Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 A 3/2010 - 41Rozsudek MSPH ze dne 13.07.2010


přidejte vlastní popisek


11 A 3/2010 - 41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce N.A.D., narozeného X, vietnamského státního příslušníka, zastoupeného Mgr.J.H., advokátem se sídlem v B., P. X, proti žalované Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem v Praze 3, Olšanská 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 1.12.2009, č.j. CPR-13593-1/ČJ-2009-9CPR-C218,

takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne

1.12.2009, č.j.: CPR-13593-1/ČJ-2009-9CPR-C218, se zrušuje a věc se vrací

žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 7.760,- Kč do

třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr.J.H., advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, doručenou k Městskému soudu v Praze prostřednictvím veřejné elektronické datové sítě dne 6.1.2010, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie (dále též žalovaného správního úřadu), ze dne 1.12.2009, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Inspektorátu cizinecké policie v Ostravě ze dne 16.2.2009, č.j.: CPOV-8663/ČJ-2008-61PO-CI. Tímto rozhodnutím bylo žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle ustanovení § 87l odst.1 písm.a) a písm.b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu). Zároveň byla žalobci stanovena doba ke splnění povinnosti vycestovat z území České republiky do třiceti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.

Žalobce v podané žalobě namítl, že ze správního spisu, vedeného Inspektorátem cizinecké policie v Ostravě, jednoznačně vyplývá, že se žalobci po celou dobu vedení řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu nedařilo doručovat. U doručování meritorního rozhodnutí ze dne 16.2.2009 správní úřad zvolil postup podle ustanovení § 25 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), který je však nezákonný a v případě účastníka řízení nemůže suplovat doručení rozhodnutí o odnětí tak významného práva, jakým je povolení k trvalému pobytu, do vlastních rukou. Pokud se žalobci nedaří prokazatelně doručovat, má správní úřad povinnost podle ustanovení § 32 odst.2 písm.d) správního řádu ustanovit takové osobě opatrovníka, který hájí práva a oprávněné zájmy namísto něho. Správní úřad v rozporu se zákonem doručoval rozhodnutí Policie České republiky, Inspektorátu cizinecké policie Ostrava, pouze veřejnou vyhláškou, proto není podle názoru žalobce toto rozhodnutí doručeno řádně, nezačala běžet patnáctidenní lhůta pro podání odvolání a rozhodnutí nikdy nenabylo právní moci a je tudíž nevykonatelné.

Předmětné rozhodnutí bylo žalobci předáno dne 8.7.2009 do vlastních rukou, avšak žalobce byl nesprávně poučen o tom, že rozhodnutí nabylo právní moci již dne 15.4.2009 a že proti němu již nelze podat opravný prostředek. Proto ani v tento den nezačala běžet lhůta pro podání odvolání, a proto za daných okolností nelze považovat ani toto převzetí originálu rozhodnutí za řádné doručení rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu do vlastních rukou. Protože však byl žalobce prokazatelně seznámen s obsahem tohoto rozhodnutí ke dni 8.7.2009, ačkoliv mu nebylo řádně oznámeno, postupoval jeho právní zástupce podle ustanovení § 84 odst.2 správního řádu a podal v zákonné devadesátidenní lhůtě odvolání.

V souladu s ustanovením § 40 odst.2 správního řádu se v pochybnostech lhůta považuje za zachovanou, dokud se neprokáže opak. Žalobce ve svém odvolání uváděl konkrétní okolnosti, proč nelze považovat odvolání za opožděné. Správní úřad však i přes konkrétní odůvodnění žalobce, proč není jeho odvolání opožděné, nejenže nepostupoval podle ustanovení § 92 odst.2 správního řádu, ale ani v napadeném rozhodnutí o odvolání neodůvodnil, proč tak neučinil. Nelze mít tedy za to, že žalovaný správní úřad bezpochyby prokázal, že odvolání nebylo podáno včas.

S ohledem na uvedené považuje žalobce odvolání za včasně podané a rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 1.12.2009 za nezákonné.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě ze dne 8.4.2010 soud zjistil, že spisovým materiálem je doloženo, že dne 21.8.2006 bylo žalobci Oddělením cizinecké policie v Jeseníku vydáno povolení k trvalému pobytu na území České republiky jako rodinnému příslušníku občana České republiky. Dne 16.2.2009 bylo Policií České republiky, Inspektorátem cizinecké policie v Ostravě, vydáno rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu na území České republiky, které bylo žalobci doručeno podle ustanovení § 25 správního řádu dne 30.3.2009 a zmocněnému zástupci účastnice řízení paní A.B. bylo oznámeno dne 18.2.2009. Na základě uvedeného nabylo rozhodnutí právní moci dne 15.4.2009.

Dne 11.9.2009 bylo proti uvedenému rozhodnutí podáno zmocněným zástupcem žalobce odvolání. Z napadeného rozhodnutí v části poučení vyplývá, že proti rozhodnutí bylo možno podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Odvolací úřad po přihlédnutí k citovaným ustanovením správního řádu konstatoval, že v případě žalobce mělo být odvolání podáno nejpozději do dne 14.4.2009. Protože odvolání bylo podáno až dne 11.9.2009, jedná se o opožděné podání. Takové podání podle ustanovení § 92 odst.1 správního řádu odvolací orgán vždy zamítne, aniž se zabývá obsahem podaného odvolání.

Žalovaný po celkovém objektivním posouzení spisového materiálu konstatoval, že v tomto případě nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Správní úřad prvého stupně postupoval v řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce plně v souladu s platnými právními předpisy, zejména se zákonem o pobytu a správním řádem.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Rozhodnutím ze dne 21.8.2006 byl Oddělením cizinecké policie v Jeseníku povolen žalobci trvalý pobyt na území České republiky a byl mu vydán průkaz o povolení k trvalému pobytu.

Dne 16.2.2009 Inspektorát cizinecké policie v Ostravě vydal rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu na území České republiky, které bylo žalobci doručeno podle ustanovení § 25 zákona č. 500/2004 Sb. dne 30.3.2009 a zmocněnému zástupci účastnice řízení – paní A.B. – bylo toto rozhodnutí oznámeno dne 18.2.2009. Na základě těchto skutečností rozhodnutí nabylo právní moci dnem 15.4.2009.

Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce podal dne 11.9.2009 odvolání proti uvedenému rozhodnutí.

O podaném odvolání rozhodl žalovaný odvolací správní úřad žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 1.12.2009, jímž zhodnotil podané odvolání jako odvolání opožděné a podle ustanovení § 92 odst.1 správního řádu jej zamítl, aniž se zabýval obsahem podaného odvolání. Zároveň dospěl k závěru, že v daném případě nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě, a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.). Vzhledem k tomu, že žalobce ani žalovaný správní úřad nepožádali výslovně soud o nařízení ústního jednání, vyjádřili tím souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé bez nařízení ústního jednání. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze postupoval podle ustanovení § 51 odst.1 s.ř.s. a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Věc soud posoudil takto:

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí, jímž žalovaný odvolací správní úřad zamítl jako opožděné podle ustanovení § 92 odstavec 1 správního řádu odvolání žalobce proti rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu na území České republiky, když vycházel z toho, že uvedené odvoláním napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno podle ustanovení § 25 zákona č. 500/2004 Sb. dne 30.3.2009. Podle ustanovení § 92 odstavce 1 správního řádu opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí.

Žalobce v podané žalobě namítal, že správní úřad prvého stupně nesprávně doručoval rozhodnutí, jímž žalobci zrušil platnost povolení k trvalému pobytu na území České republiky, podle ustanovení § 25 odstavec 1 správního řádu. Uvedená žalobní námitka je důvodná.

Podle uvedeného právního ustanovení osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, jakož i osobám, které nejsou známy, a v dalších případech, které stanoví zákon, se doručuje veřejnou vyhláškou.

Ustanovení § 25 odstavec 1 správního řádu stanoví případy, ve kterých je doručování veřejnou vyhláškou, tedy prostřednictvím úřední desky správního úřadu možné. Doručovat písemnosti ve správním řízení lze takto jednak osobám neznámého pobytu nebo sídla, dále pak osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, osobám, které nejsou známy a také v dalších případech, kdy tak stanoví správní řád nebo jiný zákon. Ustanovení § 25 odstavce 1 správního řádu souvisí bezprostředně s ustanovením § 32 odstavce 3 správního řádu, které stanoví, ve kterých případech stanovených v odstavci druhém tohoto právního ustanovení, neustanovuje správní úřad osobám procesního opatrovníka. V těchto případech se těmto osobám doručuje veřejnou vyhláškou, pokud je jim ustanoven opatrovník, doručuje se na základě ustanovení § 34 odstavec 2 pouze opatrovníkovi, tedy již ne veřejnou vyhláškou.

Správní úřad neustanovuje podle ustanovení § 32 odstavce 3 správního řádu opatrovníka osobám, které nemají postavení účastníků řízení, jimž má být ve správním řízení uložena povinnost nebo odňato právo. Těmto osobám správní úřad opatrovníka neustanovuje, a to ani v případě, kdy jde o osoby neznámého pobytu nebo sídla, osoby, jimž se prokazatelně nedaří doručovat nebo o osoby, které nejsou známy a doručuje jim písemnosti veřejnou vyhláškou, tedy způsobem, stanoveným v ustanovení § 25 odstavci 1 správního řádu. To však platí pouze tehdy, jestliže nejde o takového účastníka řízení, kterému má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo.

Jde-li však – jako je tomu v případě žalobce – o účastníka řízení ve smyslu ustanovení § 27 odstavce 1 správního řádu, tedy o osobu, které má být ve správním řízení uložena povinnost nebo odňato právo, správní úřad této osobě písemnost veřejnou vyhláškou nedoručuje, ale je povinen mu v případech, stanovených v ustanovení § 32 odstavci 2 správního řádu, tedy i v případech, kdy jde o osoby neznámého pobytu nebo sídla, nebo osoby, jimž se prokazatelně nedaří doručovat nebo o osoby, které nejsou známy, ustanovit opatrovníka k hájení jejich práv a právem chráněných zájmů a písemnosti doručuje na základě ustanovení § 34 odstavec 2 tomuto ustanovenému opatrovníkovi.

Žalovaný odvolací správní úřad při posuzování včasnosti podaného odvolání pochybil, když počátek této lhůty odvozoval od data zveřejnění rozhodnutí správního úřadu prvého stupně na úřední desce, neboť – jak bylo výše uvedeno – pro takový způsob doručování rozhodnutí žalobci nebyly splněny zákonem stanovené podmínky.

Jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, předmětné rozhodnutí správního úřadu prvého stupně bylo žalobci předáno dne 8.7.2009 do vlastních rukou, avšak již s vyznačenou doložkou právní moci dne 15.4.2009 a lze proto mít za důvodnou námitku žaloby, že žalobce byl nesprávně poučen o tom, že rozhodnutí nabylo právní moci již dne 15.4.2009 a že proti němu již nelze podat opravný prostředek. Žalobce tak byl dne 8.7.2009 prokazatelně seznámen s obsahem tohoto rozhodnutí, ačkoliv mu nebylo řádně oznámeno, je třeba posuzovat lhůtu pro podání odvolání podle ustanovení § 83 odst.2 ve spojení s ustanovením § 84 odstavec 2 správního řádu. Podle tohoto právního ustanovení v případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení podle ustanovení § 68 odst.5 správního řádu lze odvolání podat do patnácti dnů ode dne oznámení opravného usnesení podle ustanovení § 70 věty první, bylo-li vydáno, nejpozději však do devadesáti dnů ode dne oznámení rozhodnutí.

V souladu s ustanovením § 40 odst.2 správního řádu se v pochybnostech lhůta považuje za zachovanou, dokud se neprokáže opak. Žalobce ve svém odvolání uváděl konkrétní okolnosti, proč nelze považovat odvolání za opožděné. Správní úřad se však těmito zcela konkrétními tvrzeními žalobce o tom, proč není jeho odvolání opožděné, nijak nezabýval a v odůvodnění napadeného rozhodnutí o odvolání neodůvodnil, proč považuje tyto odvolací námitky za vyvrácené. Protože žalovaný odvolací správní úřad poukázal v odůvodnění napadeného rozhodnutí na ustanovení § 92 odst.1 správního řádu, podle něhož odvolací orgán opožděné odvolání vždy zamítne, aniž se zabývá obsahem podaného odvolání, je důvodná žalobní námitka o tom, že nelze mít za to, že žalovaný správní úřad bezpochyby prokázal, že odvolání nebylo podáno včas.

Na základě všech shora uvedených skutečností tedy Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když žalobou napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonem pro podstatné vady řízení, které mu předcházelo. Z tohoto důvodu soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil podle ustanovení § 78 odstavec 1 s.ř.s. a současně vyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému (ustanovení § 78 odst.4 s.ř.s.). Správní orgány jsou právním názorem, vysloveným Městským soudem v Praze, v dalším řízení vázány (ustanovení § 78 odst.5 s.ř.s.).

Na žalovaném správním úřadu nyní bude, aby se znovu zabýval otázkou včasnosti podání odvolání žalobce proti vydanému rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu a s ohledem na výše uvedené odůvodnění znovu posoudil otázku, zda byly v daném případě splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí ve věci samé.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst.1 s.ř.s., podle kterého úspěšnému žalobci náleží náhrada nutných nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,-Kč a náklady právního zastoupení žalobce, které tvoří odměna Mgr.J.H., advokáta, který převzal zastoupení po Mgr.S., za dva úkony právní služby po 2.100,- Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby) podle ustanovení § 7, § 9 a § 11 odst.1 vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu, a dvakrát režijní paušál po 300,-Kč za náhradu hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst.3 advokátního tarifu. Dále byla jako součást odměny zástupce žalobce přiznána 20% daň z přidané hodnoty z celkové odměny za právní zastoupení v částce 912,- Kč podle vyhlášky č. 110/2004 Sb. a zákona č. 237/2004 Sb., neboť právní zástupce žalobkyně je dle předloženého osvědčení plátcem DPH. Celková výše přiznaných nákladů řízení činí 7.760,-Kč, jejichž povinnost k náhradě soud přiznal proti žalovanému k rukám právního zástupce žalobce ve třicetidenní lhůtě k plnění.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 13.července 2010

JUDr. Hana Veberová ,

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru