Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Ca 79/2008 - 124Usnesení MSPH ze dne 16.12.2008

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Afs 65/2009 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 10Ca 79/2008 - 124

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ludmily Sandnerové vprávní věci žalobce: GENERAL BOTTLERS CR, s. r. o., se sídlem Kolbenova 50, Praha 9, IČ 48587354, zast. Ing. Ladislavem Kolínským, daňovým poradcem, se sídlem Kateřinská 40, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo financí ČR, se sídlem Praha 1, Letenská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 1. 2008 čj. 49/89 316/2007-491

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč. Tato částka bude vrácena z účtu Městského soudu v Praze do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce Ing. Ladislava Kolínského, daňového poradce.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání podané proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 17. 10. 2006 čj. FŘ-14538/13/06, kterým finanční ředitelství v rámci povoleného přezkoumání daňového rozhodnutí potvrdilo přezkoumávané rozhodnutí o odvolání čj. FŘ-3658/13/04 ze dne 28. 4. 2004.

Žalobce v žalobě tvrdí, že existují v dané věci okolnosti, pro které by mělo dojít ke změně původního rozhodnutí - dodatečného platebního výměru vydaného Finančním úřadem pro Prahu 9 ze dne 2. 7. 2003 čj. 183892/03/009513/7680.

Městský soud v Praze se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení a zda v daném případě není žalobou napadeno rozhodnutí, které je z přezkoumání soudem vyloučeno.

Z obsahu spisu bylo zjištěno, že dodatečným platebním výměrem ze dne 2. 7. 2003 čj. 183892/03/009513/7680 Finanční úřad pro Prahu 9 žalobci doměřil za zdaňovací období měsíc září 2000 daň z přidané hodnoty ve výši 2,916.857,- Kč. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, o němž bylo rozhodnuto rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu čj. FŘ-3658/13/04 ze dne 28. 4. 2004 tak, že odvolání bylo zamítnuto.

Dne 30. 6. 2004 žalobce podal žádost o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu čj. FŘ-3658/13/04 ze dne 28. 4. 2004. Rozhodnutím Ministerstva financí ze dne ze dne 16. 8. 2005 čj. 18/100570/2004-184 byl povolen přezkum rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu čj. FŘ-3658/13/04 ze dne 28. 4. 2004.

Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu rozhodnutím ze dne 17. 10. 2006 čj. FŘ-14538/13/06 původní rozhodnutí o odvolání potvrdilo. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodlo Ministerstvo financí rozhodnutím ze dne 25. 1. 2008 čj. 49/89 316/2007-491 tak, že odvolání zamítlo. Proti tomuto rozhodnutí směřuje podaná žaloba.

Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dne 1. 7. 2004 podal žalobu také proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 28. 4. 2004 čj. FŘ-3658/13/04. Tato žaloba byla soudem projednávána pod sp. zn. 6 Ca 159/2004. Řízení bylo nejprve přerušeno do skončení řízení o přezkoumání tohoto rozhodnutí postupem dle zákona o správě daní a poplatků a rozsudkem ze dne 30. 10. 2008 byla následně žaloba zamítnuta.

Podle ustanovení § 55b odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, může být rozhodnutí správce daně, které je v rozporu s právními předpisy nebo se zakládá na podstatných vadách řízení, a okolnosti nasvědčují tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši, zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno. Shledá-li správce daně po přezkoumání rozhodnutí, že podmínky pro povolení tohoto přezkoumání nebyly splněny, přezkoumávané rozhodnutí potvrdí.

Problematikou charakteru rozhodnutí vydaného dle ust. § 55b zák. 337/1992 Sb., z hlediska jeho přezkoumatelnosti ve správním soudnictví, se zabýval Ústavní soud ve stanovisku ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 12/2000-st., v němž plénum Ústavního soudu zaujalo názor, že rozhodnutí o nepovolení přezkoumání rozhodnutí podle § 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, nepodléhá soudnímu přezkumu. Podle tohoto závěru se v případě rozhodování podle § 55b cit. zákona jedná o rozhodování o právech a povinnostech daňového subjektu pouze tehdy, jestliže v prvé fázi přezkoumání bylo rozhodnutí k přezkumu otevřeno a teprve ve druhé fázi bylo zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno, tedy nastane situace, kdy je po přezkoumání napadeného rozhodnutí vydáno nové meritorní, vlastně prvoinstanční rozhodnutí, a proto z povahy věci odpadá logická možnost přezkoumat žalobou napadené původní, nyní již změněné či zrušené rozhodnutí, neboť odpadá vlastně předmět řízení a je nahrazen novým rozhodnutím.

Podle závěru vyjádřeného v Nálezu Ústavního soudu ze dne 6.3.2003 sp.zn. IV. ÚS 195/02, pokud jde o situaci, na kterou pamatuje věta druhá § 55b odst. 1 daňového řádu, tedy k situaci, kdy po přezkoumání rozhodnutí dojde k potvrzení rozhodnutí původního, pak je zřejmé, že od vydání rozhodnutí o povolení přezkoumání rozhodnutí do doby pravomocného skončení přezkumného řízení, je sice odložena vykonatelnost tohoto rozhodnutí, avšak přezkoumávané (původní) rozhodnutí je i nadále pravomocné. Pokud je tedy po přezkoumání toto rozhodnutí potvrzeno (k čemuž může dojít jen tehdy, jestliže nebylo v rozporu s právními předpisy, ani se nezakládalo na procesních vadách) a je tedy deklarováno, že daň byla stanovena ve správné výši, nejde o rozhodnutí nové.

Pokud tedy je povoleno přezkoumání daňového rozhodnutí podle ustanovení § 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a po tomto přezkoumání je rozhodnuto způsobem, který upravuje věta druhá § 55b odst. 1 cit. zákona, tj. dojde k potvrzení původního rozhodnutí, nejedná se o rozhodnutí nové, tj o rozhodnutí, jímž by se dle ust. § 65 odst. 1 soudního řádu správního zakládaly, měnily, rušily nebo závazně určovaly práva nebo povinnosti žalobce či bylo jinak zasahováno do jeho právní sféry. Z uvedeného rovněž plyne, že za taková rozhodnutí lze považovat pouze rozhodnutí, kterými po povolení přezkoumání dojde ke změně, zrušení či nahrazení původního (přezkoumávaného) rozhodnutí podle věty první § 55b odst. 1 daňového řádu, a jedině tato rozhodnutí lze napadnout žalobou dle § 65 odst. 1 s.ř.s..

Pokud jde o žalobcem napadené rozhodnutí ministerstva financí ze dne 25. 1. 2008 čj. 49/89 316/2007-491, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí finančního ředitelství ze dne 17. 10. 2006 čj. FŘ-14538/13/06, kterým bylo přezkoumávané rozhodnutí potvrzeno, pak s ohledem na výše rozvedené závěry je toto rozhodnutí ze soudního přezkoumání vyloučeno.

Soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že odmítnutí žaloby neznamená odepření ochrany žalobcových práv soudem, neboť jeho námitky proti daňové povinnosti vyměřené dodatečným platebním výměrem v roce 2003 byly věcně soudem projednány v řízení o žalobě proti rozhodnutí finančního ředitelství ze dne 28. 4. 2004 čj. FŘ-3658/13/04.

Na základě výše uvedeného potom soudu nezbylo, než žalobu v souladu s ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou odmítnout.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta (výrok II).

Vzhledem k tomu, že řízení skončilo ještě před tím, než soud začal jednat ve věci samé, resp. ještě před tím, než bylo vydáno rozhodnutí o věci samé, bylo dle § 10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, rovněž rozhodnuto o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč, přičemž zaplacený soudní poplatek bude vrácen z účtu zdejšího soudu (výrok III).

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po
doručení tohoto usnesení. Kasační stížnost se podává u Městského
soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.
Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 16. prosince 2008

Mgr. Jana Brothánková v.r.
předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: I.Vodehnalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru