Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Ca 374/2009 - 71Rozsudek MSPH ze dne 22.11.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 As 11/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 10Ca 374/2009 - 71-75

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: Mgr. V.K., zast. JUDr. Milanem Klímou, advokátem, se sídlem Sámova 220/4, Praha 10, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2009 čj. S-MHMP 597766/2009/OST/Dl/Ba,

takto:

I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 28. 8. 2009 čj. S-MHMP 597766/2009/OST/Dl/Ba se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.760,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Milana Klímy, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým bylo jako nepřípustné zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 1 ze dne 11.2. 2009 č.j. Výst. 000816/2009-St-1/660. Tímto rozhodnutím stavební úřad k žádosti společností HMG s.r.o. povolil změnu stavby hotelu č.p. 660 na pozemku parc. č. 673 v k. ú. Staré Město povolenou rozhodnutím č.j. Výst. 121090/2006-Hs-1/660 před jejím dokončením.

Žalobce v žalobě uvádí, že pozemek parc. č. 673 v k. ú. Staré Město, na kterém probíhají na základě napadeného rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením a stavebního povolení stavební úpravy domu, bezprostředně sousedí s pozemkem parc. č. 675/1 v k. ú. Staré Město, jehož je žalobce spoluvlastníkem, a na němž se nachází jeho bytová jednotka č. 20 v budově č.p. 1086. Uvedené pozemky odděluje zhruba 2,5 až 5 metrů široký pozemek parc. č. 675/2 v k. ú. Staré Město, který vždy sloužil a prozatím nadále slouží jako dvorek obyvatel domu č.p. 1086.

Žalobce ve svém odvolání poukázal na to, že ve vzdálenosti 4,5 metrů od bytové jednotky v jeho vlastnictví byl namontován na základě napadeného rozhodnutí komín, který pravděpodobně začne vypouštět pachy z kuchyně. Likvidace pražských střech, vykácení dvou vzrostlých stromů v centru města, velmi pravděpodobně nezvratné poškození třetího stromu ve vnitrobloku a zničení urbanistické a architektonické hodnoty stávající zástavby je evidentní a snadno prokazatelné na místě samém. Žalobce již na počátku stavebních prací podrobně popsal převážnou část změn stavby, které jsou předmětem napadeného rozhodnutí, jakož i jejich protiprávnost a z tohoto důvodu žádal, aby bylo přihlédnuto ke všem jeho námitkám. Dále poukazoval na to, že na základě rozhodnutí o změně stavby před dokončením, které ještě hlouběji umocňuje porušení stavebnětechnických, hygienických, protipožárních a jiných právních předpisů, jakož i norem na ochranu kulturních památek, bude zastavěna plocha určená pro dva vzrostlé stromy, které v dřívější době, kdy odstup budov byl limitních 7 m, tvořily přírodní překážky mezi okny budov. Zkrácením vzdálenosti byl hrubě narušen urbanisticko architektonický ráz vnitrobloku a porušeno ustanovení čl. 8 odst. 1 a odst. 3 vyhlášky č. 26/1999 Sb. HMP, o obecně technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (dále jen vyhláška OTPP). Důsledkem bude i znásobení ztráty soukromí žalobce a jeho rodiny v jedné polovině jejich bytové jednotky a zásadní znehodnocení majetku žalobce.

Dále žalobce poukazoval na to, že již před vydáním napadeného rozhodnutí, které umístění vzduchotechniky umožňuje, došlo v rozporu s nepravomocným stavebním povolením k umístění dvou rozměrných vzduchotechnických zařízení na střechu budovy, která tak byla oproti původní podobě zvýšena fakticky o dvě patra.Tento fakt má za následek úbytek oblohové složky v bytě žalobce, podstatné snížení oslunění a osvětlení jeho bytové jednotky, zastínění jeho bytové jednotky; nedostatečné odhlučnění vzduchotechniky má v nočních hodinách za následek nemožnost klidného spánku i při zavřených oknech a estetický dojem necitlivě zvýšené střechy je v památkově chráněném území katastrofální.

Žalobce v odvolání dále poukazoval na nedostatečné zajištění parkovacích stání, když z rozhodnutí vyplývá, že bude zajištěno pouze 14 parkovacích míst. Žalobce dále poukázal na to, že běžní vlastníci si nemohou v památkově chráněném území pořídit plastová okna, naproti tomu stavebníkovi z jakéhosi důvodu bylo toto umožněno.

Žalobce dále poukázal na to, že změnou tras rozvodů zdravotní instalace a vzduchotechniky dojde k naprostému zohyzdění urbanisticko architektonického rázu vnitrobloku, který již nyní budí dojem ropovodné stanice, a k dalšímu přiblížení stavby o přibližně 45 cm k bytové jednotce žalobce.

Žalobce k tomu doplňuje, že je tedy zcela zřejmé, že ve svém odvolání proti napadenému rozhodnutí správního orgánu prvého stupně se výhradně zaobíral skutečnostmi, které jsou předmětem tohoto rozhodnutí a zcela jednoznačně doložil, resp. navrhl důkazy o tom, že jsou přímo dotčena jeho práva.

Žalobce dále uvádí, že z prosté logiky věci plyne, že v důsledku jakékoliv další přístavby a nástavby budovy č.p. 660 dojde k dalšímu porušení ustanovení stavebnětechnických předpisů, konkrétně především vyhlášky OTPP, ke snížení pohody užívání žalobcovy bytové jednotky a tedy k omezení jeho vlastnického práva.

Stejně tak je dle názoru žalobce zřejmé, že předmětnou přístavbou dojde ke znemožnění znovuvysazení stromu, které tvořily estetickou clonu mezi obytnými místnostmi sousedních budov, byly urbanistickou a architektonickou součástí vnitrobloku a jejichž obnova by alespoň zmírnila evidentní nezákonné excesy, které byly umožněny na základě doposud nepravomocného stavebního povolení.

Žalobce konečně poukazuje na to, že podle ustanovení § 81 odst. 2 stavebního zákona je v případě přístavby vyžadováno územní rozhodnutí o změně stavby. Takové územní rozhodnutí nebylo v daném případě vydáno.

Žalobce dále poukazuje na to, že stavebník již od podání žádosti o vydání stavebního povolení nemůže být v dobré víře, jelikož obcházení právních předpisů a úmyslné zatajení základních skutečností před správním orgánem, tj. zatajení evidentních účastníků správního řízení, tedy jednoznačné porušení § 45 odst. 1 správního řádu, s cílem sebe obohatit a jinému způsobit újmu, nemůže od počátku požívat právní ochrany. Stavebník byl hned na počátku seznámen doporučeným dopisem a byl to on, kdo inicioval bezvýsledné smírčí jednání o narovnání.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě, které bylo soudu doručeno dne 29.1. 2010, uvedl, že žalobce může namítat jen tu nezákonnost rozhodnutí, kterou byl zkrácen na svých právech, a to jak hmotných, tak i procesních. Žaloba by měla obsahovat konkrétní tvrzení o tom, že žalobce byl zkrácen na svých právech, ale také specifikaci toho, jakými porušeními zákona v napadeném rozhodnutí byl žalobce zkrácen. Žalobce by měl konkrétně uvést úvahy, v čem spatřuje nezákonnost rozhodnutí. Podle názoru žalovaného však tyto požadavky žaloba nesplňuje.

Žalovaný k tvrzení o tom, že žalobce nebyl vyrozuměn o zahájení řízení, uvádí, že žalovaný v odvolacím řízení dospěl k závěru, že stavební úřad nepochybil, když žalobci nepřiznal postavení účastníka řízení o změně stavby před jejím dokončením. K tomu uvedl, že žalobce je spoluvlastníkem pozemku parc. č. 675/1 a vlastníkem bytové jednotky č. 20 v domě č.p. 1086 v k. ú. Staré Město. Není podstatné, zda by byl mezujícím či bezprostředním sousedem, ale zda jeho vlastnická práva mohou být navrhovanou změnou stavby před dokončením přímo dotčena. K tomu žalovaný uvádí, že žalobce ani v odvolání ani v žalobě neuvedl, v čem konkrétně a v jakém rozsahu mohou být povolovanou změnu stavby zasažena či omezena jeho vlastnická práva, která znemožňují či omezují jejich výkon. Žalobce pouze v obecné rovině tvrdí, že správní úřad podstatným způsobem porušil ustanovení o řízení před správním orgánem, což má za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé bez dalšího.

Dále žalovaný uvádí, že žalobce v rozporu s předmětem řízení o změně stavby před jejím dokončením tvrdí nesprávně v žalobě, že šlo o přístavbu potrubí vzduchotechniky, nástavbu jednotky vzduchotechniky na sousední budově a v přízemí k zastavění dvora, a proto měl být účastníkem. Předmětem řízení o změně stavby před jejím dokončení byly stavební úpravy, kterými došlo k zastavění části dvora na pozemku stavebníka na úrovni přízemí, které je pod úrovní sousedních staveb, k vnitřním úpravám objektu, kterými došlo ke snížení počtu pokojů a ke změně trasy zdravotní instalace a vzduchotechniky, nikoliv však k přístavbě či nástavbě, jak tvrdí žalobce.

K poukazu žalobce na to, že žalovaný se nevypořádal s odvolacími body uvedenými v odvolání žalobce, že ve vzdálenosti 4,5 m od jeho jednotky byl namontován komín, že dojde k likvidaci pražských střech a ke zničení urbanistické a architektonické hodnoty stávající zástavby, k vykácení dvou vzrostlých stromů a poškození třetího stromu ve vnitrobloku, ztráty soukromí žalobce a k zásadnímu znehodnocení jeho majetku, žalovaný opětovně poukazuje na to, že v odvolacím řízení posuzoval otázku, zda stavební úřad správně posoudil okruh účastníků řízení o změně stavby před jejím dokončením. Jelikož dospěl k tomu, že žalobce účastníkem řízení nebyl, zamítl odvolání žalobce jako nepřípustné. Důvody, které žalobce uvedl v žalobě, jsou to tytéž, které uvedl jako námitky k územnímu a stavebnímu povolení, a které byly posouzeny žalovaným i soudem v předchozím řízení. Nejde v daném případě o „komín”, kterým budou odváděni pachy z kuchyně, ale o vyústění vzduchotechniky, které není vyvedeno nad střechu objektu, ale podle ověřené projektové dokumentace je výfuk znehodnoceného vzduchu řešen společným kanálem v podlaze vyvedeným stavební šachtou nad střechu objektu. Tímto způsobem bude odváděn i vzduch z kuchyně. K tomuto řešení se vyjádřila i Hygienická stanice hlavního města Prahy jako dotčený orgán ochrany veřejného zdraví. Se změnou stavby před dokončením z hlediska památkové péče vydal souhlas i příslušný dotčený orgán na úseku státní památkové péče.

Z předloženého správního spisu vyplývá, že dne 11.2. 2009 vydal stavební úřad rozhodnutí č.j. Výst. 000816/2009-St-1/660, kterým k žádosti stavebníka podle § 118 odst. 1 a § 115 stavebního zákona povolil změnu stavby „stavební úpravy domu na hotel včetně přípojek vody a kanalizace” před jejím dokončením na pozemku parc. č. 673, dům č.p. 660 v k. ú. Staré Město, a to v následujícím rozsahu:

dostavba podsklepeného nájemního prostoru na úrovni 1. NP dvorního traktu

dispoziční úpravy v jednotlivých podlažích

snížení počtu pokojů ze 159 na 146 (275 lůžek)

1. PP - zrušení restaurace, přemístění provozu strojovny vzduchotechniky, přemístění provozu kuchyně

1. NP - zřízení provozu kuchyně, změna dispozice výtahových šachet, rozšíření obchodní plochy, změna řešení restaurační části, zrušení pokojů a snížení počtu pokojů na úrovni mezipatra

2. NP - zrušení mezonetu ve dvou pokojích

3. NP - náhrada čtyř pokojů dvěma apartmány

4. NP - náhrada dvou pokojů jedním apartmánem

5. NP - změna dispozice schodiště, náhrada čtyř pokojů dvěma apartmány a zrušení jednoho pokoje

6. NP - snížení počtu pokojů změnou dispozičního řešení

7. NP - změna dispozičního řešení pokojů

změna tras rozvodů zdravotní instalace a vzduchotechniky v návaznosti na změnu dispozičního řešení a změna tras vodorovných svodů dešťové vody.

Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, ve kterém uvedl, že o vydání napadeného rozhodnutí nebyl nijak vyrozuměn. Poukázal na to, že věc byla v předchozí době projednávána u stavebního úřadu pod č.j. Výst. 121090/2006-Hs-1/660 a u žalovaného pod č.j. S-MHMP 61210/2008/OST/Dl/He. K tomu žalobce poukazuje na to, že ani jeden ze správních soudů, jež v této věci rozhodovaly, si na rozdíl od žalovaného nedovolil zpochybnit fakt, že žalobce je účastníkem stavebního řízení. Důvodem jejich zamítavého rozhodnutí byl pouze a jedině právní názor, podle kterého proti předmětnému nezákonnému sdělení/rozhodnutí nelze podat správní žalobu.

Žalobce podává proto proti rozhodnutí o změně stavby před dokončením odvolání, které odůvodnil následujícím způsobem: Žalobce je vlastníkem bytové jednotky v budově čp. 1086 v k. ú. Staré Město. Pozemek parc. č. 673, na kterém probíhají na základě předmětného stavebního povolení a napadeného rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením, stavební práce, bezprostředně sousedí s pozemkem parc. č. 675/1 v k. ú. Staré Město, jehož je žalobce spoluvlastníkem a na němž se nachází jeho bytová jednotka. Tyto pozemky odděluje zhruba 2,5 až 7 metrů široký pozemek parc. č. 675/2, který sloužil a prozatím nadále slouží jako dvorek obyvatel domu č.p. 1086.

Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 59/99 a z nálezu Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 19/99 a z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp.zn. 3 As 47/2007 a sp.zn. 1 Afs 147/2005 dle názoru žalobce zcela nevyvratitelně plyne, že žalobce je účastníkem jak stavebního řízení, tak řízení o změně stavby před jejím dokončením, a příslušejí mu oprávnění tohoto účastníka. Pokud správní orgány výkon těchto práv žalobci neumožnily, má to za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Již tento fakt sám o sobě je podle názoru žalobce důvodem pro okamžité zrušení napadeného rozhodnutí.

Z prvého nálezu totiž jednoznačně plyne, že účastníkem stavebního řízení musí být vlastník pozemku, jež se nachází ve vzdálenosti 3,5m od stavebního pozemku. Zcela neoddiskutovatelně tedy musí být účastníkem předmětného řízení žalobce, kterého odděluje do pozemku, na jehož hranici vyrostla úplně nová přístavba, vzdálenost asi 2,5 m.

S ohledem na to, že žalobce napadl odvoláním jak stavební povolení, tak i rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením, nejsou tato rozhodnutí v právní moci. Stavebník přitom nemůže být v dobré víře, jelikož obcházení právních předpisů a úmyslné zatajení základních skutečností před správním orgánem, tj. nezahrnout dotčené osoby mezi účastníky správního řízení, tedy jednoznačné porušení ustanovení § 45 odst. 1 správního řádu, s cílem sebe obohatit a jinému způsobit újmu, nemůže od počátku požívat právní ochrany. Stavebník byl s celou problematikou od počátku seznámen doporučeným dopisem a sám inicioval bezvýsledně smírčí jednání o narovnání.

Žalobce rovněž uvádí, že kdy jindy by mělo dojít k zásadnímu narušení pohody bydlení, než v případě, kdy vyroste vedle bytové jednotky v 5. patře přibližně ve vzdálenosti 4,5 m přímo před okny přístavba, navíc navýšená o patro a dále ještě zvýšená o asi 4 m vysokou hlučnou klimatizaci. Tím dojde jak k podstatnému úbytku oblohové složky, tak ke snížení oslunění a osvětlení bytové jednotky. Navíc v rozporu s původním stavebním povolením byly pokáceny 2 vzrostlé stromy, které tvořily přirozenou clonu mezi budovami, které byly od sebe původně vzdáleny hygienicky limitních 7 m. Konečně byl ve vzdálenosti 4,5 m od bytové jednotky žalobce namontován komín, který pravděpodobně začne vypouštět pachy z kuchyně. Snad nikdo nepochybuje, že pokud se vedlejší budova přiblíží k bytové jednotce pod stanovený limit 7 m, a to asi o 3 m, navíc se fakticky zvýší o 2 patra, zastíní pohled na pražské památky a její součásti k tomu začnou hučet a vypouštět pachy, že dojde k zásadnímu snížení pohody bydlení do původního stavu zrekonstruované bytové jednotky nepochybného účastníka řízení. Likvidace pražských střech, vykácení dvou vzrostlých stromů v centru města, velmi pravděpodobně nevratné poškození třetího stromu ve vnitrobloku a zničení urbanistické a architektonické hodnoty stávající zástavby je též evidentní a snadno prokazatelné na místě samém.

Žalobce závěrem zdůrazňuje, že snaha o podřazení této stavby pod výjimku zvanou proluka je dle jeho názoru jen „třešničkou na dortu” u jednání, které ve svém celku naplňuje skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele.

Žalobce již na počátku stavebních prací podrobně popsal převážnou část změn stavby, které jsou předmětem napadeného rozhodnutí, jakož i jejich protiprávnost. Z tohoto důvodu je nutno též přihlédnout ke všem námitkám žalobce, které uvedl ve svých předchozích podáních včetně dvou správních žalob v této věci a kasační stížnosti.

Žalobce dále uvedl, že na základě napadeného rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením, bude v památkově chráněném území UNESCO v rozporu s předchozím ujištěním starosty městské části zastavěna plocha určená pro 2 vzrostlé stromy, které v dřívější době tvořily přírodní překážku mezi okny budov. Je nepochybné, že vzrostlé stromy navíc tlumily hluk a zvlhčovaly vzduch ve vnitrobloku. Celá věc je o to absurdnější, že na základě nepravomocného stavebního povolení již došlo ke zkrácení vzdálenosti mezi budovami ze sedmi metrů na přibližně 4,5 metrů. Tím byl jednak hrubě narušen urbanisticko architektonických ráz vnitrobloku a dále porušeno ustanovení čl. 8 odst. 1 a odst. 3 vyhlášky OTPP. Důsledkem je další znásobení ztráty soukromí žalobce a jeho rodiny v jedné polovině jeho bytové jednotky a zásadní znehodnocení jeho majetku.

Již před vydáním napadeného rozhodnutí došlo v rozporu s nepravomocným stavebním povolením k umístění dvou rozměrných vzduchotechnických zařízení na střechu budovy, která tak byla oproti původní podobě zvýšena fakticky o 2 patra.

Žalobce dále považuje za zcela absurdní fakt, že pro hotel na Praze 1 v místech, kde již nyní rezidenti nemohou zaparkovat svá vozidla, který bude mít 275 lůžek, je požadována nájemní smlouva na pronájem pouze 14 parkovacích míst, tj. maximálně přibližně pro 50 osob za podmínky, že tato parkovací místa nebude užívat management hotelu či jeho zaměstnanci.

Žalobce se dále v odvolání táže, jak je možné, že běžný vlastník si nemůže v památkově chráněném území pořídit plastová okna (což žalobce považuje za správné) a stavebníkovi, který je z jakéhosi důvodu privilegovaným subjektem, je tak umožněno. Navíc jsou tato plastová jakož i dřevěná okna v rozporu se stanoviskem Národního památkového ústavu vyklápěcí.

Změnou tras rozvodů zdravotní instalace a vzduchotechniky, které jsou nepochybně součástí stavby, dojde krom naprostého zohyzdění urbanisticko architektonického rázu vnitrobloku, který již nyní budí dojem ropovodné stanice, k dalšímu přiblížení stavby o přibližně 45 cm k bytové jednotce žalobce. Tento komín, který bude pravděpodobně z kuchyně hotelu a který navíc není ani vytažen až na střechu, pak bude dozajista vypouštět pachy v bezprostřední blízkosti oken žalobce. Pachy budou navíc zůstávat ve vnitrobloku, čímž bude „simulace ropovodní stanice zkompletována". Závěrem žalobce uvádí, že si vyhrazuje učinit podrobnější odůvodnění svého odvolání poté, co mu bude napadené rozhodnutí o změně stavby před ukončením v souladu se zákonem doručeno.

O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 28.8. 2009 č.j. S-MHMP 597766/2009/OST/Dl/Ba tak, že odvolání jako nepřípustné zamítl.

Žalovaný nejprve uvedl, že předmětem odvolacího řízení je řízení, kterému předcházelo vydání rozhodnutí o změně stavby před dokončením. Předmětem není rozhodnutí, kterým bylo vydáno stavební povolení, včetně námitek, které se týkají tohoto řízení, jako jsou odstupy staveb, počet parkovacích stání, snížení oblohové složky, snížení osvětlení a oslunění bytové jednotky žalobce, vykácení dvou stromů a poškození stromu třetího.

Žalovaný uvedl, že tvrzení žalobce o tom, že z citovaných nálezů a rozhodnutí soudů nevyvratitelně plyne, že je účastníkem řízení, jsou zavádějící. Právní názor v rozhodnutí soudu nepředstavuje obecně platné pravidlo schopné samostatné existence, nýbrž je třeba jej vnímat v kontextu právní normy kterou má soud vykládat a v kontextu skutkových a právních okolností rozhodnutí, z nějž vychází. Rovněž je zavádějící tvrzení žalobce, že ani jeden ze správních soudů, na které se obrátil s žalobami, si nedovolil zpochybnit fakt, že žalobce je účastníkem stavebního řízení.

Žalovaný dále uvedl, že z písemností založených ve správním spise vyplývá, že žalobce nebyl účastníkem sloučeného územního a stavebního řízení. Žalovaný dále uvedl, že řízení o změně stavby před jejím dokončením je návrhové řízení odlišné od řízení stavebního. Vymezit okruh účastníků řízení je povinností stavebního úřadu. Z ustanovení § 118 odst. 2 stavebního zákona vyplývá, že žádost o změnu stavby před dokončením stavební úřad projedná s účastníky řízení a dotčenými orgány v rozsahu, v jakém se změna dotýká práv účastníků stavebního, případně územního řízení, jakož i zájmů chráněných zvláštními právními předpisy s tím, že na řízení a povolení se vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním, případě územním řízení.

Na řízení o změně stavby před jejím dokončením lze tedy vztáhnout ustanovení § 109 stavebního zákona, který obsahuje právní úpravu účastníků stavebního řízení. Žalobce je spoluvlastníkem pozemku parc. č. 675/1 a vlastníkem bytové jednotky v 5. NP domu čp. 1086 v k. ú. Staré Město. Není podstatné, zda žalobce je mezujícím či bezprostředním vlastníkem, jak sám uvádí, ale zda jeho vlastnická práva mohou být navrhovanou změnou stavby před jejím dokončením přímo dotčena.

Ze znění stavebního zákona vyplývá, že účastníkem je vlastník sousedního pozemku pouze tehdy, může-li být jeho vlastnické právo navrhovanou stavbou přímo dotčena. Musí být tedy dotčena oprávnění, která tvoří obsah vlastnického práva, musí být přímo porušena, případně omezena navrhovanou změnou stavby před jejím dokončením. Jde o oprávnění vlastníka hmotnou věc držet, užívat, tj. realizovat své zájmy a potřeby, přenechat užívání jiné osobě, požívat, tj. brát z ní plody a jiné požitky a s věcí nakládat, tedy disponovat, například věc prodat. Výše uvedená oprávnění vlastníka přímo dotčena nejsou. Žalobce podle názoru žalovaného v odvolání neuvádí, v čem konkrétně, a v jakém rozsahu, mohou být povolovanou změnu zasažena či omezena jeho vlastnická práva. Tedy která z výše uvedených oprávnění vlastnického práva jsou přímo dotčena, jež znemožňují či omezují jeho výkon. Dostatečným projevem pochybností nemůže být bez dalšího pouhé tvrzení odvolatele, že je „přímo dotčen” bez výše uvedených požadavků. Účast v řízení nelze postavit pouze na tvrzení, že jsou přímo dotčena vlastnická práva.

Žalovaný dále uvedl, že žalobce nebyl účastníkem sloučeného územního a stavebního řízení, jehož výsledkem bylo výše citované stavební povolení. Tím méně může být vlastnické právo žalobce přímo dotčeno navrhovanou změnou stavby před jejím dokončením, kdy stavebními úpravami dochází k zastavění části dvora na úrovni 1. NP, které je pod úrovní sousedních staveb, k vnitřním úpravám objektu, kterými dochází ke snížení počtu pokojů a ke změně tras zdravotní instalace a vzduchotechniky. Ze shora uvedených důvodů žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nebyl účastníkem řízení o změně stavby před jejím dokončením, protože nevyplývá, že povolovaná změna se přímo dotýká jeho vlastnických práv, a že stavební úřad nepochybil, když s žalobcem jako s účastníkem řízení nejednal. Proto bylo odvolání žalobce zamítnuto jako nepřípustné.

Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. O věci přitom rozhodl bez jednání, neboť s tím oba účastníci řízení souhlasili, resp. nevyslovili ve stanovené lhůtě nesouhlas.

Městský soud v Praze věc posoudil takto:

Soud předně odkazuje na ustálenou judikaturu správních soudů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. 4 As 59/2004), dle níž je rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro nepřípustnost (§ 92 zákona č. 500/2004 Sb., dříve § 60 zákona č. 71/1967 Sb.) napadnutelným správní žalobou.

V dané věci je předmětem přezkumu rozhodnutí žalovaného, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto jako nepřípustné s odůvodněním, že mu nepříslušelo v řízení o povolení změny stavby před dokončením postavení účastníka řízení, neboť rozhodnutí vydané v I. stupni se podle žalovaného nemohlo přímo dotknout (zasáhnout) jeho práva. Žalovaný tedy věcně nerozhodoval o správnosti, resp. zákonnosti rozhodnutí stavebního úřadu, proto se ani soud otázkou zákonnosti či věcné správnosti rozhodnutí stavebního úřadu nemohl zabývat a mohl pouze přezkoumat závěr žalovaného o tom, že žalobce neměl (nepřísluší mu) postavení účastníka řízení.

Soud v prvé řadě poznamenává, že je mu z úřední činnosti známo, že otázka účastenství žalobce v původním stavebním řízení byla rovněž řešena soudy, a to na základě žaloby žalobce podané proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2008 čj. S-MHMP 61210/2008/OST/Dl/He. Tato žaloba byla původně odmítnuta usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008 čj. 9 Ca 178/2008-28. Kasační stížnost žalobce proti tomuto usnesení zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 11. 2008 čj. 8 As 43/2008-72. K ústavní stížnosti žalobce Ústavní soud nálezem ze dne 27. 4. 2010 sp. zn. III. ÚS 542/09 rozsudek Nejvyššího správního soudu a usnesení Městského soudu v Praze zrušil. Poté zdejší soud rozsudkem ze dne 21. 9. 2011 čj. 9 A 122/2010-151 shora uvedené rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2008 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění tohoto rozsudku přitom vyplývá, že soud dospěl k závěru, že žalobce měl být účastníkem stavebního řízení.

Soud dále obecně uvádí, že pochopitelně nelze než souhlasit s názorem žalovaného, že okruh účastníků řízení o změně stavby před jejím dokončením nutně nemusí být shodný s okruhem účastníků stavebního řízení, neboť je třeba vždy zkoumat, zda se navrhované (povolované) změny stavby před jejím dokončením dotýkají práv vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich. Nelze však již souhlasit s kategorickým tvrzením žalovaného, že nebyla-li určitá osoba účastníkem stavebního řízení, nemůže být ani účastníkem řízení o změně stavby před jejím dokončením. Pokud v důsledku navržených změn stavby před jejím dokončením se výrazně zvýší dopad stavby do vlastnických práv vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich, může dojít i k tomu, že stavbou ve svém souhrnu budou dotčena i práva osob, která původně povolenou stavbou dotčena nebyla. Širší okruh účastníků řízení by mělo řízení o povolení změny stavby před dokončením oproti stavebnímu řízení nepochybně například tehdy, pokud by předmětem řízení o změně stavby před jejím dokončením bylo výrazné zvýšení stavby.

Pokud tedy žalovaný odůvodnil závěr, že žalobce nemohl být účastníkem řízení o povolení změny stavby před jejím dokončením, především skutečností, že již dříve žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nemohl být ani účastníkem stavebního řízení, je třeba konstatovat, že takový závěr sám o sobě je nedostatečný. To platí v daném případě tím spíše, když prvotní předpoklad se v následném soudním přezkumu ukázal jako nesprávný.

S žalovaným není možno souhlasit ani v tom, že by žalobce v odvolání neuváděl konkrétní dopad povolované změny stavby před jejím dokončením do svých práv. Žalobce totiž takových konkrétních skutečností uváděl celou řadu: zastínění jeho bytové jednotky, zkrácení odstupové vzdálenosti od budovy stavebníka, nový vývod vzduchotechniky umístěný v blízkosti oken jeho bytové jednotky atd.

Žalovaný na str. 3 svého rozhodnutí uvedl, že předmětem posuzování nemohou být ta tvrzení žalobce, která se vztahují ke stavebnímu povolení a uvedl, že se jedná o odstupy staveb, počet parkovacích stání, snížení oblohové složky, snížení osvětlení a oslunění bytové jednotky žalobce, vykácení dvou stromů a poškození stromu třetího.

K tomu je třeba uvést, že žalobce uváděl ve svém odvolání ještě další skutečnosti, v nichž spatřoval dopad vydaného rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením do svých práv. Jedná se o komín namontovaný v blízkosti oken bytové jednotky žalobce, zvýšení přístavby o další dvě patra, nedostatečné odhlučnění nově povolené vzduchotechniky, zvýšení střechy, povolený tvar a materiál oken. K těmto skutečnostem se žalovaný ve svém rozhodnutí vůbec nijak nevyjádřil. Z jeho rozhodnutí nelze seznat, zda i tyto skutečnosti považoval za zásah vyplývající již z vydaného stavebního povolení nebo nikoli, případně zda se jedná skutečně o nové prvky stavby, které však podle názoru žalovaného nemají žádný dopad do práv žalobce. Pro posouzení správnosti rozhodnutí žalovaného je přitom primárním předpokladem, aby bylo jednoznačně vymezeno, které jednotlivé konkrétní části stavby, v nichž spatřuje žalobce zásah do svých práv, byly již povoleny stavebním povolením a které jsou předmětem řízení o povolení změny stavby před dokončením.

Pokud jde o odstup stavby, jíž se týká povolená změna stavby před dokončením, od stavby, v níž se nachází bytová jednotka žalobce, je třeba konstatovat, že i z žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že povolenou změnou stavby před jejím dokončením dochází k „zastavění části dvora“. Z této formulace je zřejmé, že se zvyšuje zastavěná plocha oproti původnímu stavebnímu povolení. Z předloženého spisového materiálu pak vyplývá, že nově je zastavována plocha přímo na hranici stavebního pozemku směrem k bytové jednotce ve vlastnictví žalobce. Žalovaný ve svém rozhodnutí k tomu uvádí toliko to, že žalobcovo vlastnické právo nemůže být dotčeno stavebními úpravami, kterými „dochází zastavění části dvora na úrovni 1. NP, které je pod úrovní sousedních staveb“. Takové konstatování je ovšem zcela nedostatečné, neboť ze samotné skutečnosti, že nově bude zastavěna plocha jen do výšky 1. NP a bude pod úrovní okolních staveb, ještě nemusí nutně plynout, že by zvýšení zastavěné plochy nemohlo mít žádný dopad do žalobcových práv. Je totiž třeba dále zkoumat, jakým způsobem budou nově vzniklé prostory užívány, zda a kde budou v těchto nových prostorech okna, odstupové vzdálenosti od stavby, jíž je žalobce spoluvlastníkem, a případně další skutečnosti rozhodné pro toto posouzení. Již samotná skutečnost, že nejkratší odstupová vzdálenost nově povolené přístavby od domu, jehož je žalobce spoluvlastníkem, činí podle projektové dokumentace cca 3,7 m, je velmi silnou indicií k tomu, aby žalobci bylo postavení účastníka řízení přiznáno.

Z takto pojatého odůvodnění tedy není vůbec zřejmé, jakým způsobem se žalovaný staví k některým námitkám vzneseným žalobcem v odvolání. Z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, čj. 6 A 48/92-23).

Tvrdí-li účastník řízení v odvolání určité skutečnosti, které dle jeho názoru zakládají jeho postavení účastníka řízení, musí odvolací správní orgán, zamítá-li odvolání jako nepřípustné, v odůvodnění svého rozhodnutí přezkoumatelným způsobem uvést, z jakých důvodů nepovažuje účastníkem řízení uváděné skutečnosti za dostatečný podklad pro jeho postavení účastníka řízení. Této své povinnosti přitom žalovaný nedostál.

Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Právním názorem, který soud vyslovil v tomto rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

Žalobce měl se svojí žalobou úspěch a náleží mu proto náhrada důvodně vynaložených a prokázaných nákladů řízení podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Tyto náklady spočívají v nákladech souvisejících se zastoupením advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů za 2 úkony právní služby po 2100 Kč (za převzetí věci a sepis žaloby), a 2 režijní paušály po 300 Kč. Celkem tedy činí náklady na právní zastoupení 4.800.- Kč. K tomu se připočítává daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, jíž je žalobcův advokát plátcem, ve výši 960 Kč. Další náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7.760 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek

uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 22. listopadu 2011

Mgr. Jana Brothánková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru