Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 A 59/2010 - 205Rozsudek MSPH ze dne 23.11.2010

Prejudikatura
8 Afs 2/2009 - 102

přidejte vlastní popisek


11 A 59/2010 - 205

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce Euro Project BETA, s.r.o., člen koncernu, zastoupeného JUDr. Radomírem Šimkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 25, proti žalovanému Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, za účasti Sdružení ochránců přírody a krajiny, občanské sdružení z žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 25.10.2007,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, doručenou k Městskému soudu v Praze dne 7.1.2008, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 25.10.2007, kterým Ministerstvo pro místní rozvoj (dále též žalovaný správní úřad) zamítlo odvolání společnosti Euro Project BETA, s.r.o., člen koncernu, proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, ze dne 18.5.2007, kterým byla nařízena obnova řízení o umístění stavby „Rezidence N. V., P. 9 – P.“, pro kterou bylo k žádosti společnosti Euro Project BETA, s.r.o., člen koncernu, Úřadem městské části P. 9 vydáno územní rozhodnutí ze dne 7.8.2006, změněné v odvolacím řízení rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 3.1.2007.

Žalobce v podané žalobě namítl, že byl na svých právech zkrácen přímo napadeným rozhodnutím i nepřímo v důsledku porušení svých práv jako účastník předcházejícího správního řízení s tím, že rozhodnutím ze dne 7.8.2006 rozhodl stavební úřad k návrhu žalobce jako stavebníka o umístění stavby „Rezidence N. V., P. 9 – P.“ na pozemcích pokračování
2
11 A 59/2010

v katastrálním území P. Proti tomuto rozhodnutí podalo odvolání občanské sdružení Sdružení ochránců přírody a krajiny a dále bylo rozhodnutím stavebního úřadu napadeno odvoláním Ing. I.M., V.M. staršího, V. M. mladšího a E. M., o nichž rozhodl Magistrát hlavního města Prahy jako odvolací orgán rozhodnutím ze dne 3.1.2007. Tímto rozhodnutím změnil rozhodnutí stavebního úřadu ve výrokové části tak, že upřesnil výčet pozemků dotčených předmětnou stavbou, změnil znění podmínek č.1, 2, 3 a 12 a vypustil text podmínek č. 4, 6, 11 a 16. Ve zbytku magistrát rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

Podle ustanovení § 37 odst.2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, je ke stavební činnosti v ochranném pásmu zvláště chráněných území nezbytný souhlas orgánů ochrany přírody a krajiny. Tento souhlas slouží jako závazný podklad v řízení dotýkajících se zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny. Takový závazný podklad představovalo v řízení o umístění předmětné stavby rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí, ze dne 1.11.2005, potvrzené v odvolacím řízení rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 17.5.2006. Těmito rozhodnutími byl žalobci udělen souhlas ke stavební činnosti v ochranném pásmu zvláště chráněného území přírodní památky Prosecké skály. Uvedená rozhodnutí však byla ve zkráceném přezkumném řízení zrušena rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 27.9.2006 a věc byla magistrátu vrácena k novému projednání. Dané rozhodnutí napadl žalobce rozkladem, ministr životního prostředí rozhodnutím ze dne 19.1.2007 podaný rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Žalobce v podané žalobě namítl, že v daném případě není zřejmé, kdo z účastníků řízení měl o obnovu řízení požádat. Správní řád v ustanovení § 100 odst.1 písm.b) uvádí, že pravomocně ukončené řízení se obnoví na žádost účastníka řízení, pokud bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí,vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tato skutečnost může odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Podle názoru žalobce v daném případě není možné rozumně mluvit o veřejném zájmu na obnově řízení, která ve svých faktických důsledcích přináší porušování práv žalobce jako účastníka již pravomocně skončeného územního a stavebního, když žalobce přes to, že již má pravomocné stavební povolení, prakticky stavební činnost vyvíjet nemůže. Dále ve svých důsledcích uvedená situace přináší ohrožení dalších práv žalobce a hrozbu zvyšování škody na majetku žalobce i na životním prostředí a na předmětu ochrany – přírodní památce Prosecké skály samotné. Žalobce je přesvědčen, že prvořadým veřejným zájmem hodným právní ochrany je zájem na udržování a podpoře všeobecné právní jistoty a důvěry občanů v odborné a zákonné rozhodování správních orgánů. Rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 27.9.2006 byl zrušen původně již udělený souhlas orgánů ochrany přírody ke stavební činnosti žalobce v ochranném pásmu přírodní památky Prosecké skály a věc byla vrácena magistrátu k novému projednání. V takové situaci je podle názoru žalobce jediný možný ústavně konformní postup správních úřadů takový, že vyčkají výsledku opětovného projednání žádosti o udělení souhlasu ke stavební činnosti a rozhodnutí orgánů ochrany přírody, které je pro stavební úřad v tomto ohledu závazné. Až potom s ohledem na výsledky tohoto nového projednání by bylo na místě posuzovat splnění podmínek pro povolení či nepovolení obnovy již pravomocně skončeného územního a stavebního řízení, které již předtím fakticky konsumovalo pravomocné a následně zrušené podkladové rozhodnutí orgánů ochrany přírody. Napadené rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj tedy ve svých důsledcích narušuje základní princip právního státu – princip vázanosti správních orgánů zákony a podzákonnými normami a princip právní jistoty. pokračování
3
11 A 59/2010

Žalobce v podané žalobě namítl, že Ministerstvo pro místní rozvoj zřejmě nedostálo svým uvedeným povinnostem, když necitlivě a v rozporu se zákonem v řízení o obnově řízení nešetřilo práva žalobce jako účastníka správního řízení, nabytá v dobré víře. Podle názoru žalobce nemá opodstatnění argumentace žalovaného o tom, zda si žalobce jako účastník uvedeného přezkumného řízení mohl, nemohl, měl či neměl být vědom toho, že před nabytím právní moci rozhodnutí o umístění předmětné stavby bylo pravomocně zrušeno rozhodnutí, které dané rozhodnutí podmiňovalo. Tato skutečnost nemění nic na tom, že svá práva ze stavebního povolení žalobce nabyl v dobré víře. Pokud by měl být skutečně u dříve uděleného souhlasu orgánů ochrany přírody problém či nedostatek v jeho odůvodnění, nemění to nic na dobromyslnosti žalobce coby účastníka územního a stavebního řízení. V daném případě podle názoru žalobce již na podkladě předchozího rozhodnutí orgánů ochrany přírody nabyl práva v dobré víře a napadené rozhodnutí vůbec nemělo být vydáno. Je nicotné a bylo jím flagrantně zasaženo do takto nabytých práv žalobce.

Žalobce je toho názoru, že teprve pokud bude vydání nového souhlasu orgány životního prostředí zamítnuto pravomocně, bude teprve dán důvod pro obnovu řízení. Jiný postup by odporoval základním zásadám správního řízení. Tím, že byla nařízena obnova řízení, dochází k diskriminaci žalobce ve všech ostatních podkladových rozhodnutích, která byla kladná. Tato ostatní podkladová rozhodnutí v případě nařízené obnovy řízení pozbudou po určité době platnosti a stavební úřad bude požadovat nová rozhodnutí a povolení. V daném případě by mělo být na místě přerušení stavebního řízení v případě podání žádosti žalobce o stavební povolení a nikoli obnova řízení. Podle obecné zásady obnovy řízení nebyly v daném případě zjištěny žádné nové skutečnosti, které by ji odůvodňovaly.

Žalobce již zahájil přípravy na svoji stavbu řádně na základě platného a pravomocného územního rozhodnutí. Již delší dobu je však terčem útoků ochránců přírody proto, že se následným chybným postupem správních úřadů a zrušením předchozího souhlasu stala původně povolená stavební činnost účastníka řízení činností nepovolenou. Bez jakéhokoli svého zavinění tak musí žadatel snášet hrozbu značné majetkové újmy, která mu hrozí z důvodů série nekompetentních rozhodnutí správních úřadů.

Žalobce namítl, že rozhodnutí ministerstva zasahuje do práv žalobce, která mu přiznává platný územní plán a ve kterém jsou pozemky žalobce vykazovány jako zastavitelná plocha. Tento územní plán byl schválen na základě všech okolností, ke kterým patří také zvážení či zaznamenání vlivů na přírodní památku. Územní plán je pro žalobce právně závazný a žádným úřadem ani jiným subjektem nebyly do dnešního dne evidovány žádné škody spojené se zastavitelností na pozemcích žalobce. Na základě toho, že prodávající a kupující vycházeli v době uzavření kupní smlouvy v dobré víře ze zastavitelnosti pozemků, v souladu s územním plánem, byly pozemky převedeny z prodávajícího na kupujícího za desítky milionů nad odhadní hodnotou s vědomím, že stávající zástavba již dlouho nebude využitelná. Proto není prakticky důvod pro obnovu již pravomocně skončeného územního a stavebního řízení ani v situaci, kdy má orgán ochrany přírody žádost o udělení souhlasu ke stavební činnosti v ochranném pásmu přírodní památky znovu projednat dle pokynů svého nadřízeného orgánu a své předchozí kladné rozhodnutí řádně odůvodnit. Vzhledem k tomu, že žalobce při svém podnikatelském záměru a při žádosti o vydání územního rozhodnutí vycházel z platného územního plánu a vydaná stanoviska a následně územní rozhodnutí byla s územním plánem v souladu, nabyl žalobce prokazatelně práva v dobré víře ještě před právní mocí rozhodnutí ministra pro životní prostředí ze dne 19.1.2007. pokračování
4
11 A 59/2010

Žalobce namítl, že, jak vyplývá ze spisu v předmětné věci, rozhodnutí magistrátu o nařízení obnovy řízení bylo účastníkům řízení oznámeno formou veřejné vyhlášky na úřední desce magistrátu a zároveň bylo dané rozhodnutí doručeno do vlastních rukou společnosti Jans s.r.o. Ministerstvo v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž potvrzovalo skutečnost, že jak sdělení o zahájení řízení o obnově, tak vlastní rozhodnutí o povolení obnovy řízení byla doručována účastníkům řízení formou veřejné vyhlášky na veřejně přístupné úřední desce Magistrátu hlavního města Prahy. Magistrát ani ministerstvo ve svých rozhodnutích nijak nezdůvodnily odůvodněnost procesního postupu, proč správní orgán zvolil doručování žalobci prostřednictvím veřejné vyhlášky, když mu adresa sídla žalobce byla známa, a proč doručoval písemnost určenou žalobci místo do jeho vlastních rukou zasláním na adresu Jans s.r.o., když účastník řízení svým oznámením ze dne 1.2.2007 vyrozuměl správní orgán o ukončení zplnomocnění pro Jans s.r.o. S námitkami žalobce jako odvolatele, že mu napadené rozhodnutí nebylo řádně doručeno a že mu byla postupem magistrátu v průběhu řízení o obnově upřena jeho procesní práva, se však ministerstvo nevypořádalo a žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné.

Žalobce považuje postup ministerstva také v rozporu s ústavou demokratického právního státu a v rozporu s právem na spravedlivé řízení, které Ústava České republiky a právo Evropské unie i český právní řád účastníku řízení přiznávají. Žalobce upozornil na to, že v konečném důsledku bylo již týmž správním orgánem (Ministerstvem životního prostředí) rozhodnuto v identických věcech tak, že souhlas ke stavební činnosti na parcelách bezprostředně sousedících s pozemky odvolatele a rovněž zasahujících do ochranného pásma přírodní památky Prosecké skály byl pro stavebníky rodinných domů udělen. Z pohledu ochrany životního prostředí se předmětná lokalita nachází v takovém stavu, že právě zastavení procesu potřebného k dokončení plánované stavby výrazně zvýší vytýkaná možná rizika ohrožení přírodní památky (koncentrované úniky z nedokončených odvodů srážkové vody, vodovodních či kanalizačních řadů, pohyb a činnost těžkých mechanismů apod.).

Žalobce závěrem uvedl, že s ohledem na uvedené námitky je namístě napadené rozhodnutí zrušit v celém rozsahu pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí, a to proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisovým materiálem a nemá v něm oporu, dále pro vady napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, a pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k obsahu podané žaloby ze dne 19.5.2008 soud zjistil, že žalovaný správní úřad v obecné rovině uvádí, že podle ustanovení § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu se pravomocně ukončené řízení obnoví na žádost účastníka řízení, pokud bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tato skutečnost může odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Správní řád v ustanovení § 100 odst. 3 umožňuje správnímu orgánu, který rozhodl ve věci v posledním stupni, rozhodnout o obnově řízení z moci úřední ve lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí za podmínek, že je dán některý z důvodů podle § 100 odst. 1 správního řádu a na novém řízení je veřejný zájem. Z ustanovení § 100 odst. 5 správního řádu pak vyplývá povinnost příslušného správního orgánu šetřit v řízení o obnově řízení práva nabytá v dobré víře účastníky původního řízení a posoudit, zda újma na právech nabytých v dobré víře účastníkem původního řízení vzniklá v důsledku rozhodnutí o obnově řízení není ve zjevném nepoměru k újmě vzniklé jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu. pokračování
5
11 A 59/2010

Ministerstvo trvá na tom, že v daném případě byly splněny podmínky pro nařízení obnovy řízení z úřední moci podle § 100 správního řádu zrušením rozhodnutí orgánů ochrany přírody a krajiny pro rozpor se zákonem, což může odůvodňovat jiné řešení otázky, která byla předmětem rozhodování (tj. umístění předmětné stavby), přičemž na novém řízení je veřejný zájem, představovaný zájmem na řádném posouzení vlivu předmětné stavby na zájmy chráněné orgány ochrany přírody a krajiny.

Žalobce si musel být vědom toho, že umístění předmětné stavby je podmíněno existencí kladného rozhodnutí orgánu ochrany přírody a krajiny podle ustanovení § 37 zákona o ochraně přírody a krajiny. Na možnost obnovy územního řízení v případě zrušení uvedených rozhodnutí orgánů ochrany přírody a krajiny byl žalobce dokonce výslovně upozorněn v odůvodnění rozhodnutí magistrátu o umístění předmětné stavby. Uvedené rozhodnutí ministra životního prostředí, jímž bylo v řízení o rozkladu potvrzeno zrušení rozhodnutí orgánů ochrany přírody a krajiny, nabylo právní moci 22.1.2007. Žalobce si již ke dni 22.1.2007 musel být vědom toho, že rozhodnutí o umístění stavby vycházelo z podkladového rozhodnutí, které bylo jako nezákonné zrušeno. Bylo tomu tak před nabytím právní moci předmětného územního rozhodnutí. Z uvedeného vyplývá, že žalobce z daného územního rozhodnutí nenabyl práva v dobré víře.

Tvrzení žalobce, že nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly nařízení obnovy řízení, ministerstvo odmítá jako nepodložené s tím, že důvodem obnovy řízení je zrušení či změna rozhodnutí, které bylo podkladem pravomocného rozhodnutí, vydaného v řízení, které má být obnoveno. Pro nařízení obnovy tak postačuje již zrušení podkladového rozhodnutí či závazného stanoviska; tvrzení žalobce, že důvodem obnovy řízení bude či může být až nové podkladové rozhodnutí dotčeného orgánu státní správy, nemá oporu v právních předpisech.

K tvrzení žalobce, že nabyl práva v dobré víře již před nabytím právní moci rozhodnutí o umístění předmětné stavby v důsledku soukromoprávního úkonu, předcházejícího vydání předmětného územního rozhodnutí, ministerstvo uvedlo, že tento závěr nemá oporu v právních předpisech. Deklarace předmětu koupě v soukromoprávním úkonu (smlouvě) jako stavebního pozemku nezakládá právo umístit na takovém pozemku stavbu a nenahrazuje veřejnoprávní úkon dle zvláštního– stavebního zákona.

Právní účinky rozhodnutí pravidelně nastávají až okamžikem jeho právní moci, s výjimkou předběžně vykonatelných rozhodnutí. Rozhodnutí magistrátu o odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu o umístění předmětné stavby nabylo právní moci 24. ledna 2007.

Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s požadavky ustanovení § 50 odst. 3 správního řádu, ministerstvo se dostatečně vypořádalo s otázkou včasnosti a přípustnosti odvolání žalobce a své úvahy a zjištění v tomto směru v odůvodnění rozhodnutí řádně uvedlo. K tvrzení žalobce, že mu dosud nebylo řádně doručeno, ministerstvo uvedlo, že neoznámení rozhodnutí se nemůže dovolávat ten, kdo se s ním prokazatelně seznámil; na takového účastníka se hledí, jako by mu správní orgán doručil rozhodnutí s chybějícím poučením. Ze skutečnosti, že žalobce rozhodnutí magistrátu o obnově řízení o umístění předmětné stavby napadl včasným odvoláním, v němž věcně polemizuje se závěry uvedenými v rozhodnutí magistrátu ze dne 18.5.2007, pak bez pochybností vyplývá, že byla naplněna hypotéza ustanovení § 84 odst. 2 správního řádu, a žalobce se tak neoznámení rozhodnutí o obnově daného územního řízení nemohl dovolávat. pokračování
6
11 A 59/2010

Námitky žalobce, spočívající ve tvrzeném porušení zásady materiální rovnosti a principu legitimního očekávání, směřují proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 27.9.2006 a 19.1.2007. Žalovanému nepřísluší vyjadřovat se k obsahu rozhodnutí dotčených orgánů státní správy ani ke způsobům, kterými takové orgány naplňují svoji působnost.

Žalovaný proto trvá na tom, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy, že žalobce jím nebyl zkrácen na svých právech a navrhuje, aby podaná žaloba byla zamítnuta.

Městský soud v Praze vyrozuměl podle ustanovení § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), osobu, která může být dotčena na svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, přičemž na toto oznámení své právo uplatnil dne 19.3.2008 pan H. N., jenž se k věci samé blíže nevyjádřil a o jehož účastenství následně rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 26.2.2010, č.j.: 5 As 12/2009 – 153 tak, že vyslovil, že pan H. N. není osobou zúčastněnou na řízení.

Dále právo osoby zúčastněné na řízení uplatnila dne 17.3.2008 PaedDr. Z. L., předsedkyně Sdružení ochránců přírody a krajiny, jež ve svém vyjádření k obsahu podané žaloby ze dne 30.5.2008 navrhlo, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl s tím, že napadené rozhodnutí ministerstva bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Podle názoru osoby zúčastněné na řízení absence souhlasu orgány ochrany přírody není jedinou nezákonností územního rozhodnutí k předmětné stavbě. Vyšly přitom najevo rovněž dříve neznámé skutečnosti, které účastníci řízení nemohli před vydáním územního rozhodnutí uplatnit a které svědčí o tom, že stavbu nelze podle návrhu umístit. Tato skutečnost je ve smyslu ustanovení § 100 odst. 3 správního řádu rovněž důvodem pro obnovu řízení. Konkrétně se jedná o to, že stavbu nelze podle původního projektu připojit ke kanalizaci. Proto stavební úřad vyzval stavebníka, aby v obnoveném územním řízení doplnil dokumentaci týkající se odkanalizování navrhované stavby do 30.6.2008, a obnovené řízení přerušil. Územní plán žalobci žádné právo na umístění a realizaci navržené stavby nezakládá. Součástí územním plánem vymezených zastavitelných území je např. i zeleň v zástavbě a další funkce. Pokud jde o kupní smlouvu, žalobce si při koupi pozemků v ochranném pásmu zvláště chráněného území musel být vědom, že stavební činnost na těchto pozemcích lze provádět podle zákona o ochraně přírody a krajiny jen se souhlasem orgánu ochrany přírody. Přitom podle tohoto zákona při zabezpečování péče o zvláště chráněná území a jejich ochranná pásma postupují orgány ochrany přírody podle plánu péče. Plán péče na období 2000 až 2009 pro přírodní památku Prosecké skály uvádí, že v ochranném pásmu je třeba zabránit jakékoli další stavební činnosti. Pokud si žalobce koupil tyto pozemky bez ohledu na uvedené skutečnosti, musel si být vědom i možných důsledků.

Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí samé podstatné skutečnosti:

Rozhodnutím úřadu Městské části Praha 9, odboru výstavby a územního rozvoje, ze dne 7.8.2006, ve znění rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 3.1.2007, rozhodl stavební úřad k návrhu společnosti Euro Project BETA, s.r.o., člen koncernu, o umístění stavby „Rezidence N. V., P. 9 – P.“ na pozemcích v katastrálním území P. Proti tomuto rozhodnutí podalo odvolání občanské sdružení Sdružení ochránců přírody a krajiny a dále Ing. I. M., V. M. st., V. M. ml. a E. M. Magistrát jako odvolací orgán rozhodnutím ze dne 3.1.2007 změnil rozhodnutí stavebního úřadu ve výrokové části tak, že upřesnil výčet pokračování
7
11 A 59/2010

pozemků dotčených předmětnou stavbou, změnil znění podmínek č. 1, 2, 3 a 12 a vypustil text podmínek č. 4, 6, 11 a 16. Uvedené rozhodnutí magistrátu nabylo právní moci dne 24.1.2007.

Závazným podkladem v řízení dotýkajícím se zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny bylo v této věci rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany přírody ze dne 1.11.2005, potvrzené v odvolacím řízení rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 17.5.2006, jimiž byl žalobci udělen souhlas ke stavební činnosti v ochranném pásmu zvláště chráněného území přírodní památky Prosecké skály.

Rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 27.9.2006 byla uvedená rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva životního prostředí ve zkráceném přezkumném řízení zrušena a věc byla vrácena Magistrátu hlavního města Prahy k novému projednání žádosti žalobce o vydání souhlasu ke stavební činnosti v ochranném pásmu. Dané rozhodnutí bylo napadeno rozkladem žalobce, o němž rozhodl ministr životního prostředí rozhodnutím ze dne 19.1.2007, jímž podaný rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Veřejnou vyhláškou ze dne 12.3.2007 vyrozuměl magistrát účastníky řízení o zahájení řízení o povolení obnovy daného územního řízení podle ustanovení § 100 odst. 1 písm. b) a 100 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Zároveň magistrát veřejnou vyhlášku vyvěsil na úřední desce od 19.3.2007 do 4.4.2007 a doručil toto sdělení stavebnímu úřadu, společnosti Jans s.r.o. (zástupci odvolatele v řízení o umístění předmětné stavby) a subjektům, na základě jejichž odvolání vedl odvolací řízení ve věci. V uvedeném sdělení magistrát seznámil účastníky řízení se skutečností, že rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 19.1.2007 bylo rozhodnuto o zrušení rozhodnutí, jež bylo závazným podkladem v územním řízení o umístění předmětné stavby. Uvedeným sdělením byli účastníci řízení vyrozuměni o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí o obnově řízení, ke způsobu jejich zjištění, případně navrhnout jejich doplnění.

Dne 2.4.2007 k uvedenému sdělení o zahájení řízení o obnově územního řízení se vyjádřilo Sdružení pro ochranu přírody a krajiny, podle jehož názoru byly splněny zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení, s tím, že v novém řízení o udělení souhlasu se stavební činností v ochranném pásmu zvláště chráněného území může orgán ochrany přírody a krajiny dospět k jinému závěru, např., že daný souhlas nebude udělen zdůvodu ohrožení přírodní památky.

Dne 4.4.2007 se k oznámení o zahájení řízení o obnově vyjádřili Ing. I. M., V. M. ml., V. M. st. a E. M., kteří uvedli, že by dané územní řízení mělo být obnoveno, neboť rozhodnutí o umístění stavby nyní postrádá nezbytný podklad a obnova územního řízení spočívá ve veřejném zájmu na ochraně přírody. Z rozhodnutí o umístění předmětné stavby nenabyl žádný účastník daného řízení práva v dobré víře a budoucí stavební činností by naopak mohla být dotčena jejich práva vlastníků sousedních nemovitostí.

Rozhodnutím ze dne 18.5.2007 nařídil magistrát obnovu řízení o umístění předmětné stavby.

Rozhodnutí magistrátu o nařízení obnovy řízení bylo oznámeno účastníkům řízení formou veřejné vyhlášky na úřední desce magistrátu dne 22.5.2007. Účastníkům řízení bylo dané rozhodnutí doručeno 15. dnem po vyvěšení, tj. 6.6.2007. pokračování
8
11 A 59/2010

Dne 8.6.2007 obdržel magistrát odvolání společnosti Euro Project BETA, s.r.o., člen koncernu, proti uvedenému rozhodnutí. Odvolání je v podstatných rysech shodné s podanou žalobou. Sdělením ze dne 20.6.2007, vyvěšeným na úřední desce magistrátu, seznámil magistrát účastníky řízení se skutečností, že jeho rozhodnutí ze dne 18.5.2007 bylo napadeno odvoláním. Zároveň magistrát vyzval účastníky, aby se k obsahu odvolání vyjádřili.

O podaném odvolání rozhodl žalovaný správní úřad žalobou napadeným rozhodnutím, jímž zamítl odvolání společnosti Euro Project BETA, s.r.o., člen koncernu, s odůvodněním, že veřejný zájem na obnově řízení o umístění předmětné stavby je představován zájmem na řádném posouzení vlivu předmětné stavby na zájmy chráněné zákonem č. 114/1992 Sb. příslušným orgánem ochrany přírody a krajiny. Byl splněn požadavek ustanovení § 100 odst. 1 správního řádu pro nařízení obnovy řízení, neboť v případě, že orgán ochrany přírody a krajiny při novém projednání věci podle § 37 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. k stavební činnosti v ochranném pásmu zvláště chráněného území Prosecké skály rozhodne odlišně, bude dané rozhodnutí odůvodňovat jiné řešení otázky obnoveného řízení o umístění předmětné stavby.

V ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 23.11.2010 právní zástupce žalobce, zástupce žalovaného správního úřadu i osoba zúčastněná na řízení zcela odkázali v podrobnostech na svá písemná podání, učiněná v průběhu řízení před soudem.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě. Při přezkoumání soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tady byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 s.ř.s.). Věc soud posoudil takto:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, kterým bylo pravomocně rozhodnuto o nařízení obnovy řízení o umístění stavby „Rezidence N. V., P. 9 – P.“, pro kterou bylo k žádosti společnosti Euro Project BETA, s.r.o., člen koncernu, Úřadem městské části Praha 9 vydáno územní rozhodnutí ze dne 7.8.2006, změněné v odvolacím řízení rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 3.1.2007.

Podle ustanovení § 100 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.

Podle ustanovení § 100 odstavce 2 správního řádu může účastník podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do tří měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne právní moci rozhodnutí. Obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. pokračování
9
11 A 59/2010

V daném případě byla obnova řízení o umístění stavby „Rezidence N. V.“ pravomocně nařízena podle ustanovení § 100 odstavce 3 správního řádu, podle něhož ve tříleté lhůtě od právní moci rozhodnutí může o obnově řízení z moci úřední rozhodnout též správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni, jestliže je dán některý z důvodů uvedených v odstavci prvém a jestliže je na novém řízení veřejný zájem; do konce uvedené lhůty musí být rozhodnutí o obnově řízení vydáno.

Městský soud v Praze se v prvé řadě zabýval otázkou, zda byly v daném případě splněny předpoklady pro přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí soudem, zejména pokud jde o věcnou aktivní legitimaci žalobce k podání žaloby ve smyslu ustanovení § 65 s.ř.s. Vycházel přitom z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26.2.2010, č.j. 5 As 12/2009 – 153, dostupného na www.nsssoud.cz, v němž soud dospěl k následujícím závěrům :

Do práv a povinností žalobce zasahuje takové rozhodnutí o nařízení (povolení) obnovy řízení, u něhož má smysl pojmově hovořit o jeho odkladném účinku, tedy pokud se má obnova týkat řízení, v němž bylo vydáno právě rozhodnutí, jehož vykonatelnost nebo jiné právní účinky mohou být odloženy. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 26.6.2007, č. j. 5 As 13/2006 - 46, publikovaném pod č. 1427/2008 ve Sbírce rozhodnutí NSS, v této souvislosti hovoří o vykonatelnosti rozhodnutí v širším slova smyslu, tedy nezužuje tento pojem pouze na exekuční proveditelnost rozhodnutí ve smyslu nuceného výkonu rozhodnutím založené povinnosti. Tento pojem naopak podle rozšířeného senátu zdejšího soudu musí zahrnout i případy, „kdy subjektivní právo, rozhodnutím založené či autoritativně deklarované, vykonává subjekt práva sám ve svůj prospěch. Veřejná moc v takovém případě sama nepečuje o to, aby právo (na rozdíl od povinnosti) bylo vykonáno, ale poskytuje ochranu proti tomu, kdo by z rozhodnutí oprávněného ve výkonu jeho práva rušil“. Proto i odkladný účinek, jenž nastane ze zákona při nařízení nebo povolení obnovy řízení, nesistuje pouze exekuční proveditelnost, tj. vykonatelnost v užším slova smyslu, ale v případech právě zmíněných zasahuje právní sféru oprávněného potud, že právo, které je dosud pod sankcí veřejné moci vykonávané, vykonávat nadále nelze. Tohoto závěru, jak rozšířený senát podotkl, se nedotýká ani skutečnost, že původní opravňující rozhodnutí je i nadále v právní moci a bude nebo může být odstraněno teprve v rámci řízení obnoveného, a to vydáním nového rozhodnutí o věci samé.

Z těchto důvodů rozšířený senát uzavřel, že byla-li nařízena (povolena) obnova řízení, ve kterém bylo původně vydáno opravňující rozhodnutí (např. souhlas, schválení, povolení, koncese), dochází k zásahu do práva oprávněného subjektu. Takový zásah spočívá v tom, že oprávněný subjekt od právní moci nařízení (povolení) obnovy nemůže své právo vykonávat. Jinými slovy, nastal-li s nařízením (povolením) obnovy řízení odkladný účinek, bude při případném podání žaloby podmínka „zásahu do práva“ ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. splněna a žalobní legitimace toho, do jehož práva bylo takto zasaženo, zde bude dána.

Podle Nejvyššího správního soudu je obecným pravidlem, že nařízení (povolení) obnovy správního řízení má ze zákona odkladný účinek, pokud příslušné rozhodnutí dříve nebylo vykonáno (ustanovení § 100 odst.6 správního řádu). Rozšířený senát v usnesení č. j. 5 As 13/2006 - 46 uvedl příklady správních rozhodnutí, kdy k odkladnému účinku dochází, a příklady výjimek, kdy je odkladný účinek správního rozhodnutí, vzhledem k jeho povaze, naopak pojmově vyloučen. Přestože si je Nejvyšší správní soud vědom toho, že uvedený výčet není vyčerpávající (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009, č. j. 8 Afs 2/2009 - 102, dostupný na www.nssoud.cz), dovozuje, že cílem rozšířeného senátu při vymezení těchto kategorií bylo připustit soudní přezkum takových rozhodnutí o obnově pokračování
10
11 A 59/2010

řízení, u nichž již samotná skutečnost nařízení či povolení obnovy řízení zamezí oprávněné osobě ve výkonu určitého hmotného práva nebo jí stanoví novou hmotně právní povinnost. Vzhledem k tomu pak Nejvyšší správní soud musí konstatovat, že rozšířeným senátem vymezená kategorie tzv. opravňujících rozhodnutí dopadá i na posuzovaný případ.

Oprávnění stavebníka postavit na určitém místě a za určitých podmínek konkrétní stavbu je založeno teprve až pravomocným stavebním povolením. Stavební povolení je obsahově závislé mj. právě na rozhodnutí o umístění stavby. Jedná se o řetězící se správní akty, kdy na rozhodnutí o umístění stavby navazuje vydání stavebního povolení. Nelze tedy bez dalšího uzavřít, že pouze proto, že rozhodnutí o umístění stavby není oním posledním článkem řetězce rozhodnutí, na základě kterých bude možné konkrétní stavbu realizovat, nezasahuje odložení právních účinků pravomocného rozhodnutí o umístění stavby do práv a povinností stavebníka. Rozhodnutí o umístění stavby zakládá veřejné subjektivní právo umístit za určitých podmínek na vymezené místo konkrétní stavbu (a contrario k situaci, kdy by takové právo bylo navrhovateli odepřeno, tj. v případě zamítnutí návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby). Teprve poté, kdy je kladné rozhodnutí o umístění stavby vydáno a nabude právní moci, může stavebník žádat o vydání stavebního povolení a vzniká mu na základě takové žádosti splňující zákonem stanovené náležitosti - a při splnění všech ostatních zákonných podmínek - na vydání stavebního povolení právní nárok. Naopak v případě, kdy je pravomocně nařízena či povolena obnova územního řízení a jsou tedy právní účinky pravomocného rozhodnutí o umístění stavby ve smyslu ustanovení § 100 odst. 6 správního řádu odloženy, stavebník nemůže své právo na umístění stavby vykonávat, neboť nemůže po dobu trvání odkladného účinku úspěšně žádat o vydání stavebního povolení, a pokud již takovou žádost předtím podal, musí být stavební řízení přerušeno až do rozhodnutí v obnoveném řízení, což mu samozřejmě může způsobit nemalé ekonomické ztráty. Právní postavení žalobce tak nezůstalo i po pravomocném nařízení obnovy řízení o umístění stavby nezměněno, v projednávané věci bylo nařízením obnovy územního řízení zasaženo do již nabytého práva žalobce a proto se jedná o rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., které není vyloučeno ze soudního přezkoumání.

Žalobce v podané žalobě namítl, že v daném případě není zřejmé, kdo z účastníků řízení měl o obnovu řízení požádat. Z výše citovaného ustanovení § 100 odstavce 3 správního řádu vyplývá, že obnovu řízení lze nařídit z moci úřední bez návrhu v případě, kdy je dán některý z důvodů, uvedený v ustanovení § 100 odstavci 1 správního řádu. V projednávané věci bylo důvodem vydání rozhodnutí o nařízení obnovy řízení zjištění o tom, že bylo zrušeno rozhodnutí dotčeného orgánu veřejné správy, které bylo podkladem pro vydání rozhodnutí o umístění stavby. Konkrétně se jednalo o rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí, ze dne 1.11.2005, potvrzené v odvolacím řízení rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 17.5.2006. Těmito rozhodnutími byl žalobci udělen souhlas ke stavební činnosti v ochranném pásmu zvláště chráněného území přírodní památky Prosecké skály. Podle ustanovení § 37 odst.2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, je ke stavební činnosti v ochranném pásmu zvláště chráněných území nezbytný souhlas orgánů ochrany přírody a krajiny. Tento souhlas slouží jako závazný podklad v řízení dotýkajících se zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny.

Z uvedeného vyplývá, že byla splněna podmínka pro nařízení obnovy řízení podle ustanovení § 100 odstavec 1 písmeno b/ správního řádu, neboť bylo zrušeno rozhodnutí, které bylo ze zákona nutným podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, pokračování
11
11 A 59/2010

Žalobce v podané žalobě namítl, že v daném případě není možné rozumně mluvit o veřejném zájmu na obnově řízení, která ve svých faktických důsledcích přináší porušování práv žalobce jako účastníka již pravomocně skončeného územního a stavebního, když žalobce přes to, že již má pravomocné stavební povolení, prakticky stavební činnost vyvíjet nemůže. Dále ve svých důsledcích uvedená situace přináší ohrožení dalších práv žalobce a hrozbu zvyšování škody na majetku žalobce i na životním prostředí a na předmětu ochrany – přírodní památce Prosecké skály samotné.

Podle názoru Městského soudu v Praze byla splněna i druhá podmínka pro nařízení obnovy řízení, tj. existence veřejného zájmu na novém řízení. Veřejný zájem byl podle názoru soudu dostatečným způsobem v odůvodnění rozhodnutí správních úřadů obou stupňů, když bylo konstatováno, že je nezbytné zohlednit právě ty zcela konkrétní podmínky a rozhodné skutečnosti, které budou posuzovány v rámci řízení o vydání nového podkladového rozhodnutí. Na možnost obnovy územního řízení v případě zrušení uvedených rozhodnutí orgánů ochrany přírody a krajiny byl žalobce výslovně upozorněn v odůvodnění rozhodnutí magistrátu o umístění předmětné stavby. Uvedené rozhodnutí ministra životního prostředí, jímž bylo v řízení o rozkladu potvrzeno zrušení rozhodnutí orgánů ochrany přírody a krajiny, nabylo právní moci dne 22.1.2007. Žalobce si tedy již ke dni 22.1.2007 musel být vědom toho, že rozhodnutí o umístění stavby vycházelo z podkladového rozhodnutí, které bylo jako nezákonné zrušeno. Bylo tomu tak před nabytím právní moci předmětného územního rozhodnutí (právní moc dne 24.1.2007). Nelze proto učinit závěr o tom, že by žalobce z daného územního rozhodnutí nabyl svých práv v dobré víře. Žalobce si při koupi pozemků v ochranném pásmu zvláště chráněného území měl a mohl být vědom toho, že stavební činnost na těchto pozemcích lze provádět podle zákona o ochraně přírody a krajiny jen se souhlasem orgánu ochrany přírody a pokud tento podkladový souhlas byl zrušen, je už ze samotné podstaty zájmů, chráněných zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a z obsahu pojmu „ochranné pásmo zvláště chráněného území“ patrno, v čem je v dané věci spatřován veřejný zájem na posouzení vlivu umístěné stavby v novém řízení před příslušným orgánem ochrany přírody.

Nelze souhlasit ani se žalobní námitkou, ve které žalobce vyjádřil názor, že teprve pokud bude vydání nového souhlasu orgány životního prostředí zamítnuto pravomocně, bude teprve dán důvod pro obnovu řízení. Z konstatovaného obsahu spisové dokumentace je zřejmé, že v době, kdy bylo řízení o nařízení obnovy zahájeno, tj. dne 12.3.2008, bylo již v této době podkladové rozhodnutí pravomocně zrušeno, když – jak již bylo výše uvedeno - v řízení o rozkladu bylo pravomocně potvrzeno zrušení rozhodnutí orgánů ochrany přírody a krajiny dne 22.1.2007. Městský soud v Praze má za to, že podmínky pro vydání rozhodnutí o nařízení obnovy řízení byly v daném případě splněny a nesdílí názor žalobce o tom, že řízení ve věci nařízení obnovy řízení mělo být přerušeno, a to tím spíše, když v době, kdy bylo vedeno původní řízení o umístění předmětné stavby, bylo před jeho pravomocným ukončením známo, že probíhá přezkumné řízení před Ministerstvem životního prostředí ohledně podkladového rozhodnutí. Nad rámec žaloby pak lze uvažovat o tom, zda nebyly dány podmínky pro přerušení řízení spíše v řízení o umístění stavby, než v řízení o tom, zda bude či nebude nařízena obnova řízení.

Částečně důvodnou shledal soud žalobní námitku, ve které žalobce poukázal na skutečnost, že jak sdělení o zahájení řízení o obnově, tak vlastní rozhodnutí o povolení obnovy řízení byla doručována účastníkům řízení formou veřejné vyhlášky na veřejně přístupné úřední desce Magistrátu hlavního města Prahy. Magistrát ani ministerstvo ve svých rozhodnutích nijak nezdůvodnily odůvodněnost procesního postupu, proč správní orgán zvolil pokračování
12
11 A 59/2010

doručování žalobci prostřednictvím veřejné vyhlášky, když mu adresa sídla žalobce byla známa, a proč doručoval písemnost určenou žalobci místo do jeho vlastních rukou zasláním na adresu Jans s.r.o., když účastník řízení svým oznámením ze dne 1.2.2007 vyrozuměl správní orgán o ukončení zplnomocnění pro Jans s.r.o. Je zřejmé, že pokud správní úřad zvolil způsob doručování formou veřejné vyhlášky, bylo doručování týchž písemností prostřednictvím držitele poštovní licence nadbytečné a neúčinné. Zároveň však soud považuje za potřebné uvést, že toto zjištěné pochybení správního úřadu nevedlo ve svých důsledcích k poškození žalobce na jeho procesních právech účastníka řízení, neboť žalobci byla předmětná rozhodnutí doručena, měl možnost se s nimi seznámit a k jejich obsahu se vyjádřit, této možnosti žalobce rovněž využil a nebyl zkrácen na svém právu podat opravný prostředek ve správním řízení. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že pochybení správních úřadů neměla za následek vydání nezákonného rozhodnutí.

K poslední uplatněné žalobní námitce o tom, že žalobce považuje postup ministerstva také v rozporu s ústavou demokratického právního státu a v rozporu s právem na spravedlivé řízení, které Ústava České republiky a právo Evropské unie i český právní řád účastníku řízení přiznávají a že v konečném důsledku bylo již týmž správním orgánem (Ministerstvem životního prostředí) rozhodnuto v identických věcech tak, že souhlas ke stavební činnosti na parcelách bezprostředně sousedících s pozemky odvolatele a rovněž zasahujících do ochranného pásma přírodní památky Prosecké skály byl pro stavebníky rodinných domů udělen, městskému soudu nezbylo než konstatovat, že předmětem soudního přezkumu v této věci bylo nařízení obnovy řízení o umístění stavby zahájené žalobcem a je třeba vzít v úvahu skutečnost, že správní úřady posuzují předpoklady pro umístění jednotlivých staveb odděleně a individuálně. Ani skutečnost, že jiným stavebníkům a investorům byl souhlas s umístěním stavby v ochranném pásmu dané přírodní památky udělen, nezpůsobuje sama o sobě nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.

Na základě všech výše uvedených důvodů Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba prvého žalobce nebyla podána důvodně a proto ji postupem podle ustanovení § 78 odstavec 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 věta první s.ř.s., podle něhož by právo na náhradu nákladů řízení podle úspěchu v řízení příslušelo žalovanému správnímu orgánu, jemuž však žádné prokazatelné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu v řízení před soudem nevznikly.

Pokud jde o náklady řízení, které vznikly osobě zúčastněné na řízení, soud dospěl k závěru, že v dané věci nejsou dány předpoklady pro rozhodnutí soudu o jejich náhradě. Podle ustanovení § 60 odst.5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V posuzované věci soud občanskému sdružení Sdružení ochránců přírody a krajiny žádnou povinnosti v řízení nestanovil, pouze mu byla dána možnost uplatnit jeho práva v probíhajícím řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. pokračování
13
11 A 59/2010

stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 23.listopadu 2010


JUDr. Hana Veberová,

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru