Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Ca 370/2009 - 53Rozsudek MSPH ze dne 09.12.2011

Prejudikatura

1 Afs 25/2005 - 62


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 10Ca 370/2009 - 53-55

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: CZECH CREDIT, spol. s r. o., se sídlem U Okrouhlíku 1820/3, Praha 5 - Smíchov, zast. JUDr. Ing. Pavlem Novákem, PhD., advokátem se sídlem Komunardů 36, Praha 7, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Praze, se sídlem Žitná 12, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.9.2009, čj. 4882/09-1400-201897,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou k soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí –výzvě Finančního úřadu v Mělníce ze dne19.6.2009, čj.. 51067/09/043960200588, vydané podle ust. dle § 57a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v účinném znění (dále jen „d.ř.“), kterou mu byla jako ručiteli uložena povinnost zaplatit daň z převodu nemovitostí ve výši 28.395,-Kč.

Rozhodnutí žalovaného žalobce napadá z následujících důvodů:

Žalobce má za to, že ze strany Finančního úřadu v Mělníce nebyly splněny zákonné podmínky pro vymáhání dlužného daňového nedoplatku po ručiteli dle § 57 d.ř., neboť správce daně je oprávněn ručitele vyzvat pouze tehdy, nebyl-li nedoplatek uhrazen daňovým dlužníkem, a přestože byl dlužník o jeho úhradu bezvýsledně upomenut a nedoplatek nebyl uhrazen ani při vymáhání, pokud není zřejmé, že by vymáhání bylo prokazatelně bezvýsledné. Finanční úřad a ani Finanční ředitelství v Praze nedoložili kroky, které by vedly k vymožení pohledávky. Daňový dlužník je fyzickou osobou podnikající podle živnostenského zákona registrovaný plátce DPH, přičemž adresa jeho pobytu a podnikání je uveřejněna na internetových stránkách. Místem podnikání bylo v uvedeném období rekreační zařízení, jehož adresa je rovněž zveřejněna na internetových stránkách včetně ceníku ubytovacích služeb. Žalobce požaduje zrušit rozhodnutí žalovaného, neboť se domnívá, že rozhodnutí je nezákonné, jelikož nebyly dodrženy zákonné podmínky pro vymáhání daňového nedoplatku po ručiteli. Správce daně také nedoložil, že přistoupil k vymáhání daňového nedoplatku daňovou exekucí nebo, že požádal o provedení exekuce soud nebo soudního exekutora. V rámci daňové exekuce bylo lze postihnout všechna majetková práva dlužníka, např. exekuci prodejem movitých věcí. Tedy správce daně ani odvolací orgán nedoložili, jakým způsobem, a na základě jakých důkazů dospěly ke shodnému závěru, že by vymáhání bylo prokazatelně bezvýsledné.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že správce daně musel nejprve provést úkony směřující k zjištění majetkových poměrů daňového dlužníka. Bylo zahájeno exekuční řízení na přikázání pohledávky na peněžní prostředky na účtech vedených u bank. Podle následného zjištění prodávající nedisponuje žádnými finančními prostředky a rovněž ani otevřenými účty a nevlastní žádné nemovitosti. Na podkladě výše uvedených zjištění byla správcem daně vydána výzva k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem; proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, v kterém uvedl, že ze strany správce daně nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání výzvy k uhrazení daňového nedoplatku namísto dlužníka, neboť nedoložil kroky, které by vedly k vymožení pohledávky po dlužníkovi. Žalovaný přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a uvedl, že ručitelská povinnost se aktivuje v okamžiku, kdy dlužník nesplnil svoji platební povinnost, a to dnem následujícím po marném uplynutí lhůty splatnosti. Výzvou podle § 57a odst. 1 d.ř. je ručiteli uložena platební povinnost, kterou je zasaženo do jeho hmotných práv, podle tohoto ustanovení správce daně oprávněn vyzvat ručitele k úhradě nedoplatku na dani pouze tehdy, nebyl-li nedoplatek uhrazen daňovým dlužníkem, ačkoliv byl daňový dlužník o jeho úhradu bezvýsledně upomenut a nedoplatek nebyl uhrazen ani při vymáhání, pokud není zřejmé, že vymáhání by bylo prokazatelně bezvýsledně. Splnění podmínky bezvýslednosti vymáhání je doloženo majetkovou nedostatečností daňového dlužníka. Úhrada dlužné daňové povinnosti prodávajícího nebyla provedena, z toho důvodu byl ke splnění platební povinnosti v souladu se zákonem vyzván žalobce.

Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Podle ust. § 57a odst. 1 písm. a) d.ř.: „Nedoplatek je povinen uhradit také ručitel, pokud mu zákon povinnost ručení ukládá a pokud jej správce daně k úhradě nedoplatku vyzve a současně stanoví lhůtu k jeho úhradě. Správce daně je oprávněn ručitele vyzvat pouze tehdy, nebyl-li nedoplatek uhrazen daňovým dlužníkem, ačkoliv byl daňový dlužník o jeho úhradu bezvýsledně upomenut a nedoplatek nebyl uhrazen ani při vymáhání, pokud není zřejmé, že vymáhání by bylo prokazatelně bezvýsledné. K výzvě správce daně připojí rozhodnutí o stanovení daně, k úhradě jejíhož nedoplatku je ručitel vyzýván. Proti této výzvě se může ručitel odvolat a včas podané odvolání má odkladný účinek.“

Ze správního spisu pro posouzení věci vyplývají tyto skutečnosti:

V rámci ústního jednání předložil dlužník správci daně doklad - Zápočet závazků pohledávek sepsaný dne 11.5.2006 mezi dlužníkem a ručitelem, z kterého vyplývá, že kupní cena z kupní smlouvy o prodeji nemovitosti ze dne 14.4. 2006 ve výši 946.464,- Kč byla v plné výši započtena na úhradu pohledávek věřitelů, a dlužník žádnou částku za prodej nemovitosti neobdržel.

Z Výkazu nedoplatků vydaného ke dni 16.5. 2008 Finančním úřadem v Mělníce vyplývá, že vůči dlužníkovi eviduje finanční úřad nedoplatky ve výši 31.234,- Kč.

Z interního sdělení vymáhacího oddělení Finančního úřadu v Mělníce ze dne 17.6. 2009, vyplývá, že nelze účinně vymáhat nedoplatky u daňového subjektu (dlužníka), z tohoto důvodu vymáhací oddělení navrhuje vymáhat daňový nedoplatek na dani z převodu nemovitostí po ručiteli.

V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí se uvádí, že daň z převodu nemovitostí vyměřená platebním výměrem dne 2.8.2007 daňovému dlužníku byla splatná dne 10.12.2007. Finanční úřad vydal dne 21.5. 2008 výzvu, kterou vyzval převodce nemovitosti S. K. k zaplacení nedoplatku daně z převodu nemovitostí vyměřenou platebním výměrem č.j. 6940/07/043960/0588 v náhradní lhůtě. Výzva byla řádně doručena dne 27.5. 2008. Vzhledem k tomu, že poplatník neuhradil předepsanou daňovou povinnost ve výši 31.234, Kč ve lhůtě splatnosti, zahájil správce daně vymáhání tím, že Finanční úřad vydal dne 21.5. 2008 výzvu, kterou vyzval převodce nemovitosti S. K. k zaplacení nedoplatku daně z převodu nemovitostí vyměřenou platebním výměrem č.j. 6940/07/043960/0588 v náhradní lhůtě. Protože nedoplatek nebyl uhrazen ani v náhradní lhůtě byl výkaz nedoplatku předán k vymáhání oddělení daňové správy, kde byly provedeny další úkony k vymožení předmětného nedoplatku. Správce daně musel nejprve provést úkony směřující k zjištění majetkových poměrů daňového dlužníka. Bylo zahájeno exekuční řízení na přikázání pohledávky na peněžní prostředky na účtech vedených u bank a bylo zjištěno, že prodávající nedisponuje žádnými finančními prostředky a rovněž ani otevřenými účty a nevlastní žádné nemovitosti. Až na podkladě uvedených zjištění byla vydána výzva k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem.

V ustanovení § 57a odst. 1 zákona o správě daní a poplatků účinném od 1. 6. 2006 zákonodárce jednoznačně stanovil, že správce daně je oprávněn ručitele vyzvat pouze tehdy, nebyl-li nedoplatek uhrazen daňovým dlužníkem, ačkoli byl daňový dlužník o jeho úhradu bezvýsledně upomenut a nedoplatek nebyl uhrazen ani při vymáhání, pokud není zřejmé, že vymáhání by bylo prokazatelně bezvýsledné. I ručitel v daňovém řízení tedy může odepřít plnění daňového dluhu, pokud věřitel (správce daně) zavinil, že tento dluh nemohl být uspokojen dlužníkem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2008, č. j. 2 Afs 100/2006 – 59, www.nssoud.cz viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2008, č. j. 2 Afs 100/2006 – 59, www.nssoud.cz). Rovněž podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1 Afs 25/2005 – 62, (www.nssoud.cz ) vyplývá, že správce daně nesmí bez zákonného důvodu rezignovat na svou povinnost požadovat uhrazení daňového nedoplatku u primárního daňového dlužníka a přenést odpovědnost za placení daňového nedoplatku zcela na ručitele, a to bez jakéhokoli předchozího úkonu směřujícího k zaplacení daňového nedoplatku primárním dlužníkem.

Soud přezkoumal postup správce daně, na základě listin založených ve správním spise, a to na základě listin založených ve věřejné části, jakož i na základě listin z části správního spisu vyloučeného z nahlížení, a dospěl k závěru, že správce daně postupoval v souladu s ust. § 57a odst. 1 písm. a) d.ř., neboť k vydání výzvy vůči ručiteli přistoupil, až poté, co prověřil majetkové poměry dlužníka. Správce daně zjistil, že dlužník není zaměstnán, podniká v pronajaté nemovitosti, nemá finanční prostředky na účtech a má nedoplatky na daních i nesplacené závazky vůči jiným věřitelům. Kupní cenu z prodeje nemovitosti použil dle Zápočtu závazků a pohledávek na započtení pohledávky ze smlouvy o úvěru (708.490,- Kč) postoupené na kupujícího od Komerční banky, část (ve výši 21.130,- Kč) byla započtena proti pohledávce z usnesení Okresního soudu v Mělníce a smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi IMPER s.r.o. a žalobcem, pokud jde zbylou část (ve výši 216.844,-Kč) byla započtena dle Zápočtu závazků na pohledávky dalších věřitelů. Dle sdělení finančního úřadu jsou od roku 1997 po dlužníkovi vymáhány daňové nedoplatky. Dle sdělení dlužníka žádnou nemovitost nevlastní (což si ověřil finanční úřad v Katastru nemovitostí). Až na základě tohoto důkladného prošetření majetkových poměrů dlužníka dospělo vymáhací oddělení Finančního úřadu v Mělníce (interní sdělení ze dne 17.6.2009) k závěru, že vymáhání předmětné daně po dlužníkovi by bylo zjevně bezúspěšné.

Na základě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že správce daně, jakož i žalovaný postupovali v souladu s výše citovaným ust. § 57a odst. 1 písm. a) d.ř., když přistoupili k vydání výzvy až poté, co na základě vydání platebního výměru ze dne 2.8.2007 a vydání výzvy k zaplacení v náhradní lhůtě (21.5.2008) dlužník daň neuhradil, a po zjištění skutečných majetkových poměrů dlužníka, z něhož vyplynulo, že vymáhání daně po dlužníku by bylo prokazatelně bezvýsledné. Soud proto nemohl přisvědčit žalobní námitce žalobce uplatněné v žalobě, že žalovaný nedoložil kroky, které jej vedly k závěru, že vymáhání daně po dlužníku by bylo zjevně bezúspěšné. Postup správce daně, v rámci kterého dospěl k závěru, že vymáhání daně po prodávajícím by bylo prokazatelně bezúspěšné, je rovněž v odůvodnění rozhodnutí žalovaného přezkoumatelně vyložen.

Vzhledem k uvedenému se soud nemohl ztotožnit s námitkou uplatněnou v žalobě a nemohl než konstatovat, že žalovaný vydal rozhodnutí v souladu se zákonem, a protože soud neshledal ani takové vady řízení, které by mohly mít z procesního hlediska vliv na nezákonnost napadeného rozhodnutí, žalobu podle ust. § 78 odst. 7 zák.č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po
doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského
soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 9.12. 2011

Mgr. Jana Brothánková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru