Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Ca 271/2009 - 64Rozsudek MSPH ze dne 05.05.2011

Prejudikatura

2 As 25/2007 - 118


přidejte vlastní popisek

11 Ca 271/2009 - 64

ČESKA REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: K. U. v řízení zastoupeného Mgr. Pavlem Pospíšilem, advokátem se sídlem Mohelnice, Okružní 10 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství se sídlem Praha 1, Těšnov 17, za účasti: Úsovsko a.s., IČ 60793015 se sídlem Úsov, Klopina č. 33, v řízení zastoupeného Mgr.Tomášem Potěšilem, advokátem se sídlem Šumperk, Hlavní třída 283/2, o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 25.3.2009, čj: 7290/2009-10000

takto:

I. Rozhodnutí ministra zemědělství ČR ze dne 25.3.2009 čj: 7290/2009/10000 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9.200,-Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Pavla Pospíšila.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 25.3.2009, kterým ministr zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 29.9.2008, čj: 30364/2008-15110, kterým bylo ve zkráceném přezkumném řízení zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 7.6.2007, čj: KUOK/5179112007 v části týkající se přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu Šumperk, referátu životního prostředí, ze dne 15.3.1999, čj: Voda 467/R-107/99-Kl-23112 a ze dne 7.2.2002, čj. Voda 76-42/2002-KI-23112, která se týkala povolení k nakládání s povrchovými vodami – odběr rody z vodního toku Rohelnice dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 138/1973 Sb. pro Polický rybník a schválení manipulačního řádu dle § 9 odst. 2 téhož zákona tamtéž, resp. prodloužení jeho platnosti dle § 115 odst. 17 zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů.

Žalobce namítá, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech, že nebyl dostatečně zjištěn skutečný stav věci, zejména otázka procesně právního postavení žalobce jako účastníka řízení ve správním (vodoprávním) řízení, otázka právní problematiky rybníka jako vodního díla, jakož i otázka problematiky restituce vlastnických práv žalobce k vodnímu dílu Polický rybník a k pozemkům Polického rybníka. Poukázal na to, že ministerstvo shledalo pochybení Krajského úřadu Olomouckého kraje v tom, že žalobce neměl být zahrnut do okruhu účastníků správního řízení, jež předcházela rozhodnutím Okresního úřadu v Šumperku. Podle ministerstva nevyžadovalo ustanovení zákona č. 138/1973 Sb. zahrnout mezi účastníky řízení o vydání povolení k nakládání s vodami, potažmo schvalování manipulačních řádů vodních děl, obligatorní účast vlastníků zatopených pozemků pod vodním dílem Polický rybník, mezi které patří i žalobce. Žalobce je přesvědčen o tom, že ani Ministerstvo zemědělství ČR ani ministr zemědělství nejsou příslušní rozhodovat o tom, kdo je či není účastníkem správního řízení a že je nutno striktně rozlišovat mezi vlastnictvím pozemků zatopených vzdutou vodou a vlastnictvím vodního díla. Poukázal také na platnou judikaturu s tím, že postupem správních orgánů mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě nejprve namítl, že žaloba byla podána opožděně, neboť K. U. bylo žalobou napadené rozhodnutí doručeno již 27.3.2009, žaloba byla podána u soudu až 23.9.2009. Žalobci opakovaně bylo doručováno 23.7.2009, ale to bylo pouze na základě telefonické výzvy žalobce, neboť tvrdil, že rozhodnutí převzal 27.3.2009 jeho otec. Žalovaný vychází z toho, že žalobce byl s rozhodnutím obeznámen již 30.3.2009, kdy na veřejném zasedání zastupitelstva obce Police seznamoval z pozice starosty obce Police zastupitele s obsahem tohoto rozhodnutí. Navíc rozhodnutí bylo dne 27.3.2009 vyvěšeno na úřední desce obce Police.

K účastenství žalobce ve správním řízení uvedl, že žalobce se seznámil s obsahem obou rozhodnutí Okresního úřadu Šumperk ze dne 15.3.1999 a 7.2.2002 již v době, kdy ostatní účastníci řízení nemohli vycházet z toho, že rozhodnutí nabyla právní moci. Žalobce v letech 1999 i 2002 zastával funkci starosty, o problematiku Polického rybníka se zajímal, poukazoval na chybně provedenou privatizaci rybníka. Podle žalovaného lze bez důvodných pochybností postavit na jisto, že žalobce s dostatečnou jistotou a včas znal obsah obou výše uvedených rozhodnutí Okresního úřadu Šumperk. Odkázal také na stávající judikaturu a zejména poukázal na to, že žalobce se překvapivě začal domáhat svého účastenství v předmětném správním řízení až v roce 2007, tj. pět let po vydání druhého z rozhodnutí.

Žalobce podal k vyjádření žalovaného repliku, ve které popíral, že by mu bylo rozhodnutí doručeno již dne 27.3.2009. Znovu připomněl, že je vlastníkem pozemku Polického rybníka, přičemž je třeba vycházet z údajů katastru nemovitostí, když z judikatury bylo dovozeno, že pokud žalobce vlastní pozemek – vodní plochu – je vlastníkem rybníka. Obrat vlastník pozemku tvořících rybniční dno nemá oporu v zákoně. Poukázal na to, že v letech 1999 a 2002 nezastával funkci starosty, byl zvolen až 11.11.2002, tedy se nemohl seznámit s doručovanými písemnostmi ke dni doručení na obec Police. Z rozhodnutí čj: Voda 467/R-107/99-Kl-231/2 ze dne 15.3.1999 je zřejmé, že správní orgán nepřiznal žalobci postavení účastníka správního řízení a proto nemohly být dány žádné mimořádné ani řádné opravné prostředky. Znovu poukázal na to, že navrhovatel ve správním řízení společnost Úsovsko a.s. nebyl v opakovaných sporech schopen prokázat své postavení majitele a správce Polického rybníka. Protože společnost Úsovsko a.s. nebyl v roce 1999 a 2002 správcem vodohospodářského díla Polický rybník je vodoprávní povolení vydané Okresním úřadem v Šumperku ze dne 15.3.1999 a 7.2.2002 ze zákona od počátku neplatné a nepravomocné, neboť nepřípustným způsobem porušilo ústavní právo žalobce na pokojné užívání vlastního objektu k obživě a podnikání.

Postavení zúčastněných osoby uplatnila společnost Úsovsko a.s., která se ve věci vyjádřila až u ústního jednání.

U jednání soudu setrvali účastníci řízení na svých dosavadních stanoviscích. Zástupce zúčastněné osoby uvedl, že se připojuje ke stanovisku žalovaného správního orgánu, poukázal na doplnění rozkladu žalobce, ve kterém uvedl, že od roku 1998 upozorňuje na vady řízení. O existenci rozhodnutí žalobce tedy věděl, byl srozuměn a nepodal žádné opravné prostředky. Podle jeho názoru žalobce účastníkem řízení být neměl, protože vodní zákon za účastníka řízení vlastníka pozemku neoznačuje. Poukázal na judikaturu, zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj: 2 As 18/2010-140, který řeší otázku oddělitelnosti pozemku a stavby na tomto pozemku, byť Nejvyšší správní soud dospěl k závěru o oddělitelnosti vlastnických práv a činí tam analogickou úvahu i ve vztahu k otázce oddělitelnosti pozemku a na něm umístěné stavby komunikace. Považuje za potřebné poukázat na to, že otázka, zda je napuštěn rybník a zda se na něm hospodaří, se vlastnických práv žalobce nedotýká. Vlastnických práv žalobce se týká existence rybníka jako stavby, nedotýká se ho již pak otázka a způsob hospodaření. Má za to, že žaloba není důvodná.

Žalobce uvedl, že jeho rodina získala předmětný pozemek, resp. rybník od českého krále v roce 1477. Nikdy vlastnické právo nepozbyli, sice jim v roce 1608 bylo vlastnictví odňato, resp. rodina byla z nemovitosti vyhnána, nikdy však nedošlo k odnětí vlastnického práva rozhodnutím soudu, ani jiného správního orgánu. V roce 1788 se rodina vrátila, bylo jí také vydáno vodoprávní povolení, které nebylo nikdy zrušeno. Pak nastal problém s restitucí, kdy katastrální úřad vedl rodinu žalobce, resp. žalobce jako majitele části Polického rybníka a vznik problém, jak prokázat vlastnické užívací právo. V roce 1999 byl žalobce obviněn, že pytlačí na svém rybníku, státní zastupitelství řízení zastavilo s tím, že jako vlastník pozemku se nemůže dopustit pytláctví. V rámci tohoto řízení se dozvěděl o tom, že bylo v roce 1999 vydáno rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku. Toto rozhodnutí si sice s určitými problémy vyhledal, bylo mu znemožněno nahlédnutí do správního spisu, ale toto rozhodnutí mu předložila policie, to se stalo v roce 1999. Tehdy tedy zjistil, že byl zkrácen na svých právech a začal zjišťovat, kdo má právo užívání rybníku. Je nutno zdůraznit, že společnost Úsovsko nikdy Polický rybník nekoupila, tvrzená kupní smlouva je absolutně neplatná. Otázkou, kdo je vlastníkem se zabývalo i Ministerstvo životního prostředí, které dospělo k závěru, že společnost Úsovsko neměla povolení. Žalobce chce dosáhnout svých práv, když správní orgán tím, že neumožnil jeho účastenství, chtěl zabránit tomu, aby vznesl námitky týkající se vlastnictví rybníka a aby nemohl předkládat doklady, které o jeho vlastnictví svědčí. Svých vlastnických práv se nemůže domáhat určovací žalobou u soudu, protože otázka vlastnictví je řešená zvláštními zákony a musí tuto otázku vyřešit správní orgány. Dnes je to pozemkový úřad, který však otázku vlastnictví odmítá řešit. Chce, aby se vše vrátilo na úplný počátek, aby byla vyřešena otázka vlastnictví i užívací. Má za to, že osoba zúčastněná na řízení není správcem vodního díla. Je třeba vyřešit otázku, kdo je vlastníkem a kdo má vodoprávní povolení. Žalobce uvádí, že má doklady, ze kterých je patrno, že je vlastníkem rybníka. Např. může předložit sdělení Českého úřadu zeměměřického a katastrálního z 28.11.2007 a 8.3.2011 ze kterých vyplývá, že na jeho dotaz bylo odpovězeno kladně. Předkládá i platební výměr na daň z nemovitosti za rok 2002, kde je po něm požadována daň, mimo jiné za rybník s intenzivním a průmyslovým chovem ryb ve výši 236,- Kč, uvedené doklady zkonstatovány.

Zástupce žalobce k vyjádření osoby zúčastněné na řízení uvedl, že v předcházejících řízeních nebylo konstatováno procesní postavení žalobce a nebyla řešena problematika vlastnictví rybníka a poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu 2 Cdon 1192/97 ze kterého vyplývá, že stavbu rybníka nelze oddělit od pozemku, rybník není samostatnou věcí, se kterou by mohlo být samostatně nakládáno, či by mohla být samostatně prodána.

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným správním úřadem soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

Dne 15.3.1999 Okresní úřad v Šumperku vydal správci, a to vodohospodářského díla Polický rybník s odběrem vody z toku Mohelnice - Úsovsko, a.s.- povolení k nakládání s vodami spočívající v odběru povrchových vod z vodního toku Rohelnice za účelem jejího zadržování v Polickém rybníku a dále povolil výjimku pro používání látek ohrožujících jakost nebo zdravotní nezávadnost vod ke krmení a hnojení vod ke zvýšení úživnosti, současně schválil manipulační řád Polického rybníku. Výjimka pro používání látek na § 25 odst. 2 zákona o vodách byla časově omezena na dobu tří let od vydání rozhodnutí. K žádosti společnosti Úsovsko a.s. o prodloužení povolení výjimky dle § 25 odst. 2 a schválení manipulačního řádu bylo rozhodnuto dne 7.2.2002 Okresním úřadem v Šumperku o vydání povolení výjimky dle § 39 odst. 7 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a to do 1.1.2008 a stejně tak byl schválen manipulační řád Polického rybníku na dobu do 1.1.2008.

Dne 15.2.2007 podal Městský úřad Mohelnice na Katastrální úřad pro Olomoucký kraj žádost o zaslání kopie části katastrální mapy s předmětným vodním dílem a o zaslání výpisu z katastru nemovitostí, v němž by byli uvedeni vlastníci pozemku ležící v zátopě Polického rybníka a to z důvodu stanovování okruhu účastníků řízení pro dvě vodoprávní řízení. Zjišťován byl stav ke dni 15.3.1999 a 7.2.2002.

Dne 24.1.2007 uložil Krajský úřad Olomouckého kraje Městskému úřadu v Mohelnici po té, co konstatoval, že Městský úřad v Mohelnici nepřibral všechny účastníky řízení – vlastníky pozemků ležící v zátopě Polického rybníka, aby rozhodnutí ze dne 7.2.2002 doručil všem opomenutým účastníkům.

Dne 1.2.2007 podal K. U. na Krajský úřad Olomouckého kraje žádost o zrušení obou rozhodnutí Okresního úřadu Šumperk, neboť nebyl účastníkem správního řízení a nemohl po obdržení vyrozumění o zahájení správního řízení účinně bránit svá práva. Městský úřad Mohelnice následně oznámil účastníkům řízení, že rozhodnutí z 15.3.1999 i rozhodnutí z 7.2.2002 dosud nenabylo právní moci a je nutno je znovu zaslat opomenutým účastníkům. Pan K. U. dne 12.3.2007 podal odvolání proti oběma rozhodnutím Okresního úřadu v Šumperku. Dne 20.3.2007 zaslal Městský úřad Mohelnice, odbor životního prostředí opomenutým účastníkům rozhodnutí Okresního úřadu Šumperk ze dne 15.3.1999 i 7.2.2002. Obě tato rozhodnutí byla doručena žalobci dne 22.3.2007. Současně Městský úřad Mohelnice doručil uvedená rozhodnutí veřejnou vyhláškou. Dne 4.4.2007 podal K. U. odvolání do obou rozhodnutí OKÚ Šumperk. Dne 7.6.2007 o odvolání K. U. rozhodl Krajský úřad Olomouckého kraje, který obě napadená rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku, a to ze dne 15.3.1999 i ze 7.2.2002 zrušil a věc vrátil Okresnímu úřadu v Šumperku k novému projednání, když dospěl k závěru, že došlo k pochybení, neboť nebyl správně stanoven rozsah účastníků řízení o nakládání s vodami, udělení výjimky a schválení manipulačního řádu na Polický rybník, neboť v obou případech měli být účastníky řízení i vlastníci pozemků nacházejících se v zátopě. Zatopením pozemku a akumulací vody na ní včetně krmení a hnojení rybníka mohou být dotčena práva a zájmy těchto vlastníků a zohlednil i další vady napadeného rozhodnutí.

K podnětu společnosti Úsovsko, a.s. rozhodlo Ministerstvo zemědělství ve zkráceném přezkumném řízení dne 29.9.2008 tak, že zrušilo rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, čj: KÚOK/51791/2007 ze dne 7.6.2007 v části, jež je v kompetenci Ministerstva zemědělství a kterou tvoří v rozhodnutí Okresního úřadu Šumperk, referátu životního prostředí, čj: Voda 467/R-107/99-Kl-231/2 bod 1 povolení k nakládání s povrchovými vodami – odběr vody z vodního toku Rohelnice a bod 3 schválení manipulačního řádu a dále v rozhodnutí Okresního úřadu Šumperk, referátu životního prostředí čj: Voda 76-42/2002-Kl-231/2 bod 2 schválení manipulačního řádu pro naprostou přesnost a srozumitelnost. Rozhodnutí Okresního úřadu Šumperk v citovaných částech jsou tedy stále pravomocnými i platnými a rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, čj: KÚOK/51791/2007 ze dne 7.6.2007 nebyla tedy zrušena ani změněna. Ministerstvo zemědělství dospělo k závěru, že pan K. U. neměl být pojat do okruhu účastníků řízení o vydání rozhodnutí a to ve věci povolení k nakládání s povrchovými vodami a taktéž neměl být účastníkem řízení o schválení manipulačního řádu. Ustanovení zákona č. 138/1973 Sb. neuvádějí mezi účastníky řízení v řízeních o vydání těchto povolení vlastníky pozemků. Ti by byli účastníky řízení jen v řízeních stavebních o povolení vodohospodářského díla podle ustanovení § 9 zákona č. 138/1973 a příslušných ustanovení stavebního zákona č. 50/1976 Sb. Pan K. U. neměl být pojat ani do okruhu účastníků řízení o vydání rozhodnutí čj: Voda 76-42/2002-Kl-231/2 v části bodu schválení manipulačního řádu dle ustanovení § 115 odst. 17 zákona č. 254/2001 Sb., neboť v tomto řízení nebyly dotčeny jeho zájmy a pan K. U. žádným způsobem dotčení svých práv a zájmů neprokázal a zákon vlastníky pozemků mezi účastníky řízení ex lege neuvádí. Poukázal na to, že pokud okolnosti nasvědčují tomu, že správní rozhodnutí by mohla být nezákonnými, nelze je pro nedostatek právní úpravy za nezákonná rozhodnutí právně určit způsobem, jak to udělal krajský úřad.

O rozkladu žalobce rozhodl napadeným rozhodnutím ministr zemědělství tak, že rozklad zamítl a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 29.9.2008 potvrdil. Poté, co shrnul dosavadní průběh řízení, uvedl, že námitka zpochybnění právní moci z důvodu opomenutí K. U. jako vlastníka části pozemků zatopených Polickým rybníkem v úvahu nepřichází. Upozornil, že je nutno vycházet ze zákona č. 71/1967 Sb. a že při posuzování postavení formálně opomenutého účastníka je třeba rozlišovat situaci, kdy opomenutý účastník podal odvolání ještě v době, kdy napadené rozhodnutí s ohledem na doručení účastníků řízení nenabylo právní moci, o tomto odvolání bude rozhodnuto odvolacím orgánem a jiná situace je, pokud rozhodnutí je již pravomocné. Na tuto situaci pamatuje, resp. pamatoval institut obnovy řízení dle § 62 odst. 1 písm. c) citovaného zákona. V dané situaci již rozhodnutí bylo ve vztahu k ostatním účastníkům řízení pravomocné a způsobovalo již zamýšlené právní účinky. Navíc se nejednalo o případ správního řízení, kdy by okruh účastníků řízení byl zákonem předem taxativním způsobem vymezen. Z hlediska principů právní jistoty a ochrany práv účastníků je dle ministra zemědělství nepřijatelné, aby Krajský úřad řešil situaci vydáním rozhodnutí až dne 7.6.2007, je-li dle odvolatele pravdou, že celou situaci posuzoval již od roku 2002. Uvedl, že rozhodující je, že pan K. U. nemá veřejnoprávní povolení k odběru povrchové vody, resp., že předmětnou povrchovou vodu využívá – v souladu s úpravou nakládání s vodami – společnost Úsovsko a.s. a správním or gánům tedy nepřísluší zpochybňovat vlastnické právo této společnosti k předmětným pozemkům. To je možné učinit pouze na základě určovací žaloby u civilního soudu, ke které není ministerstvo oprávněno. Změnu, zrušení či dokonce zánik pravomocného povolení k nakládání s vodami je tak možno připustit pouze za podmínek uvedených v § 12 a 13 vodního zákona.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním úřadem z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.). Věc posoudil takto:

Ještě předtím než přistoupil k posouzení důvodnosti námitek žalobce, musel se vypořádat s tvrzením žalovaného ve vyjádření k podané žalobě, že žaloba byla podána opožděně, neboť K. U. bylo žalobou napadené rozhodnutí doručeno již 27.3.2009, žaloba byla podána u soudu až 23.9.2009. Žalobci bylo znovu doručeno 23.7.2009, ale to bylo pouze na základě telefonické výzvy žalobce, neboť tvrdil, že rozhodnutí převzal 27.3.2009 jeho otec. Žalovaný přitom vychází z toho, že žalobce byl s rozhodnutím obeznámen již 30.3.2009, kdy na veřejném zasedání zastupitelstva obce Police seznamoval z pozice starosty obce Police zastupitele s obsahem tohoto rozhodnutí. Navíc rozhodnutí bylo dne 27.3.2009 vyvěšeno na úřední desce obce Police.

Soud dospěl k závěru, že žaloba je podána ve lhůtě, která začala běžet až od řádného doručení, tj. od 23.7.2009. Předchozí doručení dne 27.3.2009 nemá právní účinky doručení, neboť žalobci nebylo napadené rozhodnutí doručeno v souladu se zákonem, když doporučenou zásilku určenou do vlastních rukou žalobce prokazatelně převzal jeho otec. Tvrzení žalovaného, že žalobce se s obsahem rozhodnutí seznámil, když již 30.3.2009, kdy na veřejném zasedání zastupitelstva obce Police seznamoval z pozice starosty obce Police zastupitele s obsahem tohoto rozhodnutí, nemůže závěr o neúčinném doručení nijak změnit. Stejně tak tvrzení, že rozhodnutí bylo dne 27.3.2009 vyvěšeno na úřední desce obce Police, nemá ve vztahu k doručování písemnosti žalobci žádný význam, neboť adresa žalobce byla žalovanému známa.

Při posouzení včasnosti podané žaloby vycházel soud ze závěrů Nejvyššího správního soudu ze dne 31.3.2011, č.j. 9 Ans 1/2011- 186, ( www.nssoud.cz) , který uvedl, že pokud nedošlo k řádnému doručení písemnosti účastníkovi, ačkoli tento se s písemností prokazatelně seznámil, neboť v daném případě převzetí písemnosti potvrdil a proti rozhodnutí podal i kasační stížnost, nenabylo usnesení v důsledku neúčinného doručení právní moci a na podanou kasační stížnost je nutno nahlížet jako na předčasně podanou.

Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí i podané žaloby vyplývá, že podstatou žalobních námitek je tvrzení žalobce, že mu jako vlastníkovi zatopeného pozemku pod vodním dílem Polický rybník svědčí právní postavení účastníka ve správním řízení o vydání povolení k nakládání s vodami, potažmo schvalování manipulační řádů vodních děl a že žalobce již od roku 1998 upozorňuje na vady řízení. Skutečnost, že žalobce vady namítal a že podával návrhy do řízení, které nebyly správními orgány akceptovány, nerozporuje ani žalovaný správní úřad ani osoba zúčastněná na řízení. Žalobce sám u jednání k tomu uvedl, že v roce 1999 byl obviněn, že pytlačí na svém rybníku, státní zastupitelství řízení zastavilo s tím, že jako vlastník pozemku se nemůže dopustit pytláctví. V rámci tohoto řízení se dozvěděl o tom, že bylo v roce 1999 vydáno rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku. Toto rozhodnutí si sice s určitými problémy vyhledal, bylo mu znemožněno nahlédnutí do správního spisu, ale toto rozhodnutí mu předložila policie.

Soud dospěl k závěru, že otázka účastenství žalobce v řízeních projednávaných u Okresního úřadu v Šumperku nebyla žalovaným správním orgánem dostatečně vyřešena. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že se správní orgán otázkou účastenství žalobce v těchto správních řízeních sice zabýval, když uvedl, že námitka zpochybnění právní moci z důvodu opomenutí K. U. jako vlastníka části pozemků zatopených Polickým rybníkem nepřichází v úvahu a pro posouzení otázky účastenství je rozhodné, že po dodatečném doručení prvoinstančního rozhodnutí žalobci již bylo toto rozhodnutí ve vztahu k ostatním účastníkům pravomocné. Dále se pak správní úřad při řešení otázky účastenství žalobce v řízení v podstatě omezuje na posouzení vlastnictví žalobce k pozemkům.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný současně dovozuje, že žalobce neměl být účastníkem řízení, současně poukazuje na časový odstup od tvrzeného vědomí žalobce o předmětných rozhodnutích okresního úřadu v roce 2002 a rozhodnutí krajského úřadu v roce 2007. Tuto druhou úvahu – vědomost opomenutého účastníka o rozhodnutí, proti němuž je podán opravný prostředek – je však třeba použít v případě, kdy

určitý subjekt postavení účastníka řízení měl mít, byl však správním orgánem opomenut. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že obě úvahy se navzájem prolínají, není pak dostatečně patrno, zda se správní orgán postavil na stanovisko, že žalobce z titulu vlastnictví pozemků není a nemohl být účastníkem řízení a nebo zda se správní orgán postavil na stanovisko, že sice měl žalobce být účastníkem řízení a že byl opomenut, ale vzhledem k časové prodlevě mezi jeho vědomostí o obsahu rozhodnutí okresního úřadu a podáním opravného prostředku proti nim nelze právní moc rozhodnutí okresního úřadu zpochybnit.

Nelze samozřejmě vyloučit, aby správní orgán uvedl obě výše uvedené úvahy, musí být však vyjádřeno, že jde o úvahy vycházející z možného dvojího posouzení postavení účastníka řízení, které je z pohledu výchozího stavu úvahy zcela rozdílné, ba protichůdné. Toto rozdílné hodnocení postavení účastníka řízení je pak nutno samostatně hodnotit a učinit příslušný závěr. V daném případě se obě úvahy prolínají, rozhodnutí je nutno posoudit jako nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, protože není dostatečně patrno z jakého titulu nebylo žalobci přiznáno účastenství, resp. z jakého titulu nebylo možno považovat jeho odvolání proti rozhodnutí okresního úřadu za odvolání včas podané.

K otázce včasnosti podaného odvolání, resp. k otázce možnosti prolomení právní moci rozhodnutí okresního úřadu je v odůvodnění náznak závěru o nemožnosti právní moc prolomit, tato úvaha je však neúplná, neboť obecně nelze učinit závěr o tom, že právní moc nelze prolomit pouze proto, že od jejího vyznačení uplynula určitá doba. Jak je patrno z rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009, č.j. 2 As 25/2007 -118 ( dostupný na www.nssoud.cz ), kterým je řešena právě otázka možného prolomení vyznačené právní moci podáním opravného prostředku opomenutým účastníkem řízení. Řešena je situace, kdy tento opomenutý účastník podal opravný prostředek s delším časovým odstupem, včetně řešení otázky doručení opravným prostředkem napadeného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že opravný prostředek je podán opožděně, jestliže je prokázáno, že opomenutý účastník prokazatelně věděl o obsahu napadeného rozhodnutí, byť mu nebylo toto rozhodnutí řádně v souladu se zákonem doručeno. V napadeném rozhodnutí je otázka vědomosti žalobce o obsahu rozhodnutí okresního úřadu zmíněna, není však již uvedeno z jakých konkrétních listin, z jakého konkrétního tvrzení tato vědomost vyplývá. Pokud se hodlá žalovaný zabývat otázkou postavení žalobce jako opomenutého účastníka řízení, t.j. osoby, která měla být účastníkem řízení, ale byla nesprávně opomenuta, musí být přesně uvedeno, z jakých údajů správní orgán vychází a proč učinil závěry o opožděnosti učiněného úkonu ( podání odvolání ).

Z uvedených důvodů proto soud žalobou napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen s. ř. s.) zrušil a současně dle ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému.

Na žalovaném správním orgánu nyní bude, aby ve věci znovu rozhodl s tím, že se bude řídit ve smyslu ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s. právním názorem, který vyslovil soud v odůvodnění tohoto rozsudku.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními § 60 odst.1 s.ř.s., podle něhož úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému správnímu úřadu. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,-Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce, které tvoří odměna Mgr. Pavlem Pospíšilem, advokátem, za tři úkony právní služby po 2.100,- Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby a účast u jednání soudu) podle ustanovení § 7, § 9 a § 11 odst.1 vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu, a třikrát režijní paušál po 300,-Kč za náhradu hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst.3 advokátního tarifu. Právní zástupce žalobce není plátcem DPH. Celková výše nákladů řízení žalobce tak činí 9.200,- Kč, jejichž povinnost k náhradě soud přiznal proti žalovanému k rukám právního zástupce žalobce ve třicetidenní lhůtě k plnění podle ustanovení § 149 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění, za použití ustanovení § 64 s.ř.s.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 5. května 2011

JUDr.Hana V e b e r o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru