Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 25/2010 - 49Rozsudek MSPH ze dne 21.07.2010


přidejte vlastní popisek


10 A 25/2010-49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Pavla Horňáka v právní věci žalobce: v právní věci žalobce: G. G., nar. X, st. přísl. Rusko, adresa pro doručování X, proti žalovanému: Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha, Křižíkova 12, Praha 8, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2010 čj. CPPH-23219/ČJ-2010-004003

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým byl podle § 129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změněn některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců), zajištěn za účelem jeho předání podle mezinárodní dohody mezi Evropským společenstvím a Ruskou federací o předávání a zpětném přebírání osob.

Žalobce v žalobě namítá, že napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno a vzhledem k tomu je nepřezkoumatelné. Poukazuje na to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno poté, co první rozhodnutí o zajištění Městský soud v Praze zrušil. Žalovaný však nerespektoval ust. § 127 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, podle něhož musí být zajištění bez zbytečného odkladu ukončeno, rozhodne-li soud ve správním soudnictví o zrušení rozhodnutí o zajištění cizince. Vrátí-li soud v takovém případě žalovanému v souladu s ust. § 78 odst. 4 pokračování

10 A 25/2010 2

s. ř. s. věc k dalšímu řízení, musí se toto „řízení“ omezit na ukončení zajištění. Ačkoli soud rozsudkem rozhodnutí správního orgánu pouze zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, nemohl správní orgán výkon rozsudku, tj. propuštění stěžovatele, odkládat do doby, než v obnoveném řízení vydá nové rozhodnutí. Rozhodnutí o zajištění je totiž právním základem pro zajištění cizince a není-li ho, pak není ani právního důvodu k zajištění.

Žalobce uvádí, že žalobou napadeným rozhodnutím je zbaven osobní svobody a tím spíše je nutno trvat na formální správnosti takového rozhodnutí a řádném obsahu, tj. zdůvodnění zásahu do osobní svobody. Předmětnému rozhodnutí však řádný obsah chybí.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že postupoval v intencích závazného právního názoru soudu, který byl vysloven v předchozím rozsudku, podle něhož předchozí rozhodnutí neobsahovalo žádné údaje ohledně mezinárodní smlouvy nebo přímo použitelného předpisu Evropských společenství, podle kterého by měl být žalobce předán. Poukázal pak na to, že žalobce byl předán dne 12. 3. 2010 orgánům Ruské federace, a proto se jeví žalovanému další řízení v této věci jako bezpředmětné.

Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. O věci přitom rozhodl bez jednání, neboť s tím oba účastníci řízení souhlasili, resp. nevyslovili ve stanovené lhůtě nesouhlas. Ze správního spisu vyplývají následující skutečnosti: Žalobce byl zadržen dne 4. 11. 2009 hlídkou cizinecké policie, neboť nemohl prokázat svoji totožnost. Následnou lustrací byla totožnost žalobce zjištěna s tím, že v ČR pobýval v rozporu s uloženým soudním vyhoštěním. Na základě toho bylo se žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění.

Ve svém vyjádření potvrdil, že do ČR přicestoval přibližně před 4 lety. Na dotaz, proč po skončení platnosti víza z ČR nevycestoval, odpověděl, že „nechtěl z ČR nikdy vycestovat.“ Ze správního spisu dále vyplývá, že žalobci bylo uloženo správní vyhoštění rozhodnutím ze dne 21. 3. 2005 na dobu do 21. 3. 2008, a dále je ve spise založen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 44 T 55/2006 ze dne 30. 3. 2006, kterým byl žalobci za pokus trestného činu krádeže uložen trest vyhoštění na dobu od 30. 5. 2006 do 30. 5. 2009. Rozhodnutím ze dne 4. 11. 2009 byl žalobce podle § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců zajištěn za „účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy“. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2010 čj. 6 Ca 352/2009-21, jímž bylo rozhodnutí o zajištění žalobce zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 21. 1. 2010. Důvodem zrušujícího výroku předchozího rozsudku Městského soudu v Praze byla skutečnost, že v předchozím rozhodnutí o zajištění žalobce nebyla konkrétně uvedena mezinárodní dohoda, k jejíž realizaci byl žalobce zajištěn. Dne 20. 1. 2010 vydal žalovaný na základě tohoto rozsudku nové rozhodnutí, jímž žalobce podle § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců zajistil „za účelem jeho předání podle mezinárodní dohody mezi Evropským společenstvím a Ruskou federací o předávání a pokračování

10 A 25/2010 3

zpětném přebírání osob“. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný shrnul skutečnosti již citované shora a uvedl, že žalobce pobývá na území ČR neoprávněně od 28. 4. 2008. Svým jednáním dává najevo neúctu k veřejnému pořádku České republiky a neochotu respektovat pravidla a morální hodnoty, ke kterým je vystaven.

Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 21. 1. 2010 a téhož dne nabylo právní moci.

Městský soud v Praze věc posoudil takto: Žalobce v žalobě namítal jednak nedostatečné odůvodnění rozhodnutí a jednak to, že žalovaný nemohl po zrušení jeho předchozího rozhodnutí vydat nové rozhodnutí o zajištění, ale měl žalobce bezodkladně propustit. Pokud jde o první žalobní námitku, soud ji neshledává důvodnou.

Podle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění nebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto, je-li nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit anebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména je-li zjištěno, že cizinec a) se dopustil jednání uvedeného v § 119 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) bodu 6 anebo 7,

b) je evidován v evidenci nežádoucích osob (§ 154), nebo c) je nežádoucí osobou zařazenou do informačního systému smluvních států.

Podle § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy nebo přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství; policie na dobu nezbytně nutnou zajistí i prováženého cizince v případě, že jeho průvoz nelze z objektivních důvodů dokončit bez nutné přestávky.

Podle § 119 odst. 1 písm. a) bod 3 policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, až na 10 let, jestliže cizinec opakovaně úmyslně porušuje právní předpisy nebo maří výkon soudních nebo správních rozhodnutí. Pokud žalobce namítal, že žalovaný v rozhodnutí dostatečně neodůvodnil konkrétními okolnostmi jeho případu hrozící nebezpečí, že by mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, neodpovídá takové tvrzení skutečnosti. Žalovaný v rozhodnutí poukázal na to, že žalobce již dříve nerespektoval uložené správní ani soudní vyhoštění a z území ČR nevycestoval, ač k tomu byl povinen. Pokud žalobce opakovaně nerespektoval předchozí rozhodnutí o vyhoštění, je dle názoru soudu zcela jednoznačně dána obava, že nebude respektovat ani další rozhodnutí o správním vyhoštění, zvláště za situace, když žalobce sám výslovně uvedl, že nemá v úmyslu z území ČR nikdy vycestovat. V daném případě navíc zákon nerespektování předchozích rozhodnutí o vyhoštění cizince výslovně uvádí jako možný důvod pro vydání rozhodnutí o zajištění cizince. Tato námitka tedy není důvodná. pokračování

10 A 25/2010 4

Soud neshledává důvodnou ani druhou žalobní námitku. Žalobce v žalobě poukazuje na to, že právním podkladem pro jeho zajištění a tím i pro omezení jeho osobní svobody je právě rozhodnutí o zajištění. Zrušením tohoto rozhodnutí postrádá jeho omezení na svobodě právní podklad a musí být tedy bezodkladně ze zajištění propuštěn. S tímto jeho konstatováním se soud sice ztotožňuje, avšak zároveň konstatuje, že v projednávaném případě je situace jiná. Jak bylo shora uvedeno, rozsudek, jímž bylo zrušeno předchozí rozhodnutí o zajištění, nabyl právní moci dne 21. 1. 2010 a týž den bylo žalobci zároveň doručeno nově vydané rozhodnutí o zajištění, které je nyní předmětem žaloby. Rozhodnutí, proti němuž není přípustný žádný opravný prostředek (tj. jak rozhodnutí o zajištění, tak rozsudek soudu ve správním soudnictví) nabývají právní moci dnem doručení, a to uplynutím posledního okamžiku toho dne (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2008, čj. 5 Afs 1/2007-172). V daném případě tak nabylo nově vydané rozhodnutí o zajištění právní moci ve stejném okamžiku jako zrušující rozsudek Městského soudu v Praze. Žalobce tedy nebyl v žádném časovém úseku zajištěn (omezen na svobodě) bez právního podkladu. Žalobce dále poukazuje na ust. § 127 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, podle něhož zajištění musí být bez zbytečného odkladu ukončeno, rozhodne-li soud ve správním soudnictví o zrušení rozhodnutí o zajištění cizince. Toto ustanovení však nelze vykládat mechanicky tak, jak to činí žalobce, tj. že při zrušení rozhodnutí o zajištění správním soudem musí být cizinec bez dalšího vždy ze zajištění propuštěn a orgány cizinecké polici nemohou o zajištění rozhodnout znovu. Řízení o správní žalobě podle § 65 s. ř. s. je ze své povahy řízením přezkumným, které je založeno na kasačním principu. Soud tedy nemůže nahrazovat rozhodnutí správních orgánů vlastním rozhodnutím, může je toliko zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Pokud by měl být výklad žalobce akceptován, znamenalo by to, že by správní soud de facto mohl rozhodnout o propuštění cizince ze zajištění, což mu však nepřísluší (narozdíl od soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení dle § 200o a násl. o. s. ř.). Předmětem přezkumu správního soudu je rozhodnutí správního orgánu, nikoli přímo otázka, zda trvají důvody pro zajištění cizince. Rozhodnutí o zajištění cizince tak může být správním soudem zrušeno i z jiných důvodů nežli těch, že by soud shledal, že k zajištění cizince nejsou dány zákonné důvody. Tak tomu bylo i v daném případě, kdy soud zrušil předchozí rozhodnutí o zajištění žalobce pro nepřezkoumatelnost spočívající v neuvedení konkrétní mezinárodní smlouvy, podle níž má být žalobce předán. Důvodem ke zrušení rozhodnutí tak byla absence formální náležitosti a soud nevidí rozumný důvod k tomu, proč by tato vada nemohla být zhojena vydáním nového rozhodnutí, samozřejmě za předpokladu, že nebude překročena zákonná lhůta pro maximální dobu trvání zajištění. Teprve po vydání takovéhoto formálně správného a přezkoumatelného rozhodnutí správního orgánu může přikročit správní soud k přezkoumání věcné správnosti rozhodnutí o zajištění, jak to učinil i v tomto případě.

Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. pokračování

10 A 25/2010 5

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 21. července 2010

Mgr. Jana Brothánková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru