Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Ad 26/2010 - 20Rozsudek MSPH ze dne 16.08.2011

Prejudikatura

5 Ca 202/2007 - 39

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 10/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10 Ad 26/2010- 20

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: M. Z., zast. JUDr. Zdeňkou Rekovou, advokátkou, se sídlem Komenského 23, Prostějov, proti žalovanému: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 25. 8. 2010 čj. 6063/10/EK sp. zn. 7808000517

takto:

I. Rozhodnutí Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 25. 8. 2010 čj. 6063/10/EK sp. zn. 7808000517 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5.760,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Zdeňky Rekové, advokátky.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (dále jen rozhodčí orgán) uvedeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Krajské pobočky pro Olomoucký kraj, Územního pracoviště Prostějov (dále jen správní orgán prvého stupně) č. 2141000733 ze dne 9.7. 2010, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit podle § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, penále ve výši 80.882,- Kč.

Žalobce v podané žalobě uvádí, že z platebního výměru vyplývá pravděpodobně, že penále je vůči žalobci uplatňováno za období od 24. září 2003 pravděpodobně ve výši 80.882,- Kč. K tomu podotýká, že užívá slovo „pravděpodobně” proto, že výpočet penále je podle žalobce provedený tak chaoticky, nepřehledně a neurčitě, že naprosto není možno provést kontrolu toho, jak byl výpočet částky penále proveden. Žalobce v odvolání proti platebnímu výměru upozorňoval na to, že nepřevzal dne 23. září 2008 oznámení o zahájení správního řízení, jak se uvádí v odůvodnění výměru, neboť takovou písemnost nikdy nepřevzal, podpis na doručence, která je založena ve spise, není jeho, což je zřejmé již na první pohled při porovnání například s podpisem na plné moci udělené v tomto řízení.

Žalobce je toho názoru, že správní orgán prvého stupně i rozhodčí orgán pochybily, pokračování
2
10

pokud vzaly za prokázané, že žalobce dne 23. září 2008 převzal oznámení o zahájení správního řízení. Z dodejky je zcela zjevné, že podpis na dodejce nepatří žalobci. Písemnost nebyla poštou předána jemu, ale byla vydána jiné osobě a do dispozice žalobce se vůbec nedostala. K tomu žalobce navrhuje, aby soud provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, tedy posoudil pravost podpisu žalobce na doručence.

Dále je žalobce toho názoru, že i pokud by bylo oznámení o zahájení správního řízení jemu doručeno, nejedná se o úkon, který by měl vliv na běh promlčecí lhůty. K tomu poukazuje na to, že v uvedené písemnosti se hovoří toliko o platbě pojistného, nikoliv o platbě penále a není zde ani uvedeno, ke kterému období by se platba penále měla případně vztahovat.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě, které bylo soudu doručeno dne 4.3. 2011, uvedl, že žalobu nepovažuje za důvodnou. K tomu odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, v němž bylo konstatováno, že předmětná písemnost byla předána k doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, který v souladu s právními předpisy předá písemnost určenou do vlastních rukou pouze osobě, která se prokáže příslušným dokladem (například občanským průkazem), že je příjemcem takovéto zásilky. Po vrácení podepsané doručenky má správní orgán písemnost za doručenou. Není v možnostech ani v kompetenci správního orgánu přezkoumávat plnění povinností, resp. jejich nedodržování provozovatelem poštovních služeb.

Žalovaný nesouhlasí ani s tím, že by zahájení správního řízení nemělo vliv na běh promlčecí doby, neboť oznámením o zahájení správního řízení, jehož nedílnou součástí je i vyúčtování zdravotního pojištění, je žalobci oznámena výše nejen dlužného pojistného, ale i výše penále, tzn. že správní orgán tímto provedl v souladu s ustanoveními § 16 a § 19 zákona č. 592/1992 Sb. úkon k vyměření pojistného a penále. Proto žalovaný navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta.

Ve správním spise je založeno oznámení o zahájení správního řízení ve věci porušení povinnosti stanovené v § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb. ze dne 25.8. 2008. K tomuto oznámení je připojena doručenka, podle níž měl žalobce osobně převzít toto oznámení dne 23.9. 2008. Následně vydal správní orgán prvého stupně platební výměr ze dne 17.10. 2008 č. 2140801320, kterým žalobci uložil povinnost zaplatit penále v celkové výši 168.574,- Kč, a to za období od 1. 9. 1999 do 21. 8. 2008. Žalobce podal proti tomuto platebnímu výměru odvolání, v němž mj. namítal promlčení části vyměřeného penále. Odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím rozhodčího orgánu ze dne 17.12. 2008 č.j. 15587/08/Va jako opožděné. Následně rozhodčí orgán vydal dne 8.7. 2009 rozhodnutí č.j. 7144/09/Va, kterým platební výměr ze dne 17.10. 2008 č. 2140801320 zrušil v přezkumném řízení.

Následně vydal správní orgán prvého stupně dne 9.7. 2010 platební výměr číslo 2141000733, kterým žalobci uložil povinnost zaplatit penále ve výši 80.882,- Kč, a to za období od 24. 9. 2003 do 21. 8. 2008. Žalobce podal proti tomuto platebnímu výměru odvolání, ve kterém uvedl, že z vyúčtování, které bylo přiloženo k výměru, vyvozuje, že uplatňováno je penále od data 24. září 2003, a to zřejmě v návaznosti na den, kdy měl žalobce převzít oznámení o zahájení správního řízení. K tomu žalobce uvedl, že s touto písemností se seznámil až při studiu spisu dne 15. července 2010. Tvrdí, že oznámení o zahájení správního řízení osobně nepřevzal, neboť poštou byla tato zásilka vydána jiné osobě. Podpis na této doručence nepatří žalobci. Žalobce přitom neví, komu a z jakých důvodů byla písemnost pokračování
3
10

poštou předána. Nadto žalobce poukázal na skutečnost, že ani pokud by mu byla shora uvedená písemnost doručena, nejedná se dle jeho názoru o písemnost, která by co do svého charakteru způsobovala účinky na běh promlčecí lhůty uvedené v § 19 a § 16 zákona č. 592/1992 Sb.

O odvolání rozhodl rozhodčí orgán žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 25.8. 2010 č.j. 6063/10/EK tak, že odvolání zamítl. V odůvodnění k tomu uvedl, že oznámení o zahájení řízení bylo předáno k doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, který v souladu s právními předpisy předá písemnost určenou do vlastních rukou pouze osobě, která se příslušným dokladem prokáže, že je příjemcem zásilky, popřípadě zmocněnci na základě úředně ověřené plné moci. Po vrácení podepsané doručenky má státní orgán za to, že příjemce písemnost obdržel. Rozhodčí orgán poukázal na to, že v průběhu celého správního řízení, které předcházelo vydání napadeného platebního výměru, žalobce nenamítal, že by oznámení o zahájení správního řízení neobdržel. Pro své tvrzení, že se nejedná o jeho podpis, nedoložil žádné důkazy.

Nelze dle názoru rozhodčího orgánu souhlasit ani s tou námitkou žalobce, že zahájení správního řízení nezpůsobuje účinky mající vliv na běh promlčecí doby, neboť se v něm nehovoří o platbě penále. V oznámení o zahájení správního řízení je výslovně uvedeno, že plátce dluží na veřejném zdravotním pojištění a penále z prodlení za období uvedeném v přiloženém vyúčtování, které tvoří nedílnou součást tohoto oznámení. Tento úkon je tak kvalifikovaným úkonem, který směřuje k vyměření dlužného pojistného a penále ve smyslu ustanovení § 16 a § 19 zákona č. 592/1992 Sb. Proto rozhodčí orgán rozhodl tak, jak bylo již shora uvedeno.

Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. O věci přitom rozhodl bez jednání, neboť s tím oba účastníci řízení souhlasili, resp. nevyslovili ve stanovené lhůtě nesouhlas.

Městský soud v Praze při posouzení věci vyšel mj. z rozsudku Městského soudu v Praze Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2010, čj. 5 Ca 202/2007-39 publikovaného ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 2239/2011 a shledal, že žaloba je důvodná.

Podle § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. se právo předepsat dlužné pojistné promlčuje za pět let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.

Podle § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. platí, že nebylo-li pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále ve výši 0,05 % dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala.

Je třeba zdůraznit, že ačkoli zákon č. 592/1992 Sb. používá pojem „promlčení“, nejedná se o promlčení v tom smyslu, v jakém ho chápou předpisy soukromého práva, nýbrž spíše o obdobu soukromoprávní prekluze – tedy zániku práva (zde zániku práva nebo spíše pravomoci předepsat penále) v důsledku plynutí času, k němuž správní orgány a soudy přihlížejí z úřední povinnosti (srov. k tomu rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem publikované pod č. 1240/2007 Sb. NSS a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2007, č. j. 3 Ads 29/2007-81, www.nssoud.cz). Správní orgán se měl tedy z vlastní iniciativy zabývat tím, zda lze konkrétní částky ještě žalobci předepsat, nebo zda už byly pokračování
4
10

promlčeny; nebylo nutné, aby žalobce sám uplatňoval námitku promlčení (resp. i kdyby ji neuplatnil, nemohlo to pro něj mít žádné negativní právní následky).

Zároveň platí, že v této pětileté lhůtě stanovené v § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. musí být pojistné předepsáno pravomocně: teprve v důsledku právní moci se totiž platební výměr na pojistné stává závazným a nezměnitelným a vytváří překážku bránící novému projednání věci. Odvolací orgán může platební výměr změnit či zrušit, jinak odvolání zamítne; v rámci odvolacího řízení může doplňovat výsledky dosavadního řízení a také odstraňovat zjištěné vady řízení. Může přitom změnit odvoláním napadené rozhodnutí i v neprospěch odvolatele. Rozhodnutí vydané v I. stupni a rozhodnutí odvolacího orgánu tak tvoří jeden celek; teprve po proběhlém odvolacím řízení lze s jistotou říci, jakou částku pojistného je dlužník povinen zaplatit (srov. č. 1240/2007 Sb. NSS a též rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu publikované pod č. 1542/2008 Sb. NSS, které se zabývá výkladem totožné otázky v řízení o vyměření daně).

Žalovaný má za to, že původní pětiletá lhůta byla přetržena oznámením o zahájení správního řízení, které mělo být žalobci doručeno dne 23. 9. 2008, a následně začala běžet nová pětiletá lhůta; v tom se ovšem mýlí. „Úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření“ podle věty druhé ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., který jediný může takový účinek vyvolat, musí být úkonem určité obsahové kvality, nikoli aktem, který je sice z formálního hlediska nezbytný (zahájení řízení), ale který nijak nepřispívá k obstarání dalších informací nezbytných pro vyměření (předepsání) pojistného. Smyslem úpravy, která umožňuje přetrhnout běh lhůty pro vyměření částky dlužné z titulu veřejnoprávní povinnosti (pojistné, daň) a vyvolat běh další (nové) lhůty, není umožnit správnímu orgánu bezdůvodné odkládání či prodlužování správního řízení, ale poskytnout mu další čas v případě, že vyměření dlužné částky není možné „od stolu“, jen na základě již shromážděných listin a jiných důkazních prostředků, ale že je třeba získat od účastníka další informace, případně provést další dokazování, bez nějž by nebylo možné stanovit dlužnou částku (pojistné, daň) v zákonné výši. Tento proces získávání informací zpravidla zabere nějaký čas; proto mají úkony směřující k dalšímu zjištění skutkového stavu tu vlastnost, že zakládají běh nové lhůty, aby měl správní orgán dostatek času zjistit rozhodné skutečnosti.

Oznámení o zahájení správního řízení v této věci ale takovým úkonem není. Správní orgán jej neučinil proto, že měl pochybnosti o výši pojistného a dosud neměl postaveno najisto, v jaké výši má být pojistné předepsáno: správní řízení bylo zahájeno „jen“ proto, aby správní orgán mohl vydat platební výměry (mimo správní řízení totiž nelze rozhodovat o právech a povinnostech), tedy z formálního důvodu. Správní orgán nebyl veden nutností opatřit si další informace nutné pro vyměření pojistného, protože veškeré informace o tom, kolik činí dlužné pojistné, byly již před zahájením správního řízení obsaženy ve vlastních evidencích správního orgánu. Zahájení správního řízení tak nemohlo způsobit běh nové lhůty k předepsání pojistného, protože již několik let před zahájením řízení bylo možno dlužné pojistné vypočíst čistě z údajů, které měl správní orgán i bez žalobcova přičinění k dispozici. Původní lhůta pro předepsání penále tak běžela dál i po zahájení řízení.

V dané věci bylo žalobci pravomocně vyměřeno penále až dnem 13. 9. 2010, kdy bylo žalobou napadené rozhodnutí doručeno právní zástupkyni žalobce. Pokud bylo tímto rozhodnutím žalobci vyměřeno penále i za období od 24. 9. 2003 do 13. 9. 2005, stalo se tak vzhledem k výše uvedenému nezákonně.

Vzhledem k těmto závěrům soudu by pak již bylo nadbytečné zabývat se otázkou, zda žalobce oznámení o zahájení řízení skutečně převzal nebo nikoli, a nebylo tedy třeba z tohoto důvodu nařizovat zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví.

pokračování
5
10

Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Právním názorem, který soud vyslovil v tomto rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

Žalobce měl se svojí žalobou úspěch a náleží mu proto náhrada důvodně vynaložených a prokázaných nákladů řízení podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Tyto náklady spočívají v nákladech souvisejících se zastoupením advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů za 2 úkony právní služby po 2100 Kč (za převzetí věci a sepis žaloby), a 2 režijní paušály po 300 Kč. Celkem tedy činí náklady na právní zastoupení 4.800.- Kč. K tomu se připočítává daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, jíž je žalobcův advokát plátcem, ve výši 960 Kč. Proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5.760 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po
doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského
soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.
Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 16. srpna 2011

Mgr. Jana Brothánková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru