Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Ca 306/2008 - 23Rozsudek MSPH ze dne 29.07.2011


přidejte vlastní popisek

11 Ca 306/2008 - 23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce: O.U., nar. x, státní občanka Mongolska, bytem na území ČR Z., n. TGM proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 3 (dříve Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie se sídlem Praha 3, Olšanská 2), o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 8.8.2008, čj: CPR-4747-1/ČJ-2008-9CPR-C220

takto:

I. Rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 8.8.2009, čj: CPR-4747-1/ČJ-2008-9CPR-C220 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.000,-Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 28.8.2008, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Zlín, ze dne 1.2.2008, čj: SCPP-00009-5/BR-XII-CI-2008, kterým bylo zrušeno povolení žalobkyně k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem studia do 8.11.2007 a stanovena lhůta k vycestování do 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.

Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť správní orgán své rozhodnutí postavil na úvaze, že účelem pobytu žalobkyně je studium, přerušením studia, že přestala být studentkou a tím pádem přestala plnit účel pobytu. Ona se však domnívá, že neplnění účelu pobytu by mohlo nastat pouze tehdy, pokud by studium ukončila, ale pouhé přerušení studia účel pobytu ve smyslu cizineckého zákona neruší. Je přesvědčena, že věta „v době přerušení studia není osoba studentem“ má význam pro řadu daňových a sociálních výhod, které jsou se studiem spojeny, ale že toto nelze mechanicky přenášet do sféry zákona o pobytu cizinců. Žalovaný uznává, že přerušení studia není automaticky neplněním účelu pobytu, argumentuje ale spíše tím, že doba přerušení studia je příliš dlouhá vzhledem k počtu nutných předoperačních vyšetření. Přerušením studia ze zdravotních důvodů dle žalobkyně ale účel pobytu nezaniká. Opačný závěr považuje za nehumánně tvrdý. V případě žalobkyně má operace proběhnout v České republice. K délce přerušení uvedla žalobkyně, že přerušila studium především z toho důvodu, že jí nemoc začala bránit v tom, aby dále studovala. Termín operace byl stanoven nemocnicí Na Homolce a ona sama neví, jak dosáhnout dřívějšího termínu než za čtyři měsíce.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě nejprve shrnul dosavadní průběh správního řízení. Poukázal na znění ustanovení § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců s tím, že cizinec, který hodlá na území pobývat za jiným účelem, než který mu byl povolen, je povinen požádat policii o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu. Poukázal také na to, že žalobkyně dne 27.3.2008 podala u Inspektorátu cizinecké policie Praha žádost o udělení povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem zdravotním. Žalovaný odkázal na odůvodnění správního rozhodnutí prvního stupně a navrhl, aby Městský soud žalobu zamítl.

Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez jednání, a vzhledem k tomu, že se žádný z účastníků ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl v souladu s ustanovením § 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), bez nařízení jednání.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, zjistil soud následující pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Dne 19.12.2007 vydala Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií rozhodnutí o přerušení studia žalobkyni na dobu do 31.8.2008. Dne 28.12.2007 Univerzita Tomáše Bati potvrdila dopisem přerušení a uvedla, že důvodem přerušení je plánovaná operace.

Dne 9.1.2008 bylo zahájeno správní řízení ve věci zrušení platnosti dlouhodobého pobytu a téhož dne žalobkyně do protokolu uvedla, že nestuduje proto, že na přednáškách špatně slyšela a měla bolesti hlavy. Lékař zjistil, že má poruchu sluchu a doporučil operaci. Na základě toho jí bylo vyhověno a studium přerušeno. Operace byla plánována na 15.5.2008. Ubytování na území ČR má zajištěné. V Čechách žije i její maminka.

Dne 1.2.2008 bylo žalobkyni povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia zrušeno dle ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť účastnice řízení neplnila účel, pro který jí bylo povolení k dlouhodobému pobytu uděleno. Správní orgán prvního stupně poukázal také na ustanovení § 54 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, podle kterého „v době přerušení studia není osoba studentem“ a neplní tedy účel, pro který jí bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu.

O odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, ve kterém uvedl, že z předložené kopie ambulantní zprávy nemocnice Na Homolce ze dne 14.12.2007 a z kopie zprávy operačních zákroků ze 14.12.2007 vyplývá, že se žalobkyně má podrobit operačnímu zákroku, ale až 15.5.2008 s tím, že je zde zmíněna pouze jedna kontrola u lékaře a to až týden před plánovaným datem operace. Žádné jiné dokumenty, které by prokazovaly, že se do plánovaného termínu operace žalobkyně musela podrobit řadě lékařských vyšetření, jak uvádí v odvolání, žalovaný neobdržel až do doby rozhodnutí. V odvolání dále žalobkyně uvádí, že se o své nemoci, kvůli které postupně přichází o sluch, dozvěděla až koncem roku 2007, zatímco v lékařské zprávě ze 14.12.2007 je uvedeno, že potíže se sluchem má žalobkyně již od dětství. Žalovaný dospěl k závěru, že v době od 19.1.2008, minimálně do 5.5.2008, tj. 10 dní před plánovaným termínem operace, neplnila účel pobytu, pro který měla povolení. Správní orgán neobdržel žádné dokumenty či písemnosti, které by tuto skutečnost vyvracely nebo ze kterých by bylo zřejmé, že účel pobytu neplnila ze závažných zdravotních důvodů a k nimž by mohl odvolací správní orgán přihlédnout. Žalovaný neshledal důvody ke změně nebo zrušení původního rozhodnutí.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními orgány obou stupňů z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě, při přezkoumání pak vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Nejprve se soud zabýval otázkou pasivní legitimace žalovaného s ohledem na novelu zákona o pobytu cizinců platnou od 1.1.2011. Žaloba byla podána dne 5.9.2008 proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, tedy proti správnímu orgánu, do jehož kompetence spadalo do dne 31.12.2010 rozhodování v této věci. Tato pravomoc však přešla s účinností zákona č. 427/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů, na Ministerstvo vnitra (ustanovení § 165 písmeno j/ zákona č. 326/1999 Sb., ve znění platném ode dne 1.1.2011).

Podle ustanovení § 69 s.ř.s. je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla.

Protože v průběhu řízení přešla kompetence na Ministerstvo vnitra, konkrétně Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, považoval soud za žalovaný správní orgán toto ministerstvo.

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, jímž odvolací správní úřad zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil prvostupňové rozhodnutí, kterým bylo žalobkyni zrušeno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem studia.

Žalobkyně v podané žalobě především nesouhlasila se závěry správních úřadů obou stupňů, pokud uvedly, že přerušením studia na vysoké škole přestala být studentkou a v důsledku toho přestala plnit účel pobytu.

Podle ustanovení § 46 odstavec 5 zákona o pobytu platí pro povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území ČR (§ 42d) obdobně ustanovení § 37 téhož zákona, vztahující se na vízum k pobytu nad devadesát dnů.

Podle ustanovení § 37 odstavec 1 písm. b) zákona o pobytu ve znění platném v době rozhodování správního orgánu policie zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec neplní účel, pro který bylo vízum uděleno.

V daném případě žalovaný dovodil, že žalobkyně neplnila účel pobytu v době od 19.1.2008 do minimálně 5.5.2008, t.j. 10 dní před plánovanou operací, když z předložených dokumentů lékařských zpráv nevyplývá, že by se žalobkyně musela po tuto dobu podrobit řadě lékařských vyšetření, jak tvrdí žalobkyně a naopak ze zprávy vyplývá, že žalobkyně poruchou sluchu trpí již od dětství.

Předmětem řízení je tedy otázka, zda přerušení studia je důvodem pro zrušení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, tedy zda tím, že žalobkyně přerušila studium ze zdravotních důvodů, přestala plnit účel, pro který jí byl udělen dlouhodobý pobyt.

Zákon č.111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) v § 54 odst. 2 skutečně uvádí, že v době přerušení studia není osoba studentem. To však neznamená, že vztah mezi studentem a školou neexistuje, resp. že byl ukončen. Z uvedeného ustanovení vyplývá jen to, že osoba přestává mít postavení ( status ) studenta, vztah mezi ní a školou však trvá. Ztráta postavení studenta má za následek,

že takové osobě tím vznikají v době přerušení studia jiné povinnosti, např. povinnost platit sociální a zdravotní pojištění a pod. Studijní poměr zůstává zachován.

Podle ust. § 55 odst. 1 se studium řádně ukončuje absolvováním studia v příslušném studijním programu. Dnem ukončení studia je den, kdy byla vykonána státní zkouška předepsaná na závěr studia nebo její poslední část.

Podle § 56 odst. 1 se studium se dále ukončuje

a) zanecháním studia, b) nesplní-li student požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu, c) odnětím akreditace studijního programu, d) zánikem akreditace studijního programu podle § 80 odst. 4, e) vyloučením ze studia podle § 65 odst. 1 písm. c) nebo podle § 67.

Podle odst. 2 je dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. a) den, kdy bylo vysoké škole nebo fakultě, kde je student zapsán, doručeno jeho písemné prohlášení o zanechání studia. Dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. b) je den stanovený studijním a zkušebním řádem. Dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. c) je nejpozději den, kdy uplynula lhůta stanovená v rozhodnutí ministerstva. Dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. d) je den, ke kterému vysoká škola oznámila zrušení studijního programu, nebo den, ke kterému skončila udělená akreditace. Dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. e) je den, kdy rozhodnutí o vyloučení ze studia nabylo právní moci.

V citovaných ustanovení §§ 55 a 56 zákona o vysokých školách jsou uvedeny způsoby ukončení studia s tím, že se jedná o úplný výčet případů a přerušení studia mezi nimi není. Proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepřestala v době přerušení řízení plnit účel, pro který jí byl dlouhodobý pobyt udělen, neboť je nutno rozlišit důsledky ztráty postavení studenta z důvodu přerušení studia ve smyslu zákona o vysokých školách a ve smyslu zákona o pobytu cizinců.

Samozřejmě není možné připustit, aby byl institut přerušení studia cizincem ve vztahu ke splnění podmínek zákona o pobytu cizinců zneužíván, a to např. opakovaným přerušováním nebo přerušením, které nebude dostatečně zdůvodněno. Účelové či opakované přerušení studia by mohlo být posouzeno jako důvod pro závěr o neplnění účelu pobytu, musely by však být zjištěny skutkové okolnosti, které by přijetí takového závěru umožňovaly. Tak jako ve všech případech rozhodování správních orgánů je nutno vycházet z konkrétních zjištění a správní orgán je povinen v odůvodnění rozhodnutí uvést úvahu opírající se právě o tato konkrétní zjištění. Takové úvahy v napadeném rozhodnutí uvedeny nejsou.

V daném případě žalobkyně doložila zdravotní zprávu, ze které prokazatelně vyplývá, že žalobkyně trpí oboustrannou těžkou převodní poruchou sluchu, vlevo větší a že byla žalobkyni doporučena operace – Myringoplastika s rekonstrukcí převod. aparátu, nejprve vlevo. U výslechu na policii žalobkyně uvedla, že při přednáškách špatně slyšela a měla bolesti hlavy. Za této situace, když žalobkyně doložila své zdravotní obtíže, nelze dle soudu bez dalšího dovodit, že přestala plnit účel, pro který jí byl dlouhodobý pobyt udělen, a to bez ohledu na to, že u žalobkyně jde o zdravotní potíže dlouhodobé. Z obsahu spisového materiálu nevyplývají žádné skutečnosti svědčící o tom, že žalobkyně přerušila studium účelově, resp. že by chtěla tento institut zneužít.

Pokud žalovaný neplnění účelu pobytu spatřuje v tom, že žalobkyně se od počátku přerušení studia 19.1.2008 až do 5.5.2007, tedy 10 dnů před plánovanou operací, nepodrobila žádným lékařských vyšetřením, je toto odůvodnění dle soudu nedostatečné, když se soud neztotožňuje ani se stručným závěrem žalovaného, že žalobkyně nedoložila, že účel pobytu neplnila ze závažných zdravotních důvodů.

Protože Městský soud v Praze shledal žalobu důvodnou, postupoval podle ustanovení § 78 odst. 1 s.ř.s. a žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a podle odstavce 4 téhož právního ustanovení vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Správní orgány jsou právním názorem, vysloveným Městským soudem v dalším řízení vázány (ustanovení § 78 odst.5 s.ř.s.).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními § 60 odst.1 s.ř.s. Žalobkyně byla ve věci samé úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci žalobkyní zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,-Kč, který jí bude soudem vyplacen v třicetidenní lhůtě po právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 29. července 2011

JUDr. Hana V e b e r o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru