Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Ca 109/2009 - 26Rozsudek MSPH ze dne 14.07.2010


přidejte vlastní popisek


11 Ca 109/2009 - 26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobkyně H. Š., trvale bytem v P. 6, Š. 1247/104, zastoupené JUDr.Dagmar Slivkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Hradešínská 53, proti žalovanému Magistrátu hl. m. Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 13.2.2009, č.j.: S-MHMP-35869/2009,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou, doručenou k Městskému soudu v Praze dne 16.4.2009, domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru živnostenského a občansko-správního, ze dne 13.2.2009, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 17, ze dne 25.11.2008, č.j.: H/08/024663/pob/91. Uvedeným rozhodnutím bylo vyhověno žádosti MUDr.R. H. o zrušení trvalého pobytu žalobkyně na adrese P.6, Š. 1247/104.

Žalobkyně v podané žalobě namítla, že napadeným rozhodnutím byla zkrácena na svých právech, když rozhodnutí správních úřadů obou stupňů vycházela z toho, že MUDr.R. H. je nájemcem předmětného bytu, což doložil nájemní smlouvou a skutečností, že jako jediný nájemce již nesouhlasí s tím, aby žalobkyně v bytě bydlela a tudíž že zaniklo žalobkyni užívací právo k předmětnému bytu. Za splněnou považovaly správní úřady obou stupňů i další podmínku, že žalobkyně v bytě nebydlí a neužívá jej.

2
11 Ca 109/2009 pokračování

Žalobkyně namítla, že není splněna druhá podmínka ustanovení § 12 odst.1 písm.c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o evidenci obyvatel), a to neužívání bytu. Splnění této podmínky předpokládá, že žalobkyně, které má být zrušen trvalý pobyt, na užívání bytu ze své vůle nereflektuje. Tak tomu však v případě žalobkyně není. V bytě se svou zemřelou matkou a jejím manželem MUDr.R. H. žalobkyně bydlela ve společné domácnosti, tedy se souhlasem jich obou, již od roku 1994. Po smrti matky se souhlasem MUDr.H. žalobkyně v bydlení v bytě pokračovala a MUDr.H. jí nijak neoznámil, že odvolal svůj souhlas s jejím bydlením a do bytu jí prostě znemožnil přístup. Žalobkyni nezbylo, než se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 6 domáhat zpřístupnění bytu.

Žalobkyně má za to, že má nepochybně právo v bytě bydlet do doby, než budou upraveny vztahy mezi ní a MUDr.H. tak, že bude žalobkyni buď stanovena povinnost byt vyklidit po zajištění náhradního bydlení, nebo jí bude poskytnuta dlouhá lhůta pro vyklizení bytu. Způsob, který proti žalobkyni užil MUDr.H., tj. že žalobkyni z bytu prostě vyhodil, přičemž v bytě má žalobkyně i nadále své věci včetně zařízení bytu, nelze akceptovat. Správní úřady proto pochybily, když nebraly zřetel k těmto skutečnostem a měly vyčkat rozhodnutí o žalobě žalobkyně na zpřístupnění bytu. Pokud dospěly k závěru, že žalobkyně nemá žádné právo byt užívat, překročily svou pravomoc, neboť o tom, zda a v jaké lhůtě má žalobkyně byt vyklidit, je oprávněn rozhodovat pouze soud.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě ze dne 8.10.2009 vyplývá, že podle názoru žalovaného bylo rozhodnutí učiněno v souladu se správním řádem i se zákonem o evidenci obyvatel. MUDr.R. H. je oprávněn požádat o zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobkyně, protože předložil smlouvu o nájmu družstevního bytu, uzavřenou dne 25.2.2004 mezi ním jako nájemcem – členem družstva na straně jedné a Stavebním bytovým družstvem Pokrok jako pronajímatelem na straně druhé. Své užívací právo k bytu odvozovala žalobkyně od existence rodinně-právního vztahu k matce H. H. a jejího souhlasu s tím, aby v bytě pobývala. Po smrti H. H. v prosinci 2003 mohla v bytě nadále bydlet pouze se souhlasem jeho jediného nájemce MUDr.R. H. a protože tento již s jejím dalším bydlením v bytě nesouhlasí, odvozené užívací právo žalobkyně zaniklo. Naplnění podmínky neužívání objektu je zřejmé zejména z protokolu o výpovědi žalobkyně před správním orgánem ze dne 16.10.2008, dále z protokolu o ústním jednání ze dne 30.10.2008, z odvolání žalobkyně a z její žaloby na zpřístupnění bytu. Byly tak splněny všechny podmínky, které jsou potřebné v souladu s ustanovením § 12 odst.1 písm. c) a odstavce 2 zákona o evidenci obyvatel pro zrušení údaje o místu trvalého bydliště žalobkyně. Žalovaný poukázal na to, že zákon neponechává správnímu úřadu možnost přihlížet k okolnostem případu.

Městský soud v Praze v souladu s ustanovením § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), vyrozuměl dne 2.6.2009 osobu, která by mohla být přímo dotčena ve svých právech a povinnostech jak vydáním napadeného rozhodnutí, tak tím, že by žalobou napadené rozhodnutí bylo zrušeno. Ve lhůtě určené soudem své právo osoby zúčastněné na řízení MUDr.R. H. neuplatnil.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Dne 29.9.2008 požádal MUDr.R. H. Úřad městské části Praha 17 o zrušení údaje o trvalém pobytu H. Š. z adresy P. 6 – Ř., Š. 1247/104, s odůvodněním, že H. Š. se po smrti své matky v roce 2003 jen sporadicky nacházela v místě trvalého bydliště, nyní poslední tři roky

3
11 Ca 109/2009 pokračování

se v tomto bytě nezdržuje vůbec, neboť se odstěhovala i se svými věcmi. Zároveň s tímto návrhem MUDr.R. H. předložil nájemní smlouvu, kterou uzavřel dne 25.2.2004 ohledně předmětného bytu se Stavebním bytovým družstvem Pokrok.

Oznámením ze dne 30.9.2008 zahájil Úřad městské části Praha 17 se žalobkyní správní řízení ve věci zrušení údaje o místě trvalého bydliště podle ustanovení § 12 odst.1 písm.c) a odstavce 2 zákona o evidenci obyvatel.

Z protokolu o ústním jednání ze dne 16.10.2008 vyplývá, že žalobkyně H. Š. vyjádřila svůj nesouhlas se zrušením údaje o svém trvalém pobytu, neboť podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 26 D 216/2004 – 41, jí náleží jedna třetina z poloviny členského podílu ve Stavebním bytovém družstvu Pokrok. V předmětném bytě nebydlí, ale má tam své osobní věci a v místě trvalého pobytu se nezdržuje, protož jí pan H. bydlení znemožňuje svým agresivním chováním.

Žalobkyně předložila do spisu rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ve věci dědictví po H. H. narozené dne 6.8.1958 a zemřelé dne 25.12.2003, podle níž žalobkyně nabývá jednu třetinu dědictví, mimo jiné i jedné poloviny členského podílu ve Stavebním bytovém družstvu Pokrok.

Při ústním jednání u Úřadu městské části Praha 17 dne 30.10.2008, MUDr.R. H. uvedl, že H. Š. v bytě nebydlí od roku 2005, přičemž na předmětný byt má podle nájemní smlouvy se SBD Pokrok ze dne 25.2.2004 výhradní nárok MUDr.R. H.. Žalobkyně H. Š. u téhož jednání u Úřadu do protokolu uvedla, že na uvedené adrese nebydlí, ale má tam své osobní věci. Do bytu je jí zamezen přístup. Se zrušením svého trvalého pobytu nesouhlasí, protože na uvedený byt má dědický podíl podle usnesení o dědictví po své zemřelé matce.

Z vyjádření SBD Pokrok ze dne 24.10.2008 vyplývá, že v současné době je výlučným členem družstva a jediným nájemcem předmětného družstevního bytu MUDr. R. H., přičemž právo společného užívání družstevního bytu mezi ním a žalobkyní nemůže vzniknout. H. Š. je dcerou zemřelé H. H. a byt užívala jako člen rodiny – příslušník domácnosti.

Rozhodnutím ze dne 25.11.2008, č.j.: H/08/24663/pob/91, zrušil Úřad městské části Praha 17 žalobkyni H. Š. údaje o místu trvalého pobytu na adrese P. 6 – Ř., Š. 1247. Dospěl k závěru, že byly naplněny všechny podmínky ustanovení § 12 odst.1 písm.c) a odst.2 zákona o evidenci obyvatel, neboť užívací právo, odvozené od souhlasu oprávněné osoby, již zaniklo dnem podání žádosti MUDr.R. H., přičemž žalobkyně předmětný byt neužívá, což je patrno z toho, že korespondence adresovanou žalobkyni na adresu jejího trvalého pobytu byla sice vyzvedána na poště, ale při ústním jednání žalobkyně potvrdila, že na uvedené adrese nebydlí.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 23.2.2008 včasné odvolání, v němž namítla, že předmětný byt ani jeho část nemůže užívat, neboť R. H. vyměnil u bytu zámky a tím jí zamezil přístup do bytu, přičemž žalobkyně si jako studentka vysoké školy nemůže dovolit neustále vyměňovat zámky. Žalobkyně se považuje za nájemce předmětného bytu a poukázala na to, že chování a postoj MUDr.R. H. je nejméně v rozporu s dobrými mravy.

O podaném odvolání rozhodl žalovaný správní úřad žalobou napadeným rozhodnutím, jímž odvolání zamítl a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 17 ze dne 25.11.2008 potvrdil s odůvodněním, že správní úřad prvého stupně provedl dostatek důkazů, na základě kterých zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. MUDr.R. H. se stal po úmrtí H. H.

4
11 Ca 109/2009 pokračování

podle občanského zákoníku jako pozůstalý manžel jediným členem družstva s právem nájmu předmětného bytu. Žalobkyně se nemohla stát členem bytového družstva a současně nájemcem družstevního bytu. Žalobkyní zděděné podíly představují určitou majetkovou hodnotu, vyčíslitelnou v penězích, v žádném případě však žalobkyni nezakládají členství v bytovém družstvu ani právo nájmu bytu. Pokud žalobkyně nemá k bytu vlastní užívací právo, nepřísluší správnímu úřadu zkoumat, z jakých důvodů objekt v současné době neužívá, zda vedla s žadatelem společnou domácnost, zda byla hlášena na zálohy za služby či proč došlo k výměně zámků u bytu. Správní úřad nemůže svým rozhodnutím nahrazovat činnost soudu a upravovat práva a povinnosti mezi jednotlivými účastníky, neboť to mu ze zákona nepřísluší. Správní úřad pouze zkoumá, zda žádost podala oprávněná osoba a pokud ano, zda zaniklo příslušné užívací právo k bytu a byt není užíván.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními úřadu obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 soudního řádu správního). Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků nepožádal výslovně o nařízení ústního jednání, vyjádřili tím žalobkyně i žalovaný správní úřad mlčky svůj souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé bez nařízení ústního jednání. Z toho důvodu Městský soud v Praze postupoval podle ustanovení § 51 odst.1 s.ř.s. a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Věc soud posoudil takto:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí, jímž bylo pravomocně správními úřady rozhodnuto o zrušení trvalého pobytu žalobkyně na adrese P. 6, Š. 1247/104.

Podle ustanovení § 12 odstavec 1 písmeno c/ zákona o evidenci obyvatel rozhodne ohlašovna o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část.

Podle odstavce 2 téhož právního ustanovení ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místě trvalého pobytu podle odstavce 1 písm. c) jen na návrh vlastníka objektu nebo jeho vymezené části nebo na návrh oprávněné osoby uvedené v ustanovení § 10 odst.6 písm.c). Navrhovatel je v takovém případě povinen existenci důvodů uvedených v odstavci 1 písm.c) ohlašovně prokázat.

Žalobkyně v podané žalobě nezpochybnila skutečnost, že MUDr.R. H. je osobou oprávněnou podat návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobkyně, ani nevznesla námitky proti závěru žalovaného odvolacího správního úřadu, vyjádřenému v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že MUDr.R. H. je podle nájemní smlouvy ze dne 25.2.2004 nájemcem předmětného bytu.

Žalobkyně v podané žalobě namítala, že v jejím případě není splněna druhá podmínka, kterou zákon o evidenci obyvatel ve výše citovaném ustanovení § 12 stanoví, tedy že žalobkyně předmětný byt neužívá. Žalobkyně poukázala na to, že v důsledku chování MUDr.H. nemá možnost předmětný byt užívat, když jí byl do bytu zamezen přístup, nicméně má v bytě osobní věci a věci, jež pocházejí z dědického podílu žalobkyně, vzešlého z výsledku dědického řízení po její zemřelé matce.

5
11 Ca 109/2009 pokračování

V dané věci je nutné poukázat již na přesvědčivé odůvodnění napadeného správního rozhodnutí, s jehož právním názorem se soud plně ztotožňuje. Je nutné nejprve uvést, že údaj o místu trvalého pobytu je především údaj evidenční, který sám o sobě nezakládá a nikdy ani nezakládal žádná práva soukromá (např. podle občanského zákoníku). Jako evidenční údaj slouží zejména pro identifikaci účastníků v různých právních řízeních. Smyslem ustanovení § 12 odst.1 písm. c) a odst.2 zákona o evidenci obyvatel je poskytnout oprávněnému subjektu, který má právo k určitému bytu, ochranu v tom smyslu, aby v takovém bytě nebyla přihlášena osoba, která k tomuto bytu žádné právo nemá. V tomto případě se jedná o ochranu vlastnického či jiného užívacího práva vlastníka či uživatele bytu v tom smyslu, aby s ohledem na údaj o trvalém pobytu někoho, kdo k bytu nemá žádné právo, nebyl nadmíru zatěžován (např. zasíláním různých obsílek, při výkonu exekuce, při výkonu volebního práva apod.). Proto zákon o evidenci obyvatel tuto skutečnost upravil tím způsobem, že pokud je provedeno zrušení údaje o místu trvalého pobytu, a občan jiné místo trvalého pobytu nesdělí či neprokáže, je tímto místem adresa ohlašovny.

V daném správním řízení tak správní úřad (ohlašovna) nijak nemůže nahrazovat svým rozhodnutím soudy a upravovat tak práva a povinnosti mezi jednotlivými účastníky, neboť to mu ze zákona nepřísluší a nikdy nepříslušelo. Proto se pouze zkoumá, zda žádost podala oprávněná osoba, a pokud ano, tak zda zaniklo příslušné užívací právo k bytu a byt není užíván. Skutečnost, zda byt je či není užíván po právu, však už úřadu zkoumat či hodnotit nepřísluší, případné rozpory musí účastníci řešit u občanskoprávního soudu. Lze tak uzavřít, že pokud jsou shora uvedené skutečnosti zjištěny, úřad musí žádosti vyhovět a údaj o místu trvalého pobytu zrušit. Jak bylo shora uvedeno, jedná se o evidenční údaj, na jehož základě nejsou vzájemná práva a povinnosti mezi účastníky nijak upraveny, neboť takové rozhodnutí náleží pouze soudu v občanskoprávním řízení. Rovněž tak lze poukázat na skutečnost, že pokud by soud práva a povinnosti mezi účastníky upravil odlišně od skutkového stavu, který tu byl v době, kdy úřad rozhodoval o zrušení trvalého pobytu, pak se na návrh příslušného účastníka provede změna v údajích o trvalém pobytu. Veškeré tyto skutečnosti pouze podtrhují charakter institutu trvalého pobytu jako evidenčního údaje.

V dané věci, jak je patrné z odůvodnění napadeného správního rozhodnutí a obsahu správního spisu, zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí splněny byly. Žalobkyně v žalobě tyto skutečnosti ani nijak nerozporuje, uvádí, že v bytě se zdržovat nemůže, neboť tam má znemožněn přístup. Tato skutečnost je však v tomto správním řízení nerozhodná – jak bylo shora uvedeno, úřad nemůže hodnotit, zda žalobkyně byt užívat může nebo nemůže, to mu ze zákona nepřísluší. Úřad hodnotí pouze to, zda občan byt užívá či neužívá. Pokud má žalobkyně za to, že znemožnění užívání bytu je v rozporu s jejím soukromým právem (a že tedy má právní titul k užívání bytu), musí se tohoto práva domáhat soudní cestou v občanskoprávním řízení, což ostatně žalobkyně také zřejmě učinila.

Žalovaný odvolací správní úřad tak naprosto důvodně vycházel z těch skutečností, které jsou obsahem spisu a které nebyly v době jeho rozhodování nijak úředně zpochybněny. Pro úplnost je možné pouze dodat, že pokud by soud v příslušném řízení o právech a povinnostech k předmětnému bytu rozhodl jinak, než jak je současný právní stav, nic nebrání žalobkyni, aby po takovém soudním rozhodnutí uplatnila své případné budoucí právo i ve smyslu evidenčním.

Městský soud v Praze po přezkoumání žalobních bodů podané žaloby na základě výše uvedeného odůvodnění neshledal důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a

6
11 Ca 109/2009 pokračování

nezjistil, že by žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem. Na základě toho soud žalobu podle ustanovení § 78 odstavec 7 s.ř.s. zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst.1 soudního řádu správního, podle něhož žalobkyně, která neměla ve věci úspěch, nemá právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení a žalovaný správní úřad, jemuž by právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle výsledku řízení náleželo, žádné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu nevykázal ani neuplatňoval. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 14.července 2010
JUDr.Hana Veberová,

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru