Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 70/2011 - 47Rozsudek MSPH ze dne 21.04.2011

Prejudikatura

2 As 77/2009 - 63


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 10A 70/2011 - 47

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Brothánkovou v právní věci v právní věci žalobkyň: a) N.T., b) nezl. K.N., zastoupená matkou N.T., c) nezl. A.T. žalobě A.N.), zastoupená matkou N.T., všechny st. přísl. Mongolsko, zastoupeny Mgr. Jaroslavem Větrovským, obecným zmocněncem, adresa pro doručování: Asociace pro právní otázky imigrace, Praha 2, Moravská 9, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorát cizinecké policie Praha – Ruzyně, Praha 6, Aviatická 1050/16, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. března 2011, č.j. CPR-698-11/PŘ-2011-004112,

takto:

I. Žaloba žalobkyně N.T. se zamítá.

II. Žaloba žalobkyň K.N. a A.T. (v žalobě označena jako A.N.) se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ustanovené tlumočnici Mgr. Veronice Kapišovské se přiznává odměna ve výši 525,-Kč. Tato částka jí bude vyplacena u účtu Městského soudu v Praze do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhají přezkoumání rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie Praha-Ruzyně (dále jen „žalovaný“) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný rozhodl podle ust. § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) o zajištění žalobkyně N.T., matky nezl. žalobkyň ad b) c), za účelem správního vyhoštění. Doba trvání zajištění byla stanovena na 70 dnů.

Soudu je z úřední činnosti známo, že současně byl rozhodnutím téhož žalovaného zajištěn i manžel žalobkyně ad a) a otec nezl. žalobkyň b) a c), žaloba otce a současně obou nezl. dcer je vedena u tohoto soudu pod sp.zn. 6 A 75/2001.

V podané žalobě žalobkyně namítají, že žalobkyně ad a) byla následně umístěna do ZZC, a to společně se svými dětmi nezl. žalobkyněmi b),c) a vydáním rozhodnutí byly zkráceny na svých právech. Nezletilé žalobkyně k otázce své aktivní legitimace proti napadenému rozhodnutí tvrdí, že s nimi správní orgán nejednal jako s účastnicemi řízení a nejsou ani v rozhodnutí označeny, tvrdí však, že v důsledku napadeného rozhodnutí bylo zasaženo do jejich práv, zejm. práva na osobní svobodu, na svobodu pohybu, soukromý život a nebyl respektován nejlepší zájem dítěte.

S odkazem na čl. 3 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb., dále jen „Úmluva“), že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, jde o článek bezprostředně použitelný dle Ústavního soudu (ÚS Pl ÚS 31/96), napadené rozhodnutí nereflektuje nejlepší zájem dítěte. Uvedený čl. 3 Úmluvy zakládá vůči správnímu orgánu dvojí povinnost: Jednak formálního charakteru –zohlednit zájem dítěte v každém řízení, které se jej týká, 2.jednak materiální – vydat rozhodnutí, které je s nejlepším zájmem dítěte v souladu. Žalovaným nebyla ani jedna splněna.

S nezletilými žalobkyněmi nebylo jednáno jako s účastnicemi řízení, ačkoliv je zřejmé, že k určení nejlepšího zájmu dítěte nemůže dojít bez toho, aby se dítě k této otázce mohlo alespoň vyjádřit, byť prostřednictvím rodičů. Nedošlo ke zjišťování zvláštních potřeb nezl. žalobkyň, i když žalovanému muselo být zřejmé, že zajištění jejich matky bude mít dopad do právní sféry nezl. žalobkyň, neboť ty budou umístěny v zařízení pro zajištění cizinců spolu s ní a jejím manželem, jejich otcem. Z napadeného rozhodnutí není seznatelné, jakým způsobem lze zbavení svobody žalobkyně, jejich matky, usmířit s principem nejlepšího zájmu nezl. žalobkyň. Žalovaný se nezabýval tím, zda požadavky vyplývající z nízkého věku nezl. žalobkyň lze v předmětném zařízení vůbec uspokojit a zda je tedy jejich umístění v tomto zařízení vůbec možné. Nezl. žalobkyně měly mít postavení účastníků řízení i z hlediska § 27 odst. 2 správního řádu, neboť bylo od počátku řízení zřejmé, že dojde-li k zajištění matky i otce nezl. žalobkyň, bude mít takové rozhodnutí dopad i do právní sféry nezl.žalobkyň. Bylo tedy povinností žalovaného jednat s nezl. žalobkyněmi jako s účastnicemi řízení zastoupenými za tímto účelem jejich zákonným zástupcem.

Otázku, co představuje nejlepší zájem dítěte, je nutné vždy odpovědět s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Úmluva jako taková nezakazuje zbavení svobody dětí, tento postup však musí být aplikován vždy jen jako krajní opatření a nesmí vést k porušování ostatních práv zaručených Úmluvou. Tak tomu v daném případě dle názoru žalobkyň není. Dle článku 37 písm. c) Úmluvy je nutné s každým dítětem zbaveným svobody zacházet způsobem, který bere ohled na potřeby osoby daného věku. Takovými potřebami je jednak řádná a pravidelná strava, jednak plnohodnotný spánek a dále zajištění přiměřené zdravotní péče,včetně duševního zdraví. Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová není z těchto hledisek vyhovující. Žalobkyně poukázali v tomto směru na zprávu veřejného ochránce práv z roku 2006 a na zprávu vypracovanou Asociací pro právní otázky imigrace pro UNHCR v roce 2009, ze kterých je zřejmé, že strava v zařízení není vhodná pro děti a že termíny podávání jídel rovněž nevyhovují dětským potřebám. V zařízení není dostatečně zajištěna možnost pro malé děti, aby mohly spát i přes den. Rovněž lékařská péče není dosažitelná v plném rozsahu, lékař do zařízení dochází dvakrát týdně, ale pacient se k němu pro velký počet pacientů nemusí ani dostat. V zařízení není rovněž věnována potřebná pozornost duševnímu zdraví dítěte. Žalovaný náležitě nezjistil a neposoudil nejlepší zájem nezl. žalobkyň a tento zájem neaplikoval jako klíčové kritérium pro posouzení vhodnosti či nutnosti zajištění žalobkyně- jejich matky. Pokud by nejlepší zájem nezl. žalobkyň byl náležitě zohledněn, k vydání rozhodnutí o zajištění žalobkyně- jejich matky by nemohlo vůbec dojít. Podmínky, které v zařízení panují, neumožňují uspokojit zvláštní potřeby nezl. žalobkyň vyplývající z jejich nízkého věku, jako je náležitá strava, možnost spánku a kvalitní zdravotní péče. Ze všech uvedených důvodů navrhly, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.

V rámci žaloby žalobkyně navrhly, aby soud provedl dokazování zprávou veřejného ochránce práv z návštěvy zařízení pro zajištění cizinců z července 2006 a zprávou Asociace pro právní otázky imigrace z listopadu 2009. Dále navrhly, aby soud vyslechl příslušného zaměstnance Kanceláře veřejného ochránce práv ohledně podmínek vytvořených v zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová pro umisťování nezletilých dětí spolu s jejich rodiči. V souvislosti s tímto návrhem na dokazování pak konstatovaly, že důkazy lze provést pouze v rámci nařízeného jednání. Možnost rozhodnutí soudu bez jednání zmínily pouze pro případ, že by soud i bez doplnění dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě zopakoval důvody, pro které bylo napadené rozhodnutí vydáno, a k problematice nezl. žalobkyň uvedl, že tyto byly v zařízení ubytovány v souladu s § 140 zákona o pobytu cizinců a nejedná se tedy o zajištěné osoby ve smyslu § 124 odst. 1 téhož zákona. Pokud bude zajištěna péče jiným způsobem, mohou kdykoli zařízení opustit. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně – matka nezletilých je evidována v Informačním systému smluvních států a je evidována v evidenci nežádoucích osob. Vzniká tedy důvodné nebezpečí, že bude mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, a proto byla zajištěn v souladu se zákonem.

Při jednání zástupce žalobkyň zdůraznil, že v daném případě mělo být postupováno podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. V daném případě nebyl zohledněn zájem nezletilých dcer, které nebyly brány jako účastnice řízení. Povinnost zajistit materiální podmínky pro pobyt dětí rovněž nebyla dodržena. Děti jsou fakticky zbavené osobní svobody a podléhají stejnému režimu jako rodiče. Z uvedených důvodů pak navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Návrh na doplnění dokazování, jak bylo navrhováno v žalobě pod bodem V. odst. 1,2 a 3 soud zamítl, když dospěl k závěru, že doplnění dokazování v daném směru není třeba, neboť, jak bude uvedeno dále, konkrétní podmínky ubytování v zařízení nejsou pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí významné.

K žalobě podané nezletilými žalobkyněmi se soud zabýval otázkou, kdo je oprávněn podat žalobu proti rozhodnutí o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění, resp. zda je dána aktivní legitimace k podání žaloby nezl. dětí proti rozhodnutí o zajištění cizince, jejich zákonného zástupce, za účelem správního vyhoštění.

Napadeným rozhodnutím byla za účelem správního vyhoštění zajištěna matka obou nezl. žalobkyň N.T. Toto rozhodnutí se žádným způsobem nevztahuje na nezl. žalobkyně K.N. a A.T. (v žalobě označené N.). Nezl. dcery této žalobkyně nebyly tímto (ani jiným) rozhodnutím zajištěny, svoboda jejich pohybu nebyla úkonem správního orgánu nijak omezena. Pro posouzení věci není právně významné, že fakticky sdílejí osud svých rodičů, že tedy s nimi pobývají v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová v postavení „ubytovaného cizince“ podle § 140 zákona č. 326/1999 Sb. Pokud by měly zajištěn jiný způsob ubytování, mohly by se souhlasem rodičů pobývat mimo zařízení. Za této situace má soud za to, že na obě nezletilé žalobkyně je třeba pohlížet jako na osoby zjevně neoprávněné k podání žaloby proti rozhodnutí o zajištění paní N.T., neboť vůči nim toto rozhodnutí nesměřuje a v jeho důsledku jim nevznikají, nemění se a nezanikají práva či povinnosti. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že se jedná o matku a dcery, a že byl zajištěn i jejich otec. Soud proto dospěl k závěru, že nezl. žalobkyně jsou osobou zjevně neoprávněnou k podání žaloby a žalobu podanou nezl. žalobkyněmi K.N. a A.T. podle § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s. odmítl jako podanou osobami k tomu zjevně neoprávněnými. K poukazu v žalobě, že aktivně legitimován k podání žaloby je každý, „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy...“ soud uvádí, že ve smyslu, jaký ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. přikládá žaloba, by se ustanovení § 46 odst. 1 písm.c) s.ř.s. stalo neaplikovatelným a nadbytečným. Každý žalobce do žaloby uvede tvrzení (žaloba je musí obsahovat), nikoli však každé tvrzení v žalobě je relevantní ve vztahu k předmětu řešenému napadeným rozhodnutím, k právům či povinnostem jím zakládaným, měněným či rušeným. Vybočení z rámce předmětu řízení a dopadu do hmotných práv osob vydaným rozhodnutím nemusí být vždy zjevné. V daném konkrétním případě je však podle názoru soudu jednoznačné, že nezl. žalobkyně ve svých právech napadeným rozhodnutím přímo ve smyslu ust. § 27 odst. 2 správního řádu, jak se žaloba dovolává, dotčeny nejsou, neboť jde o řízení dotýkající se v hmotněprávním smyslu jen osoby zajištěného cizince. V postavení „ubytovaného cizince“ se ocitají mimo rámec předmětu daného řízení, a to z důvodu, že jejich pobyt jinde, po dobu zajištění rodičů, není možno realizovat. Zákon o pobytu cizinců takto nastalou reálnou situací řeší ve prospěch rodičů i nezl. dětí tím, že jim umožňuje společný pobyt v zařízení a tím respektuje nejlepší zájem dítěte. Dotčení dětí je proto nepřímé. Účastenství ve správním řízení není založeno na intenzitě nepřímého dotčení, ale na přímém dotčení posuzovaným hmotněprávním nárokem či ukládanou povinností, postavení v řízení je nutno zkoumat materiálně (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2As 77/2009-63).

Napadeným rozhodnutím byla zajištěna za účelem správního vyhoštění paní N.T., správní orgán v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že přicestovala do České republiky dne 18.5.2006, a to na vízum s dobou platnosti od 6.3. do 6.6.2006, délka pobytu byla stanovena 14dní, avšak z republiky neodcestovala ani po uplynutí platnosti víza. Od 1.6.2006 do 7.3.2007 pobývala na území České republiky neoprávněně, bez platného víza, ač k tomu nebyla oprávněna. Proto jí bylo rozhodnutím ze dne 7.3.2007 č.j. SCPP-272/PH-OPK3-SV-2007 uloženo správní vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm.c) bod 2 zákona o pobytu cizinců, doba, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území byla stanovena na 3 roky a vystaven výjezdní příkaz k vycestování z území České republiky do 20.4.2007. Poté dne 19.3.2007 žalobkyně projevila úmysl požádat o mezinárodní ochranu v České republice, řízení o udělení mezinárodní ochrany a přezkum rozhodnutí byly ukončeny nabytím právní moci rozhodnutím Nejvyššího správního soudu dne 3.12.2008. Žalobkyně ani poté ze země nevycestovala(dle výjezdního příkazu do 4.4.2009) a dne 21.2.2009 opětovně projevila úmysl požádat o mezinárodní ochranu v České republice. Řízení o této žádosti bylo ukončeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu, který nabyl právní moci dne 3.3.2010, žalobkyně měla dle výjezdního příkazu vycestovat do 11.5.2010, a to do země původu, Mongolska. V květnu 2010 žalobkyně sice vycestovala, ale přes území Spolkové republiky Německo do Francie a následně do Nizozemského království, aniž by disponovala oprávněním ke vstupu na území těchto států. Z Nizozemí byla pak dne 15.3.2011 transferována zpět na území České republiky. Na základě výše uvedených skutečností dospěl správní orgán k závěru, že žalobkyně činila a hodlá činit úkony, které by zabránily tomu, aby byla navrácena do své vlasti, a proto je zde dána obava, že bude ztěžovat výkon rozhodnutí. Lze důvodně očekávat vzhledem k zjištěným skutečnostem, že budou-li žalobkyni poskytnuty podmínky, opět se pokusí zabránit návratu do vlasti. Zajištění je tedy přiměřené účelu a cílu vyhoštění i zajištění samotného. Správní orgán dospěl rovněž k závěru na základě výše uvedených důvodů, že v tomto případě nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců, neboť by bylo neúčinné.

Proti těmto závěrům žalobkyně v žalobě ničeho nenamítala, žalobní námitky směřují pouze proti tomu, že nezletilé dcery nebyly účastnicemi řízení a žalovaný dostatečně nezohlednil zájem těchto dětí. K těmto námitkám považuje soud za potřebné uvést následující. Pokud se jedná o určení okruhu účastníků řízení o zajištění cizince, zde je dle názoru soudu jednoznačné, že účastníkem řízení je cizinec, který je pro některý z důvodů uvedených v zákoně o pobytu cizinců zajišťován. Rozhodnutím o zajištění vznikají práva a povinnosti pouze tomuto cizinci. Děti takového cizince nelze považovat ani za osoby dotčené podle § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), neboť, jak bylo uvedeno shora, zajištěním rodičů dětem nevzniká povinnost rodiče do příslušného zařízení následovat. Je na rodičích, jakým způsobem zařídí další péči o nezletilé.

Čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, na který žaloba poukazuje, sice stanoví, že zájem dítěte musí být předním hlediskem, avšak musí se tak dít při činnosti týkající se dětí. V daném případě však dle názoru soudu rozhodování správního orgánu o zajištění žalobkyně-matky dětí- nelze podřadit pod činnost týkající se dětí. Předmětem řízení a napadeného rozhodnutí je zjištění, zda tato žalobkyně naplnila zákonné podmínky pro zajištění či nikoliv. Zákon přitom nestanoví, že nelze zajistit cizince, který má ve své péči nezletilé děti. Zájem takovýchto dětí je zákonem naopak respektován tím, že děti mohou pobývat s rodiči v příslušné části zařízení pro zajištění jako „ubytovaní cizinci“.

Napadené rozhodnutí nelze považovat za nezákonné z důvodů tvrzených žalobkyní- matkou nezletilých. Faktický provoz zařízení není upraven přímo zákonem, zákon zavazuje provozovatele vydáním vnitřního řádu zařízení a stanoví v ustanovení §138 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, aby ve vnitřním řádu zařízení, v němž pobývají rodiče s dětmi, provozovatel stanovil, kromě pravidel vymezených v odst. 1 tohoto ustanovení pro poskytování zdravotní péče, poskytování stravy atd., také nabídku kulturního, sportovního a dalšího vyžití specificky pro různé věkové kategorie. Ubytovaným cizincům, ale nikoli zajištěným, dle § 140 zákona o pobytu cizinců se poskytuje stejné zaopatření a další služby jako zajištěnému. Netýká-li se napadené rozhodnutí o zajištění dětí žalobkyně, ale tyto, a to v důsledku nerespektování zákona o pobytu cizinců ze strany svých rodičů a nemožnosti zajistit jejich péči jiným způsobem, sdílejí s rodiči zákonem upravený režim, nemůže se v žalobě proti tomuto rozhodnutí o zajištění dovolávat žalobkyně toho, že pro pobyt jejích dětí nejsou vytvořeny ideální podmínky.

Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobkyně ad a) nepodala žalobu důvodně, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je ve vztahu k žalobkyni ad a) odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalovanému náklady řízení nevznikly. Ve vztahu k nezl. žalobkyním je pak odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

Ustanovené tlumočnici soud přiznal odměnu ve výši 350,- Kč za tlumočení při jednání dne 21.4.2011 podle § 17 odst. 1, pol.1 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. kterou zvýšil o 50 % podle § 22 odst. 1 písm. c) téže vyhlášky, neboť úkon bylo uloženo provést spěšně. Odměna tedy byla přiznána v celkové výši 525,- Kč a ustanovené tlumočnici Mgr. Veronice Kapišovské bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozsudku prostřednictvím Městského soudu v Praze. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho

zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 21. dubna 2011

Mgr. Jana Brothánková v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru