Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Ca 226/2009 - 100Rozsudek MSPH ze dne 31.01.2013

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Afs 20/2013

přidejte vlastní popisek

11 Ca 226/2009-100

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci žalobce: ATLANTIK finanční trhy a.s. se sídlem Vinohradská 230, Praha 10, zastoupen Mgr.Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 301/8, Praha 1 proti žalovanému: Česká národní banka se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 11.6.2009 čj: 2009/1582/110

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení a přezkoumání rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 11.6.2009 čj: 2009/1582/110, kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí České národní banky ze dne 9.2.2009 čj: 2009/906/570 o uložení pokuty ve výši AAAAA,-Kč. Žalobce v podané žalobě poukázal na aktivní a pasivní žalobní legitimaci, popsal dosavadní průběh správního řízení s tím, že napadené rozhodnutí je nezákonné, jelikož nezákonné bylo u vedení celého řízení. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci obnoveného řízení, řízení bylo obnoveno v rozporu se zákonem, neboť nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro nařízení obnovy. Vedení následného řízení a vydání napadeného rozhodnutí je pak stiženo stejným nedostatkem jako nařízení obnovy řízení v souladu s obecně respektovanou právní zásadou, že z bezpráví nemůže právo vzejít, jak bylo deklarováno i Ústavním soudem. Žalobce poukázal na to, že musí být splněny kumulativně tři důvody, v daném případě nepravdivost důkazů jako důvod nařízení obnovy, vliv nově předložených podkladů na původní rozhodnutí a veřejný zájem. Žádná z těchto okolností nebyla naplněna. Dále žalobce v podané žalobě namítal marné uplynutí prekluzivní lhůty pro zahájení správního řízení, porušení práv žalobce garantovaných v ustanovení § 36 správního řádu a absenci řádného odůvodnění. Žalobce dále namítal vady skutkových zjištění a vady jejich posouzení, poukázal na charakter obchodování na úvěr, zdůraznil mimořádnost situace v březnu roku 2005. Dovodil své oprávnění uzavřít pozice zákazníků, a to jak ve vztahu k zákazníkovi Pavlu K., tak zákazníkovi Josefu H. Žalobce připustil určité nedostatky při vedené deníku obchodníka s cennými papíry ve dnech 16. a 17.3.2005 u zákazníků K a H, musí však odmítnout nařčení žalovaného, že by v důsledku mimořádných okolností rezignoval na dodržování svých povinností. K výši sankce namítl, že došlo k porušení základních principů pro ukládání peněžitých sankcí, žalovaný se opomenul vyjádřit ke způsobu jednání a polehčujícím okolnostem, nedostatečně byla posouzena závažnost jednání, žalovaný se nezabýval společenskou nebezpečností jednání. Žalobce je přesvědčen, že správní řízení mělo být vedeno s řízením vedeným pod sp.zn. 51/So/85/2005, neboť uvedená řízení se vedla ve věcech správních deliktů, které jsou v souběhu. Pokuta měla být uložena za všechny sbíhající se správní delikty. Výše uložené pokuty nezohledňuje majetkové poměry žalobce, lze vyslovit obavu, že pokuta bude mít likvidační charakter. Navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 11.6.2009 čj: 2009/1582/110 (dále též „ napadené rozhodnutí“), včetně rozhodnutí České národní banky ze dne 9.2.2009 čj: 2009/906/570 ve výrokové části A. a B. rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Pokud soud neshledá důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí navrhl, aby soud od uložené pokuty upustil, resp. pokutu snížil.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že byly dány podmínky pro povolení obnovy, odkázal na odůvodnění rozhodnutí o obnově řízení ze dne 29.5.2008 a rozhodnutí o rozkladu proti tomuto rozhodnutí ze dne 28.8.2008. Z nich vyplývá, že výpočty úrovně zajištění v původním řízení vycházely z přílohy k vyjádření účastníka řízení ze dne 17.8.2006, odkud žalovaný čerpal údaje o složení portfolia a úvěrového zatížení zákazníků. Deník obchodníka, ve které by bylo možno správné údaje zjistit, vykazoval vážné nedostatky, proto z něho nebylo možno vycházet. Po skončení řízení Josef H dodal údaje, ze kterých bylo možno ověřit správnost či nesprávnost údajů předložených žalobcem. V rozhodnutí o obnově řízení se žalovaný správní orgán zabýval všemi podmínkami, které jsou stanoveny zákonem pro obnovu řízení, je z něho patrno, že podmínky pro obnovu řízení byly splněny. Žalovaný projevil nesouhlas s námitkou o marném uplynutí lhůty pro zahájení řízení, poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu s tím, že z dokumentů poskytnutých mu žalobcem v rámci státní kontroly nebylo možno seznat, že údaje, uvedené v žalobcově deníku, neodpovídají skutečnosti. K námitce o porušení § 36 správního řádu žalovaný uvedl, že žalobce měl pro vyjádření lhůtu v délce 1,5 měsíce, provedení důkazu znaleckým posudkem neshledal nezbytným, neboť si z dostupných údajů vypočítal zajištění úvěru zákazníka sám. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je vyčerpávající. K námitkám oprávnění uzavřít pozice zákazníků poukázal žalovaný na obsah spisového materiálu, zdůraznil, že za podstatnou považoval skutečnost, že žádný pokyn risk manažera k prodeji nemohl být realizován v časech, uváděných žalobcem, vylučují to pozdější dispozice s akciemi v portfoliu zákazníků. Makléři, kteří měli provést obchod na základě pokynu risk manažera, ho evidentně neprovedli. Poukázal na to, že dne 17.3.2005 v 10.06 hodin risk manažer píše zákazníkům zprávu, že jejich pozice byla uzavřena makléřem. To prokazuje účelovost argumentace žalobce, neboť sám risk manažer sděluje, že uzavření pozice bylo úkonem makléře, nikoliv risk manažera. Předmětem řízení bylo to, že k prodeji akcií z portfolia zákazníků nedošlo v časech, kdy k tomu byl žalobce oprávněn. Ve vztahu k zákazníkovi Pavlu K poukázal žalovaný na to, že ze skutkových zjištění vyplývá, že právě risk manažer měl mylné informace o uzavření pozice, neboť makléři objektivně nemohli pozici uzavřít, když nadále v 10.24 hodin aktivně obchodovali s investičními nástroji zákazníka. Pokud jde o zákazníka Josefa H poukázal žalovaný na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že prvostupňový správní orgán použil správně k výpočtu kurz akcií podle definice používané v burzovních pravidlech. Použití kotace BID se žalobce nedůvodně snaží ospravedlnit aplikací definic ve smluvním ujednání, které směřuje k ocenění cenných papírů, které nejsou obchodovány na BCPP, což nebyl případ akcií, které měl uvedený zákazník v portfoliu. Poukázal na to, že žalobce původně argumentoval neinformovaností makléřů, když viděl neudržitelnost této argumentace, pokusil se vyvrátit argumentaci žalovaného tvrzením o zkrácení repo operací. Následně přišel s tvrzením, že pro výpočet zajištění je třeba použít kotace BID. Žalovaný konstatoval skutečný stav věci a v rozhodnutí odůvodnil, proč se s argumentací žalobce nemohl ztotožnit. Pokud jde o výši uložené sankce poukázal žalovaný na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že ve spojení s odůvodněním prvostupňového správního rozhodnutí považuje odůvodnění za dostatečné. Navrhl zamítnutí podané žaloby.

Žalobce v replice k vyjádření žalovaného zopakoval důvody podané žaloby, poukázal na to, že v rozhodnutí o obnově jsou za rozhodné skutečnosti označeny konfirmace obchodů s akciemi Philip Morris ČR a Erste Bank ze dne 25.2.2005, ve vyjádření žalovaný poukazuje na to, že těmito skutečnostmi byly i skutečnosti uváděny Josefem H. Důvody obnovy nemohou být vyjádřením rozšiřovány. Dále uvedl, že správní řád nepočítá s tím, že obnova řízení by mohla být provedena kdykoliv, kdy se objeví pouhé ničím nepodložené tvrzení rozporující provedené důkazy. Ze stanoviska poradního sboru Ministerstva vnitra ze dne 13.2.2007 vyplývá, že pokud správní orgán po právní moci rozhodnutí zjistí, že skutečnost nebo důkaz, který existoval už v době původního rozhodnutí, odůvodňuje jiné posouzení předmětu řízení a svědčí v neprospěch účastníka řízení, nemůže být uplatněn jako důvod obnovy. Za novou skutečnost nelze pokládat skutečnost, kterou úřad mohl a z povinnosti úřední měl zjistit. Dále poukázal na to, že údaje obsažené v konfirmacích obchodů se shodují s údaji, předkládanými žalobcem v průběhu původního správního řízení. Nic nebránilo tomu, aby žalovaný provedl rekonstrukci portfolia zákazníků, nelze vycházet z tvrzení zákazníka a presumovat správnost předložených dokladů. Dle názoru nebyla naplněna ani podmínka veřejného zájmu. Setrval na tom, že došlo k marnému uplynutí prekluzivní lhůty pro zahájení správního řízení, došlo k porušení § 36 správního řádu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné. Opakovaně poukázal na mimořádnost situace v březnu roku 2005 setrval i na tom, že pozici zákazníka K uzavřel s ohledem na protnutí hranice close limitu dne 17.3.2005 v čase 9.38 hodin oprávněně. Ve vztahu k zákazníkovi Josefu H uvedl, že jedinou možnou výchozí veličinou, která může být pro výpočet zajištění použita, je kotace BID. Z této skutečnosti vychází i znalecký posudek, z jehož závěru vyplývá, že není rozhodné, zda k uzavření pozice zákazníka H, tj. započetí výprodeje, došlo před 9.54 hod. nebo až v 10.06 hod. Setrval na námitce nedostatečně odůvodněného rozhodnutí o výši uložené sankce, žalovaný hodnotil převážně typovou závažnost, nevycházel z konkrétních skutkových okolností.

Při jednání u soudu účastníci setrvali na svých stanoviscích. Zástupkyně žalobce odkázala na podanou žalobu, zdůraznila, že žalobce má za to, že nebyly splněny podmínky pro nařízení obnovy. K nařízení obnovy došlo v rozporu se zákonem, protože nepravdivost důkazů provedených v původním řízení nebyla prokázána. Dále uvedla., že uplynula roční subjektivní lhůta pro zahájení řízení. Uplynutím této lhůty došlo k zániku odpovědnosti žalobce. Žalovaný pochybil i v tom, že nevyčkal na zpracování znaleckého posudku, který byl klíčovým důkazem. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože není dostatečně odůvodněno, že žalobce nebyl oprávněn vyprodat zákazníky K a H. Má za to, že k výprodeji došlo oprávněně. Navrhla, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zástupkyně žalovaného odkázala na písemné vyjádření k podané žalobě a na odůvodnění napadeného rozhodnutí, navrhla zamítnutí žaloby.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí z hlediska námitek v žalobě uvedených, žalobu neshledal důvodnou.

Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že dne 3.5.2006 zahájila Česká národní banka pod sp.zn. 51/So/21/2006 se žalobcem řízení ve věci možného spáchání správních deliktů porušení pravidel jednání se zákazníky, porušení pravidel obezřetného poskytování investičních služeb a porušení povinnosti vést řádně deník obchodníka s cennými papíry podle § 157 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podnikání na kapitálovém trhu“). Dne 3.8.2006 bylo žalobci doručeno oznámení České národní banky o rozšíření předmětu správního řízení, a to ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 157 odst. 1 písm. m) zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

Rozhodnutím ze dne 30.11.2006 pod čj: 2006/10978/540 byla žalobci uložena pokuta ve výši AAAAAA,-Kč. Pod bodem A. výroku rozhodnutí bylo konstatováno porušení ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu tím, že žalobce I. dne 17.3.2005 neoprávněně uzavřel pozici zákazníka Pavla K a neposkytl mu pravdivé a úplné informace o stavu jeho pozice, II. dne 17.3.2005 nuceně uzavřel pozici zákazníka Josefa H za cenu nižší než tržní hodnota k okamžiku jejího uzavření a neposkytl mu pravdivé a úplné informace o stavu jeho pozice a III. neprovedl pokyny zákazníků Pavla K přijaté dne 16.3.2005 v 17.35 hodin k prodeji ......... akcií Erste Bank a ......... akcií ČEZ a Josefa H přijaté téhož dne v 15.09 hodin k prodeji ....... akcií Erste Bank a ......... akcií Zentiva. Dále byla pokuta uložena za porušení ustanovení § 13 odst. 2 písm. a) a b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, když pod bodem IV. bylo konstatováno, že některé záznamy v deníku o časech přijetí pokynů na účet zákazníků Pavla K a Josefa H, jejich objemech a přijímajících makléřích ve dnech 16.3.2005 a 17.3.2005 neodpovídaly skutečnosti a některé přijaté pokyny v deníku vůbec nebyly zaznamenány, a to konkrétně pokyny, jež jsou uvedeny pod bodem IV. písm. a) až písm. n) výroku tohoto rozhodnutí. Bylo rozhodnuto, že uvedeným jednáním se žalobce dopustil správního deliktu podle § 157 odst. 1 písm. m) a písm. l) zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Pod bodem B. výroku rozhodnutí bylo rozhodnuto o nákladech řízení, pod bodem C. bylo rozhodnuto o zastavení řízení ve věci zbývajících nedostatků, o kterých bylo řízení zahájeno dne 3.5.2006 a rozšířeno dne 3.8.2006.

Rozhodnutím ze dne 5.4.2007 čj: 2007/1366/110 bylo rozhodnuto bankovní radou České národní banky o rozkladu žalobce, který podal proti rozhodnutí ze dne 30.11.2006. Tímto rozhodnutím bylo rozhodnutí České národní banky ze dne 30.11.2006 změněno tak, že žalobci se ukládá pokuta ve výši BBBBBB,-Kč.

Rozhodnutím bankovní rady České národní banky ze dne 29.5.2008 čj: 2008/1671/110 bylo rozhodnuto o nařízení obnovy řízení ve věci správního řízení vedeného pod sp.zn. 51/So/21/2006 o uložení pokuty žalobci ve výši BBBBB,-Kč, a to proto, že důkazy, provedené v původním řízení, se ukázaly nepravdivými a na novém řízení je veřejný zájem. Rozklad, který žalobce proti tomuto rozhodnutí o nařízení obnovy řízení podal, byl zamítnut rozhodnutím bankovní rady České národní banky ze dne 28.8.2008 čj: 2008/2323/110.

V rámci obnoveného řízení bylo dne 9.2.2009 čj: 2009/906/570 Českou národní bankou rozhodnuto tak, že za naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 157 odst. 1 písm. m), písm. l) byla žalobci uložena pokuta ve výši AAAAA,-Kč. Z hlediska popisu skutkového jednání žalobce se změna, oproti původnímu rozhodnutí ze dne 30.11.2006 a ze dne 5.4.2007, ve výroku projevila pod bodem A., II., když deliktní jednání žalobce popsáno tak, že dne 17.3.2005 neoprávněně uzavřel pozici zákazníka Josefa H a neposkytl mu pravdivé a úplné informace o stavu jeho pozice a pod bodem A. IV. bylo ve výčtu jednání vypuštěno písm. n) .

Rozhodnutím ze dne 9.2.2009 čj: 2009/906/570 byla tedy žalobci uložena pokuta proto, že : za A. - I. dne 17.3.2005 neoprávněně uzavřel pozici zákazníka Pavla K a neposkytl mu pravdivé a úplné informace o stavu jeho pozice, za II. dne 17.3.2005 neoprávněně uzavřel pozici zákazníka Josefa H a neposkytl mu pravdivé a úplné informace o stavu jeho pozice , za III. neprovedl pokyny zákazníků Pavla K přijaté dne 16.3.2005 v 17.35 hodin k prodeji ...... akcií Erste Bank a ........ akcií ČEZ a Josefa H přijaté téhož dne v 15.09 hodin k prodeji ......... akcií Erste Bank a ........ akcií Zentiva. a za IV. za to, že některé záznamy v deníku o časech přijetí pokynů na účet zákazníků Pavla K a Josefa H, jejich objemech a přijímajících makléřích ve dnech 16.3.2005 a 17.3.2005 neodpovídaly skutečnosti a některé přijaté pokyny v deníku vůbec nebyly zaznamenány, a to konkrétně pokyny, jež jsou uvedeny pod bodem IV. písm. a) až písm. m) výroku. Uvedeným jednáním se žalobce dopustil správního deliktu podle § 157 odst. 1 písm. m) a písm. l) zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Pod bodem B. výroku rozhodnutí bylo rozhodnuto o nákladech řízení, pod bodem C. bylo rozhodnuto o zastavení řízení ve věci zbývajících nedostatků, o kterých bylo řízení zahájeno dne 3.5.2006 a rozšířeno dne 3.8.2006.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který doplnil vyjádřením účastníka řízení k podkladům rozhodnutí, v jehož příloze předložil znalecký posudek, který byl zpracován Mgr.Jiřím B. pod č. 0206-1/2009 ze dne 6.2.2009.

Dne 11.6.2009 pod čj: 2009/1582/110 bylo rozhodnuto bankovní radou České národní banky tak, že rozklad se zamítá a rozhodnutí České národní banky ze dne 9.2.2009 čj. 2009/906/570 se potvrzuje.

Proti tomuto rozhodnutí směřuje žaloba.

Jak je zřejmé z obsahu žaloby, žalobce jednak namítá, že nebyly splněny podmínky pro nařízení obnovy řízení v této věci, jednak uplatňuje námitky k samotnému nyní žalobou napadenému rozhodnutí, které bylo vydáno v rámci obnoveného řízení. .

Pokud jde o námitky, které směřují proti rozhodnutí o nařízení obnovy řízení, posoudil soud zákonnost tohoto rozhodnutí s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009 čj: 8 Afs 2/2009-102 (dostupný na www.nssoud.cz) a s přihlédnutím k ustanovení § 75 odst. 2 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), podle něhož v případě, že byl závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumal soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví.

Podmínky pro povolení, resp. nařízení obnovy řízení jsou upraveny v ustanovení § 100 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci na žádost účastníka řízení obnoví tehdy, vyšly-li najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které neexistovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, a nebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, a to při splnění další podmínky, tj. pokud tyto skutečnosti nebo důkazy mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Pro případ, že je rozhodnuto o obnově řízení z moci úřední, tedy je obnova řízení nařízena, platí další podmínka, jež je uvedena v ustanovení § 100 odst. 3 správního řádu, a to veřejný zájem na novém řízení.

Z ustanovení § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu vyplývá, že jsou zde stanoveny dva důvody pro povolení, resp. nařízení obnovy řízení. Jednak je to skutečnost, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy (při splnění dalších, výše uvedených, skutečností), jednak skutečnost, že provedené důkazy se ukázaly nepravdivými. V daném případě byla nařízena obnova proto, že správní orgán dospěl k závěru, že provedené důkazy se ukázaly nepravdivými, není proto třeba zabývat se prvou částí ustanovení § 100 odst. 1 písm. a), které upravuje podmínky ve vztahu k novým, dříve neznámým, skutečnostem nebo důkazům.

Žalobce v podané žalobě namítal, že podmínka, že se provedené důkazy ukázaly nepravdivými není splněna. Pro splnění podmínky nepravdivosti důkazů jako důvodu nařízení obnovy řízení musí být prokázána nepravdivost provedených důkazů ještě před samotným nařízením obnovy, podmínkou je objektivní prokázání nepravdivosti takových důkazů a namítal, že z rozhodnutí o nařízení obnovy ani z rozhodnutí o rozkladu žalobce proti tomuto rozhodnutí nevyplývá, jaké důkazy a z jakých důvodů se ukázaly nepravdivými. Odkázal na stanovisko Doc.JUDr.Vladimíra M, který učinil shodný závěr jako žalobce. Přitom je evidentní, že pokud se nějaké důkazy mají později ukázat nepravdivými, je nutné, aby předtím byly považovány za pravdivé a bylo tak k nim i přistupováno.

Tyto námitky neshledal soud důvodnými. Bylo by lze souhlasit se žalobcem v tom, že v prvostupňovém rozhodnutí o nařízení obnovy řízení ze dne 29.5.2008 jsou důvody obnovy zmíněny stručně, když je poukázáno na to, že správní orgány při rozhodování v původním řízení vycházely z informací o hodnotě zajištění, které poskytl žalobce, přičemž následně byly zjištěny chybné údaje o repo obchodech s akciemi Philip Morris ČR a s akciemi Erste Bank, které dle názoru správního orgánu mohly vést k závěru, že celková úroveň zajištění úvěru Josefa H nemusela dne 17.3.2005 po 9.54 hodin klesnout pod práh close limitu, tedy pod úroveň dohodnutého zajištění, opravňujícího žalobce k nucenému výprodeji akcií z portfolia Josefa H. Při posuzování důvodnosti této námitky však je nutno přihlédnout i k obsahu odůvodnění rozhodnutí ze dne 28.8.2008, kterým bankovní rada České národní banky (dále též „bankovní rada ČNB“) rozhodovala o rozkladu žalobce proti rozhodnutí o nařízení obnovy a ve kterém zabývala i otázkou splnění podmínek pro nařízení obnovy řízení. Rozhodnutí o nařízení obnovy ze dne 29.5.2008 a rozhodnutí o rozkladu ze dne 28.8.2008 je nutno považovat za rozhodnutí, která tvoří jeden celek, neboť byla vydána v rámci jednoho řízení. Na straně 8 rozhodnutí o rozkladu ze dne 28.8.2008 je zcela jednoznačně uvedeno, že závěry o výši zajištění úvěru čerpal správní orgán v původním řízení, při nespolehlivosti ostatních údajů, z vyjádření účastníka řízení ze dne 17.8.2006, ve kterém jsou chybně uvedeny údaje o stavu portfolia a výši úvěru. Zmíněná úvaha na straně 8 rozhodnutí o rozkladu ze dne 28.8.2008 je ve své podstatě závěrem rozsáhlejší úvahy bankovní rady, která je prezentována na straně 6 a 7 tohoto rozhodnutí. Z této části odůvodnění je zcela nepochybně patrno, z jakých podkladů a důkazů vycházel správní orgán v původním řízení, je tedy zřejmé, jaké podklady a důkazy považoval za pravdivé, a proto z nich jako z pravdivých v původním řízení vycházel. Konkrétně bylo konstatováno, jaké podklady, předložené žalobcem jako účastníkem správního řízení představovaly vstupní data, bylo konstatováno, že v průběhu správního řízení byl vyzván k předložení dokumentace Josef H, konstatováno, jaké doklady předložil. Dále bylo poukázáno na to, že ve vztahu k údajům o výši čerpaného bezhotovostního úvěru a penězích za prodané akcie, jejichž prodej dosud nebyl vypořádán, vychází správní orgán pouze z vnitřní evidence obchodníka, v tomto směru je na informace poskytované obchodníkem, v této věci žalobcem, odkázán. Současně správní orgán v tomto rozhodnutí uvedl konkrétní údaje o tržní hodnotě portfolia Josefa H a výši úvěru dne 17.3.2005 v 9.38 hodin. Dále bylo konstatováno, že zákazník Josef H zpochybňoval skladbu svého portfolia k uvedenému okamžiku, proto byl žalobce jako účastník řízení vyzván k předložení přesné a kompletní skladby portfolia tohoto zákazníka a výši čerpaného úvěru. Bylo poukázáno na to, že vyjádřením ze dne 29.10.2007 žalobce předložil požadované informace a přiznal, že oproti původnímu vyjádření, které poskytl v průběhu řízení v prvním stupni, chybně uvedl jak složení portfolia, tak i celkovou výši čerpaného úvěru zákazníka Josefa H. Bylo konstatováno snížení celkového úvěru jmenovaného zákazníka o cca ZZZZZZ Kč. Následně bylo konstatováno vyjádření žalobce ze dne 28.2.2008, ve kterém přiznal pochybení i ve vyjádření ze dne 29.10.2007 s tím, že úvěr byl nesprávně navýšen o YYYYY Kč. Jak již bylo zmíněno, správní orgán uzavřel, že závěry o výši zajištění úvěru čerpal správní orgán v původním řízení z vyjádření účastníka řízení ze dne 17.8.2006, ve kterém jsou údaje o stavu portfolia a výši úvěru uvedeny chybně. To znamená, že důkazy, provedené v původním řízení, se ukázaly nepravdivými, byla tedy splněna jedna z podmínek pro obnovu řízení.

Pokud žalobce namítal, že nebyla nade vší pochybnost prokázána nepravdivost provedených důkazů, je nutno, s odkazem na odůvodnění zejména rozhodnutí o rozkladu ze dne 28.8.2008, tuto námitku odmítnout. Jak již bylo uvedeno, z odůvodnění rozhodnutí o rozkladu ze dne 28.8.2008 vyplývá, že jedním z významných důkazů, na základě kterých bylo vydáno rozhodnutí v původním řízení bylo vyjádření žalobce ze dne 17.8.2006. V rámci řízení o nařízení obnovy bylo zjištěno, že údaje, které byly v tomto vyjádření uvedeny, byly údaji nesprávnými, tedy nepravdivými. Tuto skutečnost uznal ostatně i žalobce, když sám ve svém vlastním dalším vyjádření ze dne 29.10.2007 uvedl, že v původním vyjádření uvedl chybné údaje o složení portfolia a o výši úvěru. Chybné údaje ostatně uvedl žalobce i v tomto vyjádření ze dne 29.10.2007, které pak následně korigoval dalším vyjádřením ze dne 28.2.2008. Z odůvodnění obou rozhodnutí ve věci nařízení obnovy je pak zřejmé, z jakých podkladů vycházely správní orgány, je zřejmé, že to bylo, mimo jiné, vyjádření žalobce jako účastníka řízení (vyjádření ze dne 17.8.2006), bylo konstatováno, že údaje, které byly obsahem tohoto vyjádření byly vyvráceny nejen zákazníkem žalobce, ale žalobcem samotným, když ve svých dalších podáních (ze dne 29.10.2007 a 28.2.2008) sám konstatoval chybnost, tedy nepravdivost původních údajů.

Soud neshledal důvodnou ani námitku, v níž žalobce namítal, že správní orgány neuvedly, které důkazy a z jakých důvodů se ukázaly nepravdivými. Jak již bylo výše uvedeno, z odůvodnění obou rozhodnutí, která byla vydána ve věci nařízení obnovy řízení, je zřejmé, že bylo zjištěno, že jeden z podkladů (důkazů), který byl použit v původním řízení se ukázal být nepravdivým. Z odůvodnění obou rozhodnutí je pak patrno, proč se tak stalo – správní orgán přitom vycházel nejen z podkladů a stanovisek zákazníka Josefa H, vycházel i z dalších vyjádření samotného žalobce.

Námitku, že bankovní rada ČNB se omezila pouze na tvrzení o tom, že podklady předložené žalobcem v původním řízení mohou něco naznačovat, ačkoliv toto tvrzení se nezakládá na pravdě a neodpovídá obsahu a smyslu podmínky obnovy řízení soud shledal nesrozumitelnou, neboť není zřejmé, co tím má žalobce na mysli. Jak je patrno jak z odůvodnění rozhodnutí o nařízení obnovy ze dne 29.5.2008, tak z rozhodnutí o rozkladu ze dne 28.8.2008, v souvislosti s posuzováním splnění podmínky nepravdivosti důkazů, provedených v původním řízení, správní orgány hodnotily pravdivost či nepravdivost původně posuzovaných podkladů či důkazů. Není zřejmé, z čeho žalobce usuzuje, že byly hodnoceny podklady, které předložil v původním řízení v tom směru, že by mohly něco naznačovat. Pro její obecnost se soud blíže nemohl touto námitkou zabývat.

Žalobce dále v podané žalobě poukazoval na to, že bankovní rada ČNB staví svoji argumentaci o odhalené nepravdivosti provedených důkazů na údajích z deníku obchodníka s cennými papíry, které však v původním řízení Česká národní banka opakovaně zpochybňovala. Pokud se nějaké důkazy mají později ukázat nepravdivými, je nutné, aby před tím byly považovány za pravdivé a takto k nim bylo přistupováno. K uvedené námitce soud uvádí, a to s odkazem na to, co bylo již výše uvedeno, že z odůvodnění obou rozhodnutí o obnově řízení vyplývá, že po posouzení podkladů, které sloužily k rozhodnutí v původním řízení (deník obchodníka, vyjádření účastníka řízení a nahrávky telefonických hovorů) dospěla bankovní rada ČNB k závěru, že chybné, tedy nepravdivé údaje o stavu portfolia a výši úvěru byly uvedeny ve vyjádření účastníka řízení ze dne 17.8.2006, které bylo jedním z podkladů, na jejich základě bylo v původním řízení rozhodnuto. Tvrzení žalobce, že nepravdivost se vztahuje k údajům z deníku obchodníka s cennými papíry nemá oporu v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Naopak jak z obsahu spisového materiálu, tak i z odůvodnění rozhodnutí ze dne 28.8.2008, je zřejmé, že deník obchodníka nehrál prvořadou úlohu při prokazování výše zajištění úvěru. Toto výslovné odůvodnění uvedeného rozhodnutí žalobce zcela pomíjí. Jak již bylo uvedeno, správní orgány v původním řízení vycházely z podkladů, které samozřejmě považovaly za podklady správné, správní orgán neměl důvody pro to, aby o pravdivosti vyjádření účastníka řízení (žalobce) ze dne 18.7.2006 pochyboval, považoval je za pravdivé, resp. za pravdivé považoval údaje, které v tomto vyjádření byly obsaženy. Pokud žalobce na podporu svého tvrzení poukazuje na závěry Doc.M, které jsou obsaženy v jeho stanovisku k této věci, je nutno konstatovat, že toto stanovisko není pro soud, ale ani pro správní orgán, závazné. Soud posoudil sám rozhodnutí o nařízení obnovy a dospěl k závěru, že podmínka nepravdivosti důkazů, použitých v původním řízení, byla splněna.

Ke splnění podmínky vlivu nově předložených podkladů na původní rozhodnutí žalobce uvedl, že řízení o obnově bylo zahájeno na základě podnětu Josefa H ze dne 7.2.2008, poukazujícího na nesprávné informace údajně poskytnuté žalobcem, které bankovní rada ČNB považovala za podstatné, přičemž zmiňované informace, obsahující chybné, avšak následně opravené údaje, žalobce nedopatřením předložil až 29.10.2007, tedy po právní moci původního rozhodnutí o uložení pokuty. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 3 As 16/2004-73 žalobce namítal, že ze skutečnosti, že nesprávné údaje žalobce předložil až po právní moci původního rozhodnutí, nikoli v rámci původního řízení, je zřejmé, že tyto podklady nemohly na původní rozhodování mít vliv, v původním správním řízení byly všechny skutkové okolnosti případu jednoznačně objasněny. Namítal, že bankovní rada ČNB při rozhodování o nařízení obnovy nevzala v potaz skutečnost, že k ovlivnění rozhodování správního orgánu v původním řízení v důsledku chybných údajů o repo operacích, předložených žalobcem po právní moci původního rozhodnutí, nemohlo vůbec dojít, jelikož to objektivně bylo nemožné. Žalobce dále uvedl, že nesprávné údaje, které předložil až po právní moci původního rozkladu nemohly mít vliv na původní rozhodování, když při původním správním řízení byly zjištěny všechny skutkové okolnosti dostatečným způsobem.

Ani tyto námitky neshledal soud důvodnými. Podle § 100 odst. 1 správního řádu je jednou z podmínek také to, že skutečnosti, uvedené pod písm. a) nebo písmeny b) tohoto ustanovení, mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že pro naplnění uvedené podmínky obnově řízení postačí, že je zde dána možnost, že otázka, která byla předmětem řízení, bude řešena jinak, než se stalo v původním řízení. Také tuto podmínku správní orgány zvažovaly, když bylo konstatováno, že údaje, vyplývající z nově předložených dokladů, mohou ovlivnit výpočty zajištění úvěrových obchodů Josefa H a z nich vyplývající správnost závěru o tom, zda došlo k oprávněnému nucenému výprodeji jeho akcií, což byla podstatná okolnost při rozhodnutí v původním řízení. Z odůvodnění rozhodnutí ze dne 28.8.2008 vyplývá, že závěr o tom, že by mohlo dojít k jinému rozhodnutí, než bylo rozhodnutí původní, učinil žalovaný zejména z údajů, které získal v únoru 2008, tedy z údajů, které uvedl i žalobce ve svém vyjádření z 28.2.2008. Z odůvodnění rozhodnutí ze dne 28.8.2008 na straně 7 je přitom zřejmé, že žalovaný se zabýval i otázkou možnosti vlivu na původní rozhodnutí v důsledku vyjádření žalobce ze dne 29.10.2007, nespokojil se však pouze s hodnocením obsahu tohoto vyjádření, nýbrž přihlédl i k údajům, jež byly uvedeny ve vyjádření žalobce z 28.2.2008, kdy sám žalobce uvedl, že úvěr jmenovaného zákazníka byl nesprávně navýšen.

Pokud žalobce odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj: 3 Af 16/2004-73 se zdůrazněním, že cílem obnovy řízení jako mimořádného opravného prostředku je umožnit přijetí nového rozhodnutí tam, kde při původním rozhodování nebyly z určitých důvodů dostatečně objasněny všechny skutkové okolnosti případu, je nutno s tímto závěrem souhlasit. Není však zřejmé, z jakých důvodů žalobce tímto rozsudkem argumentuje, když následně tvrdí, že nesprávné údaje, které předložil po právní moci původního rozhodnutí, nemohly mít na toto původní rozhodování vliv. Je zcela nesporné, že obsah vyjádření žalobce ze dne 29.10.2007, které bylo učiněno až poté, kdy původní rozhodnutí nabylo právní moci, nemohlo rozhodování v rámci tohoto původního řízení ovlivnit, protože v průběhu původního řízení a původního rozhodování nebylo toto stanovisko ještě zpracováno, resp. nebylo správnímu orgánu doručeno. Jak bylo uvedeno výše, za nepravdivý důkaz, provedený v původním řízení, bylo označeno vyjádření žalobce ze dne 17.8.2006, které žalobce v tomto původním řízení předložil. Vyjádření žalobce ze dne 29.10.2007 a následně ze dne 28.2.2008 pouze potvrdilo nesprávnost údajů v původním stanovisku ze dne 17.8.2006. Tvrzení žalobce, že při původním správním řízení byly dostatečně objasněny všechny skutkové okolnosti nemají oporu v obsahu spisového materiálu. Zde lze odkázat na to, co bylo výše uvedeno o nedůvodnosti námitky o nesplnění podmínky prokázání skutečnosti, že důkazy, provedené v původním řízení, se ukázaly být nepravdivými.

Pokud žalobce poukazoval na to, že musí odmítnout argument, že informace o zkrácení repo operací představují nová tvrzení žalobce, jelikož touto informací správní orgán disponoval již v průběhu správního řízení, je nutno konstatovat, že důvodem pro nařízení obnovy nebyla novost skutečností či důkazů, nýbrž závěr o tom, že původní důkazy se ukázaly jako nepravdivé.

Žalobce v podané žalobě dále namítal, že pro nařízení obnovy nebyl v tomto případě dán veřejný zájem, bankovní rada ČNB dala přednost partikulárnímu zájmu Josefa H. Poukázal na komentář ke správnímu řádu (Radek Ondruš-Správní řád, nakladatelství Linde, Praha) a rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 24/04, ze kterých vyplývá, že veřejný zájem nelze dovozovat ze zájmu společnosti na správnosti a přesvědčivosti rozhodování správních úřadů, úplnosti dokazování, dodržování procesních předpisů, veřejný zájem musí být poměřován po zvážení všech rozporů a připomínek, musí být zřejmé, proč veřejný zájem převážil nad řadou jiných partikulárních zájmů. Dle názoru žalobce nebylo v této věci prokázáno, že je dán veřejný zájem o nařízení obnovy.

Tyto námitky soud neshledal důvodnými. Z odůvodnění rozhodnutí o nařízení obnovy ze dne 29.5.2008 a rozhodnutí o rozkladu ze dne 28.8.2008 je zřejmé, že bankovní rada ČNB se pojmem „veřejný zájem“ zabývala jako neurčitým právním pojmem, poukázala na výklad tohoto pojmu v odborné literatuře, poukázala na shodný komentář ke správnímu řádu a shodný nález Ústavního soudu, jakými argumentoval žalobce v podané žalobě, a následně se konkrétně zabývala otázkou, zda převažuje veřejný zájem na stabilitě právních vztahů s veřejným zájmem na účinném výkonu dohledu. Uvedla, že nevzala v úvahu pouze soukromý zájem Josefa H, nýbrž posuzovala otázku, nakolik je pravomocným rozhodnutím věc již ukončena a správní orgán nebudu iniciovat žádné kroky, které by směřovaly ke změně rozhodnutí, na druhé straně byl zvažován cíl zákona, kterým je postih jednání narušující důvěru v kapitálový trh. Vzala v úvahu i to, že rozhodnutí bylo založeno na chybných údajích, které předložil sám účastník řízení. Veřejnému zájmu neslouží rezignace na postih protiprávního jednání z důvodu ochrany stability právních vztahů, založené na klamných a nesprávných údajích, předložených účastníkem řízení. Správná rozhodnutí posilují důvěru v činnost správního orgánu. Proto musí být posouzeno jednání účastníka řízení při výprodeji portfolia Josefa H, pokud správní orgán dojde k odlišnému posouzení jednání, bude se muset nově vypořádat s otázkou druhu a výše sankce. Bankovní rada ČNB pak poukázala na funkci generální i individuální prevence ve vztahu ke správním deliktům, poukázala na to, že účastník řízení přizpůsobil ve svůj prospěch údaje, předkládané správnímu úřadu, tomu lze považovat za určitou formu obhajoby, nikoliv však natolik legitimní, aby do budoucna vyloučila možnost postihu za skutečné protiprávní jednání, které se může ukázat závažnějším. Současně bylo konstatováno zhodnocení obecných kritérií s tím, že byly hodnoceny i okolnosti konkrétního případu. Z odůvodnění obou rozhodnutí, vydaných v řízení o nařízení obnovy, vyplývá, že správní orgány se zabývaly nejen obecně pojmem veřejného zájmu, hodnotily konkrétní okolnosti této věci a dospěly k závěru, že veřejný zájem na tom, aby nebyl vyloučen správní postih účastníka řízení za skutečné protiprávní jednání převažuje nad očekáváním stability právních vztahů založených pravomocným rozhodnutím. Zohledněna byla i skutečnost, že to byl žalobce jako účastník správního řízení, který správním orgánům předložil nesprávné údaje. Soud má tedy za to, že správní orgány řádným způsobem odůvodnily závěr o existenci veřejného zájmu na obnově řízení. Nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že by správní orgány pouze konstatovaly, že žalobce by neměl těžit z veřejného zájmu na ochraně stability právních vztahů. Správní orgány hodnotily obecně co se rozumí veřejným zájmem, přihlédly ke skutečnostem, které byly v této věci zjištěny, přičemž usoudily, že zájem na stabilitě právních vztahů, založených pravomocným rozhodnutím, nebyl shledán jako zájem, který převažuje zájem na tom, aby došlo k postihu odpovídající sankcí za protiprávní jednání, a to v situaci, kdy účastník řízení předložil klamné údaje.

Žalobce poukazoval na celkový přístup České národní banky a s odkazem na ustanovení § 3 a § 2 správního řádu, článku 2 odst. 3 Ústavy a článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj: 1 As 8/2005-107 namítal, že vadným postupem správních orgánů byl poškozen na svých právech, když z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že jako základní premisa v právním státě v takové situaci musí platit, že pochybení správních orgánů veřejné moci nemohou jít k tíži fyzických nebo právnických osob. Ani tyto námitky neshledal soud důvodnými. Je nutno konstatovat, že jde o námitky, které byly uplatněny ve zcela obecné poloze, není zřejmé, zda se tyto námitky vztahují k rozhodnutí o nařízení obnovy, resp. k rozhodnutí o rozkladu, když z tvrzení o tom, že si Česká národní banka měla provést vlastní šetření a nikoliv čekat na okamžik, kdy se jí podaří své pochybnosti vyvrátit, nasvědčují tomu,že tyto námitky směřují proti původnímu rozhodnutí o uložení pokuty. Pokud tato námitka směřuje proti rozhodnutím, která byla vydána v rámci řízení o nařízení obnovy, je dle názoru soudu zřejmé, že správní orgány se zabývaly všemi podmínkami, které je třeba pro rozhodnutí o nařízení obnovy posoudit. V tomto směru lze odkázat na odůvodnění tohoto rozsudku, které je výše uvedeno. Pokud by tato námitka měla směřovat proti rozhodnutí o uložení pokuty v původním řízení, tedy proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.11.2006 ve spojení s rozhodnutím ze dne 5.4.2007, kterým k rozkladu žalobce bylo toto rozhodnutí ze dne 30.11.2006 změněno, je nutno konstatovat, že tato rozhodnutí nejsou předmětem podané žaloby. Pokud žalobce s těmito rozhodnutími nesouhlasil, nic mu nebránilo v tom, aby podal proti těmto rozhodnutím žalobu ve správním soudnictví.

K obecně uplatněným námitkám, že nařízení obnovy bylo v rozporu se základními zásadami správního řízení, ústavními principy, k odkazu na články Ústavy a Listiny základních práv a svobod, soud uvádí, že po posouzení žalobních námitek dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení obnovy, které jsou stanoveny v ustanovení § 100 správního řádu, byly naplněny. Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soud 1 As 8/2005-107 považuje soud za nepřípadný. Z uvedeného rozsudku vyplývá, že Nejvyšší správní soud hodnotil zcela odlišnou problematiku, konstatoval procesní porušení správních orgánů (nerespektování funkční příslušnosti úřadu, neoddělení dvou fází obnovy řízení, dvojí protichůdné poučení o odvolání), a to z pohledu možnosti žalobce ve věci tímto soudem projednávané bránit svá práva u soudu v situaci, kdy žalobce pochybení správního orgánu nijak nevyvolal ani se na nich nepodílel. Jakkoli lze obecně souhlasit s tím, že pochybení orgánu veřejné moci nemohou jít k tíži fyzických nebo právnických osob, žalobce neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo patrno, jaké konkrétní pochybení má žalobce na mysli a jaká konkrétní práva žalobce byla dotčena.

Pokud žalobce cituje z odůvodnění rozhodnutí ze dne 28.8.2008 část ... „musela spolehnout na vyjádření účastníka řízení“ , je nutno uvést, že argumentace vytrženou citací z rozsáhlého odůvodnění rozhodnutí je nepřípadná. Správní orgány podrobně uvedly, proč v určitém směru musí vycházet z podkladů. kterými disponuje účastník řízení. Neznamená to, že by v této věci samotné vyjádření účastníka řízení rozhodně bylo jediným podkladem pro vydání původního rozhodnutí. Správní orgán nejen vyzval žalobce jako účastníka řízení k předložení údajů, které sloužily jako vstupní data (viz strana 6 rozhodnutí), současně vyzval Josefa H, aby se k nucenému uzavření pozice vyjádřil, předložil smluvní dokumentaci a případě další skutečnosti vztahující se k celé záležitosti. To, že zákazník žalobce v původním řízení předložil pouze požadované listiny, aniž by uvedl další skutečnosti, správní orgán ovlivnit nemohl. Tím více za této situace neměl indicie pro pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalobce Dále byl podkladem pro původní rozhodnutí deník obchodníka, byť byly konstatovány nedostatky při jeho vedení, bylo konstatováno, že údaje o výši čerpaného bezhotovostního úvěru a penězích za prodané akcie, jejichž prodej dosud nebyl vypořádán, vycházejí pouze z vnitřní evidence obchodníka, a v tomto směru je správní orgán odkázán na informace poskytované účastníkem řízení. Nicméně je zřejmé, že kromě deníku obchodníka, vyjádření účastníka řízení, byly využity i nahrávky telefonických hovorů, včetně vyžádání podkladů od zákazníka Josefa H. Tvrzení, že se správní orgán spolehl, resp. musel spolehnout na vyjádření účastníka řízení, je tvrzením, které nemá oporu v další části odůvodnění napadeného rozhodnutí. Obdobně to platí o citaci jiné části odůvodnění, v níž žalobce uvádí, že se ..„jí podařilo vyvrátit až získáním vyjádření Josefa H“. Je pravdou, že údaje, které uplatnil Josef H ve svých podáních, která činil po právní moci původního rozhodnutí, obsahovaly údaje, které byly v rozporu s údaji, ze kterých správní orgány v původním řízení vycházely. Nelze však činit závěr o tom, že vyjádření Josefa H vyžádal správní orgán až po ukončení původního řízení, je zřejmé, že tento zákazník ještě před vydáním původního rozhodnutí byl vyzván k předložení skutečností vztahujících se k celé záležitosti, včetně smluvní dokumentace.

Z výše uvedených důvodů soud neshledal námitky, ve kterých žalobce namítal nesplnění podmínek pro nařízení obnovy řízení důvodnými.

Soud se dále zabýval námitkami, které žalobce uvedl k nyní napadenému rozhodnutí o uložení pokuty.

Žalobce dále v podané žalobě namítal marné uplynutí prekluzívní lhůty pro zahájení správního řízení Oznámení o zahájení správního řízení ve věci uložení pokuty mu bylo doručeno dne 3.5.2006 s tím, že správní řízení je zahájeno pro porušení pravidel jednání se zákazníky, porušení pravidel obezřetného poskytování investičních služeb a porušení povinnosti vést řádně deník obchodníka s cennými papíry podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Uvedená pochybení se týkala období od 11. do 21.března 2005. Žalobce v podané žalobě namítal, že již dne 30.3.2005 zahájila Komise pro cenné papíry u žalobce státní kontrolu, tomu předcházela výzva k předložení podkladů a informací souvisejících především s poskytováním půjček na nákup cenných papírů zákazníkům, včetně informací o zajištění těchto půjček. Na tuto výzvu odpověděl žalobce 1.4.2005 a následně doplnil s tím, že Komisi pro cenné papíry předložil veškeré požadované informace. Kontrola se týkala prověření dodržování pravidel obezřetného poskytování investičních služeb a pravidel jednání obchodníka s cennými papíry se zákazníky. V rámci státní kontroly měli pracovníci Komise pro cenné papíry fakticky neomezený přístup k veškerým materiálům, včetně informací na záznamovém zařízení, který obsahuje mj. i telefonní rozhovory mezi makléři a zákazníky žalobce, k deníku obchodníka s cennými papíry, k vnitřním předpisům, smluvní dokumentaci a dalším dokumentům, souvisejícím s činností obchodníka s cennými papíry, a to vše za období do 30.3.2005. Dne 7.4.2005 obdržel žalobce další výzvu, aby předložil výstup z deníku obchodníka s cennými papíry za období od 1.1.2005 do 5.4.2005 ohledně akcií Unipetrol a.s. Žalobce výzvě vyhověl 12.4.2005. Žalobce nesouhlasí s tvrzením bankovní rady ČNB, že kontrola byla zaměřena nikoli na dodržování pravidel jednání se zákazníky, ale na to, zda při obchodování s akciemi Unipetrol nedošlo k manipulaci s trhem. To by znamenalo, že kontrolní činnost byla prováděna pouze jako činnost formální, bez ověřování skutečných podkladů a záznamů. Žalobce dovodil, že nejpozději 12.4.2005 měla Komise k dispozici veškeré podklady. Pokud řízení v této věci bylo zahájeno až 3.5.2006, došlo k marnému uplynutí jednoleté subjektivní lhůty, která je uvedena v ustanovení § 192 odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá, že pro určení uplynutí subjektivní lhůty není rozhodný okamžik, kdy se správní orgán dozví o všech skutečnost, dokládajících, že došlo k porušení zákonné povinnosti, nýbrž postačí, že vzniklo důvodné podezření, že se tak stalo.

Ani tuto námitku neshledal soud důvodnou. Žalobce v podané žalobě dovozuje, že žalovaný správní orgán se o jednání, které následně bylo posouzeno jako naplnění správních deliktů, za které byla žalobci uložena pokuta, dozvěděl již v souvislosti se zahájením státní kontroly v březnu 2005, resp. 12.4.2005, kdy žalobce k výzvě, jež byla v rámci této státní kontroly učiněna, předložil požadované doklady. Žalobce zcela pomíjí skutečnost, že kontrola byla zaměřena na prověření toho, jakým způsobem žalobce obchodoval s akciemi Unipetrol, resp. zda při obchodování s těmito akciemi nedošlo k manipulaci s trhem. Ze samotné skutečnosti, že bylo odkázáno na znění ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, nelze dovodit, že předmětem této státní kontroly bylo možné porušení všech v úvahu přicházejících pravidel či povinností obchodníka s cennými papíry. Pro posouzení otázky počátku běhu subjektivní lhůty pro zahájení správního řízení je nutno vycházet nikoli z označení právního ustanovení, nýbrž je nutno tuto skutečnost odvíjet od faktického jednání, které je předmětem posouzení a které je případně důvodem pro sankční postih. Žalobce nijak nezpochybňuje, že státní kontrola byla zaměřena na otázku obchodování s akciemi společnosti Unipetrol a.s., tomu ostatně koresponduje i výzva ze dne 6.4.2005, v níž Komise pro cenné papíry vyžadovala od žalobce, jak sám v žalobě uvádí, výstup z deníku obchodníka s cennými papíry v elektronické podobě ohledně akcií Unipetrol a.s. Předmětem státní kontroly tedy bylo zcela odlišné jednání žalobce od jednání, které bylo předmětem řízení v této věci, jehož výsledkem bylo žalobou napadené rozhodnutí. Nelze vytýkat správnímu orgánu, že žalobcem předložené materiály posuzoval z hlediska předmětu kontroly. Jen obtížně si lze představit, že by kontrolní orgán, který má k dispozici určité podklady, byl schopen v důsledku jejich předložení a doručení posoudit veškeré možné varianty případného porušení zákona, tedy posoudil jednání, které může založit naplnění skutkové podstaty veškerých v úvahu přicházejících správních deliktů. V daném případě je zřejmé, že předmětem řízení bylo posouzení otázky, zda žalobce oprávněně uzavřel pozice dvou zákazníků, zda správně vyhodnotil úroveň zajištění a s tím související okamžik protnutí close limitu, zda provedl pokyny zákazníků k prodeji akcií, které se ke společnosti Unipetrol nevztahovaly. Předmětem řízení pak bylo posouzení správnosti vedení deníku o časech přijetí pokynů na účet dvou jmenovaných zákazníků Pavla K a Josefa H. Předmětem řízení tedy byly zcela jiné otázky, než otázka způsobu obchodování s akciemi Unipetrol a.s.

Lze mít důvodné pochybnosti, zda doklady, které žalobce v rámci státní kontroly žalovanému předložil, nebyly dostačujícími doklady pro posouzení otázky, zda došlo k jednání, které bylo předmětem posouzení v této věci, když je zřejmé, že kromě deníku obchodníka s cennými papíry a záznamů o telefonních rozhovorech, tvořilo jeden ze zásadních podkladů vyjádření žalobce ke konkrétní činnosti v souvislosti s uzavřením pozice zákazníků Pavla K a Josefa H a s tím souvisejícími otázkami. Žalobce žádné konkrétní skutečnosti,které měly být k dispozici v rámci kontroly a současně byly relevantní pro řízení v této věci, neuvádí. Tvrdí, že žalovaný měl mít dnem 12.4.2005 k dispozici informace o základních skutečnostech, přitom není zřejmé, jaké konkrétní základní skutečnosti má žalobce na mysli. Proto se konkrétními skutečnostmi nemůže zabývat ani soud. Jak již bylo uvedeno, nelze ze skutečnosti, že v rámci státní kontroly shromáždil správní orgán určité podklady, dovodit, že tímto okamžikem došlo k započetí běhu subjektivní lhůty pro zahájení správního řízení ve vztahu k jednání, jež byla v tomto řízení posouzena jako naplnění skutkových podstat správních deliktů. Stanovisko žalobce by ve svém důsledku znamenalo, že jakékoli předložení širokého spektra dokladů by znamenalo nezbytnost posoudit, zda předložené doklady nesvědčí o porušení jakékoli povinnosti, resp. nesvědčí o naplnění jakékoli skutkové podstaty správního deliktu, a to bez ohledu na to, zda ze samotných těchto dokladů lze naplnění určité skutkové podstaty dovodit či nikoliv.

Soud se ztotožňuje se stanoviskem žalovaného, že z deníku obchodníka nebylo možno bez dalších údajů posoudit, zda došlo k protiprávnímu jednání žalobce. Tyto pochybnosti bylo možno dovodit až porovnáním údajů uvedených v tomto deníku se zvukovými záznamy komunikace makléřů žalobce se zákazníky Pavlem K a Josefem H. Jak uvedl žalovaný, tyto záznamy byly vyžádány dne 17.2.2006 na základě stížnosti zákazníka Pavla K, záznamy byly doručeny Komisi pro cenné papíry dne 28.2.2006. Až teprve poté, kdy správní orgán měl tyto záznamy k dispozici, mohla nejdříve počít běžet jednoletá subjektivní lhůta. Pokud tedy došlo k zahájení správního řízení dne 3.5.2006, došlo k zahájení správního řízení předtím, než jednoletá subjektivní lhůta uplynula.

Žalobce dále namítal porušení práv uvedených v § 36 správního řádu, neboť Česká národní banka vydala rozhodnutí, aniž by vyčkala předložení znaleckého posudku, který žalobce považoval za účelné provést jako důkaz. Stalo se tak za situace, kdy žalobce informoval správní orgán o tom, že znalecký posudek bude předložen nejpozději do 11.února 2009. Ke zdržení znaleckého posudku šlo o 8 pracovních dnů. Žalobce nezpochybňuje odbornost České národní banky, má však za to, že se nejednalo o otázku odborné způsobilosti banky, ale o právo účastníka řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí shromážděných správním orgánem a navrhnout další důkazy k prokázání svých tvrzení. V souladu se správním řádem žalobce navrhl provedení znaleckého posudku. Správní orgán sice není povinen provést všechny důkazy navržené účastníky řízení, musí však odůvodnit, proč je neprovedl, nejde o otázku libovůle správního orgánu. Způsob, jakým Česká národní banka přistoupila ke znaleckému posudku, vedl k porušení žalobcových práv garantovaných ustanovením § 36 a § 4 správního řádu.

Podle § 4 odst. 4 správního řádu správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Podle § 36 odst. 1 správního řádu jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit návrhy po celou dobu řízení, podle § 36 odst. 3 správního řádu musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Z uvedených ustanovení vyplývá, že v průběhu správního řízení je povinností správních orgánů umožnit účastníkům řízení, aby uplatňovali svá práva, což znamená, že správní orgán nesmí v uplatňování práv účastníků řízení bránit, nesmí vytvářet takové podmínky, které by uplatňování práv znemožňovaly. Z ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu pak vyplývá povinnost aktivního konání správního orgánu, který musí účastníkům řízení poskytnout možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. K porušení uvedených ustanovení v předmětném řízení nedošlo. Žalobce byl vyzván žalovaným správním orgánem, aby se k podkladům rozhodnutí vyjádřil, ze spisového materiálu nevyplývá, že by žalobci bylo bráněno v tom, aby svá práva uplatnil, své zájmy hájil. Naopak z obsahu spisového materiálu vyplývá, že právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí žalobce využil. Je nutno konstatovat, že správní orgán vyšel žalobci vstříc, když původně stanovenou lhůtu pro vyjádření k podkladům rozhodnutí k žádosti žalobce dvakrát prodloužil (poprvé do 12.1.2009, podruhé do 30.1.2009). To, že prvostupňový správní orgán nevyhověl další žádosti o prodloužení lhůty do 11.2.2009, nelze považovat za postup, v důsledku něhož by bylo možno učinit závěr o tom, že žalobci bylo odepřeno právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

Podle názoru soudu nedošlo ani k porušení ustanovení § 36 odst. 1 správního řádu, podle něhož je právem účastníků řízení navrhnout doplnění dokazování či činit jiné návrhy po dobu řízení. Je zřejmé, že žalobci v právu navrhnout doplnění dokazování znaleckým posudkem nebylo bráněno. Jinou otázkou je otázka, zda správní orgán návrh na doplnění dokazování akceptoval či nikoliv.

Z ustanovení § 52 správního řádu vyplývá, že správní orgán není návrhy účastníků řízení na doplnění dokazování vázán. Znamená to, že ne všechny návrhy na doplnění dokazování, které učiní účastníci řízení, musí být správním orgánem realizovány. Provedení důkazu znaleckým posudkem přichází v úvahu tehdy, jestliže rozhodnutí správního orgánu závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají (§ 56 správního řádu). V daném případě byl dne 6.2.2009 znalcem Mgr. Jiřím B zpracován znalecký posudek k posouzení správnosti modelu pro výpočet zajištění při obchodní úvěrové operaci ve vztahu k právu obchodníka s cennými papíry ukončit obchodní případ a uzavřít pozice klienta. Znalec tedy posuzoval otázku, která byla předmětem posouzení ze strany správního orgánu, neboť právě otázka, zda žalobce jako obchodník s cennými papíry uzavřel pozici zákazníků Pavla K a Josefa H oprávněně či nikoliv, byla předmětem řízení a tedy předmětem posouzení ze strany České národní banky, která je orgánem dohledu nad finančním trhem. S přihlédnutím k této kompetenci musí být otázku oprávněnosti či neoprávněnosti uzavření pozice při obchodování s cennými papíry posoudit sama, neboť tyto otázky jsou jedním z předmětů činnosti České národní banky. Současně je nutno poukázat na to, že se bankovní rada ČNB s obsahem znaleckého posudku vypořádala v odůvodnění napadeného rozhodnutí (strana 12 a 13). Správní orgán konstatoval, že znalec jako výchozí veličinu používá nesprávně kotaci BID, zatímco správní orgán vycházel při výpočtu vývoje hodnoty zajištění z kurzu akcií stanoveného podle článku 14 obchodních pravidel BCPP, a to s přihlédnutím k rámcové smlouvě o úvěru, která byla uzavřena žalobcem se zákazníkem dne 17.8.2004.

Žalobce dále v podané žalobě namítal absenci řádného odůvodnění, a to zejména ve vztahu k prvostupňovému správnímu rozhodnutí, ve kterém je obsaženo grafické znázornění vývoje zajištění zákazníků, není však zřejmé, jaké konkrétní hodnoty Česká národní banka použila pro výpočet výše zajištění a jeho vývoji v čase. Na straně 7 tohoto rozhodnutí je pouze uvedeno, že zdrojem byla data získaná od organizátora trhu, Burzy cenných papírů Praha. Na straně 13 rozhodnutí je pak obecně uvedeno, že bylo vycházeno z deníku obchodníka s cennými papíry, vyjádření účastníka řízení a nahrávek telefonických hovorů, to však nevypovídá o skutečně použitých hodnotách pro výpočet a vývoj zajištění zákazníků. Z důvodu absence rozvedení úvah a konkrétních dat nemůže žalobce ověřit správnost závěrů České národní banky. Ani tuto námitku neshledal soud důvodnou. V prvé řadě je nutno konstatovat, že žalobce uplatňuje námitky ve vztahu k prvostupňovému správnímu rozhodnutí ze dne 9.2.2009, aniž by cokoliv namítal ve vztahu k rozhodnutí o rozkladu. Přitom obě tato rozhodnutí tvoří jeden celek a jako jeden celek je nutno obě tato rozhodnutí hodnotit. Pokud jde o námitky ve vztahu k prvostupňovému správnímu rozhodnutí soud po posouzení dospěl k závěru, že tyto námitky nezakládají důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vyplývá, jakým způsobem prvostupňový správní orgán provedl kontrolu výpočtu vývoje zajištění zákazníků žalobce, když uvedl, že při kontrole výpočtu bylo zjištěno, že žalobce používal jako kurz cenného papíru cenu posledního uskutečněného obchodu, která se liší od kurzu stanoveného podle platných Pravidel obchodování Burzy cenných papírů Praha a.s. Odlišný zdroj dat způsobil rozdílnost hodnot ve vývoji zajištění zákazníků tak, že při použití kurzu v souladu s předpisy organizátorů trhu jsou výsledné hodnoty úrovně zajištění odlišné od těch, které vykazuje žalobce. Dále bylo konstatováno, že pro účel výpočtu správní orgán zohlednil realizované prodeje na účet zákazníka v čase podle záznamu telefonických nahrávek, pro výpočet použil data o nejlepších nákupních a prodejních kotacích, které získal od organizátorů trhu, od účastníka řízení (žalobce) využil údaj o stavu pozice zákazníka v rozhodném období a údaj o výši poskytnutého úvěru. Ve vztahu k zákazníkovi Pavlu K pak prvostupňový správní orgán na straně 7-11 popsal průběh obchodování s cennými papíry v jednotlivých časech se závěrem, že žalobce nejednal v souladu se zákonem. Vstupní údaje jsou zřejmé i ve vztahu k zákazníkovi Josefu H, když ve vztahu k tomuto zákazníkovi je výslovně konstatována tržní hodnota portfolia je provedeno shrnutí skutkových zjištění, porovnání cen prodejů zákazníka přiznaných žalobcem s cenami, které mohl žalobce pro zákazníka dosáhnout s komentářem odkazu na nahrávky v jednotlivých časech, přičemž na straně 20 je učiněn závěr o nedodržení právních předpisů. K tomu, co bylo uvedeno ve vztahu k prvostupňovému rozhodnutí je nutno přihlédnout i k odůvodnění, jež je obsaženo na straně 8 a 9 napadeného rozhodnutí, když je zde konstatováno, že průběh vývoje zajištění úvěru lze vypočítat pouze jediným možným způsobem, a to procentuálním vyjádřením poměru vlastních prostředků zákazníka v celkové hodnotě otevřené pozice zákazníka v určitém čase. Jde o obecnou metodu, kterou použil i znalec ve svém znaleckém posudku, jež byl předložen žalobcem. Tvrzení žalobce, že je proveden pouze matematický výpočet, resp. je provedeno pouze grafické znázornění bez slovního komentáře nemá oporu v odůvodnění napadeného rozhodnutí ani v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Z odůvodnění obou rozhodnutí je pak i zřejmý způsob hodnocení podkladů, ze kterých správní orgány při rozhodování vycházely. Názor žalobce, že jde o nepřezkoumatelná rozhodnutí soud nesdílí.

Žalobce dále v podané žalobě poukázal na podmínky obchodování na úvěr a na mimořádnost situace v březnu roku 2005, konkrétní námitky ve vztahu k žalobou napadenému rozhodnutí neuplatnil. Proto se soud blíže těmito tvrzeními nezabýval.

Žalobce dále poukázal na to, že k uzavření pozice zákazníka dochází v důsledku protnutí hranice close limitu, tedy při poklesu zajištění zákazníka pod stanovenou výši. Toto opatření představuje opatření jednorázové, ke kterému dochází na základě pokynu risk manažera. Po uzavření pozice zákazníka následuje proces nuceného výprodeje jeho portfolia. Průběh realizace a časové trvání tohoto procesu je ovlivněno několika faktory, mezi něž patří skladba, resp. objem vyprodávaného portfolia. Uzavření pozice neznamená znemožnění jakékoliv další dispozice s portfoliem zákazníka. Názor vyjádřený v napadeném rozhodnutí by de facto znamenal nemožnost provést nucený výprodej portfolia a vyrovnat závazky mezi obchodníkem a zákazníkem. Tuto námitku neshledal soud důvodnou. Je nutno souhlasit s tím, že za uzavření pozice je možno považovat pouze výprodej akcií z portfolia zákazníka, tedy úkon, který znemožňuje zákazníkovi s akciemi disponovat, neboť v opačném případě nastane situace, k níž došlo v případě žalobce ve vztahu k výprodeji akcií Pavla K, kdy žalobce obchodoval s akciemi, které považoval za vlastnictví tohoto zákazníka, ačkoliv posléze žalobce tvrdil, že měly tyto akcie Unipetrolu být téměř hodinu prodané. Stanovisko žalobce by ve svém důsledku znamenalo, že po formálním uzavření pozice zákazníka by mohl obchodník s cennými papíry fakticky realizovat nucený výprodej portfolia zákazníka po dobu téměř neomezenou, tedy bez ohledu na vývoj trhu a bez ohledu na to, že by v této časové prodlevě podmínky pro nucený výprodej portfolia zákazníka už nebyly splněny, protože by nedošlo k dosažení close limitu.

Pokud žalobce uvedl, že uzavření pozice neznamená znemožnění jakékoliv dispozice s portfoliem zákazníka, je nutno konstatovat, že takový závěr správními orgány učiněn nebyl. Naopak je zřejmé, že správní orgány zaujaly názor o tom, že po uzavření pozice musí současně být realizován nucený výprodej.

Pokud žalobce poukazoval na to, že oběma zákazníkům byla zaslána dne 17.3.2005 v čase 10:06 hodin emailová zpráva o uzavření jejich pozice, je nutno souhlasit se žalovaným, že tato zpráva není zprávou o nuceném výprodeji. Tato zpráva není ničím jiným, než zprávou o uzavření pozice a tím i zprávou o dosažení close limitu, neboť uzavření pozice je na dosažení tohoto limitu vázáno. Tuto zprávu nelze považovat za zprávu o realizaci tohoto úkonu, tedy o nuceném výprodeji. Žalobce si protiřečí, jestliže na jedné straně tvrdí, že nucený výprodej je samostatným procesem, který následuje po uzavření pozice a pro který mu musí být poskytnut určitý časový prostor (viz předcházející námitky žalobce), na druhé straně tvrdí, že zpráva o uzavření pozice je současně zprávou o nuceném výprodeji portfolia. K námitce žalobce, že za uzavření pozice nelze vždy považovat pouze výprodej akcií ze zákazníkova portfolia, je nutno uvést, že toto tvrzení žalobce blíže neodůvodňuje, proto se soud k tomuto tvrzení nemůže blíže vyjádřit.

Žalobce dále v podané žalobě namítal ve vztahu k zákazníkovi Pavlu K, že byl dne 17.3.2005 v čase 9.38 hodin oprávněn uzavřít pozici tohoto zákazníka, což potvrzuje Česká národní banka odkazem na vlastní výpočet vývoje zajištění tohoto zákazníka. Z telefonického rozhovoru v 10.24 hodin s makléřem panem S však Česká národní banka dovozuje, že zákazníkova pozice nemohla být uzavřena a portfolio nemohlo být vyprodáno dříve než v čase 10.24 hodin. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí, a to s odkazem na obsah nahrávek rozhovorům zákazníka K s makléřem S a obsah rozhovorů tohoto zákazníka s makléřem L, ze kterých je zřejmé, že relevance informací poskytovaných makléřem S byla v aktuálním čase nulová, neboť tento makléř nevycházel ze skutečného stavu zákazníkovi pozice. Vzájemnou souvislostí těchto nahrávek a skutečností, že se nahrávka ze dne 18.3.2005, podle níž byl zákazník informován o chybných informacích od makléře S, snižuje vypovídací hodnotu nahrávek z předchozího dne, se Česká národní banka nezabývala. Důrazně odmítá tvrzení, že informace ze dne 18.3.2005 měly zastírat neoprávněný výprodej akcií. Poukázal na to, že v 10.06 hodin dne 17.3.2005 byl zákazník informován risk manažerem o uzavření jeho pozice. Přiznává nedostatky spočívající v absenci aktuálních informací u makléře, nicméně trvá na tom, že pozici zákazníka K uzavřel 17.3.2005 v čase 9.38 hodin oprávněně.

K těmto námitkám je nutno uvést, že informace risk manažera o dosažení close limitu a uzavření pozice makléřem ze dne 17.3.2005 v 10.06 hodin nic nemění na zjištění, která byla správními orgány učiněna o tom, že makléři s akciemi zákazníka Pavla K dne 17.3.2005 aktivně obchodovali ještě v 10.24 hodin. Risk manažer měl tedy mylné informace o uzavření pozice makléřem, neboť makléř objektivně pozici neuzavřel, naopak ještě v 10.24 hodin informoval Pavla K o prodeji akcií Unipetrolu na základě jeho pokynu z 9.50 hodin, doporučoval zákazníkovi další postup a přijal pokyn k prodeji dalších akcií Unipetrolu. Jestliže ještě v 10.24 hodin bylo makléřem s akciemi zákazníka obchodováno, nelze hovořit o tom, že došlo k uzavření pozice tohoto zákazníka. Jak konstatoval prvostupňový správní orgán ve svém odůvodnění (strana 9) po čase 10.24hodin se zajištění pozice tohoto zákazníka pohybovalo nad close limitem, proto již po uvedené hodině nebyly u Pavla K splněny podmínky pro uzavření pozice. Právě skutečnost, že žalobce přistoupil k jednostrannému nucenému vyprodání zákazníkovi pozice v okamžiku, kdy k takovému postupu již nebyl oprávněn, byl jedním z důvodů pro sankční postih žalobce. Pro posouzení odpovědnosti žalobce pak není rozhodná skutečnost, že je zřejmé, že makléř S měl chybné informace, stejně tak je z tohoto pohledu nerozhodný obsah rozhovorů s makléřem L. Pro posouzení odpovědnosti žalobce je rozhodný skutečný a faktický stav obchodování a nikoliv skutečnost, že z obsahu rozhovorů zákazníka se jmenovanými makléři vyplývá, že jeden z makléřů měl nedostatečné informace o stavu věci. Pro posouzení odpovědnosti žalobce je nerozhodné i to, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí je uveden závěr o charakteru, resp. účelovosti rozhovoru ze dne 18.3.2005. Jak již bylo uvedeno, rozhodný je faktický stav obchodování s investičními nástroji uvedeného zákazníka.

Pokud jde o zákazníka Josefa H, žalobce poukázal na to, že to byl podnět tohoto zákazníka, který byl důvodem pro nařízení obnovy řízení. Namítal, že nově zjištěné skutečnosti, které měly vést k závěru o neoprávněném uzavření pozice tohoto zákazníka, nelze považovat za informace nově zjištěné, mohly byl zjištěny v rámci původního řízení z podkladů, které měla Česká národní banka k dispozici. V případě skladby portfolia tohoto zákazníka mohla banka provést rekonstrukci tohoto portfolia. Žalobce poukázal na ustanovení § 2, § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu s tím, že bylo povinností České národní banky zjistit stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Dle názoru žalobce Čeká národní banka argument o nepravdivosti žalobcem poskytnutých údajů používá účelově. Protože je správní řízení ovládáno zásadou vyšetřovací, bylo povinností banky zjistit a ověřit veškeré skutečnosti relevantní z hlediska posouzení věci, nespoléhat se na vyjádření účastníka řízení. Obnova řízení neslouží k tomu, aby správní orgán napravoval chyby, kterých se dopustil v pravomocně skončeném řízení.

Z obsahu těchto námitek je zřejmé, že směřují proti postupu správních orgánů v původním řízení, resp. je nutno je posoudit jako námitky proti rozhodnutím, která byla vydána v původním řízení, tj. proti rozhodnutím ze dne 5.4.2007 ve spojení s rozhodnutím ze dne 30.11.2006 a je opakován nesouhlas o obnovou řízení. Rozhodnutí, vydaná v původním řízení, však nejsou předmětem podané žaloby. Jakkoli lze v obecné poloze souhlasit se žalobcem, že obnova řízení by neměla sloužit bez dalšího k nápravě pochybení, kterého se dopustil správní orgán v pravomocně ukončeném řízení, nelze s ním souhlasit v tom, že by náprava takovýchto pochybení byla absolutně vyloučena. Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem je za podmínek, které zákon stanoví, dosáhnout nápravy pravomocných správních rozhodnutí. Obnova řízení slouží k nápravě ve vztahu ke skutkovým okolnostem, které vyšly najevo po právní moci původního rozhodnutí. Tomu ostatně korespondují i důvody obnovy řízení, které jsou uvedeny v ustanovení § 100 správního řádu, když je zřejmé, že – stručně řečeno – důvodem pro obnovu řízení je buď zjištění, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti, nebo zjištění, že známé a provedené důkazy se ukázaly být nepravdivými. Jsou-li splněny tyto zákonem stanovené podmínky, nezbývá než učinit závěr o tom, že podmínky pro nařízení či povolení obnovy jsou splněny a jsou splněny tedy podmínky pro to, aby skutková pochybení, učiněná v původním řízení, byla napravena. Tvrzení žalobce o tom, že Česká národní banka užívá argument o nepravdivosti žalobcem poskytnutých údajů účelově nemá oporu v obsahu spisového materiálu. Jak již bylo výše uvedeno, z vyjádření samotného žalobce ze dne 29.10.2007, resp. ze dne 28.2.2008, je zřejmé, že údaje, které sám žalobce sdělil žalovanému v průběhu původního řízení, byly údaje nesprávnými, tedy nepravdivými. K otázce oprávněnosti nařízení obnovy lze odkázat na to, co bylo uvedeno výše.

Pokud žalobce poukazoval na to, že Česká národní banka měla k dispozici údaje o zkrácení reverzních operací, nejde tedy o novou informaci, je nutno poukázat na rozhodnutí o nařízení obnovy, ze kterého vyplývá, že důvodem pro nařízení obnovy v této věci nebyl závěr o tom, že vyšly najevo nové, dříve neznámé skutečnosti, nýbrž závěr o tom, že v původním řízení použité podklady se ukázaly být nepravdivými. Soud proto uvedenou námitku neshledal důvodnými.

Žalobce dále v podané žalobě namítal, že byl oprávněn k uzavření pozice zákazníka H., a to dokonce několikrát, když k poklesu pod hranici close limitu došlo nejprve v čase od 9.39 hodin do 9.46 hodin, dále v čase 10.00 hodin do 10.02 hodin. Ke stejnému závěru došel znalec ve znaleckém posudku, který rovněž uvedl časy, kdy úroveň zajištění byla nižší než 4,5%. Ani tyto námitky neshledal soud důvodnými. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím ze dne 9.2.2009 vyplývá, že závěr správních orgánů o tom, že žalobce neoprávněně uzavřel pozici zákazníka Josefa H vychází ze zjištění, že k výprodeji došlo k intervalu mezi 9.54 hod. a 10.41 hod. dne 17.3.2005, tedy v době, kdy se zajištění úvěru tohoto zákazníka nacházelo nad hranicí 4,5%, opravňující žalobce k nucenému výprodeji akcií. Závěr o tom, že k nucenému výprodeji došlo v období od 9.54 hod. do 10.41 hod. učinily správní orgány na základě záznamu telefonických rozhovorů, kdy v čase 9.54 hod. makléř Josefu H tvrdí, že nic (kromě ...... akcií Zentiva na základě pokynu zákazníka) nebylo prodáno a kdy v čase 10.41hod. pak makléř zákazníkovi telefonicky sdělil, že došlo ke kompletnímu výprodeji portfolia. Z dostupných podkladů nebylo možno jednoznačně prokázat, v jakém časovém okamžiku k výprodeji skutečně došlo, správní orgány však dospěly k závěru, že k výprodeji pozice zákazníka Josefa H došlo nejdříve v čase 9.54 hod a nejpozději v 10.41 hod., kdy makléř zákazníka informoval o kompletním výprodeji jeho portfolia. Úvaha žalovaného o tom, že k nucenému výprodeji došlo v období mezi 9.54 hod a 10.41 hod., má oporu v obsahu spisového materiálu. Jde o závěr logický, když je zřejmé, že v 9.54 hod. makléř sděluje zákazníkovi, že prodal akcie podle jeho pokynu s tím, že k žádnému dalšímu prodeji nedošlo, resp. mu sdělil, že nic dalšího neprodal. To znamená, že k výprodeji mohlo dojít nejdříve bezprostředně po ukončení tohoto hovoru. Nejpozději se tak mohlo stát v 10.41 hod., kdy makléř zákazníka výprodeji jeho portfolia informoval. V čase 9.54 hod. se však zajištění úvěru nacházelo nad hranicí 4,5%, pod kterou nekleslo ani v čase 10.41 hodin, kdy makléř informoval zákazníka o výprodeji jeho portfolia.

Žalobce namítal, že pro výpočet zajištění je rozhodná cena kotace BID, která může být jedinou možnou výchozí veličinou, přičemž poukazoval na článek 6 odst. 2 rámcové smlouvy, kterou uzavřel se jmenovaným zákazníkem s tím, že tržní cenou se v případě prodeje rozumí cena jakéhokoliv cenného papíru, za kterou je takový cenný papír možno prodat daný den. Uvedená definice sice obsahuje konstatování, že v případě cenného papíru obchodovaného na Burze je to aktuální kurz daného cenného papíru, ale aktuální kurz nemůže být cenou, za kterou je cenný papír možno reálně v daný den skutečně prodat. Z pohledu nejlépe možných podmínek pro zákazníka je třeba vycházet z úvodní definice tržní ceny, kterou má být cena, za kterou je reálně možno konkrétní cenný papír prodat, takovou cenou je kotace BID. Při výpočtu za použití kotace BID se tvrzení České národní banky, že po čase 9.54 hodin nedošlo k protnutí hranice close limit nezakládá na pravdě.

Ani tuto námitku neshledal soud důvodnou. Pokud žalobce poukazuje na znění článku 6 odst. 2 rámcové smlouvy, je nutno konstatovat, že znění či výklad uvedeného článku je nesporný. Žalobce v podané žalobě dovozuje, že za tržní cenu v případě prodeje je nutno považovat cenu cenného papíru, za kterou je takový cenný papír možno prodat v daný den, proto byly důvody pro použití kotace BID při výpočtu hodnoty investičních nástrojů v portfoliích zákazníků pro účely protnutí hranice, která žalobce opravňovala k nucenému prodeji. Definici pojmu „tržní ceny v případě prodeje“ stanoví rámcová smlouva o úvěru zajištěném převodem cenných papírů, kterou žalobce se jmenovaným zákazníkem uzavřel. Z článku 2 odst. 2 rámcové smlouvy je zřejmé, že takovouto tržní cenou se rozumí cena jakéhokoliv cenného papíru, za kterou je takový cenný papír možno prodat daný den, a to : za a) v případě cenného papíru obchodována na BCPP aktuální kurz daného cenného papíru, za b) není-li cenný papír obchodován na BCPP, průměrná akční cena RMS , za c) v případě cenného papíru obchodovaného na zahraničním veřejném trhu aktuální kurz daného cenného papíru na takovém trhu nebo za d) v případě cenných papírů, u nichž nelze stanovit cenu podle bodů a) až c) , nejvýhodnější cena, která je blíže specifikována pod tímto písmenem d).

Žalobce v žalobě poukazuje na definici tržní ceny pouze v prvé, obecné, části definice, obsažené v článku 2 rámcové smlouvy, když má za to, že tržní cenou v případě prodeje je cena jakéhokoliv cenného papíru, za kterou je takový cenný papír možno prodat v daný den. žalobce bagatelizuje další část definice, když rámcová smlouva obsahuje definici tržní ceny v případě prodeje nejen touto první, obecnou, částí, ale současně následuje bližší specifikace pod písm. a) – písm. d) tohoto článku smlouvy. Z článku 2 rámcové smlouvy je zřejmé, že prvá část definice tržní ceny, které se žalobce dovolává, představuje obecné znění definice, které je blíže specifikována pod písm. a) až do písm.d) článku 2 rámcové smlouvy. Ze znění tohoto článku pak vyplývá, že obecnou část nelze samostatně použít, když z dikce .. „ a to“... je zřejmé, že při stanovení tržní ceny u jednotlivých druhů cenných papírů je nutno vycházet současně z dalších částí použité definice, jež jsou uvedeny pod písmeny a) až d) smlouvy. Proto v případě cenného papíru obchodovaného na BCPP se za tržní cenu v případě prodeje podle definice smluvního ujednání považuje aktuální kurz daného cenného papíru. Pokud žalobce měl na to, že aktuální kurz cenného papíru nemůže být cenou, za kterou je cenný možno reálně daný den skutečně prodat, nabízí se otázka, z jakého důvodu rámcová smlouva, kterou žalobce uzavřel se zákazníky, definici tržní ceny v případě prodeje cenného papíru obchodovatelného na BCPP stanoví jako aktuální kurz daného cenného papíru. Pojem tržní ceny, který je uveden v článku 2 rámcové smlouvy je pak nutno aplikovat v případě použití článku 6 odst. 2 téhož ujednání. Není žádný důvod pro to, aby pro případ výpočtu pro účely protnutí hranice close limitu byla za tržní cenu používána kotace BID, když ta neodpovídá smluvnímu ujednání mezi žalobcem a zákazníkem. Samotná skutečnost, že z kotace BID vycházel i znalec neznamená, že tuto kotaci bylo možno použít.

Vzhledem k výše uvedenému závěru, že pro stanovení okamžiku protnutí hranice close limitu pod 4,5% nelze vycházet z kotace BID, je nutno odmítnout námitku, že po čase 9.54 hodin došlo k protnutí hranice close limitu, resp. námitku, že tvrzení správních orgánů, že po tomto čase k protnutí hranice nedošlo se nezakládá na pravdě. Nelze souhlasit s tím, že by faktický nucený výprodej mohl proběhnout v době, kdy k nucenému výprodeji, resp. k uzavření pozice, již neexistovaly podmínky. Jestliže při obchodování s cennými papíry je rozhodný konkrétní časový okamžik, je nutno v tom kterém čase stav zajištění úvěru zákazníka a posouzení otázky, zda trvají podmínky pro uzavření pozice, respektovat. Žalobce v podané žalobě uvádí, že pokud bylo v čase 10.41 hodin portfolio zákazníka H vyprodáno, muselo dojít k uzavření pozice tohoto zákazníka dříve. Neuvádí však již, kdy k uzavření pozice mělo dojít. Pokud se dovolává emailové zprávy risk manažera v 10.06 hodin, týkající se uzavření pozice zákazníka, je nutno konstatovat, že tato zpráva neobsahuje žádné konkrétní časové údaje, ze kterých by bylo možno dovodit, kdy došlo k uzavření pozice zákazníka, ani údaje, kdy došlo k nucenému výprodeji. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že tato zpráva byla odeslána v čase 10.06 hodin, tedy v čase, kdy podmínky pro uzavření pozice u zákazníka H nebyly splněny.

K porušením pravidel jednání se zákazníky a povinnosti vést řádně deník obchodníka s cennými papíry žalobce v podané žalobě připustil nedostatky při výkonu činnosti obchodníka s cennými papíry. Uvedl, že k tomu došlo v důsledku extrémní situace na trhu ve dnech 16. a 17.3.2005. Rozhodně však musí odmítnout nařčení, že by v důsledku mimořádných okolností rezignoval na dodržování svých povinností. K tomu soud uvádí, že z výroku pod bodem IV. rozhodnutí ze dne 9.2.2009 je patrno, že žalovaný žalobci vytýkal, že některé záznamy v deníku po časech přijetí pokynů, jejich objemech a přijímajících makléřích ve dnech 16.3.2005 a 17.3.2005 neodpovídaly skutečnosti, některé přijaté pokyny v deníku nebyly zaznamenány Výčet těchto nedostatků je uveden pod písm. a) – písm. m) uvedeného výroku rozhodnutí. Žalobce ve vztahu k těmto zjištěním neuvádí žádné konkrétní námitky, pouze obecně poukazuje na výjimečnou situaci v uvedených dnech. Tato situace nic nemění na zjištěních, která byla správními orgány učiněna. Pokud se žalobce ohrazuje proti formulaci, že rezignoval na dodržení svých povinností, jde o námitku, jejímž obsahem není žádná relevantní skutečnost, která by závěr správních orgánů o nedostatcích uvedených pod výrokem IV. rozhodnutí ze dne 9.2.2009 zpochybňovala.

K samotné sankci žalobce namítal, že správní orgány se opomenuly vyjádřit ke způsobu, kterým bylo jednáno a případným polehčujícím okolnostem, Česká národní banka nedostatečně posoudila závažnost jednání žalobce, které nemůže být posuzováno podle typové závažnosti, nezabývala se společenskou nebezpečností jednání.

Podle § 192 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, správní orgán při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho páchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že jde o výčet taxativní, když při stanovení výše pokuty právnické osobě je povinností správního orgánu přihlédnout jednak k závažnosti správního deliktu a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Při posuzování závažnosti deliktu je pak demonstrativně uvedeno, že musí být přihlédnuto zejména ke způsobu jeho spáchání a k následkům.

Tato zákonem stanovená kritéria byla dle názoru soudu správními orgány posuzována. Z odůvodnění rozhodnutí ze dne 9.2.2009 vyplývá, že správní orgán posuzoval závažnost jednání žalobce, poukázal na to, že neoprávněným vyprodáním portfolia zákazníků došlo k tomu, že se nemohli nadále podílet na vývoji své investice, jako přitěžující okolnost vzal správní orgán do úvahy jištění, že žalobce vyprodání pozice provedl za cenu nižší, než tržní hodnota k okamžiku neoprávněného uzavření, tím snížil konečný peněžní zůstatek v zákazníka z úvěrového obchodování. Za přitěžující okolnost byla posouzena i skutečnost, že žalobce akcie společnosti Unipetrol a.s. převedl na jiného zákazníka za nestandardních podmínek. Hodnocena byla i otázka neposkytování pravdivých informací, nedostatky ve vedení deníku s tím, že byl zhodnocen i následek jednání žalobce, a to jednotlivě ve vztahu k oběma zákazníkům. Současně bylo poukázáno na generální prevenci a konstatováno, že byla zohledněna skutečnost, že ve správním řízení pod sp.zn. 51/So/85/2005 (rozhodnutí vydané v prvním stupni 11.8.2006 čj: 2006/5908/540) byl žalobce postižen za porušení povinnosti jednat v nejlepším zájmu zákazníků, když provedl pokyn jednoho zákazníka mimo pořadí. Dále bylo konstatováno, že bylo přihlédnuto k majetkovým poměrům žalobce se závěrem, že uložená pokuta nemůže ohrozit činnost žalobce.

Žalobce v podané žalobě odkazoval na judikaturu ze které v podstatě vyplývá, že výše uložené sankce musí být dostatečným způsobem odůvodněna. Důvody pro uložení pokuty v této věci byly ve výše uvedeném prvostupňovém rozhodnutí dostatečným způsobem vyjádřeny, byla hodnocena hlediska, která správnímu orgánu zákon ukládá. Tyto důvody pak byly akceptovány také v žalobou napadeným rozhodnutím.

Námitku, že se žalovaný správní orgán opomenul vyjádřit ke způsobu, kterým bylo jednáno a k případným polehčujícím okolnostem soud neshledal důvodnou. Z celého velmi obsáhlého odůvodnění jak napadeného rozhodnutí, tak prvostupňového správního rozhodnutí ze dne 9.2.2009 je zřejmé, že způsob jednání byl hodnocen a posuzován v průběhu celého řízení, způsob jednání byl hodnocen i v rámci úvahy o výši uložené pokuty, když bylo opakovaně konstatováno, že došlo k neoprávněnému vyprodání portfolia zákazníků, bylo hodnoceno, že k výprodeji došlo za cenu nižší, než tržní hodnota k okamžiku uzavření pozice, hodnocena byla i skutečnost, že akcie společnosti Unipetrol byly převedeny za nestandardních podmínek. Bylo poukázáno i na nedostatky v deníku obchodníka s cennými papíry s hodnocením následků zjištěných nedostatků. Skutečnost, že nebyly konstatovány žádné polehčující okolnosti, nemůže vést k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí či důvodech pro jeho zrušení, neboť pokud žádné polehčující okolnosti nebyl shledány, nelze vytýkat správnímu orgánu, že takovéto okolnosti nehodnotil. To platí zejména za situace, kdy z ustanovení § 192 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu nevyplývá, že by šlo o povinné hledisko.

Za důvodnou neshledal soud ani námitku o tom, že správní orgán nedostatečně posoudil závažnost jednání. Nelze se ztotožnit s tím, že závažnost jednání byla hodnocena podle závažnosti průměrné (typové), když z toho, co bylo uvedeno výše, je nepochybné, že správní orgán hodnotil konkrétní jednání žalobce ve vztahu ke konkrétním dvěma zákazníkům. Konkrétní skutečnosti, které byly hodnoceny v rámci úvahy o výši uložené pokuty jsou patrny především ze strany 24 rozhodnutí z 9.2.2009 a ze strany 14 a 15 žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 11.6.2009.

Žalobce dále namítal, že v prvostupňovém rozhodnutí označila Česká národní banka za přitěžující skutečnost, že žalobce nestandardně převedl akcie společnosti Unipetrol na jiného zákazníka a odkázala na rozhodnutí ze dne 11.8.2006, které bylo rozhodnutím bankovní rady ČNB ze dne 5.4.2007 zrušeno. Skutečnost, že správní orgán vycházel z nezákonných podkladů považuje žalobce za alarmující, byť žalobou napadeným rozhodnutím byla vada konstatována, byl však vyloučen vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí. Ani tuto námitku neshledal soud důvodnou. Jednak z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že bankovní rada ČNB při rozhodování o rozkladu žalobce konstatovala, že rozhodnutí ze dne 11.8.2006 bylo bankovní radou rozhodnutím ze dne 5.4.2007 čj: 2007/1367/110 zrušeno, současně uvedla, že ve věci vedené pod sp.zn. 51/So/85/2005 byla žalobci pravomocně uložena pokuta ve výši BBBBB,-Kč, aniž by došlo k novým skutkovým závěrům, vztahujícím se k postavení společnosti S.... Samotný odkaz na rozhodnutí vydané dne 11.8.2006 ve věci pod sp.zn. 51/So/85/2005 nelze považovat za důvod, který by sám o sobě působil nezákonnost napadeného rozhodnutí, když bankovní rada ČNB pochybení napravila, když uvedla, že posléze k uložení sankce ve věci, vedené pod sp.zn. 51/So/85/2005, skutečně došlo, a to za shodné jednání, pro které byla sankce žalobci uložena zrušeným rozhodnutím ze dne 11.8.2006.

K výše uvedenému považuje soud za vhodné dodat, že je mu z úřední činnosti známo, že ve věci, která byla vedena pod sp.zn. 51/So/85/2005 byla sankční odpovědnost vůči žalobci vyvozena. Pod uvedenou spisovou značkou bylo se žalobcem vedeno řízení, v jehož průběhu bylo sice vydáno i posléze zrušené rozhodnutí ze dne 11.8.2006, konečným rozhodnutím v tomto řízení však bylo rozhodnutí bankovní rady ČNB ze dne 11.10.2007 čj: 2007/3367/110, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí ČNB ze dne 19.7.2007 čj: 2007/10616/540, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši BBBBB,-Kč za to, že provedl pokyn zákazníka, společnosti S.... k nákupu akcií společnosti Unipetrol mimo pořadí, ve které byly provedeny pokyny ostatních zákazníků, s využitím informací o jejich pozicích a za uveřejnění nepravdivých údajů o hodnotě akcií společnosti Unipetrol v účetnictví společnosti O. Žaloba, kterou podal žalobce proti tomuto rozhodnutí ze dne 11.10.2007 , byla zamítnuta rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20.10.2009 čj: 11 Ca 341/2007-146, kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta rozsudkem ze dne 30.7.2007 čj: 8 Afs 23/2010-197.

Nelze souhlasit ani s námitkou, že Česká národní banka se nezabývala společenskou nebezpečností jednání. Je sice pravdou, že výslovně nebylo konstatováno, že určité skutečnosti jsou hodnoceny jako právě ona společenská nebezpečnost jednání, nicméně charakter jednání je uveden jak v prvostupňovém tak druhostupňovém rozhodnutí, je zřejmé, že byla hodnocena závažnost jednání, které bylo žalobci vytýkáno, tím došlo i k hodnocení společenské nebezpečnosti jednání žalobce. Byly uvedeny konkrétní údaje jak ve vztahu k zákazníkům, tak ve vztahu ke generální prevenci.

Žalobce dále namítal, že měla být uplatněna absorpční zásada, řízení v této věci mělo být spojeno s řízením vedeným pod sp.zn. 51/So/85/2005. Dle názoru žalobce neobstojí názor vyslovený v napadeném rozhodnutí, podle něhož zde bylo možno spojit řízení vedené podle předchozího a současného správního řádu. Ani tuto námitku neshledal soud důvodnou. Žalobce neuvádí žádné argumenty, které by vyvracely závěr bankovní rady ČNB o tom, že nebylo možno spojit řízení, jež bylo vedeno podle předcházejícího a nynějšího správního řádu. Žádné konkrétní námitky neuvádí ani v souvislosti s tvrzeným nutným uplatněním absorpční zásady. Jak je uvedeno výše, pod sp.zn. 51/So/85/2005 bylo vedeno řízení jehož předmětem bylo jednání zcela odlišné od jednání, které bylo předmětem řízení v této věci, byť se otázka prodeje akcií společnosti Unipetrol týkala i zákazníků P K a J H. Pro tyto odlišné skutky pak bylo vedeno samostatné řízení. Navíc skutečnost, že žalobci byla pravomocně ve správním řízení, vedeném pod sp.zn. 51/So/85/2005 uložena pokuta BBBBB,-Kč byla nejen v napadeném rozhodnutí zmíněna, ale i současně i hodnocena, k již uložené pokutě bylo přihlédnuto. Závažnost jednání však byla hodnocena na tolik vysoká, že neodůvodňuje uložení jiné pokuty. Přesto, že nebylo vedeno společné řízení, je z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí s uloženou pokutou v jiné věci vypořádal a zabýval.

Důvodnou nebyla shledána ani námitka, v níž žalobce dovozoval, že pokuta nezohledňuje jeho majetkové poměry, naopak je výrazně přesahuje a má obavu, že pokuta bude mít likvidační charakter. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí ze dne 9.2.2009 naopak vyplývá, že k majetkovým poměrům žalobce bylo přihlédnuto, byl konstatován kapitál žalobce ke dni 30.9.2008 ve výši XXXX Kč, kumulovaný zisk minulých období ve výši XXXX Kč. Je zřejmé, že pokuta ve výši AAAAA,-Kč nemůže mít likvidační charakter. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je pak konstatováno, že žalobce neuvádí konkrétní okolnosti, které by ve spojení s uloženou pokutou bylo možno považovat za nenapravitelný zásah do jeho finanční stability. Bylo poukázáno nejen na hledisko prevence, ale i hledisko represe s tím, že nelze mít za to, že samotné projednání deliktu splnilo účel, kterého mělo být dosaženo. Žalobce v podané žalobě uvedl, že za I.čtvrtletí roku 2009 dosáhl zisk žalobce po zdanění ve výši XXXX Kč, pokuta tedy představuje ........% zisku žalobce po zdanění. Tento konkrétní údaj nelze považovat za údaj, který by směřoval k likvidaci žalobce, jeho obecný odkaz na judikaturu nic na tomto závěru nemění, když naopak za pokutu likvidačního charakteru je nutno považovat takovou pokutu, která přesahuje zisk či možné výnosy podnikatele. Tak tomu v případě žalobce rozhodně není.

Soud neshledal důvody pro snížení uložené pokuty ani důvody pro to, aby od uložené pokuty bylo upuštěno. K moderaci podle § 78 odst. 2 s.ř.s. může soud přistoupit jen tehdy, jestliže je pokuta uložena ve zjevně nepřiměřené výši. Nestačí tedy nepřiměřeně vysoká pokuta, tato nepřiměřenost musí být zjevná. Žalobce sám žádné konkrétní skutečnosti ve vtahu k nepřiměřenosti pokuty neuvádí, když za takové tvrzení nelze považovat námitky, kterými žalobce dovozuje nedostatečné odůvodnění výše uložené pokuty. Soudu nepřísluší z úřední povinnosti takové okolnosti zjišťovat.

Pro úplnost soud uvádí, žalobce v replice zopakoval to, co již uvedl v žalobě. Nové námitky ostatně uplatnit ani nemohl, protože by tak učinil po uplynutí zákonem stanovené lhůty ( § 71 odst.2, §72 odst.1 s.ř.s.). S námitkami v žalobě uvedenými se soud vypořádal, lze odkázat na to, co je výše uvedeno. Pokud žalobce k odůvodnění již uplatněné námitky k obnově řízení argumentoval stanoviskem poradního sboru Ministerstva vnitra, nutno konstatovat, že stanovisko není závazné, soud musí vycházet ze zákona a v případě potřeby provést jeho výklad. Hledisko prospěchu či neprospěchu účastníka řízení v souvislosti s obnovou řízení je hlediskem, které, jak vyplývá z výslovného znění § 100 správního řádu, musí být zvažováno tehdy, má-li být obnova řízení povolena či nařízena proto, že byly zjištěny nové skutečnosti. Tento důvod obnovy však v daném případě nebyl důvodem pro nařízení obnovy. Pokud správní orgány v odůvodnění rozhodnutí používají pojmy „nové“ skutečnosti, činí tak nikoli proto, že by nové skutečnosti byly důvodem pro obnovu řízení, ale proto, že jde o nová zjištění. učiněná v již obnoveném řízení. Ani odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 42/2008-98 a nález Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 192/05, uvedený v replice, nic nezměnil na názoru soudu o dodržení subjektivní lhůty pro zahájení řízení, když je zřejmé, že soud vycházel při posuzování této otázky, v souladu se závěry, uvedenými v těchto rozhodnutích, z objektivního data získání rozhodných dokladů správním orgánem.

Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech v řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému správnímu úřadu náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 31. ledna 2013

JUDr.Hana Veberová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru