Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Ca 222/2008 - 21Rozsudek MSPH ze dne 29.07.2010


přidejte vlastní popisek

11 Ca 222/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: ProInex, s.r.o., se sídlem U Cukrovaru 509/4, Ústí nad Labem, zastoupen Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem Sofijská 890/31, Děčín, adresa pro doručování: Labská 137/17, 405 02 Děčín I, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, P.O.BOX 9, 110 15 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.4.2008, č.j. 26/2008-130-SPR/2,

takto:

I.Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 21.4.2008 č.j. 26/2008-130-SPR/2

se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21.4.2008 č.j. 26/2008-130-SPR/2, kterým bylo rozhodnuto tak, že odvolání žalobce proti rozhodnutí Drážního úřadu ze dne 6.3.2008 č.j. 10-0062/08-P-DÚ/Kj se zamítá a rozhodnutí Drážního úřadu se potvrzuje. Žalobce v podané žalobě uvedl, že rozhodnutím Drážního úřadu Praha ze dne 6.3.2008 byla společnost žalobce uznána vinou ze správního deliktu podle § 180 odst. 1 písm. l) stavebního zákona, kterého se dopustila tím, že bez kolaudačního rozhodnutí užívala stavbu a porušila tak ustanovení § 126 odst. 1 stavebního zákona. Za tento správní delikt jí byla uložena pokuta ve výši ...........,- Kč. Odvolání, které žalobce podal, bylo žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného správního orgánu zamítnuto a rozhodnutí Drážního úřadu potvrzeno s tím, že odvolací orgán shledal posouzení správního deliktu prvoinstančním orgánem a stanovení výše pokuty jako správné a v souladu s právními předpisy. Výši pokuty posoudil jako přiměřenou. Žalobce se s názorem odvolacího orgánu nemůže ztotožnit, výše ukládané sankce musí zohledňovat míru a závažnost porušení zákona v konkrétním případě, je povinností správního orgánu, aby nestranně a objektivně posoudil všechny skutkové i právní okolnosti významné pro samotný fakt uložení pokuty i pro její výši. V daném případě tak nebylo dle názoru žalobce učiněno. Není zřejmé, na základě jakých konkrétních okolností byla uložena výše pokuty, žalovaný neuvedl ani to, kde spatřuje společenskou nebezpečnost jednání žalobce. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil, popř., dospěje-li k závěru, že pokuta byla uložena ve zjevně nepřiměřené výši, aby od uložení pokuty upustil nebo pokutu snížil v mezích zákonem dovolených. Žalobce v podané žalobě navrhl, aby soud přiznal žalobě odkladný účinek, neboť výkon rozhodnutí by znamenal pro žalobce újmu, kterou spatřuje v případném zaplacení sankce, jež byla žalobci napadeným rozhodnutím uložena dle názoru žalobce ve výši nepřiměřeně přísné.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že napadeným rozhodnutím byla v plném rozsahu přezkoumána správnost rozhodnutí prvoinstančního orgánu, žalobce nikdy nezpochybnil fakt, že postupoval v rozporu se zákonem a správního deliktu, za který mu byla uložena pokuta, se svým jednáním dopustil. V průběhu řízení nevyužil svého práva navrhnout důkazy ani jiné návrhy, které by mohl prvoinstanční orgán při určení výše pokuty zohlednit. Postup prvoinstančního orgánu byl v souladu se zákonem, při určení výše pokuty byla dostatečně posouzena společenská nebezpečnost protiprávního jednání žalobce, kterým bezesporu užívání stavby bez kolaudačního rozhodnutí je. K návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žaloby uvedl, že nejsou splněny v ustanovení § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), stanovené předpoklady, žalobce vznik nenahraditelné újmy pouze konstatoval tvrzením, že újmu spatřuje v případném zaplacení sankce, která byla uložena ve výši 40 % z horní hranice zákonem stanovené sazby, a to s přihlédnutím k tomu, že u žalobce se jednalo o opakovaný správní delikt. Spáchání správního deliktu žalobce nepopírá. Žalovaný navrhl, aby návrh na přiznání odkladného účinku žaloby byl zamítnut a žalobou napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

Městský soud v Praze přezkoumal na základě podané žaloby napadené rozhodnutí žalovaného správního orgánu z hlediska námitek v žalobě uvedených, neboť jejich rozsahem je soud vázán (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl soud bez nařízení jednání, když žalobce ani žalovaný k výzvě soudu nevyjádřili s takovýmto postupem výslovný nesouhlas, má se tedy za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí.

Z obsahu správního spisu je zřejmé, že dne 17.12.2007 byl v objektu pronajatých prostor žalobce v areálu ČD, a.s., Depo kolejových vozidel, Svárovská 783, Česká Lípa, proveden Drážním úřadem, sekcí stavební – oblast Praha, státní dozor, při kterém bylo zjištěno, že byla v provozu jedna z lakovacích kabin, které jsou předmětem přerušeného řízení o odstranění nepovolené stavby umístěné na pozemcích č. parc. 4657 a 4652/1 v katastrálním území Česká Lípa. Bylo zjištěno, že stavba, na kterou bylo Drážnímu úřadu stavebníkem dne

28.8.2006 podáno ohlášení drobných stavebních úprav a změna v užívání objektů, byla již realizována, a to přesto, že Drážní úřad dopisem ze dne 19.9.2006 stavebníkovi sdělil, že zamýšlenou stavbu lze provést pouze na základě pravomocného stavebního povolení. Na navrhované stavební úpravy měl stavebník předložit Drážnímu úřadu projektovou dokumentaci k posouzení a určení dalšího postupu.

Ve správním spise je založen zápis z jednání komise Drážního úřadu ze dne 4.2.2008, ve kterém je konstatováno, že na stavbu „Výstavby haly obsahující tři lakovací boxy“ nebylo dosud vydáno stavební povolení, ani kolaudační rozhodnutí nebo povolení k prozatímnímu užívání stavby ke zkušebnímu provozu, když řízení o odstranění nepovolené stavby na dráze bylo přerušeno do vydání pravomocného rozhodnutí ve věci povolení ke změně stavby velkého stacionárního zdroje znečištění ovzduší a vydání stanoviska podle § 10 zákona č. 100/2001 Sb. Za provedení stavby bez stavebního povolení byla firmě ProInex, s.r.o. uložena pokuta ve výši ...........,- Kč, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23.11.2007. Dále bylo konstatováno, že společnost ProInex, s.r.o. se dopustila správního deliktu tím, že užívá stavbu bez kolaudačního rozhodnutí.

Sdělením ze dne 11.2.2008 bylo žalobci oznámeno zahájení správního řízení o uložení pokuty s tím, že po projednání komisí Drážního úřadu dospěla komise k návrhu pokuty ve výši ..........,- Kč. Současně byl účastník řízení poučen o svém právu navrhovat důkazy či činit jiné návrhy po celou dobu řízení do vydání rozhodnutí.

Rozhodnutím Drážního úřadu, sekce stavební – oblast Praha, ze dne 6.3.2008 č.j. 10-0062/08-P-DÚ/Kj bylo rozhodnuto tak, že žalobci se za porušení ustanovení § 126 odst. 1 stavebního zákona ukládá za správní delikt podle § 180 odst. 1 písm. l) stavebního zákona pokuta ve výši ...........,- Kč, neboť se žalobce dopustil správního deliktu tím, že užívá bez kolaudačního rozhodnutí stavbu na dráze Česká Lípa – „Výstavba haly obsahující tři lakovací boxy ze stávající posuvny“. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán konstatoval zjištění státního dozoru ze dne 17.12.2007, kdy byla v provozu jedna z lakovacích kabin, které jsou předmětem řízení o odstranění nepovolené stavby, jež bylo v době vydání rozhodnutí přerušeno. Dále bylo konstatováno, že ze strany společnosti se jedná o opakovaný přestupek stavebníka, kdy mu byla již dříve uložena pokuta za porušení § 54 zákona č. 50/1976 Sb. Bylo konstatováno, že podle nového stavebního zákona, tedy zákona č. 183/2006 Sb., se stavebník dopustil správního deliktu podle § 180 odst. 1 písm. k) tohoto zákona tím, že provedl bez stavebního povolení novou stavbu na dráze, dále se dopustil správního deliktu podle § 180 odst. 1 písm. l) stavebního zákona tím, že užíval stavbu bez kolaudačního rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém namítal, že uložená výše pokuty je nepřiměřeně přísná, není zřejmé, jaké konkrétní skutečnosti byly zohledněny při stanovení její výše, výše pokuty nebyla odůvodněna. Nelze použít ustanovení zákona č. 50/1976 Sb., který byl s účinností od 1.1.2007 zrušen. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

O tomto odvolání rozhodl žalovaný správní orgán žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Drážního úřadu potvrdil. V odůvodnění konstatoval dosavadní průběh řízení se závěrem, že prvoinstanční orgán při posuzování správního deliktu a stanovení výše pokuty postupoval v souladu s platnými právními předpisy. Správní delikt, kterého se odvolatel dopustil tím, že užíval stavbu bez kolaudačního rozhodnutí, byl zjištěn a zadokumentován při výkonu státního dozoru dne 17.12.2007 v době platnosti zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Prvoinstanční orgán rozhodoval podle tohoto právního předpisu, nikoli podle již zrušeného zákona č. 50/1976 Sb. Při stanovení výše pokuty vycházel prvoinstanční orgán ze závažnosti spáchaného deliktu a z okolnosti, že se jednalo o opakované protiprávní jednání odvolatele, když odvolateli ve stejné věci byla rozhodnutím z 25.9.2007 č.j. 10-0612/06-14/07-DÚ/Kj uložena pokuta ve výši ...........,- Kč a je tedy zřejmé, že se pokuta minula účinkem. Nelze opomenout trvalou ignoraci odvolatele k rozhodování správního orgánu ve věcech stavebního řádu. Z tohoto pohledu se výše pokuty jeví přiměřená. Odvolatelem spáchaný správní delikt byl prvoinstančním orgánem při výkonu státního dozoru zjištěn, zadokumentován, s protokolem o výkonu státního dozoru byl odvolatel řádně seznámen. V řízení nenavrhl žádné důkazy ani jiné návrhy, které by mohly být důvodem k mírnějšímu postihu. Rozhodnutí má všechny náležitosti podle § 68 správního řádu, nemůže proto obstát názor odvolatele, že je nepřezkoumatelné.

Proti tomuto rozhodnutí směřuje žaloba.

Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobci byla uložena pokuta za správní delikt podle § 180 odst. 1 písm. l) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), podle něhož se právnická osoba dopustí správního deliktu tím, že užívá stavbu bez kolaudačního rozhodnutí, pokud bylo takové rozhodnutí třeba, nebo umožní jiné osobě užívat stavbu bez kolaudačního rozhodnutí. Žalobce skutečnost, že svým jednáním naplnil skutkovou podstatu uvedeného správního deliktu žádným způsobem nezpochybňuje.

Žalobce v podané žalobě namítal, že výše ukládané sankce musí zohledňovat míru a závažnost porušení zákona v konkrétním případě, což v dané věci nebylo dle názoru žalobce učiněno s tím, že není uvedeno, kde spatřuje společenskou nebezpečnost jednání žalobce. Dle názoru soudu míra a závažnost porušení zákona v dané věci z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, když je zřejmé, že výše uložené pokuty byla ovlivněna tím, že se žalobce dopustil opakovaného protiprávního jednání, když ve stejné věci mu byla uložena pokuta ve výši ..........,- Kč se zdůrazněním, že spáchání správního deliktu bylo zadokumentováno, žalobce byl s výsledky státního dozoru seznámen a neuvedl žádné důkazy, které by mohly být důvodem k mírnějšímu postihu. Ačkoliv tedy není výslovně uvedeno, že při této úvaze hodnotil žalovaný správní orgán míru a závažnost porušení zákona žalobce, je z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí patrno, že míra a závažnost protiprávního jednání žalobce byla hodnocena, přičemž bylo přihlédnuto zejména k tomu, že žalobce se dopustil protiprávního jednání opakovaně a ve vztahu ke shodné stavbě pokračoval v protiprávním jednání přesto, že mu byla dříve uložena pokuta, byť za spáchání jiného správního deliktu (stavba bez stavebního povolení). Obdobně to platí ve vztahu k namítanému nedostatku hodnocení společenské nebezpečnosti jednání žalobce. Jak je patrno z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaný při úvaze o výši uložené pokuty zohlednil skutečnost, že žalobce se dopustil protiprávního jednání opakovaně a ignoroval předcházející rozhodnutí správního orgánu.

Pokud žalobce v podané žalobě poukázal na to, že je povinností správního orgánu, aby nestranně a objektivně posoudil všechny skutkové i právní okolnosti významné pro uložení pokuty a pro její výši, je nutno konstatovat, že z této námitky, ostatně jako i z dalších námitek uvedených v podané žalobě, není zřejmé, jaké skutkové a právní okolnosti měly být hodnoceny. Proto pouze ve zcela shodné obecné poloze, v jaké byly námitky uplatněny, je nutno konstatovat, že z hlediska skutkového, tj. z hlediska skutečnosti, že správními orgány bylo zjištěno, že žalobce užíval předmětnou stavbu bez kolaudačního rozhodnutí, žalobce v podané žalobě žádným způsobem nezpochybňuje, námitky ve vztahu ke skutkovým okolnostem neuplatnil ani ve správním řízení. Jaké významné právní okolnosti má žalobce na mysli není z podané žaloby zřejmé, proto se soud touto námitkou blíže zabývat nemohl.

Žalobce v podané žalobě navrhoval, aby v případě, že soud neshledá důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, uloženou pokutu snížil, popř. od jejího uložení upustil. K tomuto návrhu je nutno poukázat na ustanovení § 78 odst. 2 s.ř.s., podle něhož je moderační oprávnění soudu dáno pouze v případě, kdy lze učinit závěr o tom, že uložená pokuta byla uložena ve zjevně nepřiměřené výši. Nestačí tedy závěr o tom, že pokuta je nepřiměřená, musí jít o takovou pokutu, jejíž nepřiměřenost je zjevná, tedy nepochybně patrná.

Pro snížení uložené pokuty, popř. pro upuštění od jejího uložení, soud však neshledal podmínky. Podle § 181 odst. c) zákona č. 183/2006 Sb. se za správní delikt podle § 180 odst. 1 písm. l) tohoto zákona uloží pokuta ve výši do 1 milionu Kč. V daném případě byla žalobci uložena pokuta ve výši ............,- Kč, tedy v dolní polovině zákonem stanovené sazby. Jak již bylo uvedeno, výše pokuty byla v daném případě správními orgány stanovena s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobce postavil předmětnou stavbu bez stavebního povolení, za toto protiprávní jednání mu byla uložena pokuta, přesto začal žalobce stavbu užívat, aniž by disponoval kolaudačním rozhodnutím, které je stavebním zákonem pro užívání stavby požadováno. S přihlédnutím k těmto zjištěným skutečnostem nelze považovat uloženou pokutu žalobou napadeným rozhodnutím za pokutu zjevně nepřiměřenou. Opakované porušení stavebního zákona za situace, kdy žalobce předmětnou stavbu užíval, aniž bylo vydáno nejen kolaudační rozhodnutí, ale dokonce nebylo vydáno ani stavební povolení, zvyšuje společenskou nebezpečnost jednání žalobce natolik, že výši pokuty, uloženou v dolní polovině zákonem stanovené sazby, je nutno hodnotit spíše jako mírnou a nikoli jako zjevně nepřiměřenou.

Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, proto žalobu podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, žalovanému náklady řízení spojené s přezkoumáním rozhodnutí soudem nevznikly.

Pro úplnost je nutno konstatovat, že o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě rozhodl soud usnesením ze dne 2.9.2008 č.j. 11 Ca 222/2008-17, toto usnesení nabylo právní moci dne 4.9.2008.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě do 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku. Podle § 105 odst. 2 s.ř.s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem, to neplatí, má-li stěžovatel nebo jeho člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právní vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 29.července 2010

JUDr. Hana Veberová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru