Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 268/2010 - 49Rozsudek MSPH ze dne 07.04.2011

Prejudikatura

2 As 34/2006 - 73

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 As 82/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10 A 268/2010-49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: CET 21 spol. s r. o., se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, IČ 45800456, zast. JUDr. Vladimírem Kroupou, advokátem, se sídlem Zavadilova 1925/15, Praha 6, proti žalovanému: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2010 čj. LOJ/2930/2010, sp. zn. 2008/865/HOL/CET

takto:

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 24. 8. 2010 sp. zn. 2008/865/HOL/CET čj. LOJ/2930/2010 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.760,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Vladimíra Kroupy, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým byla žalobci uložena

- pokuta ve výši 50.000,- Kč pro porušení § 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o vysílání), neboť označením sponzora Persil, produkt Sensitive (mutace 1), které obsahovalo reklamní prvky, zejména ve formě příběhu navozujícím v divákovi pocit kvality výrobku (např. bílé oblečení, bílé vybavení domácnosti atd.), celkového podbízivého charakteru a důrazem na účinky atraktivní pro diváka jako např. „silný“ a „citlivý“, odvysílaném dne 17. 1. 2008 od 20:11:53 hod na programu Nova

- pokuta ve výši 50.000,- Kč pro porušení § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o vysílání), neboť označením sponzora Persil, produkt Sensitive (mutace 2), které obsahovalo reklamní prvky, zejména ve formě příběhu navozujícím v divákovi pocit kvality výrobku (např. bílé oblečení, bílé vybavení domácnosti atd.), celkového podbízivého charakteru a důrazem na účinky atraktivní pro diváka jako např. „silný“ a „citlivý“, odvysílaném dne 17. 1. 2008 od 20:29:26 hod na programu Nova

- pokuta ve výši 50.000,- Kč pro porušení § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o vysílání), neboť označením sponzora Persil, produkt Sensitive (mutace 3), které obsahovalo reklamní prvky, zejména ve formě příběhu navozujícím v divákovi pocit kvality výrobku (např. bílé oblečení, bílé vybavení domácnosti atd.), celkového podbízivého charakteru a důrazem na účinky atraktivní pro diváka jako např. „silný“ a „citlivý“, odvysílaném dne 17. 1. 2008 od 20:35:04 hod na programu Nova

- pokuta ve výši 50.000,- Kč pro porušení § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o vysílání), neboť označením sponzora Persil, produkt Sensitive (mutace 4), které obsahovalo reklamní prvky, zejména ve formě příběhu navozujícím v divákovi pocit kvality výrobku (např. bílé oblečení, bílé vybavení domácnosti atd.), celkového podbízivého charakteru a důrazem na účinky atraktivní pro diváka jako např. „silný“ a „citlivý“, odvysílaném dne 17. 1. 2008 od 21:18:25 hod na programu Nova

- pokuta ve výši 50.000,- Kč pro porušení § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o vysílání), neboť označením sponzora Persil, produkt Sensitive (mutace 5), které obsahovalo reklamní prvky, zejména ve formě příběhu navozujícím v divákovi pocit kvality výrobku (např. bílé oblečení, bílé vybavení domácnosti atd.), celkového podbízivého charakteru a důrazem na účinky atraktivní pro diváka jako např. „silný“ a „citlivý“, odvysílaném dne 31. 1. 2008 od 20:27:38 hod na programu Nova

čímž porušil povinnost zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově obrazově oddělené od ostatních částí programu.

Dále byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč.

Žalobce namítá, že byl zkrácen na svých právech v důsledku nezákonnosti i vad řízení. K tomu uvedl následující.

V první námitce žalobce tvrdil, že uplynula prekluzívní lhůta uvedená v § 61 odst. 1 zákona.

V druhé žalobní námitce žalobce namítal, že rozhodnutí trpí vadou, protože obsahuje vadný výrok. Ve výroku je uvedeno, že pokuty jsou uděleny za porušení povinnosti dle § 48 odst. 4 písm. a) zákona, jehož se měl žalobce dopustit odvysíláním označení sponzora v mutacích a v časech ve výroku uvedených, ale z výroku nevyplývá, zda porušení povinnosti dosáhlo té intenzity, že došlo ke spáchání správního deliktu a jaký správní delikt šlo a podle jakého ustanovení mu byla uložena pokuta.

Ve třetí žalobní námitce žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které žalobce spatřoval v nedostatku důvodů rozhodnutí, žalobce v této námitce na straně jedné nesouhlasil se způsobem vyhodnocení obsahu sponzorských vzkazů, přičemž v této námitce žalobce zároveň namítal, že toto hodnocení je nesrozumitelné.

Ve čtvrté žalobní námitce žalobce poukazoval na překročení mezí správního uvážení při ukládání pokuty. V rámci této námitky dále uvedl, že sice v roce 2004 obdržel upozornění na porušení zákona, avšak s poukazem na nesplnění podmínek dle § 2 písm. x) zákona namítal, že k opětovnému porušení povinností u něho nedošlo, a dále poukazoval i na posun v judikatuře a hodnocení otázek ohledně porušování daných povinností v průběhu od roku 2004.

Rada ve vyjádření k podané žalobě uvedla, že se žalobními námitkami nesouhlasí. Odkázala přitom na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a předchozí rozsudky soudu v této věci. Navrhla proto, aby byla žaloba zamítnuta.

Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Ze správního spisu vyplývají následující skutečnosti:

Ze správního spisu bylo zjištěno, že Rada na základě analýzy ze dne 13.3.2008 svým opatřením ze dne 26. 3. 2008 zahájila řízení pro možné porušení § 48 odst. 4 písm. a) zákona, dne 17.4.2008 bylo oznámení o zahájení řízení doručeno žalobci.

Správní spis dále obsahuje vyjádření žalobce ze dne 7.5.2008, ve kterém navrhl zastavení správního řízení. Ve vyjádření učinil nesporným, že v příslušných dnech a v příslušných hodinách byl odvysílán sponzorský vzkaz sponzora Henkel, produkt Persil, Sensitive. Zdůraznil, že celkový charakter spotu nemá vybízející charakter s tím, aby přesvědčil diváka o koupi výrobků společnosti Henkel, která je výrobcem pracích prášků a gelů Persil. Poukázal na obsah spotu, zejména na to, že obsahuje označení sponzora pořadu Henkel, dále na to, že spot obsahuje ochrannou známku sponzora č. 454897, která zní: „Persil Sensitive – silný proti skvrnám, citlivý k pokožce“ a která byla přihlášena u Úřadu průmyslového vlastnictví dne 21.12.2007, dokonce jako slovní. Žalobce dále uvedl, že sice uznává, že obsah spotu není vysloveně sattický, ale nemá takovou míru dynamičnosti, aby ve spojení s jeho obsahem mohlo jít o reklamu podle § 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb. Spot nevybízí ke spotřebě produktu, neobsahuje žádné odstraňování skvrn, praní prádla, vyprání prádla či jakoukoli jinou nepřípustnou výzvu spojenou se spotřebou pracího prášku nebo gelu Persil. Užitné vlastnosti výrobku nejsou nijak zdůrazňovány, není uvedeno složení prášku, gelu, jaké má účinky oproti jiným produktům. Žalobce uzavřel, že v případě předmětných spotů se nejedná o reklamu, neboť nesplňuje všechny znaky reklamy, a zdůraznil, že předmětné sponzorské vzkazy jsou zřetelně zvukově a taktéž obrazově odděleny od pořadu Ordinace v růžové zahradě.

Rozhodnutím ze dne 4.6.2008, sp.zn. 2008/865/HOL/CET, č.j. sot/5153/08, byla žalobci uložena podle § 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. pokuta za porušení ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) uvedeného zákona, kterého se žalobce dopustil odvysíláním označení sponzora Persil, produkt Sensitive, v mutacích 1 až 5 dne 17.1.2008 od 20:11:53 hodin, od 20:29:26 hodin, od 20:35:04 hodin, od 21:18:25 hodin a dne 31.1.2008 od 20:27:38 hodin na programu Nova, a to ve výši 50.000,- Kč za každou z odvysílaných mutací.

Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 5.2.2009 rozhodnutí ze dne 4.6.2008 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Soud v odůvodnění jeho rozhodnutí dospěl k závěru, že závěr žalované, spočívající v tom, že jde o reklamu, je dostatečný a námitku ohledně závěru, zda se nejedná o reklamu, shledal nedůvodnou. Rovněž soud neshledal důvodnou námitku ohledně neexistence předchozího upozornění na porušení dané povinnosti. Jako důvodnou soud shledal tu část námitky, v níž žalobce poukazoval na to, že Rada se při stanovení výše pokuty nedostatečně vypořádala s kritériem povahy vysílaného programu. Pokud se jedná o kritérium závažnosti věci, Rada v odůvodnění původního rozhodnutí uvedla, že přihlédla i k tomu, že žalobce si odvysíláním neoddělené reklamy neoprávněně navýšil reklamní limit, který mu je stanoven ze zákona, soud dospěl k závěru, že takové odůvodnění je nedostatečné. Takový závěr totiž žalovaná učinila, aniž by bylo patrno, že v době odvysílání předmětných spotů byl limit řádně vysílaných reklam tak naplněn, že tyto spoty by znamenaly jeho překročení. Z tohoto pohledu se potom odůvodnění a úvahy o výši uložené pokuty v posuzovaném případě jevily soudu jako nepodložené obsahem správního spisu.

Proti tomuto rozhodnutí Městského soudu v Praze byla podána kasační stížnost, o níž bylo (zamítavě) rozhodnuto Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 31.7.2009.

Následně dne 25. 8. 2009 vydala Rada rozhodnutí čj. sot/5876/09, jímž opětovně žalobci uložila pět pokut za spáchané správní delikty. K žalobě žalobce bylo toto rozhodnutí zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2010 čj. 10 Ca 353/2009-66 pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesprávně formulovaném výroku.

Po právní moci tohoto rozsudku Rada dne 24. 8. 2010 provedla důkaz shlédnutím obrazově-zvukového záznamu předmětných sponzorských vzkazů a téhož dne pak vydala žalobu napadené rozhodnutí, jímž rozhodla tak, jak již bylo uvedeno shora.

Při ústním jednání před soudem dne 7. 4. 2011 žalobce setrval na podané žalobě, zdůraznil především námitku, že nebyl na porušení zákona v tomto případě předem upozorněn. K tomu uvedl, že upozornění, na něž se Rada odvolává v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vycházela z jiného výkladu předmětných ustanovení zákona o vysílání a dále pak s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 13/2010 uvedl, že upozornění se mělo týkat právě konkrétního sponzorského vzkazu (následně posouzeného jako reklama) a nepostačuje tedy obecné upozornění na konkrétní skutkovou podstatu zákona.

Městský soud v Praze věc posoudil takto:

Soud v prvé řadě předesílá, že žalovaný byl při svém rozhodování vázán právním názorem soudu vysloveným v předcházejících zrušujících rozsudcích (sp. zn. 6 Ca 333/2008 a 10 Ca 353/2009). Soudu proto nyní přísluší přezkoumat pouze to, zda žalovaný při svém novém rozhodnutí ve věci tento závazný právní názor respektoval.

Městský soudu v Praze se nejprve zabýval námitkou, že uplynula prekluzívní lhůta pro uložení pokuty. Dospěl přitom k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno ještě před uplynutím této lhůty a vycházel z následující úvahy:

Za počátek lhůty vzal Městský soud v Praze den 13. 3. 2008, kdy byla zpracována analýza, na jejímž základě bylo řízení zahájeno. Lhůta pro uložení pokuty tedy započala běžet dnem 14. 3. 2008 a běžela až do 12. 10. 2008, neboť dne 13. 10. 2008 byla soudu doručena prvá žaloba projednaná pod sp. zn. 6 Ca 333/2008 a tento den tak již lhůta neběžela. Dne 6. 3. 2009 nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze, běh lhůty tak byl dne 7. 3. 2009 obnoven a následně zastaven dnem 19. 3. 2009, kdy byla soudu doručena kasační stížnost Rady proti tomuto rozsudku. Běh lhůty byl následně obnoven poté, co 18. 8. 2009 nabyl právní moci rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž byla kasační stížnost zamítnuta. Lhůta pak běžela až do dne 25. 10. 2009, neboť následující den byla soudu doručena druhá žaloba v této věci projednaná pod sp. zn. 10 Ca 353/2009. Rozsudek v této věci nabyl právní moci dne 14. 7. 2010. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 24. 8. 2010 a téhož dne nabylo právní moci.

Běh lhůty tak byl následující:

od 14. 3. 2008 do 12. 10. 2008 213 dnů

od 7. 3. 2009 do 18. 3. 2009 12 dní

od 19. 8. 2009 do 25. 10. 2009 68 dní

od 15. 7. 2010 do 24. 8. 2010 72 dní

Celkem
365 dní

Dle názoru soudu tak rozhodnutí napadené žalobou bylo vydáno a nabylo právní moci ještě ve lhůtě stanovené zákonem.

Druhou žalobní námitku vztahující se k chybné formulaci výroku žalobou napadeného rozhodnutí soud shledal důvodnou. Narozdíl od předcházejících dvou (soudem zrušených) rozhodnutí Rady v žalobou napadeném rozhodnutí již je ve výroku rozsudku skutek, za jehož spáchání je ukládána pokuta a v němž je spatřován správní delikt, popsán tak, že i z výroku rozhodnutí je zřejmé, v jakých konkrétních prvcích Rada spatřuje protiprávnost jednání žalobce. V tomto ohledu žalovaná odstranila vadu vytýkanou předchozím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2010 čj. 10 Ca 353/2009-66.

Soud nicméně shledal v nyní přezkoumávaném rozhodnutí vadu výroku, kterou předcházející dvě rozhodnutí Rady v této věci netrpěla (a kterou nyní žalobce v žalobě namítá).

Podle § 68 odst. 2 správního řádu ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1.

V daném případě soud shledal, že žalobou napadené rozhodnutí neobsahuje specifikaci právního ustanovení, podle něhož bylo rozhodováno. Rada totiž ve výroku rozhodnutí (kromě ustanovení kompetenčních a obecných ustanovení správního řádu) odkazuje toliko na ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání. Podle tohoto ustanovení provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. Jedná se tedy o ustanovení, které ukládá provozovateli vysílání určitou povinnost, za jejíž porušení mu je žalobou napadeným rozhodnutím ukládána pokuta, nejedná se však o ustanovení, podle něhož bylo ve věci rozhodováno. Takovým ustanovením musí být ustanovení, které zmocňuje Radu k tomu, aby za určité konkrétně specifikované jednání uložila provozovateli vysílání pokutu za správní delikt. Tímto ustanovením by tak v daném případě mohlo být ust. § 60 odst. 1 písm. l) zákona o vysílání (jehož se Rada dovolávala ve výroku obou předcházejících rozhodnutí v této věci).

Je tedy zřejmé, že výrok žalobou napadeného rozhodnutí neobsahuje jednu z nejzákladnějších obligatorních náležitostí. Žalobní námitka v tomto směru je tak důvodná a soudu nezbylo než z tohoto důvodu žalobou napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

Pokud jde o další žalobní námitky, jedná se o námitky obsahově prakticky totožné s námitkami uplatněnými v obou předchozích žalobách. Soud proto v tomto ohledu odkazuje na svůj rozsudek ze dne 5. 2. 2009 čj. 6 Ca 333/2008-46, kde se těmito žalobními námitkami zabýval. Na závěrech, k nimž soud dospěl při projednávání žaloby proti prvnímu rozhodnutí Rady v této věci, soud i nadále trvá a nevidí důvod, pro nějž by se měl od těchto důvodů nyní odchýlit.

Pokud jde o námitku žalobce akcentovanou u ústního jednání před soudem týkající se absence upozornění dle § 59 odst. 1 zákona o vysílání, také tuto námitku soud ani nadále nepovažuje za důvodnou. Zdejšímu soudu je znám právní názor, který Nejvyšší správní soudu vyjádřil v rozsudku ze dne 10. 11. 2010 čj. 3 As 12/2010-68, podle něhož je třeba v případě sponzorských vzkazů posouzených jako reklama třeba, aby bylo provozovateli vydáno upozornění dle § 59 odst. 1 zákona o vysílání v případě každého jednotlivého spotu. Tento názor byl nicméně zpochybněn usnesením NSS ze dne 17. 3. 2011 čj. 6 As 26/2010-66, jímž byla tato právní otázka předložena k rozhodnutí rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu. Městský soud v Praze nepovažoval za vhodné ani nutné vyčkávat s rozhodnutím v této právní věci do vyřešení této právní otázky rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu. Jednak není posouzení této právní otázky pro rozhodnutí v této věci stěžejní s ohledem na shora popsanou vadu výroku žalobou napadeného rozhodnutí, jednak je v této věci soud ze zákona vázán povinností vydat rozhodnutí ve stanovené lhůtě od podání žaloby. Za této situace Městský soud v Praze žalobu projednal a při řešení této otázky vycházel z právního názoru 6. senátu Nejvyššího správního soudu vyjádřeného ve shora citovaném usnesení, s nímž se ztotožňuje a na které pro stručnost odkazuje.

Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Právním názorem, který soud vyslovil v tomto rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

Žalobce měl se svojí žalobou úspěch a náleží mu proto náhrada důvodně vynaložených a prokázaných nákladů řízení podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Tyto náklady spočívají v nákladech souvisejících se zastoupením advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů za 2 úkony právní služby po 2100 Kč (za převzetí věci a ústní jednání před soudem), a 2 režijní paušály po 300 Kč. Celkem tedy činí náklady na právní zastoupení 4.800.- Kč. K tomu se připočítává daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, jíž je žalobcův advokát plátcem, ve výši 960 Kč. Další náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7.760 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek

uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 7. dubna 2011

Mgr. Jana Brothánková v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru