Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Af 9/2015 - 27Rozsudek MSPH ze dne 29.07.2016


přidejte vlastní popisek

11Af 9/2015 - 27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: T Design s.r.o., se sídlem Brněnská 1997/29a, Hradec Králové, v řízení zastoupen JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.12.2014, č.j. 16247/14/7000-70470-050277

takto:

I. Rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 16.12.2014, č.j. 16247/14/7000-

70470-050277, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228 Kč do 30

dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Jana Malého, advokáta

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 16.12.2014, č.j. 16247/14/7000-70470-050277, kterým byla zamítnuta žádost o prominutí odvodů za porušení rozpočtové kázně a příslušných penále, které byly žalobci vyměřeny platebními výměry Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 28.1.2013 a 14.8.2013. Podle zprávy o výsledku daňové kontroly č.j. 133484/13/2701-04702-602947 zpracované Finančním úřadem pro Královéhradecký kraj žalobce porušil rozpočtovou kázeň, když v souvislostí s realizací projektu Inovace postupu vstřikování R RIM, na který žalobce čerpal dotaci na základě rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu, porušil pravidla čerpání dotace, a to povinnost postupovat při výběru dodavatelů v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách a podle pravidel pro výběr dodavatelů, které tvoří přílohu podmínek čerpání dotace, neboť předpokládaná cena zakázky měla přesáhnout 500.000,- Kč.

Žalobce považuje žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se žalovaný nijak nevypořádal s důvody, které žalobce ve své žádosti uvedl, a odůvodnění žalovaný zakládá pouze na úpravě interního pokynu č. GFŘ-D-17, podle kterého žalobcem uvedené důvody nelze podřadit pod žádný z důvodů vymezených tímto pokynem. Současně žalobce shledává aplikaci pokynu č. GFŘ-D-17 za retroaktivní, neboť uvedený pokyn byl vydán až po podání žádosti žalobce dne 1. 9. 2014. Žalobce poukázal na povinnost žalovaného vypořádat se s konkrétními důvody a případně uvést, proč žalobcem uvedené důvody za důvody hodné zvláštního zřetele nepovažoval. Zákonodárce totiž ponechal posouzení, zda se jedná o důvody hodné zvláštního zřetele, na žalovaném, ovšem žalovaný není oprávněn limitovat použití zákonné úpravy pouze výkladem v pokynu, tedy nikoli obecně závazného správního aktu.

Žalobce dále namítá nezákonnost rozhodnutí, neboť byly dány důvody, pro které mělo být žádosti vyhověno, a tyto důvody spočívají v nejasném výkladu pravidel pro výběr dodavatelů ve spojení s legitimním očekáváním žalobce vycházejícím z konzultace s poskytovatelem dotace. Žalobce odkázal na vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu, podle kterého byl postup žalobce korektní a v souladu s pravidly pro výběr dodavatelů, neboť se nejednalo o generální stavební dílo, ale o jednotlivé dílčí úpravy charakteru technického zhodnocení, které byly prováděny postupně v čase s ohledem na potřeby dodávané technologie. Žalobce proto s odkazem na judikaturu namítl jako neslučitelné s principy materiálního právního státu odlišné posouzení téže otázky různými orgány veřejné moci a bylo by porušením ústavního pořádku, pokud by byl připuštěn postih právnických a fyzických osob za nedodržení určité zákonné povinnosti, které bylo přitom způsobeno právě orgány veřejné moci. Poskytovatel dotace je oprávněn vymezit podmínky čerpání dotace, ovšem je povinen tyto podmínky vymezit jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Žalobce zdůraznil, že postupoval v součinnosti s poskytovatelem dotace, průběžně s ním komunikoval a konzultoval i otázku, zda je nutné postupovat podle pravidel pro výběr dodavatelů. Správnost postupu žalobci poskytovatel dotace potvrdil nepřímo formou průběžných kontrol, i přímo ve stanovisku k věci. Žalobce dovodil, že tyto skutečnosti lze podřadit pod ustanovení čl. IV pokynu č. GFŘ-D-17, podle kterého mezi důvody hodné zvláštního zřetele patří existence prokázané chyby poskytovatele a dále existence státem změněné či zapříčiněné situace.

Žalobce se domnívá, že žalovaný uplatnil pokyn č. GFŘ-D-17 nesprávně, když dospěl k závěru, že se žalobce dopustil porušení svých povinností spočívajících v neprovedení výběrového či zadávacího řízení, kdy se odvod ani penále nepromíjejí. Podle zprávy o daňové kontrole žalobce neprovedl výběrové řízení proto, že přistoupil k zadávání dílčích zakázek, které se týkaly stavebních prací, přičemž tyto jednotlivé zakázky nesporně svým objemem nezaložily povinnost žalobce výběrové řízení provést. Správce daně ovšem uvedl, že hodnota zakázky musí být stanovena součtem jednotlivých dílčích zakázek, které vedly k technickému zhodnocení budovy žalobce, a dovodil porušení pravidel pro výběr dodavatelů, konkrétně podmínky nerozdělit zakázku s cílem vyhnout se výběrovému řízení. Touto kvalifikací byl vázán i žalovaný, který měl postupovat podle čl. V odst. 1 písm. b) pokynu č. GFŘ-D-17 a výše odvodu tak činí 25%. Minimálně v uvedeném rozsahu by proto měl být žalobci odvod prominut.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí obsahuje specifické odkazy na jednotlivá ustanovení zákona č. 218/2000 S., o rozpočtových pravidlech i konkrétní odkazy na příslušný bod veřejně přístupného pokynu č. GFŘ-D-17 a je výslovně uvedeno, jak a proč žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku, současně žalovaný odkázal na příslušná ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech a daňového řádu. Žalovaný je oprávněn k rozhodování o promíjení odvodů a penále za porušení rozpočtové kázně, přitom se řídí zákonem a důvody hodné zvláštního zřetele posuzuje dle aktuálního, veřejně dostupného dokumentu vypracovaného v souladu s českými a evropskými právními předpisy. Účelem uvedeného pokynu je zajistit rovný přístup ke všem subjektům v identických či obdobných případech porušení rozpočtové kázně a jasně vymezit skutečnosti, které lze kvalifikovat jako důvody hodné zvláštního zřetele. Povinnost jednotného postupu vyplývá ze základních zásad správního a daňového řízení a vzhledem ke skutečnosti, že pokyn jasně uvádí případy porušení rozpočtové kázně splňující důvody hodné zvláštního zřetele, pokud daňový subjekt nesplňuje žádný z vymezených případů, žalovaný odvod a penále nepromíjí. Námitku retroaktivního použití pokynu považuje žalovaný za irelevantní, neboť postup dle předchozího pokynu označeného jako pokyn č. GFŘ-D-17 by byl totožný.

Žalovaný není oprávněn se vyjadřovat k tvrzené nejasnosti výkladu pravidel, nicméně konstatoval, že povinnosti dané rozhodnutím a pravidly byly příjemcem akceptovány jeho podpisem a ten byl povinen se jimi řídit. Aplikace ustanovení čl. V odst. 1 písm. a) pokynu č. GFŘ-D-17 je ryze výjimečným případem a jedná se o situace nejzávažnějšího charakteru, kdy je zcela jistě prokázána chyba ze strany poskytovatele, který svým jednáním způsobí v konečném důsledku pochybení na straně příjemce dotace. Žalobcem navrhovaný postup podle čl. V odst. 1 písm. b) pokynu č. GFŘ-D-17 by bylo možné použít v případě, že by se jednalo o rozdělení veřejné zakázky za účelem snížení předpokládaných hodnot jednotlivých zakázek, ovšem žalobce veřejnou zakázku žádným způsobem nerozděloval, nýbrž měl povinnost provést výběrové řízení, což neučinil. Žalovaný uvedl, že se žalobce dopustil dvojího porušení rozpočtové kázně, a to neprovedením výběrového řízení a výdejem prostředků dotace na jiný než stanovený účel. Prostředky vydané mimo stanovený účel nelze prominout již s ohledem k jejich charakteru použití a neprovedení výběrového řízení je možné prominout jen v případě, že se jedná o poskytnuté prostředky státního rozpočtu, nikoli, jako tomu bylo v případě žalobce, prostředky spolufinancované z rozpočtu Evropské unie.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním orgánem z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě. Při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 soudního řádu správního) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud o věci rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť žalobce i žalovaný s projednáním bez nařízení ústního jednání vyslovili souhlas.

Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalobci byla v roce 2010 jako příjemci dotace na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace v rámci operačního programu Podnikání a inovace ze dne 30. 7. 2008 včetně podmínek poskytnutí dotace ve znění dodatku č. 1 k rozhodnutí a podmínkám ze dne 1. 10. 2008 poskytnuta Ministerstvem průmyslu a obchodu dotace v maximální výší 14.611.000,- Kč. Správce daně zahájil dne 18. 7. 2012 u žalobce kontrolu, na základě které konstatoval, že žalobce porušil rozpočtovou kázeň nesplněním podmínek rozhodnutí, a to povinnost postupovat podle pravidel pro výběr dodavatelů a uznání výdajů projektu za způsobilé, pokud splňují podmínky uvedené v pravidlech způsobilosti výdajů, přičemž prvním dnem způsobilosti je 26. 9. 2007. Správce daně v důsledku konstatování porušení rozpočtové kázně dne 28. 1. 2013 vydal platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně, č.j. 142810/13/2701-04702-602947, kterým vyměřil odvod do Národního fondu ve výši 1.694.899,- Kč, a platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně, č.j. 142772/13/2701-04702-602947, kterým vyměřil odvod do státního rozpočtu ve výši 299.100,- Kč. Proti dříve uvedenému platebnímu výměru podal žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím ze dne 1. 8. 2013 zamítnuto. Správce daně následně žalobci platebním výměrem ze dne 14. 8. 2013 vypočetl penále ve výši 299.100 Kč a ve výši 1.694.899,- Kč za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 27. 2. 2010 do 14. 8. 2013. Žádostí ze dne 31. 10. 2013 žalobce požádal o prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále s ním spojené s odůvodněním, že průběh projektu byl průběžně konzultován s poskytovatelem dotace, který žádné pochybení ze strany žalobce neshledal. Žádost byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 12. 2014, č.j. 16247/14/7000-70470-050277, v jehož odůvodnění žalovaný uvedl, že z důvodů hodných zvláštního zřetele lze zcela nebo zčásti prominout odvod za porušení rozpočtové kázně nebo penále za prodlení s ním a za účelem shodného rozhodování v identických nebo obdobných případech byl vydán pokyn č. GFŘ-D-17, ve kterém jsou vymezeny skutečnosti, v jejichž faktickém naplnění lze spatřovat důvody hodné zvláštního zřetele. Žalovaný dospěl k závěru, že neprovedením výběrového řízení a použitím prostředků dotace na úhradu výdajů nesouvisejících s účelem poskytnutí dotace se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně a žalovaný nemohl zohlednit žalobcem uvedené skutečnosti, neboť neodpovídají žádnému bodu pokynu vymezující důvody hodné zvláštního zřetele.

Uvedené rozhodnutí ze dne 16. 12. 2014 považuje žalobce za nezákonné, a proto podal tuto žalobu. Z výše uvedeného obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutím, jehož zrušení se lze domáhat podle § 65 soudního řádu správního.

Soud se nejprve zabýval námitkou žalobce, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Podle ustanovení § 44a odst. 10 a odst. 11 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (ve znění účinném do 31. 12. 2014) lze požádat o prominutí nebo částečné prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně nebo penále, přičemž žalovaný může tento odvod nebo penále zcela nebo zčásti prominout z důvodů hodných zvláštního zřetele, s výjimkou odvodu neoprávněně použitých nebo zadržených peněžních prostředků podle § 44 odst. 2 písm. a) a b) zákona o rozpočtových pravidlech, tedy prostředky státního rozpočtu kryté prostředky z rozpočtu Evropské unie kromě prostředků krytých z Národního fondu a prostředky rozpočtu Evropské unie kromě prostředků krytých z Národního fondu. Žalobce požádal o prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále plynoucí v souhrnu ze čtyř platebních výměrů, tj. odvodu ve výši 1.694.899,- Kč ze dne 28. 1. 2013, odvodu ve výši 299.100,- Kč ze dne 28. 1. 2013, penále ve výši 1.694.899,- Kč ze dne 14. 8. 2013 a penále ve výši 299.100,- Kč ze dne 14. 8. 2013. Žalobce se dopustil dvojího porušení rozpočtové kázně, a to neprovedení výběrového řízení a použití prostředků dotace na úhradu výdajů nesouvisejících s účelem poskytnutí dotace. Žalovaný v odůvodnění uvedl, že neprovedením výběrového řízení se daňový subjekt dopustil porušení rozpočtové kázně a žalovaný nemohl zohlednit skutečnosti uváděné žalobcem ohledně postupného vývoje potřeby jednotlivých úprav dle jednání s dodavatelem technologie. Protože uvedené porušení neodpovídá žádnému bodu pokynu č. GFŘ-D-17, žalovaný neprominul tomuto porušení odvod i penále v plné výši. Sporná otázka, tedy zda jsou důvody uváděné žalobcem v žádosti o prominutí důvody hodné zvláštního zřetele či nikoli, je řešena výkladem neurčitého právního pojmu „důvody hodné zvláštního zřetele“, přičemž je zřejmé, že zákonodárce zde ponechává správnímu orgánu určitou míru volnosti v interpretaci tohoto pojmu. Jak vyplývá například z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2016, č.j. 47 A 22/2013 – 34, výklad neurčitého právního pojmu může být v rámci hierarchie veřejné správy usměrňován formou vnitřního předpisu, rozhodující je ovšem vždy zákonná norma, jejíž součástí neurčitý právní pojem je. Usměrnění interní normativní instrukcí nezbavuje správní orgán povinnosti neurčitý právní pojem interpretovat vzhledem ke konkrétním skutkovým okolnostem případu a své úvahy, kterými se při výkladu tohoto pojmu řídil, uvést v odůvodnění svého rozhodnutí, třebaže lze připustit, že obecně platná argumentace může být nahrazena např. i odkazem na veřejně přístupný dokument, který zavedenou správní praxi veřejnosti vysvětluje. Tato povinnost plyne i z ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, podle kterého je správní orgán povinen v odůvodnění obsáhnout všechny důvody, na základě kterých v daném případě rozhodl, stejně jako úvahy, kterými se zabýval při rozhodování, a vypořádání se s námitkami a vyjádřeními účastníků řízení.

Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí odkázal na absenci odpovídajícího bodu pokynu č. GFŘ-D-17, aniž by se zabýval konkrétními skutkovými okolnostmi případu a předmětný neurčitý právní pojem v daném případě žádným způsobem neinterpretoval. Je zřejmé, že vnitřní předpis, na který odkázal žalovaný, pomáhá zajišťovat shodné rozhodování v identických či obdobných případech, ovšem správní orgán nemůže ve svém rozhodnutí zcela rezignovat na požadavek vyslovení úvahy, která jej vedla k zamítavému závěru. Tím spíše, že se jedná o neurčitý právní pojem a je tedy na úvaze správního orgánu, jak daný případ posoudí, je nezbytné, aby z odůvodnění bylo zřejmé, že správní orgán vycházel z podkladů shromážděných ve správním spise a vyvrátil žalobcem vznesené námitky. V případě, že žalovaný pouze citoval ustanovení vnitřního předpisu a konstatoval, že porušení neodpovídá žádnému bodu tohoto předpisu, nemůže soud objektivně přezkoumat, zda je tvrzení žalobce oprávněné. Je tak na žalovaném, aby se v dalším řízení podrobně vypořádal s námitkami žalobce a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Soud je povinen přihlížet k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů z moci úřední a je nucen konstatovat, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Soud rovněž konstatuje, že nedostatek odůvodnění nelze zhojit tvrzením žalovaného v jeho vyjádření ke správní žalobě uvádějící, že neprovedení výběrového řízení v daném případě nelze prominout, protože se jednalo o prostředky spolufinancované z rozpočtu Evropské unie, protože toto tvrzení není součástí napadeného rozhodnutí, ale reakcí na žalobcem vznesené námitky.

Námitkou žalobce týkající se nesprávného posouzení jeho žádosti se soud nezabýval, neboť by to bylo v tuto chvíli předčasné. Současně ovšem konstatuje, že vnitřní předpis sjednocující správní praxi je pro žalovaného závazný a odchýlení se od jím vymezených hledisek a kritérií by bylo v rozporu se zásadou zákazu libovůle a rovného zacházení.

K námitce žalobce, že použití pokynu č. GFŘ-D-17 je v posuzovaném případě retroaktivní soud uvádí, že správní orgán byl povinen posuzovat žádost podle právních předpisů platných a účinných v době vydání rozhodnutí. Nad rámec rozhodování soud uvádí, že v posuzované věci vůbec nedošlo ke střetu staré a nové právní úpravy. Soud proto tuto námitku neshledal jako důvodnou.

Z důvodů shora uvedených soud postupoval podle § 78 odst. 1 s.ř.s. a žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost, spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.

O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení přísluší. Náklady spočívají v náhradě za soudní poplatky a v odměně za zastupování advokátem.

V rámci řízení o žalobě u Městského soudu v Praze představuje odměna za zastupování odměnu za dva úkony právní služby - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby po 3.100,- Kč (ustanovení § 7, § 9, § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb-advokátní tarif) a dvakrát režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho odměna o částku 1.428,-Kč, kterou je povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkem odměna za zastupování u městského soudu představuje částku 8.228,- Kč. K této částce je nutno připočíst částky za zaplacené soudní poplatky z podané žaloby (3.000,- Kč). Úhrnem žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 11.228,- Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v soudem určené třicetidenní lhůtě.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 29. července 2016

JUDr. Hana Veberová v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru