Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 37/2014 - 116Rozsudek MSPH ze dne 25.06.2014

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 202/2014

přidejte vlastní popisek


10A 37/2014-116

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: Komoditní burza Praha, se sídlem Bělohorská 274/9, Praha 6, IČ 26728087, zast. Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem Týn 1049/3, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, za účasti: eCENTRE, a. s., se sídlem Jankovcova 1595/14, Praha 7, IČ 27149862, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 27. 1. 2014 čj. 4718/2013-MZE-12151

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí ministra zemědělství uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství (dále jen ministerstvo) ze dne 16. 10. 2013 sp.zn. 2AVD15914/2013 - 12100 č.j. 58462/2013 - MZE - 12100 a toto rozhodnutí potvrzeno. Citovaným rozhodnutím ministerstvo podle § 35 odst. 3 písm. d) a písm. f) zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o komoditních burzách), odňalo žalobci státní povolení k provozování burzy udělené rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 13. 8. 2002 pod č.j. 20 023/2002 - 1000 a jmenovalo likvidátora burzy.

V části 1 žaloby žalobce stručně nastiňuje aktuální situaci v oblasti obchodování s energiemi skrze komoditní burzy. V části 2 žaloby žalobce odůvodňuje svůj náhled na aktivní legitimaci k podání žaloby. pokračování

10A 37/2014 2

V části 3 žaloby žalobce namítá, že rozhodnutí bylo částečně vydáno mimo působnost ministerstva. Žalobce je přesvědčen, že prvoinstanční rozhodnutí je nicotné v té části, kterým se odnímá státní povolení k provozování komoditní burzy se zbožím spadajícím do působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu. Žalobce poukazuje na to, že dle ust. § 15 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen kompetenční zákon), je Ministerstvo zemědělství ústředním orgánem státní správy ve věcech komoditních burz, které organizují obchody se zbožím pocházejícím ze zemědělské a lesní výroby, včetně výrobků vzniklých jeho zpracováním. Dle ust. § 13 odst. 2 kompetenčního zákona je Ministerstvo průmyslu a obchodu ústředním orgánem státní správy ve věcech komoditních burz s výjimkou věcí náležejících do působnosti Ministerstva zemědělství.

Podle § 5 odst. 1 zákona o komoditních burzách vydává státní povolení k provozování komoditní burzy Ministerstvo průmyslu a obchodu nebo Ministerstvo zemědělství v oblastech jejich působnosti. Nelze proto souhlasit s argumentací uvedenou v žalobou napadeném rozhodnutí, že působnost ministerstev udělit státní povolení je stanovena alternativně. Nelze přijmout ani argumentaci, že Ministerstvo průmyslu a obchodu mělo jen dílčí působnost v otázce rozšířeni statutu a komodit v jeho působnosti. Předně je nutno uvést, že v daném případě nešlo jen o bezvýznamnou změnu statutu, ale o rozšíření rozsahu komodit, s nimiž je žalobce oprávněn obchodovat. Přestože formálně šlo jen o úpravu statutu, materiálně došlo k rozšíření státního povolení o nové komodity, přičemž to, že nedošlo k vydání nového státního povolení, je pouze důsledkem toho, že zákon o komoditních burzách je postaven na systému jednotné licence a jejího věcného rozšiřování, nikoliv na systému udělování paralelních licencí. Dle přesvědčení žalobce je třeba materiálně považovat rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu o změně statutu za udělení státního povolení k obchodování s novými komoditami.

V tomto smyslu nemůže žalobce přijmout tvrzení žalovaného, že je-li odejmuto státní povolení k provozování burzy, automaticky tak pozbývá platnosti dílčí povolení týkající se změny statutu, protože toto povolení nemůže existovat bez základního státního povolení k provozování burzy. Stejně jako Ministerstvo zemědělství nemůže vydat povolení k provozování burzy s komoditami v působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu, nemůže dle přesvědčení žalobce ani takové povolení odejmout. K odnětí státního povolení k obchodování s komoditami spadajícími do působnosti Ministerstva průmyslu obchodu je oprávněno pouze Ministerstvo průmyslu a obchodu. Pokud žalovaný nepovažuje změnu statutu za státní povolení, znamenalo by to, že žalobce provozoval burzu v rozsahu komodit v působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu v rozporu se zákonem.

Žalobce je přesvědčen, že v rámci stanovené věcné působnosti Ministerstvo zemědělství není oprávněno vykonávat správní činnost v oblasti komoditní burzy se zbožím, které spadá do působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu a naopak. Toto komplementární rozdělení působnosti je reflektováno i ve faktickém postupu ministerstev, kdy u stejné skutečnosti v namítaném porušení zákona o komoditních burzách jedná v rámci provozování komoditní burzy v jednotlivých oblastech jejich působnosti jak Ministerstvo zemědělství, tak Ministerstvo průmyslu a obchodu. Je nesprávná rovněž argumentace žalovaného užitím legislativní zkratky „příslušný orgán státní správy“, z čehož dovozuje, že v daném případě je k udělování a odnímání státního povolení oprávněno výlučně Ministerstvo zemědělství. Žalobce poukazuje na to, že až dosud byla za takový „příslušný orgán státní správy“ mimo jiné ve smyslu ust. § 33 odst. 1 zákona o komoditních burzách považována obě ministerstva, respektive burzovní komisaři obou ministerstev, a to v závislosti na druhu komodity, jichž se výkon státní kontroly týkal. pokračování

10A 37/2014 3

V části 4 žaloby žalobce namítá neexistenci porušení ust. § 35 odst. 3 písm. d) zákona o komoditních burzách. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný zcela účelově vytrhává některé údaje ze zcela nesouvisejících dokumentů a na základě toho zcela nesprávně vykládá skutečný stav. Žalobce poukazuje na to, že v době mezi podáním rozkladu a vydáním napadeného rozhodnutí bylo do veřejného rejstříku zapsáno u společnosti Energowood CZ, a. s., že pan M. N. je od 18. 8. 2011 členem představenstva této společnosti. Je pravda, že tato skutečnost byla do veřejného seznamu zapsána se zpožděním, a to až 4. 12. 2013, to však bylo způsobeno nedostatečnou spoluprací mezi společností Energowood CZ, a. s., a příslušným rejstříkovým soudem. Tento fakt mohl žalovaný před vydáním rozhodnutí o rozkladu zjistit pouhým nahlédnutím do veřejného seznamu. Tím, že tak neučinil, porušil ust. § 3 a § 6 správního řádu, když zejména nepostupoval tak, aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

Ohledně uvedení pana N. jakožto člena dozorčí rady v dokumentech čistě informativní povahy (tedy v příloze účetní závěrky za rok 2011 a 2012) je žalobce nucen s politováním připustit, že v nich skutečně vinou ne zcela důsledné kontroly přetrvaly údaje z předchozích let, které nebyly náležitě aktualizovány. Fakt, že pan N. nebyl v dané době již členem dozorčí rady, však bylo taktéž možno zjistit nahlédnutím do veřejného seznamu. Drobné nesrovnalosti v dokumentech založených do sbírky listin přitom v žádném případě nemohou představovat důvod pro odnětí státního povolení k provozování komoditní burzy.

K osobě pana T. V. nepovažuje žalobce za nutné se blíže vyjadřovat, protože ani žalovaný sám netvrdí, že by v inkriminovaném období nebyl statutárním orgánem společnosti Hradecká lesní a dřevařská společnost a.s.

V části 5 žaloby žalobce namítá nezákonnost uložené sankce a nemožnost, respektive nepřiměřenost jejího uložení. K tomu žalobce uvádí, že jedním z důvodů pro odnětí státního povolení k provozování burzy je údajné porušení ust. § 35 odst. 3 písm. f) zákona o komoditních burzách. Žalobce odmítá výklad tohoto ustanovení, jak jej provedl žalovaný, který tvrdí, že dané ustanovení se vztahuje na případy, kdy burza porušuje povinnost řádně a průběžně organizovat burzovní obchody v rozsahu uděleného povolení. Dle názoru žalobce žalovaný může povolení odejmout pouze v případě, že by žalobce vůbec neorganizoval žádné burzovní obchody v období 12 měsíců před zahájením správního řízení. Jak vyplývá ze struktury ust. § 35, možnost zahájení správního řízení stojí na selhání komoditní burzy, zejména její neaktivitě, a to jednak neaktivitě ve formě neodstranění vytknutých nedostatků, tak neaktivitě v podobě stanovené ust. § 35 odst. 3 písm. b) až písm. f).

Ze zákona o komoditních burzách přitom jednoznačně vyplývá, že zákon spojuje odlišné důsledky s porušováním povinností při činnosti burzy podle ust. § 8a odst. 1 zákona o komoditních burzách a jiné důsledky s dlouhodobou nečinností podle ust. § 35 odst. 3 písm. b) až písm. f) zákona o komoditních burzách. Z povahy věci se pouze v těchto případech jeví poskytnutí příležitosti k nápravě jako nadbytečné.

Žalobce dále podotýká, že na rozdíl od důvodů pro odnětí státního povolení, které žalovaný prezentuje v daném konkrétním případě a které bezpochyby vyžadují zapojení správního uvážení, zásadní nedostatky, které jsou uvedeny v ust. § 35 odst. 3 písm. b) až písm. f) zákona o komoditních burzách, jsou nedostatky objektivně zjistitelné a jednoduše prokazatelné. I v tomto smyslu je tedy třeba rozlišovat mezi odnětím státního povolení podle ust. § 35 odst. 1 a odst. 2 zákona o komoditních burzách a § 35 odst. 3 zákona o komoditních burzách.

Pokud jde o porušování povinnosti podle ust. § 8a odst. 1 zákona o komoditních burzách, přístup orgánu dohledu k případnému porušení by měl být stupňovitý. V první fázi zjišťuje burzovní komisař podle ust. § 34 zákona o komoditních burzách soulad činnosti pokračování

10A 37/2014 4

burzy se zákonem. Pokud zjistí nedostatky, měl tyto v souladu s ust. § 34 odst. 2 písm. a) zákona o komoditních burzách vytknout a požadovat jejich odstranění ve stanovené lhůtě. Již v této fázi má komoditní burza možnost rozporovat nesprávnost či nezákonnost názoru orgánu dohledu anebo přijmout příslušná opatření a odstranit porušování zákona. Pokud tyto nedostatky nejsou odstraněny dobrovolně, má příslušný orgán možnost pozastavit činnost burzy podle § 35 odst. 1 zákona o komoditních burzách. Až jako ultimátní řešení by přitom orgán dohledu měl přistupovat k odnětí povolení ve smyslu poslední věty § 35 odst. 2 zákona o komoditních burzách. V tomto smyslu zákon o komoditních burzách respektuje jednu ze zásad činnosti správních orgánů uvedenou v ust. § 2 správního řádu, kdy správní rozhodnutí zasahuje do oprávněných zájmů osob jen v nezbytném rozsahu. Rozhodnutí žalovaného však představují nepřiměřenou a likvidační sankci, což výše uvedené principy flagrantním způsobem porušuje.

Podle názoru žalobce je struktura zákona taková, že pokud dojde k porušení povinnosti podle § 8a odst. 1 zákona o komoditních burzách, tedy včetně § 8a odst. 1 písm. a) zákona, má příslušný orgán státní správy povinnost o tom příslušnou komoditní burzu informovat. Je pak na jeho zvážení, zda činnost burzy pozastaví či zda ji ponechá fungovat, vždy s požadavkem na odstranění vytýkaných nedostatků. Pokud nedojde k nápravě, může příslušný orgán státní správy přistoupit k uplatnění § 35 odst. 2 zákona o komoditních burzách a odejmout povolení.

Žalobce nesouhlasí s interpretací žalovaného v tom smyslu, že odkaz na ust. § 8a odst. 1 písm. a) zákona o komoditních burzách uvedený v ust. § 35 odst. 3 písm. f) zákona o komoditních burzách nelze vnímat jako speciální ustanovení k odkazu na § 8a odst. 1 zákona o komoditních burzách uvedenému v ust. § 35 odst. 1 zákona o komoditních burzách. Aby byla přípustná interpretace žalovaného, musel by v ustanovení § 35 odst. 1 zákona o komoditních burzách být uveden dovětek „s výjimkou ust. § 8a odst. 1 písm. a) zákona o komoditních burzách“.

Žalobce je též přesvědčen o tom, že pokud by měla být přijata interpretce žalovaného a k odnětí povolení by orgán dohledu mohl přistoupit i v důsledku toho, že burzovní obchody nebyly prováděny řádně, bylo by k odnětí možné přistoupit pouze za situace, kdy by bylo najisto postaveno, že příslušná komoditní burza skutečně neprováděla obchody řádně, tj. toto by již muselo být postaveno najisto a nikoliv prokazováno v rámci předmětného správního řízení o odnětí státního povolení.

Aplikací výkladu žalovaného by se dalo dospět k absurdnímu závěru, že příslušný správní orgán by musel odejmout státní povolení v každém jednom případě, pokud by burza porušila jakoukoliv povinnost v rámci řádného průběžného provozování burzy v rozsahu uděleného povolení ve lhůtě 12 měsíců před zahájením správního řízení. Takový výklad by byl v rozporu se základními zásadami správního řízení. Při přijetí výkladu žalovaného by bylo možno jít tak daleko, že pouhá nerealizace burzovních obchodů v jednom dni by mohla vést k odnětí státního povolení. Tento zcela zjevně absurdní závěr pouze dokresluje, kam až by slepá aplikace žalovaným prosazovaného přístupu mohla vést.

Postup žalovaného je tak nejen rozporný se zákonem, ale navíc i zcela evidentně nepřiměřený, což odporuje nejen zákonu o komoditních burzách a správnímu řádu, ale ve svém důsledku povede k porušení ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny základních prav a svobod. V této souvislosti žalobce též poukazuje na to, že žalovaný se nijak nevypořádal s žalobcem citovanou judikaturou k otázce přiměřenosti správního trestání.

V části 6 žaloby žalobce namítá překvapivost uložené sankce. Žalovaný v napadeném rozhodnutí polemizuje s otázkou překvapivosti rozhodnutí a dovozuje, že prvoinstanční rozhodnutí nelze považovat za překvapivé, jelikož mu údajně předcházela komunikace mezi pokračování

10A 37/2014 5

orgány dohledu a žalobcem. K tomu žalobce zdůrazňuje, že překvapivost prvoinstančního rozhodnutí nespatřoval v tom, že může být podle zákona o komoditních burzách uložena sankce odnětí státního povolení, ale v tom, že k tomuto kroku žalovaný přistoupil, aniž by předtím dal žalobci jakkoliv najevo, že dle jeho názoru dochází k porušování zákona o komoditních burzách, a to zejména způsobem předpokládaným v ust. § 34 odst. 2 a § 35 odst. 1 zákona o komoditních burzách.

Žalobce je přesvědčen, že uložení této sankce bez jakéhokoliv předchozího upozornění zásadním způsobem nerespektuje strukturu zákona o komoditních burzách. V tomto smyslu žalobce poukazuje na to, že burzovní komisař nevyužil v průběhu své činnosti jiné dostupné prostředky, které zákon jako takový nabízí a kterými by bylo dosaženo účelu zákona za současného šetření práv žalobce.

Přes pravidelnou účast burzovních komisařů na jednáních valné hromady a zasedáních žalobce nebyly ze strany komisařů vytknuty nedostatky uvedené v prvoinstančním rozhodnutí tak, aby je bylo možno odstranit ve stanovené lhůtě, jak je uvedeno v § 34 odst. 2 písm. a) zákona o komoditních burzách. Tento postup je sice v zákoně formulován jako oprávnění komisaře, v zásadě jde ale o povinnost postupovat tímto postupem v souladu se zásadou dobré správy.

V odůvodnění rozhodnutí o rozkladu ministr argumentuje tak, že došlo dvakrát k využití pravomocí burzovního komisaře ve smyslu ust. § 34 odst. 2 písm. a) zákona o komoditních burzách, což je zcela zjevná nepravda. Pokud jde o jednání dne 7. 12. 2012, vyplývá i z rozhodnutí o rozkladu, že v daném případě nešlo o konkrétní a adresné výtky, ale pouze o vznesení obecného požadavku na dodržování zákona. To v žádném případě nelze považovat za vytknutí nedostatků a požadavek na jejich odstranění.

Co se týče prověření prováděného dne 23. 4. 2013, byla skutečně provedena kontrola toho, zda u žalobce neexistují důvody, které mohou vést k pozastavení jeho činnosti, omezení povolení k jeho provozování nebo odejmutí povolení. V protokolu o výsledku tohoto tvrzení však nikde není sebemenší zmínka o tom, že burzovní komisař zjistil jakékoliv porušení zákona o komoditních burzách. V žádném případě potom nepožadoval odstranění jakýchkoliv nedostatků.

Pokud žalobce v rozkladu použil nepřesně výraz, že „ze strany burzovního komisaře byly vzneseny výtky“, nejednalo se v daném případě o formální postup podle ust. § 33 odst. 2 písm. a) zákona o komoditních burzách, když ostatně ani nebylo ze strany burzovního komisaře požadováno odstranění zjištěných skutečností ani pro toto odstranění nebyla stanovena lhůta. Předseda burzovní komory pouze na základě shora uvedeného jednání s burzovním komisařem dne 23. 4. 2013 sám aktivně reagoval na zcela obecné upozornění.

Závěrem ovšem žalobce zdůrazňuje, že i pokud by bylo možno ministrem citované kontakty označit za výtky ve smyslu ust. § 34 odst. 2 písm. a) zákona o komoditních burzách, věcně se vždy jednalo o jiná témata, než ta, která mají dle prvoinstančního rozhodnutí odůvodňovat odnětí státního povolení. Žalobce též považuje za nutné uvést, že Ministerstvo zemědělství v období od října 2012 až do vydání prvoinstančního rozhodnutí prakticky naprosto rezignovalo na svoji dohledovou povinnost nad fungováním žalobce, když nově jmenovaný burzovní komisař za Ministerstvo zemědělství (jmenován dne 11. 10. 2012) se v uvedeném období zúčastnil jednání orgánů žalobce pouze jednou. V důsledku tohoto přístupu se žalobce nemůže zbavit dojmu, že žalovaný se více než zajištění řádného fungování komoditních burz formou výkonu dozoru a ukládání nápravných opatření věnoval přípravě rozhodnutí směřujícího k jejich likvidaci. pokračování

10A 37/2014 6

V části 7 žaloby se žalobce věnuje otázce sídla. Žalobce uvádí, že i přes argumenty uvedené v rozkladu, že kancelář využívaná žalobcem tvoří samostatný a stavebně oddělený prostor, který je možno uzamknout a tím znepřístupnit od ostatních prostor v budově, přetrvává ministr na stanovisku, že sídlo žalobci je sdílené s dalšími subjekty, v důsledku čehož údajně nemá být možno „zabezpečit bezpečné uložení relevantní dokumentace burzy“.

S touto dezinterpretaci žalobce zásadně nesouhlasí. V rámci rozkladu byly předloženy důkazy, z nichž jednoznačně vyplývá, že přestože žalobce sídlí v budově, v níž má sídlo několik dalších subjektů, jde v případě žalobce o samostatné nebytové prostory, které jsou stavebně odděleny od ostatních prostor a jsou uzamykatelné. Pokud ministr tyto důkazy zcela opomíjí, je jeho rozhodnutí v rozporu se spisem.

Pokud je v prvoinstančním rozhodnutí uvedeno, že v případě žalobce nejsou prostory budovy svým umístěním, rozmístěním a zabezpečením odpovídající výkonu činnosti burzy, jde o nepřezkoumatelné rozhodnutí, neboť zákon o komoditních burzách žádné požadavky na umístění, rozmístění ani zabezpečení nepožaduje a žalovaný nikterak neodůvodnil, proč žalobcem zvolené řešení bylo třeba považovat za nedostatečné. Je-li žalobci vytýkáno, že sídlí v budově, kde sídlí ještě další subjekty, uvádí žalobce, že nelze důvodně po komoditní burze požadovat (zákon o komoditních burzách to nečiní), aby sídlila v samostatném objektu. Dokonce i Burza cenných papírů podléhající ještě přísnější regulaci sídlí v pronajatých prostorách, které sdílí i s jinými subjekty. Žalobce v tom nespatřuje nic, co by mohlo ohrozit důvěryhodnost žalobce či čestnost burzovních obchodů, v každém případě nic, co by bylo v přímém rozporu se zákonem o komoditních burzách. Co se týče výtky proti rozmístění prostor, považuje ji žalobce za absurdní, neboť tu žalovaný nejspíše tvrdí, že existuje nějaké „správné rozložení kanceláří“, jehož nedodržení je důvodem pro odnětí státního povolení. Žalobce uvádí, že požadavek na zabezpečení je pochopitelně zcela racionální a oprávněný, není však zřejmé, v čem spatřuje žalovaný jeho nerespektování. Ministr v odůvodnění svého rozhodnutí požaduje, aby se bezezbytku vyloučilo jakékoliv nebezpečí seznámení nepovolaných osob s touto dokumentací. Vzhledem k tomu, že jde o samostatné, stavebně oddělené a uzamykatelné prostory, považuje žalobce tento požadavek za splněný. Z odůvodnění rozhodnutí o rozkladu není přitom patrné, v čem konkrétně spatřuje ministr porušení tohoto požadavku. V daném případě nelze pochopitelně vyloučit vniknutí do předmětných prostor prostřednictvím trestného činu vloupání, ale takovou alternativu nelze stoprocentně vyloučit ani v případě, že by dokumenty žalobce byly uloženy v sejfu České národní banky.

Dále žalobce podotýká, že není zakázáno, aby komoditní burza měla některé své dokumenty uloženy mimo své sídlo, pochopitelně za předpokladu, že přístup k nim má dostatečně zajištěn. Tak je tomu i v případě žalobce. K těmto dokumentům mají i na tomto místě mimo sídlo žalobce přístup pouze orgány žalobce a jsou uchovávány v jiným osobám nepřístupné a uzamčené skříni. Zásadní dokumenty jsou přitom vždy uloženy v sídle žalobce. Ministr s tímto řešením sice vyslovil nesouhlas, tento však není odůvodněn odkazem na porušení žádného zákonného ustanovení.

V části 8 žaloby se žalobce věnuje neexistenci burzovního aparátu. K tomu uvádí, že žalovaný spatřuje zásadní porušení zákona o komoditních burzách v tom, že žalobce nemá dostatečný aparát k provozování burzy a nemá obsazenu funkci generálního sekretáře. Žalovaný přitom připouští, že funkce generálního sekretáře může být dočasně neobsazena. Co se týče této dočasnosti, uvádí ministr v odůvodnění, že může být po dobu několika týdnů, maximálně po dobu několika málo měsíců. Neobsazeni v délce trvání 30 měsíců však již žalovaný považuje důvod pro odnětí státního povolení. pokračování

10A 37/2014 7

Žalobce i nadále považuje neobsazení funkce generálního sekretáře za souladné se zákonem. Dočasnost neobsazení této funkce vnímá žalobce tak, že funkce generálního sekretáře nebude obsazena tak dlouho, dokud to nebude vyžadovat objem obchodů realizovaných na komoditní burze. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný není oprávněn k tomu, aby určoval náplň pojmu „dočasný“, respektive aby rozhodoval, co ještě lze podle něj považovat za dočasné a co již nikoliv.

Je třeba též vzít v úvahu, co je obsahem činnosti sekretáře burzy dle zákona o komoditních burzách. Jeho kompetence jsou uvedeny v § 16 odst. 3 zákona o komoditních burzách. Jde spíše o podpůrnou činnost ostatních orgánů komory, přičemž z povahy věci ani ze zákona nevyplývá žádný požadavek na nezávislost generálního sekretáře burzy. Jeho činnost je v souladu se statutem a odpovědně vykonávána osobou, která je zároveň ve funkci orgánů burzy. Za této situace nemůže mít samotný fakt obsazení jiné funkce touto osobou vliv na kvalitu vykonávaných činností.

Žalobci není zřejmé, co je po materiální stránce tak závažného na dočasném neobsazení funkce generálního sekretáře. I kdyby šlo o porušení zákona o komoditních burzách, nemá žádný materiální dopad a slouží jenom jakožto záminka pro účelovou likvidaci žalobce. Dočasné neobsazení funkce generálního sekretáře přitom bylo projednáno s orgánem státní správy dne 18. 1. 2011 na řádném zasedání burzovní komory, kde burzovní komisař v předmětné věci nevznesl vůči zamýšlenému postupu žalobce žádné výtky a žádné výtky nebyly k této situaci vzneseny ani následně za celé období 2,5 roku do zahájení správního řízení. Žalobce přitom nesouhlasí se závěrem ministra, že burzovní aparát nelze přizpůsobovat realitě, respektive objemu obchodů činnosti příslušné burzy, neboť takový závěr je v přímém rozporu s ust. § 5 odst. 2 písm. c) zákona o komoditních burzách.

V části 9 žaloby se žalobce věnuje údajnému nezajištění kontrolní činnosti. K tomu uvádí, že žalovaný spatřuje systémové pochybení v tom, že kontrolní činnost je úplnou absencí burzovního aparátu , tedy generálního sekretáře a zaměstnanců burzy, ve své podstatě znemožněna. K tomuto bodu žalobce odkazuje na předchozí část žaloby a poukazuje na to, že případnou kontrolu svých členů je oprávněn provádět přímo žalobce prostřednictvím svých orgánů, případně zaměstnanců. Nemá-li žalobce zaměstnance, vykonávají kontrolu orgány žalobce, jak tomu ve skutečnosti bylo. Také samo ust. § 8a odst. 1 písm. c) zákona o komoditních burzách, na které ministr odkazuje, hovoří o tom, že „burza je povinna průběžně kontrolovat …“, není zde však jakákoliv zmínka o tom, že by tuto kontrolu nemohla vykonávat prostřednictvím svých orgánů, například prostřednictvím předsedy burzovní komory, jak to ostatně vyplývá z ust. § 15 odst. 1 písm. d) zákona o komoditních burzách, podle kterého dohled nad dodržováním burzovních předpisů vykonává právě předseda burzovní komory.

V části 10 žaloby se žalobce věnuje čestnosti burzovních obchodů. V této souvislosti žalobce opakuje, že není povinen mít žádné zaměstnance. Příslušná ustanovení zákona o komoditních burzách stanoví práva a povinnosti zaměstnanců, pokud je příslušná komoditní burze má, pokud nikoliv, nelze pochopitelně příslušná ustanovení aplikovat. Žalovaným přijatý výklad zákona, který z existence ustanovení o právech a povinnostech zaměstnanců burzovní komory, případně jejich aparátu, dovozuje povinnost takový aparát mít, je dle přesvědčení žalobce nesprávný.

Co se týče čestnosti burzovních obchodů, jsou závěry žalovaného zcela zjevně nesprávné. Žalobce shodně se žalovaným odkazuje na ust. § 25 odst. 4 zákona o komoditních burzách a § 25 odst. 3 tohoto zákona, ze kterého vyplývá, že povinnost mlčenlivosti dopadá jak na členy burzovní komory, včetně jejího předsedy, tak i na zaměstnance komoditní burzy. Nelze tedy obecně dovozovat jakýkoliv rozdíl dopadů na čestnost burzovních obchodů z toho, pokračování

10A 37/2014 8

zda danou činnost vykonává předseda burzovní komory nebo zaměstnanec komoditní burzy. Případné porušení čestnosti burzovních obchodů nemůže být důvodem pro odnětí státního povolení, ale pouze pro zahájení správního řízení o deliktu ve smyslu ust. § 36a odst. 6 nebo odst. 7 zákona o komoditních burzách, a to pouze s příslušnou osobou, která by se porušení pravidel čestnosti burzovních obchodů dopustila.

Žalobce také podotýká, že ani zákon ani statut nezakazují, aby osoba, která je členem orgánu komoditní burzy, zároveň byla ve funkci či byla statutárním orgánem či zaměstnancem v rámci jiné právnické osoby, pochopitelně pokud budou respektována pravidla daná ust. § 25 zákona o komoditních burzách. Naopak ve smyslu ust. § 11 odst. 4 zákona o komoditních burzách musí být člen burzovní komory vždy členem statutárního orgánu člena burzy. V tom, že předseda burzovní komory je zároveň zaměstnancem člena burzy a soukromého dohodce, nelze spatřovat důvod a k odejmutí státního povolení. Také v případě generálního sekretáře zákon umožňuje, aby tato funkce byla vykonávána osobou v zaměstnaneckém nebo jiném obdobném poměru či aby byla členem statutárního orgánu jiné právnické osoby, ačkoliv je to podmíněno předchozím písemným souhlasem burzy. Závěrem této námitky žalobce opakovaně zdůrazňuje, že společnost eCENTRE, a. s., se neúčastní burzovních obchodů, ale pouze jejich uzavírání prostřednictvím svých makléřů zprostředkovává.

V části 11 žaloby se žalobce věnuje využití obchodního systému. K tomu uvádí, že podle žalovaného spočívá nezákonnost nikoliv v tom, že obchodní systémy jsou provozované společností eCENTRE, a. s.,, nýbrž v tom, že tato má do systému přístup a že informace v něm obsažené může využívat k ovlivňování trhu. K tomu žalobce zdůrazňuje, že společnost eCENTRE, a. s., nemá uživatelský přístup k subsystému žalobce a nemůže z něj tedy získávat z pozice provozovatele systému jakékoliv informace.

Ust. § 27 odst. 4 zákona o komoditních burzách umožňuje používat na burze automatizovaný systém zpracování dat za současného přijetí opatření, kterými je zajištěna ochrana a utajení dat a vyloučení přístupu nepovolaných osob do tohoto systému. Subsystémy používané žalobcem sice běží na stejné platformě jako systém používaný společností eCENTRE, a. s., pro obchodování na komoditní burze, oba subsystémy jsou však naprosto oddělené. K tomu žalobce uvádí, že během využívání tohoto systému nezaznamenal žádné úniky dat a informací a průběžně kontroluje každé burzovní shromáždění a činí tak důsledným způsobem. Žalobce je proto přesvědčen, že v daném případě nedošlo k porušení ust. § 27 odst. 4 zákona o komoditních burzách a odůvodnění rozhodnutí o rozkladu považuje v tomto směru za zavádějící, neboť jeho jediným účelem je dosáhnout zrušení žalobce za jakoukoli cenu. I v případě, pokud by společnost eCENTRE, a. s., měla k předmětným informacím přístup, byla by vázána povinností podle ust. § 25 odst. 3 zákona o komoditních burzách, za jehož porušení by ji bylo možno postihnout ve smyslu ust. § 36a odst. 6 zákona o komoditních burzách (nikoliv však žalobce).

Nad rámec výše uvedeného žalobce podotýká, že všechny obchody s průmyslovými komoditami byly dosud na Komoditní burze Praha realizovány prostřednictvím jediného dohodce, a to společnosti eCENTRE, a. s. Nemohlo tak fakticky dojít k jakékoliv diskriminaci mezi dohodci ani mezi zákazníky, které v každém zamýšleném obchodu v souladu se v zákonem o komoditních burzách zastupoval jediný dohodce. I pokud by tento dohodce měl snad nějaký privilegovaný přístup k informacím, zdůrazňuje žalobce, že by neměl možnost tyto informace použit ve prospěch jedné ze stran obchodu, neboť by takovým postupem porušil ust. § 20 odst. 3 zákona o komoditních burzách.

Žalobce dále poukazuje na to, že pořízení obchodního systému stejně jako obsazení funkce generálního sekretáře jsou závislé na objemu realizovaných obchodů. Je záměrem pokračování

10A 37/2014 9

žalobce pořídit si vlastní obchodní systémy, jakmile bude mít dostatečné prostředky, které hodlá získat provizí za realizaci burzovních obchodů. V současné době provozovaný obchodní systém považuje žalobce za dočasné řešení a na pořízení vlastního obchodního systému dlouhodobě vyčleňuje finanční prostředky.

Pochopitelně také v okamžiku, pokud by byl jmenován další dohodce pro obchodování s průmyslovými komoditami, přijal by žalobce příslušná opatření, aby zamezil v teoretické možnosti zvýhodnění dohodce eCENTRE, a. s. Nyní však zkrátka není proti komu tohoto dohodce zvýhodňovat.

V části 13 žaloby se žalobce věnuje burzovnímu obchodu jako veřejné zakázce. Žalobce poukazuje na to, že žalovaný spatřuje porušování zákona o komoditních burzách v tom, že po vydání závěrkových listů v některých případech dochází ke změnám smluv a případně uzavírání smluv nových. I v případě, kdy by toto tvrzení žalovaného bylo pravdivé, jednalo by se o výtky směřující vůči subjektům, které obchody uzavírají anebo zprostředkovávají. Žalobce má jasně stanovená pravidla burzovních obchodů, a pokud v některých případech byla tato pravidla porušena, nešlo o pochybení žalobce, ale o pochybení konkrétního obchodníka nebo dohodce. Žalobce nezastírá, že z podobného důvodu došlo ze strany burzovního komisaře Ministerstva a průmyslu a obchodu k podání návrhu na vyloučení dohodce. Přestože je žalobce přesvědčen o nesprávnosti závěrů, které jsou v tomto návrhu uvedeny, poukazuje žalobce na to, že procesně správným postupem je právě postup zvolený burzovním komisařem Ministerstva průmyslu a obchodu a nejde o důvod pro odnětí státního povolení.

K otázce uzavírání smluv pak žalobce poukazuje na to, že k uzavření obchodu dojde v souladu se zákonem o komoditních burzách spárováním poptávky a nabídky na burze. O uzavření obchodů je vydáno potvrzení (závěrkový list), který nahrazuje smlouvu mezi prodávajícím a kupujícím. Tento závěr jednoznačně vyplývá ze zákona a smluvní strany jsou o něm dostatečně informovány. Žalobce uznává, že v rámci rozkladu „byla poněkud nepřesně použita zavádějící formulace“ v tom smyslu, že závěrkový list neobsahuje a ani nemůže obsahovat všechny podmínky uzavřené transakce, pochopitelně opak je pravdou. Výsledkem zmíněného procesu je tedy řádně uzavřená smlouva, která je plně závazná pro obě smluvní strany. Pokud následně dochází mezi smluvními stranami i ke změně obsahu sjednaného závazku, jde podle názoru ministra o postup rozporný se zákonem o komoditních burzách.

Není však pravda, že by burzovní obchod byl jakýmsi východiskem pro další jednání, když po realizaci burzovního obchodu již k žádným obchodním jednáním či dokonce úpravám ceny či kvantity komodity nedochází a smluvní strany jsou vázány výsledkem burzovního obchodu zachyceného v závěrkovém listě. Zákon o komoditních burzách ani pravidla burzovních obchodů však nikde nezakazují (ani nemohou zakazovat), aby spolu subjekty, které spolu uzavřeli smlouvu následně uzavíraly i další smlouvy, případně aby smlouvu uzavřenou na komoditní burze změnily dodatkem či nahradily. Pokud v některých případech dochází k uzavírání dalších smluv, nejedná se o burzovní obchod. K tomu žalobce na okraj podotýká, že při uzavírání takových dalších smluv či dodatků by dotčené strany měly respektovat zákon o veřejných zakázkách. Dohled nad dodržováním zákona o veřejných zakázkách není v působnosti Ministerstva zemědělství a ani případné porušení tohoto zákona třetími osobami (odlišnými od žalobce) nemůže být důvodem pro odnětí státního povolení.

K otázce procesu uzavírání obchodů zprostředkovaných společností eCENTRE, a. s., je třeba uvést, že z průběžné kontroly prováděné orgány žalobce u všech burzovních obchodů vyplývá, že nikdy nedošlo k porušení burzovních pravidel. Na základě podnětu burzovního komisaře Ministerstva průmyslu a obchodu přistoupil předseda burzovní komory k detailní kontrole dokumentace uzavírané mezi společností eCENTRE, a. s., a jejími klienty a pokračování

10A 37/2014 10

upozornil ji na některá nevhodně formulovaná ustanovení. Bylo však potvrzeno, že v minulosti nikdy nedošlo k uplatnění takových sporných ustanovení. Nelze tedy hovořit o materiálním porušení zákona o komoditních burzách či povinností dohodce. V žádném případě však nelze hovořit o porušení kontrolních povinností žalobce podle ust. § 12 odst. 2 písm. h) zákona o komoditních burzách či ust. § 15 odst. 1 písm. d) zákona o komoditních burzách.

Ze všech shora uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud rozhodnutí ministra o rozkladu i prvoinstanční rozhodnutí ministerstva zrušil.

Žalovaný v podaném vyjádření k žalobě všechny žalobní námitky odmítl a navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Podrobněji bude obsah vyjádření žalovaného rekapitulován níže.

Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které zopakoval svoji žalobní argumentaci a vyjádřil přesvědčení, že nebyla nijak podaným vyjádřením žalovaného zpochybněna.

Při ústním jednání před soudem účastníci řízení setrvali na svých stanoviscích. Osoba zúčastněná na řízení prostřednictvím svého vyjádření žalobní námitky podpořila a navrhla, aby bylo žalobě vyhověno.

Ze správního spisu vyplývá, že správní řízení bylo zahájeno opatřením ministerstva ze dne 5. 9. 2013. V tomto opatření jsou podrobně specifikovány všechny skutečnosti, v nichž ministerstvo spatřuje důvody pro odejmutí povolení. Žalobce se k zahájenému správnímu řízení vyjádřil podáním ze dne 1. 10. 2013, ve kterém stručně uvedl, že si není vědom žádného porušení zákona o komoditních burzách, které by mohlo směřovat k odejmutí státního povolení k provozování burzy a že ani zpřístupněný správní spis neobsahuje žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by došlo k jakémukoliv porušení zákona. Žalobce tak vyjádřil přesvědčení, že správní řízení bude zastaveno.

Rozhodnutím ministerstva ze dne 16. 10. 2013 čj. 58462/2013 – MZE – 12100 sp.zn. 15AVD15914/2013–12100 bylo podle § 35 odst. 3 písm. d) a písm. f) zákona o komoditních burzách žalobci odejmuto státní povolení k provozování Komoditní burzy Praha a podle § 38 odst. 1 zákona o komoditních burzách byl jmenován likvidátor burzy. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce podal proti tomuto rozhodnutí rozklad, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 27. 1. 2014 čj. 4718/2013–MZE–12151 tak, že rozklad byl zamítnut a rozhodnutí ministerstva potvrzeno.

Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Městský soud v Praze věc posoudil takto:

A) Nedostatek pravomoci žalovaného pokračování

10A 37/2014 11

K obdobné námitce v rozkladu ministr v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že působnost Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva zemědělství k udělení státního povolení je v § 5 odst. 1 zákona o komoditních burzách stanovena alternativně, státní povolení je tedy uděleno s ohledem na působnost těchto ministerstev vždy jedním z nich. K udělení státního povolení tak bylo příslušné Ministerstvo zemědělství, přičemž právní předpisy nevyžadovaly žádnou součinnost Ministerstva průmyslu a obchodu. Obdobně tomu tak musí být v případě odejmutí státního povolení k provozování burzy, když legislativní zkratka „příslušný orgán státní správy“ zavedená v § 5 odst. 1 zákona o komoditních burzách je použita i v § 35 odst. 3 a § 137 odst. 1 písm. b) zákona o komoditních burzách. Z toho vyplývá, že jedna komoditní burza může mít pouze jediné státní povolení a při jeho odnětí je zrušena a vstupuje do likvidace.

Skutečnost, že Ministerstvo průmyslu a obchodu mělo dílčí působnost podle § 5 odst. 5 zákona o komoditní burze v otázce rozšíření statutu o komodity v jeho působnosti, tak nemůže sama o sobě znamenat založení jeho působnosti v otázkách udělení či odejmutí samotného státního povolení k provozování burzy. Ministerstvo zemědělství tak vydalo státní povolení k provozování burzy a Ministerstvo průmyslu a obchodu povolovalo pouze změnu statutu a nevydalo tedy státní povolení k provozování komoditní burzy jako takové. Je-li odejmuto státní povolení provozování burzy, automaticky tak pozbývá platnosti dílčí povolení týkající se změny statutu, protože toto povolení nemůže existovat bez základního státního povolení k provozování burzy.

Ve vyjádření k žalobě žalovaný shora uvedené argumenty zopakoval a doplnil, že odejmutí povolení na základě důvodů uvedených v § 35 odst. 3 zákona o komoditních burzách je odejmutím povolení k provozování burzy jako takové, ne odejmutím povolení k obchodování s některými komoditami. Zrušením burzy končí veškeré obchodování. Nelze si představit, že by burza vstupovala do likvidace jaksi nadvakrát. Státní povolení k provozování burzy může odejmout jen a pouze Ministerstvo zemědělství, neboť žádné jiné povolení k provozování burzy vydáno nebylo.

Soud k této otázce zjistil z doplnění správního spisu zaslaného na vyžádání soudu, že žalobci bylo státní povolení k provozování komoditní burzy uděleno rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 13. 8. 2002 čj. 27023/2002-1000. Rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 22. 3. 2012 čj. 4030/2012/03400/03000 bylo rozhodnuto tak, že se žalobci „uděluje státní povolení ke změně článku 2 odst. 1 písm. f) až o) Statutu Komoditní burzy Praha (…) ve znění schváleném valnou hromadou konanou dne 24. ledna 2012. Toto povolení nenahrazuje případná povolení či certifikáty nutné k obchodování s konkrétním druhem zboží.“

Posouzení námitky Městským soudem v Praze:

Soud se ztotožnil se stanoviskem žalovaného, podle něhož žalobce je držitelem jediného nedělitelného státního povolení k provozování komoditní burzy. To vyplývá zcela jednoznačně z formulace citovaného rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu, jímž bylo žalobci uděleno povolení ke změně jeho statutu, nikoli nové státní povolení k provozování komoditní burzy. Žalobce tak byl i nadále držitelem jednoho státního povolení k provozování komoditní burzy a k odejmutí tohoto povolení byl i nadále příslušný orgán, který toto povolení žalobci vydal, tedy Ministerstvo zemědělství.

Právní konstrukce žalobce, podle níž mu měl zřejmě nejprve být odňat souhlas ke změně statutu, čímž by mohl obchodovat jen s komoditami náležejícími do působnosti Ministerstva zemědělství, a teprve poté mu mělo být odňato státní povolení k provozování burzy jako takové, nemá žádnou oporu v zákoně. Zákon o komoditních burzách takový postup nikde výslovně nestanoví. Žalobce tu v zásadě vytváří konstrukci, podle níž mu nelze odebrat pokračování

10A 37/2014 12

státní povolení k provozování komoditní burzy a „poslat jej do likvidace“ jen proto, že je oprávněn obchodovat jak s komoditami náležejícími do působnosti Ministerstva zemědělství, tak s komoditami náležejícími do působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu. Pro takový postup soud nevidí důvod. Důvody v ust. § 35 odst. 3 zákona o komoditních burzách jsou konstruovány jako fatální překážky bránící fungování příslušného subjektu jako komoditní burzy vůbec, bez ohledu na komodity, s nimiž je obchodováno. Existence těchto důvodů je tedy důvodem k tomu, aby příslušný subjekt přestal fungovat jako komoditní burza vůbec a není nejmenšího důvodu, proč by se tytéž skutečnosti měly zkoumat a posuzovat ve dvou různých správních řízeních vedených dvěma různými správními orgány.

B) Porušení ust. § 35 odst. 3 písm. d) zákona o komoditních burzách

V prvoinstančním rozhodnutí ministerstvo uvedlo, že členové burzovní komory T. V. a M. N. nejsou podle veřejně dostupných údajů v obchodním rejstříku členy burzy, statutárním orgánem či členem statutárního orgánu člena burzy, což je v rozporu s § 11 odst. 4 zákona o komoditních burzách; jejich členství v burzovní komoře proto nikdy nevzniklo a jejich místa v burzovní komoře jsou proto po více než 12 měsíců neobsazena.

Žalobce k tomu v rozkladu namítl, že ze zápisu ze zasedání představenstva společnosti Hradecká lesní a dřevařská společnost a.s. ze dne 20. 8. 2012 vyplývá, že na tomto zasedání byl do funkce člena představenstva kooptován pan T. V. V důsledku toho byl v okamžiku svého zvolení za člena burzovní komory dne 4. 9. 2012 členem statutárního orgánu člena burzy. Dále namítl, že ze zápisu z mimořádné valné hromady společnosti Energowood CZ, a. s., ze dne 18. 8. 2011 vyplývá, že na tomto zasedání byl do funkce člena představenstva zvolen pan M. N. Vzhledem k tomu i pan M. N. je členem statutárního orgánu člena burzy. Žalobce k tomu zdůraznil, že příslušná osoba je oprávněna vystupovat a jednat ve funkci statutárního orgánu od okamžiku svého zvolení nikoliv okamžikem zápisu do obchodního rejstříku, který v daném případě není konstitutivní, nýbrž pouze deklaratorní.

Ministr v žalobou napadeném rozhodnutí k tomu uvedl, že ve vztahu k panu T. V. vykazují důkazy předložené žalobcem nesrovnalosti, které vzbuzují značné pochybnosti o pravosti předloženého zápisu. Ty však nepostačují k závěru, že T. V. nebyl v rozhodném období řádným členem burzovní komory žalobce.

Opačná je však situace podle názoru ministra při posuzování členství předsedy burzovní komory M. N. Také v tomto případě zápis z mimořádné valné hromady společnosti Energowood CZ, a. s., vykazuje nesoulad mezi seznamem zúčastněných (hosté) a prezenční listinou. Nově předkládaný zápis z mimořádné valné hromady je však především v nesouladu s dalšími dokumenty založenými žalobcem již dříve do sbírky listin obchodního rejstříku. V povinné příloze účetní závěrky za rok 2011 je výslovně ke dni 31. 12. 2011 uváděn M. N. jako člen dozorčí rady. Také v povinné příloze účetní závěrky za rok 2012 je M. N. stále uváděn jako člen dozorčí rady. Členství v dozorčí radě společnosti je přitom neslučitelné s členstvím v představenstvu společnosti. Pan M. N. proto nemohl být členem představenstva, neboť byl stále členem dozorčí rady. Ministr má proto za to, že v případě M. N. nebylo vyvráceno naplnění důvodů podle § 35 odst. 3 písm. d) zákona o komoditních burzách.

Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že žalobce v žalobě nesrovnalosti v uvedených dokumentech zcela nepřípustně bagatelizuje, což je vzhledem k charakteru činnosti komoditní burzy zcela nepochopitelné, neboť burza je prostředím, u kterého je nezbytné, aby fungovalo na zcela transparentní bázi. Zapsání určité skutečnosti důležité pro fungování komoditní burzy do obchodního rejstříku po více než dvou letech vyvolává řadu otázek a vzbuzuje podezření o činění dodatečných opatření v této záležitosti. Argumentace pokračování

10A 37/2014 13

nedostatečnou spoluprací mezi společností Energowood CZ, a. s., a příslušným rejstříkovým soudem se jeví jako ryze účelová, vezme-li se do úvahy, že ke vzniku členství v představenstvu mělo dojít dne 18. 8. 2011 a k zápisu došlo až dne 4. 12. 2013. Vezme-li žalovaný v potaz všechny předložené a dostupné důkazy v celém jejich kontextu, nelze než setrvat na závěru, že nebyly vyvráceny důvody pro odnětí povolení k provozování burzy ve smyslu § 35 odst. 3 písm. d) zákona o komoditních burzách.

Posouzení námitky Městským soudem v Praze:

Soud tuto žalobní námitku shledal částečně důvodnou. Z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku společnosti Energowood, a. s., vyplývá, že pan M. N. je členem představenstva, jehož členství vzniklo dne 18. 8. 2011 a tato skutečnost byla do obchodního rejstříku zapsána dne 4. 12. 2013.

Ministr tak rozhodoval o rozkladu v době, kdy zápis týkající se pana M. N. byl již v obchodním rejstříku proveden, aniž by však tuto skutečnost jakkoli reflektoval. V tomto ohledu tedy skutečně nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci podstatný pro rozhodnutí. Soud sdílí pochybnosti žalovaného ohledně zápisu členství pana M. N. v představenstvu společnosti Energowood, a. s. Za situace, kdy údaj o jeho členství byl již zapsán do obchodního rejstříku, však pouhé pochybnosti nepostačují k tomu, aby bylo možno vyjít z toho, že v rozhodné době pan M. N. členem představenstva této společnosti nebyl, bylo by zapotřebí shromáždit důkazy, které by správnost údajů zapsaných v obchodním rejstříku jednoznačně vyvrátily. Takové důkazy však ve správním spise obsaženy nejsou. V tomto ohledu nelze za dostatečný důkaz opaku považovat ani obsahy příloh účetních závěrek společnosti, kde je pan M. N. označován jako člen dozorčí rady. Jakkoli účelovým se může jevit tvrzení žalobce o tom, že k uvedení tohoto údaje došlo jen omylem, soud je nemůže vyloučit a ani sám fakt, že jde o údaje chybné, nemůže být důvodem pro odnětí státního povolení k provozování komoditní burzy.

S žalovaným lze jistě souhlasit i v tom, že je-li do obchodního rejstříku až s odstupem více než dvou let zapisována skutečnost, která má pro postavení orgánů žalobce takto zásadní význam, nepřispívá to k důvěryhodnosti žalobce a jeho orgánů vůbec. Zákon však s takovým zjištěním nikde nespojuje následek v podobě odnětí státního povolení k provozování komoditní burzy. V tomto ohledu tedy soud konstatuje, že důvod pro odnětí povolení podle § 35 odst. 3 písm. d) zákona o komoditních burzách v době rozhodování o rozkladu u žalobce dán nebyl.

Soud se nicméně nemohl ztotožnit s názorem žalobce na to, že toto pochybení žalovaného je samo o osobě dostačujícím důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobci bylo totiž povolení k provozování burzy odňato z několika na sobě víceméně nezávislých důvodů. Pro odnětí povolení přitom postačuje existence kteréhokoli jednoho z nich. Aby mohla být žaloba úspěšná a soud byl povinen žalobou napadené rozhodnutí zrušit, musel by žalobce úspěšně zpochybnit všechny důvody, jejichž existenci žalovaný shledal. Pokud by žalovaný před správním soudem obhájil byť jediný z důvodů uvedených v rozhodnutí, musel by soud žalobu zamítnout. Soud proto i po zjištění, že důvod podle § 35 odst. 3 písm. d) zákona o komoditních burzách dán nebyl, pokračoval v posuzování dalších žalobních námitek.

C) Otázka výkladu ust. § 35 odst. 3 písm. f) v návaznosti na § 8a odst. 1 zákona o komoditních burzách

Ministr k tomu v rozhodnutí o rozkladu uvedl, že je nutné rozlišovat mezi pravomocí rozhodnout o pozastavení nebo omezení povolení k provozování burzy podle § 35 odst. 1 pokračování

10A 37/2014 14

zákona o komoditních burzách a mezi pravomocí odejmout vždy takové povolení podle § 35 odst. 3 písm. f) zákona o komoditních burzách. Předpokladem naplnění obou uvedených ustanovení je porušení povinnosti na straně burzy, a to v prvním případě porušení jakékoliv povinnosti uvedené v § 8a odst. 1 zákona o komoditních burzách, ve druhém případě porušení povinnosti řádně a průběžně organizovat burzovní obchody v rozsahu uděleného povolení. Výklad žalobce, podle kterého aplikace § 34 odst. 3 písm. f) zákona o komoditních burzách je možná pouze tehdy, pokud by burza vůbec neorganizovala burzovní obchody, by byl namístě pouze tehdy, pokud by v tomto zákonném ustanovení nebyl uveden dovětek „podle § 8a odst. 1 písm. a)“. Tak tomu však je, a proto musí být ustanovení aplikováno nejen tehdy, pokud by burza neorganizovala burzovní obchody vůbec, ale i v těch případech, pokud je sice organizovala, ale toto organizování nelze označit za organizování řádné a průběžné.

Ve vyjádření k žalobě žalovaný na těchto argumentech setrval.

Posouzení námitky Městským soudem v Praze:

Mezi účastníky je tedy spor o to, zda ust. § 35 odst. 3 písm. f) zákona o komoditních burzách je nutno vykládat tak, že povolení k provozování burzy má být odejmuto jen tehdy, kdy burza neorganizuje žádné obchody, anebo i tehdy, pokud obchody sice organizuje, avšak nikoli řádně. Soud se přiklonil k druhému z uvedených výkladů, a to z následujících důvodů:

Podle § 35 odst. 3 písm. f) zákona o komoditních burzách příslušný orgán státní správy povolení odejme vždy, pokud burza ve 12 měsících předcházejících zahájení správního řízení o odejmutí povolení neorganizovala burzovní obchody podle § 8a odst. 1 písm. a). Podle § 8a odst. 1 písm. a) zákona o komoditních burzách je burza povinna řádně a průběžně organizovat burzovní obchody v rozsahu uděleného povolení.

Čistě gramatický výklad obou citovaných ustanovení zřetelně svědčí ve prospěch správnosti závěrů žalovaného. Burza je podle § 8a odst. 1 písm. a) zákona o komoditních burzách povinna organizovat obchody a musí tak činit řádně, průběžně a jen v rozsahu uděleného povolení. Uvedenou povinnost lze tedy porušit nejen tím, že burza nebude organizovat vůbec žádné obchody, ale i tím, že bude obchody organizovat nikoli řádně, nikoli průběžně nebo v rozporu s vydaným povolením.

Uvedený gramatický výklad potvrzuje i výklad systematický provedený v návaznosti na další ustanovení zákona o komoditních burzách, přestože žalobce tvrdí opak. Nejlépe to lze demonstrovat na znění ust. § 36a odst. 9 zákona o komoditních burzách, který vymezuje správní delikty, jichž se může burza dopustit. Uvedené ustanovení vymezuje skutkové podstaty správních deliktů vždy jako porušení určité povinnosti stanovené jiným ustanovením zákona o komoditních burzách. Podle písm. b) tohoto ustanovení se pak burza dopustí správního deliktu tím, že organizuje burzovní obchody v rozporu s § 8a odst. 1 písm. a). V následujících částech tohoto ustanovení jsou potom vymezeny skutkové podstaty správních deliktů odpovídajících porušení dalších povinností stanovených v § 8a odst. 1 zákona o komoditních burzách. Ustanovení §36a odst. 9 písm. b) zákona o komoditních burzách lze tedy zcela zjevně vnímat jako negaci ustanovení § 8a odst. 1 písm. a), jinými slovy řečeno je zde vymezena situace, kdy dojde k porušení tohoto ustanovení. Z formulace skutkové podstaty správního deliktu je pak zcela zjevné, že zákonodárce spatřoval porušení povinnosti dle § 8a odst. 1 písm. a) zákona o komoditních burzách nejen v situaci, kdy burza neobchoduje, ale i v situaci, kdy se obchodování děje v rozporu s ust. § 8a odst. 1 písm. a), tedy např. nikoli řádně, jako je tomu v projednávaném případě.

Soud přitom zdůrazňuje, že podle § 35 odst. 3 písm. f) zákona o komoditních burzách je odnětí státního povolení je vázáno na časovou podmínku „ve 12 měsících předcházejících zahájení správního řízení“. Skutečnosti zakládající „neřádnost“ organizovaných obchodů tedy pokračování

10A 37/2014 15

nemohou mít jednorázový charakter, ale musí se jednat o nedostatky trvající nejméně po uvedenou, zákonem stanovenou, dobu. Argument žalobce, že by uvedený výklad umožňoval odejmutí státního povolení jen v důsledku nerealizace burzovních obchodů v jednom dni, je tedy zcela lichý, neboť nic takového výklad zaujatý žalovaným (a s nímž se soud ztotožnil) neumožňuje.

Pokud by důvodem pro odnětí státního povolení podle § 35 odst. 3 písm. f) zákona o komoditních burzách měla být skutečně jen úplná nečinnost burzy, jak tvrdí žalobce, pak by se stalo zcela zbytečným ustanovení § 35 odst. 3 písm. b) zákona o komoditních burzách, podle něhož příslušný orgán státní správy povolení odejme vždy, pokud činnost burzy nebyla zahájena do 12 měsíců ode dne nabytí právní moci povolení. I existence tohoto ustanovení tedy svědčí proti výkladu, který žalobce prezentuje.

Soud tedy uzavírá, že státní povolení k provozování komoditní burzy lze odejmout i tehdy, pokud burza organizuje burzovní obchody nikoli řádně.

D) Nemožnost odejmutí státního povolení bez předchozí výtky a nepřiměřenost sankce

Ministr k tomu žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že ust. § 35 odst. 1 a § 35 odst. 3 písm. f) zákona o komoditních burzách jsou vzájemně ve vztahu speciality. Zákon v tomto ohledu nedává správnímu orgánu prostor ke zvážení jak postupovat. Princip proporcionality je zakotven v samotné konstrukci zákona, neboť pokud burza porušuje dílčí ustanovení zákona o komoditních burzách, jejichž porušení je správním deliktem, je toto porušení sankcionováno pokutou ve výši uvedené v § 36a odst. 10 zákona o komoditních burzách. Na druhé straně pokud burza v jednom okamžiku a zároveň v dlouhodobém horizontu porušuje celou řadu ustanovení zákona o komoditních burzách, čímž je zpochybněna samotná řádnost a průběžnost organizování burzovních obchodů, jsou právní důsledky tohoto stavu zakotveny v § 35 odst. 3 písm. f) zákona o komoditních burzách.

Ministr v této souvislosti poukázal na rozličnost právních konstrukcí vyjadřujících možnost či povinnost odejmout udělené státní povolení, jak jsou uváděny v platných právních předpisech. Zpravidla bývá uváděno v případě porušení zákonem stanovených povinností, že příslušný státní orgán může povolení odejmout (tj. může, ale nemusí a jde tedy o širší rozsah správního uvážení) anebo že povolení odejme (tj. měl by odejmout a jde tedy o užší rozsah správního uvážení). V zákoně o komoditních burzách však byla zvolena dikce „příslušný orgán povolení odejme vždy“. Takto doslovně zvýrazněná dikce ukládá příslušnému správnímu orgánu bezvýjimečnou zákonnou povinnost povolení odejmout úplně v každém případě bez možnosti správního uvážení, jsou-li naplněny podmínky stanovené v jednotlivých ustanoveních. Povaha a význam upravovaných společenských vztahů a závažnost porušení stanovených povinností vedly zákonodárce k tomu, že zvolil takové legislativní vyjádření, že doslova uložil příslušnému správnímu orgánu postupovat vždy a za všech okolností stejně. Správní orgán tedy nemá na výběr a jsou-li naplněny podmínky uvedené v některém z písmen a) až g) příslušného ustanovení, musí v každém jednotlivém případě povolení vždy odejmout. Poukazy na nepřiměřenost zvoleného postupu jsou tedy zcela nepřípadné.

Žalovaný pak poukazuje na to, že postup podle § 34 odst. 2 písm. a) zákona o komoditních burzách byl burzovním komisařem Ministerstva zemědělství v rámci jeho dozorové činnosti využit, a to dne 7. 12. 2012 a 23. 4. 2013.

Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný na těchto argumentech setrval a zdůraznil, že zákonem č. 247/2011 Sb. došlo s účinností od 1. 11. 2011 ke změně zákona o komoditních burzách a byl jím zejména zvýšen důraz kladený na dozor nad fungováním komoditních burz. pokračování

10A 37/2014 16

Každá burza provozující svou činnost tedy musela důvodně očekávat zpřísnění státního dozoru a dalších funkcí vykonávaných státem.

Posouzení námitky Městským soudem v Praze

Soud souhlasí s výkladem systematiky zákona o komoditních burzách, jak ho provedl ministr v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.

Podle § 35 odst. 1 příslušný orgán státní správy může pozastavit činnost burzy nebo omezit povolení k provozování burzy, a to nejdéle na 2 roky, pokud burza porušuje povinnosti podle § 8a odst. 1. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pokud burza ve stanovené lhůtě nedostatky odstraní, příslušný orgán státní správy pozastavení činnosti burzy nebo omezení povolení k provozování burzy zruší. Pokud burza nedostatky neodstraní, příslušný orgán státní správy povolení k provozování burzy odejme.

Žalobce namítá, že výklad žalovaného by byl možný jedině tehdy, pokud by v textu prvého odstavce byl obsažen dodatek „s výjimkou ustanovení §8a odst. 1 písm. a)“. S tím nelze souhlasit, neboť výklad přijatý žalovaným je smysluplný i za nynějšího textu zákona. Postup podle odst. 1 a 2 citovaného ustanovení totiž připadá do úvahy v případě jakéhokoli, a to i jednorázového, porušení kterékoli povinnosti podle § 8a odst. 1 zákona o komoditních burzách (včetně písm. a/ citovaného ustanovení). Třetí odstavec soud ve shodě s žalovaným vnímá jako speciální ustanovení ve vztahu k předchozím ustanovením, které je vyhrazeno pro nejzávažnější vady ve fungování burzy, které nadto musí mít dlouhodobý charakter.

Vzhledem k formulaci návětí třetího odstavce uvedeného ustanovení („příslušný orgán státní správy povolení odejme vždy, pokud“) má soud ve shodě s žalovaným za to, že poukazy na nepřiměřenost zvoleného opatření jsou v daném případě irelevantní. V případě naplnění podmínek podle odst. 3 totiž zákon nedává správnímu orgánu žádnou možnost správního uvážení, zda bude podle tohoto ustanovení postupovat či nikoli, formulace „odejme vždy“ pro takové úvahy skutečně nedává žádný prostor. Při splnění podmínek citovaného ustanovení tak lze skutečně rozhodnout o odejmutí státního povolení „bez předchozího upozornění“, zákon takovou možnost nejen připouští, ale přímo přikazuje.

Soud k tomu musí podotknout, že zaujatý výklad přesto neznamená, že by správnímu orgánu přikazoval „bezhlavé“ a zcela neodvratitelné odejmutí státního povolení tam, kde bude možno rychle a efektivně zjednat nápravu. Je totiž třeba vidět – a projednávaný případ to potvrzuje – že řízení o odejmutí státního povolení k provozování komoditní burzy musí nutně správnímu orgánu zabrat určitý čas, během něhož má burza prostor k reakci na vytýkané nedostatky. Zahájení správního řízení tak lze v takových případech vnímat jako jakési „poslední varování“, a pokud burza po zahájení řízení urychleně podnikne účinné kroky k nápravě, není důvodu, proč by taková skutečnost nemohla být při rozhodování zohledněna a eventuelně na jejím základě řízení o odejmutí státního povolení zastaveno podle § 66 odst. 2 správního řádu.

K poukazu žalobce u ústního jednání před soudem na to, že nedostatky, které mu ministerstvo vytýká, byly snadno odstranitelné, musí soud konstatovat, že žalobce neprojevil nejmenší snahu v průběhu správního řízení tyto nedostatky odstranit. Pokud byly odstranitelné skutečně „do druhého dne“, pak je žalobce mohl v průběhu více než čtyř měsíců, po něž správní řízení trvalo, jistě snadno odstranit a řízení by tak mohlo být zastaveno, neboť by odpadl jeho důvod. Kromě toho lze mít pochybnosti o tom, zda by žalobce vytýkané nedostatky skutečně na výzvu odstranil, když celá jeho obrana ve správním řízení a i v řízení před soudem je založena na stanovisku, že žádné nedostatky ve fungování žalobce neexistují.

Dále je třeba vidět, že „neřádnost“ burzovních obchodů nemůže být výsledkem jen určitých drobných formálních nedostatků, které lze snadno odstranit. Musí se jednat, jak již pokračování

10A 37/2014 17

bylo uvedeno výše, o zásadní vady, jejichž existence zpochybňuje možnost fungování burzy jako důvěryhodného, materiálně a personálně dostatečně vybaveného subjektu. Takový závěr je možno učinit i v případě, pokud se jedná sice o vady menšího stupně závažnosti, jichž je však nakumulováno takové množství, že to svědčí o systémových obtížích ve fungování burzy.

Soud dále musí konstatovat, že nesdílí přesvědčení žalobce o tom, že v případě rozhodování o odejmutí státního povolení k provozování komoditní burzy se jedná o správní trestání. O správní trestání se jedná v případě rozhodování podle ust. § 36 a násl. zákona o komoditních burzách, tedy tam, kde se rozhoduje o uložení pokuty za správní delikt. Odejmutí státního povolení je však nutno chápat jako pořádkové opatření vedoucí k zajištění důvěryhodnosti institutu komoditních burz jako takových a k ochraně veřejného zájmu. Nejedná se však o sankci.

Soud tedy shrnuje, že k odejmutí státního povolení podle § 35 odst. 3 zákona o komoditních burzách není zapotřebí předchozí postup podle § 35 odst. 1 zákona o komoditních burzách. Námitkami žalobce, zda byl nebo nebyl ministerstvem na vytýkané nedostatky dopředu řádně upozorněn či nikoli, se proto soud nezabýval, neboť pro rozhodnutí ve věci by to nemělo význam. Rovněž se soud nemusel zabývat námitkami žalobce proti údajně nedostatečné dohledové činnosti žalovaného. Soud tak mohl přikročit k posouzení důvodnosti jednotlivých námitek směřujících proti důvodům, v nichž žalovaný spatřoval „neřádnost“ žalobcem organizovaných obchodů.

E) Sídlo žalobce

Žalobce ve vztahu k této otázce v rozkladu vyjádřil nesouhlas s tvrzením ministerstva, že budova, ve které sídlí, není označena názvem „Komoditní burza Praha“. K tomu žalobce doložil fotografii sídla pořízenou dne 28. 4. 2012 a aktuální snímek budovy svého sídla. Dále uvedl, že kancelář, kterou žalobce využívá, tvoří samostatný a stavebně oddělený prostor, který je možno uzamknout a tím znepřístupnit od ostatních prostor v budově. Komoditní burza Praha na tomto místě sídlí na základě podnájemní smlouvy s Českou asociací podnikatelů v lesním hospodářství.

Dveře, kterými se vstupuje do kanceláře komoditní burzy, jsou řádně označeny. Zákonem požadovaná dokumentace je uložena v sídle Komoditní burzy Praha v uzamčené skříni a další dokumentace vztahující se k fungování je bezpečně uložena na místě od sídla odlišném.

Ministr k tomu v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce nijak nevyvrací fakt, že sdílí prostory burzy s Českou asociací podnikatelů v lesním hospodářství a nevyvrací tedy riziko vniknutí neoprávněných osob. Dále poukázal na to, že vzhledem k nemožnosti zabezpečit bezpečné uložení relevantní dokumentace, je tato dokumentace uložena v sídle Hradecké lesní a dřevařské společnosti a.s. Ministr uvedl, že pro zajištění transparentnosti a čestnosti burzovních obchodů a doložení jejich průběhu má mimořádný význam uložení dokumentace burzy tak, aby toto uložení bylo bezpečné a aby se vyloučilo jakékoliv nebezpečí seznámení nepovolaných osob s touto dokumentací a aby nemohly vzniknout pochybnosti o její úplnosti a správnosti. Pokud žalobce zvolil řešení, že dokumentace burzy je uložena v sídle jednoho z jejích členů a soukromého dohodce, pak tím jen dokládá skutečnost, že v oblasti uložení dokumentace burza nedisponuje náležitým materiálním a organizačním vybavením.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že burza samozřejmě může sídlit v pronajatých prostorách, ale musí být umístěny a zabezpečeny tak, aby byla zajištěna její pokračování

10A 37/2014 18

činnost přesně v intencích zákona o komoditních burzách. Podnájemní smlouva sice specifikuje pronajaté nebytové prostory, ale není důkazem jejich zabezpečení a nepřístupnosti pro ostatní zde sídlící firmy. Poukázal na obsah protokolu ze dne 23. 4. 2013, v němž je zachyceno vyjádření předsedy burzovního komory, že „veškerá relevantní dokumentace týkající se činnosti burzy je uložena v sídle HLDS, a to z důvodu, že sídlo KBP je paralelně využíváno více firmami a nelze tak zajistit dostatečné zabezpečení (bezpečné uložení) této dokumentace“. Žalovaný tak nevytýká fakt, že některé dokumenty jsou uloženy nebo archivovány mimo sídlo burzy, ale důvod, proč tomu tak je. Nezanedbatelná je rovněž ta skutečnost, že zmiňované dokumenty jsou uloženy v sídle jednoho z členů a soukromého dohodce.

Posouzení námitky Městským soudem v Praze:

Podle § 5 odst. 2 písm. c) zákona o komoditních burzách je jednou z podmínek pro vydání státního povolení k provozování komoditní burzy doložení toho, že burza bude mít ke dni zahájení provozu dostatečné finanční, materiální, personální a organizační předpoklady pro provozování burzy vzhledem k předpokládanému rozsahu činnosti a zaměření burzy. Zákon tu jednoznačně zakotvuje pravidlo, podle něhož má komoditní burza být důvěryhodnou institucí, jejíž činnost bude adekvátním způsobena zabezpečena jak po stránce personální, tj. prostřednictvím kvalifikovaných a důvěryhodných pracovníků, tak i po stránce materiální. Poněkud lapidárně řečeno je tedy podle zákona nepřípustné, aby byla komoditní burza provozována doma v obýváku.

Je třeba konstatovat, že žaloba se v této části do značné míry míjí s rozhodovacími důvody, na nichž je založeno prvoinstanční rozhodnutí i rozhodnutí o rozkladu. Žalovaný v daném případě vyšel z výroku předsedy burzovní komory žalobce, tj. jeho statutárního orgánu, který je zachycen v protokole ze dne 23. 4. 2012 a byl již citován výše. Podkladem pro rozhodnutí v této části se tak stalo přímo vyjádření žalobce.

Žalobci tak není vytýkáno, že burza sídlí v pronajatých prostorách a není mu vytýkáno ani to, že část dokumentace je uložena mimo sídlo burzy. Žalobci je vytýkáno, že v sídle burzy nelze zajistit bezpečné uložení dokumentace, což doslovně uvedl přímo žalobce (jeho statutární orgán). Tento fakt přitom žalobce v podané žalobě nijak nezpochybnil.

Pokud jde o uložení části dokumentace mimo sídlo žalobce, soud ve shodě se správními orgány považuje za nejpodstatnější nikoli sám fakt, že tomu tak je, ale důvod, proč žalobce k tomuto řešení přistoupil. Tento důvod pak uvedl sám žalobce a spočívá právě v tom, že v sídle burzy nelze bezpečné uložení dokumentace zajistit.

Ostatně i sám fakt, že žalobce musí část své dokumentace ukládat mimo své sídlo v prostorách jiného subjektu, má soud za doklad toho, že žalobce nemá dostatečné materiální předpoklady k provozování burzy. V tomto ohledu není rozhodný sám fakt, že část dokumentace je uložena mimo sídlo žalobce, ale ten fakt, že je uložena v prostorách jiného subjektu (ve vztahu k těmto prostorám žalobce nedoložil žádný užívací titul jako v případě sídla burzy). Jinými slovy řečeno, pokud žalobce nedisponuje ani prostory dostatečnými k tomu, aby mohl bezpečně uchovávat svoji účetní či jinou dokumentaci, sotva lze tvrdit, že má dostatečné materiální předpoklady pro provozování burzy.

F) Neexistence burzovního aparátu, nezajištění kontrolní činnosti, čestnost burzovních obchodů

Žalobce k tomu v rozkladu uvedl, že vytýkaný stav je umožněn statutem, který mělo ministerstvo možnost posoudit při vydávání státního povolení a nyní tvrzenou nezákonnost pokračování

10A 37/2014 19

v něm neshledalo. Žalobce tak odmítá nést důsledky vyvolané čistě změnou právního názoru ministerstva. Je pravda, že činnost žalobce zajišťuje aktuálně pouze předseda burzovní komory. Tento stav vyplývá z toho, že objem obchodů a činnosti burzy podle statistik nevyžadují obsazení funkce generálního sekretáře. Tato situace je dočasná a je v souladu se statutem. Tento stav byl také projednán dne 18. 1. 2011 na řádném zasedání burzovní komory s orgánem státní správy. Pokud by se jednalo o závadu, měl být žalobce vyzván k úpravě statutu či ke jmenování generálního sekretáře. Kontrolní činnost je důsledně realizována předsedou burzovní komory.

Ministr k tomu v žalobou napadeném rozhodnutím uvedl, že žalobci není vytýkáno ustanovení statutu, podle kterého předseda burzovní komory do doby zvolení generálního sekretáře burzy plní veškeré jeho práva k povinnosti. Uvedené ustanovení je určeno pro operativní řešení situace v krátkodobém horizontu, nikoliv tedy v řádu měsíců a let. Žalobci je vytýkána skutečnost, že místo generálního sekretáře je neobsazeno od 18. 1. 2011, ačkoliv generální sekretář je funkcí výslovně předpokládanou zákonem o komoditních burzách.

Žalobci tak není vytýkáno znění statutu, nýbrž jeho nepřijatelně extenzivní výklad. Výkon funkce dosavadního generálního sekretáře burzy skončil dnem 18. 1. 2011 a k zahájení správního řízení dne 5. 9. 2013 nový generální sekretář nebyl zvolen, tedy po dobu více než dva a půl roku, přičemž takto dlouhotrvající období nelze označit jako dočasné. Z textu ust. § 16 odst. 3 písm. e) zákona o komoditních burzách vyplývá, že generální sekretář mimo jiné plní další úkoly, kterými ho pověří předseda burzovní komory. Z toho vyplývá, že zastávání funkcí předsedy burzovní komory generálního sekretáře jednou osobou může být vskutku jen dočasné. Nejde tedy o změnu právního názoru ministerstva, jak se tvrdí v podaném rozkladu. Zákon o komoditních burzách pojímá funkci generálního sekretáře jako funkci obligatorně zřizovanou a pro každou z komoditních burz bez ohledu na statistické údaje ohledně objemu obchodů a činnosti každé z těchto burz.

Pokud jde o kontrolní činnost, žalobci není vytýkána existence či neexistence kontrolní činnosti jako takové. Žalobci je vytýkáno systémové pochybení spočívající v tom, že kontrolní činnost podle § 8a odst. 1 písm. c) zákona o komoditních burzách je úplnou absencí burzovního aparátu, tedy generálního sekretáře a zaměstnanců burzy, ve své podstatě znemožněna.

Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění rozhodnutí a zdůraznil, že nelze souhlasit s označením činnosti generálního sekretáře jako administrativní, ani s tím, že pořádkový dohled je u elektronického obchodování irelevantní. Úkoly spojené s osobou generálního sekretáře u žalobce plní předseda burzovní komory, který je v pracovním nebo jiném smluvním vztahu se členem burzy. Existence aparátu a zaměstnanců burzy je předpokládána zejména v § 5 odst. 4 písm. g) bodu 4, § 16 odst. 3 písm. a), § 20 odst. 2 a § 25 odst. 4 zákona o komoditních burzách. Činnost generálního sekretáře vykonává předseda burzovní komory, který je zároveň zaměstnancem člena a soukromého dohodce burzy. Uvedenou personální provázaností získává jeden člen burzy, který je zároveň soukromým dohodcem burzy, podrobný přehled o ostatních soukromých dohodcích, kteří jsou zároveň z podstaty věci systému fungování burzy jeho konkurenty. Tímto způsobem je vážně narušena čestnost burzovních obchodů s ohledem na možné využívání získaných informací ve prospěch třetích osob a dochází tak k faktickému porušování nejen zákona o komoditních burzách, ale i vlastních interních burzovních předpisů. Činnost takové burzy je ohrožením komoditního trhu.

Posouzení námitky Městským soudem v Praze:

Soud musí nejprve zdůraznit, že podstata této námitky netkví ve znění žalobcova statutu. Je tedy zcela irelevantní poukazovat na to, že ze strany žalovaného nebyly při pokračování

10A 37/2014 20

schvalování znění statutu vzneseny žádné připomínky. Pokud statut žalobce v čl. 17 odst. 4 stanoví, že předseda burzovní komory „do doby zvolení generálního sekretáře burzy plní veškerá jeho práva a povinnosti“, pak nelze souhlas s takovým ustanovením statutu vykládat jako souhlas s tím, že funkce generálního sekretáře bude trvale neobsazena. Pokud by se měla zakotvit možnost trvalého neobsazení funkce, pak by musela formulace tohoto ustanovení znít jinak, například: „Není-li generální sekretář zvolen, …“

Soud pak musí souhlasit s výkladem žalovaného, podle něhož je funkce generálního sekretáře burzy funkcí obligatorní pro každou komoditní burzu. Podle § 16 odst. 2 zákona o komoditních burzách je generální sekretář burzy jejím zaměstnancem. Již z tohoto ustanovení lze zřetelně dovodit fakt, že v souladu se smyslem a účelem zákona nebude stav, kdy funkci generálního sekretáře burzy vykonává osoba, která zaměstnancem burzy není.

Také ze shora citovaného ustanovení § 5 odst. 2 písm. c) zákona o komoditních burzách vyplývá, že úplná neexistence burzovního aparátu není se zákonem souladná. Má-li mít burza dostatečné „personální předpoklady“ pro své fungování, těžko lze připustit stav, kdy tyto personální předpoklady budou zajištěny nulovým počtem zaměstnanců.

S tím ostatně souvisí i námitka týkající se kontrolní činnosti. Podle § 8a odst. 1 písm. c) je burza povinna průběžně kontrolovat, zda jsou členy burzy, dohodci a jinými osobami oprávněnými k burzovním obchodům, plněny povinnosti jim stanovené tímto zákonem, statutem a vnitřními předpisy burzy.

Obtížně lze považovat za dostatečně efektivní kontrolu případ, kdy kontrolující osoba splývá v jedno s kontrolovanou osobou. V případě žalobce je však situace právě taková. Žalobce tu se vší vážností tvrdí, že pan M. N. jako zaměstnanec a člen statutárního orgánu společnosti Energowood, a. s., sám na tuto společnost jako na člena burzy a dohodce dohlíží, důsledně ji kontroluje (a v dalších částech žaloby pak uvádí, že nikdy neshledal žádné závady). Jinými slovy řečeno žalobce tu předkládá tvrzení, podle něhož pan N. důsledně a přísně kontroluje sám sebe a tuto „samokontrolu“ považuje za dostatečnou. Soud takový výklad shledává jako zcela absurdní a naprosto nepřijatelný.

Na to pak navazuje žalobní námitka týkající se čestnosti burzovních obchodů. Uvedený stav, kdy činnost členů burzy a dohodců v podstatě není kontrolována (resp. jejich kontrola je toliko navenek deklarována), pak nepochybně znamená porušení principu čestnosti burzovních obchodů. Dovolává-li se žalobce neexistence důkazů či podezření v tomto směru, zcela přehlíží, že důkaz spočívá právě v neexistenci burzovního aparátu a nepřípustné kumulace funkcí v jedné osobě.

Je tedy nasnadě, že je zcela neudržitelný žalobcův náhled na to, že komoditní burza není povinna mít žádného zaměstnance. Ve vztahu k funkci generálního sekretáře pak musí soud zdůraznit, že žalobce si v žalobě protiřečí, když na jedné straně označuje neobsazení funkce generálního sekretáře za dočasné, zároveň však přiznává, že nevyvíjí žádné úsilí k tomu, aby tuto funkci obsadil a její obsazení v dohledné době ani nemá v úmyslu. Soud tu zcela souhlasí s žalovaným v tom, že neobsazení této funkce by mělo být jen skutečně dočasné a mělo by být vyhrazeno pro situace, kdy se tato funkce uvolní náhle a jen po nezbytnou dobu, než bude tato funkce znovu obsazena. Vzhledem k tomu, že podle § 16 odst. 1 zákona o komoditních burzách má být kandidát na generálního sekretáře vybírán konkurzem, je zcela zjevné, že funkci nelze obsadit po jejím náhlém uvolnění ihned. Soud pak neshledává nic nezákonného na výkladu provedeném žalovaným, že tento stav by měl trvat maximálně týdny či několik málo měsíců. V daném případě však je funkce generálního sekretáře neobsazena po dobu více než dvou let, aniž by žalobce vyvíjel jakoukoli aktivitu k obsazení této funkce, např. vyhlásil na její obsazení konkurz. pokračování

10A 37/2014 21

G) Využití obchodního systému

Žalobce k tomu v rozkladu uváděl, že ust. § 27 odst. 4 zákona o komoditních burzách umožňuje používat na burze automatizovaný systém zpracování dat, přičemž zákon nezakazuje využití tohoto obchodního systému vlastněného či provozovaného třetí stranou a za úplatu. V tomto směru poukazuje žalobce na to, že sama smlouva obsahuje podrobné ustanovení týkající se ochrany důvěrných informací a zaručuje tak, že provozovatel systému nebude moci v něm obsažená data jakkoliv využívat. Systém funguje samostatně pro potřeby burzy a k obsaženým datům nemají přístup další subjekty, vyjma provozovatele systému, který je však vázán smluvní povinností zachovávat důvěrnost informací.

Žalobce uvedl, že má zájem o budoucí pořízení tohoto systému, přičemž tento záměr je zřejmý z finančního plánu burzy a ze zápisů ze zasedání burzovní komory. Žalobce během využívání tohoto systému nezaznamenal žádné úniky dat a informací a průběžně kontroluje každé burzovní shromáždění. Žalobce přitom zdůraznil, že soukromý dohodce eCENTRE, a. s., se neúčastní burzovních obchodů jako obchodník, ale pouze jako dohodce. Fakt, že k těmto údajům má tato společnost přístup jakožto dohodce, nemůže mít negativní vliv na čestnost burzovních obchodů, když povinnost zachovávat mlčenlivost vyplývá pro burzovní dohodce přímo z ustanovení § 30 odst. 2 zákona o komoditních burzách. I kdyby měla burza vlastní systém, není vyloučeno, že jeho technickou údržbu by svěřila třetí osobě. Takový postup je v praxi zcela běžný.

Žalovaných v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že problémem není k provozování systému třetím subjektem, ale jeho provozování zainteresovaným subjektem. Společnost eCENTRE, a. s., se přitom účastní burzovních obchodů prostřednictvím svých makléřů. Ministr je toho názoru, že není slučitelné s principy právní úpravy komoditní burzy, aby obchodní systém byl spravován a provozován členem a soukromým dohodcem burzy, který se prostřednictvím svých makléřů účastní burzovních obchodů. Ani smlouva uzavřená mezi touto společností a burzou nezabraňuje tomu, aby takový člen burzy disponoval privilegovaným přístupem k informacím, který ostatní účastníci obchodování nemohou nikdy získat a potvrzuje to, že člen burzy a soukromý dohodce burzy takový privilegovaný přístup k těmto informacím skutečně má. Popsaná situace tak zakládá nerovné postavení mezi účastníky burzovních obchodů a je v rozporu s ust. § 25 a § 27 odst. 4 zákona o komoditních burzách.

Ministr ve vyjádření k podané žalobě v k tomu zdůraznil, že i žalobce si uvědomuje, že současný stav je v rozporu se zákonem o komoditních burzách a deklaruje, že by si elektronický obchodní systém pořídil, ale nemá na to dostatečné finanční prostředky, čímž potvrzuje, že žalobce nesplňuje finanční předpoklady pro provozování burzy ve smyslu § 5 odst. 2 písm. c) zákona o komoditních burzách.

Posouzení námitky Městským soudem v Praze:

Podle § 27 odst. 4 zákona o komoditních burzách je-li na burze používán automatizovaný systém zpracování dat, musí být obchod zaevidován v tomto systému. Burzovní komora je povinna učinit taková opatření, aby do tohoto systému neměly přístup nepovolané osoby, a zajistit ochranu a utajení dat v něm obsažených.

Podle § 25 odst. 1 zákona o komoditních burzách při burzovních obchodech musí být všem účastníkům dostupné ve stejnou dobu stejné informace o skutečnostech významných pro vývoj kursů komodit, s nimiž je na burze obchodováno. pokračování

10A 37/2014 22

Podle § 25 odst. 3 zákona o komoditních burzách osoby, které mají ze svého zaměstnání nebo postavení na burze dříve než ostatní účastníci burzovního obchodu informace o skutečnostech, které mohou ovlivnit vývoj kursů komodit a komoditních derivátů, s nimiž je na burze obchodováno, nesmějí uzavírat obchody s těmito komoditami a komoditními deriváty nebo tyto informace využít ve prospěch jiných osob, dokud se tyto informace nestanou veřejně známými; dále nesmějí vědomě rozšiřovat nepravdivé zprávy, které by mohly mít vliv na vývoj kursů komodit a komoditních derivátů, s nimiž je na burze obchodováno, nebo poškodit účastníky trhu.

Žalobce v daném případě používá automatizovaný systém zpracování dat, který však provozuje společnost eCENTRE, a. s. Žalobce v žalobě zpochybňuje, že by tato společnost měla z titulu provozovatele systému přístup k datům tohoto systému. Takové tvrzení je ovšem v přímém protikladu s tím, co uváděl v rozkladu, neboť tam výslovně uvedl, že „k v něm obsaženým datům nemají přístup další subjekty, vyjma provozovatele systému, který je však vázán smluvní povinností zachovávat důvěrnost informací“. Závěr, že provozovatel určitého systému zpracování dat má k datům obsaženým v tomto systému přístup, nadto považuje soud za zcela elementární fakt. Soud si dovede obtížně představit, jak by mohl provozovatel systému zajišťovat jeho servis a údržbu, aniž by zároveň neměl (alespoň pasivní) přístup k datům v tomto systému uloženým.

Společnost eCENTRE, a. s., pak ale z pozice provozovatele automatizovaného systému zpracování dat žalobce má dříve než ostatní účastníci obchodování na burze přístup ke všem datům a podle § 25 odst. 3 zákona o komoditních burzách by tak nejen neměla sama uzavírat obchody s komoditami obchodovanými u žalobce, ale ani by neměla jejich uzavírání zprostředkovávat jako dohodce. Dle názoru soudu je tak vzniklý stav v jednoznačném rozporu s citovanými ustanoveními zákona o komoditních burzách.

Žalobce sám přiznává, že tento stav je nežádoucí, a dle svých slov usiluje o to, aby si „pořídil vlastní obchodní systém“, avšak nemá na to v současnosti dostatek finančních prostředků. Soud z tohoto konstatování žalobce ve shodě s žalovaným činí ten závěr, že žalobce tím sám přiznává své nedostatečné materiální předpoklady pro provozování burzy.

V této souvislosti je zcela nerozhodné, že společnost eCENTRE, a. s., je jediným dohodcem jmenovaným pro komodity, jichž se jí provozovaný systém týká. Žalobce sám přiznává, že pokud by byl pro tyto komodity jmenován další dohodce, žalobce by „přijal příslušná opatření, aby zamezil teoretické možnosti zvýhodnění dohodce eCENTRE, a. s.“ Tím tedy žalobce sám přiznává neúnosnost stavu, kdy je systém zpracování dat provozován dohodcem. Současně z toho vyplývá, že možnost jmenování nového dohodce je vázána na přijetí dalších opatření a nemůže být tedy za aktuálního stavu realizováno.

Za zcela nerozhodný pak soud považuje poukaz žalobce na to, že nezaznamenal žádný únik dat. Jak bylo opakovaně zdůrazňováno, burza musí být institucí zcela transparentní a důvěryhodnou a její fungování musí být organizováno tak, aby již preventivně bylo zabráněno takovým situacím, jako je např. únik ze systému automatizovaného zpracování dat. Pro projednávaný případ je tedy plně postačující fakt, že jde o situaci, která takovou možnost reálně umožňuje, aniž by zároveň muselo k popsané nežádoucí situaci nutně v minulosti dojít.

H) Pravidla obchodování s elektřinou a plynem

Žalobce k tomu v rozkladu uváděl, že burzovní komora přijala prováděcí předpis k pravidlům burzovních obchodů – elektřina, plyn, nafta hlasováním dne 28. 6. 2012. Schválení byl přítomen i burzovní komisař ministerstva a ten neměl k uvedeným pravidlům žádné výhrady. pokračování

10A 37/2014 23

Není pravda, že by společnost eCENTRE, a. s., ve stávající funkci garanta komodit omezovala rozhodování burzovní komory, tedy že by mohla povolit či zamítnout jmenování dalších dohodců. Garant komodit k dané otázce pouze vydává písemné stanovisko. To vyplývá z čl. 1 odst. 2 prováděcího předpisu a z čl. 13 odst. 2 pravidel členství. Z čl. 14 odst. 1 pravidel členství pak vyplývá, že o jmenování dohodce rozhoduje burzovní komora. Případné nejasnosti, které by snad mohly vyplývat z formulace jednotlivých norem žalobce je třeba řešit výkladem ve prospěch výše popsaného přístupu, tedy že garant komodity vydává stanovisko, ale rozhoduje přímo komora, která se může od stanoviska garanta odchýlit. Žalobce zdůraznil, že nikdy nedošlo a ani nemohlo dojít k rozhodování garantem. V tomto smyslu je žalobce připraven namítanou formulaci upravit.

Ministr k tomu v napadeném rozhodnutí uvedl, že zákon předpokládá, že každá burza bude mít schválena svá burzovní pravidla. Výtky prvoinstančního rozhodnutí k nelogičnosti, nejednoznačnosti a nesrozumitelnosti popisu obchodování na Komoditní burze Praha se nevztahují pouze k jednomu z dílčích dokumentů vytrženému z celkového kontextu ostatních burzovních dokumentů, což je z odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně patrné. Je to veškerá burzovní dokumentaci jako celek, která má transparentně popisovat funkční, logicky provázaný mechanismus, v rámci kterého jsou jednotlivé komodity obchodovány. Organizování burzovních obchodů je činností systematickou, komplexní, sestávající se z řady na sebe navazujících dílčích činností a odborně a procesně mimořádně náročnou, pro kterou musí být schválen celý komplex vnitřních pravidel zajišťujících, že veškerá tato činnost se bude konat v duchu zásad fair play a podle předem stanovených transparentních a vnitřně provázaných pravidel, která zajistí, že nikdo, kde se burzovních obchodů zúčastní, nebude neoprávněně zvýhodněn či naopak znevýhodněn, která zajistí rovný nediskriminační přístup burzy ke všem zúčastněným. Při organizování burzovních obchodů by neměla mít místa improvizace a svévole, ale vše by mělo probíhat podle stanovených pravidel, která by měla v jejich jednotlivosti i v jejich celku představovat základ pro veškeré postupy, které by se měly uskutečňovat výlučně právě podle těchto pravidel. Pokud sice burza má formálně schválena burzovní pravidla a další vnitřní předpisy, avšak taková pravidla neposkytují logický, úplný, vnitřně souladný a dostatečně srozumitelný rámec pro uzavírání burzovních obchodů, pak tato pravidla neplní svoji roli a nelze hovořit o tom, že by jimi byly naplněny zákonné požadavky na jejich existenci.

Konkrétním příkladem nelogičností a rozporů je právě napadeným rozhodnutím zmiňovaný institut tzv. garanta komodit. Ve svém rozkladu žalobce sice cituje vybrané pasáže burzovních pravidel, opomíjí ovšem citaci jiné pasáže, a to pravidel dohodců, kde se v čl. 2 odst. 1 písm. a) uvádí, že „dohodci jsou povinni zprostředkovávat burzovní obchody s těmi komoditami, které jim komora přidělila se souhlasem garanta komodit“, což je v příkrém rozporu s tvrzením, že garant komodit vydává pouze písemné stanovisko a z čehož vyplývá, že je zcela legitimní poukazovat na zjevné konsekvence týkající se omezení rozhodovacích pravomocí burzovní komory.

Ve vyjádření k podané žalobě k tomu žalovaný uvedl, že žalobce vytýkané pochybení nepřípustně bagatelizuje.

Posouzení námitky Městským soudem v Praze:

Soud tuto námitku shledává částečně důvodnou. Žalovaný sice žalobci vyčítá obecně fakt, že jeho burzovní předpisy trpí jakousi komplexní nelogičností, vnitřní rozporností a nesrozumitelností, uvádí však v tomto ohledu pouze jediné konkrétní ustanovení. Soud není oprávněn nahrazovat rozhodovací důvody uvedené správním orgánem důvody jinými, a proto mohl při přezkoumání této žalobní námitky vycházet pouze z žalovaným citovaného ustanovení pravidel dohodců. Nevhodnost formulace příslušného pravidla uznává i žalobce, pokračování

10A 37/2014 24

když uvedl, že jde o „opomenuté reziduum z fáze přípravy pravidel“. Soud má nicméně ve shodě s žalobcem za to, že z užití jedné chybné formulace ještě nelze činit závěr, že by burzovní předpisy žalobce jako celek byly nelogické, vnitřně rozporné či nesrozumitelné. Existence tohoto jednoho vadného ustanovení (jehož vadnost žalobce uznává) nemůže dle náhledu soudu znamenat závěr o porušení ust. §8a odst. 1 písm. a) zákona o komoditních burzách, tj. jinými slovy řečeno nemůže přivodit kvalifikaci žalobcovy organizace burzovních obchodů jako nikoli řádné.

I) Burzovní obchod jako veřejná zakázka

Žalobce k tomu v rozkladu uvedl, že obchod na komoditní burze se nevylučuje s postupem podle zákona o veřejných zakázkách a oba postupy se doplňují. K uzavření obchodu na burze dojde spárováním poptávky a nabídky na burze. Po uzavření obchodů je vydáno potvrzení (závěrkový list), který nahrazuje smlouvu mezi prodávajícím a kupujícím. Pro účely administrativní evidence smluvní strany následně uzavření obchodu potvrzují i podpisem smlouvy, neboť samotný závěrkový list nemůže obsahovat všechny podmínky uzavřené transakce. Po realizaci burzovního obchodu také k žádným obchodním jednáním či dokonce úpravám ceny či kvantity komodity nedochází. Podpis smluv je pouze administrativně evidenčním úkonem.

Ministr v žalobou napadeném rozhodnutí k tomu uvedl, že účelem pořádání burzovních obchodů a tím i regulace komoditních burz je řádné organizování obchodů střetáváním nabídky a poptávky po zboží na burze. Cílem je dostatečná transparentnost uzavřených obchodů s tím, že smlouvy jsou uzavírány za podmínek sjednaných na burze. Pokud tedy dochází k následnému nahrazování závěrkového listu bilaterálními kupními smlouvami, je nutné takový postup označit za rozporný se zákonem o komoditních burzách. Tato situace odporuje výše uvedenému účelu a smyslu uzavírání burzovních obchodů, jejichž jediným přínosem by poté bylo zprostředkování kontaktu mezi odběratelem a dodavatelem.

Z § 24 odst. 1 písm. b) zákona o komoditních burzách vyplývá, že na základě statutu přijatá burzovní pravidla musí stanovit také způsoby zúčtování burzovního obchodu, a tedy i proces vypořádání takového obchodu. Burzovní pravidla musí upravovat „celý život“ burzovního obchodu od jeho uzavření po jeho vypořádání. Burzovní obchod je tak uzavírán specifickým kontraktačním procesem, který probíhá výlučně prostřednictvím burzovních institutů specifikovaných zákonem o komoditních burzách a vnitřními pravidly burzy. S touto zásadou je pak zcela neslučitelná praxe novace sjednaného burzovního obchodu. Všechny burzovní obchody musí být uzavírány stejným postupem a je vyloučeno, aby odběrateli byla dána možnost výběru mezi nabídkami na základě individuálních kritérií a preferencí. Pokud průběh otevírání burzovních obchodů postrádá tento objektivizační prvek, je celý proces nutno označit jako jednání, jehož účelem je obcházet právní úpravu zákona o komoditních burzách a tedy i veřejných zakázek. Závěrkový list musí obsahovat všechny podmínky burzovních obchodů, resp. všechny podmínky musí být určeny burzovními pravidly a konkretizovány příslušným závěrkovým listem. Celý proces uzavírání obchodů s elektřinou a plynem prostřednictvím Komoditní burzy Praha ukazuje na naprosté nepochopení samotných principů burzovního obchodu.

Ve vyjádření k žalobě pak žalovaný uvedl, že žalobce sám potvrzuje, že docházelo k následnému nahrazování závěrkového listu dle § 30 odst. 1 písm. c) zákona o komoditních burzách bilaterální kupní smlouvou, tedy ke změně obsahu sjednaného obchodu. Nelze poukazovat na případné porušení pravidel dohodcem, jak činí žalobce, neboť situace, kdy cena dosažená na burze je pouze východiskem pro další smluvní ujednání znamená, že burza neorganizuje řádně a průběžně burzovní obchody v rozsahu uděleného povolení podle § 8a pokračování

10A 37/2014 25

odst. 1 písm. a) zákona o komoditních burzách. Dopadem tohoto postupu je skutečnost, že obchody uzavírané na Komoditní burze Praha nejsou burzovní obchody ve smyslu zákona o komoditních burzách.

Posouzení námitky Městským soudem v Praze

Žalobce se mýlí, pokud se domnívá, že mu nikterak nepřísluší ingerovat do vztahů založených na základě burzovního obchodu. Podle § 24 písm. b) jsou osoby oprávněné k burzovním obchodům povinny přistoupit ke způsobu zúčtování burzovního obchodu určenému statutem. Žalobce je přitom podle § 8a odst. 1 písm. c) zákona o komoditních burzách povinen průběžně kontrolovat i dodržování této povinnosti. Žalobce je tak nejen oprávněn, ale dokonce povinen kontrolovat i způsob zúčtování burzovního obchodu.

Jak správně uvádí žalovaný, obchodování na burze se musí dít naprosto transparentním způsobem a musí existovat záruka, že obchody zde uzavírané se budou odehrávat za „skutečné tržní ceny“, tedy za ceny skutečně odpovídající nabídce a poptávce na trhu. Následná novace těchto obchodů co do ceny či kvality komodit je tedy v naprostém rozporu s těmito principy. Ostatně právě z tohoto důvodu existují ve vztahu k veřejným zakázkám pro burzovní obchody určité úlevy, neboť se vychází právě z předpokladu, že obchod uzavřený na komoditní burze nemůže být uzavřen „za přemrštěnou cenu“.

Žalobce je tak povinen v souladu s § 24 písm. b) zákona o komoditních burzách nastavit pravidla zúčtování tak, aby osoby obchodující na burze nemohly tímto způsobem postupovat a aby uzavřené obchody byly bez dalších dodatků skutečně realizovány podle podmínek dosažených právě na burze. Plnění této povinnosti ze strany osob oprávněných k burzovním obchodům je pak žalobce povinen kontrolovat a je tedy nejen oprávněn, ale i povinen nastavit tato pravidla tak, aby plnění těchto povinností mohl kontrolovat. Žalobce se tedy mýlí, pokud se domnívá, že následná novace burzovních obchodů dvojstranným jednáním není jeho věcí a jde případně jen o porušení zákona ze strany osob na burze obchodujících.

Jedním z funkcí burzy má být mimo jiné to, aby vůči veřejnosti vysílala signál o tom, jaké je skutečná tržní cena komodit, které se na ní obchodují. Pokud burza navenek deklaruje, že obchody jsou uzavírány za jinou cenu, než za niž se obchod ve skutečnosti uskuteční, pak burza selhává v jedné ze svých nejzákladnějších funkcí a ztrácí právo nadále fungovat jako burza.

J) Závěr

Ze všech shora uvedených důvodů vyplývá, že je správný závěr žalovaného, podle něhož žalobce sice průběžně organizuje burzovní obchody v rozsahu uděleného povolení, avšak způsobem, který nelze označit jako řádný, přičemž tento stav trval po dobu více než 12 měsíců před zahájením správného řízení. Jde přitom o nedostatky zcela zásadní, které zpochybňují důvěryhodnost žalobce jako komoditní burzy vůbec a skutečně zavdávají důvod k pochybnostem, zda skutečným účelem alespoň podstatné části obchodů uzavíraných na Komoditní burze Praha není za pomoci institutu obchodování na komoditní burze obcházet jiné právní předpisy, např. zákon o veřejných zakázkách. Soud tak shledal, že podmínky pro odnětí státního povolení k provozování komoditní burzy žalobci byly splněny.

Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. pokračování

10A 37/2014 26

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 25. června 2014

JUDr. Ing. Viera Horčicová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru