Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Ca 53/2008 - 52Rozsudek MSPH ze dne 24.09.2010


přidejte vlastní popisek

10 Ca 53/2008-52

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudců JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobců: a) Ing. Tomáš V., CSc. b) Ing. Eva V., zast. žalobcem a), a c) Ing. Ladislav V., zast. žalobcem a), proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební, Praha 1, Jungmannova 29, o přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 23.1.2008, ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně, takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobci se domáhají zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, jeho stavebního odboru, ze dne 23.1.2008 (dále jen „rozhodnutí MHMP“), kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6, odboru výstavby, jako příslušného stavebního úřadu, ze dne 2.10.2007 (dále jen „rozhodnutí stavebního úřadu“) o nařízení odstranění stavby objektu tří garáží na pozemcích k.ú. B., u domu k.ú. B., v P., jejichž vlastníky jsou žalobci), a to v podmínce č.3 pro odstranění stavby s tím, že ve zbytku bylo rozhodnutí stavebního úřadu potvrzeno.

Zároveň se žalobci domáhají i zrušení prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 2.10.2007 o nařízení odstranění uvedené stavby stavěné v rozporu s vydaným stavebním povolením. Stavebník především podle rozhodnutí stavebního úřadu neprokázal, že změnu způsobu zastřešení stavby je možné akceptovat. Dodatečné povolení nebylo podle stavebního úřadu možné, protože změnou zastřešení objektu garáží sedlovou střechou namísto ploché střechy by došlo k narušení charakteru okolní zástavby. Stavební úřad proto dospěl nejprve 9.1.2007 k rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a současném nařízení odstranění její části související se změnou způsobu zastřešení objektu v rozporu se stavebním povolením. MHMP (žalovaný) však toto rozhodnutí zrušil rozhodnutím ze dne 10.5.2007 a stavební úřad zavázal právní názorem (závěrem), podle něhož musí být nařízeno odstranění celé stavby, pokud nelze dodatečně povolit stavbu celou, a závěr ohledně narušení charakteru okolní zástavby zastřešením sedlovou střechou musí být řádně zdůvodněn. Podle závěru MHMP bránilo dodatečnému povolení stavby i to, že stavebník nepředložil závazné stanovisko orgánu státní památkové péče. Odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu připomíná, že v návaznosti na rozhodnutí MHMP ze dne 10.5.2007 oznámil dne 11.6.2007 stavební úřad (odbor výstavby Úřadu m. č. Praha 6) pokračování v řízení ve věci dodatečného povolení stavby.

Podle odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu stavební úřad šetřením na místě dne 20.9.2007 zjistil, že stav stavby zůstal nezměněn stavebník nadále

- nepředložil projektovou dokumentaci upravenou podle požadavku stavebního úřadu (ten spočíval podle výzvy učiněné ve zmíněném oznámení ze dne 11.6.2007 v zachování původně navrženého a povoleného zastřešení garáží, který odpovídá urbanistickému a architektonickému charakteru okolní zástavby,

- nedoložil závazné stanovisko odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu MHMP a - nedoplnil návrh likvidace dešťových vod o požadované posouzení projektanta vycházející z hydrogeologických poměrů, velikosti pozemku a výpočtu množství srážkových vod, kterým by bylo prokázáno, že stavba splňuje čl.11 odst.7 vyhlášky hlavního města Prahy č.26/1999 Sb. HMP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OTPP“), a tím

- neprokázal, že podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č.50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon z r.1976“) stavbu není třeba odstranit, když naopak setrval na požadavku zastřešení sedlovou střechou (dopisem ze dne 24.7.2007).

V odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu (ze dne 2.10.2007) se uvádí, že posouzení architektonického vzhledu stavby včetně jejich změn je plně v kompetenci stavebního úřadu, který je toho názoru, že zastřešení objektu garáží sedlovou střechou namísto ploché střechy by došlo k narušení charakteru okolní zástavby. Předmětný objekt garáží se podle odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu nachází mezi řadovými garážemi na pozemcích v rozhodnutí stavebního úřadu specifikovaných v k. ú. B. a řadovými garážemi na jiných pozemcích, rovněž v rozhodnutí stavebního úřadu specifikovaných téhož k. ú. na straně východní a prověřením na místě bylo zjištěno, že všechny tyto garáže mají ploché střechy. Tento architektonický výraz respektoval i původní návrh stavby garáží, povolený rozhodnutím v roce 2000 (jde o stavební povolení vydané stavebním úřadem dne 23.5.2000). Stavební úřad tak aplikoval při posuzování tvaru zastřešení střechy garáží, navrženého stavebníky, požadavek vyhlášky OTPP. O odstranění celé stavby rozhodl na základě pokynu MHMP vyjádřeného ve výše cit. rozhodnutí ze dne 10.5.2007 a stanovil pro ně sedm podmínek blíže rozvedených ve výroku rozhodnutí stavebního úřadu.

Žalobci žalobou vytýkají

- MHMP i stavebnímu úřadu libovůli, pokud tyto správní orgány vyslovily požadavek na úpravu projektové dokumentace ve vztahu k zastřešení garáží a úmyslu stavebníků postavit střechu sedlovou, s tím, že odstranění sedlové střechy a návrat ke střeše ploché uplatnil stavební úřad až při projednávání žádosti stavebníků o dodatečné povolení stavby na základě nově vznesených námitek Družstva 63 (družstvo bylo vyrozuměno o možnosti uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, avšak na vyrozumění nereagovalo), kterým se stavební úřad snažil vyhovět, když do té doby nepovažoval sedlovou střechu na garážích za narušení architektonického vzhledu okolí,

- nesprávnost tvrzení MHMP, že se nelze dovolávat původně povoleného řešení likvidace dešťových vod na vlastním pozemku, protože se jedná o jinou stavbu, neboť podle žalobců je rozhodující, že dešťové vody budou pocházet z přibližně stejné plochy střechy a je dodrženo místo, kde má likvidace probíhat, a velikost tohoto místa, a to s poukazem na právní moc rozhodnutí Obvodního úřadu městské části Praha 6, odboru výstavby, ze dne 23.5.2000 - Fiš o stavebním povolení. Žalobci trvají na tom, že součástí projektové dokumentace není zhodnocení toho, zda jednotlivé části stavby vyhovují požadavkům OTPP, a že součástí projektové dokumentace nejsou úvahy, úsudky, zkoušky a výpočty provedené projektantem. Projektová dokumentace je podle žalobců pouze popisem navrhované stavby a hydrogeologický posudek, požadovaný stavebním úřadem, je znaleckým posudkem, který se podle § 17 vyhlášky č.132/1998 Sb. dokládá pouze u neobvyklých řešení (nejasnost ohledně vsakovacího tunelu měl stavební úřad řešit v souladu s ust. § 45 odst.2 spr.ř.),

- požadavek hydrogeologického průzkumu ze strany stavebního úřadu, - správnímu úřadu jeho postoj k návrhu na použití vsakovacích tunelů, které se v předložené dokumentaci nevyskytují, a v žalobě trvají na tom, že k jejich stavbě není třeba stavební povolení ani ohlášení, a že by od jejich použití ustoupili, pokud by stavební úřad měl výhrady,

- extrémní a velmi formalistický názor MHMP i stavebního úřadu, že žalobci neunesli důkazní břemeno tím, že nepředložili stanovisko odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu MHMP (dále „stanovisko orgánu státní památkové péče“) za situace, kdy stavebníci stavebnímu úřadu uvedli, že stanovisko orgánu státní památkové péče bylo vydáno a stavebnímu úřadu zasláno dotčeným orgánem,

- nesprávnost rozhodnutí MHMP a stavebního úřadu v posuzování otázky narušení charakteru okolní zástavby navrhovanou sedlovou střechou, když v památkově chráněném území posuzuje začlenění stavby do území z hlediska urbanistického a architektonického orgán státní památkové péče (tímto orgánem je zde odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu MHMP a obsah tohoto stanoviska je podle žalobců závazný pro stavební úřad podle § 149 odst.1 spr.ř.),

- nerespektování ust. § 2 odst.4 spr.ř., podle něhož nemají vznikat nedůvodné rozdíly při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů, jakož i toho, že charakter okolní zástavby v dané lokalitě je naopak dán její rozmanitostí, které by neodporovala ani sedlová střecha,

- nesprávnost názoru MHMP, že změnu stavby před dokončením je možno projednat pouze předem (před jejím provedením) a nikoli v případě, že se změnou stavby již bylo započato, protože uvedený názor je podle žalobců v rozporu s ust. § 81 odst. 4 stavebního zákona z r.1976,

- nicotnost rozhodnutí MHMP ze dne 10.5.2007 č. j. S-MHMP, pokud jím bylo zrušeno celé prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 9.1.2007, protože tímto rozhodnutím stavební úřad povolil i změnu půdorysu a umístění garáží a stavebníci se odvolali pouze proti způsobu zastřešení předepsanému tímto prvostupňovým rozhodnutím (v části povolující změnu půdorysu a umístění garáží rozhodnutí ze dne 9.1.2007 podle žalobců nabylo právní moci, a proto zrušením celého rozhodnutí ze dne 9.1.2007 překročil MHMP pravomoc danou mu zákonem a jeho rozhodnutí ze dne 10.5.2007 je tak podle žalobců v části týkající se umístění, tvaru a rozměrů půdorysu garáží nicotné a z toho vyplývá podle žalobců i částečná nicotnost následně vydaných rozhodnutí stavebního úřadu i rozhodnutí MHMP – tedy žalovaných správních rozhodnutí ze dne 2.10.2007 a ze dne 23.1.2008.

Žalovaný MHMP ve svém vyjádření k žalobě nejprve připomněl, že dne 5.5.2008 vydal podle § 70 spr. ř. opravné usnesení, které odstranilo nepřesnost, resp. opravilo zřejmou nesprávnost v odůvodnění napadeného rozhodnutí MHMP, pokud jde o zaměnění sedlové střechy termínem valbová střecha. (V tomto případě se jednalo o zřejmou formální slovní nesprávnost v popisné části rozhodnutí zaměnivší jeden typ „šikmé“ střechy za jiný typ rovněž „šikmé“ střechy, která ve spojitosti s rozhodnutím stavebního úřadu, jehož správnost byla až na uvedenou jedinou změnu žalovaným MHMP v zásadě potvrzena, neměla negativní vliv na celkovou správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí MHMP.)

K jednotlivým námitkám žalobců žalovaný MHMP uvedl:

- Pokud požadavek stavebního úřadu na úpravu projektové dokumentace považují žalobci za neoprávněný s tím, že požadavek na zachování ploché střechy byl vysloven až na základě námitek Družstva 63, MHMP ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že stavební úřad je oprávněn posoudit vzhled stavby a upozornit stavebníka, že stavbu, jak je navržena, v daném případě i částečně provedena, nelze povolit. Poukázal na stavební povolení z roku 2000 ke stavbě garáží s plochou pochozí zatravněnou střechou.

- Je-li podle žalobců rozhodující, že dešťové vody budou pocházet z přibližně stejné plochy střechy, pak MHMP ve svém vyjádření k žalobě namítá, že stavba byla oproti vydanému stavebnímu povolení realizována v jiných rozměrech, na jiném místě a se zcela jiným zastřešením, takže se nejedná jen o drobné změny stavby původně povolené. V případě tzv. černé stavby je pak podle žalovaného MHMP na stavebníkovi, aby prokázal, že je možno stavbu dodatečně povolit. V řízení podle ust. § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z r.1976 musí stavebník předložit a doložit stejné doklady jako k žádosti o vydání stavebního povolení, mimo jiné i projektovou dokumentaci skutečného provedení stavby, která musí splňovat požadavky OTPP.

- Z rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 2.10.2007 vyplývá, že stavební úřad nepožadoval doložit „hydrogeologický posudek“, ale požadoval doplnit projektovou dokumentaci o posouzení projektanta, kterým by se prokázalo, že stavba splňuje požadavky čl.11 odst.7 OTPP. V daném případě projektová dokumentace neobsahovala žádný doklad (např. výpočet projektanta), že likvidace vsakem je s ohledem na typ pozemku možná.

- Pokud by měly být pro likvidaci dešťové vody použity vsakovací tunely, bylo by je nutno podle MHMP považovat za součást stavby. Žalobci provedli stavbu v rozporu se stavebním povolením a bylo tedy jejich povinností prokázat, že stavbu lze dodatečně povolit.

- Vzhledem k ust. § 88 odst.1 písm. b) stavebního zákona z r.1976 je povinností stavebníka doložit podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem a nebylo povinností stavebního úřadu obstarávat a vyhledávat doklady, k jejichž doložení byli povinni ze zákona stavebníci – žalobci. MHMP však zároveň zdůrazňuje, že ve svém, žalobou napadeném rozhodnutí přihlédl ke stanovisku orgánu státní památkové péče, kterým byl prokázán soulad stavby z hlediska ochrany památkové péče. Není proto podle žalovaného MHMP pravdou, že by MHMP toto stanovisko nezohlednil.

-K otázce posouzení vzhledu stavby žalovaný MHMP uvedl, že ust. § 126 odst.1 stavebního zákona z r.1976 nelze vykládat tak, jak se domnívají žalobci, že pokud je stanovisko orgánu památkové péče kladné, musí stavební úřad za každých podmínek rovněž rozhodnout kladně a stavbu dodatečně povolit. Doložení takového stanoviska je pouze jednou z podmínek, za nichž lze stavbu dodatečně povolit. Každý z dotčených orgánů podle žalovaného „chrání“ své zájmy upravené zvláštními předpisy, orgán památkové péče se tak vyjadřuje k souladu stavby pouze se zájmy chráněnými zákonem č.20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o státní památkové péči“). Otázku, zda stavba splňuje požadavky OTPP včetně vzhledu stavby ve vztahu k okolí, posuzuje podle žalovaného MHMP stavební úřad.

- K žalobní námitce týkající se okolního charakteru staveb se žalovaný MHMP nevyjádřil s odkazem na to, že tato námitka nebyla obsahem podaného odvolání. - Projednat změnu stavby při kolaudačním řízení bylo možno pouze v případě provedení nepodstatných odchylek od projektové dokumentace ověřené při vydání stavebního povolení (§ 22 odst.3 vyhlášky č.132/1998 Sb.), pokud se nemění umístění, půdorysný ani výškový rozsah stavby, účel, konstrukční ani dispoziční řešení. Z obsahu spisu však podle žalovaného vyplývá, že v daném případě změna stavby spočívala v jiném umístění, půdorysných rozměrech i výškovém rozsahu stavby v důsledku provedení střechy sedlové namísto ploché.

- Odvoláním ze dne 16.1.2007 proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 9.1.2007 sice žalobci napadli výrok v části týkající se způsobu zastřešení, to je však nedílnou součástí stavby a vzhledem k tomu nemohla nabýt právní moci pouze část výroku, kterou byly povoleny obvodové zdi, aniž by bylo řešeno zastřešení stavby. Rozhodnutí MHMP o odvolání ze dne 10.5.2007 nabylo právní moci a nebylo již napadeno.

V replice k vyjádření žalovaného žalobci sdělili, že trvají na svých žalobních argumentech, netrvají jen na použití vsakovacích tunelů, protože likvidace dešťových vod rozptylem a vsakem na vlastním pozemku jim vyhovuje.

Při jednání žalobci setrvali na podané žalobě. První žalobce, současně v roli zástupce dalších dvou žalobců, zdůraznil, že v daném případě se u původně řádně povolené stavby jednalo pouze o drobnou změnu půdorysu. protože se ukázalo, že původně předpokládaná plochá střecha se zábradlím by vycházela velice mohutně, rozhodli se stavebníci pro střechu sedlovou. Tu svým závazným stanoviskem odsouhlasil příslušný orgán památkové péče MHMP, stavební úřad je měl k dispozici, avšak nevzal je na vědomí. Další problém spatřují žalobci v otázce, zda projektant má uvádět do projektové dokumentace výpočty a úvahy, neboť podle názoru žalobců je projekt podle příslušných předpisů pouze popisem toho, co má být postaveno, resp. co je navrhováno. K připomínce MHMP (viz níže) tvrdí, že stavba nebyla posunuta od hranic pozemku a nachází se na stejném místě. Závazné stanovisko orgánu státní památkové péče se dotýká stavby v památkovém území a podle žalobců směřuje především k ochraně architektonického vzhledu stavby. Pokud jde o vsakování vody, podle žalobců jsou zde důležitější věci a stavebnímu úřadu musí být známo, o jakou plochu jde a jaké jsou její vsakovací podmínky. Požadavky stavebního úřadu jsou podle žalobců přemrštěné.

Rovněž žalovaný MHMP při jednání odkázal na své vyjádření k žalobě s poukazem na skutečnost, že u stavby, která byla postavena zcela jinak od hranic pozemku, než bylo projektováno, a v jiných rozměrech, jde o stavbu zcela novou a jinou, než byla povolena v roce 2000, nikoli o drobné dispoziční změny. Důkazní břemeno prokázání souladu s veřejným zájmem bylo na žalobci. MHMP nezpochybňuje, že mu bylo zasláno stanovisko orgánu památkové péče. Toto stanovisko vzal na vědomí, avšak pouze z hlediska pohledu ochrany památkové péče. Pokud však jde o vsak vody, za projektovou dokumentaci odpovídá podle žalovaného projektant a je na něm, aby ve smyslu OTTP prokázal, zda jej hydrogeologické poměry dovolují.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí MHMP včetně prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu v mezích uplatněných žalobních bodů. Žalobu neshledal důvodnou, neboť správní orgány vyšly z dostatečně zjištěného skutkového stavu a právně nepochybily při skutkovém a právním posouzení věci, tzn. při právním posouzení toho, že žalobci neprokázali tak, jak předvídá ust. § 88 odst.1 písm. b) stavebního zákona z r.1976, který byl v tomto případě aplikován, že není třeba nařídit odstranění stavby. Napadená rozhodnutí stavebního úřadu i MHMP jsou pak dostatečně věcně zdůvodněna po stránce skutkové i právní.

Podle ust. § 190 odst.3 zákona č.183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou výčtu řízení, do nichž nelze zařadit předmětné řízení. Vzhledem k tomu, že řízení, jehož se soudní přezkum týká, takto zahájeno bylo, správní orgány postupovaly podle předpisů stavebního zákona z r.1976.

Podle ust. § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z r.1976 stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním. Odstranění stavby však nenařídí, pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy ajestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a předloží podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení.

Dotýká-li se řízení podle stavebního zákona z r.1976 zájmů chráněných zvláštními předpisy, rozhodne stavební úřad jen v dohodě, popř. se souhlasem orgánu státní správy, který chráněné zájmy hájí (§ 126 odst. 1). Tento tzv. dotčený orgán státní správy může svůj souhlas vázat na splnění podmínek stanovených ve svém rozhodnutí (stanovisku, vyjádření, souhlasu, posudku apod.) v souladu se zvláštním zákonem, na jehož podkladě je oprávněn zájem chránit.

Podle čl.4 odst.1 OTPP musí být při umísťování staveb a jejich začleňování do území respektována omezení vyplývající z právních předpisů chránících veřejné zájmy a předpokládaný rozvoj území, vyjádřený v územně plánovací dokumentaci, popřípadě v územně plánovacích podkladech. Umístění staveb a míra zastavění pozemku musí odpovídat urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí a požadavkům na zachování pohody bydlení a zdravého životního prostředí. Umístěním stavby a jejím následným provozem nesmí být nad přípustnou míru obtěžováno okolí, zejména v obytném prostředí a ohrožována bezpečnost a plynulost provozu na přilehlých pozemních komunikacích a na dráhách. Podle čl.4 odst.8 OTPP nesmí být při přestavbě a dostavbě řadové zástavby a dvojdomů narušen architektonický vzhled celku a výrazně změněny objemové parametry stávající zástavby.

Podle čl.11 odst.7 OTPP musí být stavby napojeny na veřejnou dešťovou nebo jednotnou kanalizaci, pokud nelze dešťové vody likvidovat jinak, t.j. přednostně vsakem, pokud to hydrogeologické poměry, velikost pozemku a jeho výhledové využití prokazatelně celoročně umožní, popř. akumulací nebo odvedením do vodního toku.

Žalovaný MHMP se nemýlí, když zdůraznil, že zákonnou povinností stavebníka v řízení od odstranění stavby pro účely jejího dodatečného povolení podle ust. § 88 odst.1 písm. b) stavebního zákona z r.1976 je doložit podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem. Postup žalobců založený na polemice se stavebním úřadem, které doklady úřad může či nemůže vyžadovat, v situaci, kterou žalobci sami zapříčinili nerespektováním podmínek pravomocného stavebního povolení z roku 2000, k naplnění uvedených zákonných podmínek ze strany žalobců nevedl. Navíc ze samotného rozhodnutí MHMP vyplývá, že žalovaný, byť v odvolacím řízení, vzal v úvahu i diskutované stanovisko orgánu státní památkové péče.

Soud se shoduje s právním názorem žalovaného MHMP, že závaznost stanoviska orgánu státní památkové péče se vztahuje pro oblast zájmů chráněných zákonem o státní památkové péči a že posouzení otázky, zda je či není přestavbou či dostavbou řadové zástavby narušen architektonický vzhled podle předpisů o obecných technických požadavcích na výstavbu, již jde nad rámec předmětu ochrany poskytované orgánem státní památkové péče a náleží stavebnímu úřadu. Jestliže podle ust. § 149 odst.1 spr. ř. je obsah závazného stanoviska, které není rozhodnutím a bylo učiněno dotčeným správním orgánem na základě zákona, závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu, pak sice lze žalobcům přisvědčit v jejich názoru, že od tohoto stanoviska se „navazující“ správní rozhodnutí nemůže odchýlit, avšak nemůže se odchýlit od závěrů závazného stanoviska, které dotčený správní orgán učinil k ochraně zájmů svěřených mu do jeho působnosti právě a výlučně v rámci předmětu právní úpravy konkrétního zvláštního zákona. Mezi tyto zájmy nelze podřadit posuzování otázky architektonického vzhledu stavby, nemá-li tato otázka vztah k předmětu ochrany činěné orgány státní památkové péče podle zákona o státní památkové péči a jde-li při ní o posouzení obecných technických požadavků na výstavbu, která již přísluší nikoli orgánu státní památkové péče, nýbrž stavebním orgánům jako správním úřadům vykonávajícím veřejnou správu v oblasti povolování, přípravy, provádění, užívání i odstraňování staveb.

Rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 2.10.2007 obsahuje dostatečné odůvodnění toho, podle jakého kritéria a z jakého pohledu (skutkového i právního) stavební úřad posuzoval architektonický vzhled stavby, když pro účely posouzení předmětné stavby prověřil podobu střech garáží v okolí stavby a když tak učinil v souladu s ustanovením čl.4 OTPP. Nelze tak přisvědčit žalobcům, že by stavební úřad nerespektoval zákonný princip, podle něhož nemají vznikat nedůvodné rozdíly při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů, a že by stavební úřad nepřihlížel ani k charakteru okolní zástavby v dané lokalitě.

Požadavky, které stavební úřad požadoval v souladu s ust. § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z r.1976, byly podle náhledu učiněného soudem činěny v rozumné míře, resp. v rozumném rozsahu z hlediska proporcionality práv a povinností stavebníků na straně jedné a stavebního úřadu na straně druhé, a to za situace, kdy se nabízel postup, který by řešil do té doby trvající protiprávní stav, nastolený realizací stavby ve zjevném rozporu s vydaným pravomocným stavebním povolením. Nelze tak přisvědčit žalobcům v jejich přesvědčení o přemrštěnosti požadavků stavebního úřadu, jehož postup vůči žalobcům byl naopak procesně vstřícný, ani o extrémním a formalistickém názoru stavebního úřadu či MHMP.

Pro posouzení právní stránky věci je nerozhodné, zda iniciativa k prověření provádění stavby z hlediska stavebního povolení vzešla od Družstva 63 (zasláním připomínky ze dne 18.4.2005 stavebnímu úřadu), anebo na základě výkonu státního stavebního dohledu (jak vyplývá z výzvy orgánu státního stavebního dohledu ze dne 13.5.2005).

Jestliže žalobci tvrdí, že projektová dokumentace je pouze popisem navrhované stavby, lze s tímto tvrzením obecně souhlasit, ovšem s tím, že musí jít o kvalifikovaný popis stavby. Obsahu správního spisu a jednotlivým úkonům stavebního úřadu i stavebníků však neodpovídá tvrzení žalobců v bodě 3.2. žaloby o požadavku stavebního úřadu doložit hydrogeologický posudek, který by byl znaleckým posudkem, a to na základě hydrogeologického průzkumu, jak žalobci naznačují na jiném místě žaloby. Z oznámení stavebního úřadu o pokračování v řízení ze dne 11.6.2007, kterým stavební úřad zároveň vyzval stavebníky k doplnění projektové dokumentace, naopak vyplývá, že se stavební úřad spokojí při doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby v otázce návrhu likvidace dešťových vod s posouzením projektanta (nikoli znalce), vycházejícím z hydrogeologických poměrů (nikoli hydrogeologického průzkumu) velikosti pozemku a výpočtu množství srážkových vod, jak vyžaduje vyhláška OTPP v čl.11 odst.7. Vzhledem k obsahu tohoto ustanovení stanovícího obecné technické požadavky na výstavbu, co se týče připojení stavby na sítě, se jednalo o požadavek zcela legitimní a přiměřený povaze stavby a daného řízení a stavebníky nijak výrazně nezatěžující. Rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 2.10.2007, které nařídilo odstranění předmětné stavby, rovněž pouze vytklo, že stavebníci nedoplnili návrh likvidace dešťových vod o požadované posouzení projektanta vycházející z hydrogeologických poměrů, velikosti pozemku a výpočtu množství srážkových vod, kterým by bylo prokázáno, že stavba splňuje předpoklady stanovené v čl.11 odst. 7 vyhlášky OTPP. (K bodům 2.6. a 2.8. žaloby lze konstatovat, že dokumentům uvedeným v těchto bodech, tedy sdělení ze dne 26.8.2005 a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 17.2.2006 neodpovídá tvrzení žalobců o tom, že by příslušné správní orgány vyžadovaly hydrogeologický „průzkum“, když v obou těchto dokumentech se hovoří výlučně o požadavku „doložit průkaz“, že hydrogeologické poměry celoročně umožní vsakování dešťové vody ze střechy garáží.)

Pokud jde o bod 3.8. žaloby, v jehož rámci žalobci namítají jako nesprávný názor MHMP, že změnu stavby před dokončením je možno projednat pouze předem (před jejím provedením) a nikoli v případě, že se změnou stavby již bylo započato, řízení o této otázce skončilo zamítnutím žádosti žalobců (viz rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 17.2.2006) a tato právní otázka již nebyla předmětem napadeného rozhodnutí MHMP ani rozhodnutí stavebního úřadu. Obiter dictum lze připomenout, že právní úprava stavebního zákona z r.1976 (§ 68, § 81 odst.4) umožňovala, aby řízení o změně stavby mohlo být spojeno s kolaudačním řízením, ale jen tehdy, pokud se skutečné provedení podstatně neodchylovalo od dokumentace ověřené stavebním úřadem. Z výše uvedeného rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy (ze dne 17.2.2006), které však není předmětem přezkumu v tomto řízení, jednoznačně vyplývá, že žádost byla zamítnuta s ohledem na skutečnost, že „nebyla provedena pouze změna zastřešení stavby, ale stavba má i jiné půdorysné rozměry a půdorysný tvar“ a že se jedná o „jinou stavbu, než která byla rozhodnutím z 23.5.2000 - Fiš umístěna a povolena“.

Soud se neztotožnil ani s námitkou žalobců kvalifikující rozhodnutí MHMP ze dne 10.5.2007 a rozhodnutí na ně navazující jako nicotná. Nicotností se rozumí taková vada správního aktu, která spočívá v absolutním procesním nebo věcném vybočení, pro něž je třeba na takový správní akt hledět jako na neexistující. Procesní a věcný rámec vlastností, které mohou činit správní akt nicotným, upravuje ustanovení § 77 spr. ř. Uvedené, již pravomocné rozhodnutí i další žalobou naznačená, avšak právně dosud nenapadená rozhodnutí, která předcházela napadenému rozhodnutí MHMP i rozhodnutí stavebního úřadu, však netrpí ani absolutní inkompetencí správního orgánu, který je vydal, ani materiální neboli věcnou nerealizovatelností z důvodu, že by tato rozhodnutí trpěla vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozpornými nebo právně či fakticky neuskutečnitelnými, anebo jinými vadami, pro něž by je vůbec nebylo možno považovat za rozhodnutí správního úřadu.

Z uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná (§ 78 odst.7 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o skutečnost, že žalobci nebyli v řízení úspěšní a žalovanému podle jeho prohlášení v řízení náklady nevznikly, a proto jejich náhradu nepožadoval (§ 60 odst.1 s.ř.s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek a z důvodů stanovených v § 102 a násl. s.ř.s., včetně podmínky být zastoupen advokátem, nemá-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie. Kasační stížnost, o níž rozhoduje Nejvyšší správní soud, lze podat u Městského soudu v Praze do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku.

V Praze dne 24.9.2010

JUDr. Jan Ryba

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru