Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Ca 421/2009 - 52Rozsudek MSPH ze dne 17.02.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 As 32/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10 Ca 421/2009-52

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: FINE LINE DEVELOP, s. r. o., se sídlem Kubelkova 1224/42, Praha 3, zast. Mgr. Karlem Neubertem, advokátem, se sídlem Oldřichova 1, Třebíč, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2009 čj. 6546/560/09;75879/ENV/09, sp. zn.:OO/21/2009

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen inspekce) ze dne 27. 8. 2009 č.j. CIZP/47/OOO/SR01/0911695.003 /09/BTC a toto rozhodnutí potvrzeno. Citovaným rozhodnutím inspekce uložila žalobci podle ustanovení § 40 odst. 7 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pokutu ve výši 100.000,- Kč za správní delikt, kterého se žalobce měl dopustit provozováním středního zdroje znečišťování ovzduší u provozovaného teplovodního kotle výrobce VARIMATIK o jmenovitém výkonu 430 kW na spalování hnědého uhlí v kotelně bytového komplexu Klášterní dvůr, ul. Štefánikova, Rajhrad, v rozporu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzduší, kdy nebyl dodržen emisní limit u znečišťující látky oxid uhelnatý podle přílohy č. 4 bodu 1.1 nařízení vlády č. 146/2007 Sb., kde pro spalování tuhých paliv v ostatních
3

topeništích je stanoven limit pro oxid uhelnatý 650 mg/m, neboť zjištěné průměrné

2 pokračování

10 Ca

hmotnostní koncentrace z autorizovaného měření emisí činily 3524 mg/m. Dále byla žalobci tímto rozhodnutím inspekce uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč.

Žalobce v žalobě nejprve stručně shrnuje průběh správního řízení a následně uvádí, že vzhledem k tomu, že byly vyčerpány všechny řádné opravné prostředky, podává tuto žalobu. Uvádí, že dne 14.4. 2009 byl spuštěn kotel VARIMATIK, s tím, že již jeden z kotlů byl dříve provizorně spuštěn do provozu. V době kontroly nebyl kotel VARIMATIK provozován na svůj jmenovitý výkon z důvodu minimálního odběru tepla způsobeného malou obsazeností bytů, čímž byl zkreslen skutečný provozní stav kotle. Při provádění revize žalobce zjistil, že

se zaseklo podávací zařízení kotle a uvolněný rošt, s tím, že v průběhu odstraňování těchto závad došlo k zakouření komína. Žalobce popírá, že by se jednalo o opakované události a zhoršování životního prostředí, což dokazuje i fakt, že provedl kontrolu a prověření všech spalovacích zařízení elektroniky kotlů. Žalobce podotýká, že po nevyhovujícím autorizovaném měření emisí odstavil předmětný kotel z provozu. Přes veškeré výše uvedené skutečnosti však správní orgán zcela v rozporu se zjištěnými skutečnostmi potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, čímž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, které spočívá v nesprávně posouzeném skutkovém stavu věci.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě, které bylo soudu doručeno dne 18.6. 2010, uvádí, že žalobce v podstatě pouze opakuje námitky, které již uplatnil v průběhu vedeného řízení a následně také v odvolání. Žalovaný proto setrvává na svém rozhodnutí a odkazuje na jeho podrobné odůvodnění, kde se se všemi uváděnými námitkami dostatečně vypořádal.

K jednotlivým žalobním námitkám pak žalovaný doplňuje, že podle § 9 odst. 7 a 9 zákona o ochraně ovzduší je provozovatel povinen na základě výsledků autorizovaného měření prokázat dodržování stanovených emisních limitů. Tato právní ochrana vnějšího ovzduší sleduje veřejný zájem ochrany životního prostředí a zdraví obyvatel. Žalobce si měření emisí dne 3.6. 2009 sám objednal. Namítá, že v této době nebyl předmětný kotel VARIMATIK provozován na svůj jmenovitý výkon, a to z důvodu minimálního odběru tepla, je nedůvodná. Předmětná kotelna slouží k vytápění bytů a k ohřevu teplé užitkové vody, její provoz je celoroční a provozovatel je povinen zabezpečit jej tak, aby byly stanovené emisní

limity dodržovány v průběhu celého roku, to je včetně letních měsíců, kdy je teplo odebíráno pouze k ohřevu vody. Tvrzení žalobce, že se nejedná o opakované události a zhoršování životního prostředí, označuje žalovaný za nepravdivé.

Provoz této kotelny byl předmětem stížností již v závěru roku 2008, inspekce při kontrole provozu dne 6.1. 2009 konstatovala protiprávní stav, následovalo řízení o uložení sankce, poté odvolací řízení a konečně i správní žaloba, projednávaná Městským soudem v Praze pod sp.zn. 11 Ca 261/2009. Druhá stížnost je ze dne 8.6. 2010, kdy žalobce přiznává, že bylo zaseknuté podávací zařízení kotle a uvolněný rošt. Pokud žalobce odmítá, že došlo ke zhoršení životního prostředí, žalovaný k tomu uvádí, že vyšší emise oxidu uhelnatého uvolňované do vnějšího ovzduší nepochybně zhoršily situaci v okolí kotelny (v obytné zástavbě) a mohly negativně působit na zdraví obyvatel. Skutečnost, že žalobce na základě nevyhovujícího autorizovaného měření emisí předmětný kotel z provozu odstavil, tj. zjednal nápravu prokázaného protiprávního stavu, žalovaný ve své správní úvaze o výši uložené pokuty zohlednil. S ohledem na uvedené skutečnosti žalovaný navrhuje, aby byla podaná žaloba zamítnuta jako nedůvodná.

Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

3 pokračování

10 Ca

Ze správního spisu vyplývají následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Dne 3.6. 2009 provedla inspekce kontrolu u žalobce podle zákona o ochraně ovzduší, při níž bylo provedeno v kotelně na tuhá paliva umístěné v rámci stavby „Obytný soubor Klášterní dvůr” autorizované měření emisí, z jehož výsledků vyplývá, že byl překročen emisní limit pro oxid uhelnatý ve výši 650 mg/m, když naměřená hodnota činila 3524 mg/m.

Při další kontrole provedené dne 24.6. 2009 bylo zjištěno, že kotel, u něhož bylo při minulé kontrole zjištěno překročení emisních limitů, byl odstaven z provozu a byl najetý jiný kotel. V době kontroly bylo zjištěno, že provozovatel nevede provozní deník.

Žalobce se k tomuto protokolu o kontrolním zjištění vyjádřil podáním doručeným inspekci dne 1.7. 2009. V tomto podání uvedl, že předmětná kotelna je ve zkušebním provozu. Uvedl, že dne 3.6. 2009 bylo provedeno měření emisí na kotli K2, kdy toto nevyhovělo zákonným limitům. Měření nevyhovělo, jelikož kotel nemohl být provozován na celý výkon z důvodu minimálního odběru tepla, který byl způsoben prozatím malou obsazeností bytů, čímž je zkreslen skutečný provoz stav. Po nevyhovujícím měření byl kotel odstaven z provozu a byl spuštěn kotel K3. Na základě nevyhovujícího měření byla zaslána reklamace výrobci kotlů. Žalobce pak uvedl, že budou podniknuta veškerá potřebná opatření k tomu, aby kotle zákonem stanovené emisní limity splňovaly. Kouřová vlečka byla způsobena závadou na spalovacím zařízení v podobě zaseknutého podávacího zařízení kotle. Závada byla ihned odstraněna. V průběhu odstraňování došlo ke krátkodobému zakouření z komína. Žalobce podnikl veškeré kroky, aby vyloučil poruchovost, a to v podobě kontroly a prověření všech zařízení a elektroniky kotlů. Zásadně nesouhlasí s tvrzením starosty města, že se jedná o opakované události.

Opatřením ze dne 21.7. 2009 oznámila inspekce žalobci zahájení správního řízení o správním deliktu a stanovila žalobci lhůtu k vyjádření. Žalobce se ve stanovené lhůtě k zahájení řízení nijak nevyjádřil. Dne 27.8. 2009 vydala inspekce již shora citované rozhodnutí, kterým byla žalobci podle § 40 odst. 7 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb. uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč za správní delikt již specifikovaný shora. V odůvodnění tohoto rozhodnutí inspekce odkázala na provedená šetření a výsledky autorizovaného měření emisí, při kterém bylo zjištěno překročení imisního limitu znečišťující látky oxidu uhelnatého, který je nařízením vlády č. 146/2007 Sb. stanoven v úrovni 650 mg/m, přičemž při citovaném měření byla naměřena hodnota 3524 mg/m.

Inspekce vyhodnotila tento stav jako porušení povinností žalobce stanovených v ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzduší, které je správním deliktem podle § 40 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně ovzduší.

K výši uložené pokuty inspekce uvedla, že se jedná o závažný delikt žalobce, neboť se u předmětného spalovacího zdroje jedná o překročení emisního limitu pro oxid uhelnatý více než pětinásobně. Dále poukázala na to, že uvedení do provozu a následný zkušební provoz předmětné kotelny vyvolává opakované stížnosti na kouř a zápach. Dále přihlédla k tomu, že ve věci neplnění emisních limitů se jedná o první porušení předpisů v rámci ochrany ovzduší a k tomu, že výši vzniklé nebo hrozící škody a případné následky protiprávního stavu nelze vyhodnotit.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž uvedl obdobně jako v žalobě, že měřený zdroj byl ve zkušebním provozu. Kotle byly po instalaci seřízené dodavatelem a žalobce byl ujištěn o tom, že plní emisní limity. V dobré víře o plnění limitů provedla dne 3.6. 2009 příslušná firma měření emisí na kotli K2, kdy tato nevyhověla zákonným limitům. V rámci zkušebního provozu, kdy žalobce střídavě zkoušel všechny kotle a zaběhával celý systém, přistoupil k měření emisí právě spuštěného kotle K2. Tento kotel byl svým výkonem předimenzovaný, neboť byla obsazena pouze malá část bytů. Z tohoto důvodu kotel

4 pokračování

10 Ca

nepracoval v optimálním režimu, k čemuž se přidaly také problémy s regulací kotle. Na základě tohoto nevyhovujícího měření byla zaslána reklamaci výrobci kotlů. Po tomto měření byl kotel odstaven z provozu a byl spuštěn kotel K3. Na tento kotel K3 bylo provedeno měření emisí dne 11.9. 2009, při němž bylo zjištěno, že tento kotel splňuje všechny zákonem stanovené limity. Z uvedených důvodů žalobce žádá o prominutí pokuty.

O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutí ze dne 12.10. 2009 tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí inspekce potvrdil.

V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že bylo jednoznačně prokázáno překročení emisních limitů pro oxid uhelnatý, čímž byla naplněna skutková podstata správního deliktu podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzduší. Za tento správní delikt může být žalobci podle ustanovení § 40 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně ovzduší u zvláště velkých, velkých i středních zdrojů znečišťování ovzduší postihován pokutou v rozmezí od deseti tisíc korun do deseti milionů Kč. Zákon stanoví, že pokuta je ukládána povinně a žádný orgán státní správy ochrany ovzduší není zmocněn k jejímu prominutí. Uložená pokuta je právně opodstatněná. Vzhledem k těmto skutečnostem nelze vyhovět žádosti žalobce o prominutí pokuty.

Pokud jde o výši uložené pokuty, vycházel žalovaný z kritérií určených v ustanovení § 41 odst. 3 zákona o ochraně ovzduší. Při své správní úvaze žalovaný především přihlédl k závažnosti porušení zákonné povinnosti, jež je vyjádřena je výrazným překročením emisních limitů pro oxid uhelnatý u sledovaného kotle K2, kde výsledky autorizovaného měření emisí byla zjištěna více než pětinásobná průběžná hmotnostní koncentrace emisí oxidu uhelnatého ve spalinách v porovnání se závazným specifickým emisním limitem. Pokud jde o dobu trvání protiprávního stavu, z velmi vysokých naměřených koncentrací oxidu uhelnatého a z vyjádření žalobce o tom, že kotle byly po instalaci seřízeny dodavatelem s garancí splnění emisních limitů a on proto v dobré víře přistoupil k autorizovanému měření emisí, lze usuzovat, že emisní limit pro oxid uhelnatý nebyl u kotle K2 dodržován od počátku uvedení tohoto spalovacího zařízení do zkušebního provozu (první autorizované měření emisí na kotli K2 prokázalo neplnění specifického emisního limitu pro oxid uhelnatý). Další kritéria pro určování výše sankčního postihu uvedená v ustanovení § 41 odst. 3 zákona o ochraně ovzduší, jimiž jsou výše vzniklé škody nebo hrozící škody a případné následky protiprávního stavu související s vysokými emisemi oxidu uhelnatého do vnějšího ovzduší, nelze objektivně vyjádřit, proto je odvolací orgán do výše pokuty negativně nepromítá.

Žalovaný pak přihlédl i k okolnostem svědčícím ve prospěch žalobce, kterými jsou skutečnost, že se jedná o první porušení povinnosti dodržovat emisní limity a ke skutečnosti, že žalobce následně odstavil předmětný kotel z provozu.

Pokuta tedy byla uložena ve výši pouhého jednoho procenta nejvyšší možné sazby, proto je žalovaným považována za úměrnou prokázanému protiprávnímu stavu.

Žalovaný označil námitku uvedenou odvolání, že kotel nepracoval v optimálním režimu kvůli nedostatečnému odběru tepla, kdy nebyl provozován na plný výkon, za nedůvodnou, neboť předmětná kotelna slouží k zajištění vytápění bytů a ohřevu teplé užitkové vody, její provoz je celoroční a provozovatel je proto povinen jej zabezpečit tak, aby byla všechna provozovaná spalovací zařízení schopna plnit stanovené specifické emisní limity celoročně, to je i mimo topnou sezónu, kdy kotel zajišťuje pouze ohřev teplé užitkové vody.

Porušení ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzduší je spojeno s objektivní odpovědností provozovatele zdroje znečišťování ovzduší, nelze tedy brát v potaz žalobcem uváděné ujištění ze strany dodavatele spalovacích zařízení, že toto po provedeném seřízení plní předepsané emisní limity. Podstatná rovněž není skutečnost, že v současnosti

5 pokračování

10 Ca

provozovaný kotel K3 všechny zákonem stanovené emisní limity splňuje, neboť uložený sankční postih se vztahuje pouze ke kotli K2.

Z uvedených důvodů žalovaný podané odvolání zamítl.

Při ústním jednání účastníci řízení setrvali na svých stanoviscích. Žalobce nad rámec podané žaloby uvedl, že důvodem, který jej vedl k podání žaloby, byla především okolnost, že se domníval, že jeho jednání v tomto případě není takového rázu, aby mu za něj mohla být uložena tak vysoká pokuta.

Žalovaný zdůraznil, že žalobce v žalobě sice napadá rozhodnutí pro nesprávně zjištěný skutkový stav, ale již neuvádí, v čem tato nesprávnost spočívá, když okolnosti uváděné žalobcem v žalobě již byly při jeho rozhodování zohledněny.

Městský soud v Praze věc posoudil takto:

Městský soud v prvé řadě opětovně zdůrazňuje, že při přezkoumávání žalobou napadeného rozhodnutí je vázán žalobními body, které žalobce uplatnil v žalobě ve lhůtě pro podání žaloby a nemohl tak přihlížet k argumentům, které žalobce nad rámec žaloby uvedl při ústním jednání před soudem dne 17. 2. 2011.

V odstavcích I a II podané žaloby žalobce pouze popisuje průběh správního řízení a shrnuje obsah žalobou napadeného rozhodnutí, tyto části žaloby tedy neobsahují žádné žalobní body.

Pod bodem III pak žalobce popisuje okolnosti, které předcházely zahájení správního řízení a v jejichž důsledku došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Jedná se přitom o okolnosti, které žalobce uváděl již v průběhu správního řízení a které byly žalovaným vzaty do úvahy.

Následně pak žalobce uvádí v bodě IV žaloby, že „přes veškeré výše uvedené skutečnosti však správní orgán zcela v rozporu se zjištěnými skutečnostmi potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, čímž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, které spočívá v nesprávně posouzeném skutkovém stavu věci“. Takto formulovaná žalobní námitka je ovšem velmi obecná a soud se k ní může proto vyjádřit jen v tom rozsahu, jaký mu způsob formulace tohoto žalobního bodu umožňuje.

Podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzduší provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů jsou povinni dodržovat emisní limity včetně stanovených lhůt k jejich plnění, limitní obsah látek ve výrobcích, emisní stropy, přípustnou tmavost kouře a přípustnou míru obtěžování zápachem.

Podle § 40 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně ovzduší Pokutu od 10 000 do 10 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje, který porušil alespoň jednu z povinností stanovených v § 11 odst. 1 písm. a), b), f), h), o), p), nebo r).

V daném případě je nesporné – a žalobce to nepopírá ani v žalobě – že při měření provedeném dne 3. 6. 2009 bylo zjištěno překročení emisních limitů u kotle provozovaného žalobcem v předmětném kotelně bytového komplexu. Tím došlo k porušení povinnosti dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzduší a inspekce tak byla povinna žalobci uložit pokutu za správní delikt podle § 40 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně ovzduší. Je nutno zdůraznit, že u správních deliktů je zásadně dána objektivní odpovědnost, tj. podstatným je porušení právní povinnosti a nezkoumá se tu zavinění.

Žalobcem uváděné okolnosti nezpochybňují naplnění skutkové podstaty správního deliktu a žalobce na ně poukazuje jako na polehčující okolnosti, které měly být vzaty inspekcí

6 pokračování

10 Ca

a žalovaným do úvahy při úvaze o výši ukládané pokuty. To, že podaná žaloba byla skutečně takto míněna, vyplývá i z přednesu zástupce žalobce při ústním jednání před Městským soudem v Praze.

Z odůvodnění rozhodnutí inspekce i žalovaného v této věci však vyplývá, že všechny okolnosti uváděné žalobcem v žalobě byly při jejich rozhodování zohledněny a buďto k nim bylo přihlédnuto jako k polehčujícím okolnostem (následné odstavení předmětného kotel z provozu) anebo bylo v odůvodnění rozhodnutí žalobci vysvětleno, že k těmto skutečnostem nelze přihlédnout ani jako k polehčujícím okolnostem (malý odběr tepla v době měření). Vůči závěrům správních orgánů v tomto směru ostatně žalobce nic konkrétního v žalobě nenamítá.

Dle názoru soudu je tak z rozhodnutí inspekce ve spojení s rozhodnutím žalovaného jednoznačně zřejmé, jakými úvahami se správní orgány řídily při výkladu právních předpisů, jež na projednávanou věc aplikovaly a je rovněž zřejmé, jakými úvahami se řídily při stanovení konkrétní výše sankce v rámci zákonem stanoveného rozpětí, když hodnotily a zjišťovaly jak skutečnosti svědčící ve prospěch tak v neprospěch žalobce, tyto skutečnosti v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou v tomto ohledu srozumitelná a řádně odůvodněná.

Namítá-li tedy žalobce, že rozhodnutí správních orgánů vycházejí z nesprávně zjištěného skutkové stavu věci, není taková námitka důvodná. Všechny skutečnosti zmiňované žalobcem v žalobě totiž byly v průběhu správního řízení zjištěny a byly správními orgány hodnoceny a závěry, které z tohoto jejich hodnocení vyvodily, jsou z jejich rozhodnutí zřejmé.

Z tohoto důvodu soud neměl důvod provádět důkaz výslechem svědků, které žalobce navrhl v podání ze dne 1. 7. 2010, neboť výslech těchto svědků by s ohledem na formulaci uplatněných žalobních bodů nemohl mít žádný vliv na rozhodnutí soudu. Ostatně ani sám žalobce při ústním jednání před soudem na provedení těchto výslechů netrval.

Žalobci byla pokuta uložena ve výši pouhého jednoho procenta horní hranice zákonného rozpětí a je tedy při spodní hranici zákonného rozmezí. Správní orgány ve svých rozhodnutích přitom uvedly řadu skutečností, které při svém rozhodování vzaly do úvahy jako okolnosti přitěžující. V žalobě pak žalobce vůči těmto úvahám správních orgánů žalobce nic nenamítá. Pokuta se tak ve světle těchto skutečností nejeví jako zjevně nepřiměřená okolnostem daného případu.

Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po
doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského
soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 17. února 2011

Mgr. Jana Brothánková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru