Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 A 12/2011 - 39Rozsudek MSPH ze dne 13.12.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 As 111/2012 (jiný výsledek)

přidejte vlastní popisek

28Az 18/2008-31


V057244

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: Sikiru Olalekan OLAITAN, nar. 21.6.1977, státní příslušnost Nigerijská federativní republika, evid. č. V057244, t.č. na adrese Pobytové středisko MV ČR, Rudé armády 1000, Kostelec nad Orlicí, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, Nad Štolou 3, Praha 7, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18.3.2008 čj. OAM-1-828/VL-10-12-2007, takto:

I. Žaloba se zamítá.

účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
II. Žádný z

Odůvodnění:

Včas podanou žalobou napadl žalobce správnost a zákonnost rozhodnutí žalovaného, který rozhodl na základě jeho žádosti tak, že žalobci mezinárodní ochranu podle §§ 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., v platném znění (dále jen zákon o azylu) neudělil a domáhal se jeho přezkoumání. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného spatřoval žalobce v nepřesném a neúplném zjištění skutkového stavu věci, kdy si správní orgán na základě několika nepřesností v jeho výpovědi učinil závěr o celkové nevěrohodnosti žalobcem přednesených informací, kdy tyto rozpory lze logicky vysvětlit. Důvody odchodu a obavy z návratu spojil s jednáním členů hnutí MASSOB, kteří zabili

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

žalobcovy rodiče a zabíjejí osoby nepatřící k jejich etnické skupině Igbo. Žalobce měl po otci převzít post náčelníka,

tudíž mu hrozil ze strany hnutí MASSOB stejný osud jako rodičům. Poukázal, že z informací ve spise shromážděných vyplývá, že policie není schopna účinně pomáhat, a proto by nebylo efektivní jeho přesídlení v rámci země původu. V dalším odkázal na skutečnosti přednesené před správním orgánem. Závěrem požadoval rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

V písemném stanovisku k žalobě s datem 10.6.2008 správní orgán nejprve shrnul žalobní námitky s tím, že je nelze shledat důvodnými. Konstatoval, že informace přednesené žalobcem v průběhu správního řízení konfrontoval s důkazy, které k této konkrétní věci shromáždil.

Žalobce měl mít obavy z reakcí členů hnutí MASSOB usilujících o jednotu etnické skupiny Igbo v souvislosti s aktivitami a následným zabitím svých rodičů, přesto se nepokusil oslovit kompetentní orgány se žádostí o pomoc a ochranu, tedy nelze uvažovat o naplnění podmínek § 12 zákona o azylu. Rozhodně nesouhlasil s další námitkou žaloby, tedy že rozpory ve výpovědi žalobce jsou minimální a lze je jednoduše vysvětlit. V tomto směru odkázal na napadené rozhodnutí, konkrétně na straně čtvrté, odstavec druhý. Za správné a dostatečně odůvodněné považoval též rozhodnutí o neudělení doplňkové ochrany, kdy žalobce tento výrok toliko kritizoval, nicméně nespecifikoval, v čem spatřuje postup žalovaného za rozporný s mezinárodními závazky České republiky. V ostatním odkázal na obsah správního spisu včetně odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se zabývalo všemi tvrzeními žalobce sdělenými v průběhu správního řízení a dostatek informací o zemi původu. Trval na zamítnutí žaloby.

Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou, projednal soud žalobu bez nařízení jednání za presumovaného souhlasu žalobce a výslovného souhlasu žalovaného a to v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. Zde krajský soud podtrhuje, že žalobci se dostalo řádného poučení o jeho procesních právech v jazyce, kterým je schopen se domluvit, tedy v jazyce anglickém. V mezích daných žalobními body poté přezkoumal napadené rozhodnutí (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).

Právní rámec daného případu je upraven následovně: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany.

Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých

politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Žalobu soud nepovažoval za důvodnou poté, kdy se seznámil s informacemi přednesenými žalobcem a konkrétními zprávami o zemi původu zajištěnými správním orgánem. Skutečnosti, které vedly správní orgán k zamítavému rozhodnutí, jsou velmi podrobně (včetně azylového příběhu žalobce) zachyceny v písemném vyhotovení rozhodnutí. Žalovaný při posouzení důvodnosti předloženého požadavku na poskytnutí mezinárodní ochrany vycházel zejména ze žádosti žalobce ze dne 27.10.2007, z údajů ve vlastnoručně psané žádosti a z pohovoru uskutečněného dne 1.11.2007. Rozhodoval dále v souladu s informacemi, které v průběhu řízení shromáždil ohledně politické a ekonomické situace, především se jednalo o Zprávu Ministerstva zahraničí USA – O stavu dodržování lidských práv v Nigerijské federativní republice za rok 2006 ze 6.3.2007, Informace Ministerstva zahraničních věcí ČR čj. 112359/2006-LP ze dne 12. dubna 2006, čj. 112938/2006-LP ze dne 18. dubna 2006 a čj. 306986/2006-KO/5 ze dne 27. listopadu 2006 včetně aktuální situace v zemi původu žalobce zachycené v databázi ČTK. Se shromážděnými informacemi byl žalobce seznámen, práva reagovat na jejich obsah nevyužil.

Důvod svého odchodu žalobce poměrně jasně formuloval a po celou dobu správního řízení neměnil: dle žalobcova přesvědčení se mělo jednat o obavy z pronásledování jeho osoby hnutím MASSOB a to v souvislosti se zabitím svých adoptivních rodičů, kdy měl převzít funkci náčelníka etnika po svém otci. Tvrdil, že jeho rodiče nesouhlasili s násilnými akcemi hnutí MASSOB, aktivně proti této činnosti vystupovali na jimi pořádaných akcích, vyzývali ostatní občany k obraně. O zabití rodičů v dubnu 2007 byl žalobce žijící ve městě Jos ve státě Plateau informován svým přítelem, rovněž se dozvěděl, že je tímto hnutím hledán. Vražda vyšetřována nebyla, neboť dle tvrzení žalobce není policie v takovýchto případech aktivní. Z opatrnosti se ukrýval ve městě Osun, posléze u svého přítele ve městě Lagos, když nabyl dojmu, že je neustále sledován při jízdách osobním automobilem. Z obavy o život vycestoval poté, kdy byt jeho přítele měl být „prohledán“. Další výraznější problémy neměl, přesto z obav před represemi zemi opustil. Českou republiku si vybral proto, že je velkým fanouškem fotbalisty Pavla Nedvěda. V zemi původu nebyl politicky organizován, zdravotní potíže netvrdil. Vízum měl žalobci obstarat jeho kamarád, žalobce osobně zastupitelský úřad v Abudji nenavštívil. Popsal, že absolvoval základní školu, nepracoval a živili ho rodiče. S nimi žil až do roku 1999 ve městě Wari, stát Delta, poté se odstěhoval za prací do města Jos ve státě Plateau, kde pobýval do června 2007. Po zabití rodičů se přestěhoval do města Osun ve státě Ogun, v srpnu 2007 odejel do Lagosu a poté již do České republiky. Upřesnil, že problémy s hnutím MASSOB měl ještě za svého pobytu ve městě Jos, konkrétně v prosinci 2006, kdy tito lidé způsobili autonehodu jeho vozu, po které byl měsíc hospitalizován a poté město Jos opustil. Bližší informace o charakteru a činnosti hnutí MASSOB nebyl schopen poskytnout, o pronásledování z jejich strany neměl pochybnosti, neboť jiné hnutí či skupina ve městě Jos nepůsobila. Problémy

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

dával do souvislosti s činností svých rodičů.

Po zhodnocení všech okolností případu se krajský soud naprosto ztotožňuje s obsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí. Příběh žalobce považuje za účelový a vykonstruovaný se záměrem získat na území České republiky mezinárodní ochranu formou azylu. Plně se ztotožňuje s výhradami přesně zachycenými v důvodech rozhodnutí žalovaného především na straně čtvrté napadeného rozhodnutí. Ani krajský soud nemohl přehlédnout zásadní nesrovnalosti a rovněž neznalosti žalobce, které se v průběhu správního řízení objevily a na které zcela oprávněně upozornil správní orgán. Nesrovnalosti se týkají popisu způsobu získání víza, když informace žalobce je zcela v rozporu s informací zastupitelského úřadu České republiky v Abudji (zpráva z 27.11.2006), doby přestěhování žalobce do města Jos (v žádosti ji směřoval až po zabití rodičů, konkrétně v červnu 2007, toto sice zmínil i v pohovoru,lečv tomtéž pohovoru popsal autonehodu v prosinci 2006, kdy po měsíční hospitalizaci z obavy o život v důsledku pronásledování členy hnutí MASSOB z města Jos odešel). Další nesrovnalosti se týkají intenzity tvrzeného pronásledování, kdy v žádosti zmínil pronásledování toliko v Osunu a to dvakrát, zatímco v pohovoru tvrdil prakticky každodenní pronásledování i ve městě Jos (posléze bez vysvětlení popřel). Žalobci rovněž připadalo přirozené, že během pětiměsíčního neustálého pronásledování jej stoupenci MASSOB, kteří dle jeho tvrzení usilovali o jeho život, nezabili s vysvětlením, že jej ochránil Bůh. Bližší informace ohledně činnosti hnutí MASSOB nebyl schopen poskytnout, rovněž nedokázal odpovědět, co znamená Hnutí za obnovení samostatnosti státu Biafra (fakticky hnutí MASSOB, viz. strana sedmnáct správního spisu).

Tvrzení žalobce jsou ve zcela obecné rovině, když přednášené informace jsou zainteresovaným subjektům obecně známé a běžně dostupné v médiích. Na situaci žalobcem přednesenou ve světle výhrad shora krajský soud nahlíží tak, že žalobce na základě obecně známých informací vykonstruoval svůj příběh, který se podobá celé řadě příběhů obdobných. Tu část, která by následně měla učinit informace žalobce individuálním a zvláštním příběhem výlučně jedné konkrétní osoby však nelze z důvodů výše popsaných akceptovat jako sdělení přesvědčivá a pravdivá. Dle ustálené soudní judikatury snaha o legalizaci pobytu není legitimním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu (např. Ej 100/05 věta prvá). Ze správního spisu vyplývá, že žalobce byl upozorňován na nezbytnosti předkládat pravdivé informace, byl seznámen s podklady shromážděnými správním orgánem, přesto nevyužil svého práva, s důkazy se neseznámil, sám nepřispěl aktivním přístupem k případnému doplnění důkazů a rovněž nepřesvědčil o pravdivosti přednesených informací.

Opakovaně krajský soud ve svých rozsudcích zdůrazňuje – při respektování judikatury Nejvyššího správního soudu v Brně (např. Ej 86/2006 uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí), že pro případ, kdy není žadatel o azyl schopen doložit ke svému tvrzení o důvodech odchodu žádný důkaz, což je situace převažující, musí si být jednoznačně vědom důležitosti informací vyřčených před správním orgánem. Ty totiž v kontextu se získanými zprávami o zemi původu posléze slouží jako podklad pro rozhodnutí. Váhavé,

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

vyhýbavé či nepřesné informace, které navíc žadatel v průběhu řízení ještě mění, jsou v závěru při porovnání s objektivními informacemi chápány

jako účelové, nevěrohodné a pro azylové řízení nedostatečné. Je totiž nutno vycházet z toho, že udělení azylu je institut výjimečný, když jeho účelem je poskytnout ochranu jen tomu, kdo cítí skutečnou obavu z pronásledování z důvodů v zákoně o azylu uvedených. Pravdivost tvrzení žadatele a hodnověrnost jeho osoby jsou přitom základem, z něhož se v azylovém řízení nutně vychází, neboť skutečnosti, o kterých žadatel tvrdí, že byly důvodem jeho odchodu či důvodem vzniku jeho obav z návratu, mohou být ověřeny zpravidla jen rámcově. Potřebnou věrohodnost přitom sama osoba, a tím i její příběh, nutně ztrácí, pakliže je nepravdivost jejích tvrzení zjištěna nebo jde-li o tvrzení, která jsou v celkovém kontextu věci nemožná a vyloučena. A to je právě daný případ, když ve výpovědích žalobce byla zjištěna celá řada zásadních a výše specifikovaných nesrovnalostí.

Krajský soud stejně jako správní orgán žalobcovu příběhu neuvěřil, neboť informace jím poskytované v průběhu správního řízení se liší a to – oproti námitce žalobce – nikoli toliko v detailech, nýbrž podstatných skutečnostech a to jak svým obsahem tak intenzitou v nich popisovaného pronásledování žalobce. S ohledem na výše popsaný nedůvěryhodný postoj žalobce soud hodnotí jeho přednes jako ryze účelový. Pokud správní orgán dospěl k závěru, že v kontextu s popsanou situací žalobci neuvěřil a nejsou tedy dány azylově relevantní důvody, pak se krajský soud k tomuto závěru přiklání. Za dané situace nepovažoval za potřebné zabývat se námitkou konstruující žalobce jako člena sociální skupiny pronásledované hnutím MASSOB, když oproti jeho tvrzení ze zpráv vyplývá, že policie na protizákonnou činnost tohoto hnutí reaguje (viz. zpráva MZ USA strana čtyřicet), jednak na území Nigérie působí četné domácí i mezinárodní nevládní organizace (např. HRW, Amnesty International atd.), činnost vyvíjejí též v Abudji, v Lagosu, a proto žalobce mohl své tvrzené problémy řešit v zemi původu. Žalobcem poskytnuté odůvodnění výběru České republiky s odkazem na skutečnost, že je velkým fanouškem fotbalisty Nedvěda, vyznělo díky jeho neznalosti o jeho momentálním působení v Itálii velmi nevěrohodně a podbízivě.

Soud dále nesdílí důvodnost výtky směřující do nedostatečně zjištěného skutkového stavu včetně toho, že žalovaný vycházel z neúplných podkladů. Naopak správní řízení probíhalo ze strany žalovaného velmi korektně, podklady, které pro své rozhodnutí shromáždil, soud považuje za zcela dostatečné a korespondující jak zákonu, tak zejména postoji žalobce. Negativní rozhodnutí žalovaného jednoznačně odpovídá zjištěné situaci a obsahu informací poskytnutých žalobcem v průběhu správního řízení. Lze v zásadě shrnout, že krajský soud by nemohl s ohledem na způsob poskytování informací žalobcem požadovat po správním orgánu větší míru objektivity a snahy zjistit v případě žalobce pravdu, nežli činil ve věci projednávané.

Za správné, zákonné, zjištěným informacím odpovídající a taktéž náležitě odůvodněné považuje krajský soud i neudělení azylu dle § 13 a 14 zákona o azylu. Ve smyslu obsahu § 13 zákona o azylu nebyla v daném případě žádná tvrzení ze strany žadatele činěna. Rozhodnutí správního orgánu, v němž bylo použito správního uvážení (§

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

14 tzv. humanitární azyl), může soud přezkoumat jen po formální stránce a po věcné stránce pouze v tom směru, zda správní orgán

nepřekročil meze stanovené správním uvážením. Soud uvážil, že rozhodnutí žalovaného o neudělení humanitárního azylu je v souladu se zákonem. Ten měl dostatek podkladů (konkrétních zpráv a informací – přesně citovány v napadeném rozhodnutí a to i od samotného žalobce, z nichž nebylo možno na případnou důvodnost tohoto postupu usoudit) pro rozhodnutí ve smyslu § 14 zákona o azylu a posoudil neudělení azylu podle tohoto ustanovení v mezích stanovených zákonem. Soud má tedy za to, že rozhodnutí žalovaného o neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu je v souladu se zákonem a jednoznačně respektuje judikaturu NSS (čj. Ej 63/2004, čj. Ej 333/2003 Sbírky rozhodnutí).

Následně správní orgán postupoval dle § 28 zákona o azylu a zkoumal, zda-li žalobce nesplňuje důvody k udělení tzv. doplňkové ochrany tak, jak umožňuje ust. § 14a a § 14b zákona o azylu. Obsah ust. § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu v sobě prakticky zahrnuje dřívější úpravu spočívající v tzv. překážce vycestování. V této úvaze, kterou správní orgán velmi podrobně zaznamenal na straně šesté, vyšel jak z informací žalobce, tak zejména z již výše zmiňovaných zpráv. Ani v tomto závěru neshledává krajský soud pochybení či nelogičnost. I pro tento negativní výrok lze nalézt jasnou podporu ve shromážděných důkazech, konkrétně v odpovědi obsažené v bodě pátém Informace Ministerstva zahraničních věcí ČR čj. 112359/2006-LP ze dne 12. dubna 2006. V něm se podává, že neúspěšnému žadateli o azyl v případě návratu nic nehrozí. Žalobce netvrdil a správnímu orgánu ani krajskému soudu není známa informace, že by země původu žádala jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti, jeho návrat nepředstavuje rozpor s mezinárodními závazky, přičemž ze zpráv ČTK nebylo zjištěno, že by v zemi původu žalobce probíhal válečný konflikt. Důvody pro postup dle § 14b zákona o azylu nebyly v případě žalobce opět s přihlédnutím k poskytnutým informacím zjištěny, jak správně uzavřel a odůvodnil žalovaný.

Výše zachycený skutkový stav správní orgán posoudil z hlediska taxativně zákonem vymezených podmínek pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu negativně, přičemž krajský soud na jeho logických závěrech, které posuzují příběh žalobce, žádného pochybení neshledal. Na věcné, srozumitelné a přehledné odůvodnění rozhodnutí žalovaného proto soud v dalších podrobnostech plně odkazuje.

Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl v žalobě podstatné důvody pro zrušení rozhodnutí žalovaného ani žádné takové skutečnosti, které by závěr rozhodnutí žalovaného zpochybnily, dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti neúspěšnému žalobci. Žalovanému však žádné náklady v řízení před soudem nevznikly, a proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 30. září 2008
JUDr. Marcela Sedmíková, v.r.

samosoudkyně

Za správnost: Martina Telecká

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru