Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 A 203/2010 - 22Usnesení MSPH ze dne 24.03.2011

Prejudikatura

5 As 56/2009 - 63


přidejte vlastní popisek

11 A 203/2010 - 22

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobců a) Ing.R. M., b) J. R., c) V. O., všech zastoupených JUDr.Zuzanou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Trojická 20, proti žalovaným 1) Městské části Praha 8, se sídlem v Praze 8, Zenklova 35, 2) Magistrátu hl.m.Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, o žalobě proti rozhodnutím žalovaných správních úřadů – Magistrátu hl.m.Prahy, odboru ochrany prostředí, ze dne 6.1.2010, sp.zn.: S-MHMP 0958226/2009/OOP VI a Městské části Praha 8, odboru životního prostředí, ze dne 25.11.2009, sp.zn.: SZ MCP8 121193/2009/2

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobci se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze dne 13. 9. 2010, domáhali zrušení v záhlaví uvedených závazných stanovisek žalovaných správních úřadů, vydaných v rámci řízení o umístění stavby „Bytový dům Zenklova, parcelní č. 184, 2339/1, katastrální území Kobylisy“. Žalobkyně sami v podané žalobě uvedli, že obě napadená rozhodnutí jsou jako podkladová rozhodnutí součástí již vydaného rozhodnutí o umístění předmětné stavby. Zároveň se domáhali přerušení řízení o odvolání proti rozhodnutí Městské části Praha 8, sp.zn. MCP8 012902/2010/OV.Dob, ze dne 27. 8. 2010 a odkladu rozhodnutí o odvolání proti uvedenému rozhodnutí.

Žalobce namítá, že žalovaný porušil zákonné požadavky stanovené v § 149 správního řádu a že se rozhodnutí vztahuje jen na hluk a vibrace, nikoli na další možné ohrožení veřejného zdraví.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu – Magistrátu hl.m.Prahy – ze dne 10. 2. 2011 vyplývá, že na základě žádosti investora - společnosti SAN-JV s.r.o. probíhá řízení o umístění stavby nazvané „Bytový dům Zenklova, na pozemku parcelní č. 184, 2339/1, katastrální území Kobylisy“. Rozhodnutím ze dne 27. 8. 2010 stavební úřad žádosti vyhověl a vydal rozhodnutí o umístění stavby, proti němuž podali žalobci dne 7. 9. 2010 odvolání, o němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto odvolacím správním úřadem.

Městský soud v Praze se před tím, než se zabýval žalobou samotnou a v ní uplatněnými žalobními námitkami, musel vypořádat s otázkou, zda jsou v dané věci splněny zákonem stanovené podmínky, za nichž tak soud může činit (podmínky řízení), zejména pak otázkou, zda žalobou napadená rozhodnutí podléhají samostatně soudnímu přezkumu v rámci správního soudnictví podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.).

Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný. Podle ustanovení § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná mimo jiné i tehdy, domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo podle zvláštního zákona vyloučeno. Podle ustanovení § 70 písm. b) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu předběžné povahy.

V daném případě žalobci podanou žalobou brojí proti závěrům závazných stanovisek, vydaných žalovanými správními úřady, která podle názoru žalobců jednak postrádají náležitosti, které jim zákon ukládá, zejména zohlednění nezákonné a nadlimitní zátěže životního prostředí, opomíjejí veřejný zájem a vůbec nezohledňují souběžně plánovanou výstavbu budov hmotou a výškou několikanásobně převyšujících stávající zástavbu. Vydaná stanoviska tak podle názoru žalobců způsobí nepřiměřené zahuštění oblasti.

Podle ustanovení § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu v platném znění, je závazné stanovisko úkon, učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány.

Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že závazná stanoviska žalovaných jako dotčených orgánů nejsou rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. a nepodléhají tudíž samostatnému přezkoumání ve správním soudnictví. Lze je však přezkoumat podle ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s. v rámci žaloby, směřující proti rozhodnutí, k jehož vydání závazné stanovisko sloužilo, tedy jakožto úkon dotčeného orgánu, který byl závazným podkladem přezkoumávaného hlavního rozhodnutí. K postupu při přezkoumání závazného stanoviska se vyjádřil Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 23. 9. 2010, č.j. 5 As 56/2009 – 63, dostupném na www.nssoud.cz.

Závazné stanovisko má tedy ve vztahu k řízení o umístění stavby (konečnému rozhodnutí) charakter rozhodnutí o předběžné otázce, je tedy pouze jedním z podkladů pro rozhodnutí konečné povahy. Až rozhodnutí konečné povahy, vydané v rámci řízení o žádosti o umístění předmětné stavby, je způsobilé působit vznik, změnu či zánik práv a povinností a teprve poté soud - na základě podané žaloby může přezkoumávat konečné rozhodnutí, přičemž zároveň přezkoumá i zákonnost dříve učiněného správního rozhodnutí, o něž se přezkoumávané rozhodnutí opírá.

Lze tedy uzavřít, že závazné stanovisko je vyloučeno z přezkumu ve správním soudnictví a proto soud postupoval podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a žalobu jako nepřípustnou odmítl. Obdobně soud není v rámci řízení o přezkoumání pravomocného rozhodnutí oprávněn rozhodovat o přerušení řízení o odvolání žalobců proti rozhodnutí stavebního úřadu ve věci umístění předmětné stavby, neboť takový výrok soudu soudní řád správní nepředpokládá, neupravuje, a tudíž pro něj chybí zákonný podklad.

O návrhu žalobců na přiznání odkladného účinku žalobě soud již z důvodu hospodárnosti řízení vzhledem k vydanému usnesení nerozhodoval.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 věta prvá s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s. ř. s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 24. března 2011

JUDr. Hana Veberová,

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru