Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 A 99/2010 - 41Rozsudek MSPH ze dne 17.02.2011

Prejudikatura

2 As 59/2008 - 80


přidejte vlastní popisek

11 A 99/2010 - 41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce FTV Prima, spol. s r.o., IČ 48115908, se sídlem v Praze 8, Na Žertvách 24/132, zastoupeného Mgr.Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, proti žalované Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem v Praze 2, Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 5.1.2010, sp.zn. 2008/432/FOL/FTV, č.j.: SOL/202/2010,

takto:

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 5.1.2010, sp.zn.:

2008/432/FOL/FTV, č.j.: FOL/202/2010, sezrušuje a věc se vrací žalované

k dalším řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10.640,-Kč do třiceti

dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr.Ludmily Kutějové,

advokátky.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, doručenou k Městskému soudu v Praze dne 26.4.2010, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též žalovaného správního úřadu), jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 400.000,- Kč za porušení ustanovení § 32 odst.1 písm.g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, kterého se žalobce podle žalovaného správního úřadu měl dopustit tím, že dne 10.3.2008 od 16:40 hodin na programu Prima televize odvysílal pořad Myšlenky zločince, který obsahoval agresivní a násilné scény, způsobilé vyvolat v dětech a v mladistvých pocity děsu a strachu, čímž došlo k porušení povinnosti nezařazovat v době od 6:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.

Žalobce v podané žalobě provedl stručný přehled dosavadního řízení s tím, že o skutku, jež je specifikován ve výroku napadeného rozhodnutí, žalovaný správní úřad rozhodl již rozhodnutím ze dne 17.6.2008, kterým žalobci uložil pokutu ve výši 400.000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, o které rozhodl Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp.zn. 11 Ca 346/2008 rozsudkem ze dne 24.9.2009 tak, že původní rozhodnutí žalované Rady zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný správní úřad v důsledku zrušení původního rozhodnutí zrušujícím rozsudkem vydal dne 5.1.2010 nové rozhodnutí ve věci, které je napadeno touto, nyní projednávanou žalobou.

Žalobce v podané žalobě namítl, že žalovaný správní úřad postupoval v rozporu s ustanovením § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), neboť nerespektoval právní názor vyslovený soudem ve zrušujícím rozsudku a postupoval v rozporu s ustanovením § 59 odst. 1 zákona o vysílání. Žalobce rovněž namítl, že výrok napadeného rozhodnutí neobsahuje údaj o tom, který ze zákonem chráněných statků měl být jednáním žalobce dotčen, a ztohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Konečně žalobce namítl, že žalovaný postupoval v rozporu se zásadami správního trestání.

K první žalobní námitce, tj. k námitce postupu žalovaného v rozporu se soudním řádem správním a zákonem o vysílání, žalobce namítl, že má za to, že postup žalovaného správního úřadu, kdy neupozornil žalobce na porušování zákona a nestanovil mu lhůtu k nápravě ani ve vztahu k jiným odvysílaným pořadům, přičemž by byla splněna podmínka časové a věcné souvislosti, je nezákonný a žalobce byl uvedeným postupem žalované zkrácen na svých právech. Nedostatek absence předchozího upozornění ve smyslu ustanovení § 59 zákona o vysílání je vadou, která nemůže být žádným dodatečným úkonem správního úřadu odstraněna, a proto má být správní řízení vedené Radou pro rozhlasové a televizní vysílání zastaveno.

K otázce nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí z důvodu, že ve výroku rozhodnutí není uvedeno, který ze zákonem chráněných statků měl být jednáním žalobce dotčen, žalobce namítl, že žalovaný správní úřad se k otázce, který případně které ze zákonem chráněných statků, tzn., zda zájem na ochraně fyzického anebo psychického anebo mravního vývoje dětí a mladistvých měl být popsaným jednáním dotčen, vyjadřuje zcela nekonsistentně. Na straně 12 napadeného rozhodnutí žalovaný ve zvýrazněné pasáži uvádí, že má Rada za prokázané, že scény, které označila za způsobilé ohrozit psychický, fyzický nebo morální vývoj dětí, jsou v pořadu obsaženy. Podle názoru žalobce se jedná o pouhé konstatování bez rozlišení mezí jednotlivých druhů ohrožení.

K žalobní námitce o tom, že žalovaný správní úřad postupoval v rozporu se zásadami správního trestání, žalobce namítl, že tím, že žalovaný neprodleně po odvysílání posuzovaného pořadu neupozornil žalobce na možné porušování zákona a nestanovil lhůtu k nápravě, upřel trestu – pokutě její preventivní funkci a porušil tak jednu ze zásad správního trestání. Žalobce proto trvá na své námitce, že předmět řízení nebyl v oznámení o zahájení správního řízení ani následně vymezen přesně, když žalovaný v oznámení neuvedl, jakým způsobem mělo k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty předmětného správního deliktu dojít. Žalobce se tak nemohl k vytýkaným sekvencím relevantně vyjádřit, a byl proto zkrácen na svém právu vyjádřit v řízení své stanovisko.

Závěrem podané žaloby žalobce uvedl, že přestože má za to, že se odvysíláním posuzovaného pořadu nedopustil porušení zákona o vysílání a že napadené rozhodnutí trpí procesními vadami, pro které je nezákonné, požádal soud v případě, že by se s námitkami žalobce neztotožnil, aby v rámci moderačního práva soudu podle ustanovení § 78 odst. 2 s.ř.s. od trestu upustil, případně aby pokutu, uloženou žalobci napadeným rozhodnutím, snížil. Tento návrh žalobce odůvodnil především tím, že napadené rozhodnutí nepředcházelo upozornění ve smyslu ustanovení § 59 odst. 1 zákona o vysílání, které by věcně souviselo s jednáním, jež žalovaná vytýká žalobci, dále že neposkytnutí lhůty k nápravě žalovaným tvrzeného porušení a nedostatečným popisem předmětu řízení v oznámení o zahájení správního řízení a že ukončení vysílání pořadu Myšlenky zločince v odpoledních hodinách došlo ještě před doručením oznámení o zahájení správního řízení dne 29.3.2008.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě ze dne 28.7.2010 vyplývá, že pokud jde o prvou námitku, týkající se postupu v údajném rozporu s ustanovením § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, žalovaný správní úřad chápe, že žalobce se za každou cenu snaží zpochybnit napadené správní rozhodnutí, avšak tato námitka je prokazatelně lichá. Soud se v předchozím řízení zmínil o náležitostech upozornění a žalovaný je názoru, že stávající judikatura správních soudů nepožaduje takovou shodu ve skutkovém jednání, jako například bodnutí nožem a bodnutí nožem či úder pěstí a úder pěstí, za nutnou, avšak právě zdůrazňuje, že typové obdobnosti, rámcová souvislost jsou určující. Pokud žalovaný správní úřad na straně 13 napadeného správního rozhodnutí uvedl, že upozornění bylo provozovateli uděleno za odvysílání pořadu Vyvolení pod sp.zn. 2006/921/DZÚ/FTV a za odvysílání pořadu Runway party, reportáž o motorkářském gangu z roku 1997, považuje žalovaný toto za dostatečně shodné či obdobné typové skutkové jednání a má za prokázané, že požadavek zrušujícího rozsudku z předchozího soudního sporu žalovaná splnila dostatečně a není důvod na takovém základě znovu vyslovit nezákonnost správního rozhodnutí. Pokud jde o fakt, že žalovaná neupřesnila typovost u pořadu Runway party, není rovněž nezákonné, protože k uložení sankce stačí jediné upozornění. Pořad Runway party již je zmíněn víceméně pouze pro ilustraci a neleží na jeho existenci tíže

podmínky ustanovení § 59 odst. 1 zákona o vysílání. Co se týče časové souvislosti, není zřejmé, jak žalobce tuto námitku myslí, když požadavek časové souvislosti nevyplývá ze zákona ani z žádné dosavadní judikatury. Pokud by žalovaný správní úřad praktikoval, že upozornění musí předcházet vždy tomu kterému konkrétnímu jednání, sama by se dopustila porušení zásady veřejné správy činit jen to, co ukládá zákon, a byla by zbavena reálné možnosti sankcionovat deliktní jednání žalobce a ostatních provozovatelů, což by v důsledku znamenalo nejen naprostou anarchii, ale rovněž absenci faktické ochrany veřejného zájmu prezentovaného zákonem o vysílání.

Pokud jde o žalobní námitku, týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť ve výroku není uvedeno, který ze zákonem chráněných statků měl být jednáním žalobce dotčen, žalovaný správní úřad k této námitce pouze podotkl, že znění zákona „způsobilé vyvolat v dětech a mladistvých“ zcela jasně uvádí, jaký že to zákonem chráněný statek byl ohrožen. Žalovaný správní úřad není ze zákona povinen poučovat žalobce nadstandardně v tom smyslu, že jestliže uvede, že ohrozil vývoj dětí a mladistvých, ohrozil tedy zákonem chráněný vývoj dětí a mladistvých. Žalovaný správní úřad splnil veškeré zákonné a judikaturou kladené nároky na výrok správního rozhodnutí a výsek, o kterém se zmiňuje žalobce, se zcela evidentně a zřetelně týká citace zákonné povinnosti, k níž je žalobce povinen. Žalovaný správní úřad nechápe, jak k zjištění, podle něhož neuvedení výčtu zákonem chráněných statků je základním předpokladem pro zákonnost výroku, žalobce dospěl a zcela odkazuje na výrok správního rozhodnutí, které odpovídá požadavku jak zákona, tak judikatury. Žalovaný nesouhlasí ani s tím, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nekonsistentní. Celé správní rozhodnutí je velmi podrobné, přehledné a je zcela jasné, jakými úvahami a skutečnostmi se žalovaný správní úřad řídil. Poznámka o nerozlišení mezi jednotlivými druhy ohrožení ze strany žalobce je nekonsistentní sama o sobě a nepravdivá.

Pokud jde o námitku žalobce, že žalovaný postupoval v rozporu se zásadami správního trestání, má žalovaný za to, že požadavek žalobce ohledně upozornění na možné porušování zákona je nezákonný, žalovaná nemá ze zákona povinnost, aby obsah oznámení o zahájení správního řízení byl totožný s obsahem správního rozhodnutí ve věci. Nelze totiž požadovat, aby již v začátku správního řízení žalovaná vyhodnotila veškeré prvky tak, jak možná učiní v odůvodnění správního rozhodnutí, a předložila je provozovateli k vyjádření.

Pokud jde o návrh žalobce na upuštění od trestu, případně návrh na snížení uložené pokuty, žalovaná má za to, že ani jeden z důvodů uvedených v žalobě nemá žádný logický ani jiný vztah k výši sankce. O výši sankce se uvažuje dle taxativně vymezených parametrů v zákoně o vysílání a o snížení sankce by se dalo uvažovat, pokud by byla likvidační a v naprostém nepoměru ke spáchanému deliktu, což v daném případě není pravdou.

Z obsahu spisového materiálu, předloženého soudu žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Ze zprávy Analytického odboru oddělení televize č. 195/08 ze dne 18.3.2008 vyplývá, že Radě bylo navrženo, aby zahájila s provozovatelem FTV Prima, spol. s r.o., správní řízení pro porušení ustanovení § 32 odst.1 písm.g) zákona o vysílání, neboť odvysíláním pořadu Myšlenky zločince dne 10.3.2008 od 16.40 hodin na programu Prima televize mohl porušit povinnost nezařazovat do vysílání v době od 6.00 do 22.00 hodin pořady, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Z přiložené analýzy pořadu vyplývá, že obsahem pořadu je pátrání elitního týmu analytiků FBI v Los Angeles po psychicky nemocném, na drogách závislém a velmi nebezpečném maniakovi, který je kombinací bankovního lupiče a sexuálního násilníka. Jedná se o pořad nevhodný pro děti, který má své místo ve vysílání jedině po 22.00 hodině, a to opatřen příslušným varovným označením nevhodnosti.

Oznámením ze dne 27.3.2008 zahájila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání správní řízení s provozovatelem FTV Prima, spol. s r.o., ve věci možného porušení ustanovení § 32 odst.1 písm.g) zákona o vysílání, jehož se měl dopustit odvysíláním pořadu Myšlenky zločince dne 10.3.2008 od 16.40 hodin na programu Prima televize. Z popsaného skutkového děje je patrné, že se jedná o pořad zcela nevhodný pro děti, v němž elitní tým analytiků FBI pátrá v Los Angeles po psychicky nemocném, na drogách závislém a velmi nebezpečném maniakovi, který je kombinací bankovního lupiče a sexuálního násilníka. Přepadává banky a postupně zvyšuje svou agresivitu. Posléze je zřejmé, že jeho prioritou není loupež peněz, ale ponižování a manipulace s bezbrannými oběťmi. Nutí lidi, aby se svlékli a následně musí vybrané dvojice kopulovat, například mladého muže a starší ženu. Ostatní rukojmí musejí scénám přihlížet, včetně dětí postižených. Násilnická úchylnost pachatele postupně graduje, kriminalisté vypátrají, že jde o bývalého vězně, který se zřejmě mstí světu za svojí nepříčetnou matku, která v dětství pokřivila jeho charakter. Pachatel přestává předstírat, že mu jde o banky, přepadne restauraci a nutí tam syny, aby tloukli své matky. Když jeden odmítne, pachatel ho zastřelí samopalem. Finální scéna se odehrává na dětské zahradní párty, kde se pachatel zmocní malého chlapce a s nožem na krku ho nutí, aby zastřelil svojí matku, jinak že ho podřízne. Zoufalá matka prosí vlastního syna, aby jí zabil, neboť tím chce zachránit život, vzápětí je pachatel dopaden.

Žalobce se k zahájenému správnímu řízení vyjádřil podáním ze dne 14.5.2008, v němž shodně s podanou žalobou namítl, že nebyl vymezen předmět řízení tak, aby se účastník řízení mohl k vytýkaným sekvencím pořadu vyjádřit, zaujmout stanovisko a eventuelně navrhovat důkazy. Dále účastník řízení namítl, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nikdy z důvodu odvysílání posuzovaného pořadu nevydala vůči účastníkovi řízení upozornění podle ustanovení § 59 odst.1 zákona o vysílání, proto je nesprávným úředním postupem, když Rada zahájila správní řízení, neboť pro to nebyly naplněny zákonné předpoklady.

Správní úřad založil do spisu doplněný materiál Analytického odboru televize ze dne 4.6.2008, v němž bylo navrženo, aby Rada zvážila, zda účastník řízení – provozovatel FTV Prima, spol. s r.o., porušil povinnost obsaženou v ustanovení § 32 odst.1 písm.e) zákona o vysílání nezařazovat do vysílání pořady, které mohou vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahují pornografii a hrubé samoúčelné násilí, či se spíše přiklonil k tomu, že provozovatel porušil ustanovení § 32 odst.1 písm.g) téhož zákona, tedy povinnosti nezařazovat v době od 6.00 do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.

Rozhodnutím ze dne 17.6.2008 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila provozovateli FTV Prima, spol. s r.o., pokutu ve výši 400.000,-Kč pro porušení ustanovení § 32 odst.1 písm.g) zákona o vysílání, neboť odvysíláním pořadu Myšlenky zločince dne 10.3.2008 od 16.40 hodin na programu Prima televize se provozovatel dopustil porušení povinnosti nezařazovat v době od 6.00 do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Rada na základě shromážděných podkladů podle odůvodnění tohoto rozhodnutí dospěla k závěru, že žalobce uvedeným jednáním porušil svou povinnost podle § 32 odst.1 písm.g) zákona o vysílání a dopustil se tak správního deliktu podle ustanovení § 60 odst.3 písm.d) zákona o vysílání, za který lze uložit pokutu ve výši od 20.000,-Kč do 10.000.000,- Kč. Za spáchání tohoto správního deliktu uložila Rada žalobci pokutu ve výši 400.000,-Kč.

Uvedené rozhodnutí žalované Rady bylo k žalobcem podané žalobě zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24.9.2009, č.j.: 11 Ca 346/2008 – 78 a věc byla žalovanému správnímu úřadu vrácena k dalšímu řízení se závěrem, že žalovaná musí odůvodnit žalobou napadené rozhodnutí přezkoumatelným způsobem tak, aby z odůvodnění byla patrná zcela zásadní správní úvaha žalované o tom, proč z daného skutkového stavu vyvozuje naplnění konkrétní a popsané zákonem stanovené skutkové podstaty správního deliktu s přihlédnutím ke splnění zákonem stanovené podmínky předchozího upozornění na typově stejná či obdobná protiprávní jednání,

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 5.1.2010 opětovně uložila žalobci pokutu ve výši 400.000,- Kč za jednání, v němž správní úřad spatřuje porušení ustanovení § 32 odst.1 písm.g) zákona o vysílání, neboť odvysíláním pořadu Myšlenky zločince dne 10.3.2008 od 16.40 hodin na programu Prima televize se provozovatel dopustil porušení povinnosti nezařazovat v době od 6.00 do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Žalovaná podle odůvodnění nového rozhodnutí dospěla k závěru, že problémové části pořadu jsou následující :

- sexuální násilník nutí lidi, aby se svlékli, ostatní rukojmí musejí scénám přihlížet, a to včetně dětí postižených - pachatel přepadne restauraci a nutí tam syny, aby tloukli své matky. Když jeden odmítne, pachatel jej zastřelí samopalem - finální scéna se odehrává na dětské zahradní párty, kde se pachatel zmocní malého chlapce a s nožem na krku ho nutí, aby zastřelil svou matku, jinak ho podřízne. Zoufalá matka prosí vlastního syna, aby ji zastřelil, neboť mu chce zachránit život. Vzápětí je pachatel dopaden

Žalovaný správní úřad z uvedených scén dovodil, že násilí je zobrazováno realisticky, pachatel bije lidi. jsou zde záběry na zakrvácené oběti, na zoufalství matky, která žádá syna, aby ji zabil, na téměř nahé ponížené psychicky trpící přepadené lidi, na agresivní projevy sadistického psychopata, který s všemocnou zbraní v ruce ničí nejen životy a zdraví lidí, ale i jejich psychiku nebo rodinné vazby. Rada má za prokázané, že k odvysílání pořadu Myšlenky zločince došlo dne 10.3.2008 od 16:40 hodin na programu Prima televize. Upozornění nebo sankce za odvysílání agresivních a násilných pořadů bylo provozovateli uděleno za odvysílání pořadu Vyvolení pod č.j.: 8474/2007 a za odvysílání pořadu Runway Party, reportáži o motorkářském gangu z roku 1997. Z uvedených důvodů shledala Rada splněné zákonem stanovené podmínky pro uložení sankce tak, jak je ve výroku nového rozhodnutí uvedeno.

Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 17.2.2011 zástupkyně žalobce s odkazem na písemné vyhotovení podané žaloby uvedla, že pořad není určen pro děti, proto také žalobce pořad z odpoledního vysílacího času stáhl a nyní je vysílán po 22.00 hodině. Nicméně k napadenému rozhodnutí považuje žalobce za potřebné zdůraznit dvě zásadní námitky: žalovaný správní úřad žádným způsobem nedoložil relevantní skutečnost předchozího upozornění, ačkoliv mu tato povinnost byla uložena v této věci zrušujícím rozsudkem městského soudu. Ve výroku ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí pak není uvedeno konkrétně, který ze zákonem chráněných statků měl být dotčen, není uvedeno, zda šlo o ohrožení vývoje mravního, fyzického nebo psychického. Tato skutečnost by měla být specifikována nejen ve výroku rozhodnutí, ale také v odůvodnění, neboť jde o skutečnost významnou z hlediska stanovení výše uložené pokuty. Napadené rozhodnutí trpí nezákonností a proto žalobce navrhuje, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Zástupkyně žalovaného správního úřadu u jednání soudu odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření žalovaného k podané žalobě s tím, že rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, žalobu žalovaný neshledává důvodnou a proto navrhuje její zamítnutí.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházejí řízení před správním úřadem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.). Věc soud posoudil takto:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kterým byla žalobci opětovně uložena pokuta ve výši 400.000,- Kč za porušení ustanovení § 32 odst.1 písm.g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, kterého se žalobce podle žalovaného správního úřadu měl dopustit tím, že dne 10.3.2008 od 16:40 hodin na programu Prima televize odvysílal pořad Myšlenky zločince, který obsahoval agresivní a násilné scény, způsobilé vyvolat v dětech a v mladistvých pocity děsu a strachu, čímž došlo k porušení povinnosti nezařazovat v době od 6:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.

Podle ustanovení § 32 odstavec 1 zákona o vysílání je provozovatel vysílání povinen provozovat vysílání vlastním jménem, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost a nést odpovědnost za obsah programů. Dále je povinen zajistit, aby vysílané pořady nepropagovaly válku nebo nelíčily krutá nebo jinak nelidská jednání takovým způsobem, který je jejich zlehčováním, omlouváním nebo schvalováním, zajistit, aby vysílané pořady nepodněcovaly k nenávisti z důvodů rasy, pohlaví, náboženství, národnosti nebo příslušnosti k určité skupině obyvatelstva, zajistit, aby vysílané pořady neobsahovaly podprahová sdělení, nezařazovat do vysílání pořady, které mohou vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahují pornografii a hrubé samoúčelné násilí, bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost a nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo marvní vývoj dětí a mladistvých.

Podle ustanovení § 32 odstavec 1 písm.g/ zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, je provozovatel vysílání povinen g) nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Podle ustanovení § 60 odstavec 3 písmeno d/ téhož zákona uloží Rada pokutu od 20.000,-Kč do 10.000.000,-Kč provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud zařazuje do vysílání od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.

Podle ustanovení § 59 zákona o vysílání jestliže provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě. Délka lhůty k nápravě podle předchozího odstavce musí být přiměřená charakteru porušené povinnosti. Dojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, Rada sankci neuloží.

Podle ustanovení § 61 odstavců 2 a 3 zákona o vysílání při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a

zábavy. Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu.

Žalobce v podané žalobě namítl, že žalovaný správní úřad postupoval v rozporu s ustanovením § 78 odst. 5 soudního řádu správního, neboť nerespektoval právní názor vyslovený soudem ve zrušujícím rozsudku a postupoval v rozporu s ustanovením § 59 odst.1 zákona o vysílání.

V odůvodnění rozsudku ze dne 24.9.2009, č.j. 11 Ca 346/2008 – 78, Městský soud v Praze k námitce žaloby ohledně předchozího upozornění správním úřadem na porušení zákona o vysílání výslovně uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění právě s ohledem na to, že odůvodnění rozhodnutí obsahuje odkaz na určitá předchozí rozhodnutí Rady, aniž by z tohoto odůvodnění bylo zřejmé, co mělo být obsahem předchozího porušení povinností žalobcem a o jaká skutková jednání šlo. Obsah předchozích upozornění, na které Rada měla v případě uložení sankce žalobci napadeným rozhodnutím odkazovat, není zřejmý ani z obsahu předloženého spisového materiálu správního úřadu. Není proto zřejmé, jaké konkrétní jednání či jaké konkrétní skutkové okolnosti byly Radou považovány za protiprávní v rámci předchozího upozornění podle ustanovení § 59 odst.1 zákona o vysílání.

Podle ustanovení § 78 odst.5 s.ř.s. je správní orgán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, v dalším řízení vázán Z .citovaného ustanovení vyplývá, že správní orgán je povinen v dalším řízení rozhodnout v souladu s právním názorem vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku. Smyslem této povinnosti je zajistit, aby právní závěry, k nimž dospěl soud při přezkumu správního rozhodnutí, byly v další rozhodovací činnosti správními orgány plně respektovány. Tato povinnost ale neplatí bezvýjimečně. Vázanost právním názorem soudu může být prolomena, ale jen v důsledku nových skutkových zjištění, popř. v důsledku změny právní úpravy. Aby mohl být správní orgán v konkrétním případě právním názorem soudu vázán, je zapotřebí, aby z rozsudku, jímž bylo správní rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení, zřetelně vyplývalo, jaký právní názor soud zaujal a z jakého důvodu tak bylo rozhodnutí správního orgánu zrušeno (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.2.2007, č.j.: 7 Afs 178/2005 – 109, dostupný na www.nssoud.cz).

V nyní projednávané věci dospěl Městský soud v Praze po provedeném řízení k závěru, že žaloba je zčásti důvodná, pokud byla žalobcem namítána vada řízení před správním úřadem, podle níž nebyl účastník řízení náležitě a dostatečně upozorněn na porušení povinností, které mu bylo následně vytýkáno a za které byl sankcionován žalobou napadeným rozhodnutím. Z výše citované pasáže z odůvodnění předcházejícího rozsudku v této věci č.j. 11 Ca 346/2008 – 78 vyplývá, že tutéž povinnost soud uložil ve zrušujícím rozsudku žalované Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, když relativně podrobně a s odkazem na konkrétní stávající judikaturu správních soudů rozebral, jak má správní úřad postupovat při vydávání předchozího upozornění na porušení zákona o vysílání a jak má následně v řízení o uložení pokuty za porušení zákona tuto skutečnost provedeného předchozího upozornění dokládat tak, aby nebylo v řízení o uložení pokuty za správní delikt podle zákona o vysílání pochyb o tom, zda, kdy a jakým způsobem bylo účastníku řízení upozornění poskytnuto.

Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný správní úřad považuje povinnost předchozího upozornění na porušení zákonných povinností účastníku řízení splněnou vzhledem k tomu, že „...takovéto upozornění (upozornění nebo sankce za odvysílání agresívních a násilných pořadů) bylo provozovateli uděleno za odvysílání pořadu Vyvolení č.j. 8474/2007, sp.zn.: 2006/921/Dzu/FTV (projev verbálního a neverbálního násilí) a za odvysílání pořadu Runway party, reportáž o motorkářském gangu z roku 1997.

Městský soud v Praze je nucen opakovaně konstatovat, že upozornění na porušení povinností podle zákona o vysílání podle ustanovení § 59 tohoto zákona se musí vztahovat ke konkrétnímu, určitě a srozumitelně vymezenému skutkovému jednání a nikoli ve vztahu k porušení právní povinnosti. Předmětem upozornění tak musí být zcela konkrétně popsané jednání tak, aby bylo možno dovozovat typovou shodnost případného dalšího skutkového jednání s jednáním, které bylo předmětem posouzení v doručeném upozornění. Jinými slovy pokud má ustanovení § 59 zákona o vysílání skutečně plnit svůj účel, musí jít o typově obdobné či shodné skutkové jednání. Teprve je-li tato typová podobnost či shodnost protiprávního jednání provozovatele zjištěna, lze mít za to, že byla splněna i povinnost správního úřadu upozornit provozovatele na porušení právní povinnosti předtím, než mu za typově obdobné či shodné jednání uloží pokutu podle ustanovení § 60 zákona o vysílání.

Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že i toto druhé, nyní žalobou napadené rozhodnutí ve věci, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť z něj není patrno, čeho se žalovaným správním úřadem označená předchozí upozornění týkala, a to natolik srozumitelně uvedeným způsobem, aby bylo možno bez dalšího učinit závěr o tom, zda se tato upozornění týkala typově shodného jednání, jako je v dané věci kladeno za vinu žalobci. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že odůvodnění rozhodnutí obsahuje odkaz na určitá předchozí rozhodnutí Rady, avšak i nadále z tohoto odůvodnění není zřejmé, jaké konkrétní jednání bylo obsahem předchozího porušení povinností žalobcem a o jaká skutková jednání šlo. Obsah předchozích upozornění, na které Rada měla v případě uložení sankce žalobci napadeným rozhodnutím odkazovat, není ani nyní, po vrácení věci žalované v důsledku předchozího rozhodnutí městského soudu, zřejmý z obsahu předloženého spisového materiálu správního úřadu, neboť stejnopisy či fotokopie upozornění, na které se žalovaná v odůvodnění nyní napadeného rozhodnutí, ve spisu obsažena nejsou. Není proto zřejmé, jaké konkrétní jednání či jaké konkrétní skutkové okolnosti byly Radou považovány za protiprávní v rámci předchozího upozornění podle ustanovení § 59 odst.1 zákona o vysílání.

Uvedená skutečnost je pak důvodem pro závěr, že námitky žaloby ohledně porušení ustanovení o řízení před správním úřadem z důvodu, že žalobce nebyl řádně upozorněn na porušení ustanovení zákona o vysílání před vydáním napadeného rozhodnutí a že se žalovaný správní úřad neřídil závazným právním názorem, vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku, jsou důvodné.

Na základě všech shora uvedených skutečností Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a proto podle ustanovení § 78 odst.1 s.ř.s. zrušil žalobou napadené rozhodnutí pro vady řízení. Současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s.). Žalovaný správní úřad je právním názorem, vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku, v dalším řízení, vázán (ustanovení § 78 odst.5 s.ř.s.).

Nedůvodnou shledal Městský soud v Praze žalobní námitku, ve které žalobce namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí z důvodu, že ve výroku rozhodnutí není uvedeno, který ze zákonem chráněných statků měl být jednáním žalobce dotčen. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že výrok žalobou napadeného rozhodnutí obsahuje dostatečně podrobný a určitý popis jednání žalobce, v němž správní úřad shledává porušení tam uvedených ustanovení zákona o vysílání, tento popis skutkového jednání je způsobilý odlišit jednání žalobce, za něž mu je ukládána sankce, dostatečným způsobem a soud nesdílí právní názor žalobce o tom, že žalovaný správní úřad se k otázce, který případně které ze zákonem chráněných statků, tzn., zda zájem na ochraně fyzického anebo psychického anebo mravního vývoje dětí a mladistvých měl být popsaným jednáním dotčen, vyjádřil nekonzistentně.

Žalovaný správní úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí určitě a srozumitelně vyjádřil, které scény odvysílaného pořadu jsou podle názoru správního úřadu způsobilé ohrozit psychický, fyzický nebo morální vývoj dětí a námitka, že se jedná o pouhé konstatování bez rozlišení mezí jednotlivých druhů ohrožení, není důvodná. Žalovaný s odkazem na dostatečně podrobně popsané sporné scény v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že důvodem porušení zákona o vysílání v daném případě je možné ohrožení psychického, fyzického či mravního vývoje dětí a mladistvých proto, že násilí je v odvysílaném pořadu zobrazováno realisticky, pachatel bije lidi. jsou zde záběry na zakrvácené oběti, na zoufalství matky, která žádá syna, aby ji zabil, na téměř nahé ponížené psychicky trpící přepadené lidi, na agresivní projevy sadistického psychopata, který s všemocnou zbraní v ruce ničí nejen životy a zdraví lidí, ale i jejich psychiku nebo rodinné vazby. Uvedené odůvodnění naplnění zákonem stanovené skutkové podstaty správního deliktu podle ustanovení § 32 odst.1 písm.g) zákona o vysílání shledal soud zcela dostatečným.

Žalobce měl ve věci samé úspěch, proto mu soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. , podle kterého má žalobce, který byl ve sporu úspěšný, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů proti neúspěšnému žalovanému, přiznáno právo na náhradu těchto nákladů, které jsou tvořeny jednak zaplaceným soudním poplatkem z podané žaloby v částce 2.000,-Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce Mgr.Ludmilou Kutějovou, advokátkou. Výše nákladů právního zastoupené činí v daném případě částku 7.200,- Kč za tři úkony právní služby po 2.100,-Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst.3 písm.f), § 11 odst.1 písm.a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a dále tři režijní paušály po 300,-Kč podle ustanovení § 13 odst.3 téže vyhlášky (převzetí zastoupení, podání žaloby a účast u jednání soudu). Dále byla právní zástupkyni žalobce přiznána 20% daň z přidané hodnoty z přiznané odměny právního zastoupení v částce 1.440,-Kč, neboť zástupkyně žalobce předložila soudu osvědčení o tom, že je plátcem DPH. Celková výše nákladů řízení tedy činí 10.640,-Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 17.února 2011

JUDr. Hana Veberová,

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru