Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Ca 181/2008 - 97Rozsudek MSPH ze dne 30.05.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 Afs 50/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


10 Ca 181/2008-97

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudců JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: STAVOCOMP, s.r.o., IČ 267 52 883, se sídlem: Praha 5-Smíchov, Radlická 1170/61, zast. JUDr. Pavlem Kačírkem, advokátem, Praha 8-Kobylisy, Zenklova 230/66, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, Praha 1, Štěpánská 28, o přezkum rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 1.7.2008 č.j. 9922/08-1300-106516, ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně, takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 1.7.2008 č.j. 9922/08-1300-106516 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), kterým bylo zamítnuto odvolání proti platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty (dále „DPH“ a„platební výměr na DPH“) za zdaňovací období leden 2007 ve výši vlastní daňové povinnosti XXXXX Kč, vydanému Finančním úřadem pro Prahu 5 dne 5.9.2007 pod č.j. 353959/07/005513/7002, resp. proti rozdílu mezi daní vyměřenou tímto platebním výměrem a daní přiznanou, tj. ve výši XXXXX Kč.

Podle rozhodnutí žalovaného vykázal žalobce v přiznání k DPH za zdaňovací období leden 2007 vlastní daňovou povinnost ve výši XXXXX Kč (tj. XXXXX Kč – XXXXXXX Kč). Na základě výzvy k odstranění pochybností o údajích v daňovém přiznání zahájil Finanční úřad pro Prahu 5 (dále „správce daně“) vytýkací řízení podle § 43 zákona č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o správě daní a poplatků“). Požadoval doložení vykázaných přijatých a uskutečněných zdanitelných plnění daňovými doklady včetně evidence pro daňové účely ve smyslu § 100 zákona č.235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o DPH“) a následně i prokázání toho, že žalobce přijal zdanitelná plnění uvedená na předmětných dokladech, že je přijal od deklarovaného dodavatele a v deklarovaném rozsahu. Ověřování skutečností, které činil správce daně, se týkalo přijatých faktur č.200700014, č.200700016 a č.200700018 s vyznačeným datem uskutečnění zdanitelného plnění 30.1.2007, vystavených společností H., a faktury č.27010001 s vyznačeným datem uskutečnění zdanitelného plnění 9.1.2007, vystavené společností R. Žalobce označil výzvu správce daně za neplatnou s tím, že formulované požadavky odmítl jako nemající oporu v zákoně. Správce daně tak považoval podle žalovaného správního orgánu přijetí za neprokázané, neboť předmětné faktury samy o sobě nelze bez dalšího považovat za jednoznačný a nezpochybnitelný důkaz toho, že deklarované plnění bylo fakticky uskutečněno tak, jak je uvedeno na těchto dokladech co do předmětu a rozsahu plnění včetně totožnosti dodavatele. Správce daně odpočet daně nárokovaný a uplatněný žalobcem neuznal, a platebním výměrem na DPH proto vyměřil vlastní daňovou povinnost žalobce v částce XXXXX Kč. Za žalobcem neprokázané považoval správce daně přijetí zdanitelných plnění od společností H. a R., ohledně nichž mimochodem zjistil, že obě společnosti nekomunikují se svými správci daně a neposkytují jim potřebnou součinnost. Přestože výtku správce daně o tzv. nekontaktnosti žalobcových dodavatelů žalovaný uznal za nevhodnou, která nemůže být důvodem nepřiznání nároku na odpočet daně a vyvození neunesení důkazního břemene na straně žalobce, uzavřel své rozhodnutí (tzn. rozhodnutí žalovaného) tím, že odmítáním plnit požadavky správce daně na základě příslušných výzev odvolatel (žalobce) důkazní břemeno v daném případě skutečně neunesl a v daňovém řízení neprokázal, že mu na základě uvedených přijatých faktur vznikl nárok na odpočet daně podle § 72 a 73 zákona o DPH a že jím nárokovaný odpočet byl uplatněn důvodně.

Žaloba především obsáhle přibližuje průběh daňového řízení počínaje výzvou správce daně ze dne 9.3.2007 k odstranění pochybností. Uvádí, že žalobce podle výzvy kontaktoval příslušnou pracovnici správce daně a měl za to, že při jednání dne 4.4.2007 předložil veškeré vyžádané dokumenty a poskytl příslušná vysvětlení. Žalobce trvá na tom, že při tomto jednání prokázal, že odpočet je nárokován v souladu se zákonem a že posléze učiněné výzvy odmítl, protože správce daně požadoval bez jakéhokoli důvodu předložení buď již předložených či dalších nijak nespecifikovaných důkazních prostředků a protože z nich není patrné, co konkrétně správce daně požadoval. Správci daně žalobce vytkl nedodržení lhůty pro uzavření vytýkacího řízení podle pokynu D-144, k jehož ukončení mělo podle něho dojít nejpozději do 4.7.2007. Žalobce má totiž za to, že při ústním jednání u správce daně dne 4.4.2007 prokázal skutečnosti tvrzené daňovým subjektem – žalobcem. trvá na tom, že obsahem svých povinných evidencí, jakož i záznamem faktické realizace výkonů svých dodavatelů prokázal, že zdanitelná plnění byla dodána. Další požadavky správce daně nemají podle žalobce oporu v zákoně. Žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného včetně platebního výměru na DPH, a to pro jejich nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí a pro jejich nezákonnost. Tu opakovaně spatřuje v tom, že žalovaný správní orgán a správce daně své závěry formulovaly nikoli na základě prokazatlených zjištění, nýbrž výlučně na základě toho, že se jim nepodařilo předmětná zdanitelná plnění ověřit na straně dodavatelů žalobce. Trvá na tom, že následné výzvy správce daně neobsahovaly žádné kvalifikované pochybnosti ani sdělení, že správce daně nějaké pochybnosti má. Jsou proto podle žalobce bez zákonné opory. Zmíněné argumenty pak žalobce v žalobě shodně opakuje z různých úhlů pohledu.

Ve vyjádření k žalobě navrhl žalovaný její zamítnutí v celém rozsahu, přičemž opětovně (stejně jako v napadeném rozhodnutí žalovaného) připomněl, že skutečností, kterou bylo třeba v daňovém řízení doložit, byla skutečná realizace přijetí plnění od plátců deklarovaných na dokladech a že žádnými důkazními prostředky nebylo prokázáno faktické „předání a přijetí“ služby a zboží mezi žalobcem a deklarovaným dodavatelem v deklarovaném rozsahu. Přestože žalobce vyhověl výzvě ze dne 9.3.2007, nelze podle žalovaného tvrdit, že předložil veškeré vyžádané dokumenty. Smlouvy, objednávky, dodací listy či předávací protokoly totiž žalobce podle vyjádření žalovaného v průběhu celého daňového řízení nepředložil.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst.2 s.ř.s.), avšak žalobu neshledal důvodnou. Rozhodnutí žalovaného obsahuje dostatečně přesvědčivé odůvodnění. Žalobcovo odvolání proti platebnímu výměru na DPH žalovaný posoudil po stránce skutkové (věcné) i po stránce právní bez právního pochybení. Při přezkoumávání zákonnosti a správnosti napadeného správního rozhodnutí je soud povinen vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst.1 zákona č.150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“). Vzhledem ke shodnému konkludentnímu souhlasu obou účastníků řízení po odeslané výzvě soudu ve smyslu § 51 odst.1 s.ř.s., rozhodl soud, aniž by nařídil jednání.

Ze správního spisu vyplynulo, že výzvou k odstranění pochybností ze dne 9.3.2007 č.j. 100828/07/005513/7002 se správce daně obrátil na žalobce, aby prokázal správnost uskutečněných zdanitelných plnění s místem plnění v tuzemsku vykázaných na řádcích 210 a 215 a přijatých zdanitelných plnění s místem plnění v tuzemsku vykázaných na řádcích 310 a 315, a to vzhledem k tomu, že správci daně vznikly po přezkoumání přiznání k DPH za leden 2007 pochybnosti o správnosti a průkaznosti údajů o přijatých a uskutečněných zdanitelných plnění vykázaných v oddlílu B. přiznání. Kontaktovat měl žalobce podle výzvy kontrolní oddělení Finančního úřadu pro Prahu 5. Výzva obsahuje specifikaci listin, dokumkentů a písemností, které měl žalobce předložit. V protokolu o ústním jednání dne 4.4.2007, konaném za účasti zástupce žalobce, je učiněn záznam, že společnost se zabývá dodávkami stavebních prací a kde realizovala v lednu 2007 akce, že odpočet byl uplatněn za nájem kanceláře, daňová poradenství a stavební práce a že pro potřeby Finančního úřadu pro Prahu 5 byly pořízeny kopie evidence DPH za leden 2007, přehled nákladů a výnosů u realizovaných akcí a kopie vybraných daňových dokladů a byly předloženy projektové karty jednotlivých akcí. Ve výzvě ze dne 22.5.2007 č.j. 245429/07/005934/7833 učiněné podle § 43 a § 31 odst.9 zákona o správě daní a poplatků správce daně konstatoval, že v průběhu vytýkacího řízení byly předloženy faktury přijaté za stavební práce od společnosti HS Service s.r.o., a zároveň vyzval žalobce, aby prokázal, že odpočet daně je nárokován v souladu s § 72 a § 73 zákona o DPH a že přijal zdanitelné plnění od dodavatele uvedeného na faktuře a v rozsahu na ní uvedeném. Výzvou ze dne 12.6.2007 č.j. 268715/07/005934/7833 pak správce daně specifikoval lhůtu k předložení žádaných důkazních prostředků a upřesnil, z čeho mu vznikly pochybnosti (H. nesídlí na adrese společnosti, doručované písemnosti nepřebírá). Na výzvu ze dne 22.5.2007 regoval žalobce přípisem, který je datován dnem 30.5.2007, je založen ve správním spise a podle něhož mu nezbývá, než výzvu správce daně „zcela a zásadně odmítnout, a to jako rozhodnutí, které vykazuje veškeré znaky jeho neplatnosti, a to zejména pro jeho hrubý rozpor s ustanovením § 43 ZSD (zákona o správě daní a poplatků)“ a pro absenci konkretizace pochybností ve výzvě. Ve správním spise je založena i další obdobná reakce žalobce ze dne 9.7.2007 na druhou výzvu. Z protokolu o ústním jednání u správce daně ze dne 28.8.2007 č.j. 344436/07/005934/7833, jehož předmětem bylo ukončení vytýkacího řízení k daňovému přiznání DPH za zdaňovací období leden 2007, plyne závěr, že správce daně považuje za neprokázané přijetí zdanitelných plnění od společností R. (faktura za stavební práce uvedená v evidenci DPH pod int. č. FP21170008) a od společnosti H. (přijaté faktury vedené v evidenci DPH pod int. č. FP21170005, FP21170006 a FP21170009) a že šetřením v součinnosti s místně příslušnými finančními úřady se nepodařilo ověřit zdanitelná plnění z důvodu nekontaktnosti ani od uvedených subjektů. Zástupce žalobce při ústním jednání dne 28.8.2007 uvedl, že při ústním jednání dne 4.4.2007 prokázal skutečnosti tvrzené daňovým subjektem – žalobcem, že při dodržení závazných lhůt pro ukončení vytýkacích řízení, jak jsou vymezeny v pokynu D-144, měla vytýkací řízení být ukončena nejpozději do 4.7.2007 a že z aktuální nekontaktnosti nelze dovozovat daňové důsledky ve vztahu k období ledna 2007. Platebním výměrem na DPH za zdaňovací období leden 2007 ze dne 5.9.2007 č.j. 353959/07/005513/7002 vyměřil správce daně vlastní daňovou povinnost – daň na výstupu v částce XXXXX Kč s tím, že rozdíl mezi vyměřenou a přiznanou daní je splatný v náhradní stanovené lhůtě.

Přes podrobně konstruované žalobní body a jejich rozsáhlá, opakující se zdůvodnění spočívá vlastní skutková a právní podstata přezkoumávaného daňového případu v tom, že žalobce odmítl k výzvě správce daně předložit důkazní prostředky, které byl povinen předložit (§ 2 odst.9, § 31 odst.9 zákona o správě daní a poplatků ve spojení s § 72 a 73 zákona o DPH) a na jejichž základě si nárokoval odpočet DPH v takové výši, jak učinil v daňovém přiznání, tedy důkazní prostředky, které měl mít k dispozici a v jejichž předložení mu objektivně nic nebránilo. Poukazování na neplatnost výzev správce daně a jejich nekonkrétnost a zdůrazňování formálních aspektů průběhu řízení včetně poukazování na „další zásadní vady výzvy“ (str.6 žaloby), pokud jde například o vyjádřené důsledky nevyhovění výzvě, je zástupnou otázkou, která odvádí pozornost od vlastní podstaty daňového řízení a která nemá vliv na zákonnost napadeného platebního výměru na DPH včetně napadeného rozhodnutí žalovaného. Přezkumem daňového řízen nebyla zjištěna podstatná porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Správce daně nepochybil, když ve vztahu k daňovým příjmům státního rozpočtu prováděl úkony v řízení v souladu s § 1 odst.2 a § 2 zákona o správě daní a poplatků, aniž by takové úkony včetně (do jisté míry procesně nadbytečného) zjišťování kontaktnosti nebo nekontaktnosti žalobcových dodavatelů vůči správcům daně mohly zakládat úvahy o možném následku tohoto počínání na zákonnost rozhodnutí o věci samé. Byl-li použit výraz „do jisté míry“, stalo se tak s ohledem na judikovaný právní závěr, podle něhož správce daně se v podstatě pokoušel dát do souladu postup finančních úřadů s žalobcovými dodavateli. Takový postup, i kdyby se jevil procesně nadbytečný, není nezákonný a nezakládá relevantní vadu řízení i s přihlédnutím k tomu, že sám žalovaný uznal nevhodnou a zavádějící formulaci závěrů správce daně. „Nekontaktnost“ či jiné neplnění povinností žalobcových dodavatelů vůči jejich správcům daně nejenže nelze považovat za důvod nepřiznání nároku na odpočet daně a vyvozovat z nich neunesení důkazního břemene na straně žalobce (v tom se samozřejmě žalobce nemýlí a stejný závěr zaujal koneckonců i žalovaný), ale samotná nekontaktnost dodavatelů ani ve skutečnosti – jak i žalovaný objasnil – důvodem vydání platebního výměru na DPH zjevně nebyla. Zhodnocení skutečnosti, že mohla být důvodem ke vzniku oprávněných pochybností na straně správce daně, pak soud vnímá shodně se žalovaným. Lze se proto ztotožnit se závěrem rozhodnutí žalovaného, že „odmítáním plnit požadavky správce daně na základě příslušných výzev odvolatel (roz. žalobce) důkazní břemeno v daném případě skutečně neunesl“.

Výtku žalobce k délce vytýkacího řízení a nedodržení instruktivní lhůty pro jejich ukončení, kterými jsou správci daně vázáni ve smyslu pokynu Ministerstva financí ze dne 17.7.1996 č. D-144, o stanovení lhůt pro uzavření vytýkacích řízení, nelze v projednávaném případě uznat za důvodnou, neboť datum uzavření vytýkacího řízení zjevně vyplynulo z nespolupráce žalobce se správcem daně a jde zjevně k jeho tíži. Nelze přehlédnout, že tříměsíční instruktivní lhůta k uzavření vytýkacího řízení, jejíž nedodržení vinou finančního orgánu samo o sobě nezpůsobí nezákonnost přezkoumávaného rozhodnutí a mohlo by být jedině důvodem ověření případného nesprávného úředního postupu, je podmíněna mimo jiné tím, že daňový subjekt plně vyhoví výzvě správce daně, tj. předloží veškeré vyžadované podklady a poskytne potřebná vysvětlení. Soud se shoduje se žalovaným v otázce důvodné pochybnosti, kterou správce daně měl ve vztahu k žalobcově daňové povinnosti a která vedla k výše zmíněným, avšak žalobcem neakceptovaným výzvám správce daně.

Žalovaný se ve svém rozhodnutí (rozhodnutí žalovaného) vypořádal dostatečně se všemi odvolacími námitkami žalobce, takže ani z tohoto důvodu nelze považovat napadené rozhodnutí žalovaného za nedostatečné v jeho zdůvodnění nebo za nezákonné. Žalovaný především věcně zdůvodnil, proč pouhé předložení zmíněných faktur není dostatečné, resp. proč dokumenty předložené žalobcem „nejsou způsobilé prokázat zejména a právě tu skutečnost, že plnění uvedená na příslušných fakturách byla přijata od na nich deklarovaných dodavatelů a v deklarovaném rozsahu“ (citace ze str.5 rozhodnutí žalovaného) a že „důkazní prostředky, které by byly způsobilé tyto skutečnosti prokázat, jako např. předávací protokoly, dodací listy, skladové či jiné účetní evidence“ odvolatel (žalobce) nepředložil. Pokud jde o výtku žalobce směřující proti výzvám, resp. proti jejich nekonkrétnosti a absenci pochybnosti, žalovaný dostatečně a přesvědčivě odůvodnil, proč tuto námitku považuje za neopodstatněnou a že požadavek správce daně se vztahoval ke konkrétnímu zdanitelnému plnění, u kterého měl žalobce prokázat, že je přijal od deklarovaného dodavatele a v deklarovaném rozsahu. Soud shodně se žalovaným má za to, že požadavky učiněné ve výzvě ze dne 22.5.2007, doplněné sdělením ze dne 12.6.2007, jsou dostatečně konkrétní a odpovídají zákonným předpokladům. Soud nevidí reálný důvod, který brání, resp. bránil žalobci vyhovět výzvám správce daně.

Jestliže žalobce na str.9 žaloby uvádí, že žalovaný veškeré své postupy a argumenty zcela vědomě a cíleně podřídil účelově obhajobě závěrů prvoinstančního rozhodnutí, a to „za každou cenu“, pak takové tvrzení nemá oporu v právní argumentaci a pro posouzení a přezkum zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného není právně relevantní a nemohlo přezkumnou úvahu soudu ani „prejudikovat“.

Z uvedených důvodů byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (§ 78 odst.7 s.ř.s.).

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst.1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovaný sice byl v řízení úspěšný, avšak podle obsahu spisu mu náklady v řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek a z důvodů stanovených v § 102 a násl. s.ř.s., včetně podmínky být zastoupen advokátem, nemá-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie. Kasační stížnost, o níž rozhoduje Nejvyšší správní soud, lze podat u Městského soudu v Praze do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku.

V Praze dne 30.5.2011

JUDr. Jan Ryba

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru