Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Ca 150/2009 - 60Rozsudek MSPH ze dne 10.02.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Aps 5/2011 (zrušeno + odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

10 Ca 150/2009-60

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: P.Č., proti žalovanému: Česká advokátní komora, Národní 16, Praha 1, zast. JUDr. Milanem Hoke, advokátem, se sídlem Tyršova 2071, Benešov, v řízení o žalobě 1) o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu 2) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2009 čj. 249/09 a 3) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2009 čj. 609/09

takto:

I. Žaloba s návrhem, aby bylo zakázáno předsedovi České advokátní komory pokračovat ve „zmocňování“ advokátů vymáhat plnou moc výměnou za sepis ústavní stížnosti, se zamítá.

II. Žaloba proti rozhodnutí České advokátní komory ze dne 16. 2. 2009 čj. 249/09 se zamítá. III. Žaloba proti rozhodnutí České advokátní komory ze dne 20. 3. 2009 čj. 609/09 se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 1.4. 2009 a následně postoupenou Městskému soudu v Praze domáhal po doplnění doručeném Městskému soudu v Praze dne 5.11. 2009 toho, aby soud jednak zrušil rozhodnutí žalovaného č.j. 249/09 ze dne 16.2. 2009 a rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3. 2009 č.j. 609/09 a jednak toho, aby soud zakázal předsedovi České advokátní komory, aby pokračoval ve „zmocňování” advokátů vymáhat plnou moc výměnou za sepis ústavní stížnosti.

2 pokračování

10 Ca

Žalobce uvedl, že již v rozhodnutí o určení advokáta ukládá Česká advokátní komora nezákonné povinnosti a vnucuje požadavek právní služby, zmocňuje advokáta žádat o zrušení určení a sebe zmocňuje ke zrušení určení při neposkytnutí součinnosti.

Podle názoru žalobce je Česká advokátní komora oprávněna zrušit určení pouze tehdy, pominou-li důvody pro určení (ustanovení § 18 odst. 4 zákona o advokacii), avšak advokát nemá oprávnění žádat o zrušení v ustanovení § 20 odst. 2 zákona, nebyl-li ustanoven, nýbrž určen. Uváděné důvody nemají oporu ve správním spise, neboť ustanovený advokát obdržel sdělení s pokyny (dne 25. února a 13. března), avšak tento si umínil, že nebude poskytovat právní službu bez zplnomocnění, což není řádným zákonným důvodem pro odmítnutí služeb, ani není podnětem k tvrzení o nesoučinnosti, jestliže mu navrhovatel uvedl důvody, proč se neocitá v prekluzi a kdy mu plnou moc udělí.

Žalobce dále žádá, aby mu soud poskytl ochranu před nezákonnými pokyny a donucováním České advokátní komory, protože předpokladem pro splnění právní služby není vždy zplnomocnění. V případě žalobce měl a má advokát povinnost vypracovat právní rozbor ústavní stížnosti dříve podané a k tomu nepotřebuje plnou moc. Zmocněný advokát tak neučinil a pod záminkou plnění advokátních povinností si vynucuje se souhlasem České advokátní komory dobrovolný právní úkon. Komora tak zmocnila advokáta k vrchnostenskému výkonu veřejné moci, což jí však nepřísluší .

Dle názoru žalobce rovněž komora zmenšuje u žalobce právní způsobilost dávat podání k Ústavnímu soudu (ustanovení § 32 zákona o Ústavním soudu), přestože se tím nemůže rozumět toliko schopnost podepisovat návrhy sepsané advokáty. Průvodce řízení na webových stránkách Ústavního soudu není žádnou normou, nýbrž doporučením. Žalobce rovněž poukazuje na odst. 3 první strany napadeného rozhodnutí o zrušení určení, neboť tam uvedené písemnosti žalobce vůči advokátovi neodpovídají skutečnosti, neboť žalobce žádné dopisy, navíc nedatované, advokátovi neposílal. Ustanovený advokát od žalobce pouze obdržel sdělení s pokyny, resp. podruhé komentář k uvedenému, neboť první sdělení ustanovený advokát nebral vážně.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 31.3.2010. Uvedl, že žalobu nepovažuje za důvodnou a navrhuje, aby ji soud zamítl. K tomu uvedl, že Česká advokátní komora sama o sobě není oprávněna poskytovat právní služby. Z toho důvodu není ani oprávněna stanovit obsah poskytnuté konkrétní právní služby. V její kompetenci je pouze určit konkrétního advokáta k poskytnutí této služby, rozsah a podmínky, za nichž bude služba pod tím poskytnuta. Určení advokáta nenahrazuje plnou moc vyžadovanou zvláštními předpisy k obhajobě nebo k jinému zastupováni. Pokud tedy v určení advokáta bylo plné moci hovořeno, pak zcela v souladu se zákonem. Protože určení advokátem vytváří pro žadatele právo využít právní služby, je na žadatelích, zda tohoto práva využijí či nikoliv. Jestliže zvláštní právní předpis (zákon o Ústavním soudu) vyžaduje předložení plné moci advokáta, je žadatel nucen takovou plnou moc advokátovi udělit. Advokát není bez plné moci oprávněn službu poskytnout. Odmítne-li žadatel tak, jak to učinil v daném případě žalobce, takovou součinnost advokátovi poskytnout, znemožní tím naplnění účelu § 18 odst. 2 zákona o advokacii. Protože rozhodnutí České advokátní komory na jedné straně ukládá advokátovi právní službu žadateli poskytnout a na druhé straně sám žadatel o poskytnutí takové služby svým jednáním znemožňuje, nezbylo žalované, než své původní rozhodnutí zrušit. Protože žalované je z jiných případů známo stanovisko žalobce k udělování plné moci určeným advokátům, jíž se nepokoušela určit žalobci dalšího advokáta, neboť by to bylo kontraproduktivní.

Žalobce podal k tomuto vyjádření repliku, která byla soudu doručena dne 12.5. 2010. V ní uvedl, že žalovaný se v podstatě nevyjádřil k žalobním tvrzením uvedeným v žalobě.

3 pokračování

10 Ca

Poukázal na to, že žalovaná nerozlišuje mezi druhy právních služeb a úkony, ne ke všemu je potřeba plná moc od počátku poskytování právní pomoci, tak jako v předmětné komunikaci s ustanoveným advokátem, který měl opravit či doplnit ústavní stížnost pro její odsouhlasení. Žalobce tvrdí, že ustanovený advokát „vydíral” plnou moc a odplatil se za neuposlechnutí žádostí o zrušení určení, což učinil rovněž protiprávně a Česká advokátní komora mu nezákonně vyhověla. K tomu se žalovaná nijak nevyjádřila.

Žalobce dále upozorňuje na to, že ustanovený advokát vynesl ze spisů údaje podléhající povinnosti mlčenlivosti. Podle názoru žalobce zákonodárce nebyl neprozřetelný, pokud oprávnil Českou advokátní komoru ke zrušení určení, jen tehdy, pominou-li důvody k určení či se ukáže neodůvodněnost bezplatného poskytnutí. Nedovoluje proto České advokátní komoře rozsuzovat spory mezi advokátem a klientem a přikazovat, jak má být právní služba plněna a jak má klient komunikovat. Žalobce nadále tvrdí, že Česká advokátní komora překroutila ustanovení § 20 odst. 2 i ustanovení § 18 zákona o advokacii, neboť advokát je oprávněn požádat jen o určení jiného svou profesní organizaci, nikoliv o zrušení určení, což je také předvídání možného a reálného střetu zájmu zákonodárce - o zrušení určení není oprávněn požádat za žádných okolností. Podle názoru žalobce Česká advokátní komora nesmí zasahovat do právního vztahu.

Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti:

Žalobce podáním doručeným České advokátní komoře dne 6.2. 2009 požádal o určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby, a to k zastupování v průběhu soudního řízení týkajícího se rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp.zn. 19 Co 2306/08. Rozhodnutím žalovaného ze dne 16.2. 2009 č.j. 249/09 byl žalobci určen dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii advokát Mgr. Jiří Drvota. Současně byly stanoveny podmínky poskytnutí právní služby, a to:

1. Určení nenahrazuje procesní plnou moc k zastupování.

2. Poskytnutí právní služby na podkladě tohoto určení je advokátem splněno i v případě, že advokát vypracuje právní rozbor případu s odůvodněním, že se jedná o uplatňování zřejmě neoprávněných nároků a tento právní rozbor doručí žadateli i komoře.

3. Povinnost advokáta je splněna i s poskytnutím právního rozboru věci, ve kterém advokát upozorní na neoprávněnost nároku žadatele. Advokát je za tento právní názor odpovědný.

4. Určení se vztahuje na jednu právní věc, a to: posouzení právního stavu z hlediska důvodnosti a přípustnosti podání ústavní stížnosti ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 19 Co 2306/08, případně podání a zastoupení v řízení u Ústavního soudu.

5. Právní služba bude s výjimkou hotových výloh poskytnuta bezplatně nebo bez záloh s tím, že žadatel splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a záloh, což doložil způsobem stanoveným v § 18 odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb. v platném znění v návaznosti na vyhlášku č. 275/2006 Sb.

6. Určený advokát je povinen poskytnutí právní služby odmítnout z důvodu uvedených v § 19 a § 20 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. v platném znění. O zrušení určení k poskytnutí právních služeb může advokát požádat z důvodů uvedených v § 20 odst. 2 a § 18 odst. 4 a 5 zákona č. 85/1996 Sb. v platném znění.

4 pokračování

10 Ca

7. Dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii lze žadateli určit advokáta k poskytnutí téže právní služby jen jednou, ledaže advokát odmítne poskytnout právní službu z důvodů uvedených v § 19 zákona.

Podáním, které bylo České advokátní komoře doručeno dne 20.3. 2009, požádal ustanovený advokát Mgr. Jiří Drvota o zrušení určení advokáta. K tomu uvedl, že žalobce mu nehodlá poskytnout plnou moc, kterou určení advokáta nenahrazuje, což za situace, kdy zákon o Ústavním soudu vyžaduje zastoupení advokátem od počátku řízení, znemožňuje řádné poskytnutí právních služeb, přitom bez součinnosti klienta mu nemůže v této věci účinně pomoci. Podle jeho názoru je proto zřejmé, že mu žalobce neposkytuje potřebnou součinnost, navíc z obsahu a tónu jeho korespondence a vzhledem k jeho pohledu na postup ve věci se domnívá, že došlo k narušení nezbytné důvěry mezi ním a žalobcem jako klientem. V příloze této žádosti ustanovený advokát zaslal kopii korespondence vedené mezi ním a žalobcem. Z této korespondence vyplývá, že dopisem ze dne 25. února 2009 žalobce ustanovenému advokátovi sdělil, že mu v příloze posílá již podanou ústavní stížnost proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích. Uvádí, že námitky proti tvrzením a argumentaci se přijímají, avšak jen věcné, odůvodněné a pregnantní. Žalobce uvádí, že po zkušenosti s jinými advokáty nepřipustí zmaření pracně vyhotoveného podání, vylučuje jakýkoliv nepísemný styk. Uvádí, že zásahy do ústavní stížnosti nesmí být takové, aby z ní zůstala suchá ryba. Nedovoluje rovněž určenému advokátovi nepísemný styk s Ústavním soudem, všechna podání a úkony k němu budou činěna jen s jeho souhlasem. Plnou moc - jednostranný právní úkon - obdrží z podstaty věci až k zastupování před Ústavním soudem, nikoliv k sepisu ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je sepsána a podána, zbývá pouze dodržet podmínku povinného zastoupení od počátku řízení.

Současně žalobce poslal ustanovenému advokátovi prohlášení, podle něhož má ustanovený advokát odůvodněný i přiměřený zájem nahlédnout do spisu a dělat si z něj výpisy, a to ze spisu vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 30 C

182/07. Ve spise je dále založen dopis od Mgr. Jiřího Drvoty žalobci ze dne 10.3. 2009, v němž uvádí, že se seznámil s příslušným spisem vedeným u Okresního soudu v Českých Budějovicích. Poukázal na to, že pro řízení o ústavní stížnosti je ze zákona předepsáno povinné právní zastoupení již od počátku řízení, a proto je nezbytné tuto podmínku splnit již pro okamžik podání samotné ústavní stížnosti. V příloze tohoto dopisu současně přikládá plnou moc, kterou je nutno předložit Ústavnímu soudu spolu s doplněnou ústavní stížností. Uvádí, že pokud by žalobce neměl zájem se s ustanoveným advokátem osobně setkat, pak jej

prosí o podepsání přiložené plné moci a její doručení zpět do sídla kanceláře. Poukazuje na to, že bez podepsané plné moci a dalších doplňujících údajů od Ústavního soudu nemůže žalobcovu ústavní stížnost účinně doplnit, což by v konečném důsledku mohlo vést k jejímu odmítnutí pro nesplnění procesních podmínek.

Na tento dopis reagoval žalobce sdělením ze dne 13. března 2009, v němž ustanoveného advokáta vyzývá, aby si znovu přečetl pokyny a návrh dohody o zmocnění v písemnosti ze dne 25.2. 2009 a rovněž ustanovení § 31a § 32 zákona č. 182/1993 Sb. Dále ustanoveného advokáta žádá, aby vzal zpět svůj úmysl nechat si vystavit zplnomocnění k doplnění ústavní stížnosti. Ústavní soud neshledal žádné vady, přičemž byl upozorněn na pozdější doručení zmocnění. Plnou moc obdrží ustanovený advokát k zastupování, ne k podání podaného žádání u Ústavního soudu.

V reakci na toto podání ustanoveného advokáta Česká advokátní komora vydala dne 20.3. 2009 pod č.j. 609/09 oznámení o zrušení určení advokáta k poskytnutí právní služby. Z tohoto oznámení vyplývá, že Česká advokátní komora obdržela přípis Mgr. Jiřího Drvoty citovaný shora, z něhož zjistila, že žalobce advokátovi neudělil speciální plnou moc nutnou k

zastupování žalobce v řízení u Ústavního soudu. Poukazuje na to, že ústavní stížnost nemůže

5 pokračování

10 Ca

stěžovatel napsat a ani podat sám. Návrh na zahájení řízení musí být vypracován a podán advokátem, nestačí tedy pouze, aby k podání vypracovanému stěžovatelem advokát předložil plnou moc (viz podrobné informace zveřejněné na webových stránkách Ústavního soudu). Jelikož žalobce advokátovi neudělil plnou moc v rozsahu stanoveném zákonem č. 182/1993 Sb., což je základní předpoklad pro splnění povinnosti advokáta dle rozhodnutí o určení k poskytnutí právní služby, požádal advokát s odkazem na § 20 odst. 2 zákon o advokacii o zrušení určení. Česká advokátní komora přezkoumala tyto důvody uváděné advokátem i listiny, které advokát ke své žádosti předložil, a dospěla k závěru, že žádost ustanoveného advokáta je důvodná, a proto se žádosti advokáta v plném rozsahu vyhovuje a určení advokáta ze dne 16.2. 2009 č.j. 249/09 se ruší s tím, že pro zrušení rozhodnutí jsou dány důvody dle § 20 odst. 2 zákona o advokacii. Současně je v tomto oznámení uvedeno, že žalobci již nebude další advokát k poskytnutí téže právní služby komorou určen.

Městský soud v Praze věc posoudil takto:

Městský soud v Praze se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je k projednání věci místně příslušný. Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. V daném případě směřuje žaloba proti rozhodnutí České advokátní komory (dále též ČAK nebo Komora). Podle § 40 odst. 1 zákona o advokacii je sídlem ČAK Praha a má pobočku v Brně. Pobočka ČAK v Brně přitom není samostatným správním orgánem a je součástí ČAK jako takové. Obě rozhodnutí napadená žalobou jsou tak rozhodnutími České advokátní komory a pro posouzení místní příslušnosti soudu je nerozhodné, zda tato rozhodnutí byla fyzicky vyhotovena v sídle Komory v Praze anebo v budově její pobočky v Brně. Městský soud v Praze je tak místně příslušný k projednání žaloby. O místní příslušnosti soudu k projednání této věci bylo ostatně již jednou rozhodováno, a to usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2009 čj. 30 Ca 54/2009-5, proti němuž žalobce kasační stížnost nepodal.

Podle § 18 odst. 2 zákona o advokacii ten, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani se nemůže domoci poskytnutí právních služeb podle tohoto zákona (dále jen "žadatel"), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasného návrhu advokáta určila. V téže věci však může být žadateli určen Komorou advokát pouze jednou; to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokát poskytnout právní služby z důvodů uvedených v § 19. V rozhodnutí o určení advokáta Komora vymezí věc, v níž je advokát povinen právní služby poskytnout, jakož i rozsah těchto služeb. Komora může v rozhodnutí o určení advokáta stanovit i další podmínky poskytnutí právních služeb, včetně povinnosti poskytnout právní pomoc bezplatně nebo za sníženou odměnu, pokud to odůvodňují příjmové a majetkové poměry žadatele. Komorou určený advokát je povinen právní služby žadateli poskytnout za Komorou určených podmínek. To neplatí, jsou-li dány důvody pro odmítnutí poskytnutí právních služeb uvedené v § 19 nebo jde-li o zjevně bezdůvodné uplatňovaní nebo bránění práva; v těchto případech advokát o důvodech neposkytnutí právních služeb bez odkladu písemně vyrozumí žadatele a Komoru. Určení advokáta Komorou nenahrazuje plnou moc vyžadovanou zvláštními právními předpisy k obhajobě toho, jemuž byl advokát Komorou určen, v trestním řízení nebo k jeho zastupování v jiném řízení.

Podle § 20 odst. 2 zákona o advokacii advokát je oprávněn odstoupit od smlouvy o poskytování právních služeb, popřípadě požádat o zrušení ustanovení či požádat Komoru o určení jiného advokáta (§ 18 odst. 2), dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost.

6 pokračování

10 Ca

Podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.

Podle § 28 odst. 1 občanského soudního řádu, který se přiměřeně použije i pro řízení před Ústavním soudem (§ 63 zákona o Ústavním soudu) musí účastník zástupci, který za něj v řízení jedná, udělit plnou moc. Byť zákon hovoří o „zástupci, jejž si účastník řízení zvolil“, je nutno toto ustanovení aplikovat i na případy, kdy je advokát účastníku řízení určen Českou advokátní komorou, neboť podle zákona o advokacii určení advokáta nenahrazuje plnou moc. Plná moc je tak i v tomto případě jediným možným způsobem, jak prokázat existenci zastoupení stěžovatele advokátem.

Právní zastoupení advokátem je v případě fyzických a právnických osob stanoveno obligatorně. Zákon přitom nerozlišuje ani mezi jednotlivými druhy řízení před Ústavním soudem, ani mezi jednotlivými fyzickými a právnickými osobami například z pohledu jejich právní kvalifikace a erudice. Nutnost právního zastoupení se vztahuje na celé řízení před Ústavním soudem, tj. již na okamžik sepsání a podání návrhu.

Je tedy zřejmé, že hodlal-li žalobce vyvolat řízení před Ústavním soudem, bylo třeba, aby již od počátku tohoto řízení byl zastoupen advokátem a tomuto advokátovi za tímto účelem udělil plnou moc. Řízení před Ústavním soudem přitom začíná podáním ústavní stížnosti (jejím doručením Ústavnímu soudu) a končí právní mocí rozhodnutí Ústavního soudu po této ústavní stížnosti. Výraz „řízení před Ústavním soudem“ není proto možno zužovat např. jen na ústní jednání před Ústavním soudem (jež navíc není obligatorní). Rozhodovací praxe Ústavního soud nicméně vychází z toho, že nedostatek zastoupení stěžovatele advokátem je odstranitelnou vadou a připouští tedy i dodatečné doložení zastoupení advokátem, tj. po podání ústavní stížnosti.

V daném případě žalobce žádal, aby mu byl ustanoven advokát pro řízení o ústavní stížnosti. Této jeho žádosti bylo žalovaným vyhověno. Podmínky stanovené tímto rozhodnutím pro poskytnutí právní služby přitom vycházejí ze znění zákona o advokacii, jsou v podstatě jen opisem textu zákona, body 2 a 3 mají oporu v ust. § 18 odst. 2 věta předposlední zákona o advokacii, bod 4 vyplývá z ust. § 18 odst. 2 věta třetí zákona o advokacii, k oprávnění určeného advokáta požádat o zrušení určení, o němž se hovoří v bodě 6 rozhodnutí, se soud vyjádří níže.

Aby určení advokáta splnilo účel, tj. aby žalobce mohl podat ústavní stížnost a aby tato ústavní stížnost mohla být Ústavním soudem projednána, bylo zapotřebí, aby žalobce byl v řízení o této stížnosti zastoupen advokátem. Právě za tímto účelem mu advokáta k zastupování určila Komora rozhodnutím ze dne 16. 2. 2009 č.j. 249/09.

Aby mohl určený advokát žalobce v řízení před Ústavním soudem skutečně zastupovat, bylo zapotřebí, aby mu žalobce udělil písemně plnou moc.

Podle § 25 odst. 1 o. s. ř. lze advokátu udělit pouze plnou moc pro celé řízení, kterou nelze nijak omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§ 28a o. s. ř.).

Za této situace je zřejmé, že určený advokát nemohl žalobce zastupovat v řízení před Ústavním soudem a poskytnout mu tak právní službu, k jejímuž poskytnutí byl žalobci Komorou určen, bez toho, aniž by mu žalobce udělil procesní plnou moc. Odmítl-li výslovně žalobce určenému advokátovi takovou plnou moc udělit, je zřejmé, že mu neposkytl potřebnou součinnost. Tato skutečnost přitom zakládá oprávnění advokáta žádat o zrušení

7 pokračování

10 Ca

určení a analogicky pak oprávnění komory o zrušení určení na základě této skutečnosti rozhodnout.

Oprávnění advokáta požádat o zrušení určení a analogické oprávnění Komory o tomto zrušení rozhodnout je dle názoru soud možno dovodit z ust. § 20 odst. 2 zákona o advokacii, byť se v tomto ustanovení výslovně hovoří jen o tom, že určený advokát může pouze požádat o určení jiného advokáta a oprávnění žádat o zrušení ustanovení se zdánlivě dává jen advokátovi ustanovenému soudem (nebo jiným orgánem). Toto ustanovení vymezuje případy, v nichž nelze po jakémkoli advokátovi spravedlivě požadovat, aby určitou osobu zastupoval, neboť nejsou splněny základní podmínky pro navázání vztahu mezi advokátem a klientem. Vztah mezi advokátem a jeho klientem není vztahem jednostranný, ale oboustranným. V prvé řadě tak musí být založen na vzájemné důvěře, tj. jednak advokát musí důvěřovat svému klientovi v tom, že mu poskytuje všechny úplné a správné informace nezbytné k poskytnutí právní služby a klient musí advokátovi důvěřovat v tom, že činí vše, co je nezbytné k dosažení oprávněných zájmů jeho klienta. Obsahem tohoto vztahu je ovšem nejen povinnost advokáta poskytovat právní služby klientovi, ale též určité povinnosti klienta vůči advokátovi, kterými může být např. poskytnutí potřebných údajů nebo listin potřebných k poskytnutí právní služby a rovněž součinnost potřebná k tomu, aby advokát mohl navenek existenci vztahu mezi ním a jeho klientem deklarovat, tj. udělení plné moci, která musí odpovídat v případě řízení před státními orgány procesním předpisům platným pro řízení před těmito orgány, tj. v případě zastoupení v řízení o ústavní stížnosti musí odpovídat požadavkům stanoveným zákonem o Ústavním soudu. Bez splnění těchto požadavků advokát (i kdyby sebevíce chtěl) není schopen klientovi právní službu poskytnout a nelze to proto po něm spravedlivě vyžadovat. Podle § 18 odst. 2 věta druhá může být v téže věci žadateli určen Komorou advokát pouze jednou; to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokát poskytnout právní služby z důvodů uvedených v § 19. S ohledem na to, je nutno vyložit ust. § 20 odst. 2 zákona o advokacii tak, že dojde-li k naplnění podmínek stanovených v ust. § 20 odst. 2 zákona o advokacii je oprávněn i advokát určený Komorou oprávněn žádat o zrušení tohoto určení a Komora je tak oprávněna o tomto zrušení rozhodnout, neboť v těchto případech nelze žadateli k poskytnutí právní služby určit jiného advokáta, jak naznačuje doslovné znění ust. § 20 odst. 2 zákona o advokacii.

Ze shora uvedených důvodů proto soud neshledal, že by žalobou napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do práv žalobce, neboť podmínky v rozhodnutí o určení vycházejí z textu zákona o advokacii a pro zrušení určení advokáta byly dány důvody spočívající v neposkytnutí potřebné součinnosti (odmítnutí udělit plnou moci určenému advokátovi). Postup předsedy ČAK při rozhodováni o žalobcově žádosti tak byl zcela v souladu se zákonem o advokacii, občanským soudním řádem i zákonem o Ústavním soudu, jakož i dalšími právními předpisy, a proto soud neshledal, že by ze strany předsedy ČAK došlo k nezákonnému zásahu.

Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, na niž ostatně poukazoval i zástupce žalovaného při ústním jednání před soudem (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2007 čj. 6 As 40/2006-87).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek

uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po

8 pokračování

10 Ca

doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 10. února 2011

Mgr. Jana Brothánková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru