Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 A 168/2013 - 38Rozsudek MSPH ze dne 14.08.2014Stavební zákon: doručování veřejnou vyhláškou

Publikováno3144/2015 Sb. NSS

přidejte vlastní popisek

11A 168/2013 - 38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobců a) Mgr.R. Š., b) Mgr.I. Š., obou bytem v P. 6, Č. 1700/62, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 35/29, za účasti společnosti Genius Loci Developer, a.s., IČ 26773830, se sídlem v Praze 3, Osiková 3/2644, zastoupené JUDr.Petrem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 5, Radlická 2485/103, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 29.8.2013, č.j.: S-MHMP 960073/2013/OST/No,

takto:

I. Rozhodnutí Magistrátu hl.m.Prahy ze dne 29.8.2013, č.j.: S-MHMP

960073/2013/OST/No, a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 17, odboru výstavby, ze

dne 8.2.2006, č.j.: H/05/019865 Výs/3-P 394/18 Ře/Ur, se zrušují a věc se vra

cí žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce

6.000,- Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobci se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhali přezkoumání a zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 17, odboru výstavby, ze dne 8.2.2006. Tímto rozhodnutím bylo vydáno stavební povolení na objekty ze souboru stavby nazvané „Bytový dům Bílá Hora“ při ulici Č. v Praze 6 – Řepích.

Žalobci v podané žalobě poukázali na to, že vydání rozhodnutí žalovaného předcházelo vyhlášení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.6.2013, sp.zn. 8Ca 165/2009, jehož prostřednictvím správní soud zrušil předchozí nezákonné rozhodnutí žalovaného a vyslovil závazný právní názor, kterým se ovšem žalovaný správní úřad v novém rozhodnutí neřídil. Správní soud ve svém citovaném rozsudku uvedl, že rozhodnutí stavebního úřadu prvého stupně neobsahovalo zákonné podmínky nezbytné pro to, aby mohlo být následně doručováno veřejnou vyhláškou. Podle názoru žalobců proto bylo nezbytné, aby odvolací úřad předchozí rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení stavebnímu úřadu, protože soudem vytýkaný nedostatek odůvodnění rozhodnutí prvostupňového stavebního úřadu nelze v odvolacím řízení zhojit. Chybějící odůvodnění rozhodnutí prvostupňového orgánu jej činí nepřezkoumatelným a jeho zrušení je proto nezbytné. Tvrzení žalovaného na straně 3 nyní napadeného rozhodnutí, že odvolací orgán došel k názoru, že stavební úřad nepochybil, je tak v rozporu se závazným právním názorem Městského soudu v Praze.

Žalobci dále namítli, že způsob dosavadního vedení řízení je ovlivněn zjevnou snahou zkrátit účastníky řízení (s výjimkou žadatele) na procesních právech zejména nevhodným informováním o probíhajícím řízení, doručováním veřejnými vyhláškami bez splnění zákonných důvodů, identifikací účastníků řízení ve vyhláškách bez uvedení jmen pouze parcelními čísly dotčených pozemků a podobně. Stavební úřad a žalovaný tak dosud účastníkům řízení neumožnili vyjádřit se k projednávané věci a vznášet námitky. Obsahem těchto námitek by například bylo, že došlo k zániku věcných břemen žadatele jejich promlčením podle ustanovení § 109 občanského zákoníku a věcná břemena, zřízená k pozemku parcelní číslo 349/9 v katastrálním území Řepy ve prospěch pozemku parc.č. 394/18 v k.ú. Řepy, nejsou od doby jejich zřízení, tj. ode dne 22.8.2002 vykonávána. Podle názoru žalobců tato práva nejpozději ke dni 22.8.2012 zanikla. Pokud odvolací správní úřad přezkoumal rozhodnutí stavebního úřadu prvého stupně v celém rozsahu, jak tvrdí, měl z uvedených skutečností vyvodit příslušné závěry.

Žalobci v podané žalobě rovněž namítli, že stavební úřady obou stupňů se vůbec nezabývaly otázkami, které mají řešit prioritně. Stavební úřad například vůbec nezjišťoval, zda je technicky možné napojit nové přípojky do přípojek na pozemku parc.č. 349/9 již existujících. Žalobci přitom poukázali na to, že inženýrské sítě v bytovém areálu bělohorských zahrad na parc.č. 349/9 byly developerem poddimenzovány a již v současné době mají byty v horních patrech s ohledem na špatný tlak problémy se zásobováním vodou. Stavební úřad se vůbec nezabýval tím, co by stalo, kdy by do těchto sítí bylo napojeno několik desítek dalších domácností. Stavební úřad dále nevyřešil ani celou řadu dalších specifických problémů, které v budoucnu budou muset řešit výhradně nepřizvaní účastníci řízení a nikoli žadatel o vydání stavebního povolení. Jedná se například o otázku přístupové komunikace, která podle rozhodnutí odboru výstavby městské části Praha 17 již právně neexistuje, neboť celková plocha pozemku parc.č. 394/9 v k.ú. Řepy je zastavěná a nachází se pod budovou č.p. 1700. V souvislosti s tím došlo podle názoru žalobců v souladu s ustanovením § 151p odst.1 občanského zákoníku i k zániku věcných břemen práva chůze a jízdy, neboť ze zákona nelze zřídit věcné břemeno průchodu a průjezdu „skrz budovu“. Žalobci rovněž upozornili na skutečnost, že odbor výstavby Úřadu městské části Praha 17 vydal dne 11.7.2013 rozhodnutí o vydání stavebního povolení na objekty ze souboru stavby nazvané Bytový dům Bílá Hora. Žalobci stavební úřad písemně informovali o tom, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.6.2013, č.j. 8Ca 165/2009 - 31, zrušil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 24.4.2009 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stavební úřad tak byl upozorněn na to, že rozhodnutí Úřadu městské části Praha 17 o umístění stavby není po zrušujícím rozsudku pravomocné, přesto stavební úřad vydal stavební povolení, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro pokračování řízení.

Žalovaný odvolací správní úřad ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že rozhodnutím ze dne 29.8.2013 Magistrát hlavního města Prahy potvrdil rozhodnutí odboru výstavby Úřadu městské části Praha 17 ze dne 8.2.2006, jehož předmětem je umístění stavby nazvané Bytové dům Bílá Hora včetně inženýrských sítí a komunikace.

Podanou žalobou se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného z důvodu jeho nezákonnosti. Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku ze dne 26.6.2013, sp.zn. 8Ca 165/2009, uvedl, že předchozí stavební zákon (tj. zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu) v ustanovení § 42 odst.2 stanovil pro možnost oznámení územního rozhodnutí veřejnou vyhláškou určité podmínky, přičemž správní úřad musí v předmětném rozhodnutí nejen zjišťovat počet účastníků řízení, nýbrž také zkoumat, zda se jedná o zvlášť rozsáhlou stavbu a posoudit, zda se jedná o odůvodněný případ ve smyslu ustanovení § 42 odst. 2 předchozího stavebního zákona.

Žalovaný správní úřad přesto respektoval názor soudu, že nesprávně posoudil otázku včasnosti odvolání a rozhodl o odvolání žalobců jako o odvolání včasném a přípustném. Otázkou, zda jsou splněny všechny soudem uvedené podmínky, plynoucí z ustanovení § 42 odst.2 předchozího stavebního zákona, se žalovaný zabýval na straně 3 nyní žalobou napadeného rozhodnutí. Ke zbývajícím žalobním námitkám žalovaný uvedl, že posouzení otázky případného zániku práv ze smlouvy o zřízení věcného břemene na pozemku parc. č. 349/9 v k.ú. Řepy je pouze v působnosti soudu. Žalobci nedoložili pravomocným rozsudkem zánik práv z předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene, proto je třeba žalobní námitku považovat za nedůvodnou. Komunikace, umístěná předmětným územním rozhodnutím, nevede bytovým domem, ve kterém vlastní bytovou jednotku žalobci a žalobci neuvádějí, kdy informovali stavební úřad prvého stupně o rozsudku Městského soudu v Praze. Stavební úřad prvého stupně vydal stavební povolení dne 11.7.2013. Rozsudek nabyl právní moci dne 30.7.2013 a lze pochybovat o tom, že žalobcům mohl být před doručením rozhodnutí znám jeho obsah, protože soud rozhodl bez nařízení ústního jednání.

Městský soud v Praze vyrozuměl podle ustanovení § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), osoby, které mohou v řízení ve věcech správního soudnictví uplatňovat svá práva osob zúčastněných na řízení. Podle ustanovení § 34 odst.1 s.ř.s. osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno a osoby, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku soudu, a výslovně oznámí, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.

Na výzvu soudu ze dne 14.11.2013 uplatnila právo osoby zúčastněné na řízení společnost Genius Loci Developer a.s., která se do řízení přihlásila dne 20.2.2014. Na výzvu soudu ze dne 27.2.2014 však osoba zúčastněná na řízení písemné vyjádření k předmětu řízení soudu nepředložila.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Rozhodnutím ze dne 8.2.2006, č.j. H/05/019865 Výst/3-P 394/18 Ře/Ur, Úřad městské části Praha 17 umístil na žádost společnosti Genius Loci Developer a.s. na pozemcích parc.č. 394/18 a dalších v k.ú. Řepy stavbu, nazvanou Bytový dům Bílá Hora včetně inženýrských sítí a komunikace. Jedná se o stavbu bytového domu, sestávajícího ze tří sekcí o čtyřech plných nadzemních podlažích a pátém ustupujícím, příjezdovou komunikaci včetně příjezdové rampy do podzemních garáží, dvanácti venkovních parkovacích stání, chodníků pro pěší a zpevněné plochy pro zásahová vozidla, vodovodního řadu včetně vodovodní přípojky, areálové splaškové kanalizace včetně přípojky, areálové dešťové kanalizace včetně retenčního objektu s regulační odtokovou šachtou a přípojky, přípojku plynu a domovní plynovod, nové distribuční sítě elektrické energie a napojení na distribuční síť včetně areálového osvětlení.

Proti uvedenému rozhodnutí podali dne 27.2.2009 odvolání žalobci Mgr.R. Š. a Mgr.I. Š., spoluvlastníci bytové jednotky v domě č.p. 1700 v k.ú. Řepy. V odvolání namítali, že napadené rozhodnutí nemá zákonné náležitosti, chybí přesné označení účastníků řízení a stavební úřad při vydání rozhodnutí a označení účastníků řízení jednal protiprávně, když řádově několik desítek spoluvlastníků pozemku parc.č. 349/9 v k.ú. Řepy podřadil pod neurčité označení „více spoluvlastníků“.

Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební, rozhodnutím ze dne 24.4.2009 odvolání Mgr.Š. a Mgr.Š. jako opožděné zamítl. Na základě žaloby ve správním soudnictví, podané odvolateli dne 24.6.2009, vydal Městský soud v Praze dne 26.6.2013 rozsudek č.j. 8Ca 165/2009-33, kterým rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 24.4.2009 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud dospěl k závěru, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí, co se týče podmínek pro doručování veřejnou vyhláškou, podrobně zabýval počtem účastníků řízení a dospěl k závěru, že tato podmínka byla splněna, avšak ve vztahu k rozsahu stavby toliko bez dalšího odkázal na nijak nepodložený závěr stavebního úřadu, že se o zvlášť rozsáhlou stavbu jedná. Důvodností tohoto způsobu doručování se pak žalovaný nezabýval vůbec. Zákonem stanovené podmínky pro oznamování prvoinstančního rozhodnutí formou veřejné vyhlášky tak nebyly splněny, a toto rozhodnutí proto nebylo možno ve vztahu k žalobcům považovat vyvěšením na úřední desce za doručené a odvolání tudíž za opožděné.

Odvolací správní úřad rozhodl po vrácení věci Městským soud v Praze žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 29.8.2013, jímž odvolání žalobců zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil se závěrem, že stavební úřad nepochybil, když doručoval účastníkům řízení podle ustanovení § 42 odst.2 předchozího stavebního zákona napadené rozhodnutí veřejnou vyhláškou, neboť v domě sousedícím s pozemkem stavby bylo vymezeno celkem 141 bytových jednotek, probíhá jejich prodej a vlastník bytového domu se účastnil územního řízení. V době vydání napadeného rozhodnutí byl počet spoluvlastníků bytových jednotek zhruba osmdesát a ode dne podání žádosti do dne vydání rozhodnutí počet řízení neustále přibýval. Za situace, kdy průběžně s každým prodejem bytové jednotky dochází ke změně okruhu účastníků řízení, nelze než dojít k závěru, že byla splněna podmínka důvodnosti doručování veřejnou vyhláškou.

Odvolací správní úřad dospěl k závěru, že odvolací námitky žalobců nejsou důvodné, v rozhodnutí ani v řízení, které mu předcházelo, neshledal rozpor se stavebním zákonem, prováděcími předpisy či správním řádem. Z tohoto důvodu rozhodl, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno.

Ze spisového materiálu bylo dále zjištěno, že dne 11.7.2013 vydal odbor výstavby Úřadu městské části Praha 17 rozhodnutí č.j. ÚMČP 17021443/2010/Vys/Ur/01, jímž vydal stavební povolení společnosti Genius Loci Developer a.s. na objekty ze souboru stavby nazvané Bytový dům Bílá Hora při ulici Č. v P. 6 – Ř.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě, a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 s.ř.s.). Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků řízení výslovně nepožádal o nařízení ústního jednání, vyjádřili tím žalobci i žalovaný správní úřad svůj souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé bez nařízení ústního jednání. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze postupoval podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Věc soud posoudil takto:

Žalobci se podanou žalobou domáhali přezkoumání a zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 17, odboru výstavby, ze dne 8.2.2006, kterým bylo vydáno stavební povolení na objekty ze souboru stavby nazvané „Bytový dům Bílá Hora“ při ulici Č. v P. 6 – Ř.

V prvé žalobní námitce žalobci poukázali na to, že vydání rozhodnutí žalovaného předcházelo vyhlášení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.6.2013, sp.zn. 8Ca 165/2009, jehož prostřednictvím správní soud zrušil předchozí nezákonné rozhodnutí žalovaného a vyslovil závazný právní názor, kterým se ovšem žalovaný správní úřad v novém rozhodnutí neřídil. Správní soud ve svém citovaném rozsudku uvedl, že rozhodnutí stavebního úřadu prvého stupně neobsahovalo zákonné podmínky nezbytné pro to, aby mohlo být následně doručováno veřejnou vyhláškou. Chybějící odůvodnění rozhodnutí prvostupňového orgánu jej činí nepřezkoumatelným a jeho zrušení odvolacím orgánem je proto podle názoru žalobců nezbytné, protože soudem vytýkaný nedostatek odůvodnění rozhodnutí prvostupňového stavebního úřadu nelze v odvolacím řízení zhojit. Tvrzení žalovaného na straně 3 nyní napadeného rozhodnutí, že odvolací orgán došel k názoru, že stavební úřad nepochybil, je tak v rozporu se závazným právním názorem Městského soudu v Praze.

Ke způsobu doručování formou veřejné vyhlášky uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16.4.2008, č.j. 1Ans 2/2008-52, dostupném na www.nssoud.cz, následující: „Za platnosti předchozího správního řádu, ostatně obdobně jako v situaci současné, bylo doručení formou veřejné vyhlášky výjimkou z pravidla, že se rozhodnutí doručovala do vlastních rukou. [...] Doručení veřejnou vyhláškou je v podstatě fikcí, a může se tedy uplatnit jen tam, kde běžná forma doručení účastníkům není možná, neboť mu účastníci řízení nejsou vůbec známi. [...] Institut doručování veřejnou vyhláškou tedy správní řád konstituuje a vždy konstituoval jako výjimečnou a mezní možnost správního úřadu v případě, kdy mu nejsou známi všichni účastníci řízení nebo jejich pobyt. Veřejné vyhlášky k doručení lze použít pouze tehdy, pokud jsou vyčerpány všechny momentálně dostupné prostředky ke zjištění rozsahu účastníků nebo jejich pobytu a další šetření by bylo na újmu rychlosti řízení.

Předchozí stavební zákon č. 50/1976 Sb. v ustanovení § 42 odst.2 stanovil pro možnost oznámení územního rozhodnutí veřejnou vyhláškou tyto podmínky: Musí se jednat o 1) stavbu liniovou, nebo 2a) v odůvodněných případech 2b) stavbu zvlášť rozsáhlou, 2c) s velkým počtem účastníků řízení. Pokud tedy není umísťovanou stavbou liniová stavba, musejí být kumulativně splněny tři uvedené podmínky [ 2a), 2b) a 2c] a správní orgán musí v předmětném rozhodnutí nejen zjišťovat počet účastníků řízení, nýbrž také zkoumat, zda se jedná o zvlášť rozsáhlou stavbu, a náležitě posoudit, zda se jedná o odůvodněný případ ve smyslu ustanovení § 42 odst.2 předchozího stavebního zákona (k témuž závěru dospěl zdejší soud v rozsudku č. j. 9Ca 404/2008-54 ze dne 11.5.2011; soud se v uvedené věci sice zabýval doručováním stavebního povolení podle ustanovení § 61 předchozího stavebního zákona, avšak tato právní úprava je konstruována shodně).

Rozhodnutí správního orgánu tudíž musí obsahovat úvahu, proč považuje stavbu za zvlášť rozsáhlou, a následně též úvahu, proč je v tom konkrétním případě odůvodněno doručení veřejnou vyhláškou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.8.2012, č.j. 8As 93/2011-91, www.nssoud.cz, bod č.15). Je logické, že odůvodněnost doručování veřejnou vyhláškou bude pravděpodobně ve většině případů legitimně spojena s tím, že velký počet účastníků řízení přichází v úvahu právě u stavby zvlášť rozsáhlé, nicméně předchozí stavební zákon dikcí ustanovení § 42 odst.2 stavebního zákona připouští, že i u staveb zvlášť rozsáhlých, s velkým počtem účastníků řízení může jít o lokalitu, kde tyto osoby jsou dostatečně známy a jsou kontaktovatelné. Pokud z rozhodnutí není patrné, na základě jakých skutečností správní orgán rozhodoval a jakými úvahami se přitom řídil, nelze zjistit, zda byly

podmínky pro doručování formou veřejné vyhlášky splněny, a rozhodnutí správního orgánu je tak nepřezkoumatelné.

Z odůvodnění nyní žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací správní úřad došel k závěru, že stavební úřad nepochybil, když doručoval účastníkům řízení podle ustanovení § 42 odst.2 předchozího stavebního zákona napadené rozhodnutí veřejnou vyhláškou, neboť v domě sousedícím s pozemkem stavby bylo vymezeno celkem 141 bytových jednotek, probíhá jejich prodej a vlastník bytového domu se účastnil územního řízení. V době vydání napadeného rozhodnutí byl počet spoluvlastníků bytových jednotek zhruba osmdesát a ode dne podání žádosti do dne vydání rozhodnutí počet řízení neustále přibýval. Za situace, kdy průběžně s každým prodejem bytové jednotky dochází ke změně okruhu účastníků řízení, nelze než dojít k závěru, že byla splněna podmínka důvodnosti doručování veřejnou vyhláškou.

Námitka žalobců o nepoužitelnosti ustanovení § 42 odstavec 2 stavebního zákona z roku 1976 byla soudem shledána důvodnou s ohledem na skutečnost, že Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku ze dne 26.6.2013, č.j. 8Ca 165/2009 – 33, jednoznačně došel k závěru, že zákonem stanovené podmínky pro oznamování prvoinstančního rozhodnutí formou veřejné vyhlášky splněny nebyly a toto rozhodnutí nebylo možno ve vztahu k žalobcům považovat zveřejněním na úřední desce správního úřadu za doručené a odvolání žalobců za opožděné.

Tomuto závěru ostatně nasvědčuje i odůvodnění žalovaného, uvedené v napadeném rozhodnutí, neboť žalovaný odvolací správní úřad nepřijal závěr o opožděnosti podaného odvolání, ale naopak se odvoláním žalobců zabýval meritorně a uvedl důvody, pro které lze - podle jeho názoru a ve vztahu k rozhodnutí o umístění stavby - stavbu bytového domu, sestávajícího ze tří sekcí o čtyřech plných nadzemních podlažích a pátém ustupujícím, příjezdovou komunikaci včetně příjezdové rampy do podzemních garáží, dvanácti venkovních parkovacích stání, chodníků pro pěší a zpevněné plochy pro zásahová vozidla, vodovodního řadu včetně vodovodní přípojky, areálové splaškové kanalizace včetně přípojky, areálové dešťové kanalizace včetně retenčního objektu s regulační odtokovou šachtou a přípojky, přípojku plynu a domovní plynovod, nové distribuční sítě elektrické energie a napojení na distribuční síť včetně areálového osvětlení, za stavbu rozsáhlou.

Nebyly-li však splněny zákonem stanovené podmínky pro doručování rozhodnutí o umístění stavby veřejnou vyhláškou, pak je třeba současně konstatovat, že nemohly být splněny podmínky doručování veřejnou vyhláškou i ve vztahu k jednotlivým úkonům stavebního úřadu. V daném případě se jedná o Oznámení o zahájení územního řízení veřejnou vyhláškou a o nařízení ústního jednání ve věci ze dne 3.1.2006. I v případě tohoto úkonu tak došlo nesprávným postupem správního úřadu prvého stupně ke zkrácení práv a právem chráněných zájmů žalobců, neboť za situace, kdy nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro doručování veřejnou vyhláškou, bylo povinností stavebního úřadu individuálně informovat účastníky řízení o jeho zahájení a průběžně o jeho stavu, tj. o konaných úkonech správního úřadu, aby bylo zaručeno právo účastníků řízení uplatnit své námitky, připomínky a případné návrhy na doplnění dokazování.

Tyto zjištěné skutečnosti tvoří podle názoru Městského soudu vPraze vady řízení, které jsou natolik závažné, že je nelze odstranit v rámci řízení před odvolacím správním úřadem. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze v posuzované věci shledal nezákonnost rozhodnutí žalovaného odvolacího správního úřadu, spočívající v porušení ustanovení o řízení před správními úřady prvého stupně ohledně důvodu užitého způsobu doručování a proto s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud napadené rozhodnutí o odvolání i rozhodnutí správního úřadu prvého stupně podle ustanovení § 78 odstavec 1 s.ř.s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ustanovení § 78 odstavec 4 s.ř.s.). Správní úřad je právním názorem, vysloveným Městským soudem v Praze v dalším řízení vázán (ustanovení § 78 odst.5 s.ř.s.). V tomto řízení bude na správních úřadech, aby se znovu zabývaly otázkou účastenství žalobců v řízení o umístění stavby.

Žalobci v podané žalobě dále namítali, že došlo k zániku věcných břemen žadatele jejich promlčením podle ustanovení § 109 občanského zákoníku a věcná břemena, zřízená k pozemku parcelní číslo 349/9 v katastrálním území Řepy ve prospěch pozemku parc.č. 394/18 v k.ú. Řepy, nejsou od doby jejich zřízení, tj. ode dne 22.8.2002 vykonávána. Podle názoru žalobců tato práva zanikla nejpozději ke dni 22.8.2012, tedy ještě před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí.

Uvedenou odvolací námitkou se žalovaný odvolací správní úřad zabýval na straně 4 odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, přičemž námitku vypořádal odkazem na obsah spisového materiálu, zejména na výpis z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 4284 pro kat.území Řepy. Žalovaný na základě tohoto dokumentu uzavřel, že zapsané věcné břemeno, vzniklé na základě uzavřené kupní smlouvy, zavazuje všechny nabyvatele bytových jednotek a žalobci nedoložili pravomocným rozsudkem zánik práv z předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene. Přezkoumává-li správní soud žalobou napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, pak je nutno dospět k závěru o nedůvodnosti této žalobní námitky.

Obdobně to platí i o námitce, ve které žalobci upozornili na skutečnost, že odbor výstavby Úřadu městské části Praha 17 vydal dne 11.7.2013 rozhodnutí o vydání stavebního povolení na objekty ze souboru stavby nazvané „Bytový dům Bílá Hora.“ Žalobci stavební úřad písemně informovali o tom, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.6.2013, č.j. 8Ca 165/2009 - 31, zrušil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 24.4.2009 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stavební úřad tak byl upozorněn na to, že rozhodnutí Úřadu městské části Praha 17 o umístění stavby není po zrušujícím rozsudku pravomocné, přesto stavební úřad vydal stavební povolení, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro pokračování řízení. Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že žalobci doručili sdělení o vydání rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.6.2013, č.j. 8Ca 165/2009 – 31, Úřadu městské části Praha 17 dne 19.7.2013. Stavební úřad prvého stupně však vydal stavební povolení již dne 11.7.2013. Námitka nebyla uplatněna žalobci v podaném odvolání a proto nelze žalovanému odvolacímu správnímu úřadu vytýkat, že se argumentací zrušení pravomocného rozhodnutí o umístění stavby v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval.

O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 60 odst.1 s.ř.s. Ve věci úspěšným žalobcům náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému správnímu úřadu. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 6.000,-Kč.

Osoba zúčastněná na řízení má podle ustanovení § 60 odst.5 SŘS právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V daném případě soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil, a proto jí právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst.1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 14.srpna 2014

JUDr. Hana Veberová,

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru