Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Af 18/2011 - 45Rozsudek MSPH ze dne 06.12.2011


přidejte vlastní popisek

Pejk 2319/2008

61Az 17/2007-25
e. č. V056484

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce: Mykola KUTSYN, nar. 4. 8. 1970, státní příslušnost Ukrajina, bytem SALUT, Fráni Šrámka 1202, České Budějovice, zastoupeného Mgr. Pavlem Oriniakem, advokátem se sídlem Na Sadech 21, České Budějovice, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2007 č. j. OAM-1-123/VL-07-12-2007, o udělení mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 15. 2. 2007 č. j. OAM-1-123/VL-07-12-2007 žalované Ministerstvo vnitra ČR zamítlo žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle ust. § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný za nepochybně prokázáno, že žalobce podal

žádost o udělení mezinárodní ochrany ze snahy vyhnout se vykonání rozhodnutí o správním vyhoštění. Na základě nelegálního pobytu bylo žalobci uloženo správní vyhoštění na dobu tří let. Protože zde žalobce pobýval nelegálně dále, bylo mu uděleno další správní vyhoštění s dobou platnosti na osm let. Žalobce poté, co mu hrozila deportace podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Za této situace žalovaný shledal naplnění podmínek ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu a žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím svého zástupce včasnou žalobu, ve které uvedl, že žaloba směřuje proti rozhodnutí žalovaného pro vady v procesním postupu jakož i ve skutkových zjištěních. Podle žalobce žalovaný nedostatečně hodnotil skutečnosti, které uvedl v předchozím řízení, jako důvody pro udělení mezinárodní ochrany a nesprávně došel k závěru o zjevné nedůvodnosti jeho žádosti. Má za to, že důvody dle § 12 zákona o azylu jsou v jeho případě dány a azyl mu měl být udělen. Měly být také zkoumány podmínky pro udělení azylu dle § 13 a § 14 zákona a hodnocena překážka vycestování dle § 91 zákona o azylu. Dle žalobce nelze souhlasit zvláště s postupem žalovaného ohledně neposuzování podmínek pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu, neboť právě toto ustanovení umožňuje vždy při nesplnění podmínek § 12 zákona o azylu udělit azyl z humanitárních důvodů, samozřejmě za podmínek zvláštního zřetele hodných. Tímto se žalovaný nezabýval, což dle žalobce vede samo o sobě k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Ke skutečnostem, které žalobce uvedl v azylovém řízení, jako důvody pro udělení azylu, žalobce dodal, že se dle jeho názoru jedná skutečně o okolnosti odůvodňující jeho strach z pronásledování, pokud jde o státní moc pronásledování nepřímé povahy, spočívající v nečinnosti státních orgánů. Má za to, že jeho nedůvěra v místní ukrajinské orgány je zcela pochopitelná a je obecně známo, že zejména policie je ze značné části zkorumpovaná a propojená se strukturami organizovaného zločinu, jako taková je zcela nevěrohodná a nezpůsobilá pomoci člověku v jeho situaci. Na základě výše uvedeného navrhl žalobce, aby soud svým rozsudkem napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení a přiznal mu proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2007 č. j. OAM-1-123/VL-07-12-2007, jakož i připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího, a poté dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu správního, jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu (ust. § 75 soudního řádu správního).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce při pohovoru k žádosti dne 14. 2. 2007 odpověděl na otázku proč přijel v únoru 2004 do ČR, že měl doma problémy, a tak odjel. Když byl naposledy doma, tak byl napaden a zbit lidmi, od kterých dříve odebíral zboží a to prodával. V roce 1997 od nich s bratrem vzal zboží, které měl uskladněné v domě a dům shořel i se zbožím. Když zboží shořelo, dali jim dodavatelé rok a půl na jeho zaplacení, a tak se žalobce rozhodl odjet za prací do ČR, kde si chtěl vydělat peníze na úhradu dluhů. V ČR žalobce pobýval v Českých Budějovicích. Poté, co mu skončila platnost víza, jen příležitostně pracoval, aby si vydělal na bydlení a na jídlo,

protože se jej báli zaměstnat trvale, neboť neměl potřebné doklady. Na otázku, kdy se rozhodl požádat v ČR o mezinárodní ochranu žalobce uvedl, že to bylo poté, co dostal správní vyhoštění. O mezinárodní ochranu požádal, aby se nemusel vrátit zpět domů.

Podle § 16 odst. 2 zákona o azylu se jako zjevně nedůvodná zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, je-li z postupu žadatele patrné, že ji podal s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, a pokud žadatel neprokáže opak.

Ze shora uvedeného vyplývá jednoznačně (a žalobce to v žalobě ani nepopírá), že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany až v době, kdy již obdržel dvě správní vyhoštění za nelegální pobyt na území České republiky. Rozhodné pro posouzení věci je, že žalobce do ČR odjel již v roce 2004 a nijak si neupravil svůj pobyt na území ČR. Za to mu bylo dne 12. 1. 2005 uloženo správní vyhoštění s dobou platnosti na 3 roky se lhůtou k vycestování z území ČR do 19. 1. 2005. Poté žalobce však nevycestoval a pobýval na území ČR neoprávněně bez platného víza dále, a proto mu dne 1. 2. 2007 bylo uděleno správní vyhoštění na dobu 8 let. Žádost o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce dne 11. 2. 2007. Z výpovědí žalobce je zcela zřejmé, že se mohl na území ČR svobodně pohybovat a tedy i vejít do kontaktu se zástupci státních orgánů ČR. Žalobce tak však učinil až poté, kdy mu bylo uloženo správní vyhoštění. Žalovaný za této situace nepochybil, když za použití shora citovaného zákonného ustanovení jeho žádost jako zjevně nedůvodnou zamítl. K uvedenému je nutno dodat, že podle ust. § 12 zákona o azylu jak výše uvedeno se cizinci azyl udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je buďto pronásledován za uplatnění politických práv a svobod, anebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Žádný takový důvod ovšem žalobce v průběhu řízení ani neprokázal ani netvrdil. Za této situace žalovaný nepochybil, když jeho žádost jako zjevně nedůvodnou podle ust. § 16 odst. 2 zákona o azylu zamítl.

Co se týká námitky žalobce, kdy žalovanému vytýká vadný procesní postup, došel soud k závěru, že žalovaný při posuzování žádosti žalobce postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na zachování všech jeho práv garantovaných mu právním řádem České republiky.

K námitce žalobce ohledně absence výroku o neudělení azylu podle § 13 a § 14 zákona o azylu v napadeném rozhodnutí soud uvádí, že pokud žalovaný správní orgán zamítl žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou dle ust. § 16 odst. 2 zákona o azylu, je v rozhodnutí žalovaného správního orgánu nadbytečný výrok o neudělení azylu podle ustanovení § 13 a § 14 zákona o azylu.

Pokud se týká námitky žalobce vztahující se k § 91 zákona o azylu, k tomu soud konstatuje, že toto ustanovení bylo účinné do 31. 8. 2006.

Co se týká námitky žalobce, kdy v žalobě uvedl, že se dle jeho názoru jedná skutečně o okolnosti odůvodňující jeho strach z pronásledování, pokud jde o státní moc pronásledování nepřímé povahy, spočívající v nečinnosti státních orgánů, kdy má za to,

že jeho nedůvěra v místní ukrajinské orgány je zcela pochopitelná a je obecně známo, že zejména policie je ze značné části zkorumpovaná a propojená se strukturami organizovaného zločinu, jako taková je zcela nevěrohodná a nezpůsobilá pomoci člověku v jeho situaci soud uvádí, že sám žalobce v průběhu pohovoru o žádosti u žalovaného na otázku, zda měl žalobce někdy nějaké problémy se státními orgány jeho vlasti odpověděl, že ne.

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl, přičemž rozhodoval v souladu s ust. § 51 soudního řádu správního bez nařízení jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatňoval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 13.6.2008

JUDr. Petr Indráček

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru