Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 A 93/2010 - 40Rozsudek MSPH ze dne 03.02.2011

Prejudikatura

8 As 17/2007


přidejte vlastní popisek

11 A 93/2010 - 39

ČESKA REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce: CET 21, spol., s.r.o. se sídlem Praha 5, Kříženeckého nám. 1078/5, IČ 456 00 458 proti žalovanému: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.1.2010, sp.zn. 2009/818/vav/CET, zn.: vav/260/2010

takto:

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 5.1.2010 sp.zn.2009/811/vav/CET, zn.: vav/260/2010 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7.760,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr.Petra Kotrlíka, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též „Rady“) ze dne 5.1.2010, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000,-Kč pro porušení § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustil tím, že dne 12.6.2009 od 19:30 hodin na programu Nova odvysílal pořad Televizní noviny, resp. reportáž o digitalizaci vysílání z vysílače Ještěd, která obsahovala nepravdivé a zavádějící informace týkající se přechodu na digitální vysílání z vysílače Ještěd, čímž došlo k porušení povinnosti zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti.

pokračování 2 11 A 93/2010

Žalobce v podané žalobě namítl, že napadeným správním rozhodnutím žalovaného byl zkrácen na svých právech v důsledku nezákonnosti napadeného správního rozhodnutí i pro vady řízení.

Žalobce nejprve namítl, že výrok rozhodnutí je vadný, neboť ve výroku je uvedeno, že pokuta byla žalobci udělena pro porušení § 31 odst. 3 zákona o vysílání, kterého se měl dopustit odvysíláním Televizních novin, resp. reportáže o digitalizaci z vysílače Ještěd a v jakém konkrétním čase došlo k vysílání Televizních novin. Žalobce poukazuje na ustanovení § 68 odst. 2, podle kterého se ve výrokové části uvede mimo jiné právní ustanovení, podle něhož bylo rozhodováno. Dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššhío správního soudu ze dne 15.1.2008, čj: 2 As 34/2006-73 je nezbytné, aby výrok rozhodnutí vydaného při správním trestání obstál vůči účastníkům řízení i třetím osobám sám o sobě. Ve výroku napadeného správního rozhodnutí ale není vůbec obsaženo ustanovení o tom, zda se žalobce dopustil správního deliktu a označení ustanovení, které měl tímto způsobem naplnit, tedy ustanovení, podle něhož mu byla uložena pokuta.

V další námitce vytýká žalobce žalovanému, že nevzal v potaz materiální stránku správního deliktu, tj. jeho nebezpečnost pro společnost a poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu čj: 8 As 17/2007-135 který uvedl, že k trestnosti správního deliktu nepostačuje, že jednání po formální stránce vykazuje znaky skutkové podstaty správního deliktu, pokud zároveň není jednáním společensky nebezpečným. Z analýzy žalovaného vyplynulo, že reportáž nebyla určena k informování veřejnosti o průběhu digitalizace, ale o výměně vysílacích antén a že termíny v TPP (technický plán přechodu z analogového televizního na digitální televizní vysílání) nejsou zcela striktní. Je také nepochybné, že informace o vypnutí digitálního vysílání byla zmíněna jen okrajově. Podle TPP dojde k vypnutí analogového vysílání na Liberecku nejdříve v červnu a nejpozději v listopadu 2011. Podle zákona probíhá 3 měsíce před vypnutím analogového vysílání v každé oblasti intenzivní kampaň Národní koordinační skupiny a je tedy velmi nepravděpodobný a pouze vyspekulovaný závěr žalované Rady na základě jedné věty v uvedené reportáži, že se divákům dostala informace, že na pořízení set-top-boxů mají dostatek času, a to více než rok a že by tak přišli o vysílání jednoho z programů České televize a odvysíláním předmětné reportáže mohli být poškozeni jak diváci veřejnoprávních programů, tak samotný veřejnoprávní provozovatel vysílání. Dle žalobce je nesporné, že zazněla v reportáži pravdivá informace o výměně antén na ještědském vysílači s tím, že po dnešku (12.6.2009) bude tento vysílač připravený na digitalizaci. Zazněla i poslední věta, že pod Ještědem by se totiž mělo vysílat až za více než rok, odhadem někdy v srpnu roku 2010. Žalobce uvedl, že předpokládá, že divák- spotřebitel je v rozumné míře pozorný, a že po sdělení informace o tom, že dochází k výměně vysílače na Ještědu a že je tento vysílač připraven k digitálnímu vysílání, zjistí se z dalších zdrojů, kdy konkrétně bude ten který program šířen digitálně či kdy konkrétně bude

vypnuto analogové vysílání toho, kterého programu a kdy si tedy bude muset zakoupit se-top-box. Známá je i informace, že cílová skupina diváků ČT2 je zcela odlišná od cílové skupiny diváků programu Nova. Žalobce má za to, že i kdyby poslední část věty v reportáži nebyla s ohledem na zahájení vysílání programu ČT2 zcela přesná, nebyla tímto jednáním naplněna materiální stránka deliktu, když toto jednání nevykazuje příslušnou míru společenské nebezpečnosti ve vztahu k porušení povinnosti stanovené zákonem.

Žalobce dále vytýká žalovanému, že překročil meze správního uvážení, když při posuzování zákonných kritérií vyvodil jen obecné závěry a jedno z kritérií opomenul posoudit. Žalovaná Rada totiž neuvedla, která z předmětných kritérií jsou klíčová a v čem a jak je to které kritérium relevantní pro stanovení výše pokuty v uvedeném případě. Nelze též

pokračování 3 11 A 93/2010

přehlédnout obsah spisu, ze kterého je patrno, že žalovaná Rada zahájila sice správní řízení z moci úřední, avšak obdržela pouze jednu jedinou stížnost diváka. U kritérií rozsah, typ a dosah závadného vysílání není údaj o podílu sledovanosti nijak podložen či doložen a nad to chybí posouzení kritéria typ závadného vysílání, přičemž není ani uvedeno, z jakých důvodů toto kritérium žalovaný neposuzoval. Nesouhlasí také se závěrem žalovaného, že dosavadní postup nevedl k nápravě, neboť předmětnou reportáž odvysílal pouze jednou a to zahájení správního řízení, jež uvedenou reportáž nereprízoval.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že výrok napadeného správního rozhodnutí obsahuje všechny náležitosti předepsané v § 68 odst. 2 správního řádu, skutek je popsán zcela naprosto zaměnitelně a je uveden i paragraf zákona, dle kterého bylo předmětné jednání posuzováno a postihováno. Žádná záměna či nejasnost z výroku není možná.

K námitce nedostatečného skutkového a právního posouzení uvedl žalovaný, že reportáž vyhodnotil z hlediska porušení § 31 odst. 3 zákona o vysílání správně, když shledal nedodržení zásady objektivity a vyváženosti. I pokud jde o výši uložené pokuty je přesvědčen, že se vypořádal se všemi zákonnými kritérii, k nimž je povinen při ukládání pokuty přihlížet. Rada při ukládání pokuty přihlédla k povaze vysílaného programu i k postavení účastníka na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti. Rada též konstatovala, že pro uložení pokuty je stěžejní, že se jednalo o pořad zpravodajský. K údajům o sledovanosti uvedl žalovaný, že jsou veřejně dostupným dokumentem zveřejňovaným pravidelně asociací televizních organizací, jejímž členem je také CET 21. Pokud žalobce namítá, že mu byla upřena preventivní funkce trestu uvádí, že Rada vydala upozornění na porušení předmětného ustanovení zákona se stanovením lhůty k nápravě s tím, že tento postup považuje za dostatečný k tomu, aby žalobce vyhodnotil situaci a zařídil se podle daných skutečností. Závěrem navrhl zamítnutí podané žaloby.

Při ústním jednání zástupce žalobce uvedl, že žalobce na podané žalobě trvá a doplnil, že předmětná reportáž byla vysílána 1,49 min. a předmětná informace trvala 15 sekund. Z obsahu této 15ti minutové informace je patrno, že reportér v živém vysílání řekl, že je to jeho odhad, nešlo o absolutní informaci. Poukázal také na nařízení vlády, resp. přílohu k nařízení o technickém plánu přechodu z analogového vysílání na digitální, podle něhož pro vypnutí televizního vysílače všech kanálů platil termín červen 2011. K vypnutí ČT 2 došlo dříve a nebylo to zcela v souladu s právními předpisy, resp. se zmíněným technickým plánem přechodu vysílání. ČT2 měla v té době 6 % sledovanost, zbytek tedy byla sledovanost ostatních programů, tj. Prima, Nova a ČT1. Tyto stanice dále vysílaly v analogovém vysílání. Jako první přešla na digitální vysílání Prima, ČT1 a Nova vysílají v analogovém vysílání dodnes a lze předpokládat, že ke změně dojde v červnu 2011. Dále citoval nález Ústavního soudu z 8.2.2000 čj: 1 ÚS 156/99 s tím, že dle právních předpisů byla poskytnutá informace správná. Mělo se tedy vysílat do června 2011 v analogovém režimu. Poukázal také na to, že 15 sekundová informace byla součástí živého vysílání o délce 1,49 minuty, šlo tedy o 10% poměr této informace s tím, že v 94% byla tato informace správná, což odvodil od toho, že sledovanost ČT2 byla 6%.

Zástupce žalovaného odkázal v plném rozsahu na písemné vyjádření k podané žalobě.

Z obsahu správního spisu, předloženého soudu žalovaným správním orgánem, soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Správní spis žalovaného správního orgánu obsahuje DVD s odvysílaným pořadem.

pokračování 4 11 A 93/2010

Spisový materiál dále obsahuje rozbor analytického odboru předložený na jednání Rady dne 30.6.-1.7.2009, v němž je uvedeno, že na základě podání k obsahu televizních programů zahajuje Rada správní řízení z moci úřední pro možné porušení § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu Televizní noviny, resp. reportáže o digitalizaci vysílání z vysílače Ještěd dne 12.6.2008 od 19.30 hodin na programu Nova se mohl dopustit porušení povinnosti zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti. Následně je uvedeno, že dle pisatele stížnosti byly uvedeny v pořadu lživé informace s cílem poškodit konkurenta – ČT, když byla uvedena nepravdivá informace o tom, že „ i když liberečané se na tzv. set-top-boxy mají........, mají na něj ještě pořád dost času. Vysílání digitálně pod Ještědem by se totiž mělo začít až za více než rok, odhadem někdy v srpnu 2010.“ Tato informace je ale v rozporu se snadno dostupnými fakty.

Podáním ze dne 1.7.2009, které bylo žalobci doručeno dne 7.8.2009, bylo se žalobcem zahájeno správní řízení. Dne 14.9.2009 zaslal žalobce žalovanému správnímu úřadu vyjádření, ve kterém uvedl, že nešlo o reportáž o digitalizaci vysílání z vysílače Ještěd, ale že v uvedeném pořadu byla odvysílána reportáž o tom, jak probíhala výměna obřích vysílacích antén na Ještědu ve velmi špatném počasí. Pouze okrajově bylo zmíněno, že vysílat pod Ještědem by se mělo až za více než rok, odhadem někdy v srpnu 2010. Žalobce uvedl, že sdělení, že odhadem by se mělo začít vysílat digitálně někdy v srpnu 2010 není nepravdivou informací, ale šlo o podložené hodnocení. Redaktor výslovně uvedl, že jde o odhad. Dále poukazuje na v té době platné znění technického plánu přechodu, včetně příloh, podle něhož se plánuje vysílání obou multiplexů s celou programovou nabídkou, tedy se všemi programy ČT a s programy Nova, Prima, TV Barandov v roce 2010. Podle TPP má dojít k vypnutí analogového vysílání až v roce 2011. Navíc je Radě známo z úřední činnosti, že v České republice působí národní koordinační skupina, která provádí cílenou informační kampaň v návaznosti na etapy digitalizace a proto nesouhlasí s tím, že by mohlo dojít ke znevýhodnění programu ČT2. Informace o roku 2010 byla např. publikována na internetových serverech (např. lidovky.cz) . Žalobce uvedl, že je přesvědčen o tom, že se nedopustil porušení povinnosti, natož správního deliktu a navrhl zastavení řízení.

Ve spise se nachází také zpracování analytického odboru ze dne 4.11.2009 ohledně postupné digitalizace vysílání z vysílače Ještěd. Dne 20.12.2009 pak žalovaný oznámil žalobci provedení důkazu ve správním řízení, oznámil, že byl doplněn spis a ukončeno dokazování a byla žalobci stanovená lhůta k vyjádření. Žalovaný také žalobci sdělil, že 5.1.2010 bude ve věci správního řízení proveden důkaz ohledáním dle § 54 správního řádu a to zhlédnutím pořadu Televizní noviny reportáže o digitalizaci vysílání z vysílače s tím, že žalobce má právo se tohoto úkonu účastnit.

Ve spise se dále nachází rozhodnutí žalovaného ze dne 3.10.2007, sp. zn.: 2006/228/jfu/CET, č.j. dzu/8506/07, kterým žalovaný vydal provozovateli CET 21, spol. s.r.o. upozornění na porušení § 31 odst. 3, kterého se dopustil tím, že dne 7.2.2006 v 19.30 hodin na programu Nova v pořadu Televizní noviny odvysílal reportáž Ojedinělý krok: Tajná služba se pokusila ovlivnit justici, obsahující celou řadu dezinterpretací sdělení soudce Petra Nováka a z toho plynoucích dezinformací, takže v ní nebylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti. Je zde také založeno rozhodnutí Rady ze dne 4.2.2009, sp.zn. 2008/744/VOS/CET, čj: vos/1172/09, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000,-Kč za odvysílání pořadu Televizní noviny, resp. reportáž stále více lidi na Karlovarsku se dostává do konfliktu s podnikateli pocházejícími z Ruska, která přinesla divákům neúplné, nedostatečné a

pokračování 5 11 A 93/2010

nevysvětlené informace o dvou zcela nesouvisejících událostech z karlovarského regionu, jejichž cílem bylo ilustrovat a doložit, že ruská menšina v tomto regionu je protěžována tamními úřady a která byla zpracována zjednodušujícím a manipulativním způsobem, čímž došlo k porušení povinnosti zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti.

Žalovaný také provedl důkaz přehledem sledovanosti TV a přehledem termínů zapínání digitálního a vypínání analogového televizního vysílání v územní oblasti Turnovska, tedy i ze stanoviště Ještěd v Liberci.

Rozhodnutím ze dne 5.1.2010, sp.zn. 2009/818/vav/CET sp.zn.: vav/260/2010 byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000,-Kč za porušení § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001, kterého se dopustil tím, že dne 12.6.2009 od 19.30 hodin na programu Nova odvysílal pořad Televizní noviny, resp. reportáž o digitalizaci vysílání z vysílače Ještěd, která obsahovala nepravdivé a zavádějící informace týkající se přechodu na digitální vysílání z vysílače Ještěd, čímž došlo k porušení povinnosti zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě. Při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.). Věc posoudil takto:

Podle § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů ( dále jen zákon o vysílání ) je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.

V daném případě žalobce nesouhlasí s uložením pokuty, neboť má za to, že odvysíláním předmětné reportáže nedošlo k porušení povinnosti poskytovat objektivní a vyvážené informace. Žalovaný naopak dospěl k závěru, že odvysíláním předmětné reportáže mohli být poškozeni jak diváci veřejnoprávních programů, tak samotný veřejnoprávní provozovatel vysílání.

Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, zejména ve vztahu k námitkám žalobce, pokud žalovanému vytýká, že dostatečně neposuzoval míru společenské nebezpečnosti jednání žalobce. Aby mohlo být určité protiprávní jednání kvalifikováno jako správní delikt, musí být kromě formálních znaků deliktního jednání naplněna i materiální stránka deliktu, a jednání musí vykazovat určitou míru společenské nebezpečnosti ve vztahu k porušené povinnosti, stanovené zákonem na ochranu odpovídajících hodnot. Vždy je proto třeba zkoumat, jaký zájem společnosti je porušeným ustanovením chráněn, zda byl posuzovaným jednáním porušen, popř. v jaké intenzitě se tak stalo. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007 – 135 a ze stejného závěru vycházel i v rozsudku ze dne 29.10.2009, č.j. 6 As 22/1999 – 84, kdy posuzoval míru společenské nebezpečnosti při ukládání pokuty žalovaným ( rozsudky dostupné na ) www.nssoud.cz

pokračování 6 11 A 93/2010

S ohledem na obsah správního spisu dal soud za pravdu žalobci, že informace, která v Televizních novinách, resp. v odvysílané reportáži zazněla, je natolik obecná a určitým způsobem i podmíněná, že z ní nelze dovozovat spáchání správního deliktu, který je navíc naplněn pouze tehdy, je-li poskytnutá informace nevyvážená a neobjektivní. Reportáž jako celek skutečně poskytuje veřejnosti informaci o výměně antény na Ještědu, když popisuje problémy s počasím a nepříjemné situace, do kterých se pracovníci, kteří výměnu prováděli, v důsledku špatného počasí dostali. Slovní informace je doplněna obrazem o probíhající bouři a o tom, jak do vysílače uhodil blesk. Pouze na závěr této reportáže, v délce cca 15 sekund, sdělil m.j. reportér obecnou informaci o tom, že by se totiž mělo pod Ještědem digitálně vysílat až za více než rok, odhadem někdy v srpnu 2010. Tato informace ale dle soudu neposkytuje informaci o tom, že všechna vysílání, která probíhají analogově budou v určitý čas vypnuta. Soud nevidí žádný důvod, proč by z uvedené informace měl divák dovozovat, že ČT 1, ČT 2 i Prima budou vysílat ještě rok, když reportáž byla součástí pořadu televize Nova. Není tedy patrno, z čeho by bylo možné dovodit, že se sdělení netýká pouze televizního vysílání na Nově, když informace byla velice obecná, nikoli absolutní. I když by bylo možné připustit, že v poskytnuté informaci zaznívá zcela nepatrná část, která by mohla být nepravdivá, nejde z celkového pohledu o nepravdivou informaci.

Na podporu svých závěrů ohledně minimální společenské nebezpečnosti jednání žalobce Městský soud v Praze uvádí, že i z podkladů pro vydání rozhodnutí, která opatřil žalovaný a jsou založena ve správním spise jako příloha analýzy pořadu z 10.11.2009, vyplývá rozporuplnost poskytovaných informací ohledně zapínání digitálního vysílání a vypínání vysílání analogového. V úvodu přílohy „ Územní oblast Turnov“ je uvedeno, že „ Turnovsko bude také jednou z posledních oblastí, kde se bude nejpozději vypínat analogové

vysílání současných čtyř televizních programů: ČT 1, ČT 2, Novy a Primy – až v červnu 2011.“ Na téže stránce uvedené termíny již tomuto sdělení neodpovídají, když se zde uvádí, že k vypnutí ČT 2 dojde 30.7.2009 a k zapnutí 31.7.2009. Zdrojem této informace byla m.j. Česká televize. Obsah sdělení reportéra v odvysílané reportáži je s obsahem úvodu tohoto podkladového materiálu v souladu, což také svědčí o tom, že odvysílaná reportáž nemohla dosahovat takové nebezpečnosti pro společnost, jak dovozuje žalovaný.

Soud tedy dospěl k závěru, že v důsledku chování žalobce nedošlo k porušení žádného chráněného zájmu a uložení pokuty nebylo namístě.

K důvodu pro zrušení napadeného rozhodnutí přistoupilo i to, že výrok rozhodnutí nebyl přesně popsán a v důsledku toho bylo možné dojít k závěru, že předmětem řízení bylo odvysílání celých Televizních novin. Tím by se ještě více snižoval význam vytýkané informace ve vztahu k rozsahu celého pořadu.

S ohledem na to, že soud shledal i jiné důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, přisvědčil žalobci, pokud žalovanému vytýkal, že ve výroku ani v záhlaví napadeného rozhodnutí žalovaný neuvedl odkaz na skutkovou podstatu správního deliktu, jehož se měl žalobce dle žalovaného dopustit. Pokud by ale tato námitka byla jediným důvodem pro možnou úvahu soudu o důvodnosti podané žaloby, zřejmě by soud dospěl k závěru, že tato vada sama o sobě není důvodem pro zrušení správního rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že v daném případě neměla být pokuta žalobci vůbec udělena, nezabýval se již tím, zda žalovaný zhodnotil veškerá zákonná kritéria pro její uložení. Pouze na okraj soud uvádí, že žalobce namítá překročení meze správního uvážení ze strany žalovaného pouze v obecné rovině a že ve světle těchto námitek odůvodnění

pokračování 7 11 A 93/2010

žalovaného obstojí, i když, jak soud shora uvedl, nejsou pro uplatnění sankce v tomto případě zákonné podmínky dány.

Na základě provedeného řízení a z výše uvedených důvodů Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí pro výše vytčené nezákonnosti a vady odůvodnění rozhodnutí zrušil podle ustanovení § 78 odstavec 1 s.ř.s. a současně vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení (ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s.). Podle ustanovení § 78 odstavec 5 s.ř.s. je správní orgán právním názorem, vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku, v dalším řízení vázán.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními § 60 odst.1 s.ř.s., podle něhož úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému správnímu úřadu. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,-Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce, které tvoří odměna JUDr.Petra Kotrlíka, advokáta, za dva úkony právní služby po 2.100,- Kč (převzetí zastoupení a účast u jednání soudu) podle ustanovení § 7, § 9 a § 11 odst.1 vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu, dvakrát režijní paušál po 300,-Kč za náhradu hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst.3 advokátního tarifu. Právní zástupce žalobce předložil doklad o tom, že je plátcem DPH, proto byla žalobci jako součást přiznané odměny určena i částka 960,- Kč, tj. 20 % daň z přidané hodnoty z celkové odměny za právní zastoupení. Celková výše nákladů řízení žalobce tak činí 7.760,- Kč, jejichž povinnost k náhradě soud přiznal proti žalovanému k rukám právního zástupce žalobce ve třicetidenní lhůtě k plnění podle ustanovení § 149 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění, za použití ustanovení § 64 s.ř.s.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 3. února 2011

JUDr.Hana Veberová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru