Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 A 20/2015 - 37Rozsudek MSPH ze dne 01.11.2016

Prejudikatura
6 A 31/2001|6 As 17/2013 - 28

přidejte vlastní popisek


11A 20/2015 - 37-

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: M. R., proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem 15, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministra financí ze dne 5.12.2014, č.j. MF-80190/2013/34-2901-RK,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ministra financí ze dne 5.12.2014, č.j. MF-80190/2013/34-2901-RK, kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno usnesení Ministerstva financí ze dne 22.7.2013, č.j. MF-73220/2013/34, kterým žalobci nebylo přiznáno postavení účastníka řízení v řízení, které bylo u Ministerstva financí vedené pod č.j. 60004/2013/34 ve věci zrušení povolení k provozování loterie a jiné podobné hry, vydané společností BONVER WIN, a.s. na adrese Odboje 2911, Dvůr Králové.

Žalobce považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné a v důsledku nepřiznání mu postavení účastníka řízení byl zkrácen na svých právech. K žalobní legitimaci žalobce

2 pokračování

11A 20/2015

uvedl, že je smluvním partnerem společnosti BONVER WIN, a.s., a poukázal na usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 A 25/2002, podle kterého musí být žalobní legitimace dána pro všechny případy, kdy je dotčena právní sféra žalobce, tedy kdy se jednostranný úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká jejich právní sféry. Žalovaný rozhodl, že žalobce není účastníkem řízení, aniž by tuto skutečnost prokázal a pouze se ztotožnil s názorem konstatovaným v předcházejícím usnesení. Podle ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu je žalobce účastníkem řízení, dokud není prokázán opak, proto je rozhodnutí v rozporu s právními předpisy.

Žalobce dále namítal, že v rozporu s ustanovením § 27 odst. 2 správního řádu žalovaný uvedl, že neexistuje žalobcův hmotněprávní poměr k věci ve veřejnoprávní rovině, ale pouze v rovině soukromoprávní. Žádný právní předpis ale nestanoví, že práva, která mohou být rozhodnutím dotčena, musejí být založena hmotněprávním poměrem pouze ve veřejnoprávní rovině a jazykovým výkladem ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu lze dojít pouze ke zcela opačnému závěru, což žalobce doložit odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalovaný sám v žalobou napadeném rozhodnutí existenci hmotněprávního poměru žalobce k věci v soukromoprávní sféře uznal, proto jeho existenci žalobce považuje za nespornou a prokázanou. Žalobce tak bude přímo dotčen na svých majetkových právech a legitimním očekávání, které vyplývá z jeho smluvního vztahu se společností BONVER WIN, proti jejímž povolením k provozování sázkových zařízení je řízení vedeno, za předpokladu, že toto rozhodnutí bude vydáno. Jedná se tedy o zásah do žalobcových základních práv a svobod, a pokud nebude mít možnost v tomto řízení hájit svá práva, rozhodnutím o zrušení povolení v řízení mu vznikne vážná újma. Žalobce dále doplnil, že i když k přiznání účastenství zcela postačuje hmotněprávní poměr v soukromoprávní sféře, v uvedeném případě existuje rovněž vztah i ve veřejnoprávní sféře, který je určen zejména žalobcovým právem podnikat. V žalobě napadeném rozhodnutí žalovaný tuto skutečnost nevzal v úvahu, což zakládá nezákonnost tohoto rozhodnutí.

Žalobce považuje za nesprávné tvrzení žalovaného, že na základě ustanovení § 45 odst. 3 zákona o loteriích a jiných podobných hrách může být účastníkem podle ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu pouze obec. Ustanovení § 27 odst. 3 správního řádu stanoví, že účastníky vedle těch označených v ustanovení § 27 odst. 1 a 2 správního řádu jsou osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon. Jestliže tak zákon o loteriích a jiných podobných hrách v ustanovení § 45 odst. 3 stanoví, že za určitých okolností je účastníkem obec, je zřejmé, že tím nevylučuje účastenství dalších osob podle správního řádu.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, který opírá svou žalobní legitimaci o usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 A 25/2002, neboť předmětem tohoto řízení bylo rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno žádosti o udělení státního občanství. V uvedeném případě se ovšem jednalo o žadatele v řízení o žádost, zatímco v právě posuzované věci se jedná o rozhodnutí o zrušení povolení, které ve své podstatě nezasahuje do práv plynoucích z nájemního vztahu. Žalovaný má za to, že žalobce není oprávněn se domáhat zrušení rozhodnutí, jelikož předmětným rozhodnutím nedošlo k zásahu do jeho právní sféry. Ustanovení § 65 odst. 1 soudního řádu správního nelze interpretovat doslovným jazykovým výkladem, ale podle jeho smyslu a účelu tak, že žalobní legitimace je dána pro všechny případy, kdy se úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, dotýká právní sféry žalobce. Není tak naplněna podmínka, že práva nebo povinnosti mohou být rozhodnutím dotčena přímo, tedy bezprostředně, a nepostačuje dotčení práv nepřímo, prostřednictvím jiné osoby. Žalovaný

3 pokračování

11A 20/2015

odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a jemu předcházející usnesení, kde jsou uvedeny konkrétní důvody, proč žalobce není považován za účastníka řízení, a vysvětlení, proč v důsledku nájemního vztahu soukromoprávního charakteru nespatřuje postavení účastníka řízení v předmětné věci. Udělení povolení k provozování loterie a jiné podobné hry představuje veřejnoprávní rovinu mezi žadatelem a správním orgánem, jehož meritem je udělení práva provozovat určitý druh loterie nebo jiné podobné hry, nikoli samotné technické zařízení, které danou loterii nebo jinou podobnou hru zprostředkovává. Udělení či zrušení povolení ve své podstatě nezasahuje do práv plynoucích z nájemního vztahu, neboť nemá na vznik těchto vztahů vliv z hlediska jejich ústavněprávního a zákonného zakotvení, když přímým důsledkem je vznik či zánik oprávnění provozovávat loterie a jiné podobné hry.

Žalovaný postavení účastníka řízení nespatřuje ani podle ustanovení § 27 odst. 3 správního řádu, neboť zvláštní zákon výslovně uvádí pouze obec, nikoli další účastníky řízení. Zrušením předmětných povolení, které byly shledány v rozporu se zákonem, není ovlivněn předmět smlouvy o nájmu či pronájmu nebytových prostor, případně možnost pronajmout nebytové prostory novému zájemci. Žalobce může uplatnit nároky vyplývající z porušení práv a povinností vyplývající ze smlouvy a v případě neplnění povinností provozovatelem může odstoupit ze smlouvy. K žalobcem tvrzenému zásahu do základních práv a svobod žalovaný uvedl, že základní práva podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod mají charakter liberálních svobod, kterých se lze domáhat jen v mezích zákonů, které je provádějí.

K jednání u soudu se žalobce nedostavil, ačkoliv byl řádně obeslán. Je potřeba konstatovat, že žalobce se sdělením ze dne 24.10.2016 omluvil, toto sdělení však nebylo opatřeno elektronickým podpisem, ani nebylo doplněno v písemné formě (§37 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“), soud k omluvě nepřihlédl, nicméně rozhodl bez přítomnosti žalobce s odkazem na řádné doručení předvolání k jednání. Zástupkyně žalovaného s odkazem na odůvodněné rozhodnutí a vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí.

Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že podáním ze dne 9.7. 2013 se žalobce přihlásil jako účastník řízení do probíhajícího správního řízení zahájené žalovaným podle ustanovení § 43 odst. 1 zákona o loteriích a jiných podobných hrách na adrese Odboje 2911, Dvůr Králové, u Ministerstva financí vedeného pod č.j. 60004/2013/34 ve věci zrušení povolení k provozování loterie a jiné podobné hry, vydané společností BONVER WIN, a.s.. Postavení účastníka řízení bylo odůvodněno skutečností, že žalobce je vlastníkem nemovitosti na dotčené adrese a rozhodnutí žalobci může způsobit vážnou újmu, ušlý zisk a škodu.

Usnesením Ministerstva financí ze dne 22.7.2013, č.j. MF-73220/2013/34 žalovaný rozhodl, že žalobce není v předmětném správním řízení jeho účastníkem, neboť není účastníkem podle ustanovení § 27 správního řádu, tedy ani bezprostředním adresátem rozhodnutí, ani další dotčenou osobou, a rozhodování o veřejnoprávní otázce nemá vliv na postavení přistupujícího účastníka z hlediska jeho práv a povinností plynoucí z nájemního vztahu na uvedené adrese. Rozklad, podaný žalobcem podáním ze dne 13.8.2013 byl žalobou napadeným rozhodnutím ministra financí ze dne 5.12.2014, č.j. MF-80190/2013/34-2901-RK, zamítnut s odůvodněním, že prvostupňový orgán řádně odůvodnil posouzení otázky účastenství a že udělení či zrušení předmětného povolení nemá na vznik vlastnických či obdobných vztahů vliv z hlediska jejich ústavního či zákonného zakotvení.

4 pokračování

11A 20/2015

Vzhledem k námitkám žalovaného o nedostatku aktivní legitimace žalobce se soud v prvé řadě zabýval touto otázkou. Z výše uvedeného obsahu spisového materiálu je zřejmé, že žalobou napadené rozhodnutí ve spojení s usnesením ze dne 22.7.2013 jsou rozhodnutí žalovaného, kterými žalobci nebylo přiznáno účastenství v jiném probíhajícím správním řízení. Je tedy zřejmé, že předmětem napadeného rozhodnutí bylo posouzení otázky, zda žalobce je či není účastníkem jiného správního řízení. Bylo tedy rozhodováno o jeho právu, rozhodováno o tom, zda může přiznat účastenství v jiném řízení či nikoliv. Lze souhlasit s tím, že odkaz žalobce na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp.zn. 6A 25/2002 je nepřiléhavý, když ve věci, který Nejvyšší správní soud řešil, byla otázka udělení či neudělení státního občanství. Nicméně přiléhavá není ani argumentace žalovaného, který ve vyjádření dovozuje, že žalobce rozhodnutím o zrušení povolení k provozování loterie a jiné podobné hry nemůže být přímo dotčen, protože předmětem žaloby v této věci není rozhodnutí o zrušení povolení k provozování loterie či jiné podobné hry, předmětem řízení v této věci je žaloba proti rozhodnutí, kterým byla posuzována práva žalobce z pohledu toho, zda žalobce může být účastníkem jiného správního řízení. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na přezkoumání napadeného rozhodnutí v této věci.

Soud se zabýval důvodností námitek, které žalobce uplatnil v podané žalobě, když rozsahem námitek je soud vázán (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).

Žalobce v podané žalobě s odkazem na ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Ministr financí neprokázal, že žalobce není účastníkem správního řízení ve věci zrušení povolení společnosti BONVER WIN, a.s. Tuto námitku neshledal soud důvodnou.

Podle § 28 odst. 1 správního řádu bude v pochybnostech za účastníka řízení považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. O tom, zda osoba je či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno a ostatní účastníci se o něm vyrozumí.

Žalobce v podané žalobě namítal, že ministr financí neprokázal, že žalobce není účastníkem řízení. Je nutno konstatovat, že v ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu je sice uvedeno, že za účastníka je považován ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak, slovní spojení: „se neprokáže opak“, je nutno vykládat tak, že v rámci řízení o tvrzeném účastenství je posuzováno, zda ten, kdo tvrdí své účastenství, je účastníkem řízení či účastníkem řízení není. Nejde tedy o žádné prokazování ve smyslu provádění důkazů či hodnocení skutkových okolností, „prokazování“ je nutno vykládat tak, že je posouzena otázka, zda ten, kdo tvrdí své účastenství, splňuje podmínky, aby mu postavení účastníka řízení bylo přiznáno. Jde tedy o posouzení předmětu řízení, tvrzených práv a podobných skutečností, které jsou relevantní pro posouzení, zda jsou splněny podmínky, které jsou uvedeny v § 27 správního řádu pro účastníky řízení. Jde v zásadě o posouzení právní, nejde o prokazování a formou dokazování o vyvracení tvrzení toho, kdo účastenství tvrdí.

V souvislosti s uvedenou námitkou o porušení § 28 odst. 1 správního řádu žalobce poukázal na ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu s tím, že z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28.4.2004, č.j. 6A 31/2001-91, vyplývá, že pro to, aby určitý subjekt měl postavení účastníka řízení, postačí pouhý hmotněprávní předpoklad existence jeho práv nebo dokonce tvrzení o možném dotčení na svých právech. Znakem účastníka řízení je hmotněprávní poměr k věci. Žalobce konstatuje, že i sám žalovaný respektuje to, že žalobce

5 pokračování

11A 20/2015

má hmotněprávní vztah, byť konstatoval, že tomuto je tak pouze v rodině soukromoprávní. S tvrzenou neexistencí hmotněprávního poměru žalobce k věci ve veřejnoprávní rovině pak spojuje Ministr financí nenaplnění podmínek účastenství podle § 27 odst. 2 správního řádu, ačkoliv tento závěr nemá oporu v zákoně ani v judikatuře, když jazykovým výkladem předmětného ustanovení lze dojít ke zcela opačného závěru, což potvrzuje i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28.4.2004, č.j. 6A 31/2001-91, ale i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8.10.2013, sp.zn. 6As 17/2013, když mezi soukromým a veřejný právem nelze vystavit „nepropustnou zeď“, jak konstatoval Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 3.7.2008, sp.zn. 2As 27/2008.

Ani tyto námitky neshledal soud důvodnými.

Podle § 27 odst. 2 správního řádu mohou být účastníky správního řízení další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčených ve svých právech nebo povinnostech. Je tedy zřejmé, že účastenství je vázáno na závěr o tom, zda ten, kdo tvrdí, že je účastníkem řízení, může být přímo dotčen ve svých právech a povinnostech. V daném případě žalobce dotčení svých práv odvozuje od skutečnosti, že je vlastníkem nemovitostí, v jejichž prostorách společnost BONVER WIN, a.s. provozuje hry na základě povolení, ve vztahu k němuž bylo zahájeno správní řízení o jeho zrušení.

Je nutno konstatovat, že předmětem řízení o zrušení povolení k provozování loterií a jiných her společnosti BONVER WIN, a.s. je otázka, zda jsou splněny podmínky pro to, aby toto povolení bylo ponecháno v platnosti, resp. zda jsou splněny podmínky pro to, aby mohlo dojít ke zrušení tohoto povolení. Předmětem řízení, ve vztahu k němuž žalobce účastenství dovozuje, není otázka nájmu či pronájmu prostor, ve kterých je hra provozována.

Není sporu o tom, že vztah nájemce a pronajímatele je vztahem ryze soukromoprávním, tento soukromoprávní vztah, který vznikl na základě smlouvy mezi žalobcem a jmenovanou společností, není a případným rozhodnutím o zrušení povolení společnosti BONVER WIN, a.s. rozhodně přímo dotčen. Otázka vzniku nájmu je otázkou smluvní, je na vůli smluvních stran, aby ošetřily existenci nájemního či podnájemního vztahu, podmínky ukončení tohoto vztahu a jeho trvání. Do tohoto nájemního vztahu není správní orgán ani oprávněn zasahovat. Jde o typicky soukromoprávní vztah, k jehož řešení v případě sporu je příslušný civilní soud a nikoliv správní orgán.

Důvodnou neshledal soud ani námitku, v níž žalobce dovozoval, že jazykovým výkladem ustanovení § 27 odst.2 správního řádu lze dojít k opačnému závěru, než jaký učinil žalovaný, když konstatoval neexistenci hmotněprávního poměru k věci ve veřejnoprávní rovině. Při výkladu právního ustanovení, se nelze omezit pouze na výklad jazykový, jak činí žalobce, když je nutno vycházet ze smyslu a účelu jednotlivých právních ustanovení, včetně smyslu a účelu právního předpisu, jehož součástí je to které právní ustanovení. Správní řízení, vedené správním orgánem podle správního řádu, je typickým řízením, které je vedeno k ochraně veřejných práv v případech, kdy zákon správnímu orgánu rozhodování o právech a povinnostech správním orgánům svěřuje. Již z ustanovení § 1 odst. 1 správního řádu je zřejmé, že tento zákon upravuje postup orgánů, jejichž výčet je v tomto ustanovení uveden, a to za podmínky, že vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Za správní orgán je tedy nutno považovat orgán, který působí v oblasti veřejné správy, v oblasti veřejné správy pak rozhoduje o právech a povinnostech fyzických či právnických osob. Lze pro úplnost poznamenat, že nelze vyloučit, aby správní orgán rozhodoval i ve věcech soukromoprávních. Aby tomuto však mohlo být, musí být správní orgán k takovémuto rozhodování výslovně

6 pokračování

11A 20/2015

zmocněn zvláštním zákonem (viz např. restituce podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě). O takový případ však v dané věci nejde. Je tedy nutno setrvat na závěru o tom, že k tomu, aby mohl být žalobce dotčen ve svých právech, musejí jít o dotčení v právech ve veřejnoprávní rovině. Vztahy soukromoprávní, jak již bylo výše uvedeno, správnímu orgánu řešit nepřísluší (není-li k tomu výslovně zmocněn).

Je nutno zdůraznit, že účastenství podle § 27 odst. 2 správního řádu (podle jiného ustanovení se účastenství žalobce ani nedovolává), je odvozeno od přímého dotčení na právech toho, kdo se účastenství domáhá. Tím, že jsou posuzovány podmínky pro zrušení povolení jinému subjektu k výkonu určité činnosti, zde podmínky pro zrušení povolení k provozování loterií a jiných her společnosti BONVER WIN, a.s., nejsou práva ani povinnosti žalobce žádným přímým způsobem dotčeny. Pokud jako druhotný eventuální důsledek případného zrušení povolení bude nezájem pronajímatele na pronájmu předmětných prostor, jde výlučně o vztah žalobce a pronajímatele, zda a za jakých podmínek k ukončení nájemního vztahu dojde.

Pokud žalobce argumentoval rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 28.4.2004, č.j. 6A 31/2001-99, je nutno konstatovat, že z tohoto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nevyplývá, že by Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že tvrzený hmotněprávní poměr k věci může být i ve vztahu ke vztahům soukromoprávním. Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou možného předpokladu dotčení práv, nikoli tím, zda tato tvrzená práva mají soukromoprávní či veřejnoprávní charakter. Vždy však musí jít o takový předpoklad, který se vtahuje k přímému dotčení práv.

Pokud žalobce argumentoval rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 8.10.2013, č.j. 6As 17/2013-28, je nutno konstatovat, že žalobce vytrhl z odůvodnění tohoto rozsudku pouze tu část, která koresponduje jeho tvrzení (bod 22 rozsudku, 1. část), a zcela stranou ponechává výslovné vyjádření Nejvyššího správního soudu o tom, že cílem správního rozhodování je typicky upravit závazně veřejná nikoliv soukromá subjektivní práva účastníků s tím, že v případě zásahu do subjektivních práv jiné osoby, má tato osoba zpravidla k dispozici soukromoprávní prostředky obrany (bod 22 rozsudku, 2. část). Navíc Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku konstatoval, že k dotčení soukromých subjektivních práv přistupuje též možnost dotčení subjektivních práv veřejných, založených přímo energetický zákonem. Žalobce zcela ponechal stranou i výslovnou úvahu Nejvyššího správního soudu o tom, že nepovažuje za praktické dovozovat z posuzované věci dalekosáhlé obecné závěry s tím, že závěr, který byl učiněn v uvedeném rozsudku, respektuje specifické skutkové okolnosti posuzované věci. Je nutno zdůraznit, že postavení žalobce ve věci, ve které Nejvyšší správní soud rozhodoval, bylo odlišné od postavení žalobce, když žalobce měl hmotněprávní, tj. vlastnické právo, k zařízení, jímž byly provozovány rozvody energie. Žalobce žádné vlastnické vztahy ve vztahu k zařízení, jejichž prostřednictvím jsou provozovány hry společností BONVER WIN, a.s. nemá, resp. je netvrdí. Argumentaci rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 8.10.2013, č.j. 6As 17/2013-28, považuje soud za nedůvodnou, je totiž patrno, že Nejvyšší správní soud rozhodoval za zcela odlišných sutkových okolností, než které jsou v této věci.

Lze souhlasit se žalobcem, že mezi soukromým a veřejným právem nejsou výrazné rozdíly, v daném případě však byly posuzovány skutečnosti naplnění účastenství žalobce a nikoli otázka hranic mezi soukromým a veřejným právem.

7 pokračování

11A 20/2015

Žalobce dále uvedl, že byl přímo dotčen na svých majetkových právech a v legitimním očekávání, které vyplývá z jeho smluvního vztahu se společností BONVER WIN a.s., tento hmotněprávní poměr v soukromoprávní sféře zasahuje i do základních práv a svobod zaručených článkem 11 Listiny základních práv a svobod.

K takto obecně formulovanému tvrzení lze konstatovat, že uvedený článek 11 upravuje právo vlastnit majetek, stanoví obecné podmínky jeho užívání (článek 11 odst. 1, 2 a 3 Listiny), deklaruje možnost vyvlastnění jen ve veřejném zájmu a na základě zákona a za náhradu a uvádí, že daně a poplatky lze ukládat na základě zákona (článek 11 odst. 4 a 5 Listiny). Z tvrzení žalobce není zřejmé, jaké základní právo mělo být dotčeno, když žádným způsobem v řízení o případném zrušení povolení společnosti BONVER WIN a.s., není otázka vlastnictví žalobce, nezasahuje do jeho práva vlastnit majetek, nezasahuje ani do ochrany jeho vlastnického práva, ani v případě zrušení povolení se na samotném vlastnickém právu žalobce nic nezmění. Jak již bylo uvedeno, ani případné dotčení práv v soukromoprávní sféře nezakládá účastenství žalobce v řízení, jehož předmětem je posouzení otázky, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro to, aby jinému subjektu, společnosti BONVER WIN a.s., bylo zrušeno povoleno k provozování loterií a jiných her. Předmětem tohoto správního řízení je posouzení jediné otázky, a to je otázka, zda jsou splněny podmínky pro to, aby vydané povolení bylo jmenované společnosti zrušeno. Toto rozhodnutí se tedy nemůže přímo dotknout majetkových práv žalobce.

Pokud se žalobce dovolával legitimního očekávání, které vyplývá z jeho smluvního vztahu se společností BONVER WIN a.s., je nutno konstatovat, že není zřejmé, jaké měl žalobce legitimní očekávání, vyplývající ze smluvního vztahu. Podmínky smluvního vztahu mezi žalobcem a jmenovanou společností jsou založeny vůlí smluvních stran, bylo výlučně na smluvních stranách, aby chránily své vlastní zájmy.

Pokud žalobce v podané žalobě uvedl, že v případě zrušení povolení mu vznikne vážná újma, tedy ušlý zisk a škoda, pokud nebude mít možnost v tomto řízení hájit svá práva, je nutno opakovaně uvést, že správní orgán v rámci správního řízení posuzuje pouze otázky, které jsou předmětem tohoto řízení, v daném případě otázku, zda jsou splněny podmínky pro zrušení povolení. Jiná otázka předmětem správního řízení není, jiné otázky posuzovány nebudou ani posuzovány býti nemohou. To znamená, že předmětem řízení o zrušení povolení není ochrana vlastnických ani jiných práv žalobce, proto je pojmově vyloučeno, aby se žalobce domáhal v rámci takového řízení ochrany svých vlastnických či jiných práv. Pro případ vzniku škody či ušlého zisku je na žalobci, aby se v rámci civilního řízení domáhal svých práv v případě, že tyto skutečnosti nastanou. Ani samotné zrušení povolení společnosti BONVER WIN a.s., dojde-li k němu, nemá přímý vliv na existenci či platnost nájemní smlouvy, protože tato otázka není předmětem tohoto správního řízení.

Žalobce dále v podané žalobě uvedl, že zde existuje i hmotněprávní poměr k věci ve veřejné sféře, tento poměr je určen jeho právem podnikat, které bude případným rozhodnutím v řízení přímo dotčeno. Ani tuto námitku neshledal soud důvodnou.

Jak již bylo opakovaně konstatováno předmětem řízení se společností BONVER WIN, a.s. je a může být pouze otázka, zda jsou splněny podmínky pro zrušení vydaného povolení. Žádným způsobem se toto rozhodnutí nedotýká práva žalobce podnikat, žalobce není v právu podnikat omezen, není omezen ani v tom, aby užíval svůj majetek podle svých představ ani v právu tento majetek pronajmout. Žalobce žádným způsobem neuvádí konkrétní námitky, ze kterých by bylo možno dovodit porušení článku 26 Listiny základních práv a

8 pokračování

11A 20/2015

svobod, na který ve zcela obecné poloze odkazuje, proto se soud nemůže tímto tvrzením žalobce blíže zabývat.

Důvodnou neshledal soud ani námitku, v níž žalobce tvrdí, že jeho hmotněprávním poměrem ve veřejnoprávní sféře se ministr financí nezabýval, což znamená porušení ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu, podle něhož ministr financí je povinen přezkoumat zákonnost rozhodnutí v celém rozsahu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že ministr financí neshledal, že by zde existoval hmotněprávní poměr žalobce ve veřejnoprávní sféře, proto zde není žádná skutečnost, se kterou by se Ministr financí v napadeném rozhodnutí nevypořádal. Z pouhé skutečnosti, že správní orgány zaujaly jiný právní názor, než který zaujímá žalobce, nelze dovodit nezákonnost napadeného rozhodnutí.

Žalobce dále namítal nesprávné posouzení, když v napadeném rozhodnutí je odkaz na ustanovení § 45 odst. 3 zákona o loteriích a jiných podobných hrách s tím, že je tvrzeno, že účastníkem řízení může být pouze obec. Žalobce namítal, že nelze vyloučit účastenství osob uvedených v § 27 odst. 1 a § 27 odst. 2 správního řádu. Tvrzení žalobce nemá oporu v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Je pravdou, že je v napadeném rozhodnutí proveden odkaz na ustanovení § 45 odst. 3 zákona o loteriích a jiných podobných hrách, které zakládá účastenství obce, na jejímž území má být loterie nebo jiná podobná hra provozována. To však neznamená, že by ministr financí v napadeném rozhodnutí tvrdil, že je vyloučeno účastenství podle § 27 správního řádu. Pokud by správní orgány takový právní názor zaujaly, nezabývaly by se otázkou účastenství žalobce, který se odvolával na ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu, z něhož své účastenství dovozoval. Pokud by skutečně měly správní orgány za to, že vůbec nepřichází v úvahu posouzení účastenství podle § 27 správního řádu, touto otázkou by se vůbec nezabývaly a pouze by odkázaly na § 45 odst. 3 loterijního zákona. Tvrzení žalobce o tom, že žalovaný zaujal názor, že je nutno vycházet pouze z ustanovení § 45 odst. 3 zákona o loteriích a jiných podobných hrách, je zavádějící. Jednak z odůvodnění obou rozhodnutí, je patrno, že se správní orgány otázkou účastenství podle § 27 odst. 1 2 správního řádu zabývaly, jednak odkaz na ustanovení § 45 odst. 3 zákona o loteriích a jiných podobných hrách byl proveden s přihlédnutím k úvaze o aplikaci ustanovení § 27 odst. 3 správního řádu. Účastenství podle tohoto ustanovení je vázáno na znění zvláštního zákona, v této věci přichází v úvahu jedině zákon č. 202/1990 sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů. A tento zvláštní zákon účastenství jiných subjektů, než je žadatel o povolení nebo provozovat her, upravuje právě v ustanovení § 45 odst. 3. Proto odkaz na uvedené ustanovení zákona má své opodstatnění.

Žalobce v závěru žaloby shrnul uplatněné námitky, protože zde neuvádí žádné nové skutečnosti, lze poukázat na to, co bylo k jednotlivým námitkám výše uvedeno.

Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, proto žalobu podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s., žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, žalovanému náklady nevznikly.

9 pokračování

11A 20/2015

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze, dne 1. listopadu 2016

JUDr. Hana Veberová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Mikolášová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru