Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 73/2011 - 140Rozsudek MSPH ze dne 21.07.2011

Prejudikatura

7 As 32/2010 - 243

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 As 138/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10A 73/2011 - 140

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: Rádio Posázaví, s .r. o., IČ 26500612, se sídlem Dlouhá 727/39, Praha 1, zastoupeného Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou AK Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, s.r.o. se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 6, Praha 2, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hromádkou, advokátem se sídlem Rašínova 522, Zlín, za účasti osob na řízení zúčastněných: 1) JOE MEDIA s.r.o., IČ:26152002, se sídlem Branišovská 187/16, Praha 4 a 2) MEDIA BOHEMIA,a.s., IČ:26765586, se sídlem Koperníkova 794/6, Praha 2, zastoupené JUDr. Olgou Erhartovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Nad Petruskou 1, 3) COUNTRY RADIO, s.r.o., IČ: 45270881, se sídlem Říčanská 3/2399, Praha 10, zastoupeného JUDr. Pavlem Dobiášem, advokátem se sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11.1.2011, sp.zn./Ident.:2007/493/mal, č.j. CUN/773/2011,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včas podanou žalobou (evidovanou původně pod sp.zn. 7 A 79/2011, následně pod sp.zn. 10 A 122/2011) se žalobce Rádio Posázaví s.r.o. (dříve spol. M-Publicity s r.o.) domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované (dále též "Rada") označeného v záhlaví rozsudku, kterým Rada podle ustanovení zákona č. 231/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) udělila společnosti JOE Média s.r.o. licenci k provozování rozhlasového vysílání programu Rádio Sázava prostřednictvím pozemních vysílačů s využitím technických parametrů Benešov-Kozmice 89,3 MHz / 5 kW, na dobu 8 let od právní moci tohoto rozhodnutí (dále jen „Licence“) a zamítla žádosti o udělení licence ostatních žadatelů MEDIA BOHEMIA a.s., COUNTRY RADIO s r.o. a Rádio Posázaví s.r.o.

Identické rozhodnutí Rady bylo napadeno žalobou podanou i společností COUNTRY RADIO s r.o.(dále též jen „COUNTRY RADIO“), vedenou pod sp.zn. 10 A 73/2011. Soud obě žaloby spojil ke společnému projednání a rozhodnutí usnesením ze dne 31.5.2011 s tím, že věc bude dále vedena pod sp.zn. 10 A 73/2011. Vzhledem k tomu, že společnost COUNTRY RADIO vzala následně 17.6. 2011 svoji žalobu zpět, soud usnesením ze dne 27.6.2011 řízení o žalobě podané touto společností zastavil.

Společnosti COUNTRY RADIO následně svědčilo postavení osoby na řízení zúčastněné, když toto právo uplatnila samostatně ještě před spojením obou žalob ke společnému řízení (č.l. 71 spisu sp.zn. 7A 79/2011,resp. 10 A 122/2011) a následně i současně se zpětvzetím své žaloby.

Právo účasti v řízení jako osoba zúčastněná uplatnily dále společnost JOE Média s.r.o. (dále též jen „úspěšný žadatel“) a společnost MEDIA BOHEMIA a.s.(dále též „MEDIA BOHEMIA“).

(A)

Žalobce v žalobě (bod II.) shrnul vývoj licenčního řízení v dané věci, které probíhalo od roku 2002, a to od vydání prvního rozhodnutí Rady z 5.11. 2002 až do 19. 11. 2009, kdy žalobce podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.9.2009 sp.zn. 7 Ca 321/2008, kterým soud zrušil rozhodnutí Rady ze dne 23.9.2008, kasační stížnost a Nejvyšší správní soud ji zamítl rozsudkem z 12.8. 2010 č.j. 7 As 36/2010-187. Věc tak byla vrácena Radě k dalšímu řízení, jehož výsledkem je nyní žalobou napadené rozhodnutí. Žalobce poukazuje na to, že ke zrušení rozhodnutí, kterými byla udělena Licence původně právě žalobci, vedly pouze vady odůvodnění rozhodnutí žalované, která své rozhodnutí neodůvodnila způsobem odpovídajícím zákonu a poukazuje na to, že třetí rozhodnutí Rady ze dne 23.9. 2008 je strukturou a obsahem velmi podobné právě nyní napadenému rozhodnutí.

Žalobce napadá žalobou výrok I. rozhodnutí Rady, kterým udělila Licenci společnosti JOE Media s.r.o. k provozování rozhlasového vysílání programu Rádio Sázava na dobu osmi let, současně s výrokem IV., kterým Rada zamítla žádost žalobce o udělení téže Licence (bod III.). V bodě IV. žalobce označil osoby na řízení zúčastněné.

Žalobní body (bod V.) žalobce nejprve vymezil obecně, konkrétně žalobce tvrdí (bod označen opět IV.):

(4.1.) Nepřezkoumatelnost rozhodnutí spatřuje v tom, že z rozhodnutí musí být patrné, v čem nebyly skutečnosti uvedené v § 17 zákona naplněny ve stejné míře a jaké hraniční kriterium Rada zvolila, aby mohla konstatovat, u toho kterého žadatele byly naplněny v největší míře. Žalobce uvádí rozpis podrobnějších kriterií stanovených Radou pro posouzení jednotlivých zákonných hledisek dle § 17 odst. 1 písm.a) až g) a namítá:

(4.1.1.) Nesprávné vyhodnocení kriteria ekonomické,organizační a technické připravenosti ve vztahu k žalobci (§ 17 odst. 1 písm. a) zákona) v porovnání s úspěšným uchazečem, a to:

-(4.1.1.1.) ohledně ekonomické připravenosti, neboť v rámci stanovení dílčího kritéria "finanční zajištění vysílání" Rada konstatuje, že úspěšný uchazeč disponuje dostatkem finančních prostředků a tuto skutečnost potvrzuje dalším potvrzením banky, neuvádí však, kdy byla uvedená potvrzení pořízena a ke kterému dni tak je doložena patřičná finanční připravenost; žalobce se domnívá (úspěšný uchazeč ve vyjádření z 5. ledna 2010 odkazuje na již doložená potvrzení banky), že Rada rozhodla na základě značně neaktuálních výpisů z účtů, neaktuálnost podkladů odporuje požadavku na "ekonomickou, organizační a technickou připravenost", tento požadavek v sobě implikuje současné či stávající či aktuální ověření situace v datu vydání rozhodnutí. Žalovaná dále kritérium finanční připravenosti odůvodňuje tím, že úspěšný uchazeč již provozuje rozhlasové vysílání mj. prostřednictvím internetu. Z tohoto důvodu je podle Rady snížen objem prostředků, které by musel úspěšný uchazeč vynaložit na zahájení vysílání. Rada neuvádí proč k takovému závěru dospěla, Radě bylo známo, že úspěšný uchazeč vysílá internetové rádio z důvodu, že mu žalovaná neprodloužila licenci k vysílání tohoto rádia. Žalobce považuje odůvodnění tohoto kritéria za nedostatečné a neúplné, když vychází z tvrzení úspěšného uchazeče aniž by ověřila, zda je reálně podloženo(o předběžné připravenosti reklamních klientů a partnerů ke spolupráci).Rada dále uvádí v rozhodnutí, že úspěšný uchazeč je „součástí skupiny spřízněných společností“, které mohou pomoci s ekonomickou stránkou zahájení vysílání, avšak není zde uvedeno o jaké seskupení společností se jedná případně proč zrovna toto seskupení poskytuje dostatečnou finanční záruku za zahájení a provoz tam jeho vysílání; úspěšný uchazeč je společností s ručením omezeným s jediným společníkem. Jako jedno z podrobných kritériích ve vztahu k uvedenému ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) zákona si Rada vytkla, že bude brát ohled na základní ekonomický rating žadatele, tj. ekonomickou stabilitu, ekonomické zdraví a ekonomické postavení a pověst a věrohodnost žadatele. Ohledně ekonomické stability se Rada nevypořádala s otázkou, zda i základní kapitál společnosti úspěšného žadatele může představovat záruku za zajištění provozu rozhlasového vysílání. Z veřejně dostupných informací obchodního rejstříku lze zjistit, že základní kapitál žalobce dosahuje výše 3 461 000Kč oproti základnímu kapitálu úspěšného uchazeče, který dosahuje pouze 100 000,-Kč. Vzhledem k obecné vázanosti základního kapitálu na aktiva společnosti považuje žalobce i toto kritérium za zásadní, ale ze strany Rady opominuté (přitom v rozhodnutí o udělení licence z 23.9.2008 byla výše základního kapitálu zohledněna). Jako další podrobné kriterium ekonomické připravenosti si Rada stanovila „pověst a věrohodnost žadatele“; žalobce upozorňuje, že v minulosti byly vedeny soudní spory mezi žalobcem a úspěšným uchazečem, kdy úspěšný uchazeč se domáhal vůči žalobci zaplacení částky 2, 5mil.Kč, žalobu vzal zpět a výsledkem tohoto sporu je teď, že úspěšný uchazeč musí žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 105.480,- Kč, což je více než jeho základní kapitál a doposud žalobci nic nezaplatil. Všechny tyto skutečnosti byly Radě známy.

- (4.1.1.2) ohledně organizační připravenosti, že žalovaná sama uvádí, že „skutečnosti uváděné žadatelem v této oblasti byly poněkud méně obsažné a konkrétní“, přesto považuje organizační připravenost úspěšného žadatele za dostačující, a to s ohledem na to, že provozuje rozhlasové vysílání prostřednictvím internetu. Rozhlasové vysílání je však podle žalobce nepochybně organizačně složitější, než doposud provozovaná vysílání úspěšného uchazeče (o čemž svědčí, že mu nebyla prodloužena licence k provozování rádia Limonádový Joe a provozuje internetové rádio). Odůvodnění tohoto kritéria považuje žalobce za nedostačující (Rada uvádí, že „ rozdíly v hodnocení jednotlivých žádostí ve vztahu k těmto zákonným kriteriím zde vůbec nejsou nebo jsou velmi malé“), protože se nevypořádala s podobnými kritérii organizační připravenosti tj. „ smluvní zajištění předpokladů k zahájení vysílání, navrhovaná organizační struktura žadatele, personální vybavenost nezbytnými odborníky, schopnost a připravenost zahájit vysílání ve stanoveném zákonném termínu“. Žalovaná se žádným způsobem nevypořádala s porovnáním organizační připravenosti úspěšného uchazeče a žalobce, nezabývá se otázkou, proč úspěšný uchazeč naplňuje toto kritérium ve vyšší míře než žalobce, na druhou stranu ani nevyslovuje skutečnosti, kterými by odůvodnila větší míru organizační připravenosti ze strany žalobce. Nevyslovila tak jednoznačný závěr, v němž by uvedla rozdíly mezi splněním tohoto kritéria u těchto dvou uchazečů a nestanovila, který z nich toto kritérium splňuje lépe. Podle názoru žalobce se nelze spokojit pouze s konstatováním, že rozdíly nejsou nebo jsou velmi malé.

- 4.1.1.3. ohledně výsledků dosavadního podnikání v oblasti rozhlasového vysílání se Rada nevypořádala s vyhodnocením podobných kritérií, která si stanovila, a to „ekonomické výsledky podnikání uchazeče“, „dodržování právních předpisů a etických norem platných v oboru“, „plnění licenčních podmínek“. Úspěšný uchazeč je v současné době provozovatelem internetového rádia „Rádio Limonádový Joe“, podle informací byla společnost od svého založení v roce 2000 provozovatelem tohoto rádia, nicméně v roce 2001 jí byla licence ze strany Rady odňata, resp. jí nebyla prodloužena. V jiném licenčním řízení konaném v roce 2005 Rada udělila licenci k provozování rozhlasového vysílání programu s názvem Info Rádio společnosti MAX LOYD,s.r.o. a zamítla žádost nyní úspěšného uchazeče. I v jiných řízeních tak Rada hodnotila úspěšného uchazeče z podhledu tohoto kriteria, nyní tyto skutečnosti nevzala v potaz a nezohlednila tak dosavadní podnikání úspěšného žadatele v oblasti rozhlasového vysílání.

(4.1.2.) Žalovaná vyhodnotila kritérium transparentnosti vlastnických vztahů dle § 17 odst. 1 písm. b) zákona ve vztahu k žalobci a úspěšnému uchazeči nesprávně, neboť neuvedla jednoznačný závěr a porovnání, do jaké míry je toto kritérium naplněno u jednotlivých žadatelů. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ve vztahu k žalobci uvádí, že „míra naplnění této zákonné skutečnosti významné pro rozhodnutí Rady je proto u tohoto žadatele hodnocena jako pouze mírně snížená oproti vítěznému žadateli“, odůvodnění tak nepodává jednoznačný závěr, na základě čeho žalovaná dospěla k tomu, že žalobce naplnil kritérium transparentnosti vlastnických vztahů v menší míře než JOE Media. Žalovaná sama poukazuje na skutečnost, že „vlastnická struktura žalobce je v současné době ustálená“. Žalobce proto opětovně poukazuje na to, že jediné problémy, které vlastnicky kdy řešil, byly zapříčiněny vždy představitelem nyní úspěšného uchazeče, Ing. M.P., který se poté, co opakovaně byl v Licenčním řízení neúspěšný, snažil získat licenci prostřednictvím „nabourání se do společnosti žalobce“. Žalovaná o všech souvislostech uvedených sporů byla v průběhu licenčního řízení od roku 2002 informována. Rada tak neuvádí žádné konkrétní skutečnosti o tom, proč žalobce splňuje konkrétní kritérium transparentnosti v menší míře než úspěšný žadatel,Rada se nemůže spokojit s tím, že ten který uchazeč kritérium splnil, ale musí zkoumat v jaké míře bylo toto kritérium splněno a porovnat jeho splnění s ostatními žadateli o licenci.

(4.1.3.) Žalovaná vyhodnotila kritérium přínos programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky programu ve vztahu k žalobci a úspěšnému žadateli nesprávně (§ 17 odst. 1 písm.c) zákona). Žalovaná ve svých předešlých rozhodnutích opakovaně dospěla k závěru, že přínos programové skladby v žádosti žalobce převyšuje ostatní žadatele o licenci, ve svých rozhodnutích zhodnotila programový přínos žalobce za vyšší než u ostatních; k tomu žalobce odkazuje na text rozhodnutí Rady ze dne 23. října 2008 (jímž byl žalobcem předložený projekt se speciálním hudebním mixem hodnocen jako unikátní, projekt JOE Media jako méně příznivý), obdobně i rozhodnutí z 7.4.2004 o udělení licence spol. M-Publicity s.r.o.(původní označení žalobce), s tím, že na základě týchž a původních žádostí v napadeném rozhodnutí změnila radikálně svůj závěr, když uvádí, že „ rozdílovými kritérii, pro něž tomuto uchazeči (žalobci) licence k vysílání udělena nebyla, byly pak skutečnosti významné pro rozhodnutí Rady podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. c), e) a g) zákona č. 231/2001 Sb., kde tento uchazeč(žalobce) naplnil tyto zákonné skutečnosti v menší míře než úspěšný účastník řízení, a to z výše popsaných důvodů.“ Dále uvádí, že „vítězný žadatel přináší zejména v komplexem svého hudebního formátu obohacení stávající nabídky rozhlasových programů na území“. Rada tak odůvodnila napadené rozhodnutí zcela v rozporu se svými předchozími závěry, přitom porovnání prováděla ke stavu ke dni 30. června 2002, jak plyne z odůvodnění rozhodnutí; žalobce považuje tuto nekonzistentnost a rozporuplnost za nepřijatelnou, když Rada vychází ze stále stejných podkladů původního licenčního řízení z roku 2002 a žádným způsobem se v odůvodnění nevypořádala s důvody změny svého závěru ve prospěch nyní úspěšného uchazeče. Žalobce upozorňuje, že Rada poprvé v napadeném rozhodnutí hodnotí jako přínos k rozmanitosti stávající hudební nabídky rozhlasových programů na území pořad zaměřený na záhady a mystiku, tento pořad však v předešlých rozhodnutích nikdy výslovně nezmínila a neodůvodnila změnu svého postoje.

(4.1.4.) Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a rozporuplnost a nedostatek důvodů, a to s ohledem na již výše uvedené, neboť pokud si žalovaná za účelem podrobnějšího a úplnějšího posouzení žádosti žadatelů stanoví tzv. Podrobná kritéria, a následně v částech odůvodnění, jež se týkají posouzení žádostí jednotlivých žadatelů, se s jednotlivými kritérii objektivně a jednoznačně nevypořádá, případně se účelově vypořádává pouze s těmi z Podrobných kriterií, jež vyhovují rozhodnutí o udělení licence k úspěšnému žadateli, je takové hodnocení provedené žalovanou účelové, a proto nezákonné. Odůvodnění podle žalobce neobsahuje: podobný popis jednotlivých kritérií (skutečností) významných při rozhodování o udělení licence, taxativně stanovených v ustanovení § 17 odst. 1 zákona, včetně popisu tzv.Podrobných kriterií, které si Rada sama stanovila; shrnutí podkladů, které za účelem rozhodnutí ve věci shromáždila a ze kterých vycházela.

4.2. Skutkový stav byl nesprávně zjištěn a nemá oporu ve spise. Rada v souvislosti s organizační připravenosti rozhlasového vysílání ze strany úspěšného uchazeče konstatuje, cit. „žadatel JOE Media s.r.o. je provozovatelem rozhlasového vysílání prostřednictvím kabelových systémů s názvem programu Limonádové RadiJO...“. Podle dostupných informací žalobce úspěšný žadatel není v současné době držitelem licence pro provoz rozhlasového vysílání prostřednictvím kabelových systémů, jež mu zanikla ke dni 8. dubna 2010. Ke dni vydání rozhodnutí Rada tak nedostatečně nezjistila skutkový stav věci a učinila nesprávný skutkový závěr. Dále se žalobce domnívá, že spis neobsahuje všechny potřebné podklady, ze kterých by žalovaná mohla dospět k učiněným skutkovým závěrům. Žalobce se domnívá, že Rada při rozhodování postupovala v souladu s vyjádřeními společností úspěšného uchazeče z 5. ledna a z 9. listopadu 2010, kdy úspěšný uchazeč v těchto vyjádřeních do značné míry vnucoval skutečnosti, které mají vést k jeho úspěchu. Opora chybí i pro splnění Podrobných kriteríí. Žalobce se domnívá, že ve spise chybí skutkový materiál, potřebný pro učiněný skutkový závěr o splnění zákonných kritérií pro udělení licence.

4.3. Neoprávněnost jednání Ing. M.P. a negativní kampaň.

- 4.3.1. Neoprávněnost jednání Ing. M.P. spočívá podle žalobce v tom, že Ing. M.P. je v obchodním rejstříku zapsán jako jednatel úspěšného žadatele, jako takový činil ve správním řízení úkony jménem této společnosti, mimo jiné i prohlášení a ujištění, z nichž žalovaná vycházela při vydání napadeného rozhodnutí. Ing. M.P. však není jednatelem společnosti úspěšného uchazeče, protože jeho funkce zanikla dne 31. srpna 2002 marným uplynutím lhůty podle zákona 513/1991 Sb., obchodního zákoníku resp. novely obchodního zákoníku provedené zákonem č. 216/2005 Sb. Ing. M.P. je totiž osobou. u které je dána překážka výkonu funkce člena statutárního orgánu podle § 381 obchodního zákoníku v platném znění, jelikož je předsedou představenstva společnosti, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, a to obchodní společnosti Barrandov FM,a.s., IČ:15269493, a nebyl ve funkci společnosti JOE Media s.r.o. zákonným způsobem potvrzen. Tato překážka výkonu funkce statutárního orgánu je dána vždy pokud taková osoba vykonávala funkci člena statutárního orgánu alespoň jeden rok před podáním návrhu na prohlášení konkursu na její majetek tzn. že podle výkladu tohoto zákonného ustanovení není rozhodující doba po kterou osoba funkci vykonávala, ale rozhodující je to, že ji vykonávala v době jednoho roku před podáním návrhu na prohlášení konkursu.

- 4.3.2. Negativní kampaň - Ing. M.P. se více než 8 let snaží získat licenci pro sebe výhradně nekalým způsobem poškozujícím dosud úspěšného uchazeče tj. právě žalobce. Jmenovaný nejprve nepravdivě tvrdil, že licence nebyla společností M-Publicity udělena zákonně, když tvrdil, že k tomu mělo dojít dokonce prostřednictvím manipulace na Radě. Žádné z tvrzení jmenovaného však nebylo prokázáno. Také proto, aby získal licenci pro sebe, vymyslel pohledávky, které uplatňoval proti žalobci, a to dokonce ve výši 20 mil.Kč, když v částce 5,5 milionů Kč dokonce tvrdil, že mu byla přiznána v rozhodčími nálezy a dokonce se domáhal i na základě těchto nálezů exekuce vůči společnosti M-Publicity. Městský soud v Praze ale rozhodčí nález zrušil, když zjistil, že nebyly vydány zákonným způsobem a Vrchní soud v Praze rozhodnutí potvrdil. Další tvrzené nároky proto jmenovaný již nikdy prostřednictvím soudu neuplatnil. M.P. se také pokoušel neoprávněně ovládnout žalobce (v době kdy byl úspěšným žadatelem), když se snažil prohlašovat za jednatele této společnosti a tuto soustavně poškozoval (vydával své spolupracovníky za osoby jednající jménem žalobce, nechával je podepisovat dokumenty k poškození žalobce, které pak vymáhal na žalobci). Veškeré jeho nároky resp. JOE Media s.r.o. vůči žalobci byly zamítnuty a naopak jak již bylo uvedeno, žalobce má pohledávku za touto společností nejméně ve výši 105.480,- Kč dle pravomocného soudního rozhodnutí (je vedena exekuce ve prospěch žalobce na majetek osoby, jejímž prostřednictvím jmenovaný poškozoval žalobce). Jmenovaný také prostřednictvím internetu publikuje i články, které žalobce záměrně poškozují. Všechny tyto skutečnosti jsou Radě známy a přesto se k nim žádným způsobem nevyjádřila. Ze strany úspěšného uchazeče tak nemohlo být naplněno kriterium § 17 odst. 1 písm.a): „dodržování právních předpisů a etických norem platných v oboru“.

4.4. Žalovaná porušila zákon, když porušila základní zásady správního řízení, a to zásadu šetřit práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob ( § 2 odst. 3 správního řádu). Licenční řízení je vedeno již od května 2002, žalobci byla opakovaně licence udělena, žalobce vynaložil nemalé finanční prostředky a vyvinul mnohé, zejména smluvní aktivity potřebné k zahájení provozu, nemohl ani jednat jinak, neboť pokud by rozhlasové vysílání nebylo zahájeno ve lhůtě stanovené zákonem, byl by to důvod k odnětí licence. Žalobce se z viny Rady opětovně dostal do situace, která ohrožovala jeho právní postavení jako držitele licence, který je v dobré víře. Byl porušen princip legitimního očekávání (§ 2 odst. 4 správního řádu), podle názoru žalobce rozhoduje-li správní orgán určitou věc za určitých podmínek určitým způsobem, měl by i další obdobné případy rozhodovat způsobem stejným nebo obdobným, tedy předvídatelně. Rada se nevypořádala s důvody, které vedly ke změně jejího rozhodování, když v minulosti opětovně udělila licenci právě žalobci. Podle § 2 odst. 4 správního řádu „správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu. Licence byla 3x již jemu udělená, a to na základě totožných žádostí o udělení licence z roku 2002; napadené rozhodnutí tak postrádá oporu v dosavadním vývoji správního řízení; programová skladba navržená žalobcem byla opakovaně vyhodnocena jako nejpřínosnější ve vztahu k rozmanitosti stávající nabídky programu rozhlasového vysílání na území města Benešova a okolí. Dále žalobce poukazuje na ust. § 3 správního řádu, kdy správní orgán je povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Nepodložená tvrzení pak představují právě porušení této zásady. Žalobce proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. K prokázání svých tvrzení žalobce soudu dne 19.4. 2011 předložil listinné důkazy.

Rada ve vyjádření k podané žalobě (bod II.) oponovala, že žalobce nemůže odkazovat na předchozí rozhodnutí žalované a nemůže porovnávat napadené rozhodnutí s předchozími, neboť tato byla zrušena a při vydání napadeného rozhodnutí byla žalovaná vázána aktuálními právními názory správních soudů, například ve vztahu k hodnocení zákonného kritéria podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona a postupovala v souladu s nimi. Napadené rozhodnutí je založeno na novém posouzení žádostí o Licenci provedeném členy Rady při respektování právních názorů správní soudů a především je výsledkem nového hlasování členů Rady v jejím současném složení. Napadené rozhodnutí v intencích rozsudků soudů obsahuje podrobné slovní hodnocení skutečností významných pro rozhodnutí žalované a zejména obsahuje podrobné srovnání míry naplnění skutečností významných pro rozhodnutí Rady v jednotlivých podaných žádostech o Licenci s uvedením konkrétních důvodů, pro něž shledala daná zákonná kritéria ve svém souhrnu nejlépe naplněnými v žádosti úspěšného žadatele. Napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem, odůvodnění obsahuje kritéria, která byla rozhodující pro udělení Licence, v odůvodnění jsou uvedeny konkrétní a srozumitelné důvody, na jejich základě žalovaná dospěla u jednotlivých žadatelů o Licenci a u jednotlivých zákonných kritérií, kde shledala rozdíly v míře jejich naplnění, k závěrům o tom, že v daném případě bylo dané kritérium naplněno ve větší míře u vítězného žadatele než o ostatních. Ostatní žadatelé mohou zjistit z rozhodnutí, které skutečnosti nebo důvody byly v jejich případě rozhodující při přijímání výroku o neudělení Licence.

Zdůraznila, že se zaměřila při odůvodňování rozhodnutí především na tzv. rozdílová kritéria tj. na ta, u nichž identifikovala rozdíl v míře jejich naplnění v jednotlivých žádostech o Licenci. K tomu poukazuje na judikaturu mimo jiné na rozsudek 10 Ca 225/2009, má za to, hodnotila podrobně a srovnávala všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí ve všech žádostech, podrobný popis a odůvodnění rozdílů v míře naplnění zákonných kriterií u jednotlivých žádostí o Licenci pak provedla logicky zejména u těch zákonných kritérií, u nichž identifikovala rozdíl v míře jejich naplnění mezi jednotlivými žádostmi o Licenci.

Dále poukázala na to (bod III), že všichni účastníci licenčního řízení byli vyzváni ke sdělení změn, k nimž v mezidobí došlo a případném doložení aktualizovaných podkladů, aby mohla vycházet z aktuálního a relevantního skutkového stavu. Pokud úspěšný žadatel ve svém podání na tuto výzvu reagoval s odkazem na již ve spise založené podklady, byla oprávněna vycházet ze závěru, že oproti těmto podkladům nedošlo k podstatným změnám. Neměla proto důvod k pochybnostem, když v tom směru žádný z účastníků řízení ani žalobce v licenčním řízení neuplatnil žádné námitky. Žalovaná nemůže a není jejím úkolem ani k tomu nemá prostředky ověřovat veškeré skutečnosti obsažené v podkladech doložených všemi účastníky; pokud by skutečnosti tvrzené a dokladované úspěšným žadatelem ve vztahu k jeho ekonomické připravenosti byly konkrétně zpochybněny námitkami jiných účastníků, učinila by v tomto směru kroky, k tomu však nedošlo. Proto hodnotila toto zákonné kritérium ekonomické připravenosti na základě relevantních skutečností založených ve spise. Má za logické, že pokud je již vysílání provozováno, například prostřednictvím internetu, jsou náklady na zahájení vysílání prostřednictvím vysílače nižší, než pokud by daný provoz měl teprve začínat. Není totiž třeba vynakládat prostředky na techniku pro vysílací studio, takový závěr nevyplývá-li zcela logicky z povahy věci a z odůvodnění je zřejmý též v kontextu z hodnocením kritéria technické připravenosti a jeho další zdůvodňování by bylo nadbytečným, když rozdílným kritériem bylo zcela jiné kritérium. Je si vědoma dalších nákladů spojených přímo se spuštěním vysílání prostřednictvím vysílače a z odůvodnění také vyplývá, že ekonomická připravenost byla zkoumána podrobněji, nespokojila se jenom s tím, že vysílá přes internet, ale byly zohledněny i další skutečnosti (vztahy s reklamními klienty i zázemí spřízněných společností, vyčleněné prostředky).

K námitce žalobce ohledně připravenosti reklamních klientů ke spolupráci uvádí, že jde pouze o jednu ze zohledněných skutečností a žalovaná je přesvědčena, že dlouhodobější provoz vysílání i prostřednictvím internetu je skutečností, která svědčí o tom, že lze předpokládat kontakt daného účastníka s reklamními partnery a schopnost pokračovat ve spolupráci s nimi i po získání licence prostřednictvím vysílače.

K námitce jaké subjekty jsou součástí „skupiny spřízněných společností“ uvedla, že to vyplývá z podkladů obsažených ve spise, zejména z žádosti o Licenci a jejích příloh a dalších podání úspěšného žadatele, přinejmenším jde o společnost: dada- média s.r.o.. Jedná se o subjekty dlouhodobě existující v daném oboru, což svědčí o jejich stabilitě a životaschopnosti a podporuje závěr obsažený v napadeném rozhodnutí. Žalobce se mýlí, tvrdí-li, že úspěšný žadatel má pouze jednoho společníka, z napadeného rozhodnutí vyplývá, že má ve skutečnosti 2 společníky, z nichž jedním je společnost dada- média s.r.o.

Hodnocení základního ekonomického ratingu úspěšného žadatele bylo provedeno (na straně 9, první odst.). Žalovaná zhodnotila dlouhodobou existenci úspěšného žadatele, který se pohybuje v daném oboru; z toho vyplývá předpoklad o ekonomickém zdraví a stabilitě, který je klíčový pro zhodnocení toho dílčího kritéria. Žalovaná samozřejmě hodnotí rovněž základní kapitál, jak vyplývá i z napadeného rozhodnutí, tato skutečnost je pouze jednou z řady hodnocených skutečností. Proto dospěla k závěru, že toto dílčí kritérium je naplněno zejména z jiných důvodů a jinými skutečnostmi, dlouhodobou existenci a z ní plynoucí stabilitu považuje za významnější faktory než údaj o základním kapitálu, který by byl významnější u nově či relativně nově vzniklého subjektu.

Obecně podotýká, že s ohledem na množství zákonných kritérií i dílčích kriterií a množství podaných žádostí narůstá množství jednotlivých dílčích hodnocení, je však potřeba udržet přehlednost správního rozhodnutí, je přesvědčena, že by samo o sobě nemohlo být důvodem pro zrušení rozhodnutí i kdyby snad některé dílčí kritérium u některé žádosti nehodnotila, protože by např. s ohledem na obsah žádosti nebylo relevantní a místo něj by byla relevantní pro posouzení dané skutečnosti jiná dílčí kritéria.

Hodnocení dílčího kritéria pověsti a věrohodnosti žadatele nemůže být zaměřeno na jednotlivé soudní či jiné spory mezi provozovateli vysílání a účastníky řízení navzájem, neboť Rada nemá přístup k předmětným soudním spisům, nemá všechny relevantní informace k posouzení případných sporů a v neposlední řadě nemůže vystupovat ani jí to nepřísluší jako jakýsi arbitr sporů mezi účastníky. Do této pozice by se nevyhnutelně musela postavit, pokud by měla posuzovat skutečnosti tvrzené žalobcem, to jí však nepřísluší. V rámci tohoto dílčího kritéria lze posuzovat pouze skutečnosti obecnějšího charakteru a známé žalované z její úřední činnosti.

Rada (bod IV) dále namítá, že není zřejmé, jaký by měl být vztah mezi tvrzeným neprodloužením licence k vysílání úspěšnému žadateli a hodnocením jeho organizační připravenosti k zahájení vysílání. Z tabulky vyhotovené dne 11.1. 2011, zachycující výsledky hlasování členů Rady o míře splnění jednotlivých skutečností významných pro rozhodnutí žalované o jednotlivých žádostech o Licenci, je patrné, jak byl vítězný žadatel u tohoto kritéria hodnocen i v porovnání s žalobcem; zároveň je patrné, že v rozhodujících rozdílových kritériích byl vítězný žadatel hodnocen lépe než žalobce, s tím koresponduje také podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Konečné rozhodnutí je výsledkem syntézy všech dílčích hodnocení ve všech jednotlivých zákonných kritériích a může proto nastat situace, kdy přes mírně menší míru naplnění jednoho ze zákonných kritérií, je licence udělena právě danému žadateli s ohledem na významně větší rozdíl v jeho prospěch v míře naplnění jiných zákonných skutečností.

Trvá proto na svém logickém závěru obsaženém v napadeném rozhodnutí, že z organizačního hlediska je úspěšný žadatel schopen zahájit vysílání v daném termínu, neboť provozování internetového vysílání se z organizačního hlediska neliší od provozování vysílání prostřednictvím vysílače tak výrazně, aby to bránilo v dodržení zákonné lhůty k zahájení vysílání. Vysíláním prostřednictvím vysílače dochází ke změně technického způsobu šíření signálu, na vlastní vysílání má tato změna vliv menší, neboť tvorba vlastního obsahu vysílání přes internet i přes vysílač je podobná. Žalobce ani konkrétní důvody pro jím tvrzenou větší organizační složitost neuvádí. Žalovaná hodnotila jednotlivá dílčí kritéria ve vztahu k úspěšnému žadateli a není pravdou, že by se s nimi nevypořádala, jak tvrdí žalobce. Například smluvní zajištění předpokladů k vysílání je hodnoceno ve druhém odst. na straně 9 napadeného rozhodnutí(dohoda s majitelem vysílacího stanoviště), schopnost a připravenost zahájit vysílání v zákonném termínu je opět v dané části vždy zvažována.

Žalovaná dále uvádí, že se zaměřila při odůvodňování rozdílů na tzv. rozdílová kritéria, jak je shora uvedeno, přičemž u nyní probíraného zákonného kritéria byl shledán pouze minimální rozdíl, který nemohl s ohledem na výsledky hodnocení dalších kritérií významně ovlivnit konečné rozhodnutí. Tento postup je v souladu s ustanovením § 18 odst. 3 zákona i s judikaturou správních soudů. Z odůvodnění také vyplývá, že srovnání bylo provedeno ve vztahu ke všem zákonným kritériím a všem žádostem o licenci (v odst. poslední na straně 10 a pokračující na straně 11 a poslední odst. na straně 16 napadeného rozhodnutí).

V rámci hodnocení výsledků dosavadního podnikání žadatele (bod V) v oblasti rozhlasového vysílání může žalovaná hodnotit pouze skutečnosti, které jsou jí známé z úřední činnosti, popřípadě jiné, které je schopna objektivně ověřit či je považovat za objektivní. Ekonomické výsledky podnikání uchazeče žalovaná vyhodnotila do té míry, v jaké je mohla vyhodnotit v rámci hodnocení ekonomické připravenosti žadatele na zahájení vysílání. Negativní poznatky ve vztahu k dosavadnímu podnikání žadatele v oblasti rozhlasového vysílání z hlediska možného nedodržování právních předpisů či norem, případně neplnění licenčních podmínek žalovaná ve své úřední činnosti nemá, nemohla je proto v napadeném rozhodnutí hodnotit. Žalobce v této části žaloby další své námitky nijak nedokládá a netvrdí konkrétně, jak by měly ovlivňovat hodnocení tohoto zákonného kritéria ve vztahu k úspěšnému žadateli. Samotné neprodloužení licence či neudělení licence v jiném řízení může mít řadu zcela jiných důvodů a neznamená automaticky, že by se úspěšný žadatel například dopustil porušení právních předpisů.

Stran naplnění zákonného kritéria transparentnosti vlastnických vztahů (bod VI) dospěla žalovaná k závěru o malém rozdílu v míře jeho naplnění mezi úspěšným žadatelem a žalobcem, jak vyplývá zejm. ze čtvrtého odst. na straně 15 napadeného rozhodnutí, z něhož je zřejmé, že srovnání proběhlo. Ani toto kritérium pak nebylo tzv. rozdílovým kriteriem. Z napadeného rozhodnutí jsou zřejmé důvody pro závěr o míře naplnění tohoto kritéria v žádosti žalobce, jde především o zásadní změny ve vlastnické struktuře žalobce během řízení, po určitou dobu běžící likvidace jednoho společníka (k tak dramatickým událostem u vítězného žadatele nedošlo), situace žalobce se následně stabilizovala, a proto závěr žalované o pouze mírně snížené míře naplnění tohoto zákonného kritéria. Žalovaná se pak nemůže konkrétně vyjadřovat k soukromoprávním sporům mezi žadateli, neboť k tomu nemá dostatek podkladů a nemůže posuzovat, který žadatel je či není v právu.

Rada oponuje (bod VII), že nelze porovnávat napadené rozhodnutí s vydanými předchozími rozhodnutími, neboť byla vázána právními názory správních soudů a postupovala v souladu s nimi; napadené rozhodnutí je založeno na novém posouzení žádostí o Licenci a vychází nového hlasování členů Rady v jejím současném složení. Nelze proto hovořit o nekonzistentnosti. Z rozhodnutí je zřejmé proč žalovaná se rozhodla udělit licenci úspěšnému uchazeči. Žalobce nemůže očekávat, že noví členové Rady budou automaticky hodnotit podané žádosti shodně a budou o nich hlasovat shodně jako jejich předchůdci. Hodnocení žádostí by pak postrádala smysl. Hlasování členů Rady o míře naplnění skutečností významných pro rozhodnutí v jednotlivých žádostech o licenci je zaznamenáno v tabulce ze dne 11.1. 2011, která je součástí správního spisu a s tímto hodnocením koresponduje výrok i odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaná v souladu s názory správních soudů učinila obsahem napadeného rozhodnutí podrobně již výslovně hodnocení skutečností vyplývajících ze žádostí o Licenci a odůvodnila podrobně záběr i o nestejném naplnění jednotlivých zákonných kritérií v jednotlivých žádostech. S tím pak souvisí i podrobnější zmínky o jednotlivých pořadech, které jsou součástí navrhovaných programových skladeb. Žalovaná zde také nehodnotí přínos “hudební nabídky“, jak tvrdí žalobce, ale navrhované programové skladby, jejíž součástí je navrhovaný hudební formát na jedné straně, mluvené slovo na druhé straně.

Rada (VIII) má za to, že se vypořádala se všemi zákonnými kritérii jakož i dílčími kriterii, slovní hodnocení představuje podstatnou část odůvodnění napadeného rozhodnutí a není zřejmé, co má žalobce na mysli, požaduje-li „zevrubný popis jednotlivých kritériích...“. Podklady pro vydání rozhodnutí jsou specifikovány v prvním celém odst. na straně 8 napadeného rozhodnutí. K námitce žalobce, pokud jde o provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím kabelových systémů u vítězného žadatele, Rada (bod IX.) uvádí, že nebylo hodnoceno v souvislosti s organizační připraveností, nýbrž v souvislosti s dosavadními výsledky podnikání žadatele v oblasti vysílání, jak plyne ze struktury a systematiky napadeného rozhodnutí. Zde má tato skutečnost význam i kdyby toto vysílání bylo relativně krátkou dobu před vydáním napadeného rozhodnutí ukončeno. Nelze tím proto podporovat tvrzení žalobce, že by snad žalovaná údajně nedostatečně zjistila skutkový stav. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se skutečnostmi obsaženými ve správním spise a má v něm odporu, námitka žalobce v tomto směru je zcela obecná a nekonkrétní a není z ní patrné, co by tedy konkrétně podle názoru žalobce mělo ve správním spisu chybět.

Rada (bod X) není orgánem příslušným k vedení obchodního rejstříku ani k rozhodování ve věcech obchodního rejstříku a nepřísluší jí zkoumat oprávněnost zápisu v obchodním rejstříku, naopak je oprávněna vycházet v dobré víře ze skutečností, které jsou v obchodním rejstříku zapsány. Tato námitka žalobce ani nebyla uplatněna v licenčním řízení, to žalobce ani netvrdí.

Rada (bod XI) se nemůže vyjadřovat k soukromoprávním a v tomto případě možná až osobním sporům mezi provozovateli vysílání; tyto spory nemají vliv na licenčních řízení, nicméně pokud byly v řízení uplatněny námitky, které měly vztah k hodnocení žádostí a k zákonným kritériím (například ekonomická připravenost), pak se s nimi žalovaná v napadeném rozhodnutí vypořádala a odůvodnila, proč při hodnocení žádosti žalobce o licenci tyto nezohlednila (strana 15, třetí odst. napadeného rozhodnutí). S námitkami účastníků, které byly v licenčním řízení uplatněny se žalovaná řádně vypořádala v rámci hodnocení výsledků dosavadního podnikání, žalovaná hodnotí pouze skutečnosti, které jsou jí známy z její úřední činnosti případně jiné, které je schopna objektivně ověřit. Nedospěla k závěru, že by se úspěšný žadatel dopustil porušení právních předpisů platných v daném oboru. Rada nemůže hodnotit nedoložená tvrzení účastníků o jejich soukromoprávních sporech.

Má také za to (bod XII), že v daném případě nelze uplatnit žalobcem tvrzený princip legitimního očekávání, neboť nové hodnocení žádostí o licence bylo provedeno v souladu s aktuálními a pro žalovanou závaznými právními názory správních soudů, například nově též povinnost zohledňovat nabídku programů rozhlasového vysílání existující na daném území v době do uplynutí lhůty k podání žádosti o licenci, v tomto licenčním řízení tedy ke dni 30.6. 2002. Toto hodnocení nové provedla žalovaná ve svém novém složení, za takovýchto okolností nelze automaticky očekávat, že hodnocení žádostí o Licenci bude shodné jako v minulých případech; noví členové Rady mají právo v hodnocení uplatnit své názory a nikoliv jen mechanicky převzít závěry svých předchůdců.

K námitce v posledním bodě 4.4 žaloby poukazuje na to, že tato námitka je zcela obecná a nekonkrétní, není patrné jaké vady napadeného rozhodnutí žalobce namítá či v čem konkrétně a přesně vidí tvrzený údajný nesoulad s uvedenými zásadami správního řízení, v čem by měl spočívat. Proto navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

B.

Při jednání soudu konaném 21.7.2011 zástupce žalobce shrnul podstatné žalobní důvody a v plném rozsahu setrval na podané žalobě, zástupce žalované rovněž základní premisy své obrany a odkázal na vyjádření k žalobě. K věci se vyjádřili i osoby na řízení zúčastněné. Písemné vyjádření k žalobě podané úspěšným uchazečem den před jednáním bylo krátkou cestou doručeno zástupcům účastníků řízení, jednání bylo přerušeno na požadovanou dobu, aby se s ním mohli seznámit a vyjádřit se k němu. Žalobce návrh na doplnění dokazování uvedený v žalobě, doložený listinnými důkazy 19.4.2011 (č.l. 49 původního spisu pod sp.zn. 7A 79/2011,resp. 10 A 122/2011), po konstatování obsahu předloženého správního spisu omezil v rozsahu, v němž jím dokládané listiny jsou obsahem předloženého správního spisu. Soud ve zbývající části jeho návrh na doplnění dokazování zamítl z důvodů uvedených níže.

Soud rovněž zamítl návrh na doplnění dokazování listinami předloženými zástupcem osoby zúčastněné na řízení COUNTRY RADIO s.r.o.(v č.l. 131), neboť se jich dovolávala s tím, že napadené rozhodnutí je v rozporu se skutečným stavem věci, tvrdí-li na str. 22 a 24 (tj. tabulka Přehledu rozhlasových stanic zachytitelných na daném území), že dané území je dostatečně pokryto signálem COUNTRY RADIA. Doplnění dokazování v tomto směru shledal soud nadbytečným, protože v nyní projednávané věci je vázán žalobními důvody vznesenými žalobcem Rádio Posázaví; návrh na doplnění dokazování ve směru naznačeném osobou zúčastněnou COUNTRY RADIO navazuje na námitky uplatněné v její žalobě, která byla vzata zpět a mířila proti vyhodnocení přínosu programové skladby COUNTRY RADIA ve srovnání s nabídkou rozhlasových stanic na daném území (ke dni 30.6.2002), jak je provedla Rada na str. 13 a 14 napadeného rozhodnutí, kdy Rada mj. poukázala na to, že „program COUNTRY RADIO je na daném území i v pásmu FM částečně přijímatelný“. Vysílání obdobného programu v pásmu AM Rada v rámci tohoto hodnocení za relevantní nevzala, jak vyplývá i z obecného závěru Rady na str. 5 dole napadeného rozhodnutí, který vychází z rozsudku Městského soudu v Praze (sp.zn. 7 Ca 321/2008) a Nejvyššího správního soudu (7 As 36/2010) bezprostředně předcházejících nyní napadenému rozhodnutí Rady. Sama Rada vycházela z toho, že v pásmu FM je program COUNTRY RADIA na daném území částečně přijímatelný, jak se s poukazem na navrhovaný důkaz jeho navrhovatel snažil doložit.

Společnost JOE Media s.r.o. netrvala na provedení důkazu listinami (čl. 130) předloženými při jednání s tím, že jimi dokládá toliko tvrzení uvedené ve vyjádření k žalobě.

C.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

O námitkách žaloby uvážil soud takto:

I. Soud předně, vzhledem k námitkám žalobce o porušení základních zásad správního řízení a námitkám nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, vycházel z průběhu celého řízení o udělení Licence, který lze shrnout takto:

1) Poprvé Rada rozhodla o udělení Licence rozhodnutím ze dne 5.11.2002 pod č.j. Ru/259/02, jímž byla udělena licence společnosti M-Publicity s.r.o.(nyní žalobce Rádio Posázaví s.r.o.) k vysílání programu rádia „SÁZAVA“ (nyní program Rádio Nový Preston). Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn.. 11 Ca 46/2003 ze dne 22.7.2003, a to z důvodů (str. 4 a násl. tohoto rozsudku), stručně uvedeno, že sice byl odůvodněn řádně výrok o udělení Licence, avšak napadené rozhodnutí postrádá odůvodnění výroku, kterým Rada zamítla žádosti (tehdy 14) dalších uchazečů o Licenci; vzhledem k vzájemné souvislosti kladného výroku se zamítavými soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným.

2) Podruhé Rada rozhodnutím č.j. Ru 66/04 ze dne 7.4. 2004 udělila Licenci společnosti M-Publicity s.r.o. k vysílání (již) programu Rádio Nový Preston. Změnu názvu programu Rada konstatovala v tomto rozhodnutí, byla potvrzena i při slyšení 6.4.2004 s tímto účastníkem, viz stenografické záznamy z vystoupení účastníků před Radou. Obdobně účastník řízení JOE Media při slyšení 6.4.2004 potvrdil změnu názvu programu z původního „pracovního Rádio BENE TON“, jak jej označoval v žádosti a při slyšení dne 11.9.2002, na program Rádio Sázava. V tomto řízení žalovaná shledala, že u žadatele – společnosti M- Publicity s.r.o. jsou hlediska udělování licence dle ust. § 17 odst. 1 písm. a),b),c),e),g) zákona č. 231/ 2001 Sb. naplněny ve svém souhrnu v největší míře, programovou skladbu hodnotila jako nejpřínosnější, ve srovnání s ostatními nabídkami relativně nejvíc obohacující stávající nabídku. Toto rozhodnutí o udělení licence bylo k jednotlivým žalobám žadatelů zrušeno, a to k žalobě CITY MULTIMEDIA s.r.o zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze pod sp.zn. 10 Ca 114/2004; k žalobě JOE Media s.r.o.zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze sp.zn. 6 Ca 136/2004; k žalobě COUNTRY RADIO s.r.o. zrušeno rozsudkem 6 Ca 137/2004, vždy v části výroku I. o udělení Licence a v části zamítavého výroku týkajícího se uvedených žalobců. Kasační stížnost podaná proti prvním dvěma rozsudkům byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta (pod sp.zn. 7 As 10/2005, sp.zn. 4 As 29/2005); ke kasační stížnosti proti třetímu rozsudku Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem pod sp.zn. 7 As 15/2005 rozsudek Městského soudu sp.zn. 6 Ca 137/2004 (z důvodu, že soud neobeslal všechny zúčastněné osoby), následně však byla žaloba žalobcem COUNTRY RADIO vzata zpět a řízení před soudem bylo zastaveno usnesením ze dne 23.4.2007 sp.zn. 6 Ca 12/2007 .

3) Rada (v mezidobí, ještě před zpětvzetím posledně uvedené žaloby) pokračovala v řízení se společností M-Publicity, s.r.o. (nyní žalobcem) a s výše uvedenými společnostmi, které podaly žaloby (když vůči ostatním řízení skočilo pravomocným zamítnutím jejich žádosti, neboť výroky o zamítnutí jejich žádostí nebyly žádným z uvedených rozsudků zrušeny) a vyzvala je, aby se vyjádřily, zda trvají na udělení Licence a uvedly případně změny, které v mezidobí nastaly. Rozhodnutím ze dne 23.11.2005 pod č.j. Ru/219/05 Licenci neudělila žádnému z uvedených čtyř žadatelů. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze 9 Ca 317/2005-89 ze dne 3.5.2006, kasační stížnost podaná Radou proti tomuto rozsudku byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 61/2006-126.

4) Rada proto pokračovala v řízení s uvedeným čtyřmi uchazeči o Licenci, opět je vyzvala k oznámení změn (vyjma programových prvků žádosti), všichni čtyři trvali na žádosti o udělení Licence a doložili změny. Jednání se konalo dne 23.10.2007 a Rada rozhodla dne 23.9.2008 pod č.j. sp.zn. 2007/493/mal, č.j.:mal/6750/08 o udělení Licence společnosti M-Publicity a zamítla žádosti zbylých třech žadatelů. K žalobám podaným žadateli COUNTRY RADIO s.r.o. a JOE Media s.r.o. bylo toto rozhodnutí (jako celek) zrušeno rozsudkem sp.zn. 7 Ca 321/2008 ze dne 11.9.2009; zúčastněnou osobou byla spol. M-Publicity (resp. následně již Rádio Posázaví s.r.o.), ta také podala kasační stížnost, která byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp.zn. 7 As 36/2010 ze dne 12.8.2010. Tento poslední rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 7 Ca 321/2008, aprobovaný Nejvyšším správním soudem, zavázal Radu, aby (str. 6 rozsudku ) vzhledem k tomu, že splnění hledisek § 17 odst. 1 a,b, e) a g) hodnotila jako naplněné stejně a hledisko dle § 17/1 c) zákona bylo hlediskem rozlišovacím, řádně odůvodnila, v čem je vítěz M-Publicity unikátní, jak uvedla, když obdobnou hudební skladbu mají i F1 a Radio Blaník, dále, aby uvedla, v čem je vítězná nabídka lepší než u ostatních. K výhradě žalobce COUNTRY RADIO vytkl, že jen u tohoto žadatele přihlédla k vysílání na středních vlnách, ale šlo o licenci na VKV/FM, pak tedy měla k tomuto přihlížet buď u všech nebo u nikoho z žadatelů. V posledním pak soud uvedl, že se Rada nevypořádala s námitkami ohledně majetkových poměrů a nejasných vlastnických vztahů- struktury u úspěšného žadatele M-Publicity (str. 8 rozsudku Městského soudu sp.zn. 7 Ca 321/2008)./Rada v nyní napadeném rozhodnutí z 11.1.2011 uvedené závěry soudů shrnuje na str. 4-5; pozn. soudu/.

5) Rada pokračovala v řízení o udělení Licence, v mezidobí k 1.10.2010 došlo k zániku spol. CITY MULTIMEDIA s.r.o., Rada pokračovala v řízení s nástupcem MEDIA BOHEMIA (viz str.6 napadeného rozhodnutí), a dne 3.11.2010 Rada opět vyzvala účastníky, aby uvedli, zda trvají na podaných žádostech a aby aktualizovali případné podklady (změny ve společnostech a pod.) Dne 11.1.2011 žalobou napadeným rozhodnutím udělila licenci spol JOE Media s.r.o. pro program Rádio Sázava. a zamítla žádosti :MEDIA BOHEMIA, COUNTRY RADIO a Rádio Posázaví.

Městský soud v Praze proto předznamenává (a mezi účastníky není o tom sporu), že okruh žadatelů o Licenci se v důsledku pravomocného zamítnutí žádostí o licenci rozhodnutím č.j. Ru 66/04 ze dne 7.4. 2004, kdy nedošlo žádným z následných rozsudků ke zrušení tohoto rozhodnutí v celém rozsahu, zúžil na žalobce Radio Posázaví a zúč. osoby: Media BOHEMIA,JOE MEDIA a COUNTRY RADIO, tedy okruh, který Rada v napadeném rozhodnutí řádně vymezila, a nímž následně od roku 2005 vedla řízení (když nadto jeden z původních žadatelů vzal žádost zpět, někteří se spojily, dle výpisů z obchodního rejstříku se společnosti MEDIA BOHEMIA a p.). Výhrada k takto stanovenému okruhu účastníků nebyla ostatně vyslovena ani v navazujících rozsudcích Nejvyššího správního soudu předně uvedených.

II. Námitce v bodě 4.1. soud nepřisvědčil, žalobou napadené rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným.

V odůvodnění rozhodnutí Rada shrnula průběh dosavadního řízení o udělení licence vyhlášeného 14. května 2002, současně se vypořádala s okruhem žadatelů o licenci. Dále vymezila důvody, pro které bylo naposled její rozhodnutí zrušeno posledním rozsudkem Městského soudu v Praze pod sp.zn. 7 Ca 321/2008 a závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j.7As 36/2010-183 s tím, že právními závěry uvedených rozsudků je dalším řízení vázána.

Tento postup je podle názoru soudu v souladu se zákonem i judikaturou soudů, žaloba neobsahuje výhradu, že by se žalovaná neřídila závěry v uvedených rozsudcích, jimiž byla vázána. Rada se také následně vypořádala s výhradou, pokud jde o posuzování přínosu programové skladby na daném území ve vztahu k již případně vysílanému programu na daném území v pásmu AM, když žadatelé se ucházejí o licenci vysílání v pásmu FM (do tohoto posouzení žaloba nemíří, poznámka soudu), a to na str. 5. Rada dále obecně předznamenala, že vzhledem k rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 32/2010-243 vychází při posouzení přínosu programové skladby navrhované účastníky řízení k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání na území, které by mělo být rozhlasovým vysíláním pokryto, z nabídky programů na předmětném území podle stavu ke dni 30. června 2002, tj. ke dni, kdy v tomto řízení uplynula lhůta k podání žádosti o Licenci. Dále posoudila otázku procesního nástupnictví společností City Multimédia s.r.o. na Média Bohemia a.s.

S ohledem na potřebu vycházet z aktuálních podkladů Rada poukázala na to, že vyzvala účastníky řízení k doplnění podaných žádostí a aktualizaci údajů; z podání účastníka Média Bohemia a.s. vyplynulo, že na podané žádosti trvá s odkazem na již sdělené a doložené skutečnosti týkající se proběhlé fúze. Účastník Rádio Posázaví sdělil, že na podané žádosti trvá a že po změnách již sdělených Radě (dopisem ze dne 25.1. 2010) k dalším změnám nedošlo. Účastník JOE Média sdělil, že na podané žádosti trvá a že po změnách sdělených dopisem z 5. ledna 2010 resp. 1. června 2010 k dalším změnám nedošlo. Žádné vyjádření Rada neobdržela od účastníka řízení COUNTRY RADIO.

Pokud jde o aktualizaci údajů uvedených v žádosti, vyplývá z ust. zákona ( §14 odst. 4), že žadatel je povinen v průběhu licenčního řízení ohlásit změny údajů uváděných v žádosti o licenci, které nastaly po podání žádosti, náležitosti žádosti a způsob, jakým se základní údaje dokládají je uveden v § 14 zákona. Z napadeného rozhodnutí (str. 6) i ze spisu plyne, že Rada, poté co bylo zrušeno její rozhodnutí ze dne 23.9.2008 postupovala stejným způsobem vůči všem účastníkům licenčního řízení, tedy u žádného na poslední výzvu ze dne 3.11.2010 jím uvedené tvrzení/včetně způsobu doložení/ o změnách, či o tom, že ke změnám nedošlo neprověřovala a nevyžadovala doložení skutečností tvrzených znovu, a to ani u žalobce. Obecně je proto nutno uzavřít, že tento rovný přístup ke všem účastníkům nemohl žalobce nijak zkrátit v jeho právech.

Následně Rada v rozhodnutí vymezila zákonná kriteria podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. a),b),c), e) a g) ( když zbývající zákonná kriteria se týkají nikoli rozhlasového, ale jen televizního vysílání) a za účelem podrobnějšího a úplnějšího posouzení žádostí účastníků vytyčila dílčí kritéria, označená žalobcem jako „Podrobná kriteria“, která pro naplnění zákonných kriterií zvažuje. Na str. 8 uvedla výčet podkladů, z jakých vycházela, zejména: obsah a přílohy v samotných žádostí o udělení licence, protokoly z veřejných slyšení, pozdější podání účastníků řízení obsahující aktualizaci a doplnění žádostí o licence a případně též doložení některých skutečností v žádostech obsažených, rozbor programové skladby vysílání rozhlasových stanic zachytitelných na území pro něž má být licence udělena podle stavu ke dni 30.6. 2002, další podání účastníků řízení učiněná v průběhu řízení, skutečnosti známé Radě a jejím členům z úřední činnosti a objektivizované a hmotně zachycené hodnocení žádostí členy Rady podle zákonných skutečností významných pro rozhodnutí a podle stanovených dílčích kritériích.

Rada dále uvedla, že za pomoci těchto kritérií hodnotila míru naplnění jednotlivých skutečností významných pro rozhodnutí v jednotlivých žádostech, hodnocení prováděli jednotliví členové Rady na stupnici: nesplňuje - splňuje částečně – splňuje, přičemž výsledky hodnocení byly zaznamenávány v hodnotícím archu (tabulce). Toto hodnocení, jak uvádí rozhodnutí, bylo doplňováno slovním vyjádřením jednotlivých členů Rady. Syntézou těchto objektivizovaných dílčích hodnocení dospěla Rada ke komplexním zhodnocení jednotlivých žádostí z pohledu naplnění všech významných skutečností dle ust. § 17 zákona. Toto komplexní zhodnocení pak představovalo hlavní podklad pro rozhodování Rady. Rada na základě všech shromážděných podkladů rozhodla udělit licenci úspěšnému uchazeči JOE Média.

Z rozsudků shora uvedených, zejména posledního rozsudku Městského soudu v Praze sp.zn. 7 Ca 321/2008 a navazujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplynul požadavek, aby Rada, pakliže hlediska stanovená v § 17 odst. 1, písm. a),b), e) a g) hodnotila původně jako naplněná ve stejné (obdobné) míře, a rozlišujícím kriteriem bylo naplnění požadavku ustanovení § 17 odst. 1 písm.c) zákona, konkrétně uvedla, v čem byla nabídka programové skladby tehdy vítězného žadatele M-Publicity (tj. nynějšího žalobce) a v čem byla také lepší než ostatní nabídky a aby v odůvodnění rozhodnutí zachytila i hodnocení stanovených dílčích kriterií.

Rada v rozhodnutí na straně 8 až 11 uvedla důvody, pro které nyní udělila Licenci právě žadateli JOE Media a od str. 15 důvody, proč neudělila licenci žalobci. Vyjádřila je následně:

(a) Ohledně ekonomické, organizační a technické připravenosti úspěšného žadatele k zajištění vysílání podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) zákona, konstatovala, že žadatel disponuje dostatkem finančních prostředků na zahájení a provoz rozhlasové stanice, jak rovněž doložil potvrzením banky. S ohledem na fakt, že již vysílání provozuje mimo jiné prostřednictvím internetu, je tím snížen objem prostředků, které by musel vynaložit na zahájení vysílání, s tím souvisí deklarovaná skutečnost, že má reklamní klienty a partnery, kteří jsou předběžně připraveni ke spolupráci, toto tvrzení považuje Rada za reálné. Žadatel je též součástí skupiny spřízněných společností, které mohou případně pomoci s ekonomickou stránkou zahájení vysílání prostřednictvím pozemního vysílače, je dlouhodobě existující společností, a to svědčí o jisté ekonomické stabilitě a věrohodnosti, struktura a množství prostředků vyčleněných na zahájení vysílání je podle názoru Rady dostačující. Dospěla proto k závěru, že je žadatel dostatečně ekonomicky připraven na zahájení vysílání v zákonném termínu.

Ohledně technického zajištění Rada shledala, že disponuje veškerou potřebnou technologií k provozu, vlastní vysílací a produkční rozhlasové studio, žadatel popsal konkrétní technické řešení pro zahájení vysílání prostřednictvím pozemního vysílače a doložil dohodu s majitelem vysílacího stanoviště, řešící otázky spojené se zahájením vysílání. Po technické stránce je tedy žadatel připraven k zahájení vysílání.

Z hlediska organizační připravenosti podle názoru Rady žadatel kritérium naplňuje (byť skutečnosti uváděné žadatelem byly poněkud méně obsažné a konkrétní), neboť vysílání byť pomocí jiného technického prostředku již provozuje, předpokládá dále zřízení místní redakce. I z hlediska organizačního je tedy připraven k zahájení vysílání v zákonném termínu.

V následujícím odstavci uvedla, že žadatel je provozovatelem rozhlasového vysílání prostřednictvím kabelových systémů s názvem programu Limonádové RádiJO a internetového vysílá Rádia Sázava.

Ve vztahu k žádosti žalobce Rádio Posázaví Ekonomickou, organizační a technickou připravenost žalobce dle § 17 odst. 1 písm. a) zákona Rada hodnotila s tím, že pokud jde organizační a technickou připravenost, hodlá žadatel umístit studio v centru města Benešova a má zajištěno technické zařízení potřebné k provozování. Disponuje také písemným potvrzením vlastníka vysílače o možnosti realizace vysílání v případě udělení licence. Ohledně organizační struktury počítá zhruba se třemi dvojicemi moderátorů, počet stálých zaměstnanců mezi pěti až šesti s tím, že zbytek se bude rekrutovat z oblasti externistů. Žadatel má k dispozici prostředky pro financování zajištění vysílání a má reálnou představu o výdajích spojených se zahájením vysílání. Rada zvážila i skutečnosti vyplývající z podání vítězného žadatele učiněných v průběhu licenčního řízení (v roce 2008), v nichž bylo poukazováno na probíhající exekuce. Hodnocený účastník však doložil pravomocné rozsudky Vrchního soudu v Praze týkající se exekučních titulů, z nichž plyne, že oba exekuční tituly byly zrušeny. Rada proto k tvrzením týkajícím se exekucí dále nepřihlížela, a proto považovala kritérium ekonomické organizační a technické připravenosti k zajištění vysílání u toho žadatele za splněné.

Žalobce namítá (4.1.1., resp. 4.1.1.1.), že rozhodnutí neuvádí, ze kdy jsou potvrzení banky a ke kterému dni je tak finanční připravenost úspěšného žadatele doložena. Podle názoru soudu ze zákona (§ 13 odst. 4) vyplývá, že účastník licenčního řízení nemá právo nahlížet do části spisu týkající se jiného účastníka, nemůže se seznámit s údaji o způsobu technického, organizačního a finančního zajištění vysílání jiného účastníka. Toto omezení vyplývá z principu licenčního řízení jako soutěže o nejlepší nabídku učiněnou podáním žádosti, kdy změny v těchto údajích jsou soutěžitelé v průběhu řízení povinni oznámit. Z podkladů části spisu týkající se úspěšného žadatele JOE Media plyne, že již na předchozí výzvy v roce 2007 tento žadatel opakovaně doložil potvrzení o výši zůstatku na účtu jak svém, tak i svého společníka spol. dada media s.r.o., a to spolu s prohlášením o spolupráci ještě s další třetí společností (byť jednatel je táž osoba Ing. M.P.). V pokračujícím řízení pak 5.1.2010, resp. 1.6.2010 potvrdil, že ke změnám nedošlo a rovněž i na výzvu z 3.11.2010 ve svém podání ze dne 9.11.2010 odkázal na již předcházející odpovědi předně uvedených dat. Aktuálně uložené finanční prostředky na účtu mohou podle soudu nasvědčovat, v rámci kritéria ekonomické připravenosti, splnění případných dílčích kritérií Radou vymezených (např. struktury a množství prostředků vyčleněných na investici, finančního zajištění vysílání), pro závěr o samotné ekonomické připravenosti mohou svědčit však i další skutečnosti. V rámci celkového zhodnocení naplnění zákonného kritéria vymezeného v ust. § 17 odst. 1 písm.a) zahrnujícího jak ekonomickou, tak i organizační a technickou připravenost k zajištění vysílání, včetně dosavadního podnikání žadatele v oblasti rozhlasového vysílání (pokud v této oblasti podnikal), představují finanční prostředky na účtu jen dílčí ukazatel, soud proto neshledal postup Rady, který byl, jak shora uvedeno, vůči všem účastníkům ohledně aktualizace žádostí, rovným, a kdy nedošlo ze strany žádného účastníka ke zpochybnění soupeřů na základě veřejně dostupných informací o tom, kterém z nich, vadou řízení, která by odůvodňovala zrušení napadeného rozhodnutí. Rada oprávněně vychází z údajů uvedených v žádosti a doložených, či v daném případě z aktualizace (když řízení počalo v r. 2002) v tom směru, že poslední uvedené údaje se nezměnily, pakliže nejsou relevantním způsobem zpochybněny. Každý účastník licenčního řízení, je-li následně úspěšný, v případě uvedení nepravdivých údajů v žádosti, se vystavuje totiž nebezpečí odnětí licence dle ust. § 63 odst. 1 písm.a) zákona, Rada proto důvodně předpokládá pravdivost údajů žadateli uvedených.

Soud zcela srozumitelným v souvislosti s posuzování ekonomické připravenosti shledal i argument Rady, že úspěšný žadatel v daném případě musí k zahájení vysílání vynaložit menší objem prostředků, pakliže již vysílá internetové rádio. Skutečnost, že tento závěr Rada blíže nerozvedla (jak následně učinila ve vyjádření k žalobě) nenese s sebou zkrácení práv žalobce. Pakliže je žalobce uchazečem o vysílání, musí mu být zřejmé, že náklady provozovatele, který již (byť prostřednictvím internetu) vysílá oproti začínajícímu provozovateli jsou nižší, ostatně i proto podle názoru soudu ust. § 17 odst. 1 písm.a) zákona v rámci skutečností významných (ekonomické, organizační a technické připravenosti), které Rada hodnotí, zákon výslovně uvádí, že tak činí včetně hodnocení výsledků dosavadního podnikání.

Námitky žalobce, že Rada při odůvodnění tohoto kritéria vycházela z pouhých tvrzení úspěšného žadatele, aniž by je ověřovala, např. stran předběžné připravenosti reklamních klientů a partnerů ke spolupráci, soud neshledal důvodnými s ohledem na již předně uvedené, k ověřování skutečností deklarovaných žadateli Rada nepřistoupila u žádného z nich z důvodů uvedených shora. Jeden z dílčích závěrů Rady o spolupráci dosavadních reklamních klientů se nevymyká ani logické úvaze a skutečnost, že úspěšný žadatel je provázán s dalšími společnostmi, např. spol. dada-media, vyplývá i z obchodního rejstříku a je doložen v podkladech ve spise. Lze předpokládat, že společnosti vedené týmž jednatelem jsou schopny vzájemné spolupráce.

Soud rovněž neshledal důvodnou námitku, že Rada v rozhodnutí řádně nehodnotila další dílčí hlediska, která si sama vytvořila, jako ekonomický rating žadatele, tj. ekonomickou stabilitu, ekonomické zdraví, postavení a pověst. Sama skutečnost, že v odůvodnění rozhodnutí není výslovně uveden název dílčího kriteria (ekonomický rating) popř. srovnání základního kapitálu společností, neznamená absenci hodnocení, pakliže je jinými slovy vyjádřeno, že jde o společnost dlouhodobě existující, což svědčí o ekonomické stabilitě a věrohodnosti a pod. Promítnutí úvah a hodnocení jednotlivých členů Rady při posuzování žádostí, jejich shrnutí do písemného vyhotovení rozhodnutí, předpokládá zestručnění. Dílčí kriteria stanovená Radou jsou pomocným mantinelem pro vymezení okruhu otázek, odpovědi na ně pak ve svém souhrnu představují závěr o splnění či nesplnění zákonem stanovených rozhodných skutečností pro udělení licence, v mnohém pak dílčí kriteria jsou vyjádřena synonymy či pojmy vzájemně provázanými, jejichž striktní oddělování by vedlo k opakovanému posuzování téhož. Pověst a věrohodnost žadatele se nesporně odvíjí od jeho ekonomické stability, předpokladem vůbec získání jakékoli pověsti je stadium jeho existence, podle tohoto stadia lze také hodnotit případné výsledky podnikání, popř. plnění licenčních podmínek, pokud již na základě licence podniká a pod. Soud proto důvodem ke zrušení rozhodnutí neshledal samu o sobě skutečnost, že rozhodnutí výslovně nezmiňuje srovnání např. výše základního kapitálu soupeřících společností, když tento ukazatel může být jen jedním z dílčích v rámci celkového hodnocení ekonomické připravenosti, nikoli výlučným a jen směrodatným. Skutečnost, že Rada v daném případě nehodnotila v rámci „pověsti a věrohodnosti úspěšného žadatele“ jí známé skutečnosti o soudních a jiných sporech, které v průběhu celého řízení spolu vedou soupeřící uchazeči o licenci, tedy úspěšný žadatel JOE Media a žalobce Rádio Posázaví (dříve M-Publicity) podle názoru soudu, nevedla k tomu, že by žalobce mohl být hodnocen úspěšněji než úspěšný žadatel, neboť Rada v části odůvodnění týkající se hodnocení ekonomické připravenosti žalobce(str. 15) nepřihlížela k dříve probíhajícím a následně pravomocně ve prospěch žalobce skončeným sporům exekučním, a u žádného z obou žadatelů se nepostavila, a podle soudu správně, do postavení arbitra v jejich případně dále probíhajících sporech. Skutečnost, že v jednom z nich žalobci byla pro zpětvzetí žaloby (usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 Cmo 289/2010-102 ze dne 22.11.2010 ve spojení s rozhodnutím soudu I. stupně) přisouzena náhrada nákladů řízení a nebyla druhou stranou ke dni podání žaloby uhrazena, tak zůstala bez vlivu na celkové hodnocení, při němž ani splnění skutečností rozhodných dle § 17 odst. 1 písm. a) zákona nebylo oním rozdílovým kritériem v daném případě určujícím vítěze, neboť tím se stalo vyhodnocení přínosu programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky dle § 17 odst. 1 písm. c) zákona.

V bodě 4.1.1.2. žalobce oponoval závěru Rady ohledně organizační připravenosti úspěšného žadatele. Soud k tomu poukazuje na odůvodnění rozhodnutí Rady shora uvedené, vztahující se jak k organizační tak technické připravenosti. V daném případě je jednoznačné, že předností úspěšného uchazeče z pohledu organizační a technické připravenosti Rada hodnotila skutečnost, že šlo o provozovatele internetového vysílání Rádia Sázava. Dílčím kriteriem stanoveným Radou pro posouzení organizační připravenosti je: smluvní zajištění předpokladů k zahájení vysílání, navrhovaná organizační struktura žadatele, personální vybavenost nezbytnými odborníky, schopnost a připravenost zahájit vysílání v termínu; pokud je o technickou připravenost: vybavenost žadatele technickými prostředky, přístup žadatele ke zkoordinované kótě, schopnost žadatele zahájit vysílání v zákonném termínu. Úspěšný žadatel, stejně jako žalobce doložil předběžnou dohodu s majitelem vysílacího stanoviště pro případ úspěchu v licenčním řízení /tzn. doložil smluvní zajištění předpokladů), jak rozhodnutí Rady uvádí, po technické stránce měl úspěšný žadatel již funkční vysílací a produkční rozhlasové studio, po organizační stránce, pro provozovatele stávajícího internetového vysílání, byť prostřednictvím vysílacího stanoviště, tak bylo lze usoudit, že je organizačně připraven přinejmenším stejně dobře jako žalobce, který měl organizační strukturu připravenou výhledově, finančně zajištěnou a reálnou představu o nákladech zahájení vysílání, jak Rada v odůvodnění vůči žalobci uvedla. Soud proto neshledal vybočením ze správního uvážení Rady její závěr, že rozdíly v tomto směru téměř nejsou nebo jsou velmi malé, ani že by se nevypořádala s porovnáním organizační připravenosti žalobce ve srovnání s úspěšným uchazečem.

Napadá-li žalobce (bod 4.1.1.3) hodnocení výsledků dosavadního podnikání v oblasti rozhlasového vysílání, provedeného Radou ve vztahu k úspěšnému uchazeči s tím, že úspěšnému uchazeči nebyla prodloužena v roce 2001 licence k provozování rádia Limonádový Joe (týž argument vznesl u námitky předchozí), a přitom tvrdí, že úspěšný uchazeč je provozovatelem internetového rádia „Rádio Limonádový Joe“, a vytýká neposouzení Radě, je nutno námitku odmítnout jako nepřípadnou. Ve prospěch žalobce v licenčním řízení ukončeném rozhodnutím v roce 2011 nemůže svědčit to, že jinému uchazeči v roce 2001, před zahájením vlastního licenčního řízení, nebyla prodloužena licence; navíc účast v licenčním řízení vylučuje odnětí licence v předchozích 5 letech jen z důvodů v zákoně stanovených (§ 13 zákona), takové důvody žalobce netvrdí. Je-li úspěšný žadatel provozovatelem vysílání internetového rádia, které žalobce tvrdí, pak z hlediska nejen organizační připravenosti, ale i výsledku dosavadního podnikání v oblasti rozhlasového vysílání jde o bonus ve prospěch tohoto žadatele. Potenciál ovlivňující celkový výsledek hodnocení uchazeče dle § 17 odst. 1 písm.a) zákona v roce 2011 (nadto v licenčním řízení probíhajícím od roku 2002) pak nemůže mít skutečnost, že se v roce 2005 zúčastnil jiného licenčního řízení a nebyl v něm úspěšný, a tehdy (dle tvrzení žalobce) neprodloužení licence bylo hodnoceno. Námitka, že úspěšný žadatel byl z účasti v licenčním řízení již v roce 2002 vyloučen z důvodů uvedených v § 13 zákona nebyla v průběhu řízení vznesena, důvody neprodloužení licence mohou spočívat i v jiných skutečnostech (§ 12) než rozhodných z hlediska uvedeného ustanovení § 17 zákona. Jestliže Rada ze své úřední činnosti nemá poznatky relevantní v uvedeném negativním smyslu ve vztahu k nyní úspěšnému uchazeči, nelze jí absenci hodnocení v tomto směru vytýkat.

(b) Rada v rozhodnutí, stran transparentnosti vlastnických vztahů podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) zákona u úspěšného uchazeče, uvedla, že má žadatel právní formu společnosti s ručením omezeným se dvěma společníky – fyzickou osobou panem Ing. M.P. a společností dada media s.r.o., jejímž jediným společníkem je opět pan Ing. M.P. Vlastnická struktura ve společnosti žadatele je proto transparentní, z veřejné databáze z obchodního rejstříku lze zjistit, kdo konkrétně vykonává kontrolu nad činností žadatele. Z hlediska stability vlastnických vztahů uvedla, že k poslední změně ve vlastnické struktuře došlo relativně nedávno, v květnu 2010.

Pokud jde o transparentnost vlastnických vztahů žalobce dle § 17, odst. 1 písm.b) zákona uvedla, že společnost má formu společnosti s ručením omezeným s jediným společníkem Sázava holding s r.o., jeho společníky jsou opět dvě obchodní společnosti. V průběhu licenčního řízení došlo k zásadním změnám vlastnické struktuře, předchozí jediný společník se dokonce po určitou dobu nacházel v likvidaci; v současné době je však i vlastnická struktura ustálená, od podzimu 2009 nedošlo k její změně, míra naplnění této zákonné skutečnosti významné pro rozhodnutí je proto u toho žadatele hodnocena jako pouze mírně snížena oproti vítěznému žadateli.

Žalobce namítá (bod 4.1.2.), že toto vyhodnocení je nesprávné. Soud této námitce nepřisvědčil. Jak předně uvedeno a žalobce dílem tuto pasáž cituje v žalobě, Rada výslovně uvedla, že míra naplnění této zákonné skutečnosti je u žalobce hodnocena jako pouze mírně snížená oproti vítěznému žadateli, a to proto, že u něho v průběhu licenčního řízení došlo k zásadním změnám vlastnické struktury, předchozí společník byl dokonce určitou dobu v likvidaci. Je tedy zjevné, že do rozhodnutí promítla Rada úhrn posouzení této skutečnosti členy Rady, že oba srovnávaní uchazeči o licenci splňují požadovaný předpoklad transparentnosti vlastnických vztahů, když situace u žalobce se již stabilizovala a jednoznačně z tohoto odůvodnění i vyplývá, co bylo důvodem hodnocení naplnění zákonného požadavku v menší míře ze strany žalobce. Dílčí kriteria Rady (právní forma žadatele, stabilita vlastnických vztahů, právní forma zakladatele či společníka žadatele s největším podílem) jsou tak v souhrnu v odůvodnění rozhodnutí pokryta. Podle názoru soudu toto hodnocení nemohly ovlivnit příčiny sporů mezi žalobcem a úspěšným žadatelem, které toto licenční řízení provází téměř po celou dobu jeho trvání.

(c) Při hodnocení kriteria přínos navrhované programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání dle § 17 odst. 1 písm. c) zákona Rada vyšla ze skutečností uváděných žadatelem o navrhované programové skladbě v průběhu licenčního řízení, jak uvádí v rozhodnutí, a to:

Z hlediska hudebního formátu bude vysílání žadatel obsahovat zejména žánry country. oldies, rock & folk se zaměřením na hudební produkci od 50. let do současnosti s významným podílem produkce domácí. Hodlá dále v rámci hudebního formátu poskytnout prostor i alternativním, menšinovým žánrům, zejména hudbě etnické, jazzu, world music (ve večerním vysílání- speciální pořady).

Mluvené slovo bude zaměřeno zejména na dění v regionu a na kontakt s posluchači. Vedle kontaktních pořadů uvedl žadatel přehled konkrétních pořadů mluveného slova, které hodlá vysílat, přičemž tyto pořady jsou tématicky zaměřeny na zábavu, soutěže, záhady a mystiku. Hodlá vysílat hudební pořady z oblastí zahrnutých v navrženém hudebním formátu a hitparádu. Zprávy budou zaměřeny na dění v regionu, doplněné zprávami z domova a ze zahraničí a dopravním servisem.

Při porovnání projektu žadatele s nabídkou programů rozhlasového vysílání na předmětném území podle stavu k 30.6. 2002, je podle Rady patrné, že hudební formát v podobě navržené žadatelem, tj. obsahující symbiózu formátu country, oldies, rock & folk s uvedenými menšinovými žánry na předmětném území zastoupen není. Rada přitom s ohledem na navržené speciálně hudební pořady má důvod očekávat, že zastoupení zmíněných menšinových žánrů nebude nepatrné. Žádný rozhlasový program vysílaný na pokrytém území nevysílá hudební formát, který by odpovídal celkovému složení hudebního formátu žadatele, a to ani při dosti bohaté nabídce programu přítomných na území, vždy lze nalézt pouze jednotlivé prvky z nabídky žadatele v širším formátu(Expres rádio nabízí zčásti oldies, Frekvence 1 nabízí jen zčásti folk a country, Rádio Blaník, ČRo Region a ČRo Region střední Čechy nabízí jen zčásti folk a country, Ro 3 Vltava nabízí jen zčásti jazz), v takové situaci však obvykle jednotlivým prvkům bývá v celkovém rozsahu vysílání věnována pouze poměrná část prostoru, nebo jde o specializované formáty, kde schází zbylé prvky z nabídky žadatele (RADIO 1 zaměřené pouze na menšinové žánry, Country Rádio přijímané pouze zčásti nabízí country a folk, Oldies Rádio, Rádio FAKTOR GOLD přijímané částečně nabízí oldies)- tyto formáty jsou pak obvykle zacíleny na specifickou skupinu posluchačů a uspokojí tedy jiné posluchače než ty pro které by byl určen program žadatele. Právě uspokojení nově vymezené cílové skupiny posluchačů dané kombinací hudebního formátu žadatele lze spatřovat jeho přínos k rozmanitosti stávající nabídky.

Rada přitom považuje za originální a významný přínos právě propojení hlavního formátu country,oldies, rock & folk s menšinovými žánry, s to zejména na multikulturní složení posluchačské obce v daném území v blízkosti hl.m. Prahy. Lze tak očekávat, že navržený formát získá odpovídající posluchačskou obec, neboť v něm posluchači naleznou vedle hlavního formátu zaměřeného na širší okruh posluchačů též prvky specifické, které budou blízké osobám zaměřeným na specifické žánry. Právě tato kombinace hudebního formátu dává možnost vytvořit nově definovanou cílovou skupinu posluchačů pro hudební formát navržený tímto žadatelem.

Z hlediska mluveného doslova dospěla Rada k závěru, že projekt žadatele představuje přínos k rozmanitosti stávající nabídky, a to zejména v rámci původních hudebních pořadů zaměřených na některé (především menšinové) žánry z hudebního formátu žadatele a též u pořadu zaměřeného na záhady a mystiku, který je součástí projektu žadatele. Takové pořady mluveného slova zatím na pokrytém území v současné nabídce přítomny nejsou.

Přínos programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky dle § 17 odst. 1 písm.c) zákona Rada u žalobce zhodnotila dle skutečností uvedených žadatelem v navrhované programové skladbě. Hudební formát má své těžiště v české a zahraniční hudbě 80.-90. let ,širší hudebních záběr žánrově přesahuje do hudby country, oldies, folk či folkrock. Mluvené slovo je zaměřeno na místní problematiku, místní zpravodajství spolu s dopravním servisem bude doplněno o stručný informační servis celé ČR. Ve večerních hodinách rezervuje žadatel prostor pro hudební pořady s tématy např. etnická hudba a jazz a křesťanské pořady.

Při porovnání této programové skladby s nabídkou programů již na předmětném území vysílaných dospěla Rada k závěru, že hudební formát je do značné míry podobný hudebnímu formátu Rádia Blaník, kde významnější odlišností je v zásadě jen přesah též k oldies a užší časové vymezení, pouze v tomto rozsahu by bylo možno vnímat částečný přínos k rozmanitosti nabídky. Hudba 80.-90.let je pak jako základ hudebního formátu obsažena též v programu částečně přijímaného Rádia Černá Hora. Místní zpravodajství s dopravním servisem a se stručným zpravodajstvím celostátním je v regionu dostatečně zastoupeno (zejm. ČRo1-Radiožurnál,Frekvence 1 a Rádio Impuls, regionální zpravodajství a informační servis pak například Rádio Blaník nebo Rádio Beat. Křesťanské pořady v dostatečném rozsahu nabízí specializované Rádio Proglas. Za částečný přínos pro rozmanitost nabídky by tak bylo možné považovat hudebních tématické pořady(etnická hudba, jazz).

Při porovnání míry naplnění této skutečnosti významné pro rozhodnutí Rady v projektu hodnoceného žadatele a úspěšného žadatele Rada dospěla k závěru o větší míře naplnění tohoto kritéria v žádosti úspěšného žadatele. Z hlediska hudebního formátu se projekt hodnoceného žadatele od rádia Blaník odlišuje pouze v menší části, navíc kombinuje žánry spíše více rozšířené, které jsou jednotlivě v existujícím vysílání na daném území již zastoupeny relativně široce. Kombinaci hudebního formátu nabídnutou hodnoceným žadatelem proto Rada považuje za méně originální než kombinaci nabídnutou úspěšným uchazečem, který zkombinoval obecně relativně rozšířenější žánry country,folk a oldies se skutečně menšinovými alternativními žánry etnické hudby, jazzu a world music. Právě tato originálnější kombinace má podle názoru Rady s ohledem na pestrost spektra posluchačů na daném území větší šanci vytvořit nově definovanou cílovou skupinu posluchačů než kombinace běžně vysílaných žánrů v projektu nyní hodnoceného žadatele. U vítězného žadatele je proto také s ohledem na originální mix žánrů pravděpodobnější získání si odpovídající vyhraněnější posluchačské obce. Z hlediska mluveného slova je přínos vítězného žadatele rovněž větší. Projekty obou žadatelů znamenají přínos v oblasti originálních pořadů o hudebních tématech (etno a jazz), nabídka hudebních pořadů v projektu úspěšného žadatele je však pestřejší a navíc je v něm obsažen též unikátní pořad o záhadách a mystice.

Žalobce v bodě (4.1.3.) namítá nesprávné hodnocení a odkazuje na dříve vydaná rozhodnutí Rady (zejm. rozhodnutí z 23. 10.2008 a z 7.4.2004), kdy přínos programové skladby žalobce byl hodnocen jako nejlepší, převyšující ostatní nabídky, dokonce jako se speciálním hudebním mixem unikátní. Žalobce cituje z celkového závěru rozhodnutí Rady vůči němu (str. 16), kde se uvádí, že rozdílovými kriterii, v nichž žalobce naplnil zákonné skutečnosti v menší míře než úspěšný uchazeč byly skutečnosti dle § 17 odst. 1 písm.c), e) a g) zákona a tvrdí, že tak Rada na základě týchž původních žádostí změnila radikálně svůj závěr, rozhodnutí odůvodnila zcela v rozporu s předchozími závěry, což považuje za nepřijatelné. Konkrétně poukazuje jen na to, že poprvé Rada jako přínos programové skladby hodnotí pořad zaměřený na záhady a mystiku.

Soud uvedené obecné námitce nepřisvědčil. Je nutno konstatovat, že ke zrušení předcházejících rozhodnutí Rady správními soudy došlo mj. i právě z důvodu absence řádného vyhodnocení a odůvodnění závěrů stran přínosu programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky programu ve vztahu ke konkurujícím si žadatelům. Poukaz žalobce na rozhodnutí Rady z 7.4.2004 vzhledem k odůvodnění rozsudků uvedeným v části C/ bod 2) a i navazujících nelze přijmout. Ke zrušení posledního z předcházejících rozhodnutí, tj. rozhodnutí Rady z 23.10.2008 rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 7 Ca 321/2008-92 (aprobovaným Nejvyšším správním soudem pod č.j. 7 As 36/2010-187) došlo pak mj. právě proto, že výběr úspěšného uchazeče se odvíjel od jeho úspěšnosti právě v rozdílovém kriteriu dle § 17 odst. 1 písm.c) zákona, přitom hudební výběr zahrnující českou a zahraniční hudbu 80.-90. let, tak žánrový přesah do country, oldies, folk či folk-rock spolu se zpravodajstvím byl hodnocen v regionu Benešovska jako unikátní, aniž by bylo řečeno, v čem tato spočívá, když dle tabulky o stávající nabídce v regionu plyne, že obdobnou programovou skladbu mají rádio Frekvence 1 a rádio Blaník. Správní úvaha žalované postavená na takovéto jedinečnosti proto nebyla shledána dostatečnou. Soud rovněž vytkl, jako další nedostatky rozhodnutí, absenci důvodů ohledně naplnění tohoto kriteria v menší míře u neúspěšných žadatelů oproti úspěšnému.

V nyní projednávané věci, byť byly Radou hodnoceny tytéž podané žádosti s nabídkou programové skladby již dříve posuzovanou a ve vztahu k nabídce vysílání v regionu k 30.6.2002, se tak nelze dovolávat zásadního obratu ve vyhodnocení, neboť šlo o nové posouzení, které se muselo vyvarovat pochybení vytýkaných soudem. Hodnocení nyní provedené proto nelze mít za nekonzistentní, a to i z důvodu, že Rada rozhodovala v jiném složení a náhled členů Rady (navíc při vázanosti rozsudky) tak nemohl, popř. nemusel být stejný a vyústit v týž výsledek – úspěch žalobce. S tím souvisí i skutečnost, že v zhodnocení programové skladby (nikoli jen hudební nabídky) se projevil i poukaz na pořad o záhadách a mystice, čemuž nasvědčuje podrobné porovnávání nabídek i v jednotlivostech.

K námitce pod bodem (4.1.4.) vytýkající nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost, rozporuplnost a nedostatek důvodů, soud nad rámec uvedeného již shora uvádí, že (byť žalobce výslovně další skutečnosti relevantní pro posuzování dle § 17 odst. 1 písm. e) a g) zákona neatakuje) v rozhodnutí Rady je vysloven závěr stran přínosu uchazeče pro rozvoj původní tvorby ve smyslu ustanovení § 17 odst. 1 písm. e) zákona ve vztahu k úspěšnému uchazeči, kdy Rada toto kriterium považuje za v dostatečné míře splněné, neboť tento žadatel hodlá podporovat ve vysílání Rádia Sázava, či různými akcemi v regionu např. rozvoj amatérských kapel v regionu, pomáhat s vyhledáváním nových talentů /ve formě rozhlasové soutěže / či podílet se na pořádání kulturních a společenských akcí. Bude dále vytvářet vlastní autorské pořady, zejména hudební s tématikou spojenou s prvky hudebního formátu žadatele a též pořad zaměřený na záhady a mystiku. Závěr o dostatečné míře naplnění z tohoto hlediska je tak odůvodněn vlastní tvorbou originálních rozhlasových pořadů a také ochotou a připraveností žadatele nad rámec vysílání přispívat k rozvoji původní tvorby amatérských kapel v regionu. Rovněž kritérium přínosu tohoto žadatele k zajištění rozvoje kultury národnostních etnických a jiných menšin dle § 17 odst. 1 písm. g) zákona považuje Rada za splněné ve vysoké míře, neboť žadatel plánuje zejména ve večerním vysílání speciální pořady, které se budou věnovat menšinovým žánrům v hudbě a hudbě pro různá etnika či produkované různými etniky, včetně hudby romské z celé Evropy. Dále se bude ve speciálních pořadech věnovat i duchovním stránkám lidského života, postavení víry, náboženství v životě lidí. Hodlá se dále věnovat kulturnímu dění v regionu a též prostřednictvím toho podporovat v menšiny při konání kulturních akcí, z hlediska určení konkrétních menšin plánuje se soustředit na menšinu početnou vietnamskou či romskou menšinu. Takto definovaný příspěvek považuje Rada za relevantní a významný, přínosné je, že se zaměřuje na v regionu početně významné menšiny, Rada oceňuje též cílený přístup k prezentaci romské hudby ve vysílání jako součásti kultury menšin , když žadatel hodlá vysílat romskou hudbu z celé Evropy v čase vyhrazeném pro konkrétní pořad.

Ve vztahu k žalobci byl přínos uchazeče pro rozvoj původní tvorby ve smyslu § 17 odst. 1 písm.e) zákona konstatován zejména v tvorbě původních hudebních pořadů a v zařazování domácí hudební tvorby. I zde je nicméně přínos hodnoceného žadatele nižší než přínos žadatele vítězného, který toto zákonné kritérium naplnil ve větší míře s ohledem na širší a pestřejší rozsah vlastní původní tvorby originálních tematických rozhlasových pořadů (i mimo hudební pořady) a s ohledem na záměr vítězného žadatele i nad rámec pouhého zařazování do vysílání přispívat k rozvoji původní tvorby amatérských kapel v regionu. Ohledně jeho přínosu k zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin dle § 17 odst. 1 písm.g) zákona Rada uvedla, že žadatel bude svým zaměřením ryze regionálním rádiem, bude zejména přinášet informace o menšinách a bude mediálně podporovat nejrůznější akce menšin. Zmiňuje zejména menšinu slovenskou a romskou. Ačkoliv hodnocený žadatel rovněž identifikoval konkrétní relevantní menšiny, na které by se zaměřil, je třeba i zde konstatovat větší míru naplnění tohoto zákonného kritéria žádosti úspěšného žadatele, neboť ten vedle podpory kulturních akcí menšin deklaroval navíc též jasný záměr podpořit rozvoj kultury Romů zařazování v romské hudby původem z celé Evropy.

Rada rovněž (str. 10-11) vůči úspěšnému žadateli a vůči žalobci(str. 16) provedla komplexní vyhodnocení jednotlivých žadatelů, u vítězného účastníka dospěla k závěru, že zákonná kritéria pro udělení licence naplnil v nejvyšším míře právě tento účastník, když vedle naplnění skutečností významných ve smyslu ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) a b) zákona vítězný žadatel přináší zejména komplexem svého hudebního formátu obohacení stávající nabídky rozhlasových programů na území, přičemž nové prvky přináší též v oblasti mluveného slova a převyšuje tak v této oblasti žádosti ostatních žadatelů. Pozitivně - lépe než žádosti ostatních účastníků Rada hodnotila též skutečnosti významné pro rozhodnutí Rady podle § 17 odst. 1 písm. e) a g) zákona. Provedla srovnání míry a kvality na plnění jednotlivých zákonných skutečností významných pro rozhodnutí jak u vítězného žadatele tak i ostatních s tím, že to vyplývá z dalšího textu. Poukázala na tabulku vyjadřující hodnocení, jak naplnění zákonných skutečností významných pro rozhodnutí u jednotlivých žádostí provedli jednotliví členové Rady s tím, že byly všechny žádosti o licenci velmi podrobně hodnoceny z hlediska zákonných skutečností uvedených v § 17 odst. 1 písm. a) a b) a to kladně tak, že zákonné skutečnosti byly ve všech žádostech zcela nebo téměř zcela naplněny. Rozdíly v hodnocení jednotlivých žádostí ve vztahu k těmto zákonným kritériím zde tak vůbec nejsou nebo jsou velmi malé a z hlediska komplexního hodnocení podaných žádostí o licenci nevýznamné. Důvody pro udělení licence vítěznému žadateli tak spočívají podle Rady zejména lepším naplnění zákonného kritéria dle § 17 odst. 1 písm. c), § 17 odst. 1 písm. e) a § 17 odst. 1 písm. g) zákona. Rada proto v dalších částech odůvodnění tohoto rozhodnutí se zvláště zaměřila na popis svých správních úvah právě ve vztahu k těmto rozdílovým kriteriím, která rozhodla o udělení licence vítěznému žadateli, tedy (a to v souladu s právními názory správních soudů) z jakých konkrétních důvodů na plnil vítězný žadatel právě kritéria uvedená v § 17 odst. 1 písm. c),e) a g) v míře vyšší ve srovnání s žádostmi neúspěšných žadatelů.

U žalobce Rada příznivě hodnotila skutečnosti významné dle ustanovení § 17 odst. 1 písm.a), v míře naplnění zákonného kritéria dle písm. b) pak shledala jen malý rozdíl ve prospěch vítězného uchazeče, rozdílovými kritérii pak shledala ta, která žalobce označuje v citaci této pasáže rozhodnutí v předchozím žalobním bodu.

Odkázala rovněž na to, že výroky rozhodnutí korespondují se záznamem o bodovém hodnocení žadatelů členy Rady podle jejich hlasování.

Soud proto neshledal rozhodnutí Rady nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost ani pro nedostatek důvodů. Rozhodnutí Rady jednak ke všem zákonným skutečnostem relevantním dle § 17 odst. 1 obsahuje konkrétní závěry, které jsou postaveny na hodnocení vycházejícím z Radou stanovených dílčích kritérií. Jak soud již shora uvedl (k bodu 4.1.1.1.) smyslem stanovených dílčích kriterií Radou není, aby tato byla jednotlivě konkrétně rozepisována a popisována, ale se promítla v úvaze a hodnocení jednotlivých relevantních skutečností. Nadto je jejich stanovením pro uchazeče o licenci předvídatelné, jaké okruhy Rada pod relevantní zákonné skutečnosti dle § 17 subsumuje, k čemu přihlíží.

Soud rovněž neshledal, že by v rozhodnutí absentoval výčet podkladů, z nichž rada vycházela, který je souhrnně,ale dostatečným způsobem uveden na str. 8 rozhodnutí. Vzhledem k délce probíhajícího řízení má soud za to, že každému ze zúčastněných byl již před vydáním rozhodnutí obsah podkladů, které tvoří součást celého spisu v dostatečném rozsahu znám.

III. Žalobním bodem 4.2. žalobce napadá zjištěný skutkový stav.

Tvrzení žalobce, že Rada v souvislosti s organizační připraveností úspěšného žadatele hodnotila i skutečnost, že je provozovatelem rozhlasového vysílání prostřednictvím kabelových systému s názvem programu Limonádové RadiJO , ačkoliv mu licence zanikla ke dni 8.4.2010, a tedy nezjistila stav věci a učinila nesprávný skutkový závěr, lze přisvědčit toliko potud, že v rozhodnutí Rady je uvedená věta v přítomném čase. Tato věta však není součástí odstavce, v němž je hodnocena organizační připravenost, ale samostatně v dalším a dle struktury rozhodnutí (a vymezení dílčích kriterií) lze mít důvodně za to, že se v ní promítá hodnocení prvé ze zákonných relevantních skutečností, kdy bylo přihlíženo k výsledkům dosavadního podnikání tohoto uchazeče, jak žalovaná tvrdí ve vyjádření a jak zákon požaduje. Vzhledem k rozsahu odůvodnění tato dílčí nepřesnost písemného vyhotovení (je/byl provozovatelem) nepředstavuje porušení zákona v žalobcem naznačovaném směru (Radě je z úřední činnosti znám rozsah platných udělených licencí).

Soud rovněž nepřisvědčil obecné domněnce žalobce, že spis neobsahuje potřebné podklady v tom směru, že Rada vycházela z vyjádření úspěšného uchazeče ze dne 5.1. a 9.11.2010, k tomu soud odkazuje na uvedené shora v bodě II. k námitce 4.1.1.1. Tvrdí-li žalobce dále, že chybí opora pro splnění podrobných kriterií, aniž by konkrétně uvedl kterých, lze k již uvedenému jen dodat, že soudu přísluší přezkum rozhodnutí a je vázán žalobním návrhem, není oprávněn vyhledávat ani dedukovat, co pod nekonkrétním tvrzením obecné povahy mohl mít žalobce na mysli.

IV. V bodě 4.3. žalobce tvrdí neoprávněnost jednání Ing. M.P.

Ing. M.P. je zapsán jako jednatel úspěšného žadatele v obchodním rejstříku od 2.2.2000. Rada proto oprávněně vycházela ze zápisu v obchodním rejstříku. Žalobcem tvrzené důvody o neoprávněnosti této osoby jednat za společnost JOE Media s.r.o.(bod 4.3.1) podle názoru soudu tak nepříslušelo Radě zkoumat v rámci licenčního řízení a tyto důvody, včetně tvrzených poukazů na negativní kampaň (bod 4.3.2.) ze strany jmenovaného nemohou poskytovat oporu pro zrušení napadeného rozhodnutí soudem. Stejně tak nepříslušelo Radě, ani soudu v tomto řízení hodnotit příčiny vzájemných ataků soupeřících uchazečů o licenci provázejících licenční řízení, které byly promítnuty do jejich vyjádření v rámci řízení mj.i např. v řízení před soudy v předchozích řízeních (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. 5 As 61/2006, vyjádření JOE Media). Soud ve shodě s Radou musí konstatovat, že probíhající soukromoprávní spory mezi uchazeči o licenci nemohou mít vliv na hodnocení žádostí, nejsou–li relevantní z hlediska posouzení zákonných skutečností. Rada se podle názoru soudu vypořádala (str. 15 rozhodnutí) ve vztahu k žalobci s žalobcem doloženými pravomocnými rozsudky, jimiž došlo ke zrušení exekučních titulů, jak již shora uvedeno.

Soud proto zamítl návrh na doplnění dokazování k prokázání úmyslného jednání Ing. Miroslava Pýchy, s tím, že toto jeho jednání mělo směřovat k poškození žalobce (usnesením Městského soudu v Praze ze 26. ledna 2006 č.j. 99K 35/2003-146 o zamítnutí návrhu společností JOE Média na prohlášení konkursu na majetek žalobce a usnesení ze dne 17. července 2006 Vrchního soudu v Praze 1Ko 94/2006-161 jej potvrzující, usnesení Městského soudu v Praze č.j.5Cm 40/2003-8 z 11. března 2003 (PM 2.6.2003) a j., kdy pak oznámení podaná Radě k prokázání, že věděla o poškozování žalobce panem M. P. ze dne 14. března 2003, 10. června 2003, 1. července 2003, 27. srpna 2003, Výtah ze Zápisu ústního jednání ze dne 2.7. 2003, oznámení z 15. září 2003, z 16. října 2003 a z 30. října 2003, byla součástí spisu. Soud nepřistoupil ani k dokazování tvrzení žalobce shora, že Ing. M.P. není jednatelem JOE Média a nebyl oprávněn za ni jednat a činit úkony výpisem obchodního rejstříku, kde je zapsán jako předseda představenstva společnosti Barrandov FM v konkursu, ani k prokázání tvrzení, že úspěšný uchazeč nesplňuje podmínku ekonomické připravenosti k zajištění vysílání (usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 3 Cmo 289/2010-102, jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2010 č.j. 16 Cm 94/2009-57, které nabylo právní moci 3. ledna 2011, kterým byla společnosti JOE Media uložena povinnost zaplatit žalobci částku 105.480,- Kč), když tyto skutečnosti nemohly mít na celkové posouzení žádostí o licenci relevantní vliv.

V. V bodě 4.4. žaloby se žalobce dovolává porušení základních zásad správního řízení.

Soud s ohledem na již shora uvedené neshledal postup Rady v rozporu se zásadou šetřit práva nabytá v dobré víře ani zásadou legitimního očekávání. Z povahy licenčního řízení jako soutěže plyne, že ani v případě, že žalobci byla dříve rozhodnutím Rady licence udělena, neznamená to automaticky, že v případě zrušení takového rozhodnutí lze legitimně předpokládat opětovné vydání rozhodnutí ve prospěch téhož vítěze. Lze mít za to, že všichni uchazeči o licenci v dobré víře připravují zahájení vysílání a Radě také deklarují už v žádosti svou připravenost v zákonné lhůtě zahájit vysílání v případě udělení licence (§ 12 odst. 6 zákona), nicméně i vítězný uchazeč, vzhledem k tomu, že žaloba má odkladný účinek ze zákona (§ 66), si musí být vědom (a tomu přizpůsobit své smluvní aktivity), že v případě podání žaloby proti rozhodnutí svědčícímu v jeho prospěch, v důsledku odkladného účinku žaloby, nedisponuje právem zahájit vysílání (k tomu srov. rozsudek shora uvedený sp.zn. 7 As 36/2010). Podle názoru soudu nedošlo ani k porušení zásady dle § 2 odst. 4 ani ust. § 3 správního řádu z důvodů, které žalobce tvrdí, jak již soud předně uvedl, když rozhodnutí Rady dříve vydaná byla zrušena soudy právě mj, i z důvodů nedostatečného posouzení programové skladby ve vztahu k rozmanitosti stávající nabídky navrhované jednotlivými žadateli o licenci a zjištění skutkového stavu věci bylo provedeno v rozsahu nezbytném a dostatečném.

Na základě uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce, jenž v řízení nebyl úspěšný, nemá na náhradu nákladů řízení právo. Úspěšné žalované soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem před soudem, přitom vycházel z ustálené judikatury soudů ohledně účelnosti vynaložení nákladů na právní zastoupení správního orgánu jako žalovaného v soudním řízení, jehož předmětem je přezkoumání rozhodnutí tohoto správního orgánu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 6 As 40/2006). V daném případě nebyly shledány ani důvody zvláštního zřetele hodné na straně žalované pro přiznání takové náhrady.

O nákladech řízení osob na řízení zúčastněných soud rozhodl ve smyslu ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., když žádné z nich povinnost neuložil.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po
doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského
soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.
Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 21. července 2011

Mgr. Jana Brothánková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru