Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Ca 308/2009 - 84Rozsudek MSPH ze dne 08.03.2011

Prejudikatura

6 A 76/2001 - 143


přidejte vlastní popisek

11 Ca 308/2009 - 84

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce Mgr.J. F. proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem v Praze 5, Zborovská 11, za účasti: a) Obce Čerčany, se sídlem v Čerčanech, Václavská 36, zastoupené JUDr.Janou Urbaníkovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Tyršova 177, b) M. P., c) L. S., d) H. K., e) L. K., f) D. F. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 17.8.2009, č.j.: 115321/2009/KUSK/2

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru dopravy, ze dne

17.8.2009, č.j.: 115321/2009/KUSK, sp.zn.: 115321/2009/KUSK/2, se zrušuje a

věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 2.000,-Kč do třiceti

dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, doručenou ke Krajskému soudu v Praze dne 29. 9. 2009, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dále též žalovaného správního úřadu), jímž bylo pravomocně rozhodnuto o povolení stavby „Komunikace Čerčany - lokalita Bulánka“ na pozemcích, uvedených ve výroku napadeného rozhodnutí, vše na žádost stavebníka Jindry Matouškové.

Žalobce v podané žalobě namítl, že byl žalobou napadeným rozhodnutím a řízením, které jeho vydání předcházelo, zkrácen na svých právech takovým způsobem, že to mohlo mít

pokračování 2 1 1 Ca 308/2009

za následek nezákonné rozhodnutí. Žalobce namítl, že správní úřad nesprávně vymezil okruh účastníků řízení a že správní úřad porušil procesní předpisy v souvislosti s právem žalobce pořizovat si kopie ze spisu.

V prvé žalobní námitce žalobce namítl, že správní úřad nesprávně vymezil okruh účastníků řízení. Jako stavebník v předmětném stavebním řízení byla uvedena paní Jindra Matoušková, jednatelka sdružení „Bulánka“ se sídlem v Čerčanech. Z tohoto způsobu vymezení účastníka řízení není zřejmé, zda paní Matoušková v uvedeném případě jednala jako fyzická osoba či zda jednala za sdružení Bulánka. Ze smlouvy o sdružení ze dne 11. 5. 2007 vyplývá, že paní Matoušková je jednatelkou sdružení Bulánka, přičemž uvedené ustanovení a samotné založení smlouvy o sdružení do správního spisu stavebního úřadu přisvědčuje spíše závěru, že paní Matoušková jednala jako jednatel sdružení Bulánka. Za dané situace lze mít za to, že stavební povolení bylo uděleno sdružení Bulánka, jednajícímu prostřednictvím paní Matouškové, čemuž napovídá odkaz na postavení paní Matouškové jako jednatelky sdružení Bulánka. Za této situace, kdy stavební povolení bylo uděleno sdružení, jednajícím prostřednictví paní Matouškové, které nemá způsobilost nabývat práva a povinnosti, je zjevné, že stavební povolení je stiženo nicotností podle ustanovení § 77 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), pro něž jej nelze považovat za rozhodnutí správního úřadu. Žalobce se v žádném případě neztotožňuje s názorem správního úřadu, že údaj o jednatelství paní Matouškové je irelevantním a nadbytečným údajem. Uvedený závěr by totiž podle názoru žalobce nasvědčoval tomu, že stavební povolení obsahuje irelevantní a nadbytečné údaje, což by v konečném důsledku vedlo k jeho zmatečnosti a nepřezkoumatelnosti. Nebylo by totiž zřejmé, který údaj ve stavebním povolení je nadbytečný a který nikoli. Ze zásady správního práva „co není povoleno, je zakázáno“ vyplývá závěr, že správní rozhodnutí v žádném případě nesmí obsahovat irelevantní údaje.

Žalobce dále v podané žalobě dovodil, že stavební úřad nesprávným způsobem vymezil okruh účastníků řízení. Z výše uvedeného lze předpokládat, že paní Jindra Matoušková jednala v zastoupení všech účastníků smlouvy o sdružení podle ustanovení § 829 občanského zákoníku. Stavební úřad v takovém případě nesprávně vymezil účastníky řízení, když jako stavebníka označil pouze paní Matouškovou a nikoli i další účastníky řízení smlouvy o sdružení, které paní Matoušková na základě smlouvy o sdružení zastupovala. Za závazky sdružení společně a nerozdílně odpovídají všechny jeho smluvní strany, proto má nesprávné vymezení okruhu účastníků řízení stavebním úřadem pro žalobce nesporný význam. Pakliže ve stavebním povolení došlo k zúžení okruhu stavebníků, je zřejmé, že v případě vzniklé škody ztrácí žalobce faktickou možnost vymáhat škodu na dalších stavebnících, kteří nejsou vymezeni ve stavebním povolení. Počet účastníků podle smlouvy o sdružení jakožto smluvního institutu může být do značné míry variabilní s ohledem na možnou změnu účastníků smlouvy o sdružení a případně s ohledem na samotný zánik smlouvy o sdružení. Z dostupných výpisů z katastru nemovitostí, získaných dálkovým přístupem na internetové adrese, je zřejmé, že některými vlastníky jsou paní P. B., pan J. V., paní L. B. a pan Ing.J. T., z čehož vyplývá, že okruh účastníků smlouvy o sdružení se v průběhu trvání sdružení značným způsobem změnil a po účastnících řízení nelze spravedlivě požadovat, aby řádně sledovali, kdo je ve skutečnosti účastníkem smlouvy o sdružení a tedy stavebníkem. V tomto směru je pro žalobce zcela nepřijatelné, že jednak nemá možnost žádným způsobem zjistit, kdo stavbu provádí a na koho se má obracet v případě vzniku škody, jednak okruh osob odpovídající za vzniklé škody se může v průběhu času měnit. V daném případě by tedy osoby sdružené v rámci smlouvy o sdružení měly být označeny společně s paní Matouškovou jako stavebníci. Stavební zákon neumožňuje, aby

pokračování 3 1 1 Ca 308/2009

osoby, sdružené na základě smlouvy o sdružení, vystupovaly v řízení jako jeden účastník. Jednotlivé osoby, žádající o stavební povolení v zastoupení paní Matouškové, měly být ve stavebním povolení samostatně vymezeny jako stavebníci. Stavební povolení je nicotné, případně stavební úřad nesprávným způsobem vymezil okruh účastníků řízení.

V druhé žalobní námitce žalobce namítl, že správní úřad porušil procesní předpisy v souvislosti s právem žalobce pořizovat si kopie ze spisu. Dne 1. 4. 2009 žalobce nahlédl do projektové dokumentace u stavebního úřadu, na žádost o poskytnutí fotokopie některých dokumentů z projektové dokumentace mu bylo sděleno, že nemá právo pořizovat si kopie projektové dokumentace s ohledem na ochranu autorských práv. Žalobce má za to, že stavební úřad tímto postupem porušil práva žalobce. Žalobce má právo nahlížet do spisu a pořizovat z něho kopie, a pokud nesplnil podmínku podle ustanovení § 168 stavebního zákona a nedoložil souhlas toho, kdo stavební dokumentaci pořídil, bylo povinností stavebního úřadu uvést tuto skutečnost v odůvodnění usnesení, kterým by žalobci zamítl pořízení kopií ze spisu. Stavební úřad toto odůvodnění žalobci neposkytl, o odmítnutí pořízení fotokopie projektové dokumentace nevydal žádné usnesení a odmítnutí kopie projektové dokumentace bylo založeno pouze na faktickém odmítnutí. Žalobci proto nelze přičítat k tíži, že jeho námitka nebyla řádně zaprotokolována, neboť do pravomoci žalobce nespadá vydávání usnesení a poskytování jejich odůvodnění.

Žalobce nesouhlasí s odmítnutím požadavku na pořízení si kopie projektové dokumentace, neboť podle názoru žalobce smyslem úpravy a úmyslem zákonodárce bylo chránit oprávněné zájmy majitelů nemovitostí a dalších osob před zbytečnými a nebezpečnými pokusy třetích osob o narušení soukromí a útoky na život, zdraví a majetek majitelů nemovitostí. Toto ustanovení však žádným způsobem nesměřovalo k omezování práv účastníků řízení. Žalobce v této souvislosti odkázal na závěry, vyjádřené v souhrnné zprávě o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2007, podle kterého uvedené ustanovení správního řádu má za cíl poskytnout ochranu vlastnictví a soukromí vlastníka stavby, případně ochranu nehmotného majetku autora projektu, která však v zásadě připadá do úvahy jen u novátorského technického řešení stavby nebo její části. Pokud tedy žadatel žádá o kopii projektové dokumentace, jejíž poskytnutí se nemůže dotknout práv projektanta či vlastníka stavby, měl by úřad tuto kopii žadateli poskytnout bez souhlasu uvedených osob. Jestliže žalovaný správní úřad a stavební úřad nevydal rozhodnutí a neposkytl žalobci odůvodnění ke svému usnesení, znemožnil mu tím účinné vznesení námitek k projektové dokumentaci ve stavebním řízení.

Usnesením ze dne 15. 10. 2009, č.j.: 44 Ca 107/2009 - 28, Krajský soud v Praze rozhodl o tom, že věc se postupuje Městskému soudu v Praze jako soudu věcně a místně příslušnému.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě ze dne 22. 3. 2010 vyplývá, že pokud jde o závěr žalobce o tom, že žalobou napadené rozhodnutí je nicotné v důsledku nesprávného vymezení okruhu účastníků řízení, nebyly v daném případě splněny zákonné předpoklady ustanovení § 77 odst. 2 správního řádu, přičemž toto tvrzení žalobce nemá žalovaný správní úřad za důvodné a prokázané a soukromoprávní skutečnosti, které žalobce v žalobě uvádí, nelze považovat za námitky, jimiž by se správní úřady měly zabývat a o nichž by mělo být rozhodnuto.

Žádost o dotčené stavební povolení byla podána fyzickou osobou Jindrou Matouškovou, zmocněnou předmětnou smlouvou o sdružení k tomu, aby takový úkon vůči

pokračování 4 1 1 Ca 308/2009

správnímu úřadu učinila. Součástí žádosti o stavební povolení byla projektová dokumentace, zpracovaná autorizovaným inženýrem pro dopravní stavby. Pokud jde o žalobní námitku ohledně nezákonného odepření pořízení kopií ze spisového materiálu, žalovaný správní úřad uvedl, že žalobce byl oprávněn využít svých procesních práv podle ustanovení § 76 odst. 5 správního řádu a napadnout usnesení o odepření odvoláním, pokud měl za to, že jeho práva

byla postupem prvoinstančního správního úřadu porušena. V případě nečinnosti prvoinstančního úřadu byl oprávněn podáním vůči nadřízenému orgánu požadovat opatření ke zjednání nápravy. Kopii dokumentace stavby poskytne stavební úřad žadateli, pokud žadatel předloží souhlas toho, kdo dokumentaci pořídil, případně souhlas vlastníka stavby, které se dokumentace týká. Nedoložení těchto skutečností nelze považovat za právně důvodná, pokud o nich nebylo procesně rozhodnuto a žalobce svá práva dostatečným způsobem a prokazatelně neuplatnil.

Z uvedených důvodů žalovaný správní úřad navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Žalobce využil svého práva a k obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu podal dne 19. 4. 2010 repliku, v níž zopakoval svoji argumentaci o tom, že stavební povolení, z něhož není zcela zřejmé a nepochybně patrné, komu bylo uděleno, respektive ze kterého vyplývá, že nebylo uděleno nikomu, je nicotné z důvodu jeho faktické neuskutečnitelnosti ve smyslu ustanovení § 77 odst. 2 správního řádu. Žalobce je dále názoru, že institut vyčerpání procesních možností podle ustanovení § 80 správního řádu slouží k prosazení práv žalobce v případě nečinnosti správního orgánu a nikoli k tomu, aby žalobce jako účastník správního řízení napravoval procesní pochybení správního úřadu. V této záležitosti měl žalovaný postupovat z úřední povinnosti sám na základě údajů, uvedených v odvolání žalobce.

Městský soud v Praze vyrozuměl dne 24. 11. 2009 podle ustanovení § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.) ty osoby, které mohou v řízení ve věcech správního soudnictví uplatňovat svá práva osoby zúčastněné na řízení.

Na výzvu soudu uplatnil právo osoby zúčastněné na řízení dne 25. 1. 2010 starosta obce Čerčany, jenž se na výzvu soudu blíže k předmětu řízení nevyjádřil.

Dne 1. 2. 2010 uplatnili právo osob zúčastněných na řízení paní M. P. a pan L. S., dne 2. 2. 2010 uplatnili právo osob zúčastněných na řízení paní H. K. a pan L. K., kteří poukázali na to, že není zřejmé, po kom mají v souvislosti s vybudováním předmětné cesty na hranici svého pozemku žádat škody, které vznikly úmyslným přerušením kabelu na několika místech (přívod elektrické energie), případně problém s kabelovým připojením od společnost O². Poukázali rovněž na to, že budovaná asfaltová silnice zajišťuje příjezd k celkem 25 rodinným domům, silnice měla být o 80 cm snížena pod úroveň plotu K., přičemž fakticky byla vozovka umístěna výše a proto mají strach z odlétávajícího štěrku a různých předmětů od aut. Rovněž vyjádřili obavy z principu kanalizace s tím, že mají obavy o tom, aby voda byla správně zachycena a odváděna a nevtékala na pozemek K.

Dne 28. 1. 2010 uplatnila právo osoby zúčastněné na řízení paní D. F., která rovněž poukázala na obrubník před vchodem do vlastního domu, na nesníženou dříve travnatou a nyní rozpracovanou cestu, která vede těsně nad zahradou F., poukázala na to, že při prohlížení spisu požádala o kopii smlouvy o sdružení Bulánka, aby zjistila, kdo je účastníkem řízení a kdo bude stavbu provádět, nicméně kopie dokumentů jí nebyla vydána, neboť dokument

pokračování 5 1 1 Ca 308/2009

údajně do spisu nepatří. Osoba zúčastněná na řízení vyjádřila rovněž obavu, aby nedošlo k sesuvu půdy z prováděné stavby s rychlým táním sněhu z poměrně velkého svahu, neboť jí není zřejmé, po kom má případnou náhradu za vzniklé škody na vlastním pozemku požadovat.

Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 8. 3. 2011 žalobce odkázal na písemné vyhotovení podané žaloby a zdůraznil, že žaloba obsahuje dva hlavní body. Jednak námitku nesprávného vymezení účastníků správního řízení, kdy stavební povolení bylo vydáno jednatelce občanského sdružení, která jednala za třetí osoby. Přitom ze stanov tohoto sdružení vyplývá, že je možná změna účastníků sdružení, proto není zřejmé, kterým subjektům bylo povolení vydáno. Dále má žalobce za to, že bylo nesprávně postupováno při jeho žádosti o nahlížení do spisové dokumentace. Stavební úřad bez dalšího nahlédnutí znemožnil s odkazem na ustanovení § 68 odst. 2 stavebního zákona. Tento postup je podle názoru žalobce v rozporu s Listinou základních práv a svobod, což dokládá i zpráva ombudsmana, který se vyjádřil shodně v tom smyslu, že toto ustanovení nemělo být aplikováno. Navíc došlo i k procesnímu porušení, kdy v případě, že by správní orgán odmítl žalobci nahlédnout do spisu, mělo být vydáno usnesení o odmítnutí nahlédnutí s poučením, jaké doklady má případně subjekt doložit, aby jeho žádosti mohlo být vyhověno. Z ustanovení § 168 odst. 2 stavebního zákona vyplývá, že pořízení kopie stavební dokumentace je vázáno na souhlas pořizovatele dokumentace nebo na souhlas vlastníků dokumentace. V daném případě vzhledem k nemožnosti zjistit, kdo je vlastníkem dokumentace, protože tím má být občanské sdružení, které se vyvíjí a nebylo možno zjistit ani kdo je pořizovatelem této dokumentace, nebylo možno souhlas doložit.

Zástupce žalovaného správního úřadu u jednání soudu odkázal na písemné vyjádření k podané žalobě se zdůrazněním, že žalobce se v podané žalobě domáhá vyslovení nicotnosti žalobou napadeného rozhodnutí, aniž by tuto skutečnost uplatnil v podaném odvolání. Nelze zaměňovat institut nahlížení do dokumentace a institut pořízení kopií. Právě o pořízení kopie ze stavební dokumentace žalobce žádal. Stavební úřad je toho názoru, že měl mít souhlas toho, kdo stavební dokumentaci pořídil a nečinnost, tedy nepředložení takového souhlasu, nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Při rozhodování se žalovaný řídil procesními i hmotněprávními předpisy, rozhodnutí je v souladu se zákonem, důvodem pro jeho zrušení by nemělo být označení účastníka řízení v podobě „jednatelka“. K argumentaci žalobce stanoviskem ombudsmana je nutno podotknout, že ombudsman již pak neřeší následky v případě, že správní orgán by výslovné znění zákona porušil.

Zástupkyně zúčastněné osoby obce Čerčany uvedla, že ponechává věc na úvaze soudu, zúčastněná osoba paní D. F. rovněž s tím, že poukázala na to, že v průběhu správního řízení nebyla nikým poučena o tom, že má mít při vyžadování kopie stavební dokumentace souhlas pořizovatele či vlastníka této dokumentace. Osoby zúčastněné na řízení M. P., L. S., H. K. a L. K. se k nařízenému ústnímu jednání soudu nedostavili, ač byli řádně a včas o termínu jednání vyrozuměni a soud proto postupoval podle ustanovení § 49 odstavec 3 s. ř. s. a o žalobě rozhodl v jejich nepřítomnosti.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Dne 2. 3. 2009 podala paní Jindra Matoušková, jednatelka sdružení Bulánka, se sídlem v Čerčanech, Mračská 1, žádost o vydání stavebního povolení na stavbu „Komunikace Čerčany-lokalita Bulánka“, týmž dnem bylo zahájeno stavební řízení.

pokračování 6 1 1 Ca 308/2009

Obecní úřad v Čerčanech, stavební úřad, vydal dne 31. 1. 2008 územní rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 3. 3. 2008 a dne 9. 12. 2008 vydal souhlas s vydáním stavebního povolení pro uvedenou stavbu.

Dne 12. 3. 2009 stavební úřad oznámil zahájení stavebního řízení všem známým účastníkům řízení a dotčeným orgánům státní správy. Stavební úřad upustil od ohledání na místě a u ústního jednání, neboť mu poměry staveniště byly dobře známy.

K zahájenému správnímu řízení uplatnil Mgr. J. F. dne 31. 3. 2009 námitky, které následně upřesnil ve vyjádření ze dne 17. 4. 2009. Spoluvlastníci předmětného pozemku parcelní číslo 926/2 v katastrálním území Čerčany zaslali svá vyjádření, ve kterém podmínili svůj souhlas uzavřením dohody mezi nimi a stavebníkem.

Stavebník předložil projektovou dokumentaci stavby, zpracovanou Ing. M. F., stavební úřad v průběhu řízení neshledal důvody, které by bránily povolení stavby.

Rozhodnutím ze dne 19. 5. 2009 vydal Městský úřad v Benešově, stavební úřad, stavební povolení ke stavbě „Komunikace Čerčany – lokalita Bulánka“ se závěrem, že námitky, uplatněné Mgr. J. F. shledal částečně nedůvodnými, částečně důvodnými a pokud jim vyhověl, jejich obsah začlenil do podmínek pro provedení stavby, uvedených ve výroku č. 2 rozhodnutí o stavebním povolení pod body 1-19.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce Mgr. J. F. včasné odvolání, v němž argumentoval - shodně jako v podané žalobě - zejména otázkou nesprávného vymezení okruhu účastníků řízení, dále porušením procesních předpisů v souvislosti s právem účastníka pořizovat si kopie ze spisu a odebráním možnosti odvolatele vyjádřit se ke změnám, provedeným v projektové dokumentaci.

O podaném odvolání rozhodl Krajský úřad Středočeského kraje žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 17. 8. 2009, jímž odvolání zamítl a rozhodnutí prvoinstančního stavebního úřadu potvrdil se závěrem, že pokud jde o okruh účastníků řízení, odvolatel neuvedl žádné skutečnosti, týkající se označení účastníka řízení, přičemž údaje, jež identifikují stavebníka nad rámec zákonné úpravy, nelze považovat za úkony činěné v rozporu se závaznou právní úpravou. Pokud jde o námitky ohledně porušení procesních předpisů, odkázal žalovaný správní úřad na ustanovení § 168 odst. 2 stavebního zákona s tím, že v daném případě žadatel nepředložil souhlas toho, kdo dokumentaci předložil či souhlas vlastníka stavby, které se dokumentace týká.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 s. ř. s.). Věc soud posoudil takto:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, kterým bylo pravomocně rozhodnuto o povolení stavby „Komunikace Čerčany - lokalita Bulánka“ na pozemcích, uvedených ve výroku napadeného rozhodnutí, vše na žádost stavebníka Jindry Matouškové.

pokračování 7 1 1 Ca 308/2009

V prvé žalobní námitce žalobce namítl, že správní úřad prvého stupně nesprávně vymezil okruh účastníků řízení, když jako s osobou stavebníka v předmětném stavebním řízení jednal s paní Jindrou Matoušková, jednatelkou Sdružení „Bulánka“ se sídlem v Čerčanech. Uvedenou žalobní námitku shledal soud důvodnou.

Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že dne 2. 3. 2009 podala paní Jindra Matoušková jako jednatelka Sdružení Bulánka, se sídlem v Čerčanech, Mračská 1, žádost o vydání stavebního povolení na stavbu „Komunikace Čerčany-lokalita Bulánka“. Ze samotné žádosti vyplývá, že jako stavebník je v části A bodu I sice uvedena fyzická osoba, nicméně v bodě II je uvedeno, že stavebník je zastoupen zástupcem – jednatelem Sdružení Bulánka Jindrou Matouškovou. V části XIII žádosti je jednoznačně uvedeno, že žadateli o vydání stavebního povolení jsou žadatelé dle smlouvy o sdružení, která byla k žádosti předložena. Ze spisového materiálu je dále patrno, že územní rozhodnutí k umístění předmětné stavby vydal stavební úřad dne 31. 1. 2008 navrhovatelům I. B. a Sdružení Bulánka, zastoupenému Jindrou Matouškovou.

Ze Smlouvy o sdružení, kterou bylo dne 11. 5. 2007 založeno Sdružení Bulánka, vyplývá, že občanské sdružení bylo založeno podle ustanovení § 829 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákona, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy o sdružení. Podle tohoto právního ustanovení se několik osob může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného účelu. Sdružení nemá způsobilost k právům a povinnostem. Z uvedeného zákonného znění je tedy zřejmé, že občanské sdružení Bulánka je občanským sdružením bez právní subjektivity, není právnickou osobou a nemůže být subjektem práv a závazků. Jen jeho účastníci, kteří v souvislosti s činností sdružení jednají, nabývají práva a odpovídají za závazky. Občanské sdružení Bulánka tak nemůže být stavebníkem, avšak bylo na stavebním úřadu a následně na žalovaném správním úřadu, aby před vydáním rozhodnutí postavili najisto, zda stavebníkem je pouze Jindra Matoušková (v tom případě by její označení jako jednatelka sdružení bylo nadbytečné) či zda stavebníkem jsou všechny fyzické osoby, sdružené ke dni vydání rozhodnutí správního úřadu v tomto sdružení. V takovém případě bylo na správním úřadu, aby vyžadoval od žadatelky o vydání stavebního povolení doložení plné moci, opravňující ji jednat jménem všech konkrétních fyzických osob, sdružených v občanském sdružení Bulánka.

Protože však stavební úřad si o otázce, kdo je stavebníkem a účastníkem správního řízení, neučinil jednoznačný závěr a žalovaný odvolací správní úřad ani k odvolací námitce, uplatněné žalobcem v podaném odvolání, tuto vadu nezjistil a nenapravil, zatížily tím správní úřady obou stupňů řízení vadou, která mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí, neboť dosud není zřejmé, vůči kterým konkrétně určeným subjektům bylo stavební povolení k předmětné stavbě vydáno. Tato skutečnost je důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí pro vady řízení a pro vrácení věci žalovanému správnímu úřadu k novému projednání a rozhodnutí.

Částečně důvodnou shledal Městský soud v Praze i druhou žalobní námitku, v níž žalobce namítal, že správní úřad porušil procesní předpisy v souvislosti s právem žalobce pořizovat si kopie ze spisu. Dne 1. 4. 2009 žalobce nahlédl do projektové dokumentace u stavebního úřadu, na žádost o poskytnutí fotokopie některých dokumentů z projektové dokumentace mu bylo sděleno, že nemá právo pořizovat si kopie projektové dokumentace s ohledem na ochranu autorských práv. Žalobce má za to, že stavební úřad tímto postupem porušil práva žalobce.

pokračování 8 1 1 Ca 308/2009

Bez ohledu na správný závěr žalovaného správního úřadu o tom, že nelze směšovat či zaměňovat právní institut „nahlížení do spisu“ s obdobným institutem „pořízení kopií z projektové dokumentace“, je třeba poukázat na ustanovení § 192 stavebního zákona, podle kterého se na postupy a řízení podle tohoto zákona použijí ustanovení obecně závazného procesního předpisu, jímž je v dané věci zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, pokud tento zákon nestanoví něco jiného.

Podle ustanovení § 38 správního řádu účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci. Jiným osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. S právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části. Odepřel-li správní orgán osobě nahlížet do spisu nebo jeho části, vydá o tom usnesení, které se oznamuje pouze této osobě. Z nahlížení do spisu jsou vyloučeny jeho části, které obsahují utajované informace nebo skutečnosti, na něž se vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti; to neplatí o částech spisu, jimiž byl nebo bude prováděn důkaz, do takových částí spisu však může nahlížet pouze účastník řízení nebo jeho zástupce za předpokladu, že jsou předem seznámeni s následky porušení povinnosti mlčenlivosti o těchto skutečnostech a že o poučení je sepsán protokol, který podepíší.

Nahlížení do spisu a procesní práva s tím spojená jsou jednou ze základních podmínek pro výkon práva účastníka řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. S právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si z něj výpisy a rovněž právo na to, aby správní úřad pořídil osobám, které do spisu nahlížejí, kopie spisu nebo jeho částí. Ustanovení § 38 odstavce 4 správního řádu se nepoužije pouze v případě nahlížení do těch částí spisu, které obsahují utajované informace, to znamená, že není možné pořizovat výpisy ani kopie těch částí spisu, které takové informace obsahují. O odepření práva nahlížet do spisu nebo jeho části je správní úřad povinen vydat usnesení (ustanovení § 76 správního řádu), které oznamuje pouze osobě, které toto právo odepřel. Toto usnesení se oznamuje podle ustanovení § 72 správního řádu doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou a osoba, které bylo právo nahlédnout do spisu správním orgánem odepřeno, může podat proti takovému usnesení odvolání.

V projednávané věci však z obsahu soustředěného spisového materiálu nikterak nevyplývá, že by správní úřad prvého stupně procesně o žádosti žalobce jakkoli rozhodl, rozhodnutí vyhotovil a žalobci doručil, když žádost vyřídil fakticky pouze tím, že žalobci poskytnutí kopií odmítl. Na závěru o tom, že v takovém případě postupoval správní úřad v rozporu se zákonem a nezákonným postupem zkrátil účastníka řízení na jeho právech, nemění ničeho ani otázka, zda v posuzované věci byly či nebyly splněny předpoklady, uvedené v ustanovení § 38 odstavci 6 správního řádu, tj. zda byly splněny předpoklady pro vyloučení či omezení práva žalobce na poskytnutí kopií částí spisové dokumentace v souvislosti s ochranou některých veřejných zájmů.

Soud má v této souvislosti za to, že nelze ani zcela opomíjet stanovisko veřejného ochránce práv, na které v souvislosti s porušením svých práv upozornil v průběhu správního řízení žalobce, neboť vychází-li soud z toho, že podle ustanovení § 1 odstavec 1zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, veřejný ochránce práv působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré

pokračování 9 1 1 Ca 308/2009

správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod, jaká je jeho pravomoc a jaké by mělo být jeho postavení, bylo by v novém rozhodnutí žalovaného správního úřadu potřebné vypořádat se s námitkou, zda alespoň v určité části lze v projednávané věci kopie projektové dokumentace poskytnout a neposkytnutí kopií v případné jiné části nebo i úplně určitým způsobem odůvodnit tak, aby žadatel vědět, nakolik jsou jeho práva, vyplývající z ustanovení § 38 správního řádu v dané věci oprávněna či nikoliv.

K námitce nicotnosti žalobou napadeného rozhodnutí Městský soud v Praze považuje za vhodné uvést, že neměl žádné pochybnosti o tom, že žalobou napadené rozhodnutí o odvolání je existující a platné rozhodnutí; nebyly shledány žádné důvody pro to, aby soud deklaroval svým rozhodnutím jeho nicotnost. Nicotným je správní akt, který trpí natolik intenzivními vadami, že jej vůbec za rozhodnutí považovat nelze. Takovými vadami jsou například absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy, požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva k něčemu, co v právním smyslu neexistuje, či nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí (z rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č.j. 6 A 76/2001 - 06, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 793/2006). Žalobce v podané žalobě dovozuje nicotnost napadeného rozhodnutí z konkrétních skutečností, avšak Městský soud v Praze neshledal takové nedostatky výroku, odůvodnění napadeného rozhodnutí či jemu předcházejícího řízení, které by v této věci způsobovaly jeho nicotnost ve smyslu výše uvedeného.

Městský soud v Praze po projednání podané žaloby na základě uvedeného odůvodnění shledal důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí pro vady řízení a proto podle ustanovení § 78 odstavec 1 s. ř. s. žalobou napadené rozhodnutí zrušil a podle odstavce 4 téhož právního ustanovení vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Správní orgány jsou právním názorem, vysloveným Městským soudem v Praze, v dalším řízení vázány (ustanovení § 78 odst. 5 s. ř. s.).

Na žalovaném správním úřadu nyní bude, aby se znovu zabýval odvoláním žalobce proti vydanému rozhodnutí o povolení stavby a s ohledem na výše uvedené se řádně a úplně vypořádal s odvolacími námitkami žalobce a se skutkovými a právními závěry správního úřadu prvého stupně s ohledem na právní názory, vyjádřené v odůvodnění tohoto rozsudku a své závěry znovu zohlednil při posouzení odvolacích námitek žalobce.

Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným správním úřadem je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,-Kč.

Pokud jde o náklady řízení, které vznikly osobám zúčastněným na řízení, soud dospěl k závěru, že v dané věci nejsou dány předpoklady pro rozhodnutí soudu o jejich náhradě. Podle ustanovení § 60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V posuzované věci soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost v řízení nestanovil, pouze jim byla dána možnost uplatnit její práva v probíhajícím řízení.

Poučení

pokračování 1 0 1 1 Ca 308/2009

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s. ř. s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 8. března 2011

JUDr. Hana Veberová,

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru