Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Ca 323/2008 - 86Rozsudek MSPH ze dne 27.09.2011

Prejudikatura

Konf 14/2010 - 8


přidejte vlastní popisek

10 Ca 323/2008-86

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudců JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: K.L.Y.D. o.s., IČ 26986442, se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 802/70, zast. JUDr. Filipem Štípkem, advokátem v Ústí nad Labem, Pařížská 538/19, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, Praha 4, nám. Hrdinů 3, v řízení o přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 10.11.2008 č.j. MV-62893-6/ODK-2008, ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně, takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, které je uvedeno v záhlaví a kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ústeckého kraje, Krajského úřadu Ústeckého kraje (dále „rozhodnutí ÚK“) ze dne 10.7.2008 č. evid. 98896/2008/2008 č.j. 145/2005 o uložení odvodu ve výši 1 971 028,90 Kč za porušení rozpočtové kázně podle § 22 odst.2 zákona č.250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů“). Ve výroku rozhodnutí žalovaného byla rozhodnutím ze dne 12.2.2009 č.j. MV-62893-10/ODK-2008 opravena zřejmá nesprávnost v psaní, resp. v označení měsíce vydání rozhodnutí ÚK.

Rozhodnutím ÚK byl žalobci uložen ve smyslu ust. § 22 odst.2 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů odvod peněžních prostředků v celkové částce 1 971 028,90 Kč za porušení rozpočtové kázně v územních rozpočtech, které se žalobce dopustil tím, že v rozporu s uzavřenou smlouvou o poskytnutí dotace ze dne 17.2.2006 č. 014/06/145/05/2832/RR (dále „smlouva o poskytnutí dotace“) neoprávněně zadržel peněžní prostředky poskytnuté Ústeckým krajem na financování projektu Světlo do budoucna. Krajský úřad Ústeckého kraje připomněl, že žalobce se měl pokusit, jak se k tomu zavázal ve smlouvě, vyřešit problém realizace akce v plném rozsahu jiným způsobem než výpovědí smlouvy, a že v případě, kdy konečný uživatel vypoví smlouvu o financování akce a ponechal by si část vyplacených prostředků, ztratil by poskytovatel dotace kontrolu nad poskytnutými prostředky. Krajský úřad Ústeckého kraje zároveň odkázal na čl. VII bod 1. smlouvy o poskytnutí dotace, podle něhož sice příjemce může vypovědět smlouvu, avšak v takovém případě nemá nárok na platby realizované části akce.

Žalovaný uzavřel odvolací řízení tím, že žalobce porušil rozpočtovou kázeň podle § 22 odst.2 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů tím, že po ukončení platnosti smlouvy o poskytnutí dotace výpovědí podle čl. VII bodu 1. této smlouvy nevrátil peněžní prostředky vyplacené Ústeckým krajem, a tedy tyto prostředky neoprávněně zadržel (viz závěr odůvodnění rozhodnutí žalovaného). Rozhodnutí ÚK bylo podle žalovaného vydáno v souladu se zákonem a stanovených zákonem. Odvod byl podle žalovaného správně uložen podle zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (ve zkratce užité v rozhodnutí žalovaného podle „rozpočtových pravidel“) a nikoli podle zákona č.218/2000 Sb., o němž se zmiňuje čl. VI smlouvy o poskytnutí dotace, neboť uložení odvodu územním samosprávným celkem se řídí vždy tímto zákonem, který je aplikovatelný bez ohledu na to, zda jeho užití bylo ve smlouvě přímo určeno. Ve svém rozsáhle zdůvodněném rozhodnutí žalovaný nejprve zrekapituloval, jak došlo k poskytnutí dotace žalobci a na jaký projekt (akci). Účelem smlouvy o poskytnutí dotace byla realizace akce Světlo do budoucna, na niž se Ústecký kraj zavázal poskytnout dotaci, kdy 80% její výše pokryl příspěvek z evropského strukturálního fondu a 20% činila částka z národních veřejných zdrojů, resp. z prostředků kraje a státního rozpočtu (bod 10. a 60. odůvodnění rozhodnutí žalovaného). Žalovaný v odůvodnění připomněl výměnu dopisů mezi Ústeckým krajem a žalobcem, pokud jde o podání výpovědi žalobcem a jeho tvrzením, že není povinen poskytnuté platby vrátit za separátně hrazené jednotlivé etapy projektu, když vrácení dotace upravuje pouze čl. VI smlouvy o poskytnutí dotace, jakož i reakce Ústeckého kraje na ni včetně upozornění na povinnost vrácení vyplacené části dotace za realizaci 1. a 2. etapy akce vzhledem k tomu, že dotace byla poskytnuta na projekt v plném rozsahu, a včetně stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj na výklad smlouvy o poskytnutí dotace a včetně výzev Ústeckého kraje k vrácení částky 1 971 028,90 Kč. V další části rozhodnutí (bod 39. a násl. odůvodnění rozhodnutí žalovaného) se žalovaný zabýval otázkou, zda bylo možno postup žalobce považovat za porušení rozpočtové kázně, zda smlouva o poskytnutí dotace má povahu veřejnoprávní smlouvy, která žalobce zavázala poskytovat školení cílovým osobám ohroženým sociální exkluzí (sociálním vyloučením – viz bod 43.) a v jakém procesním režimu jsou rozhodnutí podle ust. § 22 odst.2 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů vydávána. Žalovaný dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí dotace byla veřejnoprávní smlouvou, neboť touto smlouvou Ústecký kraj zajišťoval plnění úkolů veřejné správy, které mu byly uloženy, a vzájemná práva a povinnosti smluvních stran jsou dána veřejnoprávními kogentními normami. Proto i porušení smlouvy o poskytnutí dotace podléhá právnímu režimu ust. § 22 odst.2 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (bod 47. odůvodnění rozhodnutí žalovaného). Pokud jde o procesní režim, žalovaný svou úvahu uzavřel tak, že o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně podle ust. § 22 odst.2 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů rozhoduje příslušný orgán kraje v samostatné, nikoli přenesené působnosti; k přezkumu jeho rozhodnutí je pak podle ust. § 94 odst.1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, příslušné Ministerstvo vnitra (bod 50. odůvodnění rozhodnutí žalovaného). Za nedostatek, který by vyvolával nezákonnost rozhodnutí ÚK, nelze považovat nesplnění podmínky ust. § 70 odst.1 krajského zřízení v označování písemností kraje vydávaných v samostatné působnosti. Správce daně, Krajský úřad Ústeckého kraje, podle žalovaného ve svém rozhodnutí (rozhodnutí ÚK) zřetelně vyložil důvody, které ho vedly k vydání rozhodnutí o odvodu a které odvodil z dikce čl. VII bodu 1. smlouvy o poskytnutí dotace. Své stanovisko Krajský úřad Ústeckého kraje odůvodnil podle žalovaného adekvátně, přičemž to, zda byl jeho názor správný, musí být posouzeno až v rámci hodnocení věcné správnosti či nesprávnosti, nikoli v rámci hodnocení námitky nepřezkoumatelnosti (bod 56. odůvodnění rozhodnutí žalovaného). Žalobce měl možnost se vyjádřit k podkladům napadeného rozhodnutí ÚK. Žalovaný se neztotožnil s názorem žalobce, že vrácení dotace upravuje pouze čl. VI smlouvy o poskytnutí dotace a že proto nemůže tato povinnost vyplývat z jiných ustanovení smlouvy o poskytnutí dotace. Z formulace použité v článku VII bodu 1. smlouvy o poskytnutí dotace, podle níž příjemce nemá v tomto případě (roz. v případě výpovědi) nárok na platby realizované části akce, je podle žalovaného nutné vnímat nejen tak, že příjemci budou uhrazeny uznatelné náklady za realizované, avšak dosud neproplacené části akce (projektu), ale i tak, že příjemci dotace vzniká povinnost poskytovateli vrátit částky již uhrazené, tedy že příjemce ztrácí nárok na platby za již provedené dílčí úkoly akce, a to bez ohledu na vhodnost či nevhodnost formulace použité ve smlouvě o poskytnutí dotace (bod 67., 71. a 72. odůvodnění rozhodnutí žalovaného). Smlouva o poskytnutí dotace i navazující dokumenty podle žalovaného jednoznačně vnímají akci jako jeden celek, byť z časového a věcného hlediska rozdělenou do několika závazných etap, přičemž účel smlouvy může být naplněn až realizací celé akce. Rozhodnutí žalovaného se neztotožnilo s argumentem žalobce, podle kterého smlouva o poskytnutí dotace rozděluje akci do více dílčích akcí, na které se poskytují oddělené a samostatné dotace, a podle něhož uhrazením některé etapy je tato část akce splněna (bod 79. a 82. odůvodnění rozhodnutí žalovaného).

Žalobce, který pořádá vzdělávací akce, se odvolává na smlouvu o poskytnutí dotace na akci Světlo do budoucna, kterou uzavřel dne 17.2.2006 s Ústeckým krajem, resp. Krajským úřadem Ústeckého kraje jako poskytovatelem dotace. Zrušení rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí ÚK se žalobou domáhá proto, že

- má za to, že se nedopustil porušení rozpočtové kázně v územních rozpočtech tím, že by neoprávněně zadržel peněžní prostředky ve výši 1 971 028,90 Kč, které mu poskytl Ústecký kraj na financování projektu „Světlo do budoucna“,

- ze smlouvy o poskytnutí dotace ani z právního předpisu nevyplývá ani v případě výpovědi smlouvy povinnost žalobce vrátit již poskytnuté peněžní prostředky dotace, které žalobce použil na první dvě realizované etapy projektu,

- správní orgány neměly postupovat podle zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, nýbrž podle zákona č.218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla republiky“), na který odkazuje smlouva o poskytnutí dotace,

- nelze souhlasit se žalovaným, že pohnutka, která vedla žalobce k výpovědi smlouvy o poskytnutí dotace, nebyla z hlediska účinků výpovědi relevantní, - Krajský úřad Ústeckého kraje se dopustil chybného postupu při výkonu veřejnosprávní kontroly, když veřejnosprávní kontrolu realizace etapy č.3 a 4 ukončil z důvodu podané výpovědi, aniž by vyhotovil protokol,

- napadená rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou nesprávná a nepřezkoumatelná a řízení, která jim předcházela, trpí závažnými procesně právními vadami,

- z rozhodnutí nelze vůbec dovodit, v čem správní orgán spatřuje porušení smlouvy o poskytnutí dotace, a že uskutečnění prvních čtyř etap projektu znamenalo úplné naplnění účelu smlouvy o poskytnutí dotace.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby soud žalobu zamítl. K žalobním bodům především uvedl, že - prostředky na plnění smlouvy o poskytnutí dotace byly poskytnuty z rozpočtu kraje, - není-li institut porušení rozpočtové kázně v územních rozpočtech rozpočtovými pravidly vymezen, je nutné vycházet z obdobného termínu definovaného v § 3 písm. f) rozpočtových pravidel,

- vrácení dotace neupravuje jen čl. VI smlouvy o poskytnutí dotace, nýbrž povinnost vrátit již vyplacené části dotace v případě výpovědi podané příjemcem dotace bezpochyby vyplývá i z čl. VII odst. 1 smlouvy o poskytnutí dotace,

- je třeba vycházet z obecně přijímaného účelu poskytování dotací, tedy z nutnosti splnit všechny závazky, které jsou s vyplacením dotace spojeny, s tím, že jejich pouze částečné splnění, pokud sama smlouva nestanoví jinak, nelze považovat za naplnění účelu smlouvy, tj. za uskutečnění dotované akce, a vynaložení veřejných prostředků by v tomto případě představovalo jejich neúčelné vydání,

- i smlouva o poskytnutí dotace mezi žalobcem a Ústeckým krajem takový cíl sleduje, z jejího obsahu je zřejmé, že poskytnutí dotace je podmíněno splněním akce jako celku, a naplnění cíle smlouvy se neomezuje jen na prostou realizaci jednotlivých etap,

- oprávnění správce daně, Krajského úřadu Ústeckého kraje, uložit odvod, resp. vymáhat vrácení již uhrazené části dotace vyplývá z čl. VII odst. 1 smlouvy o poskytnutí dotace,

- odkazuje-li čl. VI smlouvy o poskytnutí dotace na rozpočtová pravidla (tedy zákon č.218/2000 Sb.), je takový odkaz sice nesprávný, avšak správce daně postupoval podle rozpočtových pravidel, která se na něho vztahují a která užívají pojmu porušení rozpočtové kázně shodně s cit. zákonem,

- důvody pro podání výpovědi byly nerozhodné pro vznik povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky, - v praxi je o odvodech zpravidla rozhodováno na základě výsledků veřejnosprávní kontroly, nicméně skutečnosti zjištěné při ní slouží jen jako možné podklady pro rozhodnutí o odvodu,

- žalobce žádným způsobem neobjasnil, v čem konkrétně by mělo být napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a v čem spatřuje závažné procesně právní vady předcházejícího řízení.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně rozhodnutí ÚK v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst.2 s.ř.s.). Při přezkoumávání zákonnosti a správnosti rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst.1 s.ř.s.), a vzhledem ke konkludentnímu souhlasu žalobce a výslovnému souhlasu žalovaného rozhodl bez nařízení jednání. Žalobu neshledal důvodnou, neboť žalovaná rozhodnutí správního orgánu prvního i druhého stupně považuje za přezkoumatelná, věcně i právně správná a podrobně zdůvodněná. Soud se především ztotožnil s právní interpretací podanou správními orgány prvního i druhého stupně, pokud jde o veřejnoprávní povahu smlouvy o poskytnutí dotace, o stanovené a smluvně vymezené poskytnutí dotace na celou akci, nikoli jen na její jednotlivé etapy (opačný výklad je v této souvislosti zjevně účelový), o výklad čl. VII bodu 1. smlouvy o poskytnutí dotace včetně toho, že ztráta nároku na platby realizované části akce znamená na druhé straně založení právní povinnosti k jejich vrácení, a o kvalifikaci jednání žalobce jako porušení rozpočtové kázně podle zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

Ze správního spisu i napadených rozhodnutí vyplývá, že žalobce uzavřel s Ústeckým krajem, Krajským úřadem Ústeckého kraje jako poskytovatelem, dne 17.2.2006 smlouvu o poskytnutí dotace č. 014/06/145/05/2832/RR na akci Světlo do budoucna, a to na základě Programového dokumentu ČR Společný regionální operační program a jeho dodatku. Smlouva vycházela z nařízení Rady (ES) č.1260/1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech [pozn.: cit. nařízení bylo zrušeno a nahrazeno nařízením Rady (ES) č.1083/2006]. Ještě v roce 2006 byla doplněna dvěma dodatky, které se však věcně nedotýkají vlastního předmětu sporu či dotčených prvních dvou etap projektu. Účelem smlouvy a poskytnutí dotace je realizace akce grantového schématu, která nesla název Světlo do budoucna a byla rozdělena podle stanoveného harmonogramu do šesti etap, z nichž první dvě žalobce realizoval a obdržel na ně finanční prostředky z dotace (jejich výše není mezi žalobcem a žalovaným sporná), u třetí a čtvrté vznikl spor o uznatelné náklady, které nakonec nebyly uhrazeny, a pátou a šestou již žalobce nerealizoval.

Při stanovení povinnosti odvést při porušení rozpočtové kázně zpět čerpanou částku je nutno rozlišovat mezi oprávněně a neoprávněně čerpanými prostředky, resp. zda část peněžních prostředků byla čerpána v souladu s dohodnutými či stanovenými podmínkami, tedy i včetně důsledků nedokončení, např. vypovězení akce, jinými slovy zda čerpání prostředků na část akce (její etapu) vyplývá z projektu a smlouvy o poskytnutí dotace a je tak zdůvodněné a zda může být samostatné či nikoli, jak je tomu právě v přezkoumávaném případě. Při hodnocení dodržení nebo porušení rozpočtové kázně, resp. při hodnocení neurčitého pojmu „neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků“, je nutno vycházet rovněž z účelu poskytnutých veřejných prostředků a jeho naplnění; příjemce dotace zavazuje její účel a plnění tohoto účelu tak, jak jej vymezí smlouva mezi poskytovatelem a příjemcem dotace, která je veřejnoprávní povahy.

V projednávaném a přezkoumávaném případě se jednalo – jak vyplývá již přímo ze smlouvy o poskytnutí dotace – o víceetapový projekt jedné a téže akce. Pokud jde o práva a povinnosti příjemce, včetně povinnosti dodržet časový, tzn. etapový harmonogram realizace akce, je stěžejní zejména čl. IV písm. o) a r) smlouvy o poskytnutí dotace. Její realizací mělo jít o rozvoj lidských zdrojů v regionu a podporu sociální integrace v regionu Ústeckého kraje. Podle čl. III bodu 3. byla dotace poskytnuta účelově a pouze na úhradu uznatelných nákladů souvisejících s realizací akce, tzn. akce jako celku, nikoli jen některé z jejích etap. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že dotace měla být podle smlouvy poskytována vždy po ukončení příslušné etapy. Na financování dotovaných akcí společného regionálního operačního programu se tak účastní státní rozpočet a strukturální fondy EU. Soud má shodně se žalovaným a s Ústeckým krajem za to, že v přezkoumávaném případě je z obsahu smlouvy o poskytnutí dotace mezi žalobcem a Ústeckým krajem (resp. Krajským úřadem Ústeckého kraje) zřejmé, jaký cíl sleduje, že poskytnutí dotace bylo zjevně podmíněno splněním akce jako celku a že naplnění cíle smlouvy se neomezovalo jen na realizaci jednotlivých etap bez jejich vzájemného programového propojení.

Z vyjádření žalovaného (č.j. MV-62893-12/ODK-2008) i Krajského úřadu Ústeckého kraje (č.j. 145/2005 evid. č. 27085/2009), založených v soudním i správním spise a týkajících se otázky přiznání či nepřiznání odkladného účinku žalobě, vyplývá, že rozhodnutí o nařízení odvodu za porušení rozpočtové kázně bylo Ústeckým krajem vydáno z důvodu zadržení již proplacené dotace na projekt spolufinancovaný fondem EU a že projekt byl přerušen výpovědí smlouvy o dotaci ze strany žalobce, který byl na negativní dopady výpovědi krajem opakovaně upozorňován a ještě před uplynutím výpovědní lhůty jim mohl jednáním s krajem zabránit. Záležitost byla podle vyjádření Ústeckého kraje hodnocena jako nesrovnalost rovněž Ministerstvem pro místní rozvoj, které je řídícím orgánem příslušného programu. Ústecký kraj dne 12.9.2008 na základě výzvy řídicího orgánu dotaci vrátil do státního rozpočtu a je nyní povinen ji vymáhat na žalobci.

Z výpovědi smlouvy o poskytnutí dotace, která je založena ve správním spise, vyplývá, že žalobce učinil tento krok dne 12.1.2007 ze zcela subjektivních důvodů, a to jednak z důvodu přiznané neschopnosti předfinancovat 5. a 6. etapu projektu Světlo do budoucna v plném rozsahu, a tím neschopnosti dostát závazkům vyplývajících z těchto etap, jednak z důvodu odchodu Mgr. Karla Fröhlicha ze zdravotních důvodů z projektového týmu, po němž žalobce nemá osobu, která by měla kvalifikaci k vedení pobytových workshopů.

Z písemných reakcí Ústeckého kraje, resp. jeho krajského úřadu, založených ve správním spise, vyplývá, že tento orgán kraje sice takzvaně přijal předloženou výpověď, avšak zároveň žalobce opakovaně upozornil na jeho povinnost vrátit platby poskytnuté na realizovanou část akce (na její první a druhou etapu), na něž ztratil nárok podle čl. VII bodu 1. smlouvy o poskytnutí dotace. Vyzval ho proto k jejich vrácení. Žalobce opakovaně toto vrácení odmítal s argumentací, že vrácení dotace upravuje pouze čl. VI smlouvy o poskytnutí dotace a že projekt je rozdělen na jednotlivé, samostatně hrazené etapy.

Podle čl. VI smlouvy o poskytnutí dotace je poskytovatel oprávněn poskytnutou dotaci nebo její část vymáhat zpět, pokud příjemce poruší povinnosti plynoucí mu z této smlouvy nebo bude zjištěna nesrovnalost („irregularity“) ve smyslu nařízení rady (ES, EURATOM) č.2988/1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství nebo dojde k porušení rozpočtové kázně podle zákona č.218/2000 Sb., a to zejména ve dvou případech, kdy příjemce nenaplní účel smlouvy, na který byla dotace nebo její část na základě smlouvy poskytnuta nebo nedodrží minimální dobu trvání výsledků realizace akce stanovenou v čl.IV písm. g), anebo nesplní nebo poruší povinnosti vyplývající ze smlouvy o poskytnutí dotace, nebo podmínky stanovené v Pokynech pro žadatele pro 2. kolo výzvy, které jsou pro příjemce závazné.

Podle čl. VII bodu 1. smlouvy o poskytnutí dotace příjemce může smlouvu o poskytnutí dotace v řádně odůvodněných případech vypovědět podáním písemné výpovědi s dvouměsíční výpovědní lhůtou, avšak v tomto případě nemá nárok na platby realizované části akce.

Podle ust. § 22 odst.2 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění platném a účinném v době správního rozhodování, bylo porušením rozpočtové kázně v územních rozpočtech každé neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků patřících či svěřených územnímu samosprávnému celku (tím je podle ústavního pořádku i Ústecký kraj). Územní samosprávný celek byl povinen uložit osobě, která se tohoto porušení kázně dopustila, odvod do svého rozpočtu ve výši částky neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků svého rozpočtu spolu s povinností zaplatit penále ve výši 1 promile denně z neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků, nejvýše však do výše této částky.

Není pochybností a není předmětem sporu mezi účastníky řízení ani skutečnost, že žalobce mohl smlouvu o poskytnutí dotace za předvídaných okolností vypovědět. Soud se však ztotožňuje s právním výkladem smlouvy o poskytnutí dotace a jejího čl.VII bodu 1., jak ji interpretují žalovaný i Krajský úřad Ústeckého kraje, totiž že za takové situace příjemce nemá, resp. ztrácí nárok na platby realizované části akce, tedy na platby dotace za již uskutečněné dílčí etapy akce. O takovou situaci jde i v projednávaném případě, přičemž žalobci muselo být z uzavírané smlouvy dopředu zřejmé, že ztratí-li případnou výpovědí nárok platby již realizované části akce, logickým důsledkem takového kroku, který vyplývá ze smlouvy o poskytnutí dotace, je vrácení vyplacených peněžních prostředků. Jinými slovy ani skutečnost, že jeden z článků smlouvy se nazývá „vrácení dotace“, ještě neznamenává, že by jeho úprava vyčerpávala všechny případy, kdy vyplacené částky dotace budou muset být vráceny.

Požadavek Krajského úřadu Ústeckého kraje na vrácení prostředků vyplacených již za realizovanou první a druhou etapu akce, je proto legitimní a oprávněný, a to nejen podle čl. VII bodu 1. smlouvy o poskytnutí dotace, ale dokonce i ze znění čl. VI., neboť žalobce nedodržel smlouvu, pokud jde o povinnost, k níž se zavázal, realizovat celou dotovanou akci, nikoli jen podle své volby první její etapy. Nevrácení veřejných prostředků poskytnutých jen na část dotované akce je krokem příjemce dotace, který je nutno kvalifikovat jako porušení rozpočtové kázně. Shodně se žalovaným nepovažuje soud za zásadní, že formulačně odkazuje smlouva na zákon č.218/2000 Sb., zjevně proto, že ust. § 22 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění platném a účinném v době správního rozhodování o porušení rozpočtové kázně, samo odkazovalo na stanovení odvodu podle rozpočtových pravidel, tedy podle zákona č.218/2000 Sb. Z vázanosti právním řádem jako celkem vyplývá, že smluvní ujednání mohou takto charakterizovat skutkovou podstatu porušení rozpočtové kázně způsobené porušením povinností vyplývajících ze smlouvy ve smyslu zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, který na takovou situaci dopadá. Pro zodpovězení otázky, který zákon má být na danou situaci aplikován, není relevantní, zda smluvní strany odkáží na jiný zákon, anebo zda ve smlouvě neuvedenou žádný konkrétní právní předpis. Aplikace toho kterého zákona není daná – pokud to zákon výslovně nepřipustí – volným uvážením právních subjektů. Právní vztah vzniklý poskytnutím dotace je veřejnoprávním vztahem, který podléhá rozpočtovým pravidlům včetně rozpočtových pravidel územních rozpočtů, a který je veřejnoprávně regulován a chráněn (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10.7.2008 č.j. 1 Afs 80/2008-104). Porušení podmínek čerpání dotace znamená tzv. porušení rozpočtové kázně (srov. č.2115/2010 Sb. NSS).

Shodný závěr ohledně požadavku na vrácení prostředků za realizované etapy akce, jaký učinil žalovaný, zaujalo i – jak vyplývá ze správního spisu – Ministerstvo pro místní rozvoj, které ve svém vyjádření ze dne 28.2.2007 č.j. 6538/07-23, adresovaném Krajskému úřadu Ústeckého kraje, konstatovalo, že konečný uživatel nemá při podání výpovědi podle ustanovení Operačního manuálu pro grantová schémata, které je rovněž součástí smlouvy o poskytnutí dotace, nárok na platby realizované části akce.

Krajský úřad Ústeckého kraje se nedopustil chybného, nýbrž naopak zcela logického kroku, když veřejnosprávní kontrolu realizace etapy č. 3 a 4 ukončil z důvodu podané výpovědi a nevynaložil další prostředky, které by se staly posléze evidentně předmětem sporu o jejich vrácení, jak tomu je u prostředků vynaložených v souvislosti s 1. a 2. etapou akce. Jak vyplývá ze správního spisu, Krajský úřad Ústeckého kraje se k věci dostatečně vyjádřil žalobci v dopise ze dne 7.6.2007 ev.č. 106136/2007/RR.

Konečně žalobní námitka, že napadená rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou nepřezkoumatelná, že řízení, která jim předcházela, trpí závažnými procesně právními vadami a že z rozhodnutí nelze vůbec dovodit, v čem správní orgán spatřuje porušení smlouvy o poskytnutí dotace, žalobce dostatečně, resp. vůbec nepodložil ani nezdůvodnil. Důkazní břemeno k takovému tvrzení spočívá výlučně na tom účastníku, který procesní pochybení vytýká, tedy na žalobci. Nestačí proto pouze procesní pochybení vytýkat, je třeba je i prokázat. Není úkolem soudu, aby je ve smyslu vyšetřovací neboli inkviziční procesní zásady sám iniciativně vyhledával. Námitku proto soud neshledal důvodnou. Soud se ztotožnil se žalovaným, že rozhodnutí ÚK je odůvodněno adekvátně, po věcné a právní stránce správně a dostatečně a že nelze zaměňovat procesní řešení situace, kdy napadené správní rozhodnutí bude skutečně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, s řešením věcným, tedy s posouzením, zda zdůvodněné rozhodnutí obstojí i z hlediska své věcné správnosti a zákonnosti k opravnému prostředku nebo žalobě příjemce dotace.

Obě rozhodnutí, jak prvostupňové rozhodnutí ÚK, tak i pětadvacetistránkové rozhodnutí žalovaného obsahují značně podrobnou, vyčerpávající a srozumitelnou právní i věcnou argumentaci a – pokud jde o rozhodnutí žalovaného – i odpovědi na odvolací námitky žalobce. Nejsou proto nepřezkoumatelná ze žádného ze zákonných důvodů, které uvádí ust. § 76 odst.1 písm. a) s.ř.s., tedy ani pro nesrozumitelnost, ani pro nedostatek důvodů. V řízení, která předcházela napadeným rozhodnutím, soud neshledal žádné procesně právní pochybení, které by mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst.1 písm. c/ s.ř.s.), natož pochybení závažné, o němž se bez dalšího rozvedení zmiňuje závěr žaloby. Ani neoznačení záhlaví rozhodnutí ÚK názvem kraje před uvedením názvu orgánu (krajského úřadu), který rozhodnutí vydal, není nedostatkem, který by snad mohl znamenat nezákonnost rozhodnutí ÚK nebo jeho nepřezkoumatelnost.

Z uvedených důvodů byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (§ 78 odst.7 s.ř.s.).

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst.1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovaný sice byl plně úspěšný, avšak podle obsahu spisu mu náklady v tomto řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek a z důvodů stanovených v § 102 a násl. s.ř.s., včetně podmínky být zastoupen advokátem, nemá-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie. Kasační stížnost, o níž rozhoduje Nejvyšší správní soud, lze podat u Městského soudu v Praze do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku.

V Praze dne 27.9.2011

JUDr. Jan Ryba

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru