Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Ca 214/2008 - 38Rozsudek MSPH ze dne 16.12.2010


přidejte vlastní popisek

11 Ca 214/2008

ČESKA REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: M.CZ real, s.r.o. se sídlem Praha 1, Dušní 112/16, IČ 27173321 v řízení zastoupeného Mgr.Jiřím Hoňkem, advokátem se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 23 proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu se sídlem Praha 1, Štěpánská 28, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.4.2008, čj: 5810/08-1400-805764

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 17.4.2008, čj: 5810/08-1400-805764, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti platebnímu výměru na daň z převodu nemovitostí čj: 184916/07/010963/7629 vydanému Finančním úřadem pro Prahu 10 dne 25.4.2007 na částku 2.288.520,-Kč.

Žalobce v podané žalobě namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí v důsledku nesprávného právního posouzení a následné nesprávné aplikace právních předpisů.

Zejména žalobce vytýká žalovanému, že nesprávně posoudil převod souboru nemovitostí jako více převodů jednotlivých nemovitostí. Žalobce uskutečnil se společností SUperior-CONsulting s.r.o. transakci, jejíž podstatou byl převod souboru nemovitostí (evidovaných i neevidovaných v katastru nemovitostí) žalobce jako prodávajícího. Protože soubor převáděných nemovitostí zahrnoval jak v katastru nemovitostí evidované, tak neevidované nemovitosti, byla celá transakce realizována dvěma převodními smlouvami a to kupní smlouvou o koupi nemovitostí neevidovaných v KN ze dne 9.12.2005 ve znění dodatku č.1 ze dne 12.12.2005 a kupní smlouvou o prodeji nemovitostí ze dne 9.12.2005 vložené do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu 12.12.2005 čj: V-52110/2005-101 ve znění dodatku č.1 ze dne 30.12.2005. Při stanovení výše daně z převodu nemovitostí Finanční úřad pro Prahu 10 uměle „rozdělil“ jeden převáděný soubor nemovitostí na dvě části, ačkoli proto neexistoval žádný skutkový ani právní důvod. Naopak vůlí prodávajícího i kupujícího bylo prodat a koupit současně, tj. pouze jako celek, nemovitostní soubor sestávající z pozemku parc.č. 1464/1 se všemi součástmi a příslušenstvím a budov v katastru nemovitostí neevidovaných, což vyplývá z obsahu kupní smlouvy ze dne 9.12.2005. Obě kupní smlouvy, tedy na převod pozemku parc.č. 1464/1 i kupní smlouva na převod vlastnického práva k budovám neevidovaným v katastru nemovitostí byly účastníky obou smluv podepsány společně dne 9.12.2005. Pozemek a budovy na něm stojící tvoří jediný celek, který musel být oceněn jedním znaleckým posudkem, což vyplývá i z aplikace základních zásad v ustanovení § 2 odst. 2 a odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků (dále jen zákon o správě daní). Poukázal také na to, že se nejednalo skutečně o dvě samostatné na sobě nezávislé listiny, protože nemůže dojít k účinnosti jedné bez současné účinnosti druhé a naopak, čili nemohlo ani dojít k převodu vlastnického práva podle jen jedné z nich, lhostejno které.

Žalobce zejména vytýká žalovanému, že samostatné ocenění pozemku pro účely stanovení základu daně z převodu nemovitostí nebylo, s ohledem na převod celého souboru pronajatých nemovitostí, třeba a že tzv. cenu zjištěnou v daňovém řízení znaleckým posudkem č. 185-047/2006 žalobce řádně doložil. Nebylo tedy zapotřebí, aby správce daně stanovil cenu pozemku sám dle ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona o oceňování a nevycházel ze znaleckého posudku předloženého žalobcem. Žalovaný tedy pochybil, pokud v daňovém řízení vyžadoval po žalobci doložení tzv. ceny zjištěné zvlášť u pozemku parc. č. 1464/1 s prostým odůvodněním, že k převodu vlastnického práva k pozemku došlo v jiný časový okamžik (12.12.2005) než k převodu vlastnictví nemovitostí neevidovaných v katastru nemovitostí (4.5., resp. 5.5.2006). Žalobce cituje ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) s tím, že způsob oceňování souboru pronajatých nemovitostí provádí vyhláška č. 540/2002 Sb. ve své čtvrté části.

Žalobce je přesvědčen o tom, že postupoval v souladu se zákonem, když pro účely stanovení základu daně z převodu nemovitostí předložil v daňovém řízení znalecký posudek č. 185-047/2006 zpracovaný výnosovou metodou, oceňující celý soubor nemovitostí, z něhož nebyla přímo patrná cena převáděného pozemku, ale pouze cena celého souboru.

Žalobce tedy dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a že jím byl zkrácen na svých právech. Proto žádal zrušení rozhodnutí žalovaného.

Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu podané žaloby navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Žalovaný zrekapituloval ve svém vyjádření průběh dosavadního daňového řízení a uvedl, že trvá na svém stanovisku vyjádřeném v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. K námitkám žalobce uvedl, že cena zjištěná, stanovená s plátcem daně byla stanovená řádně v souladu s ustanovením § 9 a 10 zákona o oceňování, když předmětnou kupní smlouvou byl převeden pouze pozemek parc.č. 1464/1 a pozemky jako takové samostatně výnosovou metodou dle § 31 a) vyhlášky č. 540/2002 Sb. ocenit nelze. Znalecký posudek předložený žalobcem nebylo možné pro stanovení základu daně a daně použít, protože při stanovení ceny zjištěné v souboru staveb a pozemků pronajatých jako celek použitím výnosové metody se ocení pouze stavby, pozemky se neoceňují – jsou zohledněny v nájemném. Pozemky se neoceňují výnosovou metodou, ale podle svého druhu a členění. V daném případě je nutné znát cenu zjištěnou jednotlivých budov nebo pozemku patřících do oceňovaného souboru staveb a pozemků. Vůlí žalobce bylo sice převést všechny nemovitosti, ale z důvodu právní jistoty se nemovitosti rozhodl převést postupně. Ty pak byly převedeny k různým datům různými kupními smlouvami. Jednalo se tedy o samostatné právní úkony a tedy i samostatné předměty daně. Žalovaný pak jednotlivé kupní smlouvy posuzoval ke dni, kdy došlo k převodu vlastnického práva jimi převáděných nemovitostí.

K hlavnímu spornému bodu, tedy otázce, zda je možné pro správné stanovení ceny zjištěné a tedy i pro správné stanovení základu daně a daně posuzovat dvě samostatné kupní smlouvy jako jeden celek a dále pak otázku ohledně způsobu ocenění pozemku parc.č. 1464/1 uvedl žalovaný, že žalobce uzavřel tři kupní smlouvy, přičemž smlouvou č.1 byl převeden soubor pozemků a budovy na těchto pozemcích zapsané v katastru nemovitostí v KÚ Uhříněves, smlouvou č. 2 byl převeden pozemek č. 1464/1 v KÚ Uhříněves (této smlouvy se týká žaloba) a smlouvou č. 3 byly převedeny budovy neevidované v katastru nemovitostí, přičemž část budov se nachází na pozemcích převáděných smlouvou č. 1 a část budov se

nachází na pozemku parc. č. 1464/1 převedeném smlouvou č. 2. Účinnost této smlouvy byla dodatkem k této smlouvě podmíněna zápisem vkladu do katastru nemovitostí vkladem kupních smluv č. 1 a 2 a nabyla účinnosti 4.5.2006 a 5.5.2006. V žalobě jsou zmiňovány jak smlouvy č. 2 a č. 3. K převodu vlastnického práva k nemovitosti převáděné kupní smlouvou č. 2 došlo na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu a to bez ohledu na účinnost příp. i existenci smlouvy č. 3. Z této smlouvy ani z jejího dodatku není patrno, že by byla sepsána v úmyslu převést kupujícím větší celek. Pouze ve smlouvě č. 3 jsou kupní smlouvy č. 1-2 zmiňovány, a to v dodatku ke smlouvě č. 3, kterým byla účinnost smlouvy č. 3 posunuta ke dni zápisu vkladu práva kupních smluv č. 1 a č.2 do katastru nemovitostí. Ani z toho ale nevyplývá, že by smlouva č. 2 byla se smlouvou č. 1 spojena a provázána natolik, že by bez

účinnosti smlouvy č. 3 nemohlo dojít k převodu vlastnického práva pozemku parc.č. 1464/1. Podle ustanovení § 120 odst. 2 občanského zákoníku není stavba součástí pozemku, tj. nesleduje jeho právní režim. Jde ve všech případech o převody samostatných nemovitostí. Sám žalobce bez vyzvání správce daně předložil ke každé výše zmiňované smlouvě samostatné daňové přiznání, ve kterém uvedl cenu zjištěnou a cenu sjednanou nemovitostí převáděných konkrétní kupní smlouvou a z převodu právě těchto nemovitostí si sám přiznal daň z převodu nemovitostí. Žalobce mohl převést nemovitosti najednou, pokud je však převáděl postupně, má tento postupný převod nemovitostí jiné daňové právní následky než převod všech nemovitostí najednou. Pro správné stanovení základu daně je nutné znát nejenom cenu sjednanou, ale i cenu zjištěnou platnou v den nabytí nemovitosti. Správce daně tedy postupoval správně, když ke každé smlouvě vedl na základě žalobcem podaných daňových přiznání samostatné daňové řízení a převody vlastnictví k nemovitostem provedených na základě těchto smluv považoval za samostatné daňové případy. Za irelevantní považuje námitku žalobce, že v obou případech platily stejné oceňovací předpisy.

K námitce žalobce týkající se způsobu ocenění pozemku parc.č. 1464/1 KÚ Uhříněves žalovaný znovu připomněl, že ze znaleckých posudků předložených žalobcem jak v rámci vyměřovacího, tak v rámci odvolacího řízení nebylo možno zjistit cenu zjištěnou tohoto pozemku. Žalobce trval na ocenění převáděného pozemku výnosovou metodou, přičemž touto metodou lze oceňovat pouze stavby, a to ať již soubor staveb pronajatý nebo soubor staveb pozemku. Pronajaté i nepronajaté pozemky se oceňují shodně podle jejich druhu a členění.

Žalobce využil svého práva a k vyjádření žalovaného podal repliku, ve které připomněl, že vůlí prodávajícího a kupujícího bylo prodat a koupit současně, tj. pouze jako celek, soubor nemovitostí sestávající z pozemku parc.č.1464/1 se všemi součástmi a příslušenstvím a budov v katastru nemovitostí neevidovaných a že předmětné kupní smlouvy byly účastníky podepsány společně dne 9.12.2005. Upozorňuje, že zásada obsažená v ustanovení § 2 odst. 7 zákona o správě daní upřednostňuje skutkový stav před stavem formálně právním a že správce daně je povinen tuto zásadu aplikovat vždy, to znamená nikoli jen tehdy, je-li takové posouzení v neprospěch daňového subjektu, ale také vede-li takové posouzení k jeho zvýhodnění. Postup správce daně je dle názoru žalobce zcela zřejmě účelový, když mu jde pouze o vybrání daňového plnění v co nejvyšší výši bez ohledu na práva daňového subjektu.

Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaný shodně k výzvě soudu vyslovili souhlas se zamýšleným postupem, rozhodl soud o podané žalobě bez nařízení ústního jednání (ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s.).

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, byly zjištěny následující pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Dne 9. 12. 2005 uzavřel žalobce s firmou SUperior-CONsulting s.r.o. kupní smlouvu o prodeji nemovitosti – pozemku parc.č. 1464/1, druh pozemku ostatní plocha, způsob využití manipulační plocha, který se nachází v katastrálním území Uhříněves za celkovou kupní cenu ve výši 25 milionů Kč s tím, že vlastnické právo nabývá kupující vkladem práva do katastru nemovitostí a prodávající se zavázal podat přiznání k dani z převodu nemovitostí a tuto daň řádně a včasně zaplatit. Dne 30.12.2005 sepsaly smluvní strany dodatek č.1 k citované kupní smlouvě k návaznosti na zjištění právních vad váznoucích na převáděné nemovitosti spočívající v uplatněném restitučním nároku na část převáděného pozemku stím, že strany se dohodly, že si kupující na své náklady dořeší řízení vedené u pozemkového úřadu přímo a prodávající prodal kupujícímu nemovitosti za kupní cenu ve výši 12,400.000,-Kč. Dne 1.9.2006 podala firma M.CZ real, s.r.o. přiznání dani z převodu nemovitostí na Finanční úřad pro Prahu 10, ve kterém uvedl cenu zjištěnou 12,400.000,-Kč a žalobce zde uvedl daň ve výši 372.000,-Kč. Součástí daňového přiznání byla kupní smlouva a znalecký posudek a v příloze č. 2 k přiznání dani z převodu nemovitostí je uvedeno, že šlo o prodej zbylé části parcely č. 1464/1 – ostatní plocha za částku 12,400.000,-Kč.

Dne 9.10.2006 podal žalobce na Finanční úřad pro Prahu 10 dodatečné daňové přiznání, ve kterém uvedl cenu zjištěnou 21,033.153 a cenu sjednanou 12,400.000 s tím, že vyšší je cena zjištěná a daň by měla činit 630.996,-Kč.

Dne 7.2.2007 byl žalobce vyzván k odstranění pochybností, aby doložil znalecký posudek zpracovaný podle oceňovacích předpisů platný v den právních účinků vkladu práva a originálu kupní smlouvy, což žalobce učinil. Dne 23.3.2007 vyzval finanční úřad žalobce k objasnění ceny zjištěné, tedy sdělení na základě čeho byla určena výše ceny zjištěné a dále byl žalobce vyzván k doložení dokladu k restitučnímu řízení na základě kterého si v dodatku č. 1 snížili kupní cenu na 12,400.000,-Kč. Na to žalobce uvedl, že cena byla zjištěna na základě výpočtu vycházejícího ze znaleckého posudku č. 185-047/2006, znalcem byla stanovena cena pozemku a staveb na něm stojící ve výši 22 milionů Kč, což představuje jednak pozemek 1464/1, kupní cena 12.400.000,-Kč, jednak neevidované stavby prodávané samostatnou smlouvou ze dne 9.12.2005 (kupní cena 570.000,-Kč ) a doložil doklady prokazující restituční řízení čj: PU 6259/92, na jehož základě byla snížena kupní cena na 12.400.000,-.

Dne 25.4.2007 vydal Finanční úřad pro Prahu 10 platební výměr na daň z převodu nemovitostí a žalobci vyměřil daň z převodu ve výši 2.288.520,-Kč ze základu daně 76.284.000,- . Oproti celkové daňové povinnosti uvedené v přiznání dani ve výši 630.996,-Kč byla daň zvýšena o 1.657.524,-Kč.

Proti tomuto platebnímu výměru podal žalobce jako účastník řízení odvolání, ve kterém uvedl, že je přesvědčen, že daň ve výši 630.996,-Kč jak přiznal byla správná. Finanční úřad ale uměle „rozdělil“ jeden převáděný soubor nemovitosti na dvě části, když druhá část nemovitosti je Finančním úřadem pro Prahu 10 řešena v jiném řízení. V odvolání argumentoval žalobce shodně jako v podané žalobě.

O podaném odvolání rozhodl žalovaný finanční orgán žalobou napadeným rozhodnutím, jímž odvolání zamítl s odůvodněním, že ze smlouvy o koupi pozemku vyplývá pouze úmysl odvolatele převést pozemek parc.č. 1464/1 a ani v následném dodatku není uveden odkaz na další smlouvy a není z ní patrné, že by byla sepsána v rámci úmyslu odvolatele převést kupujícímu větší celek. Sám odvolatel předložil samostatné daňové přiznání ke každé zmiňované smlouvě, ve které uvedl cenu zjištěnou a cenu sjednanou nemovitostí převáděných konkrétní kupní smlouvou a z převodu právě těchto nemovitostí si sám přiznal daň z převodu nemovitostí. K přechodu vlastnictví k nemovitostem tedy nedošlo najednou, ale postupně. Vzhledem k tomu, že předmětem daně z převodu nemovitostí je převod vlastnictví k nemovitostem, je podle ustanovení § 10 písm. a) zákona o trojdani pro správné stanovení základu daně nezbytné znát cenu zjištěnou ke dni nabytí převáděných nemovitostí. Odvolací orgán zjistil, že ve znaleckém posudku č. 185-047/2006 je oceněn předmětný pozemek a objekty nezapsané v katastru nemovitostí, jejiž ocenění bylo provedeno výnosovou metodou dle ustanovení § 31 a) vyhlášky č. 540/2002 Sb. jako soubor staveb s příslušenstvím včetně pozemku pronajatých jako celek jednomu nebo více nájemcům bez rozlišení nájemného na jednotlivé stavby, případně pozemky. Takový způsob stanovení ceny zjištěné je ale nesprávný. Dne 4.12.2007 přeložil odvolatel znalecký posudek č. 2325/07 znalce Ing.Přemysla Prudila, kterým byl oceněn soubor staveb s příslušenstvím včetně pozemků sestávající z nemovitosti převáděných kupní smlouvou ze dne 6.12.2005 a z pozemku parc.č. 1464/1 převáděného smlouvou o koupi pozemku a to dle § 31 a) vyhlášky o oceňování – jako pronajatý soubor staveb s příslušenstvím včetně pozemku. Ani tento znalecký posudek ale nelze dle odvolacího orgánu akceptovat. Při takovém způsobu stanovení ceny dle ustanovení § 31 b) vyhlášky o oceňování se pozemek neoceňuje. Hodnota pozemku je promítnuta do nájemného stanoveného za celý soubor. Je-li nutné znát cenu zjištěnou pouze pronajatého pozemku, nelze postupovat výnosovou metodou, jelikož vyhláška o oceňování tento postup neumožňuje, ale z části třetí vyhlášky o oceňování a ustanovení § 9-13 zákona o oceňování vyplývá, že se pronajaté i nepronajaté pozemky oceňují shodně podle druhu a členění. Odvolatel ale nepředložil ocenění předváděného pozemku, které by bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 10 písm. a) zákona o trojdani, tj. nepředložil cenu zjištěnou stanovenou podle zvláštního právního předpisu (zde zákon o oceňování a vyhláška o oceňování) a to ani přesto, že k tomu byl vyzván. Odvolací orgán zjistil, že převáděný pozemek parc.č.1464/1 je v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 písm. a) zákona o oceňování pozemkem stavebním a že je zařazen v cenové mapě. Převáděný pozemek se jako stavební pozemek oceněný v cenové mapě oceňuje podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona o oceňování a tato cena se již dále neupravuje. Správce daně stanovil cenu zjištěnou tak, že násobil výměru pozemku cenou za m² uvedenou v cenové mapě. Správce daně postupoval správně, protože takto stanovená cena zjištěná byla vyšší než cena sjednaná, stala se v souladu s ustanovením § 10 písm. a) zákona o trojdani základem daně z převodu nemovitostí.

Součástí spisu je i přepočet závěrů znaleckého posudku vyžádaný Finančním úřadem pro Prahu 10 podle stavu ke dni 12.12.2005 s tím, že byla oceňována parcela parc.č 1464/1 a pozemek byl oceněný dle cenové mapy, když byla vynásobena výměra pozemku 50.856 m² s jednotkovou cenou 1.500,-Kč na m² a zjišětná cena činí 76.284.000,-Kč.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě, při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí (ust. § 75 s. ř. s.) a dospěl po posouzení věci k závěru, že v dané věci žaloba není důvodná.

Podle § 9 odst. 1, věta první zákona č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí je předmětem daně z převodu nemovitostí úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem.

Podle § 10 odst. 1, písm. a) téhož zákona je základem daně z převodu nemovitostí cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu platná v den nabytí nemovitosti, a to i v případě, je-li cena nemovitosti sjednaná dohodou nižší než cena zjištěná; rozdíl cen nepodléhá dani darovací. Je-li však cena sjednaná vyšší než cena zjištěná, je základem daně cena sjednaná.

Podle odst. 2 nelze-li cenu nebo hodnotu nemovitosti stanovit způsobem uvedeným v odstavci 1, základem daně z převodu nemovitostí je cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu.

Předmětem sporu je posouzení právní otázky, zda je možné pro správné stanovení ceny zjištěné a tedy i pro správné stanovení základu daně a daně, dvě samostatné kupní smlouvy posuzovat jako jeden celek a zda správce daně a žalovaný správně ocenili hodnotu

převáděného pozemku pro účely výpočtu daně.

Žalobce vytýká žalovanému, že nesprávně posoudil převod souboru nemovitostí jako více převodů jednotlivých nemovitostí.

Z vymezení základu daně, tak jak je uveden v ustanovení § 10 odst. 1 písm.a) zákona vyplývá, že daň se počítá z ceny zjištěné, platné v den nabytí nemovitosti a toto ustanovení stanovuje pravidla pro použití ceny smluvní a zjištěné.

Soud námitku žalobce, že žalovaný uměle „rozdělil“ jeden převáděný soubor nemovitostí na dvě části považuje za nedůvodnou. Naopak se ztotožnil se závěrem žalovaného, že postupný převod nemovitostí má jiné daňové právní následky než převod všech nemovitostí najednou.

Mezi účastníky je nesporné, že žalobce uzavřel tři kupní smlouvy, jejich předmětem byl převod nemovitostí z žalobce na společnost SUperior-CONsulting, s.r.o.. Každá z těchto smluv nabyla účinnosti jiný den. Předmětem tohoto řízení je ale pouze smlouva, kterou byl

převeden pozemek parc.č. 1464/1 v k.ú. Uhříněves. Z obsahu této smlouvy lze zjistit úmysl žalobce převést na žalovaného pouze předmětný pozemek, neboť ani ze samotné smlouvy ani z Dodatku č. 1 nelze zjistit, že by tato smlouva byla sepsána v rámci úmyslu žalobce převést na žalovaného větší celek, není zde uveden žádný odkaz na další smlouvy. Ani následující jednání žalobce nenasvědčovalo tomu, že by existovaly další smlouvy na převod majetku, tedy že by žalobce převáděl soubor nemovitostí, když bez vyzvání správce daně podal ke každé ze shora uvedených smluv samostatné daňové přiznání, tedy i ke smlouvě, která je předmětem tohoto řízení týkající se pouze převodu pozemku č. 1464/1. Navíc v důsledku toho, že žalobce převedl majetek postupně, byl majetek převeden k různým datům, což má dle o dani dědické, darovaní a dani z převodu vliv na cenu, neboť se zjišťuje cena platná v den nabytí nemovitostí.

Při posouzení důvodnosti námitek žalobce soud také vycházel z ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku v platném znění, pode kterého stavba není součástí pozemku. Stavba tedy nesleduje právní režim pozemku a každý ze tří převodů byl převodem samostatným.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalovaný zvolil správný postup, pokud pro účely vyměření daně vychází ze zjištěné ceny, tak jak je uvedena v přepočtu znaleckého posudku ze dne 6.3.2007. Jestliže žalobce převáděl smlouvou pouze pozemek, byl při zjišťování ceny převáděného pozemku možný pouze postup dle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku, podle kterého se stavební pozemek oceňuje násobkem výměry pozemku a ceny za m2 uvedené v cenové mapě, kterou vydala obec. Není-li stavební pozemek oceněn v cenové mapě, ocení se násobkem výměry pozemku a základní ceny za m2 upravené o vliv polohy a další vlivy působící zejména na využitelnost pozemků pro stavbu, popřípadě ceny zjištěné jiným způsobem oceňování podle § 2, které stanoví vyhláška.

Žalobce se domáhá toho, aby správce daně i žalovaný při výpočtu daně vycházeli ze závěrů znaleckého posudku znalce Ing. Zdeňka Ješety ze dne 15.2.2007, který ale stanovil cenu pozemku použitím výnosové metody, což při oceňování samotného pozemku dle zákona o oceňování možné není, neboť, jak shora uvedeno, pozemky se oceňují podle svého druhu a členění. Z ustanovení § 31a vyhlášky o oceňování vyplývá, že podle tohoto ustanovení se pozemky de facto neoceňují, neboť se podle něj oceňují pouze stavby, když v ceně zjištěné je cena pozemků zohledněna v částce nájemného a navenek to není rozlišeno.

Soud také jako nedůvodnou shledal námitku žalobce ohledně porušení zásad stanovených zákonem o správě daní a poplatků, a to jak zásady uvedené v ustanovení § 2 odst. odst. 7 zákona o správě daní a poplatků, neboť formálně právní i skutečný obsah deklaroval vůli žalobce převést nemovitosti, tedy i skutečnost, že budovy nezapsané v katastru nemovitostí chtěl žalobce převést až po té, co bude zcela jisté, že došlo k převodu nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí, tak i zásady volného hodnocení důkazů, správce daně i žalovaný pro své závěry opatřili dostatečné množství podkladů, které řádně vyhodnotili a v odůvodnění svých rozhodnutí uvedli, z jakých důvodů učinili jednotlivé závěry.

Žalovaný tedy věc správně právně posoudil a v závislosti na těchto svých závěrech pak správně aplikoval příslušné právní předpisy týkající se ocenění převáděného pozemku.

Městský soud v Praze tedy po projednání podané žaloby na základě výše uvedeného odůvodnění neshledal důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a nezjistil, že by žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem v důsledku krácení práv žalobce. Proto soud žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. v plném rozsahu zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož žalobce, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení a žalovaný správní úřad, jemuž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle výsledku řízení náleželo, žádné prokazatelné náklady nedoložil a nepožadoval. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 16.12.2010

JUDr.Hana Veberová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru