Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Ca 28/2009 - 42Rozsudek MSPH ze dne 30.03.2011

Prejudikatura

4 Ads 105/2009 - 54

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 95/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

11 Ca 28/2009-42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: JUDr. M. G. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 6.1.2009, č. 11/2009, č.j. OSZ-53726-36/VD-Zo-2008

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra vnitra ze dne 6.1.2009, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra č.j. OSZ-53726-36/VD-Zo-2008 ze dne 30.9.2008. Na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5.3.2008, č.j. 7 Ca 299/2006-57, bylo zrušeno rozhodnutí náměstka ministra vnitra ze dne 7.6.2006, č.j. OSZ-54-40/0M-Ra-2006, a následně na základě rozsudku vydal ministr vnitra nové rozhodnutí dne 15.7.2008, č.j. 549/2008 ke sp.zn. č.j. OSZ-53726-16/VD-Sp-2006, kterým bylo vyhověno odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 10.3.2006, č.j. OSZ-53726-16/VD-Sp-2006, a napadené rozhodnutí zrušil.

Dne 20.8.2008 bylo vydáno rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru Ministerstva vnitra, č.j. OSZ-53726-34/VD-Je-2008, kterým byla žalobci od 14.4.2008 zastavena výplata výsluhového příspěvku ve výši 12.661,- Kč měsíčně. K tomuto rozhodnutí byla přiložena informace o zvýšení výsluhového příspěvku a rovněž rozhodnutí příslušného služebního funkcionáře o výši výsluhového příspěvku od 1.1.2007 na částku 12.473,- Kč měsíčně. Žalobce podal odvolání dne 7.9.2008 ve věci zastavení výplaty výsluhového příspěvku od 14.4.2008 ve výši 12.661,- Kč, o odvolání rozhodl ředitel odboru sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 15.9.2008 pod sp.zn. č.j. OSZ-63726-35/OM-Šp-2008 a předchozí rozhodnutí zrušil s tím, že ve věci bude znovu rozhodnuto. Dne 11.9.2008 byl žalobci poštou vyplacen výsluhový příspěvek v částce 296.580,- Kč za období od 14.4.2006 do 14.4.2008. Dne 30.9.2008 rozhodl ředitel odboru sociálního zabezpečení, že od 14.4.2008 žalobci nenáleží výplata výsluhového příspěvku ve výši 12.661,- Kč, což bylo odůvodněno zákonem č. 361/2003 Sb., účinným od 1.7.2007. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které ministr vnitra rozhodnutím ze dne 6.1.2009 č. 11/2009 zamítl a původní rozhodnutí potvrdil.

Žalobce v podané žalobě namítá, že rozhodnutí ministra vnitra je postiženo vadami řízení, které brání dostatečnému zkoumání, a současně v důsledku vad řízení, pro které správní orgán nezjistil náležitě skutkový a právní stav, došlo k vydání rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem. Rozhodnutí nesprávně interpretuje zánik nároku žalobce na výplatu výsluhového příspěvku, svůj závěr opírá o ustanovení § 163 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. Žalobce poukazuje na to, že i když dovršil důchodový věk, nepožádal a ani nehodlá v nejbližší době požádat o přiznání starobního důchodu. Nárok na vznik starobního důchodu mu tedy nevzniká, neboť jakýkoli nárok musí splňovat všechny podmínky žalovatelnosti. Žalobce vytýká žalovanému, že celou kauzu subsumuje pod zákon č. 361/2003 Sb. a nevyrovnává se s naběhnutím nároku žalobce na příspěvek za službu k 14.4.2006 a tedy s tehdy platnou právní úpravou zákona č. 186/1992 Sb. Nelze dle žalobce použít nevýhodnějšího zákona v jeho neprospěch, a to nesprávnou interpretací zákonů.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a poté odkázal na ustanovení § 225 zákona č. 361/2033 Sb. a uvedl, že podle ustanovení § 163 odst. 1 nového zákona č. 361/2003 Sb. nepožádá-li bývalý příslušník nejpozději do 2 let po dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod o přiznání starobního důchodu, výplata výsluhového příspěvku se zastaví. V souladu s tímto ustanovením byla rozhodnutím ze dne 20.8.2008 zastavena od 14.4.2008 žalobci výplata výsluhového příspěvku. Nesouhlasil s argumentací žalobce, že jestliže si nepožádal o starobní důchod, nemohl mu vzniknout nárok na starobní důchod. Podle ustanovení § 54 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, nárok na starobní důchod vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem. Podle ustanovení § 29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 25 let a dosáhl alespoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod (důchodový věk). Podle ustanovení § 74 citovaného zákona zůstávají nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před rokem 1996 po odpracování stanovené doby zaměstnání v I. kategorii funkcí zachovány do 31.12.2018. Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk. Podle ustanovení § 132 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění do 31.12.1995, a § 74 zákona č. 155/1995 Sb. vznikl žalobci nárok na starobní důchod dnem 14.4.2006 v 55 letech věku, neboť konal službu zařazenou v I. kategorii funkcí po dobu 22 roků a 94 dnů. Dva roky po dosažení této hranice uplynuly dne 13.4.2008. Žalovaný nesouhlasil ani s argumentací žalobce, že v případě žalobce nelze postupovat podle nevýhodného zákona č. 361/2003 Sb. Podle ustanovení § 225 zákona č. 361/2003 Sb. se poskytovaný příspěvek za službu od 1.1.2007 považuje za výsluhový příspěvek dle zákona č. 361/2003 Sb. a na režim vyplácení a zvyšování výsluhového příspěvku se v plném rozsahu vztahuje zákon č. 361/2003 Sb. Žalobce neprokázal, že napadená rozhodnutí jsou nezákonná, a proto žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez jednání, a vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný se k němu nevyjádřil, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), bez nařízení jednání.

Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil následující, ve věci samé, podstatné skutečnosti:

Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 7 Ca 299/2006-57 ze dne 5.3.2008 bylo zrušeno rozhodnutí náměstka ministra vnitra ze dne 7.6.2006, č.j. OSZ-54-40/OM-Ra-2006, a dne 15.7.2007 bylo vydáno ministrem vnitra rozhodnutí sp.zn. č. 549/2008, kterým bylo vyhověno odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ze dne 10.3.2006, č.j. OSZ-53726-16/VD-Sp-2006, když vázán názorem Městského soudu v Praze dospěl k závěru, že pokud poživateli příspěvku za službu vznikne nárok na starobní důchod, je oprávněn provést volbu mezi příspěvkem za službu a starobním důchodem. Starobní důchod si oprávněný zvolí podáním žádosti o přiznání nebo vyplácení důchodu, což žalobce v tomto případě neučinil.

Rozhodnutím ze dne 30.9.2008 ředitel odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru (č.j. OSZ-53726-36-VD-Zo-2008) rozhodl, že žalobci od 14.4.2008 nenáleží výplata výsluhového příspěvku ve výši 12.661,- Kč měsíčně. Proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru ze dne 30.9.2008 podal žalobce dne 17.10.2008 odvolání a připomněl, že o vyplácení příspěvku za službu písemně požádal již 6.1.2006, tedy v době, než dovršil fyzický věk 55 let. Poukázal i na to, že 11.9.2008 mu byly vyplaceny prostředky – snad výplata výsluhového příspěvku či příspěvku za službu v období od 14.4.2006 do 14.4.2008 ve výši 296.580,- Kč. V odvolání namítal, že jeho stav je nesprávně posuzován aktuální platnou právní úpravou a nikoli ke stavu 14.4.2006. Uvedl, že v dohledné době nemíní požádat o starobní důchod.

Rozhodnutím ministra vnitra ze dne 6.1.2009 (napadené rozhodnutí) bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí ze dne 30.9.2008 potvrzeno. Poukázal na znění přechodného ustanovení § 225 zákona č. 361/2003 Sb., podle kterého se příspěvek za službu poskytovaný podle dosavadních právních předpisů považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jakém náležel ke dni, který předcházel dni nabytí účinnosti tohoto zákona. To znamená, že příspěvek přiznaný před účinností nového zákona o služebním poměru má totožný právní režim jako výsluhový příspěvek přiznaný podle § 157 zákona. Na odvolatele se tedy vztahuje i ustanovení § 163 odst. 1 zákona. Zákon neobsahuje ustanovení, které by určitou skupinu poživatelů výsluhového příspěvku vyloučilo z působnosti předmětného ustanovení.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě. Při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen s.ř.s.), a věc posoudil takto:

Mezi účastníky byla zásadně sporná pouze otázka, zda má být žalobci vyplácen výsluhový příspěvek za situace, že sice dovršil k 14.4.2006 důchodový věk, takže mu nárok na starobní důchod vznikl, ale žalobce o starobní důchod nepožádal a ani požádat nehodlá. S tím souvisí i otázka, zda v případě žalobce mělo být postupováno dle zákona č. 361/2003 Sb., když nárok na příspěvek za službu vznikl k 14.4.2006, tedy v době platné právní úpravy zákona č. 186/1992 Sb. Žalovaný z přechodného ustanovení § 225 zákona č. 361/2003 Sb. dovozuje, že příspěvek za službu přiznaný před účinností nového zákona má totožný právní režim jako výsluhový příspěvek přiznaný podle § 157 nového zákona a na žalobce se proto vztahuje i ustanovení § 163 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., s čímž žalobce nesouhlasí.

Problematikou souběhu nároku na výsluhový příspěvek a starobní důchod podle zákona č. 186/1992 Sb. se zabýval např. Městský soud v Praze v rozsudku čj: 12 Ca 107/2005-27 ze dne 1.11.2006, ve kterém odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.8.2006, čj. 3 As 14/2006-115 a podle kterého je ustanovení § 116 odst. 4 zákona č. 186/1992 Sb. o služebním poměru příslušníků ČR vykládáno tak, že pokud uživateli příspěvku vznikne nárok na starobní důchod je oprávněn provést volbu mezi příspěvkem a starobním důchodem. Zánik nároku na příspěvek za službu však dle soudu nelze spojovat s pouhým splněním podmínek nároku na důchod, ale až se splněním podmínek dle § 54 odst. 2 o důchodovém pojištění, tj. se splněním nejen nároku na důchod, ale i nároku na jeho výplatu. Teprve potom oprávněný podáním žádosti o důchod zvolí starobní důchod a tím zanikne jeho nárok na příspěvek.

Dne 1.1.2007 však nabyl účinnosti zákon č. 361/2003 Sb. Podle § 163 odst.1 nepožádá-li bývalý příslušník, jemuž je poskytován výsluhový příspěvek, nejpozději do dvou let po dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod o přiznání starobního důchodu, výplata výsluhového příspěvku se zastaví.

Podle § 225 zákona č. 361/2003 Sb. se příspěvek za službu poskytovaný podle dosavadních právních předpisů považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni, který předcházel dni nabytí účinnosti tohoto zákona – t.j. k 1.1.2007.

Soud konstatuje, že žalobci byl přiznán příspěvek za službu od 1.7.1995, nárok na starobní důchod mu vznikl dnem 14.4.2006 v 55 letech věku a dva roky stanovené dle ustanovení § 163 odst. 1 zákona č. 361/2003 po dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod uplynuly dnem 13.4.2008. Vzhledem k tomu, že žalobce nepožádal do 13.4.2008 o přiznání starobního důchodu, rozhodl ředitel odboru sociálního zabezpečení žalovaného, že žalobci výplata výsluhového příspěvku od 14.4.2008 nenáleží. Podle § 225 zákona č. 361/2003 Sb. se příspěvek za službu přiznaný podle dřívější právní normy považuje za výsluhový příspěvek podle nové právní normy. Jeho režim (vyplácení a zvyšování) se dále řídí zákonem č. 361/2003 Sb., tak, aby bylo dosaženo jednotného přístupu a postupu pro výsluhové příspěvky, bez ohledu na to, zda byly přiznány před nabytím účinnosti zákona č. 361/2003 nebo zda byly přiznány po nabytí jeho účinnosti, tedy není rozhodné, že žalobce věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod dosáhl přede dnem účinnosti zákona č. 361/2003 Sb.

Městský soud v Praze vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu čj: 4 Ads 105/2009-54 ze dne 19.8.2009, který se také zabýval výkladem přechodných ustanovení nového služebního zákona, zejména ustanovení § 225 zákona o služebním poměru č. 361/2003 Sb., jehož výklad je pro posouzení důvodnosti žaloby zcela zásadní. Nejvyšší správní soud dovodil, že je důležité, zda v přechodných ustanoveních je výslovně stanoveno, že na právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti nového právního předpisu se vztahují dosavadní právní předpisy a nebo, zda je, jako v tomto posuzovaném případě, stanoveno, že tyto právní vztahy se dnem účinnosti nového právního předpisu řídí tímto novým předpisem. Nejvyšší správní soud zaujal názor, že ustanovení § 225 služebního zákona je transformačním ustanovením, které zavádí jednotný právní režim pro příspěvky za službu původně přiznané a poskytované na základě zákona č. 186/1992 Sb. a pro výsluhové příspěvky (nově) přiznané a poskytované na základě zákona o služebním poměru. Od 1.1.2007 je tak jejich režim sjednocen a podroben výlučně zákonu o služebním poměru.

Ani námitka žalobce, že věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod dosáhl ještě před účinností zákona č. 361/2003 Sb. a že se na něho účinky ustanovení směřující od účinnosti zákona 361/2003 Sb. nevztahují, není dle soudu s ohledem na shora uvedený výklad Nejvyššího správního soudu pro posuzovanou věc relevantní. V této souvislosti soud pouze znovu připomíná, že žalobci byl přiznán s ohledem na jeho služební poměr a splnění dalších podmínek zákona č. 186/1992 Sb. příspěvek za službu, který se s účinností od 1.1.2007 podle § 225 zákona o služebním poměru změnil na výsluhový příspěvek.

Soud poukazuje na to, že v daném případě se jedná o tzv. nepravou retroaktivitu, která spočívá v tom, že právní vztahy, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují zásadně tímto právem a to až do doby účinnosti práva nového. Po jeho účinnosti se však řídí právem novým a jak uvádí i judikatura Ústavního soudu, např. v nálezu ze dne 27.3.2008, sp.zn. Pl.ÚS 54/05, nepravá retroaktivita je obecně přijímaná a akceptovatelná, neboť zabezpečuje kontinuitu právního řádu. I z důvodové zprávy k novému zákonu o služebním poměru vyplývá, že novým služebním zákonem jsou stanoveny nezbytné povinnosti příjemců výsluhového příspěvku, jejichž absence v dosavadní právní úpravě činí v praxi značné problémy. Nová právní úprava tedy nepřinesla žádnou zásadní změnu týkající se vzniku nároku na příspěvek za službu (výsluhový příspěvek) a určení jeho výše, ale došlo tím ke sjednocení právního režimu výsluhových příspěvků přiznaných ještě jako příspěvek za službu podle zákona č. 186/1992 Sb. a výsluhových příspěvků přiznaných již po 1.1.2007. Zákon o služebním poměru proto neobsahuje žádnou výjimku pro výsluhové příspěvky přiznané a poskytované před 1.1.2007, když dosavadní příspěvky za službu, které byly poskytnuté podle zákona 186/1992 Sb. se poskytují stále, ale právě v režimu institutu výsluhového příspěvku dle ustanovení § 163 odst. 1 zákona č. 361/2003. Skutečností zůstává, že pokud by žalobce splnil svou povinnost stanovenou v § 163 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., byl souběh nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu řešen dle ustanovení § 160 zákona č. 361/2003 Sb.

Městský soud v Praze tedy neshledal důvodnými námitky vznesené žalobcem v podané žalobě, a proto z výše uvedených důvodu rozhodl o zamítnutí podané žaloby podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce ve věci samé úspěch neměl a žalovanému správnímu orgánu, který ve věci úspěšný byl, žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Z tohoto důvodu soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 30. 3. 2011

JUDr. Hana Veberová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru