Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 57/2010 - 172Rozsudek MSPH ze dne 05.01.2011

Prejudikatura

7 Afs 18/2010 - 131


přidejte vlastní popisek

Číslo jednací: 10Af 57/2010 - 172-181

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: SBF Development Praha spol. s r.o., se sídlem Praha 2, Vinohrady, Jugoslávská 620/29, IČ 62417720, zastoupeného Auditorskou a daňovou kanceláří, s. r. o., se sídlem Tachovské nám. 3, Praha 3, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Štěpánská 28, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2007 zn. 18476/07-1200-107333,

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 12. 12. 2007 zn. 18476/07-1200-107333 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19.400,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Auditorské a daňové kanceláře, s. r. o.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 18.2.2008 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí vydaného Finančním ředitelstvím pro hl. m. Prahu (dále jen „žalovaný” nebo „odvolací orgán”) blíže specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výběru na daň z příjmů právnických osob – dodatečnému výměru na zrušení daňové ztráty z příjmů právnických osob za zdaňovací období do 1.1.2003 do 30.4.2004, č.j. 15174/07/004512/8637 ze dne 23.1.2007, jenž vydal Finanční úřad pro Prahu 4 (dále jen „správce daně”). Tímto rozhodnutím byla dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob v částce 12 260 640 Kč a dodatečně zrušena daňová ztráta z příjmů právnických osob v částce 212 193 092,- Kč.

Žalobce nejprve učinil v žalobě nesporným, že prodal v daném zdaňovacím období kupní smlouvou ze dne 20. 2. 2004 nemovitosti na adrese Opletalova 3, Praha 1 a to dle textu smlouvy „se všemi součástmi a příslušenstvím, právy a povinnostmi”.

Sporným je dle žalobce, zda v souvislosti s prodejem těchto nemovitostí uplatnil oprávněně jako daňově uznatelný výdaj hodnotu účtu 042 – Pořízení dlouhodobého hmotného majetku, na němž byly evidovány výdaje související s připravovanou změnou prodávané stavby ve výši 222 364 444,17,- Kč.

V prvním žalobním bodu žalobce tvrdí, že hodnota účtu 042 byla zhmotněna v dokumentaci k připravované změně stavby a byla zahrnuta ve smlouvě ze dne 20. 2. 2004 pod příslušenství převáděné stavby a skutečně byla předána. O tom, že dokumentace byla příslušenstvím převáděných nemovitostí ve smyslu § 121 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších zákonů (dále jen „občanského zákoníku“) svědčí dle žalobce vymezení předmětu kupní smlouvy ze dne 20. února 2004 tj. včetně příslušenství a rovněž judikatura Nejvyššího soudu, podle které příslušenství, jež není nemovitostí, nemusí být v kupní smlouvě identifikováno, a přesto může být vůlí stran převedeno spolu s věcí hlavní (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.8.2001, sp. zn. 28 Cdo 133/2001, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.9.2003 sp. zn. 31 Cdo 2772/2000); z uvedených rozsudků vyplývá, že musí být ve smlouvě provedena identifikace pouze u příslušenství, které je předmětem evidence v katastru nemovitostí. S uvedeným je v souladu i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který v rozhodnutí ze dne 13.9.2007 sp. zn. 2 Afs 42/2007-39 uvedl: „…přičemž se příslušenství věci hlavní posuzuje podle jeho funkce, aniž by muselo být ve smlouvě výslovně identifikováno”. Dle názoru žalobce se uvedené vztahuje i na věci movité nestavební povahy, např. dokumentaci.

Žalobce dále namítá, že předložil k důkazu „Prohlášení jednatelů žalobce společnosti SBF Development Praha spol. s.r.o.“ osvědčující zasedání výboru společníků S + B CEE Beteiligungsverwaltungs GmbH, které se konalo dne 18.12.2003, v němž je uveden záměr prodat nemovitosti včetně příslušenství za účelem pokračování realizace projektu v působnosti společnosti VERDI Development s.r.o. Žalovaný však tento důkazní prostředek jako důkaz neuznal s odůvodněním, že na písemnosti chybí datum a jde o čestné prohlášení, které dle judikatury (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.5.2006 č.j. 1 Afs 77/2005-43) nemůže být důkazem. Dle žalobce nejde o čestné prohlášení, ale o písemné potvrzení skutečností, které jednatelé zaznamenali, a proto může být důkazem.(viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. května 2005 č.j. 6 Afs 19/2003-79).

Žalobce na základě tvrzení, že příslušenství je uvedeno v kupní smlouvě, přičemž nemusí být dle výše uvedené judikatury ve smlouvě identifikováno, dovozuje, že nešlo o bezúplatný převod dokumentace, neboť a v předávacím protokolu je uvedeno, že na základě kupní smlouvy ze dne 20. dubna 2004 došlo k předání… a následuje konkrétní výčet deseti přidávaných položek písemností (celkem 30 šanonů). Vše, co bylo předáno tímto předávacím protokolem, bylo vůlí stran předáno na základě kupní smlouvy. Bylo-li sporné, co bylo obsahem pojmu příslušenství, pak tento protokol odstraňuje. Žalovaný text protokolu nezpochybňuje, zpochybňuje však, že právním titulem předání byla kupní smlouva.

Smluvní ujednání o bezúplatném převodu chybí, avšak dle správce daně i žalovaného taková smlouva existuje. Správce daně účtování o prodaném majetku vyhodnotil pro daňové účely jako převod bezúplatný. Žalovaný na základě svého závěru, že dokumentace nemůže být příslušenstvím dovodil, že převod byl bezúplatný. Dle žalobce prosazuje tento závěr žalovaný izolovaně, bez ohledu na všechny souvislosti.

Žalobce nesouhlasí s žalovaným, že dokumentace nemůže být příslušenstvím, neboť slouží ke změně stavby, která nebyla započata, takže nevznikla žádná věc, která by mohla být příslušenstvím stávající věci (str. 18 napadeného rozhodnutí) a dokumentace nebyla se stavbou užívána ( str. 19 napadeného rozhodnutí). Změnou stavby ve smyslu § 139 b odst. 3 tehdy platného stavebního zákona totiž nevznikne nová věc v právním slova smyslu, nýbrž jde pouze o změnu stávající věci (budovy). Příslušenství věci pak nemusí být v okamžiku převodu nutně užíváno s věcí hlavní, nýbrž dle § 121 odst. 1 občanského zákoníku musí být vlastníkem určeno k užívání s věcí hlavní, stačí tedy, je-li tu možnost takového užívání.

Žalobce nesouhlasí ani s žalovaným, že dokumentace nemůže být příslušenstvím, protože neslouží k tomu, aby se stavbou byla užívána trvale (str. 19 napadeného rozhodnutí), neboť žalovaný se mýlí, pokud se domnívá, že dokumentace má „ přechodnou životnost”. Takovou podmínku ust. § 121 odst. 1 občanského zákoníku nezná. Žalobce je však toho názoru, že dokumentace může být se stavbou užívána trvale a je východiskem pro další změny stavby.

Žalobce nesouhlasí s žalovaným, že o dokumentaci nelze říci, že je spolu s hlavní věcí užívána tak, aby věc hlavní plnila svůj účel. Podmínka, aby příslušenství podmiňovalo plnění hospodářského účelu věci hlavní, platí pouze u příslušenství tzv. přirozeného (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 42/2007-39 ze dne 13.9.2007), nikoli u příslušenství umělého. V daném případě je však splněna i tato podmínka, když převáděná stavba jako věc hlavní byla prokazatelně ve zdevastovaném stavu, jež bránil v jejím užívání. Podmínkou dalšího užívání byla oprava a změna stavby podle projektové dokumentace, která je nezbytností stavebního řízení. Bez této projektové dokumentace by věc hlavní nebyla schopna plnit svůj hospodářský účel a zůstala by zdevastovaná a nevyužitelná. Jde tedy o příslušenství přirozené, které nemusí vlastník určovat k užívání s věcí hlavní; společné určení je dáno hospodářsky. Na podporu svého tvrzení poukázal žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 42/2007-39, z něhož ocitoval, že „… bez jeho existence by věc hlavní nebyla schopna plnit svůj účel, k němuž byla kolaudována a určena, a proto by pozbyla plně či zčásti hodnoty.” Dle žalobce je nezbytným příslušenstvím i sporná dokumentace, nelze bez ní budovu zprovoznit pro další provoz stavby. Ust. § 121 odst. 1 občanského zákoníku nepožaduje pro příslušenství nutně stejný účel, jaký má věc hlavní, ale určení ke společnému užívání, přičemž účel věci hlavní a vedlejší může být různý. Společné užívání stavby a dokumentace spočívá v tom, že dokumentace vytváří vlastníkovi možnost připravit záměr změny stavby, získat správní rozhodnutí k provedení změny stavby a realizovat změnu stavby. Společnému užívání svědčí i ust. § 70, popř. ust. § 103 odst. 1 tehdy platného stavebního zákona, podle kterých dokumentace přechází ex lege při převodu vlastnického práva spolu se stavbou. Společné užívání spočívá v tom, že stavba slouží dokumentaci (bez konkrétního stavu stavby by nemohla dokumentace vzniknout) a současně dokumentace slouží stavbě (bez dokumentace by nemohla vzniknout potřebná změna stavby).

Žalobce uzavřel první žalobní bod tak, že dokumentace byla dne 20. 2. 2004 převedena jako příslušenství spolu s nemovitostmi kupní smlouvou, a proto uplatňuje proti výnosům z prodeje hodnotu převáděných nemovitostí a hodnotu příslušenství tj. dokumentace.

V druhém žalobním bodu uvádí žalobce důvody, z nichž vyvozuje, že předmětná dokumentace je součástí převáděné stavby ve smyslu ust. § 120 občanského zákoníku, což by znamenalo, že proti výnosům z prodeje lze uplatnit hodnotu nemovitostí i dokumentace tvořících společně jednu prodávanou věc v právním smyslu.

Žalobce tvrdí, že nutnou podmínkou existence součásti věci není pevné spojení a tato podmínka není uvedena v § 120 občanského zákoníku. Podstatu vztahu součástí věci a věci vidí žalobce v jejich funkčním vztahu, kdy nutnou podmínkou pro to, aby původně samostatná věc mohla být v případě volnějšího spojení s jinou věcí považována za součást věci, je, aby byla nadále v samostatných funkčních vazbách pouze s touto jedinou věcí.“(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2000 č.j. 22 Cdo 2548/98). Žalobce tvrdí, že takový vztah je mezi předmětnou dokumentací a převáděnou stavbou, které vytváří funkční a hospodářský celek. Oddělením dokumentace z tohoto celku dojde ke znehodnocení stavby, neboť stavbě bude odňata možnost jejího zprovoznění, pro které je dokumentace nezbytná.

Závěrem tohoto žalobního dobu žalobce uvedl, že si není jist, zda dokumentace je v daném případě součástí stavby nepochybně a že právní nauka ani soudní praxe tuto věc dosud neřešily, přičemž rozlišení příslušenství od součástí věci vytváří potíže.

V třetím žalobním bodu žalobce namítá i zmatečnost odůvodnění rozhodnutí v části posouzení tržní hodnoty dokumentace. Žalobce nesouhlasil se správcem daně, že jde o převod dokumentace bezúplatný, žalovaný však stanovisko správce daně akceptoval na str. 33 napadeného rozhodnutí. Podle žalobce je v rozporu s uvedeným v napadeném rozhodnutí text na str. 31, třetí odstavec a text na str. 35 dole napadeného rozhodnutí, kde uvádí žalovaný, že nedokončený hmotný majetek má sice tržní hodnotu 0,- Kč, ale dokumentace má tržní hodnotu jinou. Žalobce nesouhlasí s tím, že šlo o bezúplatný převod dokumentace, neboť převáděné dokumentaci s tržní hodnotou 0,- Kč, odpovídá protihodnota ve výši 0,- Kč; to je atribut úplatného plnění.

Žalobce nesouhlasí ani s žalovaným (str. 34 dole napadeného rozhodnutí), že společníci udělili souhlas pouze k prodeji nemovitosti, nikoli k úplatnému převodu dokumentace pro stavební řízení, neboť tvrdí, že sice společníci udělili souhlas k převodu nemovitostí, to však neznamená, že by měl být převod proveden bez dokumentace. Uvedené dle žalobce vyplývá z „Prohlášení jednatelů” či z předávajícího protokolu ze dne 23.4.2004.

Žalobce nesouhlasí rovněž s tím, že žalovaný dělí součásti a příslušenství stavby na „běžné” a „neběžné”( str. 34 dole jeho rozhodnutí), kdy u „neběžného” příslušenství dle žalovaného musí být uvedeno v kupní smlouvě výslovně. Platné právo takové dělení nezná a jaké příslušenství má být ve smlouvě identifikováno uvádí judikatura, tedy nemovitosti evidované katastrem nemovitostí, přičemž dle žalobce v ostatních případech stačí obecný odkaz na převáděné příslušenství.

Závěrem tohoto žalobního bodu žalobce uvedl, že trvá na tom, že posouzení převodu dokumentace jako bezúplatného je nerespektováním autonomní vůle účastníků. Žalobce je tedy názoru, že proti výnosům z převodu může dát převodce celou hodnotu zbavovaného majetku, tedy hodnotu nemovitostí i dokumentace.

Závěrem žalobce shrnul svá tvrzení tak, že má zato, že skutkový stav byl zjištěn úplně, avšak žalovaný neposoudil správně hmotně právní problematiku, když chybně posoudil dokumentaci k převáděné stavbě, nikoli jako příslušenství této stavby (nerespektoval judikaturu Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu vztahující se k příslušenství, možnost přirozeného příslušenství, důkazy – kupní smlouvu, předávací protokol, protokol ze zasedání společníků, účetnictví, popř. prohlášení jednatelů, nesprávně posoudil tvrzení, že dokumentace může být součástí stavby a nesprávně posoudil převod jako bezúplatný (v rozporu s důkazy, absencí smluvního ujednání, s judikaturou, s ust. § 196 obchodního zákoníku, který znemožňoval smluvním stranám úplatný převod majetku za jinou než znalcem stanovenou cenu, protokolem ze dne 18.12.2003 ze zasedání společníků).

Žalobce je toho názoru, že účetní hodnota dokumentace je shodná s hodnotou nedokončeného hmotného majetku na účtu 042, a proto hodnotu celého předmětu prodeje oprávněně uplatnil do daňově uznatelných výdajů proti výnosům z prodeje v souladu s § 24 odst. 1 zákona o daních zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů”).

V písemném vyjádření k žalobě navrhl žalovaný zamítnutí žaloby a k meritu věci uvedl, že žalobce označil za předmět sporu otázku, zda v souvislosti s prodejem nemovitostí na adrese Opletalova 3, Praha 1 uplatnil oprávněně do daňově uznatelných výdajů hodnotu účtu 042, na němž jsou evidovány výdaje související s připravovanou změnou prodávané stavby ve výši 222 364 444,17,- Kč. Za dokumentaci k připravované stavbě používá žalobce ve významu zkratky náklady na geologické a geodetické práce, na statistický průzkum, na projektové práce, na studie denního světla, na poradenství, na projekt management, na oponentní posudky apod.

Podle žalovaného sporným není skutečnost, zda dokumentace je příslušenstvím popř. součástí převáděné nemovitosti, nýbrž sporným je skutečnost, zda lze výdaje uvedené na účtu 042 vynaložené žalobcem na přípravu chystané rekonstrukce uplatnit jako daňový náklad při převodu předmětných nemovitostí, kterých se má rekonstrukce týkat, tj. zda tyto výdaje (náklady) byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

Žalovaný tvrdí, že v daném případě není podstatné, zda tyto náklady žalobce nazývá dokumentace, zda jí přisuzuje postavení příslušenství převáděných nemovitostí nebo zda je jejich součástí, resp. zda je tato dokumentace spjata se stavebním řízením, které má vyústit v pravomocné stavební povolení. Podstatné je, zda žalobce v důkazním řízení prokázal přímou souvislost nákladů vynaložených na přípravu rekonstrukce se zdanitelnými příjmy. Pokud tato souvislost prokázána není, pak nelze tyto náklady uplatnit při výpočtu základu daně. Žalovaný trvá na tom, že žalobce přímou souvislost nákladů, jež evidoval na účtu 042, se zdanitelnými příjmy tj. tržbou z prodeje nemovitostí neprokázal. Uvedené opírá především o zjištění, že v kupní smlouvě je předmět prodeje vymezen jako nemovitosti na adrese Opletalova 3, Praha 1 se všemi součástmi a příslušenstvím, právy a povinnostmi a to za dohodnutou kupní cenu 57 500 000,- Kč. Protože v kupní smlouvě není uvedeno kolik činí cena za jednotlivé budovy a pozemky, které se nachází v prodávaném průmyslovém objektu, co tvoří příslušenství jednotlivých nemovitostí, co je jejích součástí a jaká práva a povinnosti jsou převáděna kupujícího, je nutno vyjít ze znaleckého posudku, na základě kterého byl prodej uskutečněn (režim § 196 a odst. 3 obchodního zákoníku). Dle znaleckého posudku, který se k prodeji váže, je cena stanovena zvlášť za jednotlivé budovy (budova bývalé tiskárny a administrativní budova) a zvlášť za pozemek jako celek. Znalec v posudku popisuje a uvádí skutečnosti, které mají vliv na tržní hodnotu nemovitostí a které tržní hodnotu naopak snižují. Ze znaleckého posudku nikde nevyplývá, že žalobce vynaložil nějaké náklady na přípravu chystané rekonstrukce, jaká byla jejich výše a jak tyto vynaložené náklady ovlivnily tržní hodnotu jednotlivých oceňovaných položek.

Na základě uvedeného tak žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neprokázal přímou souvislost nákladů, které evidoval na účtu 042, a které při prodeji nemovitosti na adrese Opletalova 3, Praha 1 zahrnul do nákladů daňových, se zdanitelnými příjmy plynoucímu z prodeje nemovitosti.

K jednotlivým žalobním námitkám uvedl žalovaný následující: - k námitce, že dokumentace je příslušenstvím nemovitosti a, že z rozsudků uvedených žalobcem vyplývá, že pokud je předmětem převodu nemovitost včetně příslušenství, které je tvořeno nemovitostmi nepodléhajícími zápisu do katastru nemovitostí, postačí v kupní smlouvě uvést „věc se převádí s příslušenstvím”, že i přes tento závěr Nejvyššího soudu však dle žalovaného musí být projev vůle, které příslušenství má být s věcí hlavní převedeno, učiněn dostatečně určitě, aby nedocházelo k pochybnostem. Pokud toto nevyplývá přímo z kupní smlouvy, mělo by to vyplynout ze znaleckého posudku, který je podkladem ke kupní smlouvě. Pokud by tomu tak nebylo, neměl by kupující jistotu, které věci jsou příslušenstvím převáděné nemovitosti, a které již nejsou, přestože jimi byly (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8.2005, č.j. 22 Cdo 1844/2004).

Za podstatné považuje žalovaný skutečnost, že příslušenství věci lze chápat tak, že jde o samostatnou věc, kterou lze užívat nejen spolu s věcí hlavní, ale i bez ní, což však nelze říci o dokumentaci. Pokud by věc tvořící příslušenství nebylo možno užívat i bez věci hlavní, pak pozbývá smyslu, aby byla samostatným předmětem právních vztahů. Ve stavu, v jakém se dokumentace v době převodu nemovitostí nacházela, nebylo ji možno užívat ve smyslu realizovat plánovanou rekonstrukci a to s ohledem na nepravomocné stavební povolení, neboť dokumentace nebyla ověřena stavebním úřadem.

Dokumentace, na základě níž byla stavba skutečně provedena a uvedena do užívání, se stala v souladu s účetními předpisy součástí ocenění stavby a v souladu se zákonem o daních z příjmů se stala součástí vstupní ceny stavby. Proto také při vyřazení stavby z majetku účetní jednotky z důvodu prodeje je alikvótní část této dokumentace zahrnuta v zůstatkové ceně (§ 29 odst. 2 zákona o daních z příjmů) prodávaného hmotného majetku daňově uznatelným výdajem dle ust. § 24 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona o daních z příjmů. Tato dokumentace, dle níž byla stavba skutečně provedena a kterou je vlastník stavby povinen uchovávat po celou dobu jejího užívání dle ust. § 103 odst. 1 stavebního zákona, je předávána novému vlastnímu spolu se stavbou, aniž by původní vlastník za tuto dokumentaci požadoval úhradu.

- k námitce, že předmětná dokumentace by měla být považována za součást stavby, tj. budovy Opletalova 3, Praha 1 a že jejím oddělením by došlo k jejímu hospodářskému a hodnotovému znehodnocení, že oddělitelnost této dokumentace od stavby, aniž by došlo k jejímu znehodnocení (stavby) je zřejmá (např. upuštěním od záměru provést plánovanou změnu dokončené stavby). Hodnotové znehodnocení představuje dle žalovaného skutečnost, že oddělením součásti od věci, ke které patří, by tato věc měla nižší hodnotu, než jakou měla včetně součásti. Cena, za kterou žalobce budovu v roce 1994 pořídil, činila 56 700 000,- Kč. Při vkladu podniku společnosti ALAG Beta Praha spol. s.r.o. do společnosti žalobce činil odhad tržní ceny budovy ke dni 30. září 2003 částku 9 600 000 Kč a za tuto částku byla budova na základě kupní smlouvy převedena na společnosti VERDI Development s.r.o. Na tržní ohodnocení stavby a pozemku do společnosti žalobce neměla „dokumentace” vliv a rozhodně neměla vliv na tržní hodnotu oceňovaných nemovitostí, neboť je nezvýšila. Společnost ALAG Beta Praha spol. s.r.o. uvedla budovu do užívání ke dni 1.1.1999 a zahájila její odepisování; ke dni 11.2. 2004, tj. ke dni, kdy nastaly právní účinky vkladu nemovitosti do katastru nemovitosti v důsledku vkladu podniku ALAG Beta Praha spol. s.r.o. do společnosti žalobce, uvedl budovu do užívání žalobce a zahájil rovněž její odepisování.

Dokumentace s předmětnou budovou souvisí. Tato souvislost spočívá v tom, že probíhající stavební řízení se týká uvedené stavby. Cílem společnosti ALAG Beta Praha spol. s.r.o. a následně i žalobce bylo získat pravomocné stavební povolení, k němuž je nezbytná předmětná dokumentace. Z uvedeného lze dovodit, že předmětná dokumentace má přímou souvislost především s řízeními probíhajícími v souvislosti s připravovanou rekonstrukcí budovy. V praxi se lze setkat tzv. úplatným převodem investorských práv na výstavbu určitého stavebního díla tj. s postoupením všech investorských práv, povinností, závazků a nároků souvisejících s výstavbou stavebního díla; s takovým převodem pak souvisí i předání veškeré stavební a jiné dokumentace.

V daném případě byla prodejem nemovitostí na společnost VERDI Development s.r.o. tato práva a povinnosti vyplývající z platného, avšak nepravomocného stavebního rozhodnutí převedena. Vůli předat kupujícímu potřebnou dokumentaci ke stavebnímu řízení žalovaný nevyvrací a vyplývá to i z předávacího protokolu ze dne 23.4.2004. Dle žalovaného však tato vůle není projevem, že předmět prodávající prodává „se všemi součástmi a příslušenstvím”. Žalovaný tvrdí, že dokumentaci od budovy lze oddělit, nelze ji však oddělit od investorského práva, tj. práva realizovat stavbu. Pokud stavebník nehodlá tohoto svého práva využít, přestává dokumentace sloužit svému účelu, tj. k účelu, ke kterému byla určena, aby na základě ní byla provedena stavba, tedy změna dokončené stavby.

V judikátech uváděných žalobcem není řešena otázka, zda nějaká věc je příslušenstvím věci hlavní, ale zda tato věc byla převedena spolu s věcí hlavní. Vždy se jedná o věci, jejichž hospodářské užití s nemovitostí je zřejmé a není o něm pochybností jako jsou např. vedlejší budovy, ploty, garáže apod. Není v nich řešena ani otázka, zda příslušenstvím stavby je stavební a jiná dokumentace k chystané změně dokončené stavby, když není ani zřejmé, zda tato právní moci nabude.

- k námitce týkající se tvrzeného nesprávného závěru správce daně, že došlo k bezúplatnému převodu dokumentace, že předpokladem úplatného převodu je, že vůbec nějaká úplata byla sjednána. Teprve poté lze zkoumat adekvátnost hodnot vzájemných plnění. Pod pojmem úplata rozumí žalovaný zaplacení v penězích nebo platebními prostředky nahrazujícími peníze nebo poskytnutí nepeněžitého plnění. V zákonu o daních z příjmů ani v účetních předpisech není pojem úplata definován, pro výklad tohoto pojmu jako výkladovou pomůcku použil žalovaný zákon o dani z přidané hodnoty a judikát Evropského soudního dvora. V ust. § 4 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty se pro účely tohoto zákona pojmem úplata rozumí zaplacení v penězích nebo platebními prostředky nahrazujícími peníze nebo poskytnutí nepeněžitého plnění. V rozsudku Soudního dvora ze dne 11.9.2007 ve věci C-318/05 je v bodu 51 uvedeno, že „charakteristický znak úplaty spočívá ve skutečnosti, že představuje hospodářské protiplnění za dotčený výkon. V bodu 42 téhož rozsudku se uvádí, že „základním charakteristickým znakem služby poskytované za úplatu je platba.” Z uvedeného žalovaný dovozuje, že pokud je za poskytnuté služby či jiné plnění sjednána úplata, pak tato úplata představuje nějaké protiplnění, nejčastěji ve formě úhrady sjednané peněžní částky nebo poskytnutím nějakého nepeněžitého plnění. Při úhradě úplatě pak dochází k toku peněz nebo platebních prostředků nahrazujících peníze, dodání zboží, poskytnutí služby atd. Úplata sjednaná při výši 0,- Kč formou peněžního plnění nemá už ze své podstaty logiku, neboť k žádnému toku peněz nemůže dojít, tj. nedochází k žádnému plnění.

Žalovaný nesouhlasí s tvrzením o převodu za sjednanou peněžní částku ve výši 0,- Kč, že jde o převod úplatný, neboť by zde byla porušena zásada adekvátnosti hodnot vzájemných plnění, když se jedná pouze o jednostranný úkon a to předání věci zájemci, nikoli o vzájemná plnění. Z tohoto důvodu pokládá žalovaný teorii o úplatném převodu věci za peněžní protihodnotu 0,- Kč za uměle vykonstruovanou, účelovou.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí netvrdil, jakou tržní hodnotu má nebo měla mít „dokumentace”. Z uvedeného důvodu nesouhlasí s námitkou žalobce, že tvrdil, že tržní hodnota v dokumentaci je jiná než 0,- Kč, čímž měl vyvracet argumentaci správce daně.

Na str. 11 dole a str. 12 nahoře Zprávy o daňové kontrole uvedl správce daně, že „součástí znaleckého posudku ze dne 31.12.2003 nedokončený dlouhodobý hmotný majetek uveden a oceněn není” a že „ze skutečností, které jsou výše uvedeny, vyplývá, že dokumentace, která je součástí nedokončeného dlouhodobého hmotného majetku, sice byla na společnost VERDI Development s.r.o. převedena, ale stalo se tak bezúplatně”. Není zde tedy uvedena souvislost mezi tržní hodnotou nedokončeného hmotného majetku ve výši 0,- Kč a bezúplatným převodem tohoto majetku. Ani žalovaný se na str. 33 nahoře napadeného rozhodnutí v tomto smyslu nevyjadřuje. Na str. 31 odst. 3 v druhé větě napadeného rozhodnutí uvedl žalovaný, že „nesouhlasí s názorem žalobce, že pak nulovou tržní hodnotu má i jeho převoditelná část – dokumentace”. Na str. 35 dole napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že „nesouhlasí s názorem odvolatele, že pojem ocenění nedokončeného hmotného majetku tak, jak jej ocenil znalec ve znaleckém posudku ke dni 30.září 2003, je totéž co tržní hodnota dokumentace”. Žalobce tedy spojuje dvě věci a to ocenění hodnoty nepeněžitého vkladu podniku společnosti ALAG Beta Praha spol. s.r.o., jehož součástí bylo i zjišťování tržní ceny nedokončeného hmotného majetku, která byla stanovena pro předem nespecifikovanou obchodní společnost a cenu nedokončeného hmotného majetku v době, kdy společnost VERDI Development s.r.o. měla o nemovitosti zájem. Z posudku ke dni 30. 9. 2003 je zřejmé, že znalec se zabýval hodnotou podniku, a to tak, že nepřihlížel k uskutečněným přípravným pracím na rekonstrukci, kdy nebylo ještě zřejmé, zda budou budoucím majitelem budovy využity. Uvedené vyplývá i z vyjádření znalce ze dne 29.6.2006, v němž uvedl, že v posudku je uvedeno, že ocenění pozemku je podstatně ovlivněno tím, že pozemek je zastavěn nefunkčním objektem, přičemž současně je zde uveden nástin revitalizačních možností předmětných nemovitostí; jako jedna z nich je uvedena studie č. 03/1999 na bourací práce a přestavbu oceňované nemovitosti na polyfunkční objekt. Znalec rovněž uvedl, že nelze předjímat její akceptaci novým nabyvatelem, spíše lze předpokládat nepoužitelnost celé studie.

Předání dokumentace novému vlastníku nemovitostí nesvědčí ještě o tom, že o ni měl zájem; tuto dokumentaci mohl převzít např. pouze z důvodu probíhajícího stavebního řízení, aniž by bylo zřejmé, zda ji využije. Pochybnosti vedení společnosti S + B CEE Beteiligungsverwaltungs GmbH (Protokol ze zasedání výboru společníků ze dne 18.12.2003) o tom, zda vůbec někdy očekávané stavební povolení nabude právní moci nenasvědčuje tomu, že nový vlastník měl o dokumentaci skutečně zájem. Stavební řízení ohledně změny dokončené stavby bylo zahájeno již před tímto zasedáním dne 18. 12. 2003 a komplikace se získáním stavebního povolení tak musely být vedení společnosti známy. Hodnota nedokončeného hmotného majetku závisí na tom, zda existuje poptávka po takovém majetku. Žalovaný nepředjímal, zda taková poptávka existovala, nýbrž zkoumal, zda existuje souvislost mezi náklady na přípravu rekonstrukce a příjmem z prodeje nemovitostí. Dle žalovaného uzavření kupní smlouvy na prodej nemovitostí bylo rozhodnutím žalobce, který nemohl svůj záměr – konstrukci předmětných budov – realizovat. Jestliže tedy náklady, které vynaložil na přípravu rekonstrukce zahrnul při prodeji nemovitostí do daňových nákladů, pak pro posouzení jejích daňové uznatelnosti je podstatné, zda žalobce prokázal, že existuje přímá vazba těchto nákladů se zdanitelnými příjmy, v daném případě s tržbou za prodej nemovitostí. Dle žalovaného však žalobce tuto souvislost neprokázal, což uvedl jak správce daně ve zprávě o kontrole, tak i žalovaný v napadeném rozhodnutí.

Správce daně i žalovaný nezpochybňují obsah účtu 042. Podle ust. § 23 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů se pro zjištění základu daně vychází z výsledku hospodaření (zisk nebo ztráta) a ten u žalobce zkreslen nebyl, neboť jak o hodnotě úplatně převedených nákladů na pořízení dlouhodobého hmotného majetku, tak o daru se účtuje na nákladovém účtu. V daném případě šlo zejména o posouzení, zda náklady související s pořízením nedokončeného dlouhodobého hmotného majetku, které žalobce v souvislosti s prodejem nemovitostí uplatnil v daňových nákladech, mají přímou souvislost se zdanitelnými příjmy; v daném případě s tržbou za prodej nemovitostí. Žalovaný je názoru, že žalobce tuto přímou souvislost neprokázal, a proto mu byl na základě tohoto zjištění dle § 23 odst. 3 písm.a) bod 2 zákona o daních z příjmů vykázaný výsledek hospodaření za období od 1. 1. 2003 do 30. 4. 2004 zvýšen o částku 222 364 444,17,- Kč a o stejnou částku tak byl upraven i základ daně z příjmů právnických osob.

- námitce, že dle žalovaného existuje smluvní ujednání o vůli převést dokumentaci bezúplatně, o čemž neví, že takové tvrzení žalobce není uvedeno ani ve zprávě a kontrole ani v napadeném rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdil, že dokumentaci k připravovanému projektu předal kupujícímu, což doložil předávacím protokolem, posoudil správce daně tento převod jako bezúplatný, protože výnos prodeje nemovitostí se vztahoval pouze k prodávaným nemovitostem. Žalovaný dodal, že způsob, jakým byla vytvořena kupní cena, nezohledňoval náklady vynaložené na přípravu stavby – rekonstrukci objektu Opletalova 3, Praha 1. Jestliže tedy správce daně dospěl k závěru, že úplata (kupní cena) se vztahuje pouze k prodávaným nemovitostem a že k hodnotě převedených nákladů na pořízení dlouhodobého hmotného majetku se nevztahuje, netvrdí tím, že existuje nějaká smlouva o bezúplatném převodu. Z uvedeného nelze ani dovodit, že správce daně či žalovaný vnucovali žalobce jinou vůli než jakou měl.

Závěrem žalovaný uvedl, že nesouhlasí s žalobcem, že předloženými důkazními prostředky prokázal, že kupní smlouvou ze dne 20.února 2004 prodal a předal nemovitosti spolu s dokumentací, a proto oprávněně v souladu s ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů uplatnil do daňově uznatelných výdajů proti výnosům z prodeje mimo zůstatkovou cenu prodávaných nemovitostí i hodnotu účtu 042.

Žalovaný považuje za prokázanou pouze skutečnost, že úplatně byly na kupujícího převedeny nemovitosti, které byly předmětem prodeje vymezeným v kupní smlouvě ze dne 20.února 2004, a rovněž, že kupujícímu byla v souvislosti s prodejem předána také veškerá dokumentace k probíhajícímu stavebnímu řízení. Dále žalovaný považuje za prokázané, že dohodnutá kupní cena se vztahuje k nemovitostem a k těm součástem a příslušenstvím, které byly oceněny znaleckým posudkem č. 205/2004/2004 ze dne 17.2.2004. Předmětem ocenění nebyly náklady na pořízení dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku, resp. výstupy z nich. V kupní smlouvě není specifikováno, jaká práva jsou na kupujícího převáděna (mimo vlastnického práva k nemovitostem); znalecký posudek se o nich také nezmiňuje. V Protokolu ze zasedání výboru společníků ze dne 18.12.2003 se hovoří pouze o záměru prodat předmětné nemovitosti ze společnosti žalobce do společnosti VERDI Development s.r.o. a není v něm zmiňováno, že spolu s nemovitostmi má být za úplatu převedena i dokumentace. V písemnosti „prohlášení jednatelů”, kterou žalovaný předložil až v příloze k odvolání, a kterou žalovaný neosvědčil jako důkaz, je na místo původního termínu „prodej nemovitosti” užívaného ve zmiňovaném Protokolu používán zavádějící termín „prodej projektu”. Znalec oceňoval nemovitosti, nikoli „projekt”. Žalovaný zdůraznil, že prohlášením se smluvními vztahy nenapravují a nelze jími vysvětlovat to, co ve smlouvě není.

V replice ze dne 11.6.2008 žalobce setrval na všech žalobních bodech a znovu zdůraznil, že za ztěžení považuje otázku postavení dokumentace jako příslušenství či jako součásti převáděné stavby. Dále se žalobce ohradil proti nepřipuštění důkazů „Prohlášení jednatelů společnosti SBF Development Praha spol. s.r.o.”, jak již uvedl v žalobě.

Ze správního spisu zjistil soud následující, pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:

Na základě kupní smlouvy ze dne 24.3.1994 koupila společnost ALAG Beta Praha spol. s.r.o. od společnosti PRAGA PRINT, spol. s.r.o. nemovitosti na adrese Opletalova 3, Praha 1 a to budovu čp. 920 s pozemkem parc. č. 59 o výměře 1711mv k.ú. Nové Město za kupní cenu 105 000 000,- Kč bez DPH (kupní smlouva ze dne 24.3.1994).

Dne 10.1.1995 byla uzavřena smlouva o půjčce mezi ALAG Beta Praha spol. s.r.o. jako příjemcem půjčky a Carl Steiner & CoAktiengesellschaft jako poskytovatelem půjčky, kterou se zavázal poskytovatel poskytnout příjemci půjčku ve výši maximálně 180 000 000,- Kč ATS s tím, že částka půjčky se skládá ze součtu vyčerpané částky a přirostlých úroků do doby dokončení stavby a pronajmutí nemovitostí Opletalova 3 a celková částka půjčky bude použita výhradně na nákup, přestavbu a dostavbu nemovitosti Opletalova 3 a na krytí všech nákladů, které z toho plynou (smlouva o půjčce ze dne 10.1.1995).

Dle sdělení zástupce daňového subjektu vedení společnosti S + B CEE Beteiligungsverwaltungs GmbH v lednu 2003 (dle výpisů z obchodního rejstříku 100%ní vlastník společností ALAG Beta Praha spol. s.r.o., SBF Development Praha s.r.o.) rozhodlo o koupi podílu společnosti ALAG Beta Praha spol. s.r.o.; důvodem pro nákup společnosti byla lukrativní nemovitost Opletalova 3, Praha 1 s cílem tento objekt přestavět na rezidenční dům s byty a kancelářemi. Z tohoto důvodu došlo ke vkladu podniku společnosti ALAG Beta Praha spol. s.r.o. do společnosti SBF Development Praha spol. s.r.o., která byla vybrána jako vhodný objekt pro realizaci přestavby z důvodu, že má zkušenosti s realizací projektu Hostivař, má dobrou finanční pozici a pověst, má možnost získání financování z úvěru od bank, má možnost využití objektu Hostivař pro případné zástavy za účelem získání úvěru na rekonstrukci objektu Opletalova (přípis daňového subjektu ze dne 8. 4. 2006).

Ke dni 30. září 2003 byl vypracován znalecký posudek č. 198/49/2003 ze dne 21. 11. 2003, jehož úkolem bylo „Ocenění nepeněžitého vkladu - podniku (společnosti) ALAG Beta Praha, spol. s.r.o. znaleckým ústavem ACTIVITIES a.s.

Součástí vkladu byla mj. nemovitost na adrese Opletalova 3, Praha 1 tj. stavební objekt č.p. 920 skládající se z administrativní budovy (bývalá tiskárna z.r. 1920) a pozemková parcela č. 59 o celkové výměře 1711 m. Odhad tržní hodnoty budov činil ke dni 30. září 2003 částku 9 600 000 Kč, odhad tržní ceny pozemku činil 47 900 000 Kč celkem 57 500 000 Kč.

Znalec k ocenění pozemku mj. na str. 18 posudku uvedl, že ocenění je podstatně ovlivněno skutečností, že je plně zastavěn, přičemž řešení k revitalizaci nemovitosti se nabízí několik; jednou z možností je oprava stavební části jen s nepatrnými úpravami nutnými k rozběhu nějaké přiměřené činnosti v administrativní i ve výrobní části, jinou možností je zásadní přestavba objektu až jeho úplné nahrazení objektem moderní koncepce. Pro takové řešení již existuje studie na bourací práce a na přestavbu na polyfunkční objekt; omezením pro zásadnější řešení přestavby je poloha nemovitosti v památkově chráněném území a i památková ochrana současné zástavby. Znalec dále uvádí, že ukazatelem na možnou úroveň ceny pozemku by mohla být oficiální cenová mapa stavebních pozemků v Praze, ta však cenu pro daný pozemek neuvádí, přesto lze dle znalce úvahu o aktuální ceně pozemku podle cenové mapy provést a následně uvádí ceny sousedních pozemků podle cenové mapy, uvádí odhad průměrné jednotkové ceny. Znalec dále uvádí, že v daném případě je pozemek „znehodnocen“ stávající zástavbou bez provozu, přičemž obecná omezení z titulu polohy v památkově chráněné zóně jsou srovnatelná jako u sousedních nemovitostí, snad jen mírně zesílená důrazem na zachování charakteru uličního průčelí. Omezení plynoucí z věcného břemene je akceptovatelné i při případné přestavbě; konkrétní „účetní“ ocenění těchto negativních faktorů je těžko možné. Znalec uzavřel, že po celkovém zhodnocení pozitivních i negativních faktorů odhaduje současnou průměrnou tržní hodnotu v úrovni cca 20% pod průměrem cen sousedních pozemků z cenové mapy a to tak, že odhad tržní ceny pozemku činí 47 900 000 Kč (str. 19 posudku).

Znalec k ocenění budovy mj. na str. 20 posudku uvedl, že celý objekt je již několik let mimo provoz, není v podstatě udržován ani opravován a průběžně chátrá. Objekt administrativní budovy je poznamenán dlouhodobě zanedbanou údržbou i opravami a jeho stav je celkově velmi špatný, proto pro výpočty bude uvažováno celkové opotřebení 85%; znalec dochází na str. 22 výpočtem k aktuální tržní ceně administrativní budovy 300.000,- Kč. Objekt provozní části – bývalé tiskárny je rovněž poznamenán dlouhodobě zanedbanou údržbou i opravami, a jeho stav je celkově velmi špatný, proto pro výpočty bude uvažováno rovněž celkové opotřebení 85%; znalec dochází na str. 24 výpočtem k aktuální tržní ceně provozního objektu 9. 300.000,- Kč.

Na str. 24 a 25 se znalec zabývá oceněním stálých aktiv – nedokončeného hmotného majetku a uvádí mj., že na účtu č. 042 100 – pořízení dlouhodobého majetku jsou zaúčtovány investice, které souvisí s rekonstrukcí nemovitého majetku a jsou zde evidovány úroky bankovního úvěru poskytnutého Oberbank Salzburg na pořízení nemovitosti. Při místním šetření nebyl zjištěn rozsah rekonstrukce a pokud byla realizována, nemá tato rekonstrukce žádný vliv na ocenění. Evidované úroky vyplývající z pořízení majetku měly být součástí jeho pořizovací ceny. Vzhledem k tomu, že nemovitý majetek je v daném případě oceněn tržní hodnotou, nemá tato položka pro tržní ocenění společnosti význam, a proto je oceněna nulovou hodnotou (znalecký posudek č. 198/49/2003).

Dne 18.12.2003 proběhlo zasedání výboru společníků společnosti S + B CEE Beteiligungsverwaltungs GmbH týkající se využití nemovitosti Opletalova 3 v Praze 1. Dle protokolu vedení společnosti podalo výboru společníků informace, že dne 1.10.2003 společnost ALAG Beta Praha spol. s.r.o. zažádala u příslušného stavebního úřadu o udělení stavebního povolení k realizaci plánovaného projektu výstavby kanceláří a bytů na nemovitosti Opletalova 3 v Praze 1 s tím, že očekává vydání stavebního povolení ještě v roce 2004 a rovněž, že na základě jednání vedených s vlastníky sousedních nemovitostí (ČTK, Reality IV, Jalta, a.s.) lze očekávat, že použijí veškeré prostředky, aby bylo úmyslu zřízení plánovaného projektu zabráněno, což vyvolává obavy, že stavební povolení nemusí nikdy nabýt právní moci, že za daných okolností nemůže být tento projekt realizován ani v plánovaném termínu, ani k požadovaným ekonomickým účelům, a že tyto negativní průvodní okolnosti projektu by mohly mít vliv na projekt Park Hostivař, který je ve vlastnictví společnost SBF Development Praha spol. s.r.o.; dle protokolu vedení společnosti požádalo výbor společníků, aby byl uskutečněn prodej nemovitosti Opletalova 3 ze společnosti SBF Development Praha spol. s r. o. na nově založenou společnost Verdi Development spol. s r. o., jejíž 100%ní podíl je držen rovněž společností S + B CEE Beteiligungsverwaltungs GmbH s tím, že ke stanovení kupní ceny je nutno vycházet ze znaleckého posudku odhadní ceny. Na základě této žádosti udělil výbor společníků společnosti S + B CEE Beteiligungsverwaltungs GmbH souhlas, aby společnost SBF Development Praha spol. s.r.o. nemovitosti Opletalova 3 prodala nově založené společnosti VERDI Development s.r.o. s tím, že stanovená výše kupní ceny musí vycházet ze znaleckého posudku odhadní ceny („Protokol ze zasedání výboru společníků ze dne 18. 12. 2003“, který žalobce učinil přílohou jeho podání ze dne 8. 4. 2006);

Ke dni 31. 12. 2003 byl vypracován znalecký posudek č. 205/04/2004 ze dne 17. 2. 2004, jehož úkolem bylo stanovení hodnoty nemovitostí - budovy č.p. 920 a pozemku p.č. 59, vše v k.ú. Nové Město, obec Praha znaleckým ústavem ACTIVITIES a.s.

Znalec k ocenění pozemku (na str. 7 znaleckého posudku) a k ocenění budov (na str. 8 a násl. posudku) uvedl obdobně jako k ocenění pozemku a budov znaleckého posudku č. 198/49/2003.

Znalec zrekapituloval ocenění nemovitého majetku tak, že tržní hodnota oceňovaného nemovitého majetku celkem, tj. nemovitosti čp. 920 a parc. č. 59, zapsaných na listu vlastnictví č. 585 u Katastrálního úřadu Praha – Město, k.ú. Nové Město, obec Praha ke dni 31.12.2003 činí 57 500 000,- Kč.

Dnes 20. února 2004 uzavřela společnost SBF Development Praha spol. s.r.o. jako prodávající kupní smlouvu se společností VERDI Development s.r.o. jako kupujícím. Dle článku 1 je předmětem prodeje budova č.p. 920 (Nové Město), průmyslový objekt, postavená na pozemku parc. č. 59 zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 59, zastavěná plocha a nádvoří, vše v katastrálním území Nové Město, obec Praha, zapsáno na listu vlastnictví č. 585 u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha

Dle článku 2 smlouvy prodává prodávající předmět prodeje se všemi součástmi a příslušenstvím, právy a povinnostmi za dohodnutou kupní cenu ve výši 57 500 000,- Kč do vlastnictví kupujícího, který tento předmět prodeje za tuto cenu kupuje.

Dle článku 4 smlouvy kupující prohlašuje, že je mu znám fyzický stav předmětu prodeje a že je ochoten tento předmět prodeje v tomto známém stavu koupit. Prodávající zaručuje kupujícímu, že předmět prodeje není zatížen žádnými dluhy, věcnými břemeny, zástavními právy, restitučními nároky či jakýmikoli jinými břemeny nebo právy třetích osob s výjimkou zástavního práva na částku 130 000 000 ATS a věcného břemene pro Obec hl. m. Praha. Kupující byl seznámen se sporem vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod č.j. 22 C 76/2000 (kupní smlouva ze dne 20.února 2004)

Z předávajícího protokolu ze dne 23.4.2004 vyplývá, že tohoto dne na základě kupní smlouvy mezi firmou SBF Development Praha s.r.o. a firmou VERDI Development s.r.o. došlo k předání nemovitostí – předání klíčů k budově č.p. 920, pozemku parc. č. 59 a dokumentace dle seznamu – projektové dokumentace k územnímu řízení (šanon č. 1-4), projektové dokumentace pro stavební řízen (šanon č. 5-10), plánů současného stavu (šanon č. 11), architektonických plánů (šanon č.12-13), důležitých úředních stanovisek a rozhodnutí (šanon č.14-15), smluv (pojistné, kupní, nájemní, dodávka vody, elektřiny - šanon č.16), výkazů prací (šanon č. 17-18), studie denního světla (šanon č. 19), konzulentů (šanon č.20-29) a správy nemovitosti (šanon č.30).

K výzvě správce daně ze 27. 6. 2005 předložil daňový subjekt rozhodnutí vydaná stavebním úřadem a odvolacím orgánem pro řízení o umístění stavby v ul. Opletalova 3, z nichž vyplynulo, že dne 28.5.1996 podala společnosti ALAG Beta Praha spol. s.r.o. u stavebního úřadu návrh na umístění stavby (nástavba a přístavba objektu č.p. 920 Opletalova 3); územní rozhodnutí o umístění stavby a udělení výjimky bylo vydáno dne 5.11.1997; právní moci nabylo dne 15.4.1998. Dále vydal stavební úřad dne 3. 11. 2000 na žádost stavebníka společnosti ALAG Beta Praha spol. s.r.o. stavební povolení na stavbu – stavební úpravy, přístavba a nástavba objektu v Praze 1, č.p. 920, Opletalova 3. Rozhodnutím odvolacího orgánu tj. Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 17.5.2001 bylo rozhodnuto o odvoláních podaných ČTK a Reality IV, a.s. tak, že rozhodnutí stavebního úřadu bylo zrušeno a nové stavební povolení bylo vydáno dne 22.12..2003 (ke dni 20. února 2004, kdy žalobce nemovitosti na základě kupní smlouvy prodal společnosti VERDI Development s.r.o., nebylo stavební povolení ze dne 22.12.2003 v právní moci).

Dne 6.12.2004 byla zahájena kontrola daně z příjmů právnických osob za období od 1.1.2003 do 30.4.2004 (protokol ze dne 6.12.2004 č.j. 341241/04/004932/5959).

Dne 19.ledna 2005 se uskutečnilo ústní jednání u správce daně, kdy zástupkyně žalobce k dotazu stavu účtu 042 ve výši 222 364 444,17 Kč v době vkladu do společnosti SBF uvedla, že stav účtu 042 je doložen tabulkou čerpanou z účetnictví společnost ALAG Beta obsahující položky od 1.1.1994 do 27.11.2003 obsahující nabíhající náklady, které jsou považovány za složku pořizovací ceny nemovitosti a plánované rekonstrukce této nemovitosti. Stav účtu obsahuje zejména náklady na úroky z úvěru, který byl společností ALAG Beta čerpán na pořízení této nemovitosti, když pořizovací cena nemovitosti společností ALAG Beta dle kupní smlouvy ze dne 24.3.1994 byla ve výši 105 000 000,- Kč. Společnost ALAG Beta k datu 30. dubna 2004 tj. den předcházející rozhodnému dni fúze evidovala pouze finanční investici představující obchodní podíl ve výši 2,8 % na základním kapitálu společnosti SBF. Nebyly evidovány žádné nemovitosti a závazky, protože tyto nemovitosti a závazky byly vloženy jako vklad podniku před provedením fúze. V souladu se smlouvou o fúzi se zanikající společností ALAG Beta č. III bod 3 se zúčastněné společnosti dohodly, že podíl na zanikající společnosti ALAG Beta bude jejímu společníkovi společnosti S + B CEE vyměněn za podíl na nástupnické společnosti SBF a to za 100% obchodního podílu na společnosti ALAG Beta, společník obdrží obchodní podíl ve výši 2,8 % na SBF. Tento byl převeden v rámci výměny na společníka zanikající společnosti; účetně se tato transakce promítla v zahajovací rozvaze snížením vlastního kapitálu nástupnické společnosti, konkrétně položky nerozdělený zisk minulých let (účet 428). Z důvodu problému se získáním stavebního povolení pro rekonstrukci na byty a kanceláře bylo rozhodnuto vedením společnosti o prodeji nemovitosti do jiné společnosti v rámci skupiny. Důvodem průtahu ve stavebním řízení byly protesty majitelů sousedních nemovitostí. Vedení společnosti konstatovalo zhoršení finanční situace SBF a riziko pro stávající nemovitosti a podnikatelské aktivity. Bylo rozhodnuto o prodeji nemovitosti Opletalova 3 ze společnosti SBF na společnost VERDI a to za hodnotu stanovenou ve znaleckém posudku zpracovaném k datu 30.září 2003 znalcem jmenovaným soudem, položka nemovitosti je str. 24 posudku, zde je oceněna budova a pozemek na 57 500 000,- Kč. Znalec konstatuje, že ocenění nedokončeného hmotného majetku obsahuje hlavně úroky z úvěru a vzhledem k tomu, že se jedná o stanovení tržní hodnoty nemovitosti je tato položka oceněna nulou. V uzavřené kupní smlouvě se konstatuje převzetí nemovitosti se všemi právy a povinnostmi, tj. přechází na kupujícího i všechna rozjednaná stavební řízení a další administrativní povinnosti. Hodnota účtu 042 byla při prodeji zúčtována do nákladů jako součást prodávaných nemovitostí (protokol ze dne 19. ledna 2005 č.j. 10632/05/004932/5959).

Dle rozpisu účtu účtu 042 společnosti ALAG Beta Development s.r.o. od vzniku společnosti do vkladu podniku do společnosti SBF Development s.r.o. jsou evidovány položky zahrnující období r. 1994 (mezi nimiž jsou např. položky - nakoupená nemovitost od společnosti PRAGA Print, kupní smlouva z 24.3.1994 ve výši 105 000 000,- Kč, odměna společnosti EURO-bau s.r.o. (vyprázdněný prostor, za garanci nájemce, zprostředkování ve výši 46 486 000,- Kč, odstupné nájemcům celkem 55 500 000,- Kč, honorář za převod nájemních vztahů – p. V. 4 500 000,- Kč, úroky a poplatky z půjčky Carl Steiner and Coach 16 600 000,- Kč, náklady – studie, posudky, statiky, projekty, modely, poradenství ve výši 581 000,- Kč, poplatek za akreditiv bance v souvislosti s převodem peněz z ukončení nájemních vztahů 302 000,- Kč), r. 1995 (mezi nimiž jsou např. položky - odměna společnosti EURO-bau – konsultace k výstavbě, smlouva o poskytování služeb z 6.11.2005 3 000 000,-Kč, úroky z půjčky Carl Steiner ve výši 27 408 000 Kč, stavební práce, revize transformátoru, projektové dokumentace, grafické návrhy, překlady, elektropráce ve výši 1 634 000,-Kč), r. 1996 (mezi nimiž jsou např. položky ALAG Wien – stavební poradenství dle smlouvy z 18.2.1994 ve výši 2 066 000,- Kč, příprava zakázky rekonstrukce dle objednávky ve výši 252 000,- Kč, provize společnosti OBK Finance s.r.o. za zprostředkování úvěru ve výši 578 000,- Kč, poplatky z úvěru – předfakturace od ALAG Wien – poplatky OBERbank vy výši 41 000,- Kč, projektová dokumentace od Konstruktiva GROUP ve výši 247 000,- Kč, technické práce ve výši 100 000,-Kč, úroky z půjčky ALAG Beteiligung ve výši 19 668 000,- Kč, kurzové rozdíly ze splátek úvěru ve výši 7 622 000,- Kč, úroky z úvěru Oberbank ve výši 3 539 000,- Kč), r. 1997 (mezi nimiž jsou např. položky stavebně geologický průzkum – firma ARENAL s.r.o. ve výši 70 000,- Kč, posudek na zachování satelitního vysílání a příjmu na střeše ve výši 6 000,- Kč, úroky Oberbank ve výši 6 761 000,-Kč, technické poradenství ALAG Wien ve výši 2 450 000,- Kč), r. 1998 (mezi nimiž jsou např. položky - ostraha ve výši 83 000,- Kč, úroky z úvěru Oberbank ve výši 7 904 000,- Kč, úroky z půjčky ALAG Beteiligung ve výši 15 719 000,- Kč, správa domu ve výši 60 000,- Kč, právní služby ve výši 9 000,- Kč, měření hluku ve výši 18 000,- Kč, stavební dozor Projekt Management a vedení stavby ve výši 1 903 000,- Kč, stavební projekt – UNI PROJEKT ve výši 1 185 000,- Kč, geodetické služby 55 000,- Kč, kurzové rozdíly -19 000,- Kč, stavební výkony FROLICH AND LOCHER ve výši 563 000,- Kč, geodetické práce ve výši 30 000,- Kč, poradenství (zřejmě technické od Alag Verteiligung) ve výši 3 785 000,- Kč, úroky do nákladů -3 434 000,-Kč), r. 1999 (mezi nimiž jsou např. položky projekt Management – stavební dozor, příprava stavba ve výši 9 439 000,- Kč, stavební práce Konstruktiva Group ve výši 46 000,- Kč. správa nemovitostí ve výši 45 000,- Kč, práce na projektu Frohlich und Lochem ve výši 1 198 000,- Kč, UNI PROJEKT ve výši 664 000,- Kč, úroky – Oberbank 7 201 000,- Kč, kurzové rozdíly ve výši 1 331 000,- Kč, rozptylová studie ve výši 15 000,- Kč, statický průzkum ve výši 11 000,- Kč, hluková studie ve výši 2 000,-Kč, stavebně – fyzikální konzultace ve výši 602 000,- Kč, model ve výši 29 000,- Kč, právní služby (stavební řízení) ve výši 218 000,-Kč, projektové práce pro stavební povolení ve výši 3 800 0000,-Kč, administrativní servis od Alag Projekt management Prag ve výši 1 427 000,- Kč, úroky do nákladů – pozemek a budova ve výši - 4 068 000,- Kč, úroky od Alag Beteiligung ve výši 3 133 000,- Kč, právní, technické, stavební poradenství ve výši 4 990 000,- Kč) r. 2000 (mezi nimiž jsou položky např. úroky Oberbank ve výši 5 871 000,- Kč, technická pomoc KONSTRUKTIVA KONSIT ve výši 150 000,- Kč, zjištění čerpání dešťových a odpadních vod ve výši 172 000,- Kč, studie Opletalova od Reality IV. a.s. ve výši 35 000,- Kč, právní poradenství ve výši 229 000,- Kč, projektové a inženýrské práce ve výši 844 000,-Kč, truhlářské práce ve výši 8 000,- Kč, kurzové rozdíly ve výši 44 000,- Kč), r. 2001 (mezi nimiž jsou např. položky úroky od Oberbank ve výši 6 807 000,- Kč, znalecký posudek ve výši 12 000,- Kč, právní služby (Rakousko) ve výši 202 000,- Kč, studie denního osvětlení ve výši 24 000,- Kč, projektová dokumentace pro stavební povolení ve výši 390 000,- Kč, změna projektu ke stavebnímu povolení ve výši 100 000,- Kč, montáž HUPu ve výši 9 000,- Kč, dohad administrativní výpomoc ve výši 35 000,- Kč, dohad přepracování projektu ve výši 75 000,- Kč), r. 2002 (mezi nimiž jsou např. položky admin. výpomoc při ve výši 35 000,- Kč, přestavba a nástav. ve výši 100 000,- Kč, VW/přeprac. projekt ve výši 321 000,- Kč, stavební úpravy ve výši 30 000,- Kč, úroky Oberbank ve výši 1 860 000,- Kč, úroky Oberbank ve výši 725 000,- Kč, práce na projektu ve výši 80 000,- Kč,admin. výpomoc při ve výši 35 000,- Kč, studie denního osvl.ve výši 8 000,- Kč, doplnění studie k ve výši 2 000,- Kč, práce na projektu ve výši 80 000,- Kč, úroky OB k 28.6.2002 ve výši 749 000,- Kč, úroky OB k 28.6.2002 ve výši 1 961 000,- Kč,, práce na projektu ve výši 80 000,- Kč, úroky OB k 30.9.2002 ve výši 777 000,- Kč, úroky OB k 30.9.2002 ve výši 2 038 000,- Kč, práce na projektu ve výši 80 000,- Kč, stavební úpravy ve výši 25 000,- Kč, úroky OB k 31.12.2002 ve výši 806 000,- Kč, úroky OB k 31.12.2002 ve výši 2 132 000,- Kč, UBU – MARKETING ve výši 989 000,- Kč, UBU – úroky Oberbank ve výši -1 037 000,- Kč, UBU – úroky OB za r. ve výši 7 060 000,- Kč), konečný stav k 27.11.2003 (tj.vklad podniku) ve výši 222 365 000,- Kč.

Dle přípisu ze dne 21.6.2005 vyčíslil žalobce pro správce daně úroky z půjčky a úvěru uvedené v tabulce účtu 042 tak, že v roce 1996 činily úroky z půjčky 19 668 000,- Kč a úroky z úvěru 3 539 000,- Kč, v roce 1997 činily úroky z půjčky 17 311 000,- Kč a úroky z úvěru 6 761 000,- Kč, v roce 1998 činily úroky z půjčky 15 719 000,- Kč a úroky z úvěru 7 904 000,- Kč, v roce 1999 činily úroky za půjčky 3 133 000,- Kč a úroky z úvěru 7 201 000,- Kč, v roce 2000 činily úroky z úvěru 5 871 000,- Kč, v roce 2001 činily úroky z úvěru 6 807 000,- Kč a v roce 2002 činily úroky z úvěru 11 037 000,- Kč (přípis žalobce ze dne 21.6.2005).

V podání ze dne 25.9.2006 daňový subjekt uvedl, že určil, že dokumentace má být užívána výlučně s předmětnými nemovitostmi, a že tudíž splňuje zákonné znaky příslušenství převáděných nemovitostí ve smyslu ust. § 121 odst. 1 zákona č. 40/1969 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník”). Dále daňový subjekt uvedl, že vzhledem k tomu, že fyzicky byla předmětem nedokončeného hmotného dlouhodobého majetku výlučně projektová a související dokumentace, je zřejmé, že k prodeji nedokončeného dlouhodobého majetku došlo a že nedokončený dlouhodobý majetek byl zohledněn zejména při stanovení ceny pozemku. Dle daňového subjektu tak součástí kupní ceny byl i nedokončený dlouhodobý majetek.

Ze zprávy o daňové kontrole daně z příjmů právnických osob vyplývá, že správce daně z předložených dokladů zjistil, že do společnosti SBF Development Praha spol. s.r.o. byl k datu 27.11.2003 proveden vklad podniku ALAG Beta Praha spol. s.r.o., jehož ocenění bylo provedeno znaleckým posudkem ze dne 30. září 2003 tak, že součástí vkladu podniku byl nedokončení dlouhodobý hmotný majetek ve výši 222 364 444,17,- Kč, stavby v hodnotě 82 931 000,- Kč a pozemek v hodnotě 48 300 000,- Kč; jednalo se o stavby a pozemek v ul. Opletalova č.p. 920, Praha 1. Do protokolu o ústním jednání daňová poradkyně k tomu uvedla, že „Společnost ALAG Beta k datu 30. dubna 2004, tj. den předcházející rozhodnému dni fúze evidovala pouze finanční investici představující obchodní podíl ve výši 2,8 % na základním kapitálu společnosti SBF. Nebyly evidovány žádné nemovitosti a závazky, protože tyto nemovitosti a závazky byly vloženy jako vklad podniku před provedením fúze. Dále společnosti evidovala vlastní kapitál v celkové výši 5 186 000,- Kč”. Z podrobného rozpisu stavu účtu 042 – pořízení hmotných investic ve výši 222 364 444,17,- Kč v době vkladu podniku, jsou evidovány náklady, které byly postupně kumulovány od 1.1.1994 do 27.11.2003.

Správce daně dospěl k závěru, že daňový subjekt porušil zákon o daních z příjmů tím, že do nákladů uplatnil i náklady, které dle ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů nebyly vynaloženy na dosažní, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v celkové výši 222 364 444,17,- Kč; jedná se o uplatněné náklady – nedokončený dlouhodobý hmotný majetek, který byl při prodeji nemovitosti a pozemku v roce 2004 v hlavní knize zaúčtován na účtu 541.100 – zůstatková cena prodávaného majetku.

V průběhu kontroly byly předloženy dva znalecké posudky a to znalecký posudek ze dne 30.září 2003 vypracovaný za účelem ocenění hodnoty skladu podniku, jehož součástí je i ocenění aktuální tržní hodnoty administrativní budovy (300 000 ,- Kč), provozního objektu (9 300 0000,- Kč) a pozemku (47 900 0000,- Kč). Bylo provedeno i ocenění stálých aktiv – nedokončeného hmotného majetku k 30.září 2003, které dle posudku činí 0,- Kč. Z uvedeného je zřejmé, že tento majetek nemá pro tržní ocenění význam. Dále byl předložen znalecký posudek ze dne 31.12.2003 vypracovaný za účelem nákupu nemovitosti v Opletalově ul. čp. 920 v Praze 1, kdy byly oceněny aktuální tržní hodnotou administrativní budovy, provozní objekt a pozemek v téže výši jako u znaleckého posudku ze dne 30. září 2003; v tomto znaleckém posudku není uvedeno ocenění nedokončeného hmotného majetku.

Zástupkyně daňového subjektu doložila doklady, z nichž vyplývá, že nejvyšší vedení ve Vídni v prosinci 2003 rozhodlo, že nemovitost bude prodána do nově vzniklé společnosti v rámci skupiny VERDI Development s.r.o.; z protokolu ze zasedání výboru společníků ze dne 18.12.2003 je zřejmé, že bylo dohodnuto, že stanovená kupní cena musí vycházet ze znaleckého posudku ze dne 30. září 2003, oceněné na tržní cenu.

Předmětem prodeje nemovitosti v ulici Opletalova se společností Development s.r.o., která byla uzavřena dne 20. února 2004 byl prodej budovy, pozemku a příslušenství se všemi součástmi a příslušenstvím, právy a povinnostmi za dohodnutou kupní cenu 57 500 000,- Kč. Obsahem kupní smlouvy není prodej nedokončeného hmotného majetku, který byl evidován na účtu 042 104 ve výši 222 364 444,17 Kč (projektová dokumentace, úroky a další náklady souvisící s přípravou rekonstrukce). Z předložených dokladů vyplývá, že veškeré dokumenty byly předány kupujícímu. Ve znaleckém posudku ze dne 30 . září 2003 jsou uvedeny výpočty a ocenění jednotlivých staveb a budov, ale nikde není do kalkulace cen započten nedokončený hmotný majetek. Je tedy zřejmé, že kupní cena se vztahuje pouze k prodávané budově a pozemku, nikoliv k nedokončenému dlouhodobému hmotnému majetku. K vyjádření daňového subjektu správce daně uvedl, že pokud argumentuje daňový subjekt, že nedokončený dlouhodobý majetek je příslušenstvím věci ve smyslu § 121 občanského zákoníku, pak příslušenství věci nepřechází vždy bez dalšího na nového nabyvatele věci hlavní, ale ve smlouvě musí být vedle věci hlavní řádně identifikovány také věci, jež jsou jejím příslušenstvím. Ocenění na tržní cenu muselo vycházet ze znaleckého posudku ze dne 30. září 2003, v němž jsou uvedeny výpočty a ocenění jednotlivých staveb, budov a pozemků, ale nikde není do kalkulace cen započten nedokončený dlouhodobý hmotný majetek. V bodu 6.4 – ocenění stálých aktiv – nedokončeného hmotného majetku k 30. září 2003 činí 0,- Kč. Ve znaleckém posudku ke dni 31.12.2003 není nedokončený dlouhodobý hmotný majetek jako příslušenství předmětu prodeje uveden a oceněn. Daňový subjekt argumentuje, že dokumentace byla kupujícímu předána, což vyplývá z předávacího protokolu ze dne 23.4.2004. Z výše uvedeného vyplývá, že dokumentace, která je součástí nedokončeného dlouhodobého hmotného majetku sice byla na společnost VERDI Development s.r.o. převedena, ale stalo se tak bezúplatně.

Správce daně se neztotožňuje s tvrzením, že ve znaleckém posudku byly oceněny převáděné nemovitosti včetně nedokončeného dlouhodobého majetku a že nedokončený dlouhodobý majetek byl zohledněn zejména při stanovení ceny pozemku. Studie z 03/1999 (týkající se budovy, nikoliv pozemku) je ve znaleckém posudku pouze uvedena v souvislosti s nástinem jednotlivých možností revitalizace nemovitostí. Východiskem zhotovitele při ocenění pozemku byla cenová mapa, konkrétně zprůměrňovaná cena přilehlých pozemků.

Dne 23. 1. 2007 vydal správce daně dodatečný platební výměr na zrušení daňové ztráty z příjmů právnických osob za zdaňovací období do 1.1.2003 do 30.4.2004, č.j. 15174/07/004512/8637, jímž byla dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob v částce 12 260 640 Kč a dodatečně zrušena daňová ztráta z příjmů právnických osob v částce 212 193 092,- Kč (dodatečný platební výměr ze dne 23.1.2007, č.j. 15174/07/004512/8637)

Dne 2.3.2007 podal žalobce odvolání proti rozhodnutí správce daně, jehož přílohou učinil přípis ze dne 14.2.2007, v níž se znalecký ústav Activis a.s., který vypracoval znalecké posudky č. 195/46/2003 a č. 205/04/2004 uvedl, že tržní hodnota nedokončeného hmotného majetku ve znaleckém posudku č. 195/46/2003 vycházela z položek, které ke dni ocenění tvořily 042 100. Hlavní objem tohoto účtu tvořily úroky z úvěru, kurzové rozdíly a další nepřevoditelné a tedy neobchodovatelné položky, nebo položky již ovlivňující tržní hodnotu stavby (nezbytné opravy) a tedy zahrnuté do tržního ocenění stavby. Studie a různá dokumentace byly jednak zastaralé a jednak tržně neobchodovatelné, použitelné jen pro individuální potřeby konkrétního vlastníka nemovitostí, který předmětnou dokumentaci zadal. Jejich trhem uznatelná použitelnost je tedy nulová; tomu odpovídá i uváděná tržní hodnota ve výši 0,- Kč. Ke dni 31.12.2003 je dle znalce tržní hodnota nedokončeného hmotného majetku stejná jako ke dni 30.9.2003, tedy 0,- Kč. Dále daňový subjekt připojil ověřený opis listin označených „Prohlášení jednatelů společnosti“ bez data, v níž bývalí jednatelé daňového subjektu (SBF Development Praha spol. s r.o.) prohlašují mj., že předmětem zasedání výboru společníků dne 18. 12. 2003 byla rekonstrukce a přestavba stavby č. p. 920, k. ú. Nové Město, bylo rozhodnuto o prodeji projektu Opletalova 3 převodem do vlastnictví své další dceřiné společnosti VERDI Development s.r.o., bylo nepochybně rozhodnuto, že předmětem prodeje bude kompletní projekt Opletalova 3, tj. nemovitosti se všemi součástmi a příslušenstvím, veškerou projekční a stavební dokumentací a veškerými ostatními nedokončenými investicemi a výdaji (odvolání, včetně přípisu ze dne 14.2.2007, „Prohlášení jednatelů společnosti“ bez data).

Městský soud v Praze o žalobě rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 20. 1. 2010 čj. 10 Ca 25/2008-65 tak, že žalobu zamítl. Ke kasační stížnosti žalobce byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2010 čj. 7 Afs 18/2010-131 a věc vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku uvedl následující:

Pokud městský soud došel k závěru, že dokumentace k připravované změně stavby nebyla příslušenstvím stavby převáděné stěžovatelkou na společnost VERDI Development s. r. o. kupní smlouvou ze dne 20. 2. 2004, nesprávně vyložil ustanovení § 121 odst. 1 občanského zákoníku.

Z čl. 3 kupní smlouvy ze dne 20. 2. 2004, uzavřené mezi stěžovatelkou na straně prodávající a společností VERDI Development s. r. o. na straně kupující vyplývá, že stěžovatelka prodala za dohodnutou kupní cenu předmět prodeje podle článku 1 této smlouvy (budovy č. p. 920 a pozemku parc. č. 59) se všemi součástmi a příslušenstvím.

Z předávacího protokolu datovaného dnem 23. 4. 2004 vyplývá, že stěžovatelka na základě kupní smlouvy ze dne 20. 4. 2004 předala společnosti VERDI Development s. r. o. nemovitost - budovu č. p. 920, pozemek parc. č. 59 a blíže specifikovanou dokumentaci v rozsahu 30 šanonů.

Z obsahu znaleckého posudku č. 205/04/2004 a jemu předcházejícího posudku č. 198/49/2003 zpracovaných ke dni 31. 12. 2003, resp. 30. 9. 2003, jejichž předmětem bylo mimo jiné ocenění převáděného předmětu prodeje dle kupní smlouvy ze dne 20. 2. 2004 vyplývá, že tržní hodnota předmětu prodeje - tj. nemovitosti p. č. 920 v Praze, katastrální území Nové Město, v Opletalově ulici 3 činí částku 57 500 000 Kč. Z toho tržní odhad stavby činí částku 9 600 000 Kč a odhad pozemku činí částku 47 900 000 Kč. Z posudku zpracovaného ke dni 30. 9. 2003 (č. 198/49/2003) dále vyplývá, že položka ocenění stálých aktiv - nedokončeného hmotného majetku evidovaná na účtu 042100 - Pořízení dlouhodobého majetku činí 0 Kč, a to z důvodu, že tato položka nemá při tržním ocenění vkládaného podniku (nemovitostí) význam.

Z obsahu listin založených ve správním spise - přípisů společnosti Activites a. s., jako zpracovatele uvedených znaleckých posudků ze dnů 29. 6. 2006 a 14. 2. 2007 vyplývá, že v rámci posudku č. 205/04/2004 byl v hodnotě pozemku p. č. 59 zohledněn vliv studie č. 3/1999 (z 29. 6. 2006). Jelikož ke dni 31. 12. 2003 nedošlo k pohybu na účtu 042100, jehož hlavní objem tvořily úroky z úvěru, kurzové rozdíly a další nepřevoditelné a tedy neobchodovatelné položky nebo položky již ovlivňující tržní hodnotu stavby (zahrnuté do tržního ocenění stavby) nedošlo ani ke změně tržní hodnoty tohoto účtu. I ke dni 31. 12. 2003 proto činila tržní hodnota nedokončeného hmotného majetku částku 0 Kč (přípis ze dne 14. 2. 2007).

Podle ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem

Podle ustanovení § 121 odst. 1 občanského zákoníku příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.

Podle ustanovení § 266 odst. 3 obchodného zákoníku při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí.

Otázkou vymezení předpokladů k převodu příslušenství spolu s převodem věci hlavní se zabýval již dříve Nejvyšší soud. Bylo tomu tak např. v rozsudku ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000, v němž vyslovil právní názor, že: „Tvoří-li příslušenství věci hlavní nemovitost, může dojít k jeho převodu na jiného smlouvou, jen jestliže byla v této smlouvě vyjádřena vůle převést rovněž příslušenství. Pouze písemné vyjádření vůle převést příslušenství věci vytváří předpoklady pro zkoumání, zda tato vůle byla vyjádřena dostatečně určitě pro to, aby mohla vyvolat právní účinky sledované účastníky.“ K vazbě mezi věcí hlavní a příslušenstvím se vyslovil Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 6. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1964/2003, když vyslovil právní názor, že: „Obdobné funkční vazby jako mezi věcí a její součástí vznikají mezi věcí a jejím příslušenstvím; rozdíl tu spočívá zejména v míře fyzické sounáležitosti a možnosti využít příslušenství věci i jinak než pro věc hlavní. I faktické oddělení příslušenství může mít vliv na funkčnost věci hlavní (např. vyklizení zařízení a nábytku z domu má vliv na jeho užívání k bydlení, ztráta klíče může mít za následek dočasnou nemožnost dům užívat, klíč je bez domu bezcenný“). V rozsudku ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 28 Cdo 133/2001, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 678, svazek 9, pak dovodil závěr, že: "Při převodu vlastnictví sdílí příslušenství věci právní osud věci hlavní bez zřetele k tomu, jestli účastníci smlouvy v ní toto příslušenství přímo identifikovali". Výklad termínu příslušenství pak nezůstal ani stranou pozornosti Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 13. 9. 2007, č. j. 2 Afs 42/2007 – 39, judikoval, že „… příslušenství věci hlavní se posuzuje podle jeho funkce, aniž by muselo být ve smlouvě výslovně identifikováno.“

Nejvyšší správní soud, vycházeje z dikce ustanovení § 121 odst. 1 občanského zákoníku, s přihlédnutím k uvedeným judikatorním závěrům Nejvyššího soudu i soudu kasačního, jakož i s respektem k principu autonomie vůle, který provází občanskoprávní, resp. obchodněprávní vztahy, došel k závěru, že právní názor žalovaného, s nímž se po té ztotožnil i městský soud (dokumentace k připravované změně stavby nebyla příslušenstvím převáděné stavby a nebyla převedena na kupujícího kupní smlouvou ze dne 20. 2. 2004), není správný a nemá ani oporu ve zjištěném skutkovém stavu.

Z dikce ustanovení § 121 odst. 1 občanského zákoníku vyplývá, že příslušenstvím věci hlavní může být pouze samostatná věc nebo i více věcí v právním smyslu, která je s věcí hlavní právně spojena vůlí svého vlastníka (tedy nikoliv konsenzem /třeba smluvních stran/), jenž je současně vlastníkem jak příslušenství, tak i věci hlavní a musí být jím určena k trvalému užívání s věcí hlavní. To, zda se samostatná movitá věc, která je způsobilá být příslušenstvím, skutečně stane příslušenstvím věci hlavní, je vázáno na rozhodnutí jejich vlastníka (věci hlavní i příslušenství), které ovšem nemá předepsanou formu. Osud příslušenství pak vždy sleduje osud věci hlavní, nestanoví-li jejich vlastník jinak.

Pro posouzení otázky, zda byla dokumentace k připravované změně stavby oním příslušenstvím věci hlavní (dle uvedené kupní smlouvy) je proto třeba uvážit, zda je převáděná dokumentace vůbec způsobilá být příslušenstvím věci hlavní a zda jsou ve spise zachyceny skutkové okolnosti, které by svědčily (upřesňovaly nebo popíraly) tomu, že ji vlastník věci hlavní i příslušenství považoval za příslušenství převáděných nemovitostí, a zda lze z projevů vůle smluvních stran kupní smlouvy dovozovat, že příslušenstvím byla právě dokumentace k připravované změně stavby.

Nejvyšší správní soud má za to, že sporná dokumentace k připravované změně stavby - tedy tato dokumentace ve své hmotné podobě - např. architektonické studie, plány, modely (samostatné movité věci), splňuje zákonné předpoklady proto, aby mohla být příslušenstvím věci hlavní - převáděných nemovitostí.

Pokud jde o úvahu, zda tyto movité věci určil jejich vlastník k trvalému užívání s věcí hlavní, je třeba výlučně vyjít z projevů vůle jejich vlastníka - stěžovatelky. Mimo jednostranných projevů vůle stěžovatelky deklarující její rozhodnutí užívat dokumentaci s věcí hlavní, ze správního spisu vyplývá, že vlastník (resp. jeho právní předchůdce) na základě této dokumentace zahájil i správní (stavební) řízení, které je na ní závislé a do nějž ze zákona vstoupil a pokračuje v něm ostatně i nový vlastník věci hlavní i příslušenství - společnost VERDI Development s. r. o. Tomuto závěru pak odpovídá i vydané stavební povolení ze dne 22. 12. 2003, č. j. Výst. 4093/03-Do-2/920, založené ve správním spise. Okolnost, že toto stavební povolení není opatřeno doložkou právní moci není pro účely posouzení dokumentace jako příslušenství stavby právně významné. Že by dokumentace neměla být ve skutečnosti stěžovatelkou určena k trvalému užívání spolu s věcí hlavní (tj. neměla být jejím příslušenstvím) z předloženého správního spisu nevyplývá. Neobsahuje totiž důkazy které by této skutečnosti svědčily.

K vyslovení závěru, zda příslušenstvím podle čl. 3 kupní smlouvy byla právě dokumentace k připravované změně stavby, je třeba, s ohledem na to, že příslušenství nebylo v kupní smlouvě blíže specifikováno, vyjít z projevů vůle smluvních stran (srov. § 35 odst. 2 občanského zákoníku a § 266 odst. 3 obchodního zákoníku). Právě s přihlédnutím k obsahu předávacího protokolu ze dne 23. 4. 2004, jak na to zcela případně poukazuje stěžovatelka, ve spojení s neurčitým vymezení příslušenství ve smlouvě, lze dovozovat, že příslušenstvím podle čl. 3 kupní smlouvy byla právě i dokumentace k připravované změně stavby. Jinými slovy vyjádřeno, není-li projev vůle stran příslušenství ve smlouvě jednoznačně identifikován, je třeba posuzovat jednotlivé úkony stěžovatelky ve vzájemných souvislostech a nikoliv izolovaně, jak tak učinily správní orgány a po té i městský soud (srov. § 2 odst. 3 věta prvá před středníkem zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů).

Nejvyšší správní soud má s ohledem na shora uvedené oproti městskému soudu a žalovanému za to, že spolu se stavbou bylo kupní smlouvou na kupujícího převedeno i její příslušenství - a to dokumentace k připravované změně stavby, pokud měla charakter movité věci. Že by tomu tak být nemělo, nebo že by příslušenstvím podle čl. 3 kupní smlouvy měly být ve skutečnosti jiné movité věci, nevyplývá ani z podání účastníků řízení, ani z předloženého správního spisu. Neobstojí proto závěr městského soudu, že spolu s předmětem kupní smlouvy nebylo současně převedeno i příslušenství - dokumentace k připravované změně stavby, ani že by v tomto směru nebyl protokol ze dne 23. 4. 2004 relevantním důkazem.

Za této situace, kdy se nadto ani správce daně, ani žalovaný, přestože na to bylo stěžovatelkou v jejím odvolání poukazováno (str. 3 a násl.), blíže nezabývali strukturou a rozčleněním účtu 042, založili své rozhodnutí na nesprávné úvaze o neoprávněnosti uplatněných nákladů stěžovatelkou. Pokud žalovaný došel k závěru, že „dokumentace“ nebyla příslušenstvím převáděných nemovitostí a že nebyla na kupujícího převedena kupní smlouvou (nýbrž bezúplatně), v důsledku čehož stěžovatelka neprokázala souvislost se zdanitelnými příjmy, je tento závěr v zásadě nejen nesprávný, ale nemá ani dostatečnou oporu ve zjištěném skutkovém stavu věci. Městský soud sice nepřehlédl, že se hodnota účtu 042 ve skutečnosti neskládá pouze z již uvedených částek na „dokumentaci“, avšak z této okolnosti nevyvodil žádné závěry ve vztahu ke skutkovým zjištěním žalovaného (projektová dokumentace ve skutečnosti představuje pouze část hodnoty účtu 042, když jeho významnou část tvoří např. i úroky z půjčky a úvěru a další položky týkající se údržby a správy domu). V důsledku uvedených pochybení došel následně městský soud k nesprávnému závěru, že dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu, že vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav věci, a že správní orgány nevybočily z mezí správní úvahy při hodnocení jednotlivých a pro věc rozhodných důkazů.

Kasační stížností napadený rozsudek městského soudu je tedy nezákonný pro nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, kdy městský soud ve shodě s žalovaným dovodil, že není nákladem daňově uznatelným (souladným s § 24 zákona o daních z příjmů) náklad stěžovatelky na dokumentaci k připravované změně stavby evidovaný na účtu 042 – z toho důvodu, že nemá souvislost s výnosem za prodej nemovitostí - budovy č. p. 920 a pozemku p. č. 59, v k. ú. Nové Město, obec Praha.

Městský soud v Praze tedy vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu uvedeným shora musel žalobou napadené rozhodnutí zrušit, neboť žalovaný vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a vybočil z mezí správní úvahy při hodnocení jednotlivých a pro věc rozhodných důkazů. Soud přitom rozhodl o žalobě bez jednání, neboť mu to umožňuje ust. § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. V dalším řízení tedy bude na žalovaném, aby znovu posoudil žalobcem podané odvolání, a to v intencích právního názoru uvedeného shora. Bude se tak zabývat jednotlivými položkami na účtu 042 a bude muset posoudit, které z nich je možno považovat za daňově uznatelný náklad a které nikoli.

Žalobce měl se svojí žalobou úspěch a náleží mu proto náhrada důvodně vynaložených a prokázaných nákladů řízení podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Tyto náklady spočívají v nákladech souvisejících se zastoupením daňovým poradcem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní služby (za převzetí věci, sepis žaloby a podání repliky k vyjádření žalovaného) po 2100 Kč a 3 režijní paušály po 300 Kč. K tomu se připočítává daň z přidané hodnoty ve výši 1440 Kč. Dále soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, které spočívají v nákladech na zastoupení advokátem, a to za dva úkony právní služby (převzetí věci a sepis kasační stížnosti) po 2100 Kč a dva režijní paušály po 300 Kč, k tomu daň z přidané hodnoty ve výši 960 Kč. Další náklady představuje zaplacený soudní poplatek 2000 Kč za žalob a 3000 Kč za kasační stížnost. Celkem tedy soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 19 400 Kč.

Poučení : Proti tomuto rozsudku nelze podat kasační stížnost; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu /§ 104 odst. 3 písm.a/ s.ř.s./. V takovém případě lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 5. ledna 2011

Mgr. Jana Brothánková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru