Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 21/2011 - 148Rozsudek MSPH ze dne 29.06.2011


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 10Af 21/2011 - 148

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: JUDr. J.P., zast. Ing. Josefem Ježkem, daňovým poradcem, se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2005 čj. FŘ-8113/11/03

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 15. 6. 2005 čj. FŘ-8113/11/03 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.750,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Ing. Josefa Ježka, daňového poradce.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru č. 1030000563, který byl vydán Finančním úřadem pro Prahu 9 dne 11. 4. 2003 pod čj. 116165/03/009911/6763. Tímto rozhodnutím byla dodatečně vyměřena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1998 ve výši 37.500,- Kč.

Městský soud v Praze nejprve rozsudkem ze dne 18. 9. 2007 čj. 10 Ca 228/2005-58 žalobu zamítl. Žalobce podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 5. 11. 2008 čj. 9 Afs 34/2008-95. Nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2011 čj. IV. ÚS 154/09 byl tento rozsudek Nejvyššího správního soudu zrušen.

Následně rozhodoval Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti žalobce znovu a rozsudkem ze dne 3. 3. 2011 čj. 9 Afs 34/2008-125 původní zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V odůvodnění tohoto rozsudku uvedl Nejvyšší správní soud následující: „(Ústavní soud) za klíčovou otázku považoval to, zda daňová kontrola zahájená dne 12. 8. 2002 byla způsobilá přerušit běh tříleté prekluzivní lhůty podle ustanovení § 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, pokud jde o doměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1998.

Podle dlouholeté soudní i správní praxe se u daňových povinností spojených s povinností předkládat daňové přiznání odvozoval běh tříleté prekluzivní lhůty pro vyměření daně od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost předložit daňové přiznání (pravidlo 3+1). Nálezem Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1611/07 (všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), byla shora uvedená praxe shledána protiústavní s odůvodněním, že výklad, který odvíjí běh prekluzivní lhůty od lhůty pro podání daňového přiznání ve smyslu ustanovení § 40 zákona o správě daní a poplatků, je nepřiměřeně extenzivní, neboť lhůtu v zákoně stanovenou na 3 roky fakticky prodlužuje na 4 roky. Běh tříleté prekluzivní lhůty je proto nutno odvíjet od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla daňová povinnost v souladu s hmotněprávními předpisy (pravidlo „3+0“), nikoli od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost předkládat daňové přiznání. Tímto nálezem byl při svém rozhodování vázán i IV. senát Ústavního soudu rozhodující nyní projednávanou věc.

V nálezu je konstatováno, že IV. senát Ústavního soudu sice dne 18. 11. 2010 podal plénu Ústavního soudu návrh na přijetí stanoviska, kterým by byl shora citovaný nález prvního senátu Ústavního soudu překonán, avšak tento návrh vzal posléze zpět s ohledem na to, že rozhodovací praxe správních soudů se již ustálila, právě na výkladu zaujatém v nálezu sp. zn. I. ÚS 1611/07, což potvrzuje i usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2011, č. j. 5 Afs 15/2009 - 122 (všechna zde uváděná rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz).

Ve zrušujícím nálezu Ústavní soud dále uvedl, že uznává, že Nejvyšší správní soud postupoval při posuzování dané otázky v souladu s ustáleným a obecně přijímaným výkladem ustanovení § 47 zákona o správě daní a poplatků, a že v době vydání napadeného rozsudku mu shora uvedený nález prvního senátu Ústavního soudu ještě nemohl být znám. To však nemění nic na tom, že možnost doměřit stěžovateli daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1998 zanikla již 31. 12. 2001 a žádné další úkony správce daně (a tedy ani daňová kontrola zahájena dne 9. 9. 2002, pozn. NSS) proto nemohly mít na běh prekluzivní lhůty vliv. K doměření daně platebním výměrem ze dne 11. 4. 2003 tak došlo po uplynutí prekluzívní lhůty, k čemuž měl Nejvyšší správní soud přihlédnout z úřední povinnosti. Tímto postupem tak porušil základní právo stěžovatele chráněné ustanovením čl. 11 odst. 1 Listiny.“

Městský soud v Praze proto vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.) rozhodnutí žalovaného ze shora uvedených důvodů zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud vyslovil v tomto rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

Žalobce měl se svojí žalobou úspěch a náleží mu proto náhrada důvodně vynaložených a prokázaných nákladů řízení včetně nákladů řízení o kasační stížnosti podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Tyto náklady spočívají v nákladech souvisejících se zastoupením daňovým poradcem podle vyhl. č. 177/1996 Sb., a to tři úkony po 1.000,- Kč podle znění účinného do 31. 8. 2006 (převzetí věci a první porada s klientem, sepis a podání žaloby, replika k vyjádření žalovaného), k tomu třikrát režijní paušál po 75,- Kč a dále jeden úkon za 2.100,- Kč podle znění účinného po 1. 9. 2006 (ústní jednání před Městským soudem v Praze), k tomu jeden režijní paušál po 300,- Kč. Celkem tedy činí náklady na zastoupení 5.625,- Kč. K tomu se připočítává daň z přidané hodnoty, jíž je žalobcův daňový poradce plátcem, ve výši 1.125,- Kč. Další náklady činí soudní poplatek za podání žaloby 2.000,- Kč a za podání kasační stížnosti 3.000,- Kč. Celkem tedy soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 11.750,- Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nelze podat kasační stížnost; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu /§ 104 odst. 3 písm.a/ s.ř.s./. V takovém případě lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 29. června 2011

Mgr. Jana Brothánková v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru