Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 A 190/2010 - 57Rozsudek MSPH ze dne 04.04.2011


přidejte vlastní popisek

11 A 190/2010 - 57

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce F. S. proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem v Praze 5, Zborovská 11, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 11.6.2010, č.j.: 094840/2010/KUSK,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, doručenou Městskému soudu v Praze dne 20.8.2010, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dále též žalovaného správního úřadu), ze dne 11.6.2010, jímž bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí Městského úřadu v Kutné Hoře, stavebního úřadu, ze dne 6.5.2010 tak, že se zamítá žádost žalobce o vrácení správního poplatku ve výši 420,- Kč za pořízení kopií ze spisu stavebního úřadu, vedeného stavebním úřadem ve věci staveb pana F. T. v částce 15,- Kč za stránku.

Žalobce v podané žalobě namítl, že krajský úřad, přestože řešil věc opakovaně, své rozhodnutí řádně neodůvodnil, v obsahu rozhodnutí nesouhlasí počet provedených kopií, což žalobce podrobně a opakovaně uváděl v jednotlivých odvoláních. Žalobce namítl, že poplatky zaplatil dobrovolně, ale neměl bohužel na výběr, stavební řízení, zahájené již v roce 2007, je vedeno tendenčně v neprospěch účastníka řízení, kterého žalobce zastupuje a s tím souvisí i zpoplatněné kopie zmanipulované stavební dokumentace, které byly použity jako přílohy odvolání do rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení staveb ze dne 1.12.2008.

Žalobce poukázal na to, že prvé rozhodnutí ze dne 5.3.2008 vydal stavební úřad bez žádosti stavebníka i bez stavební dokumentace. Pokud by krajský úřad reagoval podle zákona, žalobce by žádné kopie nepotřeboval. V současné době řeší krajský úřad již páté rozhodnutí stavebního úřadu ve stejné věci.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě ze dne 10.12.2010 vyplývá, že rozhodnutím ze dne 11.6.2010 žalovaný jako odvolací správní úřad rozhodl o odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Kutné Hoře, stavebního úřadu, kterým byla žalobci zamítnuta žádost o vrácení správního poplatku ve výši 420,- Kč za pořízení kopií ze spisu stavebního úřadu, vedeného stavebním úřadem ve věci staveb pana F. T., v částce 15,- Kč za stránku, a to dne 22.9.2008 – 7 stran, celkem 105,- Kč, dne 22.9.2008 – 7 stran, také 105,- Kč, dne 19.11.2008 – 1 strana, 15,- Kč, dne 17.12.2008 – 11 stran, 165,- Kč, a dne 29.4.2009 – 2 strany, celkem 30,- Kč, přičemž došlo ke změně odvoláním napadeného rozhodnutí v 6. řádku takto: „...ustanovení § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítá žádost o vrácení správního poplatku“ .Ve zbytku žalovaný správní úřad výrok rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 24.6.2010.

Žalovaný správní úřad uvedl, že z odůvodnění žalovaného rozhodnutí vyplývá jeho úvaha, na základě které vydal žalované rozhodnutí. Nynější žalobce, který byl odvolatelem proti rozhodnutí stavebního úřadu, které bylo změněno žalovaným rozhodnutím o v doplnění upřesňující ustanovení správního řádu, podle kterého stavební úřad rozhodoval, tvrdil, že zaplatil poplatky za ofocení stavební dokumentace, jelikož neměl jinou možnost, jak si pořizovat důkazní materiál.

K tomu žalovaný uvedl, že účastník řízení i jeho zástupce má v souladu s ustanovením § 38 správního řádu právo nahlížet do spisu a s právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si výpisy a právo na to, aby správní úřad pořídil kopie spisu nebo jeho částí. Pořizování fotokopií z úředních spisů je upraveno v zákoně č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Protože žalobce zaplatil za pořízení kopií ze spisů, není jeho požadavek na vrácení zaplacené částky v souladu s ustanovením § 7 zákona o správních poplatcích, které upravuje, kdy je možno poplatek vrátit. Žalobcem uvedená položka č.3 uvedeného zákona je v odvolání citovaná jen zčásti a s vytržením kontextu dává jiný význam. Podle celé věty položky č. 3 v části, co není předmětem poplatku, tato položka zní: „Předmětem poplatku není vydání prvního stejnopisu, opisu, fotokopie nebo výpisu, uvedené v písm. a) této položky, z daňového spisu vedeného podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků, nejde-li o listinu, kterou poplatník daňový subjekt předložil správnímu úřadu nebo již jednou obdržel od správního úřadu vydání prvního listu rodného, oddacího nebo úmrtního uvedené v písm. b) této položky“. Počet provedených kopií žalovaný správní úřad převzal ze spisového materiálu, který mu byl předložen stavebním úřadem. Žalobce v podané žalobě nijak neupřesňuje, o jaký se jedná počet kopií, který - podle jeho tvrzení - nesouhlasí v obsahu žalovaného rozhodnutí.

Na odůvodnění svého postupu, který žalovaný správní úřad opřel mj. i o skutečnost, že žadatel požadoval kopie podkladů od sousedních staveb, přestože věděl, že tyto jsou zpoplatněny, poplatky uhradil o své vůli, žalovaný i nadále trvá. Kdyby žalobce nechtěl poplatek platit, mohl si ze spisů učinit výpisky anebo ofotit některé listiny digitálním fotoaparátem. O samotné věci, která souvisela s dodatečným povolením staveb a spisovým materiálem, ze kterého žalovaný požadoval kopie, je již pravomocně rozhodnuto.

Dne 29.9.2010 žalobce sdělil soudu, že ke spisovému materiálu náleží další pokladní doklad o zaplacení správního poplatku za pořízení kopie protokolu z místního šetření, kde byly projednávány další nepovolené stavby uvedeného stavebníka. Zpoplatnění kopie nařídil vedoucí stavebního úřadu, ale vyžadované potvrzení konkrétního úkonu na pokladním dokladu provedl až po intervenci žalobce u tajemníka městského úřadu.

Dne 7.2.2011 doručil žalobce soudu další podání, v němž předložil kopie písemných prohlášení Ing. M. F. včetně pokladních dokladů, které souvisí s manipulací stavební dokumentace v průběhu stavebních řízení, jak je uvedeno v odůvodnění žaloby.

Dne 25.2.2011 pak žalobce využil svého práva a podal k obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu písemnou repliku, v níž uvedl, že pasáže v odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu vnímá jako naprostou blamáž v popisu některých dat i počtu kopií, což je zřejmé zvláště u položky ze dne 17.12.2008, kde má být správně uveden rozsah 11 stran, ale je uvedena pouze jediná strana. Tato chyba byla dodatečně opravena až v textu vyjádření, což žalobce vnímá jako pokus o dodatečnou opravu pro případ, že by příslušný soudce neprostudoval obsah příslušného odvolání. Chybné údaje v rozhodnutí jsou podle žalobce jedním z důvodu předmětné žaloby. Referentka, která vypracovala vyjádření k podané žalobě, uvádí další nepravdu tím, že v obsahu odvolání byla položka č. 3 údajně citovaná jen zčásti a vytržená z kontextu. Ve svých dalších úvahách se již zabývá pouze významem větného spojení ve smyslu, zda k správnému posouzení věci patří věta holá či rozvinutá, což z pohledu žalobce je naprosto nedostatečné a dalším hlavním důvodem pro podání žaloby. Žalobce dále v replice uvedl, že při stavebním řízení je „to vždy stejné“ a účastníka řízení obecně zajímají vždy sousední stavby, zvláště v případě, pokud je řízení vedeno nezákonným způsobem a trvá nekonečných pět let. Rozhodnutí ve věci samé je zatím pravomocné, bylo napadeno žalobou u správního soudu, která byla vrácena z důvodu pozdního podání, ale řízení ve věci bude pokračovat v rámci jiných opravných prostředků.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Dne 17.5.2009 požádal žalobce o vrácení neoprávněných poplatků za pořízení kopií v rámci probíhajících stavebních řízení ve věci staveb pana F. T. Pokud jde o rozsah této žádosti, jednalo se o poplatky, zaplacené dne 22.9.2008 za 7 stránek stavební dokumentace v částce 105,- Kč, poplatky zaplacené téhož dne 22.9.2008 za 7 stránek požární zprávy v celkové částce 105,- Kč, poplatky zaplacené dne 19.11.2008 v rozsahu 1 stránky stavební dokumentace za 15,- Kč, poplatky zaplacené dne 17.12.2008 v rozsahu 11 stránek stavební dokumentace v částce 165,- Kč a poplatky zaplacené dne 29.4.2009 za 2 stránky stavební dokumentace v částce 30,- Kč.

Městský úřad v Kutné Hoře, stavební úřad, dne 9.6.2009 sdělil žalobci, že správní poplatky byly vyměřeny v souladu se zákonem č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů. V příloze sazebníku výše uvedeného zákona je v části prvé, položce č.3 písm.a) stanoven správní poplatek ve výši 15,- Kč za vydání stejnopisu, opisu, kopie, fotokopie nebo výpisu z úředních spisů, a to za každou i započatou stránku, je-li pořizována na kopírovacím stroji nebo na tiskárně počítače. V části, nazvané „Osvobození“ není tato forma správního poplatku uvedena, a tudíž je na místě závěr, že osvobození nepodléhá.

Žalobce na doručení uvedeného sdělení reagoval dopisem ze dne 15.6.2009, adresovaným starostovi Městského úřadu v Kutné Hoře, v němž poukázal na to, že před odesláním dopisu telefonicky kontaktoval Mgr. I. Z. z městského úřadu, dále Finanční úřad v Kutné Hoře i Ministerstvo financí a bylo mu sděleno, že poplatky byly vybrány neoprávněně. Žalobce odkázal na položku č.3 zákona o správních poplatcích s tím, že předmětem poplatku není vydání prvního stejnopisu, opisu, kopie, fotokopie nebo výpisu, uvedené v písmeni a) této položky.

Rozhodnutím ze dne 26.8.2009 Městský úřad v Kutné Hoře, stavební úřad, zamítl žádost žalobce o vrácení správního poplatku s odůvodněním, že žadatel požadoval kopii podkladů od sousedních staveb a věděl, že tyto jsou zpoplatněny, poplatky uhradil o své vůli v pěti platbách a pokud nechtěl poplatek platit, mohl si ze spisů učinit výpisky či doklady ofotit digitálním fotoaparátem bez poplatků. Poplatek byl ekonomickým odborem vybrán na základě příloh k sazebníku zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, podle položky č.3 písm.a), přičemž v části „Osvobození od poplatku“ není tato forma správního poplatku uvedena a tudíž osvobození nepodléhá. Za tohoto stavu musí správní úřad poplatek stanovit a ten mu musí být uhrazen oproti poskytnutí kopií.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 9.9.2009 včasné odvolání, v němž namítl, že uvedené poplatky zaplatil s tím, že v průběhu stavebního řízení, kde žalobce zastupoval paní M. H., nebyla jiná možnost, jak získat sporné části stavební dokumentace, kterou žalobce následně zaslal v příslušných odvoláních na krajský úřad jako důkazní materiál. Pokud by býval stavební úřad nemanipuloval se stavební dokumentací a dodržoval stavební zákon, žádné kopie by žalobce v žádném případě nepotřeboval. Podle názoru žalobce na daný případ dopadá položka č.3 zákona o správních poplatcích, podle něhož předmětem poplatku není vydání prvního stejnopisu, opisu, kopie, fotokopie nebo výpisu, uvedené v písm.a) této položky.

O podaném odvolání rozhodl Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 5.1.2010, jímž rozhodnutí Městského úřadu v Kutné Hoře ze dne 26.8.2009 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Následně byl žalobce dne 24.3.2010 vyzván k odstranění nedostatků své žádosti ve smyslu rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 5.1.2010, a to o konkrétní uvedení, kterých poplatků se žadatel dožaduje, za jaký úkon byly správní poplatky uhrazeny a v jaké částce.

Rozhodnutím ze dne 6.5.2010 zamítl Městský úřad v Kutné Hoře, stavební úřad, žádost žalobce o vrácení správního poplatku ve výši 420,- Kč za pořízení kopií ze spisu stavebního úřadu, vedený zdejším stavebním úřadem ohledně staveb pana F. T. v částce 15,- Kč za stránku s odůvodněním, že žadatel zaplatil správní poplatek na základě požadavku ekonomického odboru městského úřadu ve smyslu zákona o správních poplatcích podle položky č.3 písm.a), přičemž v části „Osvobození“ není forma správního poplatku uvedena a tudíž osvobození nepodléhá.

Také proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 10.5.2010 včasné odvolání, v němž argumentoval shodně jako v předchozím odvolání a jako v podané žalobě, poukázal na nekompetentnost stavebního odboru krajského úřadu a jeho vedoucí, poukázal na to, že využil práva zástupce účastníka stavebního řízení na pořízení kopií spisu nebo jeho částí, včetně projektové dokumentace, která byla důležitá k seznámení se s předmětem řízení a tím ke zjištění a uplatnění dalších procesních práv v řízení. V době, kdy žalobce požadoval kopie stavební dokumentace, byla prokázána její účelová manipulace a žalobce k pořízení kopií neměl jinou možnost. Poplatky se váží na neukončené a zmanipulované stavební řízení, které proběhlo s absencí žádosti stavebníka i stavební dokumentace.

O podaném odvolání rozhodl žalovaný správní úřad žalobou napadeným rozhodnutím, jímž k odvolání žalobce změnil výrok žalobou napadeného rozhodnutí správního úřadu prvého stupně tak, že po provedené změně jej doplnil v 6. řádku o údaj, týkající se ustanovení § 51 odst.3 před slovy zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Odvolání žalobce shledal žalovaný správní úřad nedůvodným.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě, a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.). Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků řízení výslovně nepožádal o nařízení ústního jednání, vyjádřili tím žalobce i žalovaný správní úřad souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé bez nařízení ústního jednání. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze postupoval podle ustanovení § 51 odst.1 s.ř.s. a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Věc soud posoudil

takto:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného správního úřadu, jímž bylo pravomocně rozhodnuto o zamítnutí žádosti žalobce o vrácení správního poplatku ve výši 420,- Kč za pořízení kopií ze spisu stavebního úřadu, vedeného stavebním úřadem ve věci staveb pana F. T. v částce 15,- Kč za stránku.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, správní úřad vrátí poplatek v plné výši na žádost osoby, která poplatek zaplatila, a) nebyl-li proveden požadovaný úkon, vymezený v jednotlivých položkách sazebníku, a nejde-li o poplatek, jehož předmětem je správním úřadem přijatá žádost, návrh, přihláška, podnět, námitka, ohlášení nebo oznámení, b) byl-li zaplacen poplatek, který není stanoven v sazebníku, c) byl-li zaplacen poplatek osobou, která není podle tohoto zákona poplatníkem. Správní úřad vrátí na žádost poplatníka částku, o kterou zaplatil poplatník na poplatku více, než činí sazba stanovená v sazebníku (dále jen "přeplatek na poplatku"). Proti rozhodnutí o vrácení poplatku a rozhodnutí o vrácení přeplatku na poplatku není přípustný opravný prostředek. Zaplatil-li poplatník poplatek až po dni nabytí právní moci rozhodnutí správního úřadu o zastavení řízení podle ustanovení § 5 odst.4, vrátí správní úřad na žádost poplatníka nejvýše 50 % zaplaceného poplatku, a to jen přesahuje-li výše poplatku částku 100,- Kč. O vrácení poplatku, jeho části nebo přeplatku na poplatku rozhoduje a poplatek, jeho část nebo přeplatek na poplatku vrací správní úřad, kterému byl poplatek zaplacen. Poplatek, který byl zaplacen kolkovou známkou, vrátí správní úřad ze zvláštního účtu státního rozpočtu. Nemá-li správní úřad tento zvláštní účet státního rozpočtu zřízen, vrátí poplatek, zaplacený kolkovou známkou, na základě jeho rozhodnutí, finanční úřad místně příslušný podle sídla správního úřadu, který o vrácení poplatku rozhodl.

Žalobce v podané žalobě namítal, že poplatky zaplatil dobrovolně, ale neměl bohužel na výběr, když stavební řízení, zahájené již v roce 2007, je vedeno tendenčně v neprospěch účastníka řízení, kterého žalobce zastupuje a s tím souvisí i zpoplatněné kopie zmanipulované stavební dokumentace, které byly použity jako přílohy odvolání do rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení staveb ze dne 1.12.2008.

K otázce vedení stavebního řízení ve věci staveb pana F. T. nepřísluší Městskému soudu v Praze se v rámci řízení o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného správního úřadu ve věci žádosti žalobce o vrácení správních poplatků jakkoli vyjadřovat, neboť tato otázka zdaleka přesahuje rámec přezkumné činnosti soudu a žalobou napadeným rozhodnutím ani ohledně stavebního řízení a možných zásahů do práv žalobce s ním spojených rozhodováno nebylo.

Předmětem řízení v této věci je přezkum rozhodnutí o nevrácení správního poplatku, toto rozhodnutí je přezkoumáváno soudem z hlediska uplatněných žalobních námitek. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobce namítal, že zaplatil poplatky dobrovolně. Otázka „dobrovolnosti“ či „nedobrovolnosti“ úhrady správního poplatku není hlediskem, které má být posuzováno při úvaze o tom, zda jsou či nejsou splněny podmínky pro vrácení poplatku.

Pokud žalobce v podané žalobě namítal, že žalovaný krajský úřad - přestože řešil věc opakovaně - své rozhodnutí řádně neodůvodnil a v obsahu rozhodnutí nesouhlasí počet provedených kopií, což žalobce podrobně a opakovaně uváděl v jednotlivých odvoláních, pak Městský soud v Praze je nucen konstatovat, že uvedená žalobní námitka je pro svou nekonkrétnosti na samé hranici přezkoumatelnosti soudem.

Podle ustanovení § 71 odst. 1 s.ř.s. je jednou z podstatných náležitostí žaloby podané ve věci tzv. správního soudnictví uvedení žalobních bodů tzn. uvedení toho, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Podle druhého odstavce uvedeného ustanovení rozšířit žalobu o další žalobní body lze jen ve lhůtě pro podání žaloby (tzn. ve lhůtě dvou měsíců od doby, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou). Z uvedených ustanovení vyplývá, že soud může napadené rozhodnutí v tomto případě přezkoumat pouze se zřetelem ke skutečnostem, které žalobce v podané žalobě výslovně uvedl, neboť následně žaloba ve lhůtě pro její podání k soudu doplňována nebyla a k doplněním a upřesněním žaloby po uplynutí uvedené lhůty (včetně uvádění nových skutečností při ústním jednání u soudu) již soud přihlédnout nemohl.

Výše uvedená žalobní námitka je tak podle názoru soudu na samé hranici, která ještě umožňuje soudu konkrétní, věcný a srozumitelný přezkum napadeného rozhodnutí. Zcela nekonkrétní tvrzení o tom, že žalovaný své rozhodnutí řádně neodůvodnil, je v rozporu s obsahem spisového materiálu a zejména s obsahem odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, ve kterém žalovaný odvolací správní úřad formuloval dostatečně jednoznačným a určitým způsobem svoji správní úvahu o tom, proč neshledává žádost žalobce o vrácení zaplaceného správního poplatku a jeho odvolací námitky proti rozhodnutí správního úřadu prvého stupně důvodnými. Žalobce neuvedl, v jakých konkrétních skutkových či právních okolnostech spatřuje nedostatečnost odůvodnění, což umožnilo Městskému soudu provést přezkum žalobou napadeného rozhodnutí do jisté míry obecným způsobem vyjma těch námitek, které svojí určitostí a srozumitelností byly způsobilé k tomu, aby se jimi soud zabýval podrobně a individuálně.

Obdobně to platí i o námitce, že v obsahu rozhodnutí nesouhlasí počet provedených kopií. Takto formulovaný text žaloby, v němž lze jen obtížně jednoznačně určit, zda namítaná vada se vztahuje k rozhodnutí správního úřadu prvého stupně nebo k rozhodnutí žalobou napadenému, zda a jaké konkrétní vady prvoinstančního rozhodnutí byly žalobcem vytknuty v odvolání a jak s nimi naložil odvolací správní úřad, to vše rovněž umožnilo soudu provést přezkum napadeného rozhodnutí do jisté míry obecným způsobem. V rámci jednoho ze svých četných podání v rámci řízení před soudem následně žalobce dne 25.2.2011 upřesnil, že pasáže v odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu vnímá jako naprostou blamáž v popisu některých dat i počtu kopií, což je zřejmé zvláště u položky ze dne 17.12.2008, kde má být správně uveden rozsah 11 stran, ale je uvedena pouze jediná strana.

Uvedenou žalobní námitku shledal soud nedůvodnou, neboť z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že jak správní úřad prvého stupně ve svém rozhodnutí ze dne 6.5.2010, tak i žalovaný odvolací správní úřad ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí u položky přehledu zaplacených správních poplatků ze dne 17.12.2008 uvádějí rozsah 11 stran v celkové částce poplatku 165,- Kč a tato částka odpovídá i součtu všech žalobcem zaplacených správních poplatků, pokud je správními úřady konstatováno, že se žádost žalobce týkala vrácení správních poplatků ve výši 420,- Kč. Pokud tedy žalovaný odvolací správní úřad v odůvodnění na straně 2 nesprávně uvedl rozsah jedné stránky ve vztahu k datu 17.12.2008, jedná se nepochybně o chybu v psaní a počtech, která v odůvodnění napadeného rozhodnutí není vadou, která by svým významem a rozsahem způsobovala nezákonnost napadeného rozhodnutí a mohla tak být důvodem pro jeho zrušení soudem.

Posouzení otázky důvodnosti vybrání správního poplatku od žalobce za vydání stejnopisu, opisu, kopie, fotokopie nebo výpisu z úředních spisů, a to za každou i započatou stránku, byla-li pořizována na kopírovacím stroji nebo na tiskárně počítače, nebylo žalobcem v podané žalobě namítáno a nemůže tak být předmětem přezkumné činnosti soudu v řízení o podané žalobě.

Na základě výše uvedeného odůvodnění Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, proto soud žalobu podle ustanovení § 78 odst.7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když ve sporu neúspěšnému žalobci nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku a úspěšnému žalovanému správnímu úřadu žádné prokazatelné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu nevznikly. Z tohoto důvodu soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 4.dubna 2011

JUDr. Hana Veberová,

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru