Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Ca 167/2009 - 64Rozsudek MSPH ze dne 22.03.2011


přidejte vlastní popisek

11 Ca 167/2009 - 64

ČESKA REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha a v právní věci žalobce: LINTECH, spol. s r.o. se sídlem Praha 2, Slezská 397/12, IČ: 47717076 v řízení zastoupeného Ing. Zdeňkem Urbanem, daňovým poradcem se sídlem Jičín, Jungmannova 319 proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hl.m.Prahu se sídlem Praha 1, Štěpánská 28, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 10.4.2009, čj: 5122/09-1300-100924, ze dne 8.4.2009, č.j. 5281/09-1300-100924 a ze dne 8.4.2009, č.j. 5279/09-1300-100924

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobami podanými u Městského soudu v Praze domáhá zrušení celkem tří rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl.m.Prahu, kterými žalovaný zamítl odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen -prosinec 2005.

Žaloby směřují vůči těmto rozhodnutím: - rozhodnutí žalovaného ze dne 10.4.2009, čj: 5122/09-1300-100924, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému dne 13.10.2008 Finančním úřadem pro Prahu 2, čj: 170734/08/002514/8613, kterým byl oproti nadměrnému odpočtu uplatněnému v daňovém přiznání ve výši 9.828,-Kč stanoven základ daně a výše daně z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2005 ve výši 240.229,-Kč, a to vyloučením daně na vstupu ve výši 242.880,-.

- rozhodnutí žalovaného ze dne 8.4.2009, čj: 5281/09-1300-100924, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému dne 13.10.2008 Finančním úřadem pro Prahu 2, čj: 170738/08/002514/8613, kterým byl žalobci stanoven základ daně a výše daně z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2005 ve výši 182.400,-Kč.

- rozhodnutí žalovaného ze dne 8.4.2009, čj: 5279/09-1300-100924, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému dne 13.10.2008 Finančním úřadem pro Prahu 2, čj: 170768/08/002514/8613, kterým byl žalobci stanoven základ daně a výše daně z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2005 ve výši 182.400,- Kč.

Usnesením ze dne 6.12.2010 Městský soud v Praze spojil ke společnému projednání a rozhodnutí žaloby vedené pod sp.zn. 11 Ca 167/2009, 11 Ca 168/2009 a 11 Ca 169/2009 s tím, že věc je nadále vedena pod sp. zn. 11 C 167/2009, neboť je zřejmé, že všechna rozhodnutí vychází ze stejné daňové kontroly ze dne 30.7.2008, čj: 51603/08/118931/0376 a jak žalobní námitky, tak i odůvodnění napadených rozhodnutí jsou v zásadě shodné.

Žalobce v žalobách shrnul dosavadní průběh řízení, uvedl, že v podaných odvoláních namítal, že mu finanční úřad na základě kontroly DPH za období září - prosinec 2005 doměřil DPH z dokladu na pořízení automobilu Ford Mondeo, kdy předmětem sporu je aplikace § 75 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen zákon o DPH) u automobilu Ford Mondeo, který byl v rámci procesu pořizování přestavěn na nákladní. Předmětem odvolání byl dále nárok na odpočet DPH z dokladů vystavených společností BRAND COMMUNICATIONS, spol. s r.o. za poradenství a služby na základě mandátní smlouvy ze dne 5.1.2005.

Žalobce namítl, že celá řada důkazních prostředků byla zjištěna až na základě „opakovaného nahlížení do spisu“ u FÚ pro Prahu s tím, že důkazní prostředky byly poté z převážné většiny označeny jako ta část spisu, do které není možno nahlížet, ač se o tyto důkazní prostředky zpráva z daňové kontroly jednoznačně opírá. Nahlížení do neveřejné části bylo žalobci odepřeno a odvolání, kterým se žalobce odvolal proti rozsahu nahlížení do spisu bylo rozhodnutím ze dne 29.4.2009 vyhověno. Následné nahlížení pak bylo umožněno 20.5.2009 a v rámci tohoto nahlížení byly předloženy požadované materiály ke spisu, na základě kterých mohlo být doplněno odvolací řízení. Konkrétně se jedná o dožádání FÚ v Domažlicích ze dne 10.1.2008 a odpověď na toto dožádání od místně příslušného správce daně společnosti BRAND, tj. FÚ pro Prahu 6 ze dne 17.3.2008. Za důkazní prostředky, které nebyly získány procesně správným způsobem, označil žalobce sdělení manželky pana Mlejnka, jednatele společnosti BRAND. Žalobce dále vytýká, že nemohl reagovat na sdělení Finančního úřadu pro Prahu 6, neboť byl o obsahu informován v kanceláři daňového poradce dne 4.4.2008. Pokud pak správce daně použil ustanovení § 2 odst. 7 daňového řádu a uvedl, že skutečný stav je zastřen stavem formálně právním, neboť skutečný stav je jiný, než jak jej deklarují předložené doklady, bylo povinností správce daně uvést v odůvodnění rozhodnutí, jaký úkon byl zastřen a jaké důvody správce daně k tomuto závěru vedly, což neučinil.

Žalobce také vznesl námitku, že správní úvaha správce daně ve věci aplikace ustanovení § 2 odst. 7 je zjistitelná pouze ze stanoviska k odvolání vypracovaného Finančním úřadem v Domažlicích ze dne 12.12.2008. Správce daně na straně 5 stanoviska uvádí, že žalobce nepředložil žádné důkazní prostředky, kterými by prokázal, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo, tak jak je v dokladech prezentováno. Dle žalobce tedy došlo k porušení ustanovení § 23 odst. 1 a 2 daňového řádu v případě nahlížení do spisu dne 2.4.2009, v důsledku čehož žalobce nemohl doplnit odvolání především návrhem svědeckých výpovědí, které by mohly prokázat poskytnutí služeb společností BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o.. Žalobce také poukázal na nesprávné vyhodnocení dokladů vystavených společnosti BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o. za poradenství a služby na základě mandátní smlouvy ze dne 5.1.2005. Statutární zástupce, jednatel společnosti Ing. Celba, potvrdil osobní jednání s jednatelem společnosti BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o. za účelem navýšení tržeb střediska 210. Žalobce prokazoval použití jím přijatých zdanitelných plnění uskutečněných jiných plátcem při podnikání, tj., že zde existuje souvislost mezi činností zprostředkovatele a podnikáním žalobce, tím bylo předložení obratu střediska 210 se švýcarským partnerem Huber + Suhner AG. a za této situace přešlo důkazní břemeno dle § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu na správce daně.

Žalobce dále poukázal na to, že ze spisu zjistil nové skutečnosti, se kterými se nemohl dříve seznámit – šlo o korespondenci ve věci předání materiálů, které se týkají daňové kontroly. Žalobce namítá, že kontrolu ukončil a projednával místně nepříslušný správce daně,

neboť žalobce přemístil své sídlo do Prahy rozhodnutím valné hromady ze dne 6.2.2008 a změna zápisu sídla do OR proběhla 4.3.2008 a nově místně příslušným správcem daně se tak stal FÚ pro Prahu 2. Již po zápisu o změně sídla bylo dne 4.4.2008 vedeno na FÚ v Domažlicích jednání s daňovým subjektem, který zde byl obecně seznámen s odpovědí na dožádání Finančního úřadu v Domažlicích a sdělením místně příslušného správce daně společnosti BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o. – FÚ pro Prahu 6. Současně byly jednateli společnosti Ing. Calbovi položeny doplňující otázky ke kontrole a to vše příslušným správcem daně. Dožádání od FÚ pro Prahu bylo na FÚ v Domažlicích doručeno 21.7.2008. Správce daně ale dospěl k závěru, že ke změně místní příslušnosti došlo dne 20.6.2008, neboť rozhodnutím FÚ pro Prahu 2 ze dne 14.7.2008 byla provedena přeregistrace s účinností od 21.6.2008 u FÚ pro Prahu 2. Důkazní prostředky, které byly pořízeny místně nepříslušným správcem daně by měly být dle žalobce vyloučeny, neboť byly získány v rozporu se zákonem. Považuje za přinejmenším sporné, zda úkony provedené správcem daně po 4.3.2008 byly neodkladnými úkony. Spis ale žádnou správní úvahu v této věci neobsahuje a úkony jsou tedy dle žalobce nezákonné. Např. dne 4.4.2008, 27.5.2008 a 16.6.2008 bylo na FÚ v Domažlicích vedeno jednání s daňovým subjektem a 22.7.2008 byla vyhotovena zpráva o kontrole čj: 51603/08/118931/0376 a dne 30.7.2008 byla zpráva podepsána. Žalobce je přesvědčen o tom, že po změně místní příslušnosti správce daně měl postoupit spis Finančnímu úřadu v Praze 2 jako nově místně příslušnému správci daně. Žalobce také odkázal na judikaturu NSS, rozsudek ze dne 15.8. 2006, čj: 2 Afs 219/2004-61, dostupný na www.nsnsoud.cz .

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že žalobce v žalobě proti neuznání odpočtu z faktury za pořízení automobilu Ford Mondeo na vstupu neuplatnil žádnou námitku. K námitkám, že se nemohl seznámit s doklady založenými ve spise a nemohl doplnit odvolání především návrhem svědeckých výpovědí, uvedl, že je považuje za neoprávněné, neboť při jednání dne 4.4.2008 byl žalobce seznámen s tím, že společnost BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o. je nekontaktní, na adrese sídla společnosti nesídlí a nikdy nesídlila, od 3. čtvrtletí 2005 nepodává přiznání, daň tedy nepřiznala a neodvedla a že pan Mlejnek se podle sdělení manželky nachází od roku 2004 v Anglii a na společnost BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o. bylo Policií ČR podáno trestní oznámení. Ve zprávě o kontrole pak bylo upřesněno, že společnost BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o. od roku 2005 neměla žádné zaměstnance a z moci úřední jí k 22.5.2007 byla zrušena registrace k dani z přidané hodnoty a pan Mlejnek se dle sdělení manželky od roku 2004 na adrese bydliště nezdržuje. Žalobci bylo také sděleno, že majitelem účtu, na který zaslal úhrady, není společnost BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o. Navíc žalobce měl možnost nahlížet i do neveřejné části korespondence. Poukázal také na to, že informace získaná od manželky pana Mlejnka, tedy že se jmenovaný nachází v Anglii, je z hlediska nároku na odpočet žalobce irelevantní, neboť je rozhodující, zda se plnění uskutečnilo a ne ,kde se daňový subjekt zdržuje. Kontaktní adresa pana Mlejnka nebyla známa, ani policii se jej nepodařilo předvést a ani žalobce, který tvrdil, že s panem Mlejnkem podnikal, kontaktní adresu nesdělil a nepožadoval ani jeho svědeckou výpověď. Žádný z navrhovaných důkazů ani výslechem paní Mlejnkové ani dokumentem o strategii rozvoje společnosti nemohl prokázat, že společnost BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o. deklarovaná plnění pro žalobce uskutečnila.

K námitce, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s naplněním ustanovení § 2 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků ohledně zastření skutečného stavu stavem formálně právním, uvedl žalovaný, že ve svém rozhodnutí nemá žádný odkaz na ustanovení § 2 odst. 7 zákona o správě daní, že věta odkazující na citované ustanovení je uvedena pouze ve zprávě o kontrole, kde je dle názoru žalovaného nadbytečná a chybně formulovaná. Ve zprávě o kontrole je jednoznačně uveden důvod, proč odvolateli nebyl ze zpochybněných faktur uznán nárok na

odpočet, tedy že žalobce nepředložil důkazní prostředky prokazující přijetí plnění tak, jak je deklarováno v dokladech. Poukázal, že daňový subjekt nese důkazní břemeno ohledně svého tvrzení a že žalobce měl prokázat skutečnosti, které uvedl do svého daňového přiznání. K přechodu důkazního břemene na správce daně dochází jen tehdy, pokud žalobce předloženými důkazními prostředky přijetí plnění od uvedeného plátce tak, jak bylo deklarováno prokáže, což žalobce neučinil.

K námitce, že byly chybně vyhodnoceny námitky ve věci nároku na odpočet z dokladů vystavených společností BRAND uvedl žalovaný, že obecné sdělení jednatele žalobce, že se 5x sešel s jednatelem společnosti BRAND a že ten měl jednat se zástupci společnosti Huber, není samo o sobě důkazním prostředkem prokazujícím přijetí deklarovaného plnění od uváděného dodavatele. Žalobce v písemnosti ze dne 31.1.2008 uvedl, že společnost Huber byla v té době již jejich odběratelem a aby došlo k navýšení produkce, oslovil společnost BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o. K deklarovanému přijetí plnění žádné konkrétní informace kdo, kdy a o čem konkrétně jednal, jaké změny podmínek byly domlouvány a s jakým výsledkem, jaké byly navazovány nové obchodní vztahy atd., neposkytl. Předložena nebyla ani např. emailová korespondence, navrhované koncepty od společnosti BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o., týkající se v mandátní smlouvě uvedených zpracování projektů a navrhovaných obchodních strategií. Rozsah a předmět plnění tedy nebyl jednoznačně specifikován a nebyl předložen žádný důkazní prostředek, který by prokazoval, že zvýšení obratu zajistila společnost BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o.. Mandátní smlouva sama o sobě není důkazním prostředkem prokazujícím faktické přijetí plnění v souladu s údaji na faktuře. Vyplacení smluvené odměny stanovené ve výši 240.000,-Kč za měsíc není ve smlouvě vázáno na žádný konkrétní výsledek činnosti společnosti BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o.. Navíc ani přes výzvy správce daně odvolatel nepředložil žádný důkazní prostředek, který by specifikoval předmět a rozsah přijatých plnění.

Pokud jde o námitku místní nepříslušnosti správce daně poukázal na to, že odkaz na citovaný judikát je nepatřičný. Poukázal na to, že provozovna žalobce se stále nalézá na původní adrese. Korespondence adresovaná na novou adresu Slezská 12, Praha 2 je poštovním úřadem přeposílána na adresu provozovny v Domažlicích. Z razítka žalobce na doručence rozhodnutí je patrno, že kontaktní adresou společnosti je původní adresa žalobce, což se týká i telefonního spojení na pevnou linku. Poukázal na ustanovení § 33 odst. 16 zákona o správě daní, které doplňuje žalobcem citovaný § 4. Upozornil, že přeregistrace žalobce byla provedena součinností od 21.6.2008 a tímto dnem přešla místní příslušnost na Finanční úřad pro Prahu 2 a na základě dožádání tohoto finančního úřadu mohl Finanční úřad v Domažlicích provést úkony související s ukončením kontroly. Sám žalobce jednal v rozporu se svým tvrzením, např. při jednání dne 4.4.2008 zástupce žalobce neuvedl žádnou námitku protokolu k uvedené původní adrese sídla a vystavil plnou moc, ve které uvedl původní adresu sídla v Domažlicích. Tato adresa je pak i v dalších písemnostech, které zasílal správce daně a stále uváděl původní adresu sídla. Závěrem navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

K jednání u soudu se žalobce ani jeho právní zástupce nedostavili bez předchozí omluvy, proto soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný nadále trval na zamítnutí žaloby.

Z obsahu spisového materiálu předloženého soudu žalovaným správním orgánem zjistil Městský soud v Praze následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

Dne 8.1.2008 byla zahájena daňová kontrola u žalobce za období září až prosinec 2005. Výzvou ze dne 14.1.2008 byl žalobce vyzván Finančním úřadem v Domažlicích k předložení dokladů a jiných důkazních prostředků prokazujících zde uvedené konkrétní skutečnosti. Na základě této výzvy žalobce doložil faktury od společnosti BRAND COMMUNICATION s r.o. za poradenství a spolupráci (smlouva z 5.1.2005) a mandátní smlouvu sepsanou mezi žalobcem a společností BRAND COMMUNICATIONS, spol. s r.o., dle které se společnost BRAND COMMUNICATIONS, spol. s r.o. zavázala vykonávat pro žalobce a na jeho účet poradenskou a konzultační činnost při získávání, rozšiřování, zpracovávání a realizaci projektů a obchodních zakázek v oblasti lehkého průmyslu, které budou souviset s realizací dodávek prací, služeb a obchodního zboží mandanta.

Dne 17.1.2008 sdělil Finanční úřad pro Prahu 6 na dožádání FÚ v Domažlicích, že společnost BRAND COMMUNICATIONS s r.o. vykázala v daňových přiznáních za I. a II. čtvrtletí roku 2005, kdy podle zaslaných dokladů měla uskutečňovat plnění měsíčně za 240.000,-Kč bez DPH pro žalobce, uskutečněná zdanitelná plnění 33.000,-Kč a 35.000, -Kč. Za III. čtvrtletí 2005 a následující již nepodávala daňová přiznání k DPH ani k dani z příjmu právnických osob a to ani po výzvě správce daně. Proto byla tomuto subjektu z moci úřední zrušena k 22.5.2007 registrace k dani z přidané hodnoty. Následně dne 17.3.2008 odpověď na dožádání Finanční úřad pro Prahu 6 ještě doplnil a uvedl, že společnost BRAND COMMUNICATIONS spol., s r.o. je nekontaktní, veškeré písemnosti jí jsou doručovány veřejnou vyhláškou. Při provedeném místním šetření na adrese sídla společnosti bylo zjištěno, že na této adrese společnost nesídlí a nikdy v minulosti nesídlila, v srpnu roku 2006 bylo na společnost BRAND COMMUNICATIONS spol., s r.o. podáno Policii ČR oznámení skutečností, nasvědčujících spáchání trestného činu, neboť společnost vykázala jiné hodnoty uskutečněných zdanitelných plnění v podaném daňovém přiznání a jiné hodnoty v záznamní povinnosti za období III. čtvrtletí roku 2004. Od této doby daňový subjekt se správcem daně nekomunikuje.

Žalobce pak dne 28.1.2008 zaslal doplnění odpovědi na výzvu, ve které uvedl, že v roce 2002 oslovil jednatel společnosti LINTECH společnost BRAND COMMUNICATIONS s r.o. v souvislosti s plány majitelů o navýšení objemu produkce na středisku 210 - montáž vysokofrekvenčních konektorů. Společnost přislíbila pomoc při prohlubování a rozšíření v obchodním vztahu a dalších služeb stanovených v mandátní smlouvě ze dne 5.1.2005. Oslovená společnost významnou měrou kladně ovlivnila pohled švýcarského partnera na LINTECH, což pomohlo vygenerovat na konci roku 2005 tržby v celkové hodnotě 9,7 mil. Kč. V následujícím roce vzrostly až na 15,1 mil. Kč. Veškeré dohodnuté nároky na odměnu vůči společnosti BRAND COMMUNICATIONS s r.o. byly společností LINTECH spol. s r.o. řádně uhrazené. Žalobce pak v doplnění zaslal vydané faktury a bankovní výpisy za rok 2005 a přehled tržeb u střediska 210 vygenerovaný z účetního systému bussines za období 2004 až 2006. K vozu Ford Mondeo uvedl, že byl zakoupen na základě daňového dokladu od Auto Forster ze dne 30.9.2005. V době pořizování byl automobil vybaven přepážkou a přestavěn na nákladní. Dne 25.10.2005 bylo vozidlo zaregistrováno na SPZ. Doklad o nabytí přepážky není k dispozici. Nabídl vůz k prohlídce s tím, že přepážka je v něm neustále namontována. Navrhl i výslech svědků a další doklady.

Při jednání dne 4.4.2008 zástupce žalobce uvedl, že s jednatelem společnosti BRAND COMMUNICATIONS jednal většinou v restauračních zařízeních v Praze, pan Mlejnek se mu prokázal vizitkou a výpisem, měl razítko společnosti. Probíhalo asi 5 jednání za rok, pravidelně 1x za dva až tři měsíce, jiný doklad o jednání než uzavření mandátní smlouvy neexistuje. Zástupce žalobce uvedl, že prokazatelně ví, že pan Mlejnek jednal se zástupci společnosti Huber + Suhner AG a plnění dokládá dosaženými výnosy v následujících měsících s tímto odběratelem. U jednání dne 27.5.2008 pak byla zástupci žalobce sdělena kontrolní zjištění z kontroly DPH za září až prosinec 2005 s tím, že zde uvedené odpočty daně byly uplatněny v rozporu se zákonem o dani z přidané hodnoty. Se závěry protokolu žalobce nesouhlasil.

Dne 21.7.2008 požádal Finanční úřad pro Prahu 2 Finanční úřad v Domažlicích o provedení veškerých úkonů souvisejících s ukončením rozpracované kontroly na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období září až prosinec 2005, zahájené dne 8.1.2008 právě Finančním úřadem v Domažlicích z důvodu hospodárnosti. Dne 22.7.2008 vyhotovil Finanční úřad v Domažlicích zprávu o kontrole, dle které byla stanovena celkem k dodanění za kontrolovaná zdaňovací období září až prosinec 2005 daň ve výši 605.029,-Kč. Ke zprávě o kontrole se vyjádřil žalobce dne 18.8.2008 a na toto vyjádření reagoval Finanční úřad v Domažlicích.

Následně Finanční úřad pro Prahu 2 dodatečným platebním výměrem ze dne 13.10.2008 čj: 170734/08/002514/8613 stanovil základ daně a dodatečně vyměřil žalobci daň z přidané hodnoty za říjen 2005 ve výši 240.229,-Kč., dodatečným platebním výměrem ze dne 13.10.2008 čj: 170738/08/002514/8613 základ daně a výši daně z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2005 ve výši 182.400,-Kč a dodatečným platebním výměrem ze dne 13.10.2008 čj: 170768/08/002514/8613 základ daně a výši daně z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2005 ve výši 182.400,- Kč.

Proti uvedeným platebním výměrům podal žalobce dne 24.11.2008 odvolání, ve kterém konstatoval, že finanční úřad na základě kontroly DPH za období září až prosinec 2005 doměřil DPH z dokladu na pořízení automobilu Ford Mondeo ve výši 57.829,-Kč vypočtené ze základu daně 304.365,-Kč. Předmětem sporu je dle žalobce aplikace § 75 odst. 2 zákona o DPH u automobilu, který byl v rámci procesu pořizování přestavěn na nákladní. Dále pak nesouhlasil s tím, jak žalovaný posoudil poradenství od společnosti BRAND COMMUNICATIONS, spol. s r.o.

Dne 2.4.2009 se dostavil k nahlížení do spisu zástupce žalobce a požadoval nahlížet i do neveřejné části, žádal kopie postoupení odvolání proti dodatečným platebním výměrům, odpověď na žádost o stanovisko k odvolání proti dodatečným platebním výměrům z FÚ Domažlice a odpověď na dožádání, což mu bylo odepřeno. Proti rozsahu nahlížení do spisu dle § 23 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků se žalobce odvolal a rozhodnutím ze dne 29.4.2009 bylo jeho odvolání vyhověno. Dne 20.5.2009 pak nahlížel zástupce žalobce do spisu, který mu byl zpřístupněn.

O odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen až prosinec 2005 rozhodl žalovaný napadenými rozhodnutími, ve kterých nejprve shrnul dosavadní průběh řízení. V jednotlivých napadených rozhodnutích o odvoláních proti dodatečným daňovým přiznáním na daň z přidané hodnoty za období říjen až prosinec 2005 žalovaný uvedl, že faktury ( za říjen č. 200542, za listopad č. 200545 a za prosinec č. 200553) od společnosti BRAND COMMUNICATIONS, spol. s r.o. mohly být vystaveny, aniž došlo k přijetí deklarovaného plnění od dodavatele. Faktury nejsou samy o sobě důkazem prokazujícím faktické přijetí plnění v souladu s údaji na ní uvedenými. Mandátní smlouva se společností BRAND COMMUNICATIONS, spol. s r.o. mohla být sepsána, aniž došlo následně k přijetí deklarovaných plnění od uváděného dodavatele. Vyplacení smluvené odměny není ve smlouvě vázáno na žádný konkrétní výsledek činnosti společnosti BRAND COMMUNICATIONS, spol. s r.o.. Přes výzvy správce daně žalobce nedoložil žádný důkazní prostředek, který by specifikoval předmět a rozsah přijatých plnění. Předložené výpisy z účtu neprokazují přijetí plnění, což nečiní ani soupisy vydaných faktur pro společnosti Huber.

Městský soud v Praze přezkoumal napadená rozhodnutí a řízení, které jejich vydání předcházelo v mezích žalobních návrhů, kterými je vázán (viz ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

Předmětem tohoto řízení je posoudit, zda žalobce prokázal přijetí deklarovaného plnění od společnosti BRAND COMMUNICATIONS, spol. s r.o. Soud pro upřesnění poukazuje na to, že předmětem řízení není námitka proti neuznání odpočtu z faktury za pořízení automobilu Ford Mondeo na vstupu, kterou žalobce vznesl pouze v odvolání proti napadeným rozhodnutím, ale předmětem soudního řízení ji již neučinil, když v žalobě tuto námitku neuplatnil.

V prvé řadě se soud zabýval námitkou žalobce, že správce daně – Finanční úřad v Domažlicích - nebyl místně příslušný k provedení kontroly u žalobce. Žalobce poukázal na to, že přemístil své sídlo do Prahy rozhodnutím valné hromady ze dne 6.2.2008, změna zápisu sídla do obchodního rejstříku proběhla dne 4.3.2008 a nově místně příslušným správcem daně se tak stal Finanční úřad pro Prahu 2. Po změně místní příslušnosti měl správce daně postoupit spis Finančnímu úřadu v Praze 2 jako nově místně příslušnému správci daně. Protože tak neučinil, byly důkazní prostředky, které po tomto datu opatřil Finanční úřad v Domažlicích, pořízeny místně nepříslušným správcem daně a měly by být vyloučeny, neboť byly získány v rozporu se zákonem, když učiněné úkony nelze považovat za neodkladné. Jde o jednání konaná s daňovým subjektem ve dnech 4.4.2008, 27.5.2008 a 16.6.2008 na FÚ v Domažlicích s tím, že dne 22.7.2008 vyhotovil FÚ Domažlice zprávu o kontrole čj: 51603/08/118931/0376, která byla dne 30.7.2008 tímto úřadem podepsána.

Podle § 4 odst. 1 věta první zákona č. 337/1992 Sb. zákona o správě daní a poplatků se místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak v tomto nebo ve zvláštním zákoně, řídí u právnické osoby místem jejího sídla v České republice a u fyzické osoby bydlištěm v České republice, jinak místem, kde se převážně zdržuje, tj. v němž pobývá nejvíce dnů v roce. Podle odst. 12 dojde-li u daňového subjektu ke změně místní příslušnosti, dosud příslušný správce daně vykoná jen neodkladné úkony a postoupí spisový materiál daňového subjektu za dobu, za kterou dosud nezaniklo právo daň vyměřit nebo dodatečně stanovit, tomu správci daně, na kterého přešla nově místní příslušnost.

Podle § 5 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků může místně příslušný správce daně požádat o provedení jednotlivých úkonů v daňovém řízení kteréhokoliv jiného věcně příslušného správce daně, téhož nebo nižšího stupně, může-li tento správce daně požadovaný úkon provést snáze, hospodárněji nebo rychleji. Dožádaný správce daně je povinen žádosti vyhovět nebo sdělit důvody, pro které dožádání vyhovět nemůže.

Podle § 33 odst. 16 zákona o správě daní a poplatků jestliže daňový subjekt změní sídlo nebo bydliště, popřípadě u něho dojde ke změně místní příslušnosti z jiného důvodu, oznámí tuto změnu svému dosavadnímu místně příslušnému správci daně, který vyznačí na osvědčení omezení doby jeho platnosti. Před skončením této doby je daňový subjekt povinen předložit toto osvědčení správci daně v místě svého nového sídla nebo bydliště, který mu vydá nové osvědčení o registraci s vyznačením dne platnosti přeregistrace. Tímto dnem přechází místní příslušnost na správce daně v místě nového sídla nebo bydliště daňového subjektu. Touto přeregistrací zůstává původní den účinnosti registrace k jednotlivým daním zachován.

Z osvědčení o registraci žalobce ze dne 14.7.2008 soud zjistil, že žalobce byl s účinností od 21.6.2008 přeregistrován u Finančního úřadu pro Prahu 2 a bylo mu přiděleno nové identifikační číslo. Vzhledem k tomu, že došlo k přeregistrování žalobce k Finančnímu úřadu pro Prahu 2 až k 21.6.2008, přešla v souladu se shora citovaným ustanovením § 33 odst. 16 místní příslušnost na tento finanční úřad právě až k datu 21.6.2008. Jednání konaná se žalobcem na Finančním úřadu v Domažlicích ve dnech 4.4.2008, 27.5.2008 a 16.6.2008 tedy vedl místně příslušný správce daně. Nově místně příslušný správce daně nepochybil, když po té, co na něj přešla místní příslušnost, požádal v souladu s ust. § 5 odst. 1 zákona o dokončení kontroly a vyhotovení zprávy o kontrole předchozího správce daně. Podle soudu právě na tento případ dopadá citované ustanovení, neboť Finanční úřad v Domažlicích prováděl většinu úkonů v průběhu kontroly a mohl tedy její dokončení skutečně provést snáze, hospodárněji a rychleji, než by mohl učinit nově místně příslušný správce daně, který by se teprve po přenesení příslušnosti musel s celou problematikou seznámit.

Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.8.2006, č.j. 2 Afs 129/2004 – 61, dostupný na www.nsssoud.cz považuje soud za nepřípadný, neboť v tomto rozsudku je řešena zcela jiná situace, kdy místně nepříslušný správce daně nevykonal před přenesením příslušnosti pouze neodkladné úkony, místní příslušnost nepřenesl, ale vyhotovil a se žalobcem i projednal zprávu o daňové kontrole. V daném případě ale Finanční úřad v Domažlicích po změně místní příslušnosti k 21.6.2008 již žádné úkony sám neprováděl a dokončení kontroly provedl až na základě dožádání od Finančního úřadu pro Prahu 2, které mu bylo doručeno 21.7.2008. Námitka žalobce, že kontrolu ukončil a projednával místně nepříslušný správce daně je tedy zcela nedůvodná.

Žalobce dále namítal, že důkazní prostředky zjistil až na základě „opakovaného nahlížení do spisu“ s tím, že důkazní prostředky byly z převážné většiny označeny jako část spisu, do které není možno nahlížet. Nahlížet mohl až po té, co bylo jeho námitce vyhověno. Konkrétně se námitka týká dožádání FÚ v Domažlicích ze dne 10.1.2008 a odpovědi na toto dožádání od místně příslušného správce daně společnosti BRAND COMMUNICATIONS spol.s r.o., tj. FÚ pro Prahu 6 ze dne 17.1.2008 a 17.3.2008. Tuto námitku soud považuje za nedůvodnou, neboť ze správního spisu vyplývá, že již při jednání 4.4.2008 byl žalobce seznámen s tím, že společnost BRAND COMMUNICATIONS spol.s r.o. je nekontaktní , že místním šetřením bylo zjištěno, že na adrese sídla společnost nesídlí a nikdy v minulosti nesídlila, od 3. čtvrtletí 2005 nepodává přiznání k DPH ani k dani z příjmů, že žalobcem vykazovaná přijatá zdanitelná plnění v evidenci pro daňové účely a odpočet daně uplatněný na základě žalobcem předložených daňových dokladů č. T – 250721, T – 250824 aT– 250869 v daňových přiznáních za zdaňovací období říjen, listopad a prosinec 2005 nepřiznala a daň neodvedla. Dále bylo žalobci sděleno, že dle sdělení manželky se pan Mlejnek nachází od roku 2004 v Anglii a že na společnost BRAND COMMUNICATIONS spol.s r.o. bylo podáno trestní oznámení. Další informace týkající se společnosti BRAND COMMUNICATIONS spol.s r.o. a vzniklých pochybností pak byly uvedeny ve zprávě o kontrole, se kterou se žalobce seznámil dne 30.7.2008. Žalobce se tedy měl možnost seznámit se všemi informacemi, které byly předmětem dožádání, i s obsahem odpovědi na dožádání a nic mu nebránilo na základě těchto získaných informací doplnit řízení např. o výslech svědků. Jednání na Finančním úřadu v Domažlicích se, jak soud zjistil z protokolu o jednání, osobně účastnili za žalobce jednatel Ing. Martin Celba, ředitel Karel Kubr i ředitel účetnictví Ing. Michal Anton. Je tedy pro soud překvapující, že žalobce v žalobě uvádí, že byl o skutečnosti, že společnost BRAND COMMUNICATIONS spol.s r.o. na adrese sídla společnosti již nesídlí, pouze informován dne 4.4.2008 v kanceláři daňového poradce.

Pokud žalobce namítá, že některé důkazní prostředky nebyly získány procesně správným způsobem, jako např. sdělení manželky pana Mlejnka, jednatele společnosti BRAND COMMUNICATIONS spol.s r.o. je nutno konstatovat, že z napadených rozhodnutí vyplývá, že žalovaný považoval tuto informaci za irelevantní, když rozhodující podle něj bylo, zda se plnění uskutečnilo a ne to, kde se daňový subjekt zdržuje. Vzhledem k tomu, že tato informace nebyla podkladem pro vydané rozhodnutí, neboť skutečnost, že společnost BRAND COMMUNICATIONS spol.s r.o. je nekontaktní, zjistil žalovaný jinými prostředky, např. ze sdělení dožádaného finančního úřadu, soud ani tuto námitku neshledal důvodnou..

Důvodná není ani námitka žalobce, že žalovaný nepostupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 7 daňového řádu, neboť správní úvaha správce daně ve věci aplikace ustanovení § 2 odst. 7 je zjistitelná pouze ze stanoviska k odvolání Finančního úřadu v Domažlicích ze dne 12.12.2008. Pokud odvolací orgán hodnotil úkon jako formální, zastírající skutečný obsah právního úkonu, měl dle žalobce v odůvodnění rozhodnutí konstatovat, jaký úkon byl zastřen a jaké důvody jej k tomu vedly. Z obsahu napadených rozhodnutí soud zjistil, že žalovaný v nich ale úkony žalobce jako zastřené právní úkony nehodnotil, na ust. § 2 odst. 7 daňového řádu v rozhodnutí neodkazuje, a proto nebyl důvod, aby tento svůj neexistující závěr blíže odůvodňoval.

Žalobce dále namítal, že žalovaný chybně vyhodnotil námitky žalobce ve věci nároku na odpočet z dokladů vystavených společností BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o. a že důkazní břemeno přešlo na správce daně dle § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu, za situace, kdy žalobce prokazoval použití jím přijatých zdanitelných plnění uskutečněných jiných plátcem při podnikání, tj., že zde existuje souvislost mezi činností zprostředkovatele a podnikáním žalobce. Tímto důkazním prostředkem bylo předložení obratu střediska 210 se švýcarským partnerem Huber + Suhner AG. a skutečnost, že statutární zástupce, jednatel společnosti Ing. Celba, potvrdil osobní jednání s jednatelem společnosti BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o. za účelem navýšení tržeb střediska 210.

Podle ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků dokazování provádí správce daně, který vede daňové řízení, nebo z jeho pověření správce daně dožádaný. Podle odst. 2 dbá správce daně, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů. Podle odst. 3 není třeba prokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé správci daně z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České a Slovenské federativní republiky a ve Sbírce zákonů České republiky. Podle odst. 4 lze jako důkazních prostředků užít všech prostředků, jimiž lze ověřit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti a které nejsou získány v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Jde zejména o různá podání daňových subjektů (přiznání, hlášení, odpovědi na výzvy správce daně apod., o svědecké výpovědi a znalecké posudky, veřejné listiny, zprávy o daňových kontrolách, protokoly o úředním záznamu o místním šetření a o hledání, povinné záznamy vedené daňovými subjekty a doklady k nim apod. Jednotlivé skutečnosti rozhodné pro daňové řízení se prokazují v rámci důkazního řízení. Provedené důkazní řízení pak osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se staly skutečně důkazem.

Podle odst. 8 správce daně prokazuje za a) doručení vlastních písemností daňovému subjektu, b) existenci skutečností rozhodných pro užití právní domněnky a nebo právní fikce, c) existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů, vedených daňovým subjektem a za d) existenci skutečností rozhodných pro uplatnění zákonných sankcí.

Podle ustanovení odst. 9 daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván.

Uvedené kogentní ustanovení zákona o správě daní a poplatků ukládá daňovému subjektu povinnost prokázat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení nebo vyúčtování. Není tedy na daňovém orgánu, aby zjišťoval skutečný stav věci a za daňový subjekt prokazoval výši daně. Na druhé straně důkazní břemeno ležící na správci daně je podstatně užší a okruh případů je relativně přesně a taxativně vymezen. Přitom je nutné zdůraznit, že správci daně žádný právní předpis neukládá zjistit přesně skutečný stav věci. Povinností správce daně je v první řadě správně vymezit okruh skutečností, které je daňový subjekt v daňovém řízení povinen prokázat. Dále je správce daně podle § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb. povinen řádně hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Přitom přihlíží ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo. Daňovému subjektu tedy musí být správcem daně umožněno rozhodné skutečnosti prokázat. To zejména znamená, že daňový subjekt jím musí být patřičně informován o tom, které rozhodné skutečnosti má správce daně za prokázané a které nikoli,

na základě jakých důkazů tak usuzuje a jak provedené důkazy hodnotí. Správce daně musí za tím účelem ozřejmit, které důkazy se v řízení provedou a které nikoliv; v této souvislosti je správce daně povinen ujasnit, jaké důkazy daňový subjekt k provedení navrhuje.

Správce daně tedy nepochybil, pokud dne 14.1.2008 vyzval žalobce k předložení dokladů a jiných důkazních prostředků prokazujících ve výzvě vyjmenované skutečnosti. Vzhledem k tomu, že v průběhu daňového řízení žalobce uplatnil odpočet DPH z dokladů od společnosti BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o., vyzval žalovaný žalobce k prokázání správnosti údajů uvedených v evidencích pro daňové účely a nárok na odpočet dle § 72 a 73 zákona č. 235/2004 Sb., k prokázání uskutečnění přijatých zdanitelných plnění a jejich použití pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti. Vyzval jej také ke sdělení, co konkrétně bylo předmětem přijatých uskutečněných plnění, k doložení uskutečnění činností uvedených ve smlouvě a fakturovaných uvedenými doklady s tím, aby předložil konkrétní důkazní prostředky o činnostech, které byly pro žalobce společností BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o. provedeny, sdělil jména nalezených partnerů a klientů a konkrétní využití přijatých zdanitelných plnění pro uskutečňování plnění žalobce uvedených v ust. § 72 odst. 2 písm. a) – e) zákona o DPH.

Žalobce byl vyzván zcela srozumitelně a pouze k prokázání přijetí zdanitelných plnění z dokladů, které sám zahrnul do svého daňového přiznání, tedy že měl prokázat pouze to, co sám v daňovém přiznání tvrdil.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí soud zjistil, že dle žalovaného odvolatel neunesl důkazní břemeno ve smyslu § 31 odst. 9 daňového řádu proto, že neprokázal sám přijetí zdanitelných plnění od společnosti BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o., neboť pouhé předložení daňové evidence, faktur, výpisu z účtu a smlouvy neprokazuje, že došlo k faktickému plnění tak, jak bylo deklarováno na faktuře.

Městský soud v Praze považuje na tomto místě za potřebné poukázat na skutečnost, že předmětem posuzování žalovaného správního orgánu nebyla povinnost žalobce dokazovat rozhodující skutečnosti, vyplývající z činnosti jiného podnikatelského subjektu a plnění jeho zákonem stanovených povinností, ale právě a jedině otázka, zda došlo k faktickému uskutečnění zdanitelného plnění a bylo pouze na žalobci, aby svá tvrzení ohledně deklarovaného plnění prokázal.

Městský soud v Praze po provedeném řízení dospěl k závěru, že právní závěr žalovaného správního orgánu, vyjádřený v odůvodnění napadených rozhodnutí, je správný. Opírá se totiž o obsah spisového materiálu, z něhož vyplývá, že žalobce nesplnil podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona o DPH, neboť neprokázal přijetí zdanitelného plnění podle daňových dokladů T – 250721, T – 250824 aT– 250869 od společnosti BRAND COMMUNICATIONS, s.r.o.

Městský soud v Praze po projednání podané žaloby dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení § 78 odstavec 7 s.ř.s. v plném rozsahu zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst.1 soudního řádu správního, podle něhož žalobce, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení a žalovaný správní úřad, jemuž by právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle výsledku řízení náleželo, žádné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu nevykázal ani neuplatňoval. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 22. března 2011

JUDr. Hana Veberová,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru