Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Af 15/2010 - 26Rozsudek MSPH ze dne 26.04.2013

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Afs 40/2013 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

11 Af 15/2010 – 26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci žalobce : J. P, bytem xxxxxxxx, zastoupen JUDr.Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem U Jiskry 114/1, Rumburk, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 31, Brno (dříve Finanční ředitelství pro hl.m.Prahu se sídlem Štěpánská 28, Praha 1) v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl.m.Prahu ze dne 26.1.2010 čj: 1051/10-1500-106358

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl.m.Prahu (dále též „žalovaný správní orgán“) ze dne 26.1.2010 čj: 1051/10-1500-106358, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 8.9.2009 čj: 347895/09/005512401949, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši aaaaa,-Kč za správní delikt podle § 6 odst. 2 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 254/2004 Sb.“). Žalobce v podané žalobě namítal, že rozhodného dne 8.6.2006 převzal své vlastní peníze, které pro něho na jeho účet jako komitenta inkasovala společnost AuTec mobil s.r.o. jako komisionář, když na základě komisionářské smlouvy prodala jeho osobní automobil. Nešlo o platbu ve smyslu zákona č. 254/2004 Sb., proto se nemohl dopustit správního deliktu. Navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 5 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě popsal dosavadní průběh správního řízení, poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí s tím, že bylo zjištěno, že dne 8.6.2006 převzal žalobce od společnosti AuTec mobil s.r.o. v hotovosti částku bbbb Kč, kterou mu bylo uhrazeno vyúčtování komisního prodeje vozidla. Z šetření vyplynulo, že v případě platby přijaté žalobcem jako podnikající fyzickou osobou došlo k porušení zákona č. 254/2004 Sb., když přijatá částka překročila zákonný limit 15.000 EUR, stanoveného pro hotovostní platby, o ccccc EUR, tj.bbbb Kč. Dále poukázal na to, že žalobce s uvedenou společností uzavřel komisionářskou smlouvu, kterou je nutno považovat za závazkový vztah, jehož obsahem byl závazek komisionáře zařídit dohodnutou záležitost a poté předat finanční prostředky, v daném případě finanční prostředky získané prodejem vozidla. Navrhl zamítnutí podané žaloby.

Soud se zabýval otázkou pasivní legitimaci žalovaného, a to s přihlédnutím k zákonu č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, který nabyl účinnosti dnem 1.1.2013. Žaloba směřovala proti Finančnímu ředitelství pro hl.m.Prahu, jehož rozhodnutí se žalobce domáhal přezkoumat. Kompetence tohoto správního úřadu přešla s účinností zákona č. 456/2011 Sb. na Odvolací finanční ředitelství. Podle ustanovení § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), je v řízení o žalobách na přezkoumání rozhodnutí správních orgánů žalovaným ten správní orgán, který rozhodl v posledním stupni nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Protože v průběhu řízení přešla působnost Finančního ředitelství pro hl.m.Prahu na Odvolací finanční ředitelství, považoval soud za žalovaného právě tento správní orgán.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí z hlediska námitek v žalobě uvedených, po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl soud bez nařízení jednání, když účastníci řízení k výzvě soudu nevyjádřili s takovýmto postupem výslovný nesouhlas, má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

Z obsahu správního spisu je zřejmé, že oznámením o zahájení řízení ze dne 3.6.2009 bylo zahájeno řízení z moci úřední ve věci dodržování povinnosti vyplývajících ze zákona 254/2004 Sb. s tím, že bylo konstatováno, že žalobci byla provedena platba v hotovosti na základě výdajového pokladního dokladu č. V 147 ve výši bbbb Kč, kterou byl vyplacen komisní prodej žalobci. Bylo konstatováno, že byl překročen limit pro platby v hotovosti k rozhodnému dni, tj. ke dni 8.6.2006, a to o částku cccc Kč. Při ústním jednání, o jehož průběhu byl sepsán dne 9.7.2009 protokol, žalobce prostřednictvím svého zástupce uplatnil námitku, že nepřijal takovou platbu, o které zákon č. 254/2004 Sb. hovoří. Svoji výhradu pak doplnil sdělením ze dne 18.8.2009. Poukázal na to, že jediný, zákonem omezený transfer peněz, uskutečněný mezi žalobcem a komisionářem, spočíval v platbě jeho provize. Ta byla realizována srážkou kupní ceny a zdaleka nedosahovala zákonem předepsaný limit.

Rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 8.9.2009 čj: 347895/09/005512401949 bylo rozhodnuto tak, že se žalobce dopustil správního deliktu podle § 6 odst. 2 zákona č. 254/2004 Sb., neboť dne 8.6.2006 přijal v hotovosti platbu ve výši bbbbb Kč, kterou mu bylo uhrazeno vyúčtování komisního prodeje označeného vozidla společností AuTec mobil s.r.o. V odůvodnění správní orgán konstatoval průběh řízení, poukázal na znění ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 254/2004 Sb., poukázal na právní úpravu komisionářské smlouvy provedenou v obchodní zákoníku se závěrem, že výplata peněz, přijatých z prodeje věci pro komitenta, představuje obchodní vztah, kterým je neoddělitelně celá transakce.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání se zamítá a odvoláním napadené rozhodnutí potvrzuje. Žalovaný správní orgán rovněž poukázal na charakter komisionářské smlouvy, jež je upravena v ustanovením § 577 a násl. obchodního zákoníku s tím, že jde o závazek, na jehož základě komisionář měl předat žalobci finanční prostředky, které získal prodejem vozidla. Protože šlo o částku, která přesahovala zákonem stanovený limit pro hotovostní platby, měla být platba provedena bezhotovostně. Zdůraznil, že vztah mezi žalobcem a jmenovanou společností je obchodním závazkovým vztahem, došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu, pokuta byla uložena na samé spodní hranici zákonem stanovené výše.

Z obsahu podané žaloby je zřejmé, že žalobce namítá nesprávné právní posouzení, když má za to, že převzal své vlastní peníze, které pro něho na jeho účet jako komitenta inkasovala společnost AuTec mobil s.r.o. jako komisionář, když na základě komisionářské smlouvy prodala jeho osobní automobil. Nešlo o platbu ve smyslu zákona č.254/2004 Sb., převzetím vlastních peněz neporušil žádnou povinnost a nemohl se dopustit správního deliktu.

Žalobce v podané žalobě v podstatě namítá, že nešlo o platbu ve smyslu zákona č. 254/2004 Sb., protože převzal vlastní peníze a tím nemohl porušit žádnou povinnost. Tyto námitky soud neshledal důvodnými.

Z ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2004 Sb. vyplývá, že poskytovatelem platby, který je povinen v případě, že jde o platbu nad zákonem stanovený limit, postupovat podle tohoto zákona, je ten, kdo platbou uhrazuje závazek. Otázkou, zda v daném případě šlo o závazkový vztah se zabýval jak prvostupňový, tak odvolací správní orgán. Se závěry obou správních orgánů se soud ztotožňuje.

V daném případě je nesporné, že žalobce uzavřel komisionářskou smlouvu, na základě níž společnost AuTec mobil s.r.o. jako komisionář měla pro žalobce jako komitenta obstarat službu – prodat jeho osobní automobil a poté mu předat finanční částku, získanou z prodeje automobilu, sníženou o dohodnutou provizi. Uzavírání komisionářské smlouvy je upraveno v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Komisionářská smlouva je obsažena v části třetí obchodního zákoníku, který je označen jako obchodní závazkové vztahy. Z ustanovení § 577 a násl. obchodního zákoníku vyplývá, že komisionář se zavazuje, že vlastním jménem zařídí pro komitenta určitou obchodní záležitost, přičemž tak činí na účet komitenta, komitent se zavazuje zaplatit komisionáři úplatu. V daném případě se komisionář zavázal, že obstará prodej žalobcova auta a poté mu vyplatí finanční částku, získanou prodejem, sníženou o provizi za obstarání této obchodní záležitosti. Jde o klasický závazkový vztah, kdy se smluvní strany dohodly na tom, že jedna smluvní strana pro druhou smluvní stranu obstará určitou obchodní záležitost, obstarávající strana (zde komisionář) za provedenou službu získá určitou finanční částku a poté provede vypořádání, v daném případě výplatu peněz, které komisionář obdržel za prodaný automobil po odečtení provize za obstarání služby. Pro posouzení otázky, zda jde či nejde o závazkový vztah je nerozhodná skutečnost, že komisionář jedná na účet komitenta, charakter závazkového vztahu se tím nemění. V daném případě se komisionář zavázal k tomu, že prodá auto, ve vztahu k němuž měl žalobce vlastnické právo a po uskutečnění této obchodní transakce mu vyplatí částku získanou prodejem. Šlo v podstatě o situaci, kdy žalobce svěřil obstarání služby (prodej automobilu) jinému subjektu, na místo toho, aby úkon prodeje uskutečnil on sám. V případě, že by žalobce prodával sám osobní automobil jinému subjektu, kupní cenu, která by přesahovala zákonem stanovený limit, by mohl obdržet pouze formou bezhotovostní platby. Není žádný rozumný důvod pro to, aby byly tyto dva zcela nepochybně závazkové vztahy posuzovány odlišně. Jestliže v případě, že by žalobce sám prodával osobní automobil, který byl v jeho vlastnictví a následně na vlastní účet získal peníze za prodej tohoto automobilu, tedy uskutečnil sám klasický závazkový vztah koupě a prodeje,by byl povinen postupovat podle zákona č. 254/2004 Sb., pak nelze souhlasit s tím, že by nebyl k takovémuto postupu zavázán v případě, že prodej osobního automobilu svěřil jinému subjektu s tím, že následná obchodní transakce bude po jejím uskutečnění vyúčtována mezi smluvními stranami.

Z výše uvedených důvodů má soud za to, že v daném případě byl komisionář poskytovatelem platby, který platbou uhradil svůj závazek ve vztahu k žalobci. Podmínka uvedená v ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona č.

254/2004 Sb. byla splněna.

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci žalobce : Jan Pekárek, bytem Hermannova 72/2, Liberec, zastoupen JUDr.Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem U Jiskry 114/1, Rumburk, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 31, Brno (dříve Finanční ředitelství pro hl.m.Prahu se sídlem Štěpánská 28, Praha 1) v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl.m.Prahu ze dne 26.1.2010 čj: 1051/10-1500-106358

takto:

II. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl.m.Prahu (dále též „žalovaný správní orgán“) ze dne 26.1.2010 čj: 1051/10-1500-106358, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 8.9.2009 čj: 347895/09/005512401949, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 3.000,-Kč za správní delikt podle § 6 odst. 2 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 254/2004 Sb.“). Žalobce v podané žalobě namítal, že rozhodného dne 8.6.2006 převzal své vlastní peníze, které pro něho na jeho účet jako komitenta inkasovala společnost AuTec mobil s.r.o. jako komisionář, když na základě komisionářské smlouvy prodala jeho osobní automobil. Nešlo o platbu ve smyslu zákona č. 254/2004 Sb., proto se nemohl dopustit správního deliktu. Navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 5 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě popsal dosavadní průběh správního řízení, poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí s tím, že bylo zjištěno, že dne 8.6.2006 převzal žalobce od společnosti AuTec mobil s.r.o. v hotovosti částku 475.767,50 Kč, kterou mu bylo uhrazeno vyúčtování komisního prodeje vozidla. Z šetření vyplynulo, že v případě platby přijaté žalobcem jako podnikající fyzickou osobou došlo k porušení zákona č. 254/2004 Sb., když přijatá částka překročila zákonný limit 15.000 EUR, stanoveného pro hotovostní platby, o 1.847, 291 EUR, tj. 52.167,50 Kč. Dále poukázal na to, že žalobce s uvedenou společností uzavřel komisionářskou smlouvu, kterou je nutno považovat za závazkový vztah, jehož obsahem byl závazek komisionáře zařídit dohodnutou záležitost a poté předat finanční prostředky, v daném případě finanční prostředky získané prodejem vozidla. Navrhl zamítnutí podané žaloby.

Soud se zabýval otázkou pasivní legitimaci žalovaného, a to s přihlédnutím k zákonu č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, který nabyl účinnosti dnem 1.1.2013. Žaloba směřovala proti Finančnímu ředitelství pro hl.m.Prahu, jehož rozhodnutí se žalobce domáhal přezkoumat. Kompetence tohoto správního úřadu přešla s účinností zákona č. 456/2011 Sb. na Odvolací finanční ředitelství. Podle ustanovení § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), je v řízení o žalobách na přezkoumání rozhodnutí správních orgánů žalovaným ten správní orgán, který rozhodl v posledním stupni nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Protože v průběhu řízení přešla působnost Finančního ředitelství pro hl.m.Prahu na Odvolací finanční ředitelství, považoval soud za žalovaného právě tento správní orgán.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí z hlediska námitek v žalobě uvedených, po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl soud bez nařízení jednání, když účastníci řízení k výzvě soudu nevyjádřili s takovýmto postupem výslovný nesouhlas, má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

Z obsahu správního spisu je zřejmé, že oznámením o zahájení řízení ze dne 3.6.2009 bylo zahájeno řízení z moci úřední ve věci dodržování povinnosti vyplývajících ze zákona 254/2004 Sb. s tím, že bylo konstatováno, že žalobci byla provedena platba v hotovosti na základě výdajového pokladního dokladu č. V 147 ve výši 475.767,50 Kč, kterou byl vyplacen komisní prodej žalobci. Bylo konstatováno, že byl překročen limit pro platby v hotovosti k rozhodnému dni, tj. ke dni 8.6.2006, a to o částku 52.176,50 Kč. Při ústním jednání, o jehož průběhu byl sepsán dne 9.7.2009 protokol, žalobce prostřednictvím svého zástupce uplatnil námitku, že nepřijal takovou platbu, o které zákon č. 254/2004 Sb. hovoří. Svoji výhradu pak doplnil sdělením ze dne 18.8.2009. Poukázal na to, že jediný, zákonem omezený transfer peněz, uskutečněný mezi žalobcem a komisionářem, spočíval v platbě jeho provize. Ta byla realizována srážkou kupní ceny a zdaleka nedosahovala zákonem předepsaný limit.

Rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 8.9.2009 čj: 347895/09/005512401949 bylo rozhodnuto tak, že se žalobce dopustil správního deliktu podle § 6 odst. 2 zákona č. 254/2004 Sb., neboť dne 8.6.2006 přijal v hotovosti platbu ve výši 475.767,50 Kč, kterou mu bylo uhrazeno vyúčtování komisního prodeje označeného vozidla společností AuTec mobil s.r.o. V odůvodnění správní orgán konstatoval průběh řízení, poukázal na znění ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 254/2004 Sb., poukázal na právní úpravu komisionářské smlouvy provedenou v obchodní zákoníku se závěrem, že výplata peněz, přijatých z prodeje věci pro komitenta, představuje obchodní vztah, kterým je neoddělitelně celá transakce.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání se zamítá a odvoláním napadené rozhodnutí potvrzuje. Žalovaný správní orgán rovněž poukázal na charakter komisionářské smlouvy, jež je upravena v ustanovením § 577 a násl. obchodního zákoníku s tím, že jde o závazek, na jehož základě komisionář měl předat žalobci finanční prostředky, které získal prodejem vozidla. Protože šlo o částku, která přesahovala zákonem stanovený limit pro hotovostní platby, měla být platba provedena bezhotovostně. Zdůraznil, že vztah mezi žalobcem a jmenovanou společností je obchodním závazkovým vztahem, došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu, pokuta byla uložena na samé spodní hranici zákonem stanovené výše.

Z obsahu podané žaloby je zřejmé, že žalobce namítá nesprávné právní posouzení, když má za to, že převzal své vlastní peníze, které pro něho na jeho účet jako komitenta inkasovala společnost AuTec mobil s.r.o. jako komisionář, když na základě komisionářské smlouvy prodala jeho osobní automobil. Nešlo o platbu ve smyslu zákona č.254/2004 Sb., převzetím vlastních peněz neporušil žádnou povinnost a nemohl se dopustit správního deliktu.

Žalobce v podané žalobě v podstatě namítá, že nešlo o platbu ve smyslu zákona č. 254/2004 Sb., protože převzal vlastní peníze a tím nemohl porušit žádnou povinnost. Tyto námitky soud neshledal důvodnými.

Z ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2004 Sb. vyplývá, že poskytovatelem platby, který je povinen v případě, že jde o platbu nad zákonem stanovený limit, postupovat podle tohoto zákona, je ten, kdo platbou uhrazuje závazek. Otázkou, zda v daném případě šlo o závazkový vztah se zabýval jak prvostupňový, tak odvolací správní orgán. Se závěry obou správních orgánů se soud ztotožňuje.

V daném případě je nesporné, že žalobce uzavřel komisionářskou smlouvu, na základě níž společnost AuTec mobil s.r.o. jako komisionář měla pro žalobce jako komitenta obstarat službu – prodat jeho osobní automobil a poté mu předat finanční částku, získanou z prodeje automobilu, sníženou o dohodnutou provizi. Uzavírání komisionářské smlouvy je upraveno v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Komisionářská smlouva je obsažena v části třetí obchodního zákoníku, který je označen jako obchodní závazkové vztahy. Z ustanovení § 577 a násl. obchodního zákoníku vyplývá, že komisionář se zavazuje, že vlastním jménem zařídí pro komitenta určitou obchodní záležitost, přičemž tak činí na účet komitenta, komitent se zavazuje zaplatit komisionáři úplatu. V daném případě se komisionář zavázal, že obstará prodej žalobcova auta a poté mu vyplatí finanční částku, získanou prodejem, sníženou o provizi za obstarání této obchodní záležitosti. Jde o klasický závazkový vztah, kdy se smluvní strany dohodly na tom, že jedna smluvní strana pro druhou smluvní stranu obstará určitou obchodní záležitost, obstarávající strana (zde komisionář) za provedenou službu získá určitou finanční částku a poté provede vypořádání, v daném případě výplatu peněz, které komisionář obdržel za prodaný automobil po odečtení provize za obstarání služby. Pro posouzení otázky, zda jde či nejde o závazkový vztah je nerozhodná skutečnost, že komisionář jedná na účet komitenta, charakter závazkového vztahu se tím nemění. V daném případě se komisionář zavázal k tomu, že prodá auto, ve vztahu k němuž měl žalobce vlastnické právo a po uskutečnění této obchodní transakce mu vyplatí částku získanou prodejem. Šlo v podstatě o situaci, kdy žalobce svěřil obstarání služby (prodej automobilu) jinému subjektu, na místo toho, aby úkon prodeje uskutečnil on sám. V případě, že by žalobce prodával sám osobní automobil jinému subjektu, kupní cenu, která by přesahovala zákonem stanovený limit, by mohl obdržet pouze formou bezhotovostní platby. Není žádný rozumný důvod pro to, aby byly tyto dva zcela nepochybně závazkové vztahy posuzovány odlišně. Jestliže v případě, že by žalobce sám prodával osobní automobil, který byl v jeho vlastnictví a následně na vlastní účet získal peníze za prodej tohoto automobilu, tedy uskutečnil sám klasický závazkový vztah koupě a prodeje,by byl povinen postupovat podle zákona č. 254/2004 Sb., pak nelze souhlasit s tím, že by nebyl k takovémuto postupu zavázán v případě, že prodej osobního automobilu svěřil jinému subjektu s tím, že následná obchodní transakce bude po jejím uskutečnění vyúčtována mezi smluvními stranami.

Z výše uvedených důvodů má soud za to, že v daném případě byl komisionář poskytovatelem platby, který platbou uhradil svůj závazek ve vztahu k žalobci. Podmínka uvedená v ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2004 Sb. byla splněna. Tím, že žalobci byla vyplacena určitá finanční částka komisionář splnil svoji povinnost, jež vyplývala ze závazkového vztahu, z komisionářské smlouvy. Pokud žalobce přijat hotovostní platbu ve výši, která přesáhla zákonem stanovený limit, naplnil svým jednáním skutkovou podstatu správního deliktu podle § 6 odst. 2 zákona č. 254/2004 Sb., podle něhož se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že přijme hotovostní platbu, která.,byla provedena v rozporu s tímto zákonem. Skutečnost, že vyplacená částka překročila částku 15.000 EUR, která je v ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb. stanovena jako limit, při jehož překročení je stanovena povinnost provést platbu bezhotovostně, žalobce nezpochybňoval.

Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému správnímu orgánu náklady na běžnou činnost správního orgánu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 26.dubna 2013

JUDr.Hana Veberová předsedkyně senátu podle něhož se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že přijme hotovostní platbu, která byla provedena v rozporu s tímto zákonem. Skutečnost, že vyplacená částka překročila částku 15.000 EUR, která je v ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb. stanovena jako limit, při jehož překročení je stanovena povinnost provést platbu bezhotovostně, žalobce nezpochybňoval.

Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému správnímu orgánu náklady na běžnou činnost správního orgánu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 26.dubna 2013

JUDr.Hana Veberová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru