Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Ca 369/2009 - 67Rozsudek MSPH ze dne 06.09.2011

Prejudikatura

4 Ads 35/2011 - 75


přidejte vlastní popisek

Číslo jednací: 10Ca 369/2009 - 67-75

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: V.P., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, zastoupeného prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem se sídlem AK Kříž-Bělina, Dlouhá 13, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.7.2009, č.j.S- MHMP 591066/2009,

takto:

I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 31.7.2009, č.j.S-MHMP 591066/2009 a rozhodnutí ředitelky Gymnázia Christiana Dopplera ze dne 5.6.2009, č.j. 491/08 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včas podanou žalobou se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitelky Gymnázia Christiana Dopplera ze dne 5.6.2009 č.j. 491/08 vydané ve věci „žádosti Valentýna Plzáka na odškodnění – doplacení stipendia výše jmenovaného za studijní roky 1988/1989 a 1989/1990“.

Žalobce v žalobě namítl, že uvedeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost jeho matky E.P. o doplacení stipendia ze dne 10.12.1990 ve spojení s jeho podáním ze dne 30.4.2008, a to s odůvodněním, že došlo k promlčení ve 3 leté obecné lhůtě, která dle názoru žalovaného měla začít plynout od data podání matčiny žádosti. Žalobce tento závěr považuje za nepodložený a poukazuje na ust. § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), podle něhož lhůta neplyne, pokud v promlčecí lhůtě účastník uplatní právo u soudu nebo u příslušného orgánu. Tuto podmínku má za splněnou nejen podáním původních žádostí ve studijním roce, za který bylo o stipendium žádáno, ale znovu žádostí o doplacení a tříletá lhůta, vzhledem k tomu, že je požadováno doplacení od r. 1988, byla v roce 1990 ještě zachována. Navrhl proto zrušení rozhodnutí orgánů obou stupňů.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě ze dne 15.7.2010 předně namítl, že žaloba trpí formálními nedostatky, které brání jejímu projednání, neobsahuje označení důkazů, které žalobce navrhuje k prokázání svých tvrzení provést dle § 71 odst. 1 písm.d) s.ř.s. a nejsou v ní dostatečně vylíčeny konkrétní skutečnosti ani uvedeny odkazy na skutečnosti, o něž žalobce svoje tvrzení opírá.

K argumentaci žalobce žalovaný uvádí, že tato vychází z předpokladu, že dopis ředitelky Gymnázia Korunní ze dne 20.12.1990, kterým bylo rozhodnuto o nepřiznání doplacení sociálního stipendia, neměl náležitosti správního rozhodnutí dle zákona č. 71/1967 Sb. ve znění platném v době vydání rozhodnutí (dále jen „správní řád“). Žalobcův právní názor, formulovaný již v žádosti ze dne 30.4.2008, že řízení o přiznání stipendia konané v roce 1990 se mělo odehrávat v režimu správního řízení a rozhodnutí ředitelky Gymnázia Korunní o přiznání nebo nepřiznání doplacení stipendia mělo vykazovat obligatorní znaky rozhodnutí dle § 46 a 47 správního řádu, je podle žalovaného nesprávný. Rozhodný je právní stav ke dni vydání zamítavého rozhodnutí ředitelky Gymnázia Korunní ze dne 20.12.1990 a podle § 24 tehdy platného školského zákona č. 29/1984 Sb. ve spojení s prováděcí vyhláškou Ministerstva školství ČSR č. 84/1984 Sb., o poskytování stipendií a hmotného zabezpečení žákům gymnázií a SOŠ a též ve spojení § 25 tehdy platného zákona č. 77/1978 Sb., o státní správě ve školství, neukládal ředitelům škol rozhodování v rámci správního řízení. Jednalo se o svébytné, samostatně upravené řízení sui generis dle zvláštních, shora uvedených právních předpisů. Ust. § 25 zákona č. 77/1978 Sb. platné ke dni 20.12.1990, stanovilo, že stipendium přiznává a odnímá žákům středních škol ředitel školy a postup při přiznávání a odnímání stanovil podzákonný předpis, v tomto případě shora uvedená vyhláška. Ust. § 12 této vyhlášky stanovilo, že o přiznání a odnětí stipendia poskytovaného podle této části rozhoduje ředitel školy a proti rozhodnutí ředitele školy může podat žák, a je-li nezletilý, jeho zákonný zástupce prostřednictvím ředitele školy odvolání krajskému národnímu výboru, který školu odborně vede. Ani z jiných ustanovení zákona č. 77/1978 Sb., ani z citované vyhlášky nevyplývá, že se na rozhodnutí ředitele v těchto případech užijí ustanovení správního řádu. Rozhodnutí ředitele o nepřiznání dodatečného stipendia proto nemuselo mít ke své platnosti a rozvinutí právních účinků náležitosti rozhodnutí ve správním řízení. Žalobce svoji argumentaci jak v žádosti ze dne 30.4.2008, tak odvozeně v žalobě postavil na chybném právním závěru.

Žalovaný tak dovozuje, že došlo k řádnému rozhodnutí již dopisem ředitelky Gymnázia Korunní ze dne 20.12.1990 o nepřiznání dodatečného sociálního stipendia, tato skutečnost má jako předběžná otázka zásadní význam pro posouzení přípustnosti i důvodnosti žaloby.

V této souvislosti žalovaný dále uvádí možnost dle § 12 odst. 2 vyhlášky č. 84/1984 podat proti rozhodnutí ředitele školy o přiznání nebo odnětí stipendia odvolání krajskému národnímu výboru, který školu odborně vedl, čehož ale zákonná zástupkyně žalobce (aniž ji v tom bylo jakkoliv bráněno) nevyužila, rozhodnutí ředitelky Gymnázia Korunní tak nebylo napadeno tímto opravným prostředkem a bylo tak pravomocně skončeno.

Žalovaný se vrací k dalšímu tvrzení uváděnému žalobcem jen v žádosti z 30.4.2008, a sice k absenci zákonem předvídaného rozhodnutí ještě v roce 2008, toto tvrzení však pro aplikaci shora uvedených dotčených právních norem nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Prvostupňové i napadené rozhodnutí touto žalobou se pak sice mohou jevit jako nadbytečná, ovšem v žádném případě nelze konstatovat jejich nesprávnost, nezákonnost nebo právní následek spočívající ve zkrácení nebo porušení práv žalobce.

Žalovaný zastává názor, že i v případě, že by se ukázalo, že i rozhodnutí ředitelky Gymnázia Korunní o nepřiznání dodatečného stipendia mělo být vydáno ve správním řízení, i potom jsou závěry ohledně promlčení nároku žalobce v prvostupňovém i druhostupňovém rozhodnutí správné. I při rozhodnutí ve správním řízení by totiž v době prvostupňového rozhodnutí byl nárok žalobce v každém případě promlčen, neboť nebyly naplněny podmínky stavení promlčení dle § 112 občanského zákoníku. Dle názoru žalovaného se doba promlčení dle tohoto ustanovení staví pouze tehdy, je-li právo uplatněno v promlčecí době u soudu nebo jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení věřitel řádně pokračuje. Stavení běhu je pak možné jen po dobu řízení před tímto orgánem. Na základě toho pak žalovaný dovozuje, že nárok na vyplacení stipendia žalobci je promlčen, neboť žalobce (resp. zákonný zástupce) měl a mohl napadnout rozhodnutí ředitelky Gymnázia Korunní u příslušného krajského národního výboru a neučinil tak, a měl-li za to, že toto rozhodnutí nenaplňuje formální náležitosti rozhodnutí, měl a mohl se v bezprostřední reakci na dopis ředitelky takového rozhodnutí dožadovat. Uzavírá, že běh promlčecí doby tedy nemohl být stavěn, když žalobce (zákonný zástupce) své právo takto neuplatnil, tudíž žádost žalobce byla správními orgány (prostupňovým i druhostupňovým) posouzena již jako nový návrh a správně konstatovaly promlčení nároku. Běh obecné promlčecí doby musel započít nejpozději dnem doručení rozhodnutí ředitelky Gymnázia Korunní ze dne 20.12.1990 žalobci a běh obecné promlčecí doby tak nebyl nikdy stavěn a nárok na výplatu stipendia uplatněný v žádosti č.j. 332/08 ze dne 30.4.2008 byl ke dni podání této nepochybně promlčen.

Žalovaný uzavírá, že s přihlédnutím k širším skutkovým okolnostem případu a zásadám výkonu veřejné správy není možné poskytnou právní ochranu tomu, kdo se o průběh řízení nestaral v době, kdy to bylo dle právních předpisů třeba a námitky proti formě rozhodnutí ředitelky Gymnázia Korunní začal vznášet až po 18 letech od vydání rozhodnutí. Ředitel školy oprávněně předpokládal, když žalobce (zákonný zástupce) nepodal proti jeho rozhodnutí opravný prostředek, ani bezprostřední nenamítal nedostatek formy rozhodnutí, že jeho rozhodnutí je konečné a kvalifikované. Žalovaný má za to, že je třeba dbát i právní jistoty samotných orgánů veřejné správy.

Žalobce v rámci repliky k námitce žalovaného, že v žalobě nejsou označeny důkazy, soudu tyto zaslal s ohledem na skutečnost, že dokumenty pocházející od tehdejšího Gymnázia W. Piecka a vykazují tak zásadní vady, že měl vážné pochybnosti, zda vůbec byly založeny do nějakého spisu a řádně dokumentovány.

V replice k vyjádření žalovaného, doručené Městskému soudu v Praze dne 21.1.2011, žalobce opakovaně tvrdí, že na řízení o stipendiu se tehdejší správní řád vztahoval. Termínem „postup při přiznávání...“, který zákon č. 77/1978 Sb. užil v ustanovení § 25 odst. 2, pak dle něj nelze vykládat tak, že by vyhláška č. 84/1984 Sb. měla být předpisem, který v plném rozsahu určuje pravidla pro přiznávání stipendií. Má za to, že tato měla vymezit především hmotně právní kritéria přiznávání, tedy zejména druhy stipendií, stanovení maximálně výše přijmu, při kterém lze stipendium ještě přiznat atd. Pokud obsahovala ustanovení § 12, pak výlučně pro určení, který orgán rozhodoval o odvolání a taktéž, kdo má právo odvolání podat. Působnost správního řádu dovozuje z ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 77/1978 Sb., přičemž poznámka pod čarou č. 1 obsahovala odkaz na zákon č. 71/1967 Sb., správní řád a mezi takový případ dle něj patřilo i rozhodování o hmotném zabezpečení dle § 25 odst. 1 zákona č. 77/1978 Sb.

K principu právní jistoty uvádí, že tento jako soukromoprávní institut platí mezi z hlediska zákona rovnými subjekty. Ve veřejném právu se pak uplatňuje pouze ve prospěch soukromoprávních subjektů. Domnívá se, že žalovaný by měl zohlednit ustanovení tehdejšího správního řádu (zákon č. 71/1967 Sb.) – předně § 54 odst. 2 (lhůta pro odvolání se počítala od oznámení rozhodnutí), § 54 odst. 3 (stanovena fikce včasnosti odvolání pro případ, kdy rozhodnutí obsahovalo vadné nebo žádné poučení), § 51 odst. 1 (oznámení se děje doručením písemného vyhotovení rozhodnutí - postup dle odst. 2 nepřicházel do úvahy) a § 47 odst. 5 ve spojení s § 47 odst. 2 a 3 (jaké náležitosti má mít písemné vyhotovení). Listina datovaná 20.12.1990 žádnou z těchto náležitostí neměla, navíc měla dle § 24 odst. 1 být doručována do vlastních rukou, což nebyla. Toto všechno pak pokládá za tak hrubé vady, že takováto listina nemůže být považována za něco způsobilé vyvolat účinky rozhodnutí a jde tudíž pouze o vyjádření právního názoru správního orgánu, zda tu kterou část vyplatí či ne. Vysvětluje, že pokud snad nyní používá pro listinu termín „rozhodnutí“, neznamená to, že by v roce 1990 měl snad on nebo jeho matka povědomí o tom, že se jedná o správní rozhodnutí. Tuto listinu považuje za důkaz o neznalosti správního orgánu (ředitelky gymnázia).

Závěrem k poukazu žalovaného, že nebyly včas namítány ani nedostatky formálních náležitostí rozhodnutí, dodává, že toto by bylo možné v případě někoho, u něhož lze vzhledem k jeho postavení, funkci a vzdělání očekávat znalost zásad správního řízení a principů tzv. dobré správy, o což se u jeho matky nejednalo.

Při jednání konaném dne 6.9.2011 obě strany sporu setrvaly na svých stanoviscích. Žalobce zdůraznil, že o žádostech o přiznání stipendia z 14.6.1988 a 6.10.1989 mělo být řádně rozhodnuto a ředitelka školy na základě podání jeho matky ze dne 10.12.1990 o doplacení stipendia (když potvrzení o příjmu matky bylo vydáno až následně) si měla ujasnit, zda o žádostech rozhodnuto bylo řádně či nikoli a podle toho buď o nich rozhodnout, popř. šlo –li o věc rozhodnutou, poučit jeho matku, aby podala návrh na obnovu řízení. Tomu pak ředitelství školy nedostálo ani tehdy ani nyní. Žalobce tvrdí, že nebylo o žádostech řádně rozhodnuto a nemůže proto dojít k promlčení. Žalovaný poukázal na to, že o možnosti návrhu na obnovu řízení není správní orgán povinen účastníky poučovat.

Soud při jednání k důkazu konstatoval listiny doložené žalobcem, evidované na čl. 39-46 soudního spisu, a to žádost o stipendium na školní rok 1988/89 ze dne 14.6.1988 (kterou žalobce doložil soudu i v originále s tím, že byla dokonce tato vrácena jako příloha dopisu z 30.9.1988) , sdělení ředitele Gymnasia W.Piecka ze dne 30.9.1988, kopii žádosti o stipendium na školní rok 1989/90 z 6.10.1989, dopis matky žalobce ze dne 16.1.1989, podání matky žalobce ze dne 10.12.1990, odpověď ředitelky ze dne 20.12.1990. Žalovaný nezpochybnil pravost předložených listin, nicméně jeho rozhodnutí stojí na tom, že nárok je promlčen.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

O námitkách žaloby uvážil soud takto:

Žalobce tvrdí, že závěr žalovaného o promlčení jeho nároku na doplacení stipendia, vyplývající z žádosti jeho matky ze dne 10.12.1990 ve spojení s jeho podáním ze dne 30.4.2008 nemůže obstát, neboť žádosti o přiznání stipendia za konkrétní školní rok byly podány a žádost o doplacení stipendia byla matkou podána 10.12.1990 a požadováno doplacení od r. 1988, a tedy ve smyslu ust. § 112 občanského zákoníku podmínku v něm uvedenou (uplatnit nárok u příslušného orgánu) splnil a tříletá lhůta byla v roce 1990 ještě zachována, o žádosti jeho matky o doplacení stipendia však nebylo řádně v r. 1990 rozhodnuto.

Ze správního spisu i z kopií dokumentů zaslaných soudu žalobcem vyplývá, že matka žalobce (jako zákonná zástupkyně) podala žádost o stipendium pro syna pro školní rok 1988/89 14.6.1988. Na formuláři, předloženém i v originále soudu, není uveden výsledek rozhodnutí o přiznání či nepřiznání stipendia, matce žalobce bylo sděleno dopisem ze dne 30.9.1988 ředitelem školy, že žádost postrádá řádné doložení příjmů živitelky(matky žalobce) a nemůže být doložena jen jejím prohlášením, jež má formu dopisu z 1.10.87 a byla proto vyzvána, aby doložila žádost potvrzenou jejím zaměstnavatelem nebo finančním odborem ONV. Z dopisu se podává, že žádost byla skutečně v originále vrácena matce žalobce v příloze. Obdobně byla podána žádost pro školní rok 1989/90 dne 6.10.1989.

Z dopisu matky žalobce adresovaného Ředitelství Gymnázia W.Piecka ze dne 16.1.1989 vyplývá, že matka požádala o přiznání stipendia pro rok 1988/89 ještě 30.9.1988 a dopisem z 25.11.1988 jí bylo sděleno, že studijní komise rozhodla přiznat výjimečně stipendium podle § 10 vyhl.č. 84/1984 Sb. a podmínkou pro další výplaty stipendia, tj. v lednu 1989 do 10. každého měsíce bylo předložení-doplnění žádosti o doklady potvrzující a) její příjem od zaměstnavatele, nebo že žádný příjem nemá. K tomu matka žalobce v dopise uvádí, že KS MON odmítl vydat jakékoliv potvrzení, dále b) čestné prohlášení ověření ONV Praha 6, že otec dítěte neplní vyživovací povinnost - k tomu uvádí, že bylo doloženo 30.11.1988, a dále za c) se uvádí, že 6.1.1989 požádala finanční odbor o vystavení potvrzení o příjmu, které bylo dne 12.1.1989 zasláno v opise- opět negativní. Pisatelka uvedla, že má za to, že učinila vše a pokud přesto stipendium nebylo přiznáno a do dnešního dne jej syn neobdržel, pak bez jejího zavinění.

Dopisem ze dne 10.12.1990 adresovaném Ředitelství Gymnázia v Korunní ulici (dříve W.Piecka) matka žalobce požádala o přiznání stipendia pro svého syna se zpětnou platností, a to za dobu od ledna do června 1989 a od ledna do června 1990, neboť bylo zamítnuto s tím, že její zaměstnavatel, konferenční servis MON Praha nevydal potvrzení o jejím příjmu. To že uvedená organizace tak učinila až 29.9.1990, nebylo zaviněno jí, ale touto organizací (u níž je registrována jako tlumočnice od r. 1985). K tomu odkázala na rozsudek Městského soudu č.j. 8C 273/89 z 28.4.1990.

Tehdejší ředitelka školy H.O. dopisem ze dne 20.12.1990 sdělila, že této žádosti nevyhověla s odůvodněním, že podle vyhlášky MS lze přiznat stipendium se zpětnou platností pouze do 1 měsíce.

Žalobce se podáním ze dne 30.4.2008 (doručeným 2.5.2008), evidovaným pod č.j. 332/08, obrátil na ředitelku Gymnázia CH. Dopplera, jako nástupce Gymnázia Korunní, kde studoval, vylíčil v něm postup ohledně žádostí o stipendium od r. 1987, včetně poukazu postupy tehdejšího gymnasia ohledně žádostí ze dne 14.6.1988 a 6.10.1989 s tím, že vyhověno bylo až žádosti z 6.9.1990 na školní rok 1990/91, když konečně KS MON poskytl 29.9.1990 potvrzení o příjmu. Jelikož nepřiznání stipendia v předchozím období bylo způsobeno zaměstnavatelem, požádala jeho matka žádostí ze dne 10.12.1990 o zpětné přiznání stipendia, ředitelkou školy H.O. bylo reagováno dopisem ze dne 20.12.1990. Žalobce uvedl dále, že o žádosti matky ze dne 10.12.1990 tak nebylo vůbec rozhodnuto zákonem předepsaným způsobem tj. vydáním rozhodnutí podle § 46 správního řádu a majícího náležitosti dle § 47 správního řádu, a proto žádal, aby byla uvedená záležitost projednána. Dopisem ze dne 4.8.2008 č.j. 491/08 bylo k tomuto podání žalobci sděleno, že doba podání žádosti na odškodnění byla již promlčena.

Ze správního spisu dále vyplývá, že žalobce následně uplatnil opatření proti nečinnosti i žalobu k soudu ve věci nečinnosti projednání žádosti jeho matky ze dne 10.12.1990, jak se domáhal podáním ze dne 30.4.2008; toto soudní řízení skončilo usnesením o zastavením řízení ze dne 21.7.2009 č.j. 8 Ca 30/2009-30, neboť bylo vydáno rozhodnutí ředitelky Gymnázia Christiana Dopplera ze dne 5.6.2009 č.j. 491/08.

Tímto rozhodnutím „ve věci žádosti V.P. o odškodnění“ byla žádost ze dne 30.4.2008 č.j. 322/08 na odškodnění zamítnuta. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že žadatel požadoval od současné ředitelky, aby projednala a rozhodla o žádosti jeho matky ze dne 10.12.1990 o doplacení stipendia za studijní roky 1988/89 a 1989/90. Ředitelka (po konzultaci s právním oddělením nadřízeného orgánu, který uvedl, že žádosti nelze vyhovět) odkázala na ust. zákona č. 29/1984 Sb. s tím, že matka žalobce podala žádost o doplacení stipendia dne 10.12.1990 a že běh promlčecí doby výplaty stipendia lze počítat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jelikož ten je ve vztahu subsidiarity ke školskému zákonu. Zákon o soustavě základních a středních škol žádné speciální ustanovení k promlčení nároků nestanoví. S odkazem na obecnou promlčecí dobu dle občanského zákoníku v délce tří let, kdy tato doba běží u stipendia prospěchového ode dne ukončení školní docházky, u stipendia sociálního ode dne žádosti žadatelovy matky, byl učiněn závěr, že promlčecí doby dle obou ustanovení občanského zákoníku uběhly, žadatel již nemá nárok na doplacení stipendia, proto se jeho žádost z 30.4.2008 o projednání rozhodnutí žádosti z 10.12.1990 o doplacení stipendia za uvedené studijní roky zamítá z důvodu promlčení jeho nároku.

V odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobce namítl, že zamítnutí žádosti o doplacení stipendia je zdůvodněno uplynutím promlčecí doby k datu podání ze dne 30.4.2008, správní orgán však opominul skutečnost, že řízení o doplacení stipendia nebylo zahájeno až cit. podáním ze dne 30.4.2008, ale již žádostí jeho matky ze dne 10.12.1990, na jejíž místo po nabytí zletilosti nastoupil, kromě toho existují samotné žádosti o stipendium ze dne 14.6.1988 a 6.10.1989 a podání ze dne 30.4.2008 představuje pouze urgenci rozhodnout v zahájeném řízení, proto také nebylo jako návrh na zahájení řízení toto podání označeno.

Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 31.7.2009 č.j. S-MHMP 591066/2009 bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí ze dne 5.6.2009 bylo potvrzeno. V odůvodnění žalovaný shrnul průběh řízení od doručení podání ze dne 30.4.2008, v dalším je odůvodnění tohoto rozhodnutí totožné s odůvodněním rozhodnutí I. stupně.

Soud přezkoumal uvedený postup, který vedl k vydání rozhodnutí ze dne 5.6.2009 a 31. 7.2009 a dospěl k závěru o důvodnosti tvrzení žalobce, že napadená rozhodnutí nemohou obstát, a to z následujících důvodů:

Podáním ze dne 30.4.2008 se žalobce domáhal, aby bylo rozhodnuto o žádosti jeho matky ze dne 10.12.1990 o zpětné přiznání stipendia s tím, že o této žádosti nebylo rozhodnuto zákonem předepsaným způsobem tj. rozhodnutím podle správního řádu, neboť na tuto žádost jeho matky bylo reagováno toliko přípisem ze dne 20.12.1990, v němž tehdejší ředitelka toliko uvedla, že stipendium lze přiznat nejvýše 1 měsíc nazpět od podání žádosti. Podle obsahu podáním z 30.4.2008 žalobce urgoval vydání rozhodnutí o žádosti jeho matky ze dne 10.12.1990 postupem podle správního řádu, který podle jeho názoru na řízení dopadal i v době podání žádosti jeho matky a tvrdil, že o této žádosti jeho matky rozhodnuto řádným procesním způsobem nebylo. Připadalo tak v úvahu posouzení, zda bylo řádným způsobem o žádosti matky žalobce ze dne 10.12.1990 rozhodnuto, tj. zda přípis ředitelky školy ze dne 20.12.1990 je možné považovat za rozhodnutí o žádosti matky žalobce, způsobilé nabýt právních účinků (jak následně až ve vyjádření k žalobě dovozuje žalovaný); pro ten případ by se jednalo o věc pravomocně rozhodnutou.

V opačném případě - pakliže přípis ředitelky ze dne 20.12.1990 není rozhodnutím, a o žádosti matky žalobce rozhodnuto řádným procesním postupem nebylo, bylo nutno o této žádosti ze dne 10.12.1990 dodatečně rozhodnout, jak žádal žalobce podáním ze dne 30.4.2008. Předmětem podání žalobce ze dne 30.4.2008 nebyl „nárok na odškodnění“, ale požadavek, aby v řízení zahájeném podáním žádosti ze dne 10.12.1990 bylo vydáno řádné rozhodnutí o zpětném přiznání stipendia za konkrétní předcházející studijní období. Rozhodnutí I. a II. stupně napadená touto žalobou opírající se o uplynutí promlčecí doby dle občanského zákoníku pro uplatnění nároku, nemohou proto obstát, neboť žalobce se domáhal, aby bylo v řízení o žádosti ze dne 10.12.1990 (kdy ani tříletá doba pro období školního roku 1988/89 a 1989/90 ještě neuplynula) rozhodnuto v souladu předpisy platnými pro přiznávání stipendia v rozhodné době.

Rozhodnutí ze dne 5.6. 2009 ve spojení s rozhodnutím žalovaného tak nesprávně předmětem řízení učinilo podání žalobce ze dne 30.4.2008, které v rozporu s jeho obsahem posoudilo jako návrh na zahájení řízení resp. „žádost o odškodnění“, nikoli samotnou žádost ze dne 10.12.1990, ve vztahu k níž pak příslušelo předběžně posoudit, zda o ní bylo již dříve řádným procesním postupem rozhodnuto či nikoli a v návaznosti na závěr takto učiněný odpovídajícím způsobem reagovat.

Soud rovněž přisvědčil obecné argumentaci žalobce v tom, že přípis tehdejší ředitelky gymnázia H.O. ze dne 20.12.1990 neměl náležitosti správního rozhodnutí dle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení ve znění platném v době vydání tohoto úkonu. Podle platné právní úpravy k datu podání žádosti matky žalobce 10.12.1990 a odpovědi ze dne 20.12.1990 se na řízení o stipendiu vztahoval tehdy platný správní řád a řízení o přiznání stipendia se mělo odehrávat v režimu správního řízení a rozhodnutí ředitelky gymnázia mělo vykazovat obligatorní znaky rozhodnutí, což se však nestalo.

Jak vyplývá z tehdy platného školského zákona č. 29/1984 Sb., ve spojení s vyhláškou Ministerstva školství České socialistické republiky č. 84/1984 Sb., o poskytování stipendií a hmotného zabezpečení žákům gymnázií a SOŠ ( § 12 odst. 2): „O přiznání a odnětí stipendia poskytovaného podle této části rozhoduje ředitel školy“. Ve spojení s poukazovaným § 25, odst. 1 zákona č. 77/1978, o státní správě ve školství, je pak určeno, že: „Stipendium a hmotné zabezpečení ze státních rozpočtových prostředků přiznává a odnímá žákům středních škol ředitel školy“, v odstavci 2 se pak říká, že: „Postup při přiznávání a odnímání stipendia a hmotného zabezpečení žáků stanoví ministerstvo školství a ministerstvo zdravotnictví České socialistické republiky obecně závazným právním předpisem“.

Vedle těchto ustanovení však nelze přehlédnout, že zákon č. 77/1978Sb. ve znění účinném do 27.12.1990 (kdy nabyl účinnosti zákon č. 564/1990 Sb.) v ust. § 4 odst. 3 současně stanovil, že ředitel rozhoduje o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů v případech svěřených mu tímto zákonem, přitom s výslovným odkazem na zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Jedním z případů takto svěřené pravomoci řediteli školy je právě ust. § 25 shora citované.

Podle § 32e zákona č. 77/1978 Sb. v rozhodném znění obecné předpisy o správním řízení se nevztahují na rozhodování podle § 7 odst. 2, § 11 odst. 4, § 23 odst. 1, § 23 odst. 2, nejde-li o rozhodování o podmíněném vyloučení ze studia nebo o vyloučení ze studia, § 24 odst. 5 a 6, jde-li o určení střední školy krajským národním výborem, a § 24 odst. 9.

Aplikace ustanovení správního řádu tak nebyla vyloučena, naopak jej bylo nutno při rozhodování o přiznání či nepřiznání stipendia poskytovaného ze státních rozpočtových prostředků užít. Vyhláška č. 84/1984 Sb. stanovila hmotněprávní podmínky pro přiznání stipendia a její ust. § 12 shora citované nemohlo představovat právní úpravu procesního postupu „sui genesis“, pakliže zákon č. 77/1978 Sb. sám výslovně podřídil rozhodování ředitele školy v těchto případech procesním pravidlům stanoveným tehdy platným správním řádem.

Soud v daném případě ani nemohl předmětem přezkumu učinit důvodnost samotné žádosti ze dne 10.12. 1990, ani opodstatněnost další argumentace žalovaného vznesené ve vyjádření k žalobě, když mu přísluší pouze přezkum žalobou napadeného rozhodnutí v mezích žalobou uplatněných bodů. Soudu nepřísluší přiznat váhu důvodům, o které správní orgány své rozhodnutí neopřely, popř. o nichž mají za to, že by mohly, vedle či namísto důvodů uvedených v rozhodnutí, obstát. Tvrzení žalovaného, že „i v případě, že by se ukázalo, že rozhodnutí ředitelky Gymnázia Korunní o nepřiznání dodatečného stipendia mělo být vydáno ve správním řízení, i potom jsou závěry ohledně promlčení nároku žalobce v prvostupňovém i druhostupňovém rozhodnutí správné“, pak opět vychází z předpokladu počátku běhu promlčecí doby dnem doručení sdělení ředitelky ze dne 20.12.1990 a z toho, že žalobce uplatnil „nárok na výplatu žádostí č.j. 332/08 ze dne 30.4.2008“.

Soud z uvedených důvodů napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 .s.ř.s, současně zrušil o rozhodnutí orgánu I.stupně (§ 78 odst. 3 s.ř.s.), neboť trpí týmiž vadami .

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s.; úspěšný žalobce byl osvobozen od placení soudního poplatku, náhradu jiných nákladů výslovně nežádal, žalovanému pak nad rámec běžných činností náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek

uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 6. září 2011

Mgr. Jana Brothánková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru