Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Ca 138/2009 - 59Rozsudek MSPH ze dne 05.01.2011

Prejudikatura

1 As 87/2009 - 72


přidejte vlastní popisek

10 Ca 138/2009-

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: Ing. Vladimír Nechutný, se sídlem Soukenická 5, Plzeň, insolvenční správce dlužníka Vysoká odbyt, s. r. o., se sídlem Husova 276, Blovice, IČ 26389827, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, Těšnov 17, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2009 čj. 37894/2008-14130

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 27. 3. 2009 čj. 37894/2008-14130 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.760,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen fond) ze dne 12. 9. 2008 čj. SZIF/2008/0236230. Tímto rozhodnutím fond žalobci podle § 11a zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (dále jen zákon o fondu), ve znění pozdějších předpisů, a podle nařízení Komise (ES) č. 796/2004 uložil povinnost vrátit část dotace ve výši 2,897.120 Kč, která mu byla poskytnuta pro rok 2005 v rámci programu Zakládání skupin výrobců v souladu s nařízením vlády č. 655/2004 Sb. (dále jen program).

Soud v průběhu řízení zjistil, že na majetek žalobce byl prohlášen konkurz a insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Vladimír Nechutný. Insolvenční správce sdělením doručeným soudu dne 21. 10. 2010 oznámil, že podle § 264 odst. 1 insolvenčního zákona pokračování

10 Ca 138/2009 2

podává návrh na pokračování v řízení. Tímto dnem se insolvenční správce stal účastníkem řízení namísto původního žalobce.

Žalobce v podané žalobě namítá, že žalobce byl do programu zařazen na základě rozhodnutí fondu ze dne 27. 6. 2005. Rozhodnutím ze dne 8. 6. 2006 byla pak žalobci za rok 2005 poskytnuta podpora ve výši 2,897.120 Kč. Nyní požaduje fond vrácení dotace na základě toho, že jediným členem skupiny byl jediný společník žalobce. Jedná se přitom o skutečnost známou již při podání žádosti o zařazení do programu. Nyní tedy požaduje fond vrácení dotace jen na základě změny právního náhledu na věc. Žalobce přitom s nově zaujatým názorem nesouhlasí a má i nadále za to, že původně byl do programu zařazen v souladu se zákonem.

Žalobce upozorňuje, že pravomocné rozhodnutí správního orgánu lze změnit jen cestou mimořádných opravných prostředků, a to postupem upraveným v zákoně. V daném případě uplynuly zákonné lhůty pro zahájení přezkumného řízení dle § 92 správního řádu ještě před zahájením řízení o vrácení dotace.

Podle § 11a zákona o fondu lze řízení o vrácení dotace zahájit nejpozději v kalendářním roce následujícím po prvotním zjištění nesprávnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie. V daném případě však správní orgán nezjistil nesprávnost v roce 2008, ale byla mu známa již při poskytnutí dotace, tj. v roce 2006.

Pokud se fond dovolává nařízení Komise č. 796/2004, poukazuje žalobce na čl. 73 odst. 4 tohoto nařízení, podle něhož povinnost vrátit částku se neuplatní, pokud platba byla provedena omylem příslušného orgánu a pokud zemědělec nemohl chybu prokazatelně odhalit. Navíc pokud se chyba týká skutečností rozhodných pro výpočet dotyčné platby, musí být rozhodnutí o vrácení sděleno do 12 měsíců od poskytnutí platby. Tato lhůta již uplynula.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že jednočlenné seskupení producentů nelze akceptovat.

K námitce pozdního zahájení řízení o vrácení dotace, uvádí žalovaný, že ust. § 11a zákona o fondu provádí nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, konkrétně čl. 32 odst. 4 písm. a) a čl. 33 odst. 5 písm. a), které se týkají vztahu členských států a Evropské unie, nikoli tedy vymáhání poskytnutých podpor ze strany fondu. Tento závěr potvrzuje i ust. čl. 73 odst. 5 nařízení Komise (ES) č. 796/2004, které stanoví hmotněprávní lhůtu pro vymáhání vratek přímo.

K tomuto vyjádření podal žalobce repliku, v níž uvedl, že pokud žalovaný popírá aplikovatelnost § 11a zákona o fondu na daný případ, v podstatě tím popírá právní základ pro napadené rozhodnutí. V ostatním setrval na podané žalobě.

Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. O věci přitom rozhodl bez jednání, neboť s tím oba účastníci řízení souhlasili, resp. nevyslovili ve stanovené lhůtě nesouhlas.

Ze správního spisu vyplývají následující skutečnosti:

pokračování

10 Ca 138/2009 3

Rozhodnutím fondu ze dne 27. 6. 2005 čj. 00/2005/44831 byl žadatel zařazen do programu. Rozhodnutím fondu ze dne 8. 6. 2006 čj. SZIF/2006/0161749 byla žalobci z programu poskytnuta dotace ve výši 2,897.120 Kč pro rok 2005. Podkladem pro toto rozhodnutí byla žádost žalobce o poskytnutí dotace doručená fondu dne 13. 2. 2006, z níž mj. vyplývá, že v oddíle 6 „členové odbytové organizace“ je uveden jako jediný člen skupiny společnost Vysoká, a. s.

Ve spise je dále založeno stanovisko k zahájení řízení o vrácení dotace vypracované fondem a datované dnem 3. 4. 2008, podle něhož byla zjištěn „neopravitelná chyba – na zamítnutí“ spočívající v tom, že žadatel měl k datu zařazení do programu pouze jednoho člena. Ministerstvo zemědělství nezahájilo přezkumné řízení žádosti o zařazení do programu z důvodu uplynutí zákonné lhůty 15 měsíců.

K tomu je připojena listina nadepsaná jako „základní údaje o nesrovnalosti“, v níž je uvedeno v kolonce „nesrovnalosti způsobil“ údaj „žadatel“ a v kolonce „stručný textový popis nesrovnalosti“ je uvedeno „Příjemce dotace měl po celý rok 2005 pouze jednoho člena“.

Opatřením ze dne 28. 8. 2008 zahájil fond řízení o vrácení dotace. Žalobce se k zahájenému řízení vyjádřil podáním ze dne 10. 9. 2008 (doručeným fondu dne 11. 9. 2008), v němž uvedl, že nesouhlasí s tvrzením, že důvody, které vedou k výzvě k vrácení dotace, zjistil správní orgán v rámci administrativní kontroly účetních dokladů provedené dne 3. 4. 2008. Ve své žádosti žalobce uvedl, že je skupinou výrobců s jediným členem. Přesto mu byla dotace poskytnuta rozhodnutím ze dne 8. 6. 2006. Toto rozhodnutí je pravomocné. Peněžní prostředky nabyl žalobce v dobré víře, nikoliv na základě nesprávných či neúplných údajů a jedná se tedy o majetkové právo, které by měl správní orgán šetřit.

Rozhodnutím ze dne 12. 9. 2008 (vypravené dne 18. 9. 2008) čj. SZIF/2008/0236230 byla žalobci uložena povinnost vrátit část dotace ve výši 2,897.120 Kč. V odůvodnění fond uvedl, že žalobce měl po celý rok 2005 pouze jednoho člena, a proto nedošlo k naplnění nařízení vlády č. 655/2004 Sb. Žalobce nevyužil svého práva vyjádřit se ve stanovené lhůtě k věci, a proto bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno.

Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, v němž argumentoval obdobně jako později v podané žalobě.

O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí fondu potvrdil. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že žalobce nesplnil podmínku dle § 5 odst. 1 písm. c) nařízení vlády č. 655/2004 Sb., neboť měl po celý rok 2005 pouze jediného člena.

Pokud jde o lhůty k zahájení řízení, uvedl obdobně jako v žalobě, že ust. § 11a zákona o fondu se na případ neaplikuje a poukázal na to, že lhůty jsou stanoveny v čl. 73 odst. 5 nařízení Komise (ES) č. 796/2004, které lhůtu stanoví přímo, a to 4 roky, resp. 10 let. Tato lhůta byla v daném případě dodržena.

Městský soud v Praze věc posoudil takto:

Otázkou možnosti zařazení jednočlenných skupin výrobců do programu se již zabývaly správní soudy opakovaně a je proto možno odkázat na závěry, které učinily soudy v případě žalob jiných žalobců.

Předmětnou otázkou se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 19. 1. 2010, čj. 1 As 87/2009 - 72, dostupném na www.nssoud.cz, ve kterém vycházel jednak z tezí, jež vedly k přijetí nařízení vlády č. 655/2004 Sb., o stanovení podmínek pro zařazení skupin výrobců, zajišťujících společný odbyt vybraných zemědělských komodit, do programu pokračování

10 Ca 138/2009 4

zakládání skupin výrobců a o stanovení podmínek pro poskytnutí dotace k podpoře jejich činnosti, a dále pak z textu samotného vládního nařízení.

Podkladem pro vydání aplikovaného nařízení vlády je nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení. Jeho kapitola IXa (Zvláštní opatření pro nové členské státy) a podkapitola I (Dodatečná podpora pro všechny nové členské státy) v článku 33d nazvaném Seskupení producentů výslovně uvádí, že 1. Je poskytována paušální podpora na usnadnění zřizování a správního provozu seskupení producentů, která mají za cíl: a) přizpůsobit produkci a výstup producentů, kteří jsou členy těchto seskupení, požadavkům trhu; b) společně uvádět zboží na trh, včetně přípravy k prodeji, centralizaci prodeje a dodávky velkoodběratelům a c) stanovit společná pravidla pro informace o produkci se zvláštním ohledem na sklizeň a dostupnost. 2. Podpora je poskytována pouze seskupením producentů, která jsou úředně uznána příslušnými orgány nových členských států mezi dnem přistoupení a koncem programového období na základě vnitrostátního práva nebo práva Společenství.

Součástí nařízení Rady jsou pak i podrobné podmínky pro poskytování podpory, délky jejího poskytování, jakož i procentuální vyjádření poměru poskytované podpory v jednotlivých letech. Tato část však již není pro souzenou věc podstatná. Podstatný pro posuzovanou věc je shora citovaný čl. 33d, který určuje cíl této právní úpravy, a též z něho vychází a na něho odkazuje vládní nařízení č. 655/2004 Sb.

Předně je nutno zdůraznit, že hlavním cílem tohoto „dotačního“ programu (jehož konkrétní náplň i postupy jak správních orgánů, tak i žadatelů jsou vyjádřeny v nařízení vlády č. 655/2004 Sb.) je podpora zemědělců v podmínkách společného evropského trhu, a to cestou vytváření společných skupin, a tím zvýšení konkurenceschopnosti. Záměrem je rovněž poskytnout podporu pouze u vymezených komodit. Garantem tohoto programu je Státní zemědělský intervenční fond.

Předmětem úpravy vládního nařízení jsou dle jeho § 1 v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropských společenství podmínky pro zařazení skupiny výrobců, zajišťujících společný odbyt zemědělské komodity (dále jen „skupina výrobců“), do programu pro zakládání skupin výrobců (dále jen „program“) a podmínky pro poskytnutí dotace skupině výrobců k podpoře jejich činnosti (dále jen „dotace“).

Již v tomto úvodním ustanovení užitá právní norma mimo jiné vymezuje v podstatě dvě fáze, jimiž je vlastní poskytnutí dotace ovládáno. Prvou fází je zařazení žadatele do programu pro zakládání skupin výrobců (dále jen „program“) k jeho žádosti (po splnění požadovaných podmínek); druhou fází, navazující na předchozí, je pak vlastní poskytnutí dotace, rovněž k žádosti žadatele.

Jaké osoby lze podřadit pod pojem „skupina výrobců“, uvádí § 2 písm. c) vládního nařízení; jsou jimi obchodní společnost nebo družstvo, jejichž předmětem činnosti je zajištění společného odbytu příslušné zemědělské komodity. Podstatné pro věc v tomto ohledu tedy je, že se musí jednat o skupinu výrobců, jimiž jsou obchodní společnost a nebo družstvo a současně musí být splněna podmínka, že jejich předmětem činnosti je zajištění společného odbytu určité zemědělské komodity. Má-li být předmětem činnosti takové právnické osoby zajištění společného odbytu zemědělské komodity, pak jeden člen nemůže tento předmět činnosti zabezpečit. Bylo by zřejmým protimluvem, aby předmětem činnosti jednočlenné společnosti byl společný odbyt zemědělské komodity. Již z pouhého významu slova „společný“ (kolektivní, hromadný) lze logickou úvahou vyložit, že se musí jednat o činnost či postup ve shodě.

pokračování

10 Ca 138/2009 5

Tento – pro posuzovanou věc klíčový – závěr znamená, že pro zařazení žadatele do programu musí být splněna mimo jiné i podmínka společného postupu více subjektů zajišťujících společný odbyt určené zemědělské komodity.

Žalobce tak byl do programu zařazen v rozporu s podmínkami tohoto programu, neboť žalobcem tvořená „skupina“ měla toliko jediného člena, a to společnost Vysoká, a. s.

Předmětem soudního přezkumu však v případě jednočlenných skupin výrobců dosud nebylo rozhodnutí, kterým by již přímo byla uložena povinnost vrátit poskytnutou dotaci. V projednávaném případě je tak zapotřebí především posoudit otázku lhůty, v níž je možno zahájit řízení o uložení povinnosti vrátit dotaci, příp. lhůtu pro oznámení takového rozhodnutí.

Podle § 11a odst. 3 zákona o fondu vrácení dotace a penále uloží Fond rozhodnutím, vymáhá je a činí ostatní opatření představující jejich správu. Řízení o vrácení dotace Fond zahájí nejpozději v kalendářním roce následujícím po prvotním zjištění nesrovnalosti podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství.

Žalovaný k tomu uvádí, že toto rozhodnutí upravuje oblast refinancování podpor z EZZF ze strany Evropské unie a nikoli lhůtu pro možnost vymáhání poskytnutých podpor ze strany fondu. Takové tvrzení je však v rozporu jednak s textem tohoto ustanovení a jednak také s důvodovou zprávou k zákonu č. 35/2008 Sb., jímž bylo uvedené ustanovení v současném znění do zákona implementováno. Ta zní následovně: „Tato změna zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu (§ 11a) především sjednocuje režim zpětného získávání všech neoprávněně poskytnutých dotací financovaných Evropskou unií a poskytovaných Státním zemědělským intervenčním fondem jako platební agenturou, bez rozlišování dotací u projektových opatření Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) a dotací u ostatních opatření. Zpětné získávání dotací bude i u projektových opatření Programu rozvoje venkova zajišťovat Státní zemědělský intervenční fond, tedy platební agentura, nikoliv finanční úřady. Tato změna je v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1290/2005, ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky, v platném znění, které v čl. 33 vyžaduje, aby i v případě neoprávněně vyplacených finančních prostředků u opatření Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) tyto prostředky získala zpět akreditovaná platební agentura vlastními postupy zpětného získávání.

Z tohoto důvodu dochází k úpravě ustanovení § 11a odst. 1, 2, 4 a 5 zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu tak, aby režim vracení dotace a vracení penále byl jednotně podřízen pod úpravu nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišeni a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, v platném znění.

S ohledem na požadavky Nejvyššího kontrolního úřadu se nově v ustanovení § 11a odst. 3 zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu doplňuje povinnost Státního zemědělského intervenčního fondu zahájit řízení o vrácení dotace nejpozději v kalendářním roce následujícím po prvotním zjištění nesrovnalosti podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství (nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky).“

Dle názoru soudu je tak zcela zřejmé, že toto ustanovení upravuje vztahy mezi fondem jako poskytovatelem dotace a příjemci dotace, nikoli vztahy mezi Evropskou unií a Českou pokračování

10 Ca 138/2009 6

republikou jako členským státem. Ustanovení § 11a zákona o fondu tak plně dopadá i na projednávaný případ.

Soud nicméně musí konstatovat, že lhůta stanovená ustanovením § 11a odst. 3 zákona o fondu pro zahájení řízení nebyla v daném případě porušena.

Podle čl. 35 Nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 platí, že pro účely této kapitoly se prvotním zjištěním správním orgánem nebo soudem rozumí první písemné hodnocení příslušného správního orgánu nebo soudu, v němž tento orgán dojde na základě konkrétních skutečností k závěru o existenci nesrovnalosti, aniž tím je dotčena možnost tento závěr následně změnit nebo odvolat v závislosti na vývoji správního nebo soudního řízení.

S ohledem na znění tohoto ustanovení je zřejmé, že lhůta dle § 11a odst. 3 zákona o fondu začíná běžet skutečně až okamžikem, kdy byla fondem vyhotovena písemná zpráva o zjištění nesrovnalostí, tj. v daném případě až dnem 3. 4. 2008. Bylo-li řízení zahájeno dne 28. 8. 2008, stalo se tak v témže kalendářním roce, kdy bylo učiněno prvotní zjištění o nesrovnalosti, tj. ve lhůtě dle § 11a odst. 3 zákona o fondu.

Žalovaný se ve svém rozhodnutí v otázce lhůt pro vydání rozhodnutí o vrácení dotace dovolává Nařízení Komise (ES) č. 796/2004.

Podle čl. 73 odst. 1 tohoto nařízení platí, že v případě neoprávněně provedené platby je zemědělec povinen vrátit příslušnou částku včetně úroků vypočtených v souladu s odstavcem 3.

Podle čl. 73 odst. 4 tohoto nařízení „povinnost vrátit částku uvedená v odstavci 1 se neuplatní, pokud byla platba provedena omylem příslušného orgánu nebo jiného orgánu a pokud zemědělec nemohl chybu prokazatelně objevit.

Pokud se však chyba týká skutečností rozhodných pro výpočet dotyčné platby, použije se první pododstavec pouze v případě, že rozhodnutí o vrácení nebylo sděleno do 12 měsíců od provedení platby.“

Podle odst. 5 tohoto ustanovení „povinnost vrátit částku uvedená v odstavci 1 se neuplatní, pokud je doba, která uplynula mezi dnem výplaty podpory a dnem, ve kterém příslušný orgán poprvé oznámil příjemci, že platba byla provedena neoprávněně, delší než deset let.

Doba uvedená v prvním pododstavci se však zkrátí na čtyři roky, pokud příjemce jednal v dobré víře.“

Odstavec 4 se tedy vztahuje na případy, kdy k nesrovnalosti (tj. k vyplacení dotace ve vyšší výši, než jaká měla být skutečně vyplacena) dojde „omylem“ příslušného orgánu, tj. zahrnuje případy, které nejsou vyvolány žadatelem o dotaci ani jím poskytnutými podklady, zatímco odst. 5 pak míří na případy, kdy k nesrovnalosti dojde na základě nesprávných údajů poskytnutých žadatelem dotace, ať už jejich nesprávnost žadatel sám zavinil a byl nebo mohl si jí být vědom anebo nikoli.

V daném případě však žalobce nenesl na nesprávném vyplacení dotace žádnou vinu, protože jím poskytnuté údaje byly úplné a pravdivé, neboť sám pravdivě v žádosti o dotaci uvedl, že jeho skupina má jediného člena, společnost Vysoká, a. s. Poskytl-li mu fond přesto dotaci, jednalo se jednoznačně o pochybení fondu způsobené chybným výkladem právních předpisů, které v době poskytnutí dotace fond standardně zastával. Tuto situaci je jednoznačně možno považovat za omyl příslušného orgánu, o němž hovoří čl. 73 odst. 4 pokračování

10 Ca 138/2009 7

nařízení č. 796/2004. Žalobci přitom nelze vyplacení dotace nijak klást k tíži. Na žalobce proto dopadá úprava uvedená v čl. 73 odst. 4 citovaného nařízení, a to konkrétně úprava v pododstavci druhém, neboť se chyba týkala skutečností rozhodných pro výpočet dotyčné platby. Toto ustanovení pak stanovuje podmínku, že rozhodnutí o vrácení musí být sděleno do 12 měsíců od provedení platby.

Soud tak shledal, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný i fond totiž vycházely z předpokladu (který není nikde v jejich rozhodnutích výslovně uveden, vyplývá však z obsahu spisového materiálu), že nesrovnalost při vyplacení dotace zavinil žalobce jako žadatel a nikoli fond. Takový předpoklad však není správný, jak bylo shora uvedeno. Proto se také fond ani žalovaný nezabývaly otázkou, kdy byla žalobci poskytnutá dotace skutečně vyplacena, a odpověď na tuto otázku nelze nalézt ani v předloženém spisovém materiálu. S ohledem na to soudu nezbylo než uzavřít, že napadené rozhodnutí je v otázce dodržení lhůty pro sdělení rozhodnutí o vrácení dotace nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Právním názorem, který soud vyslovil v tomto rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

Žalobce měl se svojí žalobou úspěch a náleží mu proto náhrada důvodně vynaložených a prokázaných nákladů řízení podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Tyto náklady spočívají v nákladech souvisejících se zastoupením původního žalobce advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů za 2 úkony právní služby po 2100 Kč (za převzetí věci a sepis žaloby – replika učiněná původním zástupcem žalobce dne 26. 1. 2010 byla učiněna již v době, kdy probíhalo insolvenční řízení a kdy tedy již oprávnění zastupovat žalobce zaniklo), a 2 režijní paušály po 300 Kč. Celkem tedy činí náklady na právní zastoupení 4.800.- Kč. K tomu se připočítává daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, jíž je žalobcův advokát plátcem, ve výši 960 Kč. Další náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7.760 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek

uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 5. ledna 2011

Mgr. Jana Brothánková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru