Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 288/2011 - 14Usnesení MSPH ze dne 26.09.2011

Prejudikatura

2 Aps 2/2004


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 10A 288/2011 - 14-15

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: Ing. F.D., zast. JUDr. Václavem Vlkem, advokátem, se sídlem Sokolovská 22, Praha 8, proti žalovanému: Městské státní zastupitelství v Praze, se sídlem nám. 14. října 2188/9, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2011 čj. KZT 746/2010-135 a o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá toho, aby soud zrušil rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze č.j. KZT 746/2010-135 ze dne 4.7. 2011, nebo pro případ, že by soud dospěl k závěru o nepřípustnosti správní žaloby proti tomuto rozhodnutí, navrhuje, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen rozhodnout v plném rozsahu o žádosti žalobce o přezkoumání postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 10.5. 2011 včetně doplnění ze dne 30.5. 2011.

Žalobce v žalobě uvádí, že dne 9.5. 2011 požádal žalovaného o přezkoumání postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ve věcech sp.zn. 2 ZT 60/2010, 1 ZN 836/2010 a ZN 842/2010 postupem podle ustanovení § 157a trestního řádu. Svou žádost žalobce k výzvě žalovaného doplnil podáním ze dne 30.5. 2011. V žádosti mimo jiné uvedl, že se nachází ve velmi obtížné situaci, neboť je po řadu let konfrontován s opakovanými trestními oznámeními, která nevedla k uznání viny pro jakýkoli trestný čin a zpravidla ani ke sdělení obvinění, jsou však vždy po dlouhou dobu prověřována, přičemž v rámci tohoto prověřování jsou policejními orgány fakticky zkoumány i skutečností, které s podaným trestním oznámením nesouvisí, je zasahováno do jeho soukromí a negativně ovlivňována činnost jím řízeného Nejvyššího kontrolního úřadu. Dále žalobce uvádí, že v rozhodnutí ze dne 4.7. 2011 č.j. KZT 746/2010-135 žalovaný popsal průběh řízení vedeného Obvodním státním zastupitelství pro Prahu 7 pod sp.zn. 2 ZT 60/2010, u něhož konstatoval, že ve věci je již vedeno řízení před soudem a žádosti o nahlédnutí do spisu tedy již nebylo možno vyhovět. Dále uvedl, že výše uvedenému trestnímu stíhání předcházelo trestní řízení vedené pro podezření ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku, aniž by uvedl spisovou značku, pod níž byla věc Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 7 dozorována. Ohledně věcí dozorované Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 7 pod sp.zn. ZN 842/2010 žalovaný uvedl, že postupu tohoto státního zastupitelství nelze nic podstatného vytknout, neboť práva uvedená v ustanovení § 65 trestního řádu včetně práva nahlížet do spisu přísluší obviněnému výlučně až od okamžiku zahájení jeho trestního stíhání.

Žalobce je ohledně přípustnosti podané žaloby přesvědčen, že je dána pravomoc soudů k přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Podle jeho názoru se jedná o správní řízení a správní rozhodnutí sui generis, přičemž z trestního řádu, předpisů upravujících činnost státních zastupitelstvích, ani z jiných právních předpisů nelze dovodit odchylný režim přezkumu a rovněž se nejedná o případ výluky dle ust. § 70 s.ř.s. Protože proti rozhodnutí státního zastupitelství neexistuje žádný řádný opravný prostředek, je žaloba přípustná a s ohledem na sídlo žalovaného je příslušný k rozhodnutí o ní Městský soud v Praze.

Žalobce spatřuje nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí především v tom, že se žalovaný nevyrovnal v odůvodnění ani formálně s celou žádostí o přezkoumání postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7, což se zejména týká věci dozorované pod značkou 1 ZN 836/2010, která v rozhodnutí vůbec není zmíněna. U ostatních dvou věcí pak je odůvodnění ryze formální.

Žalobce nedohledal v aktuální judikatuře způsob, kterým by bylo možno přiznat ochranu jeho subjektivním právům na nahlédnutí do trestního spisu, v němž nevystupoval jako poškozený, obviněný nebo jinak zúčastněný na řízení, přičemž se domnívá, že se jedná o správní rozhodnutí sui generis a proto jej touto žalobou napadá. Pokud by soud dospěl k závěru, že se nejedná o správní rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s., žádá žalobce soud, aby postupoval podle ustanovení dílu druhého příslušné hlavy s.ř.s. a uložil žalovanému povinnost ve věci rozhodnout, neboť je zjevné, že nebylo rozhodnuto v rozsahu celé žádosti a žalovaný se vůbec nezabýval jednou ze tří věcí uvedených v podnětu, námitkou nedostatku odůvodnění v rozhodnutích zúčastněné osoby ani námitkou nedodržení přiměřených lhůt a následky těchto skutečností.

Z textu samotné žaloby je zřejmé, že se nejedná o žalobu, která by mohla být projednána ve správním soudnictví. Ve správním soudnictví je totiž nezbytnou podmínkou řízení to, aby žaloba směřovala proti správnímu orgánu ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Z žaloby žalobce v daném případě vyplývá, že nesouhlasí s postupem Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 při prošetřování žalobcových podnětů a oznámení souvisejících s postupy státního zastupitelství a policejních orgánů v trestním řízení vedeném proti žalobci, příp. při prošetřování trestních oznámení na žalobce. Městské státní zastupitelství v Praze (a stejně tak Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 7) tak v této věci nevystupuje jako správní orgán, ale jako orgán činný v trestním řízení.

Podle § 2 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), poskytují soudy ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.

Podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. se za správní orgán považuje orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy.

V projednávané věci dospěl soud k závěru, že není splněna jedna z podmínek řízení, přitom se jedná o nedostatek neodstranitelný. Nedostatek podmínky řízení soud spatřuje v tom, že žalobce vůbec netvrdí, že do jeho práv bylo zasaženo v důsledku chybného postupu (příp. nečinnosti) správního orgánu, když pojem správního orgánu je nutno vykládat v souladu s ust. § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Klíčovým ustanovením pro určení věcí spadajících do pravomoci soudů ve správním soudnictví je § 2 s. ř. s. Správní soudnictví je koncipováno jako soudnictví veřejného práva a soudy v něm poskytují ochranu jen ve věcech subjektivních oprávnění a povinností veřejnoprávního charakteru a rozhodují v dalších věcech veřejného práva, v nich však jen tehdy, jestliže s. ř. s. takovou ochranu výslovně a konkrétně zakládá. Žalobu ve správním soudnictví proti rozhodnutí správního orgánu či na ochranu před nečinností nebo nezákonným zásahem správního orgánu lze podat jen tam, kde podle předpisů hmotného práva správního je založena pravomoc správního orgánu rozhodovat ve věcech veřejnoprávních. Z ustanovení § 1 odst. 1 trestního řádu vyplývá účel trestního řádu, kterým je upravení postupu orgánů činných v trestním řízení. Proto se žalobce musí v trestněprávní rovině v souladu s ustanoveními trestního řádu domáhat ochrany nebo přezkoumání postupu orgánu činného v trestním řízení u příslušného orgánu činného v trestním řízení. Soud ve správním soudnictví tuto pravomoc nemá, a proto mu nepřísluší předmětné „úkony“ žalovaného, resp. jeho úřední postup (popřípadě nečinnost) přezkoumávat a jejich zákonnost posuzovat. K tomu je naopak oprávněn orgán činný v trestním řízení ve smyslu ustanovení trestního řádu, u něhož se žalobce může domáhat ochrany a nápravy postupem v souladu s tímto předpisem, který mu tuto ochranu přiznává.

V posuzovaném případě není dána pravomoc správních orgánů, jejichž postup by měly soudy ve správním soudnictví z hlediska zákonnosti přezkoumávat, ale jde o pravomoc orgánů činných v trestním řízení. Pokud by soud ve správním soudnictví zkoumal na podkladě předmětné žaloby postup orgánu činného v trestním řízení, došlo by k porušení základních principů a zásad trestního řízení vyplývajících z trestního řádu a k nepřípustnému zásahu do působnosti státního zastupitelství (dle zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.) Pravomoc správních soudů rozhodnout ve věci nemůže založit ani skutečnost, že žalobcem uplatněné prostředky vyplývající z trestního řádu a zákona o státním zastupitelství nevedly v této věci (dle jeho mínění) k nápravě. (Viz k tomu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2003, čj. 29 Ca 163/2003–39 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, čj. 2 Aps 2/2004-69 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. NSS 623/2005).

S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud podanou žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.

Výrok o nákladech řízení soud opřel o ust. § 60 odst. 3 s. ř. s. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po
doručení tohoto usnesení. Kasační stížnost se podává u Městského
soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.
Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 26. září 2011

Mgr. Jana Brothánková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru