového zatížení pozemku žalobce, vyvolaného vysokou koncentrací zvířat a nevyřešeným způsobem likvidace hnoje a močůvky, ohrožení vodního zdroje žalobce, prachové zátěže z pozemku žalobce, hlukové zátěže pozemku žalobce, zásahu požárně nebezpečného prostoru na pozemek žalobce

3 pokračování

11 Ca 328/2009

a omezení využití pozemku žalobce (zastavitelnosti) z důvodu nezbytnosti dodržení tzv. odstupových vzdáleností.

V rámci této žalobní námitky žalobce připomněl, že stavba není stavebně uzpůsobena na stavbu pro zemědělství – chov zvířat, ale pouze na sklad, nemůže odpovídat ani požadavkům na bezpečné a neobtěžující užívání pro chov zvířat a tato skutečnost se projevuje v jejím okolí, včetně pozemku žalobce. Žalovaný neměl k dispozici všechny nezbytné podklady pro rozhodnutí, např. údaj o množství a druhu chovných zvířat apod., nemohl učinit závěr o nepřípustnosti odvolání na základě spolehlivě zjištěného stavu věci. Ty podklady, které žalovaný měl a které mají podle žalovaného osvědčovat soulad stavby s právními předpisy, jsou vadné, jak je podrobně odůvodněno v odvolání žalobce a v jeho doplnění.

Ve čtvrté žalobní námitce žalobce namítl, že vzdálenost předmětné stavby od hranic jeho pozemku činí pouhých 4,5 metru, pozemky nejsou nijak členité, a proto tvrzení žalovaného, že vliv imisí je tím, že je mezi stavbou a pozemkem žalobce umístěn pozemek č. parcelní č. 633/1, umenšen, je zcela nesprávné, protože tento pozemek nijak nezpůsobuje snižování vlivu imisí na pozemek žalobce. Podle názoru žalobce je třeba zkoumat, zda mohou být práva žalobce povolovanou změnou užívání stavby dotčena bez ohledu na to, zda se v případě nemovitostí žalobce jedná o nemovitosti, mající společnou hranici s pozemkem stavby či nikoliv.

V páté žalobní námitce žalobce namítl, že žalovaný zaměňuje přezkum změny užívání stavby z hledisek, zda může být povolen či nikoliv, kde je rozhodné splnění požadavků daných právními předpisy s možností dotčení práv vlastníků sousedních nemovitostí. Podle názoru žalobce pro účastenství žalobce v daném řízení není rozhodné, zda jsou splněny nějaké limity či nikoliv, ale podstatné je, zda mohou být dotčena jeho práva. Stavba může splňovat určitý limit, respektive nebude obtěžovat své okolí nad přijatelnou míru, což však nic nemění na tom, respektive právě proto se však jedná o stavbu s negativními vlivy na sousední pozemky, což zakládá dotčení práv jejich vlastníků a tím i jejich účastenství ve správním řízení.

V šesté žalobní námitce žalobce namítl, že žalovaný správní úřad ve svém předchozím rozhodnutí v této věci ze dne 15. 7. 2008 potvrdil dotčení práv žalobce, tedy to, že je ze zákona účastníkem předmětného řízení, avšak důvodem pro zamítnutí odvolání jako nepřípustného byla okolnost, která se netýká účastenství žalobce, ale přípustnosti či nepřípustnosti vlastní stavby. Žalovaný tedy dospěl ke spolehlivému závěru, že práva žalobce jsou v řízení dotčena a bez ohledu na to, zda se jedná o dotčení nadmíru přiměřenou poměrům či nikoliv, je žalobce ze zákona účastníkem předmětného správního řízení o změně užívání stavby a žalovaný nemohl jeho odvolání zamítnout jako odvolání nepřípustné.

V sedmé žalobní námitce žalobce shrnul, že tím, že správní úřad prvého stupně se žalobcem nenakládal jako účastníkem řízení, ačkoliv jím ze zákona na základě výše uvedeného je, hrubě porušil procesní práva žalobce. Žalobce tak byl zkrácen na svých procesních právech podle správního řádu i podle stavebního zákona, když mu byla odňata možnost účastnit se správního řízení a vykonávat všechna práva s tím spojená. Opomenutím nepochybného účastníka řízení došlo k porušení zákona a řízení, které rozhodnutí předcházelo, je zatíženo nezákonností, což způsobuje vadnost vydaného rozhodnutí. Žalovaný správní odvolací úřad vadu řízení neodstranil a z nezákonného důvodu odvolání žalobce zamítl jako nepřípustné, čímž zatížil touto vadou i rozhodnutí své a ani tuto vadu nelze napravit jinak, než jeho zrušením a novým projednáním věci.

4 pokračování

11 Ca 328/2009

V osmé žalobní námitce žalobce namítl, že žalovaný správní úřad v rozporu s právním názorem soudu v novém řízení nezkoumal skutečnosti relevantní z hlediska možnosti dotčení práva žalobce a některými z tohoto pohledu relevantními skutečnostmi se nezabýval vůbec, ale posuzoval především soulad stavby s právními předpisy (limity), přičemž i kladná odpověď v tomto směru nemůže být odpovědí na otázku, zda je žalobce dotčen na svých právech či nikoli. Rozhodnutí spočívá na nikoli zjištěném skutečném stavu věci. Ačkoliv žalobce prokázal a podrobně uvedl, v čem mohou být a nyní skutečně jsou jeho vlastnická práva k sousedním nemovitostem přímo dotčena, přičemž toto dotčení potvrdil v zásadě i sám žalovaný, je tím splněna podmínka pro účastenství žalobce v daném správním řízení. Přesto žalovaný se žalobcem jako s účastníkem řízení nenakládal a odvolání žalobce zamítl jako nepřípustné, čímž mu upřel práva účastníka správního řízení i možnost před správními úřady prokázat jak dotčení na svých právech, tak zejména nezákonnost povolení změny užívání stavby.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu ze dne 18. 3. 2010 soud zjistil, že žalovaný na základě svého hodnocení dospěl k závěru, že žalobcova práva, vyplývající z vlastnictví pozemku parcelní č. 22/2 v katastrálním území Křešín, nebyla ve správním řízení dotčena v takové intenzitě, aby se jednalo o dotčení přímé, bezprostřední, a proto jeho odvolání jako odvolání nepřípustné zamítl. Při zkoumání možných negativních vlivů změny stavby směrem k žalobcově nemovitosti vycházel žalovaný především z místních podmínek, tj. z polohy obou pozemků, z polohy pozemku žalobce vzhledem k poloze samotné stavby povolené k užívání pro chov zvířat a hodnotil možnost přímého dotčení žalobcových práv ke stavbě studny. Oba pozemky jsou umístěny ve svažitém terénu, přičemž pozemek žalobce je umístěn výše po svahu nad nemovitostmi stavebníka, nikoli bezprostředně nad nimi, nýbrž západním směrem, mezi nemovitostí žalobce a nemovitostí stavebníka je ještě obecní pozemek v majetku obce Křešín, který snižuje možné imise směrem k pozemku žalobce. Žalovaný přihlížel i ke skutečnosti, že pozemek žalobce není pozemkem mezujícím, jehož hranice by se bezprostředně dotýkala pozemku č. 21/2 v katastrálním území Křešín, na kterém stavba spočívá, svojí zastavěnou plochou, a vycházel z listinných podkladů, založených ve spise, prokazujících, že žalobcův pozemek je ovocným sadem, a ze založené fotodokumentace, která prokazuje zvažované geografické podmínky. Žalovaný vycházel i z údajů zaznamenaných v katastrální mapě obce Křešín, ze které zjišťoval napojení pozemku a stavby stavebníka na místní komunikaci, které není řešeno v neprospěch žalobce, neboť zásobování a příjezd ke stavbě je zajištěn z opačné strany, než je situován pozemek žalobce.

Pokud jde o nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, žalovaný nebyl vázán všemi obsáhlými námitkami žalobce, a proto žalobce nedůvodně usuzuje, že rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný uvedené povinnosti nemá zákonem uloženy, pokud rozhodoval o nepřípustném odvolání, kdy je odvolací úřad povolán zdůvodnit, proč a z jakých důvodů dospěl k názoru, že se jedná o podání nepřípustné. Žalovaný postavení žalobce v rozhodnutí posuzoval z různých hledisek, která považoval za relevantní, a na základě svého úsudku dospěl k závěrům, které v rozhodnutí popsal a zdůvodnil.

K omezení práva žalobce vyjádřit se ke všem podkladům pro rozhodnutí má žalovaný za to, že pokud před vydáním svého rozhodnutí po obdržení spisu od Městského soudu výslovně neumožnil žalobci se k tomuto podkladu vyjádřit, nejednalo se o takovou vadu v řízení, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí, když uvedený dokument žalovaný předkládal při posledním soudním jednání a obsah vyjádření byl při soudním jednání přečten. Uvedený podklad neměl žádný vliv na posouzení odvolání žalobce.

5 pokračování

11 Ca 328/2009

K námitce žalobce dovozující přímé dotčení na jeho právech, žalovaný uvedl, že žalobcův pozemek se přibližuje ke stavbě v místě, kde se protíná jeho východní a jižní hranice, tzn., že roh spodní části žalobcova pozemku je situován nejblíže posuzované stavbě. Tato skutečnost sama o sobě neprokazuje přímé dotčení na právech žalobce, jehož pozemek o rozloze 2.713 m² je umíěstn bočně západním směrem ve svahu nad stavbou, a bylo třeba hodnotit možný dosah užívání stavby na celý pozemek žalobce a nikoliv pouze na tuto část.

K námitkám žaloby, týkajícím se dodržení podmínek obecně technických požadavků na výstavbu a technického provedení stavby, žalovaný uvedl, že uvedené námitky nebyly žalobcem konkrétně směrem k jeho osobě a jeho pozemku specifikovány ani prokazovány, žalovaný při absenci konkrétních výhrad nebyl vázán tvrzením žalobce, že může být přímo dotčen na svém právu na pokojném a nerušeném užívání předmětu vlastnictví, a proto se podle hledisek, která považoval za důležitá, s touto námitkou vypořádal. Žalovaný nedospěl k závěru, že zásah do právní sféry žalobce je změnou k užívání stavby natolik intenzívní, že může přímo ohrožovat práva žalobce k jeho pozemku. Pozemek žalobce je ovocným sadem, který je předurčen k intenzivnímu užívání nikoli celodenně a v průběhu celého roku, ale převážně v období vegetativním. Žalobce pozemek užívá pouze příležitostně, o čemž svědčí stav zanedbaného pozemku, ale také to, že žalobce nebydlí ani v obci Křešín ani v regionu Středočeského kraje. Žalobce tedy není vystaven imisím v takové intenzitě, aby to znamenalo přímý a bezprostřední zásah do jeho právní sféry.

Ani po opětovném posouzení žalobcem namítaného negativního působení všech imisí na jeho organismus nedospěl žalovaný k jiné, než dříve uváděné úvaze a z ní plynoucího závěru, že nebyly shledány tak závažné skutečnosti, které by mohly žalobce přímo a nad míru přiměřenou poměrům povolenou změnou v užívání stavby na pozemku č. 91 v katastrálním území Křešín zásadně omezovat.

Pokud žalobce namítal, že v současné době je ve stavbě ustájen větší počet zvířat, než bylo rozhodnutím povoleno, k tomu žalovaný uvádí, že tvrzení týkající se stavu, který měl nastat v současné době po vydání rozhodnutí stavebního úřadu, nemohla být předmětem posouzení odvolání. Z obsahu rozhodnutí žalovaného správního úřadu je zcela srozumitelné, že žalobci nebylo přisouzeno postavení účastníka řízení a z jakých důvodů.

Městský soud v Praze vyrozuměl podle ustanovení § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), osoby, které mohou být přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí, a osoby, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením či vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu. Na výzvu ze dne 24. 11. 2009 tak paní M. Z. právo osoby zúčastněné na řízení neuplatnila.

Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Žádostí ze dne 8. 11. 2001 požádala paní M. Z. Obecní úřad v Jincích o vydání rozhodnutí ke změně užívání stavby, která byla kolaudována rozhodnutím č.j.: 924/01/Tů jako kolna na uskladnění drobné zahradní techniky. Žadatelka požádala o vydání rozhodnutí ke změně užívání s tím, že kolna bude sloužit k účelům chovu domácího drobného zvířectva, v době podání žádosti se jednalo o kozy. Žadatelka přiložila souhlas okresního hygienika a Okresního úřadu v Příbrami ze dne 7. 11. 2001.

6 pokračování

11 Ca 328/2009

Stavební úřad v Jincích oznámením ze dne 16. 11. 2001 zahájil řízení o uvedené změně v užívání podle ustanovení § 85 stavebního zákona a nařídil k projednání věci ústní jednání, spojené s místním šetřením na den 30. 11. 2001. V rámci ústního jednání vyjádřili souhlas se zamýšlenou změnou v užívání stavby zástupce Okresní hygienické stanice v Příbrami a zástupce obce Křešín.

Rozhodnutím ze dne 5. 12. 2001 Obecní úřad Jince, stavební úřad, povolil paní M. Z. změnu užívání kolny pro uskladnění malé zahradní techniky na pozemku parcelní č. 91 v katastrálním území Křešín na objekt pro chov drobného domácího zvířectva.

Dne 25. 1. 2005 obdržel Krajský úřad Středočeského kraje odvolání žalobce Ing. D. M. do rozhodnutí ze dne 5. 12. 2001, které vyhodnotil jako podnět k přezkoumání uvedeného rozhodnutí více než tři roky starého, vydaného Obecným úřadem Jince ve prospěch M. Z.

Dopisem ze dne 10. 3. 2005 odložil odvolací správní úřad podnět na přezkoumání rozhodnutí jako bezdůvodný vzhledem k tomu, že od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí, tj. ode dne 28. 12. 2001, uplynula tříletá lhůta.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2007, č.j.: 9 Ca 236/2005 - 31, k žalobcem podané žalobě uložil krajskému úřadu jako odvolacímu správnímu úřadu povinnost vydat rozhodnutí o odvolání žalobce ze dne 27.12.2004.

O podaném odvolání žalobce následně rozhodl Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 2. 7. 2007, jímž odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 5.12.2001, kterým byla M. Z. povolena změna k užívání stavby kolny pro uskladnění malé zahradní techniky na pozemku parcelní č. 91 v katastrálním území Křešín na objekt pro chov drobného domácího zvířectva jako nepřípustné zamítl.

Uvedené rozhodnutí bylo k žalobcem podané žalobě zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2008, č.j.: 11 Ca 221/2007 - 41, a věc byla vrácena žalovanému správnímu úřadu k dalšímu řízení s odůvodněním, že stavební úřad musí v řízení zkoumat, kteří z vlastníků sousedících pozemků a staveb na nich mohou být vydaným rozhodnutím přímo dotčeni ve svých právech a v odůvodnění rozhodnutí je třeba vždy uvést, jak byl okruh účastníků daného řízení vymezen. Soud uložil žalovanému správnímu úřadu, aby při úvaze o podmínkách, za nichž bude případně možné vydat rozhodnutí ve věci žádosti M. Z. o povolení změny užívání kolny na objekt pro chov drobného domácího zvířectva se zabýval otázkou, zda žalobce splňuje či nesplňuje podmínky pro postavení účastníka tohoto správního řízení podle ustanovení § 97 odst. 1 stavebního zákona ze všech hledisek, které je nutno posoudit, to je nejen z hlediska odstupové vzdálenosti stavby od pozemku žalobce, ale i z hlediska možných důsledků chovu koz pro okolí stavby. Je na žalovaném, aby se při rozhodování o podaném odvolání žalobce zabýval především tím, zda žalobce může být dotčen na svých právech na řádné užívání pozemku, byť jde pouze o ovocný sad, neboť tato skutečnost sama o sobě neznamená, že je v případě žalobce vyloučeno rušení kupř. hlukem, zápachem a dalšími vlivy posuzované stavby.

O podaném odvolání rozhodl v novém řízení žalovaný správní úřad v pořadí druhým rozhodnutím ze dne 15. 7. 2008, jímž odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí Obecního úřadu Jince ze dne 5. 12. 2001 jako nepřípustné zamítl s odůvodněním, že lze spolehlivě konstatovat, že byť vlastnické právo odvolatele může být povolenou změnou užívání stavby

7 pokračování

11 Ca 328/2009

dotčeny, nebude s ohledem na výše uvedené i s ohledem na povolený malý rozsah z chovu zvířat rozhodně dotčeno nad míru přiměřenou poměrům. Jsou splněny podmínky obecných technických požadavků a dodržení vzdálenosti od sousedních nemovitostí, produkce nepředstavuje takové dopady na okolí, které by bylo nutno posuzovat dotčenými orgány směrem k ochraně hluku, pachu, čistoty ovzduší apod. Námitky obsažené v odvolání jsou koncipovány tak, jako kdyby se jednalo o stavební povolení pro novou stavbu chodu drobného zvířectva, o takovou stavbu se však nejednalo, neboť šlo pouze o změnu stávající stavby k jinému účelu, než byla zkolaudována dne 26. 9. 2001. Proto není důvod, aby se odvolací orgán s těmito námitkami zabýval.

I toto, v pořadí druhé rozhodnutí žalovaného odvolacího správního úřadu, bylo k žalobcem podané žalobě zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2009, č.j. 11 Ca 327/2008 – 46, a věc byla znovu vrácena žalovanému k dalšímu řízení s tím, že žalovaný je povinen v novém rozhodnutí o odvolání žalobce důsledně dbát ve smyslu ustanovení § 78 odstavec 5 s.ř.s. právního názoru, který vyslovil soud v odůvodnění tohoto rozsudku. Při úvaze o podmínkách, za nichž bude případně možné vydat rozhodnutí ve věci žádosti M. Z. o povolení změny užívání kolny na objekt pro chov drobného domácího zvířectva se bude především zabývat otázkou, zda žalobce splňuje či nesplňuje podmínky pro postavení účastníka toho správního řízení podle ustanovení § 97 odstavce 1 stavebního zákona, přičemž se žalovaný bude muset při rozhodování o podaném odvolání žalobce zabývat především tím, zda žalobce může být dotčen na svých právech na řádné užívání pozemku, byť jde pouze o ovocný sad, protože tato skutečnost sama o sobě neznamená, že je v případě žalobce vyloučeno rušení kupříkladu hlukem, zápachem a případně i dalšími vlivy posuzované stavby. Dojde-li na základě posouzení otázky účastenství žalobce ve správním řízení podle ustanovení § 97 stavebního zákona odvolací správní úřad k závěru, že žalobce účastníkem správního řízení je, bude se žalovaný dále věcně zabývat odvolacími námitkami, které žalobce v podaném opravném prostředku proti rozhodnutí správního úřadu prvého stupně uplatnil, a náležitě se s nimi v novém rozhodnutí vypořádá.

Po vrácení věci Městským soudem žalovaný odvolací správní úřad otázku účastenství žalobce posuzoval na základě uloženého názoru soudu a ustanovení § 97 odst. 1 stavebního zákona a zabýval se otázkou, zda žalobce může být na svých právech k sousednímu pozemku přímo dotčen. O podaném odvolání žalobce znovu rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 3. 9. 2009, jímž odvolání žalobce jako nepřípustné zamítl se závěrem, že žalobce jako odvolatel nemůže být přímo dotčen na svých právech jako majitel nemezujícího pozemku ve smyslu ustanovení § 97 odst. 1 stavebního zákona, a proto jeho odvolání zamítl jako odvolání nepřípustné. Nesvědčí-li osobě právo být účastníkem řízení, správní úřad se již nezabývá všemi námitkami vznesenými proti předmětu řízení, proto se žalovaný zabýval pouze těmi námitkami, které považoval za významné pro posouzení jeho případné účasti na řízení.

Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 4. 11. 2010 zástupce žalobce zdůraznil, že z procesního hlediska žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když se správní orgán nezabýval relevantními skutečnostmi a kdy nebylo umožněno žalobci seznámit se s podklady rozhodnutí před tím, než bylo toto nové, nyní napadené rozhodnutí vydáno. Z hlediska hmotněprávního poukazuje žalobce na to, že jeho nemovitost se nachází ve vzdálenosti 4,5 metru od předmětné stavby, která byla ze skladu na zemědělskou techniku změněna na zemědělskou stavbu a je využívána pro chov koz. Tato stavba se nachází v obytném prostředí. Žalobce má za to, že je přímo dotčen touto změnou stavby, zdůrazňuje zejména pachové zatížení své nemovitosti a pokud je argumentováno žalovaným správním orgánem tím, že nemovitost žalobce je pouze sadem, žalobce

8 pokračování

11 Ca 328/2009

zdůrazňuje, že ochrana je poskytována nejen u nemovitostí, které jsou stavbami, ale nemovitostem obecně s tím, že podle vyhlášky je povinností stavebního úřadu zohlednit i předpokládaný rozvoj území. Toto území je v současné době znehodnoceno. Proto také žalobce - byť uvažuje o případné stavbě (buď pro bydlení, nebo pro rekreaci) - k realizaci nepřistoupil. Žalovaný se nezabýval rozhodnými skutečnostmi, zejména se například nezabýval tím, že podle obecných požadavků na výstavbu musí být u stavby, která byla povolena, respektive u které byla povolena změna jejího užívání, jímka o určitém objemu. V daném případě je jímka menší a nemůže tedy zabezpečit, aby žalobce nebyl obtěžován nad příslušnou míru. Těmito požadavky se žalovaný vůbec nezabýval, nezabýval se ani otázkou, že u rodinného domku může být stavba k jinému využití umístěna pouze o určitém objemu, ani to nebylo v daném případě dodrženo. Nedostatečná není ani úvaha o možném budoucím využití pozemku žalobcem. Žalobce má za to, že došlo k přímému dotčení jeho práv, účastenství ve stavebním řízení je prostředkem k zajištění ochrany jeho vlastnického práva, dotčení jeho práv je evidentní. Z prvostupňového rozhodnutí je patrno, že jde o povolení změny stavby na stavbu pro chov koz, čili pro chov, který je specifický tím, že obtěžuje okolí pachem, je zde dána také možnost zasažení vodních zdrojů. Žalovaný sám připouští, že žalobce může být dotčen, ovšem zastává názor, že nemůže být zasažena právní sféra žalobce, toto jeho stanovisko je tedy nejasné. Žalobce měl být účastníkem řízení, pokud žalovaný dospěl k závěru, že tomu tak není, porušil zákon. Podle názoru žalobce mělo být jeho odvolání meritorně projednáno a prvostupňové rozhodnutí mělo být zrušeno s tím, že jím podané odvolání je odvoláním přípustným.

Zástupkyně žalovaného správního úřadu u jednání soudu s odkazem na písemné vyjádření k podané žalobě uvedla, že hlediska, která byla zvažována, jsou odůvodněna v napadeném rozhodnutí. Má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Žalobce je sice dotčen ve svých právech, ne však takovou měrou, která by zasahovala do jeho právní sféry. Veškerá rozhodná hlediska byla posuzována právě z toho pohledu, že žalobcem vlastněná nemovitost je sadem. Pokud žalobce namítá, že mu nebylo umožněno seznámit se s podklady pro vydání napadeného rozhodnutí, poukazuje žalovaný na to, že jediným dokladem bylo stanovisko veterinární péče, které bylo čteno jako listinný důkaz při jednání u městského soudu v rámci předcházejícího řízení v této věci. Na pozemku žalobce není umístěna žádná stavba pro bydlení, pozemek je poměrně rozsáhlý a se stavbou, jejíž změna byla povolena, se dotýká pouze rohem. Navíc se tento pozemek nachází nad pozemkem, kde je předmětná zemědělská stavba umístěna. Námitku, že v důsledku pachového zatížení pozemku nemůže žalobce realizovat žádnou stavbu, žalobce v průběhu správního řízení neuplatnil, proto se k ní žalovaný nemohl vyjádřit. Žalovaný má za to, že žalobce může být zasažen ve své právní sféře, respektive že může být zasaženo do jeho právní sféry, ale ne takovým způsobem, aby mohl být přímo a bezprostředně dotčen na svých právech. Jednotlivými odvolacími námitkami se žalovaný správní orgán zabýval. Například pokud jde o otázku možného ohrožení studny žalobce, byla hodnocena vzdálenost a poloha studny žalobce ve vztahu k předmětné zemědělské stavbě. Obdobně to platí i ve vztahu k námitkám ohledně obtěžování zápachem k imisím s tím, že ve vztahu k těmto námitkám bylo argumentováno tím, že pachové limity nebyly v době vydání prvostupňového rozhodnutí stanoveny. Žalovaný se zabýval vyhláškou č. 353/2002 Sb. a nyní platnou vyhláškou č. 362/2006 Sb., zabýval se i otázkou tvrzeného obtěžování hlukem a otázkou pohody bydlení. Žalovaný má za to, že se otázkou účastenství zabýval podrobně se závěrem, který byl v odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž vyjádřen, totiž že žalobce podmínky účastenství v předmětném řízení nesplňuje. Žalobce Ing. D. M. k věci uvedl, že předmětná zemědělská stavba je umístěna v intravilánu obce a v intravilánu lze postavit pouze stavbu o velikosti 16 mř². edmPětná

9 pokračování

11 Ca 328/2009

stavba tento rozsah přesahuje. Pokud jde o imise, ty jsou stanoveny pro velkochovy. Všechny tyto námitky byly uvedeny v odvolání, byly zde uvedeny i paragrafy, které byly dle názoru žalobce porušeny. K pozemku vede elektropřípojka a žalobce by měl možnost postavit na pozemku buď objekt pro bydlení, nebo objekt k rekreaci, umístěním chovu koz je mu to znemožněno a jeho nemovitosti jsou znehodnoceny. Pokud jde o studnu, má fotografie, ze kterých vyplývá, že paní Zemanová s manželem mají na hranici pozemku umístěn nejen chov koz, ale i chov prasat. Otázku, zda může dojít ke znečištění studny z jednoho či druhého chovu, by měl posoudit hydrogeolog a nikoliv úředník stavebního úřadu.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními orgány obou stupňů z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 s.ř.s.). Věc soud posoudil takto:

Žalobou napadeným rozhodnutím byla správními úřady povolena změna užívání stavby kolny pro uskladnění malé zahradní techniky na objekt pro chov drobného domácího zvířectva. Podstatou žalobních námitek, uplatněných žalobcem v podané žalobě, však byla v prvé řadě otázka, zda správní úřady správně vymezily okruh účastníků správního řízení, tj. zda žalobci přísluší či nepřísluší právo účastníka tohoto správního řízení. Stalo se tak poté, co žalobce nebyl účastníkem řízení před obecním úřadem v Jincích a po uplynutí lhůty pro podání opravného prostředku podal odvolání, v němž se označil za opomenutého účastníka řízení. Žalovaný odvolací správní úřad dospěl opakovaně k závěru, že žalobce není účastníkem řízení, neboť vydáním napadeného rozhodnutí nebyl přímo dotčen na svých právech a právem chráněných zájmech.

Městský soud v Praze se tedy zabýval v prvé řadě odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí z hlediska žalobní námitky, týkající se – stručně řečeno – nesprávného právního posouzení otázky účastenství žalobce v řízení a s ní spjaté námitky nerespektování závazného právního názoru žalovaným správním úřadem po vydání pravomocného rozhodnutí soudem o této otázce. Soud přitom dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonem, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jinými slovy shledal žalobu v rozsahu této žalobní námitky důvodnou.

Žalovaný odvolací správní úřad odůvodnil výrok napadeného rozhodnutí mimo jiné odkazem na ustanovení § 85 odstavce 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do dne 31. 12. 2006 (dále jen stavební zákon), které upravuje změnu v užívání stavby. Následuje odkaz na ustanovení § 76 až 84 stavebního zákona, přičemž tato právní ustanovení upravují kolaudační řízení a rozhodnutí o kolaudaci staveb. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí tak vyplývá závěr, že otázka účastenství žalobce na řízení o povolení změny užívání předmětné stavby byla posuzována právě v kontextu s uvedeným ustanovením § 78 odstavec 1 stavebního zákona, upravujícím okruh účastníků kolaudačního řízení.

Městský soud v Praze přitom již v odůvodnění rozsudků ze dne 14. 2. 2008, č.j.: 11 Ca 221/2007 - 41 a ze dne 19. 5. 2009, č.j. 11 Ca 327/2008 – 46, vyslovil jednoznačně právní názor o tom, že otázka správného stanovení okruhu účastníků řízení je upravena výslovně v ustanovení § 97 stavebního zákona. Podle odstavce 1 tohoto právního ustanovení jsou účastníky řízení podle ustanovení § 85 až 96 osoby, které mají vlastnická nebo jiná práva k pozemkům a stavbám na nich, včetně sousedních pozemků a staveb na nich, a jejichž práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny, a dále osoby, které na návrh stavebníka budou odborně vést realizaci stavby nebo vykonávat

10 pokračování

11 Ca 328/2009

odborný dozor (§ 44 odst. 2 a 3).

Z uvedeného znění zákona je zřejmé, že okruh účastníků řízení, vymezený ustanovením § 97 odstavce 1 stavebního zákona, se vztahuje i na řízení podle ustanovení § 85 stavebního zákona a tedy že podle uvedeného právního ustanovení musí být správním orgánem zkoumáno ono možné dotčení sousedních pozemků.

Správní orgán musí vymezit přesně a úplně okruh účastníků, s nimiž vede správní řízení. Tato povinnost plyne mimo jiné také z následků a účinků vydaného správního rozhodnutí, na jehož základě dochází u účastníků řízení ke vzniku, změně nebo zániku jejich práv, právem chráněných zájmů nebo povinností. S postavením osoby jakožto účastníka řízení jsou totiž spojena významná procesní práva, v prvé řadě právo nahlížet do spisu, vyjadřovat se k věci, činit důkazní návrhy, být přítomen ústnímu jednání. Pokud je však účastníkovi účast v řízení odepřena, má tento postup za následek zkrácení na jeho právech. Toto zkrácení nemusí být jen formální, ale může se projevit ve velmi praktické rovině, totiž nemožností efektivní ochrany právní sféry účastníka. S ohledem na nemožnost využití shora uvedených procesních práv tak tomu může být kupříkladu v důsledku neschopnosti účastníka uplatnit vůči správnímu orgánu některé argumenty, které jsou zjistitelné toliko ze správního spisu, případně neschopnosti zjistit relevantní důvody, které by eventuálně mohly vést k úspěchu v jeho věci, a které by jinak byly bývaly v dispozici účastníka díky využití jeho procesních práv.

Nepřiznání účastenství osobě v řízení předpokládá, že se jednak správní orgán bude zabývat každým dílčím důvodem, o který dotyčná osoba domáhající se účastenství své tvrzení opírá, jednak že kvalifikovaným způsobem vyvrátí opodstatněnost každého důvodu, a tím správnost celého tvrzení. Z jeho rozhodnutí tedy musí být zjevné, o co se tento závěr opírá a zda byl shromážděn dostatek podkladů pro učinění úsudku v této věci. Správní orgán nemůže svůj závěr o nedotčení práv založit jen na spekulacích a domněnkách; s ohledem na váhu argumentů stěžovatele je nezbytné, aby správní orgán zvážil, zda je lze v úplnosti a bez rozumných pochyb vyvrátit. K tomu, aby právnická či fyzická osoba měla postavení účastníka správního řízení, je dostačující pouhý předpoklad existence dotčení jejích práv, právem chráněných zájmů nebo povinností, které mohou být povolením dotčeny. Protože postačuje pouhá možnost dotčení práv, je nutné jako s účastníkem řízení jednat s každým, u něhož nebude možné nade vši pochybnost jednoznačně vyloučit, že jeho vlastnická nebo jiná práva nemohou být za žádných okolností povolením dotčena.

Při aplikaci stavebního zákona na stanovení okruhu účastníků řízení je nutno mít na zřeteli smysl a účel účastenství. Je tedy nezbytné, aby správní orgán již ve fázi zjišťování okruhu účastníků řízení provedl třeba i rozsáhlejší dokazování. Meze extenzivního výkladu jsou stanoveny požadavkem dotčení na právu či právem chráněném zájmu a okolnostmi daného případu.

Úkolem soudu ve správním soudnictví bylo k uplatněné žalobní námitce přezkoumat, zda správní úřad v souladu se zákonem a s výše zmíněnými zrušujícími rozsudky Městského soudu v Praze, vydanými v projednávané věci, interpretoval a aplikoval neurčitý právní pojem „dotčení na vlastnickém právu“. Rozsahem soudního přezkumu aplikace neurčitých pojmů správními orgány se zabýval Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 22. 3. 2007, č.j.: 7 As 78/2005 – 62, dostupném na www.nssoud.cz , v němž uvedl, že soud musí mít možnost přezkoumat, zda interpretace a aplikace neurčitého právního pojmu správním orgánem je v souladu se zákonem, jaké podklady pro své rozhodnutí k tomu správní orgán

11 pokračování

11 Ca 328/2009

soustředil, zda tak učinil v rozsahu, který mu umožnil ve věci správně rozhodnout a zda jeho zjištění s těmito podklady nejsou v logickém rozporu. Jestliže takový přezkum možný není, je rozhodnutí pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Úkolem soudu je tedy kontrola zákonnosti rozhodnutí správního orgánu a dodržení zákonem stanovených pravidel v řízení, jež vydání správního rozhodnutí předcházelo. Soudu nepřísluší, aby správní orgán v rozhodování o věci nahradil, provedl sám vlastní hodnocení a učinil závěr, zda předmětné jednání naplnilo či nenaplnilo neurčitý právní pojem, neboť by tak nepřípustným způsobem zasáhl do činnosti správního orgánu.

Městský soud v Praze již v rozsudku č.j. 11 Ca 328/2008 – 46 vyjádřil právní názor, že v daném projednávaném případě nelze na postavení žalobce aplikovat ustanovení § 85 odstavec 1 stavebního zákona v té části, v níž se uvádí, že na řízení se vztahují přiměřeně ustanovení § 76 až 84 stavebního zákona. Zákonodárce v uvedeném textu právního předpisu klade důraz na přiměřenost použití citovaných právních ustanovení. Soud však zastává názor, že s ohledem na charakter stavby, jejíž užívání bylo povoleno stavebním úřadem a především vzhledem k charakteru změny stavby (z kolny na uskladnění zahradní techniky na objekt pro chov drobného domácího zvířectva – cca dvaceti kusů koz, je přiměřené použití ustanovení § 76 až 84 stavebního zákona vyloučeno právě proto, že by mohlo dojít takovým omezením okruhu účastníků řízení k nepřiměřenému zásahu do práv žalobce. Z uvedených důvodů zastával a i nadále zastává soud názor, že je nutno vycházet z ustanovení § 97 odstavec 1 stavebního zákona, protože i toto ustanovení odkazuje na ustanovení § 85 stavebního zákona. Dochází-li totiž k natolik výrazné změně v užívání předmětné stavby, má soud za to, že bez ohledu na to, zda se změnou užívání souvisejí či nesouvisejí reálné stavební úpravy stavby nelze postupovat pouze podle právního ustanovení, které upravuje úzký okruh účastníků řízení pro účely kolaudačního řízení.

V případě žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného správního úřadu byla podle názoru soudu předmětná otázka účastenství žalobce v řízení o povolení změny užívání stavby opětovně nesprávně posouzena.

Podle názoru Městského soudu v Praze je nutno vyjít z názoru, že v daném případě byl žalobce přímo dotčen změnou užívání stavby kolny, původně sloužící pro uskladnění malé zahradní techniky, na objekt pro chov drobného domácího zvířectva a že tedy měl být účastníkem řízení, vedeného před stavebním úřadem – Obecním úřadem Jince. Úvahy žalovaného odvolacího správního úřadu, vyjádřené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, se sice ubíraly správným směrem do té míry, že se žalovaný odvolací správní úřad zabýval otázkou, zda žalobce účastníkem řízení je či není a nelze mu proto v tomto směru vytýkat, že dospěl-li – byť k nesprávnému - závěru, že žalobce není účastníkem řízení, zabýval se výlučně těmi odvolacími námitkami, které bezprostředně směřovaly k otázce posouzení tohoto účastenství, nicméně je třeba konstatovat, že úvahy žalovaného byly nesprávné.

Zcela zásadní shledal městský soud žalobní (a rovněž i odvolací) námitku žalobce, že žalovaný odvolací správní úřad nesprávně posoudil otázku vlivu důsledku povolení užívání předmětné stavby na právo žalobce užívat svého vlastnického práva bez obtěžování zápachem. Úvahu žalovaného o tom, že žalobce nemohl být přímo dotčen ve svých právech proto, že jeho nemovitost je využívána jako ovocný sad a že otázka případné budoucí stavby na pozemku, ať již pro účely bydlení nebo pro účely rekreační, je otázkou předčasnou, považuje soud za zcela nesprávnou.

12 pokračování

11 Ca 328/2009

Účastenství ve stavebním řízení obecně je právním předpisem upraveno za účelem ochrany vlastnických práv toho, kdo splňuje podmínky účastenství proto, že je vlastníkem sousední nemovitosti (přitom nepochybně nerozhoduje, zda je sousedem mezujícím, jak nesprávně dovodil žalovaný), protože při úvaze o účastenství konkrétní osoby musí být zvažována otázka přímého dotčení. Takovým přímým dotčením nepochybně může být vzhledem ke konkrétním geografickým podmínkám) i obtěžování zápachem a imisemi při užívání nemovitosti jako sadu. Není totiž důvodu domnívat se, že vlastník pozemku, využívaného jako ovocný sad, nepožívá stejné právní ochrany jako vlastník pozemku, využívaného například pro bydlení. Rozhodné pro posouzení otázky přímého dotčení do práv je, zda v konkrétním posuzovaném případě dochází k obtěžování zápachem či nikoli. Nemůže proto obstát úvaha žalovaného, že jde o otázku předčasnou, protože v případě, že by žalobce měl v úmyslu začít užívat svůj pozemek k jinému účelu než dosud, nemohl by se v případě, že by byl výklad žalovaného považován za správný, nijak bránit skutečnosti, že již bylo pravomocně – bez jeho účasti – rozhodnuto o změně předmětné stavby na stávající objekt, sloužící pro chov koz, neboť by v takovém případě již nebyl shledán žádný důvod pro to, aby předmětná stavba byla odstraněna, změněna či aby byl chov koz v ní jakkoli omezen.

Žalovaný odvolací správní úřad proto posoudil otázku účastenství žalobce v řízení o povolení změny užívání stavby M. Z. po právní stránce nesprávně a zatížil tím rozhodnutí vadou, která mohla mít za následek jeho nezákonnost. Z tohoto důvodu postupoval Městský soud v Praze podle ustanovení § 78 odstavec 1 s.ř.s. a zrušil žalobou napadené rozhodnutí pro nezákonnost a pro vady řízení. Podle ustanovení § 78 odstavec 4 s.ř.s. vyslovil současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému.

Na žalovaném správním orgánu nyní bude, aby v novém rozhodnutí o odvolání žalobce důsledně dbal ve smyslu ustanovení § 78 odstavec 5 s.ř.s. právního názoru, který vyslovil soud v odůvodnění tohoto rozsudku, tj. že na základě posouzení otázky účastenství ve správním řízení podle ustanovení § 97 stavebního zákona je třeba žalobce považovat za účastníka správního řízení je. Žalovaný se pak v novém rozhodnutí bude věcně zabývat všemi odvolacími námitkami, které žalobce v podaném opravném prostředku proti rozhodnutí správního úřadu prvého stupně uplatnil, a náležitě se s nimi v novém rozhodnutí vypořádá.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce byl ve věci samé úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému správnímu úřadu. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,-Kč a odměna právního zástupce žalobce JUDr.Ondřeje Tošnera, advokáta, a jeho hotové výdaje. Mimosmluvní odměna činí v daném případě tři úkony právní služby po 2.100,-Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, účast u soudního jednání) podle ustanovení § 7, § 9, a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a třikrát režijní paušál po 300,-Kč za náhradu hotových výdajů zástupce žalobce podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dále byla žalobci přiznána 20% daň z přidané hodnoty z vypočtené a přiznané odměny za právní zastoupení, která v daném případě činí částku 1.440,- Kč. Žalobci bylo přiznáno rovněž právo na náhradu mzdy, ušlou v den jeho účasti u soudního jednání, vyčíslenou dle potvrzení společnosti Vodárny a kanalizace Karlovy Vary, a.s., částkou 1.412,- Kč za neodpracovanou osmihodinovou pracovní dobu v den jednání, takže celková výše přiznané náhrady nákladů řízení žalobce činí ve věci 12.052,-Kč.

Poučení

13 pokračování

11 Ca 328/2009

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 4. listopadu 2010


JUDr. Hana Veberová,

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru